{"uuid":"d62a586a-5cbd-46d1-8138-7894181af2f2","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 38 603,76 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 175 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 825 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 329,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 975,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 825 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 18 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 603,76 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 535,33 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3542,7 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 603,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 603,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 175 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 825 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 329,99 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 975,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do 17. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 825 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 18 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.\nIII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 603,76 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 535,33 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3542,7 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 603,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 603,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.\nIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovanou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 6 329,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 975,88 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 7 825 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 3 600 Kč na úrok, ve výši 2 045 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 680 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 50 8520 603,76 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 10. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 603,76 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 7 535,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 542,70 Kč, úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 630,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 33 296 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 11 396,24 Kč na jistinu, ve výši 5 440 Kč na úrok, ve výši 6 400 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 8 809,76 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 30. 10. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 32 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2018). Ve smlouvě bylo ujednáno, že část poskytnuté půjčky ve výši 15 560 Kč bude použita na uhrazení úvěru žalované u jmenované společnosti, který je veden pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ohledně částky 16 440 Kč žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr bude splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 78 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 28. 4. 2020. Sjednaná úroková sazba činila 21,27 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 440 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 6 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 640 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 60 480 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 30. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí v bytě jakožto spolubydlící, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 1 500 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 11 368 Kč měsíčně, a to od července 2018 u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Service, spol. s r.o. Osobní výdaje potvrdila ve výši 3 410 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů ve výši 2 400 Kč měsíčně, kdy uvedla, že u stejné společnosti má uzavřenu další úvěrovou smlouvu, na základě které si zapůjčila částku 25 000 Kč. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a složenky. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dne 23. 7. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019). Ve smlouvě bylo ujednáno, že část poskytnuté půjčky ve výši 8 510 Kč bude použita na uhrazení úvěru žalované u jmenované společnosti, který je veden pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ohledně částky 9 490 Kč žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách, když nejpozději měl být úvěr vrácen dne 15. 9. 2020. Sjednaná úroková sazba činila 26,43 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 32 400 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě jako spolubydlící, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 4 000 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 11 689 Kč měsíčně, a to od července 2018 u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Service, spol. s r.o. Jako další příjem uvedla státní podporu ve výši 4 108 Kč. Osobní výdaje potvrdila ve výši 3 800 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů ve výši 3 104 Kč měsíčně, kdy uvedla, že u stejné společnosti má uzavřenu další úvěrovou smlouvu, na základě které si zapůjčila částku 39 998 Kč. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, složenky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, a dále doklad o nájmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 32 000 Kč a částce 18 000 Kč, když část financí byla užita na částečné refinancování předcházejících úvěrů a část poskytnutých financí převzala žalovaná v hotovosti při podpisu smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny vůbec. Ačkoliv byly obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírány v rozmezí cca ¾ roku právní předchůdkyně žalobkyně se nepozastavovala nad tím, že žalovaná uvádí pokaždé jiné částky vydané na bydlení, byť adresy pobytu uváděla stále stejné. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované ani v jednom případě nevyžádala výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyla od žalované vyžádána nájemní smlouva či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nabylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. Pokud pak žalovaná jako další měsíční výdaje (včetně výdajů na jídlo, oblečení, dopravu atp.) uváděla částku nejprve 3 410 a následně 3 800, jde o další údaj, který si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Stejně tak nebylo nijak ověřeno tvrzení žalované o výši splácení dalších úvěrů. Navíc z uvedených karet zákazníka je zřejmé, že úvěrů měla žalovaná u žalobkyně více, než sama uvedla při uzavírání každé ze smluv, protože v samotných smlouvách o úvěru je uváděno refinancování pokaždé jiné smlouvy a navíc neodpovídají ani částky, které žalovaná potvrdila, že splácí. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyni neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 32 000 Kč dne 30. 10. 2018 a částku 18 000 Kč dne 23. 7. 2019 půjčila, ačkoliv si byla vědoma, že již žalovaná splácí jiné půjčky, když oba poskytnuté úvěry byly částečně realizovány za účelem refinancování dalších úvěrů, a znala její platební morálku, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 30. 10. 2018, v případě první smlouvy a následně pak 23. 7. 2019, v případě druhé smlouvy, kdy byl žalovanou podán návrh smlouvy o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 30. 10. 2018 a 23. 7. 2019 jsou neplatné. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 30. 10. 2018 částku 32 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 32 000 Kč, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně potvrdila, že žalovaná na smlouvu ze dne 30. 10. 2018 uhradila částku 33 296 Kč, došlo tak ke splnění jejího dluhu. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu, čímž došlo k úhradě celého dluhu Soud tak žalobu v éto části zcela zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobkyně má dále právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalované vrácení částky 18 000 Kč, kterou žalované plnila dne 23. 7. 2019, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 10 175 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 7 825 Kč. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 18 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 7. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 18. 2. 2022, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou [příjmení] skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 6 329,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 975,88 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 7 825 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 3 600 Kč na úrok, ve výši 2 045 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 680 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.\nŽalobkyně dále požadoval úhradu částky 50 8520 603,76 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 10. 2018 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 603,76 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 7 535,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 542,70 Kč, úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 630,76 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 33 296 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 11 396,24 Kč na jistinu, ve výši 5 440 Kč na úrok, ve výši 6 400 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 8 809,76 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.\n2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.\n3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili\n4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 30. 10. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 32 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2018). Ve smlouvě bylo ujednáno, že část poskytnuté půjčky ve výši 15 560 Kč bude použita na uhrazení úvěru žalované u jmenované společnosti, který je veden pod [číslo]. Ohledně částky 16 440 Kč žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr bude splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 78 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 28. 4. 2020. Sjednaná úroková sazba činila 21,27 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 440 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 6 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 640 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 60 480 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 30. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí v bytě jakožto spolubydlící, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 1 500 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 11 368 Kč měsíčně, a to od července 2018 u [právnická osoba]. Service, spol. s r.o. Osobní výdaje potvrdila ve výši 3 410 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů ve výši 2 400 Kč měsíčně, kdy uvedla, že u stejné společnosti má uzavřenu další úvěrovou smlouvu, na základě které si zapůjčila částku 25 000 Kč. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a složenky. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.\n5. Dne 23. 7. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2019). Ve smlouvě bylo ujednáno, že část poskytnuté půjčky ve výši 8 510 Kč bude použita na uhrazení úvěru žalované u jmenované společnosti, který je veden pod [číslo]. Ohledně částky 9 490 Kč žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách, když nejpozději měl být úvěr vrácen dne 15. 9. 2020. Sjednaná úroková sazba činila 26,43 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 32 400 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě jako spolubydlící, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 4 000 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 11 689 Kč měsíčně, a to od července 2018 u [právnická osoba]. Service, spol. s r.o. Jako další příjem uvedla státní podporu ve výši 4 108 Kč. Osobní výdaje potvrdila ve výši 3 800 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů ve výši 3 104 Kč měsíčně, kdy uvedla, že u stejné společnosti má uzavřenu další úvěrovou smlouvu, na základě které si zapůjčila částku 39 998 Kč. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, složenky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, a dále doklad o nájmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.\n6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.\n7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.\n8. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 32 000 Kč a částce 18 000 Kč, když část financí byla užita na částečné refinancování předcházejících úvěrů a část poskytnutých financí převzala žalovaná v hotovosti při podpisu smluv.\n<i>9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).</i>\n<i>10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>\n11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny vůbec. Ačkoliv byly obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírány v rozmezí cca ¾ roku právní předchůdkyně žalobkyně se nepozastavovala nad tím, že žalovaná uvádí pokaždé jiné částky vydané na bydlení, byť adresy pobytu uváděla stále stejné. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované ani v jednom případě nevyžádala výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyla od žalované vyžádána nájemní smlouva či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nabylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. Pokud pak žalovaná jako další měsíční výdaje (včetně výdajů na jídlo, oblečení, dopravu atp.) uváděla částku nejprve 3 410 a následně 3 800, jde o další údaj, který si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Stejně tak nebylo nijak ověřeno tvrzení žalované o výši splácení dalších úvěrů. Navíc z uvedených karet zákazníka je zřejmé, že úvěrů měla žalovaná u žalobkyně více, než sama uvedla při uzavírání každé ze smluv, protože v samotných smlouvách o úvěru je uváděno refinancování pokaždé jiné smlouvy a navíc neodpovídají ani částky, které žalovaná potvrdila, že splácí. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyni neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 32 000 Kč dne 30. 10. 2018 a částku 18 000 Kč dne 23. 7. 2019 půjčila, ačkoliv si byla vědoma, že již žalovaná splácí jiné půjčky, když oba poskytnuté úvěry byly částečně realizovány za účelem refinancování dalších úvěrů, a znala její platební morálku, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).\n13. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 30. 10. 2018, v případě první smlouvy a následně pak 23. 7. 2019, v případě druhé smlouvy, kdy byl žalovanou podán návrh smlouvy o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 30. 10. 2018 a 23. 7. 2019 jsou neplatné. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy.\n14. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 30. 10. 2018 částku 32 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 32 000 Kč, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně potvrdila, že žalovaná na smlouvu ze dne 30. 10. 2018 uhradila částku 33 296 Kč, došlo tak ke splnění jejího dluhu. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu, čímž došlo k úhradě celého dluhu Soud tak žalobu v éto části zcela zamítl.\n16. Žalobkyně má dále právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalované vrácení částky 18 000 Kč, kterou žalované plnila dne 23. 7. 2019, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 10 175 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 7 825 Kč. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.\n17. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 18 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 7. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 18. 2. 2022, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě\n18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:108.C.234.2022.1","publishedAt":"2023-11-02","decisionAt":"2023-07-04","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":234,"year":2022,"pageNumber":39},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 38 603,76 Kč s příslušenstvím - půjčka","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_NAJEMNI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true}]}