{"uuid":"d5750339-cb1e-464c-b5bf-fe00891485dc","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 156 197,54 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 132 497 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky 9 % p.a. od 17. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 23 700,54 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 773,97 Kč ve výši 9 % p.a. od 17.1.2019 do zaplacení a úroku 21,9 % p.a. z částky 143 270,97 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 132 497 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky 9 % p.a. od 17. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 23 700,54 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 773,97 Kč ve výši 9 % p.a. od 17.1.2019 do zaplacení a úroku 21,9 % p.a. z částky 143 270,97 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 156 197, 54 s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovaným dne 22.1.2018 smlouvu o půjčce na kliknutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ smlouva“), v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej v 96 měsíčních splátkách po částce 3 212,20 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,9 % p.a. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila dne 8.11.2018 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 143 270,97 Kč, z dlužných poplatků ve výši 380 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 12 432,57 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 114 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 23.1.2019 mezi bankou a spol. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jež téhož dne uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 28.3.2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaná je občanem Slovenské republiky Německo. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec a číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 15 odst. 1 smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud nařídil na den 10.10.2022 ústní jednání ve věci, z něhož se omluvila žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: smlouva o půjčce na kliknutí produktové podmínky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ceník produktů, dopis ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", okamžitá splatnost úvěru, vyrozumění o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky, seznam odeslaných předžalobních výzev, rámcová smlouva o postupování pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, potvrzení úplaty). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost žalovaného tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila s tím, že dle jejích zjištění činil měsíční příjem žalovaného 16 161 Kč (důkazy: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále soud zjistil, že úvěrové finanční prostředky ve výši 145 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 22.1.2018 a že žalovaný na svůj závazek z úvěru bance zaplatil částku 12 503 Kč (důkaz: výpis spotřebitelského úvěru)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že„ Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že„ Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka umožnila žalovanému čerpat úvěr ve výši 145 000 Kč, čehož žalovaný využil a na svůj dluh plnil pouze částkou 12 503 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smluv o postoupení pohledávky se žalobkyně na místo banky a spol. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalovaného hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalovanému nárok.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C -679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud dále zkoumal, zda banka posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že banka při sjednávání úvěru kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Postup věřitele, kdy ověřuje v bankovních a nebankovních registrech dlužníků a insolvenčním rejstříku, zda-li dlužník není zatížen nějakým„ finančním“ škraloupem, považuje soud za první základní krok ověřování úvěruschopnosti dlužníka, ovšem nikoli dostatečný. Dále žalobkyně uvedla, že banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila s tím, že dle jejích zjištění činil měsíční příjem žalovaného 16 161 Kč. Tato tvrzení jsou však z pohledu soudu příliš obecná a nicneříkající tom, co přesně banka mohla konkrétně zjistit u žalovaného na základě historických dat z ČSU a jaké závěry mohla vyvodit stran schopnosti žalovaného jí úvěr splatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud tak dospěl k závěru, že se banka schopností žalovaného splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťovala, zda žalovaný není zatížen závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení, ale již se nezabývala tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, neboť i osoba bez dalších finančních závazků nemusí mít dostatek prostředků pro umoření dluhu. Jakým způsobem potom banka zjistila údajný příjem žalovaného, žalobkyně neupřesnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost žalovaného banka nehodnotila s odbornou péčí a pokud by ji tak hodnotila, tak by žalovanému úvěr nemohla poskytnout, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a bankou je neplatná pro rozpor se zákonem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou banka poskytla žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně plyne, že banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 145 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených důkazů plyne, že žalovaný z titulu úvěru zaplatil částku 12 503 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 132 497 Kč a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od 17.1.2019, kdy se nárok žalobkyně stal splatným. Ve zbývající částce 23 700,54 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím nad zákonný úrok z prodlení žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud rovněž rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná pouze v rozsahu 48%, když soud žalobu zamítl co do částky 140 781 Kč, tj. v jistině do částky 23 700,54 Kč a ve smluvních úrocích ve výši 21,9% ročně z částky 143 270,97 Kč odpovídající kapitalizované výši 117 081 Kč. Procesně neúspěšné žalobkyni tak nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl a žalovanému náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 156 197, 54 s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovaným dne 22.1.2018 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej v 96 měsíčních splátkách po částce 3 212,20 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,9 % p.a. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila dne 8.11.2018 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 143 270,97 Kč, z dlužných poplatků ve výši 380 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 12 432,57 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 114 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 23.1.2019 mezi bankou a spol. [anonymizováno] [právnická osoba], jež téhož dne uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 28.3.2019.\n2. [příjmení] žalovaná je občanem Slovenské republiky Německo. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v [obec a číslo].\n3. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 15 odst. 1 smlouvy.\n4. Soud nařídil na den 10.10.2022 ústní jednání ve věci, z něhož se omluvila žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.\n5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: smlouva o půjčce na kliknutí produktové podmínky [právnická osoba], ceník produktů, dopis ze dne [datum], okamžitá splatnost úvěru, vyrozumění o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky, seznam odeslaných předžalobních výzev, rámcová smlouva o postupování pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo], smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, potvrzení úplaty). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost žalovaného tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila s tím, že dle jejích zjištění činil měsíční příjem žalovaného 16 161 Kč (důkazy: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále soud zjistil, že úvěrové finanční prostředky ve výši 145 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 22.1.2018 a že žalovaný na svůj závazek z úvěru bance zaplatil částku 12 503 Kč (důkaz: výpis spotřebitelského úvěru)\n6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že„ Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že„ Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“\n7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“\n8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“\n9. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka umožnila žalovanému čerpat úvěr ve výši 145 000 Kč, čehož žalovaný využil a na svůj dluh plnil pouze částkou 12 503 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smluv o postoupení pohledávky se žalobkyně na místo banky a spol. [anonymizováno] [právnická osoba] stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalovaného hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalovanému nárok.\n10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C -679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“\n11. Soud dále zkoumal, zda banka posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.\n12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že banka při sjednávání úvěru kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Postup věřitele, kdy ověřuje v bankovních a nebankovních registrech dlužníků a insolvenčním rejstříku, zda-li dlužník není zatížen nějakým„ finančním“ škraloupem, považuje soud za první základní krok ověřování úvěruschopnosti dlužníka, ovšem nikoli dostatečný. Dále žalobkyně uvedla, že banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila s tím, že dle jejích zjištění činil měsíční příjem žalovaného 16 161 Kč. Tato tvrzení jsou však z pohledu soudu příliš obecná a nicneříkající tom, co přesně banka mohla konkrétně zjistit u žalovaného na základě historických dat z ČSU a jaké závěry mohla vyvodit stran schopnosti žalovaného jí úvěr splatit.\n13. Soud tak dospěl k závěru, že se banka schopností žalovaného splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťovala, zda žalovaný není zatížen závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení, ale již se nezabývala tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, neboť i osoba bez dalších finančních závazků nemusí mít dostatek prostředků pro umoření dluhu. Jakým způsobem potom banka zjistila údajný příjem žalovaného, žalobkyně neupřesnila.\n14. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost žalovaného banka nehodnotila s odbornou péčí a pokud by ji tak hodnotila, tak by žalovanému úvěr nemohla poskytnout, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a bankou je neplatná pro rozpor se zákonem.\n15. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou banka poskytla žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně plyne, že banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 145 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených důkazů plyne, že žalovaný z titulu úvěru zaplatil částku 12 503 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 132 497 Kč a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od 17.1.2019, kdy se nárok žalobkyně stal splatným. Ve zbývající částce 23 700,54 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím nad zákonný úrok z prodlení žalobu zamítl.\n16. Soud rovněž rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná pouze v rozsahu 48%, když soud žalobu zamítl co do částky 140 781 Kč, tj. v jistině do částky 23 700,54 Kč a ve smluvních úrocích ve výši 21,9% ročně z částky 143 270,97 Kč odpovídající kapitalizované výši 117 081 Kč. Procesně neúspěšné žalobkyni tak nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl a žalovanému náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH04:2022:29.C.248.2022.1","publishedAt":"2023-01-11","decisionAt":"2022-10-10","caseNumber":{"senate":29,"registry":"C","index":248,"year":2022,"pageNumber":70},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Balciar","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH04","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 156 197,54 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":1215,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}