{"uuid":"d61c9cbf-c5e4-48f6-a809-35b050713a03","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 12 692 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 692 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 1. 2021 do 19. 7. 2021, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 692 Kč\rs úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 1. 2021 do 19. 7. 2021, zamítá.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 692 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2020, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč se splatností do 25. 1. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2022, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmý současný název obchodní firmy žalobkyně - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" od července 2016 (výpis z OR žalobkyně). Mezi účastníky řízení byla dne 28. 12. 2020 elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"webová adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřena pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 12. 2020, č. l. 5-13), potvrzení registrace žalovaného proběhlo na základě potvrzovací SMS a rovněž takto došlo k podpisu smlouvy o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena dle zaslaného občanského průkazu (doklad totožnosti žalovaného). Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě předloženého výpisu z bankovního účtu, z nějž vyplývá, že žalovaný měl příjem prostředků na účtu za měsíc listopad 2020 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč, přičemž z uvedeného výpisu je patrné, že příjem ze závislé činil asi 27 000 Kč, objem příchozích prostředků je generován vklady v hotovosti, převod ze sázkařských portálů, přičemž odchozí platby jsou tvořeny výběry a odchozími platbami na sázkařské portály, zůstatek na účtu činil 5 889 35 Kč, z čehož je patrné, že žalovaný vysokými úsporami nedisponoval (výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020). Ze sdělení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" spořitelny ze dne 27. 4. 2020 (č. l. 36) soud zjistil, že dne 28. 12. 2020 byla na osobní účet žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" připsána částka ve výši 8 000 Kč od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", což koresponduje s předloženým dokladem o úhradě částky 8 000 Kč ze strany žalobkyně. Žalobkyně ze své databáze o žalovaném zjistila, že je svobodný, bydlí u rodiny, měl mít příjem 28 000 Kč, pracuje pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné závazky 2 800 Kč (informace o žalovaném z příloh žalobkyně). Z výplatních lístků žalovaného za období leden 2020 – květen 2020 vč. dokladů o výplatě mzdy soud zjistil, že žalovaný doložil žalobkyni své příjmy ve výši měsíčně od 22 000 Kč do 30 000 Kč. Z historie půjček žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zamítnuta žádost o půjčku 7. 10. 2020, žalobkyně celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Dále z historie půjček žalovaného soud zjistil, že v době žádosti měl další dvě aktivní půjčky, žalovaný si bral úvěry pravidelně, a někdy své dluhy splatil včas, někdy po splatnosti, někdy až v rámci mimosoudního vymáhání (přílohy žalobkyně založené v systému ISAS). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zaslaná dle dohody smluvních stran emailem) ohledně výše jeho dlužné částky, na kterou žalovaný reagoval žádostí o sdělení platebních údajů, avšak k úhradě jeho dluhu nedošlo (předžalobní upomínka ze dne 7. 7. 2021 + doklad o odeslání předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2021 sdělení platebních údajů ze dne 22. 7. 2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z měsíčních příjmů žalovaného ve výši cca 22 000 Kč až 30 000 Kč, dále vycházela z vysokého obratu na účtu žalovaného ve výši přes 170 000 Kč. Ohledně výdajů se spokojila s tvrzením o bydlení u rodiny a celkovými výdaji 5 000 Kč. Nicméně žalobkyně zcela pominula ověření jakýchkoli reálných výdajů žalovaného, přitom z výpisu z běžného účtu za listopad 2020 zjistila příchozí částku ve výši 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč. Žalovanému tedy zbylo cca 1 000 Kč. Většina obratu na účtu je dána příjmem ze sázení a výdaji na sázky, dle soudu však není zřejmé, jak je na tom žalovaný v jiných měsících se svojí úspěšnosti v sázení. Dále dle soudu bylo žalobkyni zřejmé, že zamítnula žalovanému žádost o půjčku 7. 10. 2020, celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Vzhledem k těmto okolnostem má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného (náklady na bydlení, náklady na stravu, ošacení, apod.) se vůbec nezabývala, přestože ji bylo známy vysoké výdaje na sázení u žalovaného. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neprověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že žalobkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 8 000 Kč a zaplaceno bylo postupně 0 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 8 000 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 8 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 7. 7. 2021. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 19. 7. 2021 nastala splatnost částky 8 000 Kč a od následujícího dne, tj. od 20. 7. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. Zamítnutí žaloby se tedy týkalo části požadovaných úroků, poplatků, smluvní pokuty - neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl, a části úroků z prodlení z částky jelikož prodlení nastalo později, než nárokovala žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 63 % a náleží jí tak náhrada 26 % účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Celkem tedy částka 2 452 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 638 Kč (26 % z částky 2 452 Kč) uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 692 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2020, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč se splatností do 25. 1. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč.\n2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.\n3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 10. 2022, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.\n4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.\n5. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmý současný název obchodní firmy žalobkyně - [právnická osoba] od července 2016 (výpis z OR žalobkyně). Mezi účastníky řízení byla dne 28. 12. 2020 elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena pod [číslo] smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2020, č. l. 5-13), potvrzení registrace žalovaného proběhlo na základě potvrzovací SMS a rovněž takto došlo k podpisu smlouvy o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena dle zaslaného občanského průkazu (doklad totožnosti žalovaného). Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě předloženého výpisu z bankovního účtu, z nějž vyplývá, že žalovaný měl příjem prostředků na účtu za měsíc listopad 2020 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč, přičemž z uvedeného výpisu je patrné, že příjem ze závislé činil asi 27 000 Kč, objem příchozích prostředků je generován vklady v hotovosti, převod ze sázkařských portálů, přičemž odchozí platby jsou tvořeny výběry a odchozími platbami na sázkařské portály, zůstatek na účtu činil 5 889 35 Kč, z čehož je patrné, že žalovaný vysokými úsporami nedisponoval (výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020). Ze sdělení [obec] spořitelny ze dne 27. 4. 2020 (č. l. 36) soud zjistil, že dne 28. 12. 2020 byla na osobní účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka ve výši 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba], což koresponduje s předloženým dokladem o úhradě částky 8 000 Kč ze strany žalobkyně. Žalobkyně ze své databáze o žalovaném zjistila, že je svobodný, bydlí u rodiny, měl mít příjem 28 000 Kč, pracuje pro [právnická osoba], výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné závazky 2 800 Kč (informace o žalovaném z příloh žalobkyně). Z výplatních lístků žalovaného za období leden 2020 – květen 2020 vč. dokladů o výplatě mzdy soud zjistil, že žalovaný doložil žalobkyni své příjmy ve výši měsíčně od 22 000 Kč do 30 000 Kč. Z historie půjček žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zamítnuta žádost o půjčku 7. 10. 2020, žalobkyně celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Dále z historie půjček žalovaného soud zjistil, že v době žádosti měl další dvě aktivní půjčky, žalovaný si bral úvěry pravidelně, a někdy své dluhy splatil včas, někdy po splatnosti, někdy až v rámci mimosoudního vymáhání (přílohy žalobkyně založené v systému ISAS). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zaslaná dle dohody smluvních stran emailem) ohledně výše jeho dlužné částky, na kterou žalovaný reagoval žádostí o sdělení platebních údajů, avšak k úhradě jeho dluhu nedošlo (předžalobní upomínka ze dne 7. 7. 2021 + doklad o odeslání předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2021 sdělení platebních údajů ze dne 22. 7. 2021).\n6. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:\n7. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).\n8. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).\n9. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z měsíčních příjmů žalovaného ve výši cca 22 000 Kč až 30 000 Kč, dále vycházela z vysokého obratu na účtu žalovaného ve výši přes 170 000 Kč. Ohledně výdajů se spokojila s tvrzením o bydlení u rodiny a celkovými výdaji 5 000 Kč. Nicméně žalobkyně zcela pominula ověření jakýchkoli reálných výdajů žalovaného, přitom z výpisu z běžného účtu za listopad 2020 zjistila příchozí částku ve výši 176 821,69 Kč, odchozí platby činily 175 801,75 Kč. Žalovanému tedy zbylo cca 1 000 Kč. Většina obratu na účtu je dána příjmem ze sázení a výdaji na sázky, dle soudu však není zřejmé, jak je na tom žalovaný v jiných měsících se svojí úspěšnosti v sázení. Dále dle soudu bylo žalobkyni zřejmé, že zamítnula žalovanému žádost o půjčku 7. 10. 2020, celkem žalovanému zamítla 23 žádostí o půjčku, žalovaný býval v prodlení s úhradou půjček. Vzhledem k těmto okolnostem má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného (náklady na bydlení, náklady na stravu, ošacení, apod.) se vůbec nezabývala, přestože ji bylo známy vysoké výdaje na sázení u žalovaného. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.\n10. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).\n11. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neprověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že žalobkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).\n12. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 8 000 Kč a zaplaceno bylo postupně 0 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 8 000 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 8 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 7. 7. 2021. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 19. 7. 2021 nastala splatnost částky 8 000 Kč a od následujícího dne, tj. od 20. 7. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).\n13. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. Zamítnutí žaloby se tedy týkalo části požadovaných úroků, poplatků, smluvní pokuty - neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl, a části úroků z prodlení z částky jelikož prodlení nastalo později, než nárokovala žalobkyně.\n14. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 63 % a náleží jí tak náhrada 26 % účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Celkem tedy částka 2 452 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 638 Kč (26 % z částky 2 452 Kč) uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2022:13.C.44.2021.1","publishedAt":"2022-12-07","decisionAt":"2022-10-04","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":44,"year":2021,"pageNumber":48},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Ing.","firstName":"Tomáš","lastName":"Klusák","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 12 692 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"251","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}