{"uuid":"d62b373b-6d71-4ccb-9795-8551832cb1f1","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Anny Vrdlovcové a Mgr. Dity Staňkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 100 500 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. října 2025, č.j. 38 C 160/2025-73 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. listopadu 2025, č.j. 38 C 160/2025-80,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu zamítnutí žaloby v částce 67 821,43 potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu zamítnutí žaloby v částce 67 821,43 potvrzuje.II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 100 848 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení (výrok I rozsudku) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku), avšak tento výrok byl pravomocně zrušen výrokem II napadeného usnesení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku I do návrhu na zaplacení částky 33 026,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I usnesení), napadený rozsudek zrušil též ve výroku II (výrok II usnesení) a nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobkyni uložil nahradit žalované částku 310,50 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok III usnesení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 100 848 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť měla za to, že pojistná smlouva, uzavřená dne 16.8.2012, je absolutně neplatná; požadovaná částka měla představovat rozdíl mezi jí zaplaceným pojistným ve výši 181 728 Kč a pojistným plněním vyplaceným žalovanou ve výši 80 880 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nebyla seznámena s přehledem poplatků, takže ujednání o poplatcích jsou neurčitá, a dále namítala existenci zneužívajících ujednání podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“). Žalovaná žalobě oponovala s tím, že považovala pojistnou smlouvu za platnou, konkrétně tvrdila, že žalobkyně byla s poplatky seznámena. Žalovaná též uplatnila námitku promlčení, a to jak v subjektivní, tak v objektivní době, přičemž za poslední tři roky před podáním žaloby identifikovala plnění žalobkyně ve výši 35 936 Kč. Současně vznesla námitku započtení svého plnění, když v posledních třech letech uhradila 6 580 Kč a dále dne 1.10.2025 (po podání žaloby) vyplatila částku 37 701,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (pojistná smlouva, pojistné podmínky, sazebník poplatků, přehled plateb, vyplacená pojistná plnění), v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 9 - 14 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Takto podrobně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16.8.2012 smlouvu o investičním životním pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" s měsíčním pojistným 1 262 Kč, a to na dobu určitou do 75let věku žalobkyně, s počátkem pojištění ke dni 1.9.2012, pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkem 181 728 Kč, přičemž za poslední 3 roky před podáním žaloby (tj. po 13.6.2022) žalobkyně zaplatila částku 35 936 Kč. Žalovaná za stejné období žalobkyni zaplatila pojistné plnění v částce 6 580 Kč a dále pak částku 37 701,50 Kč dne 1.10.2025 (v podrobnostech viz bod 12 napadeného rozsudku)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil vzhledem k § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 až 3 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě; započtení vztáhl k § 1982 o. z. (alternativně k § 580 obč. zák.). Z důvodu hospodárnosti řízení se soud prvního stupně nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení. Zdůraznil nezávislý běh subjektivní (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a objektivní (§ 107 odst. 2 obč. zák.) promlčecí doby, když dle judikatury platí, že, skončí li běh jedné z nich, právo je promlčeno vzdor tomu, že druhá z dob dosud neuplynula; u plnění z neplatné smlouvy běží objektivní tříletá doba od každé jednotlivé platby a subjektivní od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o skutečnostech, zakládajících neplatnost předmětné smlouvy; soud prvního stupně odkázal v této souvislosti na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, 33 Cdo 3113/2023, 26 Cdo 1161/2003, 33 Odo 306/2005 a další). V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že běh subjektivní doby mohl začít již podpisem smlouvy, neboť již ve smlouvě je zmíněna existence „nějakých“ poplatků, která činila smlouvu pro pojistníka neurčitě vymezenou (srov. bod 30 napadeného rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Nicméně s ohledem na nejednotnost judikatury, týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby v obdobných případech, považoval soud prvního stupně za rozhodující objektivní promlčecí dobu. Ta počala běžet vždy uhrazením konkrétní částky pojistného. Takto jsou tedy všechny platby starší tří let před podáním žaloby promlčeny, nepromlčeno zůstalo pouze 35 936 Kč. Soud však přihlédl k námitce započtení uplatněné žalovanou; tyto platby byly tedy kompenzovány námitkou započtení proti již vyplacenému pojistnému plnění 6 580 Kč a dobrovolně plněné částce 37 701,50 Kč, takže po zápočtu nezůstalo nic k plnění. Již jen z tohoto důvodu nemohla být podle soudu prvního stupně žaloba úspěšná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pro úplnost soud prvního stupně uzavřel, že pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost ceny plnění (§ 37 obč. zák.), neboť výši poplatků (zejm. počátečních nákladů) nebylo možné při uzavření smlouvy zjistit určitým způsobem ani s pomocí sazebníku a pojistných podmínek, neboť částky závisely na budoucí době trvání a dalších proměnných. Soud vycházel z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která rozlišuje mezi neurčitostí smlouvy vedoucí k neplatnosti a přezkumem nepřiměřenosti či „zneužívajících“ ujednání ve spotřebitelských smlouvách. V situaci neplatnosti smlouvy pro její neurčitost nelze posuzovat přiměřenost takového ujednání dle směrnice; k tomu odkázal zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 499/2023 a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně se vypořádal i s tvrzením, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Převzal závěr z judikatury, že taková situace může nastat jen výjimečně – jdeli o zjevné zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí lhůty nezavinil a postih by byl nepřiměřeně tvrdý. V posuzované věci takové okolnosti soud prvního stupně neshledal a zdůraznil systémovou roli promlčení při ochraně právní jistoty obou stran. Taktéž se soud prvního stupně neztotožnil s tím, že žalovaná „věděla“ o neplatnosti smluv již od roku 2018. Upozornil, že pouhá existence jednotlivých rozhodnutí soudů neodůvodňuje zobecnění závěru o neplatnosti na veškeré smlouvy, které je třeba vždy posuzovat individuálně, zároveň i praxe žalované (standardní výplata plnění a odkupného) je s ideou „vědomé neplatnosti“ neslučitelná. Pokud jde o argumentaci dohledovými benchmarky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ty podle soudu prvního stupně pouze sumarizují dohledová očekávání a samy o sobě neřeší konkrétní smlouvy, navíc výslovně připouštějí, že názor soudu či bankovní rady se může lišit. Konečně ani tvorba rezerv v účetnictví není důkazem „vědomé“ neplatnosti smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žaloba nebyla důvodná, neboť veškeré nepromlčené nároky žalobkyně byly plně kompenzovány plněním, které poskytla žalobkyni žalovaná v podobě pojistného plnění či dobrovolně po podání žaloby. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Napadeným usnesením pak soud prvního stupně řízení ve vztahu k částce 33 026,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč ode dne 15.5.2025 do zaplacení zastavil. Tento výrok nabyl samostatně právní moci, stejně jako výrok II napadeného usnesení, neboť proti němu nebylo podáno odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O nákladech řízení (výrok III napadeného usnesení) soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 146 odst. 2 o.s.ř. Uvedl, že po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby bylo třeba zohlednit to, že žalovaná na uplatněný nárok plnila dobrovolně po podání žaloby. Žalobkyně z tohoto důvodu pak vzala žalobu částečně zpět a řízení bylo částečně zastaveno. Soud prvního stupně pak na náhradě nákladů řízení přiznal více úspěšné žalované 34,5 % výše náhrady nákladů řízení, což při 3 paušálních náhradách podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. po 300 Kč činí celkem 310,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž napadla výrok I rozsudku a výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80. Napadenému rozsudku vytkla především neúplné zjištění skutkového stavu, odmítnutí provedení klíčových důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podle mínění žalobkyně soud prvního stupně bez řádného odůvodnění odmítl provést jí navržené důkazy, zejména výroční zprávy žalované za roky 2018–2024, z nichž podle ní vyplývá, že žalovaná si byla již od roku 2018 vědoma systémové neplatnosti svých pojistných smluv a začala vytvářet účelové rezervy navyšované až na částku 1,2 mld Kč. Soud prvního stupně tyto důkazy odmítl jako nadbytečné, avšak v samotném odůvodnění rozhodnutí se k jejich obsahu paradoxně vyjadřoval, aniž byly provedeny, a bez vysvětlení ignoroval, že žalovaná tato tvrzení nijak nepopřela. Žalobkyně dále uvedla, že soud prvního stupně zcela zkreslil skutkový stav, zejména pokud jde o vědomost žalované o právních vadách pojistných smluv. Podle žalobkyně soud prvního stupně ignoroval časovou osu vývoje judikatury; poukázala na to, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 z února 2018 označil dosavadní koncepci inkorporace vedlejších smluvních ujednání za neudržitelnou, přičemž žalovaná (resp. její právní předchůdkyně) byla účastnicí tohoto řízení. Stejný závěr byl později potvrzen i rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a následně dohledovým benchmarkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně dovodila, že žalovaná již v roce 2018 musela vědět, že její pojistné smlouvy jsou právně vadné, přesto nadále inkasovala pojistné, prováděla srážky z kapitálové hodnoty pojištění a nevrátila spotřebitelům žádné poplatky, přičemž vytvořila rozsáhlé účelové rezervy. Soud prvního stupně však její tvrzení ignoroval, překroutil nebo vytrhl z kontextu a nahradil je vlastní ničím nepodloženou úvahou o tom, že tvorba rezerv je běžným chováním pojistitele, aniž by zohlednil, že žalovaná tyto rezervy do roku 2017 netvořila. Žalobkyně dále namítla, že soud nesprávně posoudil závěry Městského soudu v Praze z rozsudku sp. zn. 25 Co 430/2017, který již v roce 2018 považoval koncept pojistných podmínek žalované za problematický, a soud prvního stupně tak přehlédl klíčové skutečnosti pro posouzení vědomosti žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu s judikaturou, týkající se promlčení nároku, když aplikoval tříletou objektivní promlčecí dobu podle § 107 obč. zák. Podle jejího názoru není objektivní promlčecí doba na nárok žalobkyně - spotřebitelky aplikovatelná, neboť by byla v rozporu se zásadou efektivity podle směrnice, což již opakovaně judikoval Městský soud v Praze (sp. zn. 29 Co 492/2021, 29 Co 26/2022, 29 Co 157/2024, 29 Co 335/2024, 28 Co 98/2025). Konkrétně žalobkyně uvedla, že tzv. inkorporační klauzule, obsažená v čl. IV SPP, netrpí neurčitostí, avšak její obsah (právo žalované jednostranně měnit sazebník poplatků) činí ujednání nepřiměřeným. Nadto žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně zcela chybně provedl zúčtování vzájemných plnění, když nezohlednil všechna oboustranná plnění od okamžiku jejich poskytnutí, jak to vyžaduje § 457 obč. zák. a judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 52/2002); poukázala též na rozhodnutí odvolacího soudu, která podporují její argumentaci odkazující na vyrovnaná tzv. salda veškerých plnění, např. rozhodnutí pod sp. zn. 30 Co 235/2025, 62 Co 255/2025 či 72 Co 335/2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně porušil povinnost zkoumat přítomnost zneužívajících smluvních ujednání, jak vyžaduje směrnice, judikatura SDEU (C243/08, C472/10, C76/10, C630/23) a nálezy Ústavního soudu (Pl. ÚS 45/17, II. ÚS 78/19). Uvedla, že soud nezkoumal transparentnost smlouvy, ačkoliv smluvní ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném jsou podle ní nesrozumitelná, neurčitá a spotřebitelce neumožňovala zjistit cenu pojištění již při uzavření smlouvy. Tím soud prvního stupně popřel ochranu spotřebitele garantovanou unijním právem a neposkytl jejím právům účinnou soudní ochranu. Žalobkyně též namítla, že soud se nevypořádal s povinností položit SDEU předběžnou otázku v případě pochybností. Podle žalobkyně soud prvního stupně ignoroval judikaturu SDEU i Městského soudu v Praze, která se k těmto otázkám vyjadřuje, a nerespektoval ani povinnost přezkoumávat zneužívající charakter ujednání z úřední povinnosti. Navrhla pak i odvolacímu soudu, aby se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Z uvedených důvodů se žalobkyně domáhala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost k zaplacení částky 67 821,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 67 821,43 Kč od 3.10.2025 do zaplacení, nebo je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že považuje odvolání za nedůvodné. Naopak má za správný závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, neboť za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila pouze 35 936 Kč, zatímco žalovaná jí vyplatila 6 580 Kč a následně po podání žaloby 37 701,50 Kč, takže veškeré nepromlčené plnění mezi stranami bylo podle žalované zcela vypořádáno. Žalovaná rovněž poukázala na to, že uplatnění námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, jelikož jde o běžný právní nástroj, zajišťující právní jistotu. Zdůraznila, že odvolací argumentace žalobkyně stojí na menšinové rozhodovací praxi senátů 28 Co, 29 Co, 30 Co a 55 Co, zatímco většina odvolacích senátů (např. pod sp. zn. 11 Co 330/2025, 12 Co 82/2024, 17 Co 196/2025, 51 Co 91/2025) dospívá v obdobných věcech k závěru o nedůvodnosti žalob. Dále uvedla, že každá pojistná smlouva je individuální a nelze na ni mechanicky přenášet závěry jiných řízení, přičemž poukázala i na řadu rozhodnutí, potvrzujících platnost smluv o investičním životním pojištění (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 206/2025 či rozsudky krajských a obvodních soudů z let 2009–2012). Podle žalované sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy smlouvu považovala za platnou a čerpala pojistná plnění. Žalovaná odmítla argumentaci žalobkyně rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017, neboť tato rozhodnutí podle ní neobsahují závěr o neplatnosti smluv o investičním životním pojištění, a stejně tak považuje za nepřiléhavou argumentaci dohledovými benchmarky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozsudky SDEU. V této souvislosti odkázala na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, který podle ní výslovně konstatoval, že závěry SDEU nelze na tyto smluvní vztahy mechanicky aplikovat, neboť je nutné rozlišovat mezi spotřebitelským úvěrem a investičním životním pojištěním jako investicí svého druhu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že po částečném zastavení řízení usnesením, č.j. 38 C 160/2025-80, zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky 67 821,43 Kč. Ve vztahu k částce 33 026,57 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení bylo řízení pravomocně zastaveno výrokem I napadeného usnesení, který žalobkyně odvoláním nenapadla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, na které odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Zároveň soud prvního stupně přesvědčivě a komplexně odůvodnil, proč další navrhované důkazy neprovedl, přičemž s těmito důvody se odvolací soud zcela ztotožňuje. K argumentaci žalobkyně ohledně soudních rozhodnutí a dohledových benchmarků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolací soud dodává, že z těchto obecných dokumentů nelze vyvozovat vědomost jedné či druhé smluvní strany o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy; v tomto směru není soudu prvního stupně co vytýkat. Stejně tak by bylo zbytečné, aby se soud prvního stupně skutkově zabýval tím, zda žalovaná v roce 2018 či později začala tvořit rezervy. I pokud tomu tak bylo, z důvodů uvedených níže to nelze pokládat za důvod pro shledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a chybí i jakákoli jiná právní relevance této skutkové okolnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud jde o odvolací důvod, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, pokládá jej odvolací soud za zjevně nepřiléhavý. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud by rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). Z napadeného rozsudku je přitom zcela zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a na jakých důvodech své rozhodnutí založil, a žalobkyně byla zjevně schopna formulovat své odvolání a konkrétně s napadeným rozsudkem polemizovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud prvního stupně pak i rozhodl o zamítnutí návrhu na přerušení řízení přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, když věcně pro takový postup neshledal důvod. Soud prvního stupně v řízení nepovažoval za nezbytné se uvedeným postupem obrátit na Soudní dvůr EU s otázkou výkladu předmětných ustanovení obč. zák. ve světle směrnice EU. Takový důvod pak neshledává ani odvolací soud. Právní posouzení v projednávané věci je založeno na jednoznačném výkladu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 499/2023, které stojí výhradně na posouzení otázky vnitrostátního práva, pro který není výklad předmětné směrnice relevantní. Z uvedených důvodů tedy zdejší soud, stejně jako soud prvního stupně, nebyl povinen obrátit se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Pokud pak jde o právní hodnocení posuzované věci, soud prvního stupně zcela správně dovodil, že s ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 odst. 3 o. z. a na datum uzavření smlouvy 16.8.2012 je na místě smlouvu posuzovat podle tehdy platných ustanovení obč. zák., zákona o pojistné smlouvě a taktéž s ohledem na směrnici.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) „právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný“. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě „pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení „součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Dále v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud nicméně pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka, hrazená na tento účel, představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. V projednávané věci však takový závěr nebylo možno učinit, jak správně dovodil již soud prvního stupně. Z předmětné pojistné smlouvy včetně pojistných podmínek vyplývá, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné prodá pojistitel pojistníkovi podílové jednotky za prodejní cenu a poplatky (včetně případného pojistného za rizikové pojištění a včetně tzv. počátečních nákladů) jsou strhávány z účtu pojistníka nákupem podílových jednotek od pojistníka za nákupní cenu. Struktura i výše poplatků se mohla během trvání pojistné smlouvy měnit, a to v na základě jednostranného rozhodnutí žalované coby pojistitele (čl. 4 Speciálních pojistných podmínek pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění, dále jen „SPP“ – čl. 11 spisu). Při zohlednění těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy (a to i při přihlédnutí k sazebníku poplatků v té době existujícímu, pokud s ním byl pojistník seznámen) jednoznačně rozpoznat, jaká je a za dobu pojištění bude skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (např. změnou výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně na konci pojištění. Pojistná smlouva sice sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet způsobem v podstatě závislým na vůli pojistitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. V projednávané věci byla výše pojistného plnění sjednána tak, že pro případ dožití pojištěné 1 (žalobkyně) a pojištěného 2 (pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") odpovídala aktuální hodnotě kapitálové hodnoty a pro případ smrti pak částce 10 000 Kč u obou pojištěných (tzv. životní složka). Dále byla sjednána doplňková riziková a úrazová složka s fixní pojistnou částkou (pro případ smrti z jakýchkoliv příčin, invalidita atd.) Výše pojistného plnění v případě životní složky je tak podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě, a jaká částka bude určena na poplatky a na pojistné na rizikovou složku. Takovouto neurčitost v otázce nákladovosti smlouvy nelze překlenout tím, že o kapitálové hodnotě smlouvy žalovaná pojistníka informovala ve výročních výpisech z podílového účtu či jiných obdobných dokumentech. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případech, stane-li se daný poměr pro zákazníka nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Tuto neurčitost odvolací soud hodnotí jako podstatný nedostatek smlouvy, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou“ „složku“ předmětného právního poměru, ostatně ani pojistná smlouva to nijak zřetelně nerozlišovala. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz jeho usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, či ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 714/2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Odvolací soud uzavřel, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry, vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře, s nimiž se ztotožňuje a které též překonávají odlišně vyznívající rozhodnutí zdejšího soudu v některých (zdaleka ne všech) řízeních vedených o obdobné nároky, na která poukazovala žalobkyně. Na posouzení daného životního pojištění nelze automaticky přenášet názory, které se objevují např. v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, neboť jde o oblast z řady ekonomických a sociálních důvodů povahově odlišnou od pojištění a konkrétní uspořádání, podmínky a rizika takových finančních produktů jsou zcela odlišná od pojištění. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je třeba přistoupit k otázce vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Podle § 457 obč. zák., „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co bylo žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplaceno jejím právním předchůdcem, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. „právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení, „jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.“ S ohledem na ustanovení § 3036 o. z. jsou pak pro posouzení projednávané věci rozhodná citovaná ustanovení obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Soud prvního stupně považoval za klíčovou v této věci promlčecí lhůtu objektivní; s tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje, poněvadž se jedná o závěr správný. Objektivní promlčecí lhůta započala běžet úhradou jednotlivých plateb pojistného, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Odvolací soud neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť i žalobkyně, která by podle neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, by mohla promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobkyně proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes. Odvolací soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Takovým počínáním nemůže být údajná tvorba rezerv na nároky z potenciálně neplatných pojištění (i kdyby soud vyšel z tvrzení, že žalovaná takto skutečně postupovala), neboť původní žalobkyni nijak nelimitovalo v možnosti podat žalobu, která je v podstatě žalobou o vrácení všeho, co pojistník kdy zaplatil a ještě nevyinkasoval. Ve vztahu k tvrzené tvorbě rezerv lze nadto podotknout, že z ní, i pokud k ní došlo, neplyne závazné posouzení neplatnosti konkrétní předmětné pojistné smlouvy a tvorba rezervy nepředstavuje nic víc než projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což je něco, co lze jakékoli pojišťovně jen stěží klást k tíži či na tom budovat rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že promlčeny jsou veškeré platby, které žalobkyně učinila před 13.6.2022, tedy déle než 3 roky před podáním žaloby. Nepromlčena tak zůstala toliko částka 35 963 Kč. Žalovaná však žalobkyni počínaje týmž okamžikem plnila částku 44 281,50 Kč (pojistné plnění 6 580 Kč a po podání žaloby uhrazenou částku 37 701,50 Kč). Nárok žalobkyně tak byl plněním žalované plně kompenzován.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Co se týče délky promlčecí lhůty, odvolací soud uvádí, že námitka žalobkyně, poukazující na „vědomost“ žalované o neplatnosti smluv již od roku 2018, příp. 2019, kdy došlo k vývoji soudní praxe, je nedůvodná. Předně je třeba zdůraznit, že každou smlouvu je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem jednotlivé věci. Z rozhodnutí (byť) Nejvyššího soudu v jiné věci nelze dovozovat, že by veškeré pojistné smlouvy žalované k investičnímu životnímu pojištění měly trpět neplatností, ba snad „úmysl“ žalované se z těchto „potenciálně neplatných smluv“ obohacovat. V tomto ohledu je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, a postupovala a plnila v souladu s jeho podmínkami, což pro úmysl obohacovat se na úkor žalobkyně nesvědčí. Neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Byť jí v projednávané věci soudy přisvědčily, neznamená to, že lze žalované v tomto směru přičíst nějaký úmysl se na její úkor obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění, dokonce (úspěšně) uplatňovala nároky na pojistná plnění. Nadto je vnitřně rozporná argumentace žalobkyně, pokud tvrdí, že smlouva byla od počátku neurčitá, tj. absolutně neplatná, tedy se již od roku 2006 měla žalovaná na úkor žalobkyně každou platbou obohacovat, nicméně od roku 2018, příp. 2019 se měla již obohacovat „úmyslně“, aniž se však smlouva či jednání žalované vůči žalobkyni jakkoliv změnilo. Odvolací soud tak nesdílí názor žalobkyně, že by se žalovaná na její úkor obohacovala úmyslně, tedy by mělo být o promlčení uvažováno v promlčecí době desetileté.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. K otázce vypořádání vzájemných plnění z bezdůvodného obohacení odvolací soud předně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Odvolací soud shledává postup soudu prvního stupně v nynějším řízení zcela souladným s posledně uvedeným názorem. Je třeba zdůraznit, že tento postup plně odpovídá principu, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, na který poukazovala žalobkyně a o který opírá svou námitku, že soud prvního stupně vzájemná plnění vypořádal nesprávně. Dále odvolací soud uvádí, že v žalobkyní odkazované věci, sp. zn. 29 Odo 52/2002, se Nejvyšší soud otázkou promlčení vůbec konkrétně nezabýval, když se věnoval pouze otázce vypořádání vzájemných nároků. Argumentace žalobkyně přehlíží, že vzniká-li obohacenému povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně možno toto právo uplatnit u soudu (actio nata) a stejným okamžikem počíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta. Odvolací soud se tedy neztotožnil s názorem, že by se nejprve měl vypočítávat rozdíl mezi celkovými plněními obou stran za celou dobu (domnělého) trvání daného pojistného vztahu (jakési „saldo“) a na ten teprve aplikovat promlčení, nýbrž je nutno posoudit promlčení jednotlivých nároků na vydání bezdůvodného obohacení samostatně a vypořádat teprve nároky nepromlčené. Opačný přístup navrhovaný žalobkyní by do značné míry popíral smysl úpravy promlčení a vyžadoval by pro účely vypořádání posuzovat existenci pohledávek, které by v případě samostatného uplatnění v soudním řízení s ohledem právě na promlčení neměly reálnou vyhlídku na úspěch a jimiž by se soudy při vznesení takové námitky ani podrobněji nezabývaly. Přístup, který uvažuje s jakýmsi „saldem“ vzájemných plnění, také zcela opomíjí, na základě jakých plnění (rozuměno v jaké době uskutečněných) takové „saldo“ vzniklo. Je tak popírán princip samostatnosti vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení ke každé jednotlivé částce, neboť veškerá plnění uskutečňovaná po dlouhou dobu shrnuje do jediné sumy, oproti které vyrovnává jinou sumu „protiplnění“, přičemž opomíjí možnost, že části těchto nároků zanikly (příp. se staly nevymahatelnými), ať již v důsledku promlčení nebo dokonce i jiných právních skutečností. Konečně ani citované ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., které se přitom právě otázky promlčení dotýká, se žádným výpočtem jakéhosi „salda“ nepočítá, nýbrž naopak limituje uplatnění promlčení jenom tehdy, pokud by je mohla namítat pouze jedna strana (tzn. vylučuje případy, kdy by taková strana sama měla právo, které se podle zákona nepromlčovalo, například vlastnické, takže druhá strana by promlčení vůbec nemohla namítnout; to není případ řešený v nynějším sporu). Odvolací soud, byť si je vědom, že některé senáty zdejšího soudu se k argumentaci žalobkyně přiklonily (např. rozsudek z 16.9.2025, č.j. 30 Co 235/2025 - 239 či usnesení z 12. 11. 2025, č.j. 62 Co 255/2025 - 315), takový názor správným neshledává ze shora uvedených důvodů. Zároveň není takovými dřívějšími rozhodnutími vázán; v této souvislosti pak odvolací soud opakuje, že žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 52/2002, na uvedené posouzení nedopadá a nelze tak hovořit ani o vázanosti rozhodnutím dovolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně nezabýval blíže aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák. Byť odvolací soud považuje za přijatelný názor vyslovený soudem prvního stupně, že žalobkyně mohla shledat neurčitost smlouvy pro nemožnost zjistit její celkovou nákladnost již při uzavření smlouvy, tento obecný závěr nebyl v řízení blíže prokázán, neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobce potenciálně přesahující pouhou otázku seznámení s textem pojistné smlouvy. Pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Ze všech shora uvedených důvodů tak odvolací soud shledal napadený rozsudek ve výroku I věcně správným, resp. v té jeho části, která zůstala předmětem odvolacího řízení, a jako takový jej postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Odvolací soud pak jako věcně správný potvrdil též výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, tj. výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80. Soud prvního stupně správně zohlednil, že došlo k částečnému zastavení řízení, které však nelze v procesní rovině přičítat žalobkyni, neboť ta vzala žalobu zpět poté, co po podání žaloby žalovaná na uplatněný nárok plnila dobrovolně. Soud prvního stupně tak správně aplikoval § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalované přiznal pouze část nákladů řízení odpovídající jejímu procesnímu úspěchu. Soud prvního stupně správně určil poměr úspěchu žalované oproti úspěchu žalobkyně ve výši 34,5 %, přičemž z celkové částky paušální náhrady 900 Kč činí soudem prvního stupně přiznaná částka 310,50 Kč právě tento poměr. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud potvrdil též výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalovaná zcela procesně úspěšná. Žalovaná byla v řízení zastoupena pověřeným zaměstnancem, a proto při stanovení výše nákladů řízení vyšel z § 151 odst. 3 o.s.ř., podle kterého je výše náhrady nákladů řízení upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř.. Podle uvedeného právního předpisu přísluší nezastoupenému účastníkovi náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Náklady žalované tak sestávají ze tří úkonů po 300 Kč, které představují vyjádření k odvolání, přípravu a účast na jednání odvolacího soudu; celkem tak činí 900 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 100 848 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení (výrok I rozsudku) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku), avšak tento výrok byl pravomocně zrušen výrokem II napadeného usnesení.2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil napadený rozsudek ve výroku I do návrhu na zaplacení částky 33 026,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I usnesení), napadený rozsudek zrušil též ve výroku II (výrok II usnesení) a nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobkyni uložil nahradit žalované částku 310,50 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok III usnesení).3. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 100 848 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť měla za to, že pojistná smlouva, uzavřená dne 16.8.2012, je absolutně neplatná; požadovaná částka měla představovat rozdíl mezi jí zaplaceným pojistným ve výši 181 728 Kč a pojistným plněním vyplaceným žalovanou ve výši 80 880 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nebyla seznámena s přehledem poplatků, takže ujednání o poplatcích jsou neurčitá, a dále namítala existenci zneužívajících ujednání podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“). Žalovaná žalobě oponovala s tím, že považovala pojistnou smlouvu za platnou, konkrétně tvrdila, že žalobkyně byla s poplatky seznámena. Žalovaná též uplatnila námitku promlčení, a to jak v subjektivní, tak v objektivní době, přičemž za poslední tři roky před podáním žaloby identifikovala plnění žalobkyně ve výši 35 936 Kč. Současně vznesla námitku započtení svého plnění, když v posledních třech letech uhradila 6 580 Kč a dále dne 1.10.2025 (po podání žaloby) vyplatila částku 37 701,50 Kč.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (pojistná smlouva, pojistné podmínky, sazebník poplatků, přehled plateb, vyplacená pojistná plnění), v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 9 - 14 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Takto podrobně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16.8.2012 smlouvu o investičním životním pojištění , název,  č. , číslo,  s měsíčním pojistným 1 262 Kč, a to na dobu určitou do 75let věku žalobkyně, s počátkem pojištění ke dni 1.9.2012, pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkem 181 728 Kč, přičemž za poslední 3 roky před podáním žaloby (tj. po 13.6.2022) žalobkyně zaplatila částku 35 936 Kč. Žalovaná za stejné období žalobkyni zaplatila pojistné plnění v částce 6 580 Kč a dále pak částku 37 701,50 Kč dne 1.10.2025 (v podrobnostech viz bod 12 napadeného rozsudku)5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil vzhledem k § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 až 3 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě; započtení vztáhl k § 1982 o. z. (alternativně k § 580 obč. zák.). Z důvodu hospodárnosti řízení se soud prvního stupně nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení. Zdůraznil nezávislý běh subjektivní (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a objektivní (§ 107 odst. 2 obč. zák.) promlčecí doby, když dle judikatury platí, že, skončí li běh jedné z nich, právo je promlčeno vzdor tomu, že druhá z dob dosud neuplynula; u plnění z neplatné smlouvy běží objektivní tříletá doba od každé jednotlivé platby a subjektivní od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o skutečnostech, zakládajících neplatnost předmětné smlouvy; soud prvního stupně odkázal v této souvislosti na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, 33 Cdo 3113/2023, 26 Cdo 1161/2003, 33 Odo 306/2005 a další). V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že běh subjektivní doby mohl začít již podpisem smlouvy, neboť již ve smlouvě je zmíněna existence „nějakých“ poplatků, která činila smlouvu pro pojistníka neurčitě vymezenou (srov. bod 30 napadeného rozsudku).6. Nicméně s ohledem na nejednotnost judikatury, týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby v obdobných případech, považoval soud prvního stupně za rozhodující objektivní promlčecí dobu. Ta počala běžet vždy uhrazením konkrétní částky pojistného. Takto jsou tedy všechny platby starší tří let před podáním žaloby promlčeny, nepromlčeno zůstalo pouze 35 936 Kč. Soud však přihlédl k námitce započtení uplatněné žalovanou; tyto platby byly tedy kompenzovány námitkou započtení proti již vyplacenému pojistnému plnění 6 580 Kč a dobrovolně plněné částce 37 701,50 Kč, takže po zápočtu nezůstalo nic k plnění. Již jen z tohoto důvodu nemohla být podle soudu prvního stupně žaloba úspěšná.7. Pro úplnost soud prvního stupně uzavřel, že pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost ceny plnění (§ 37 obč. zák.), neboť výši poplatků (zejm. počátečních nákladů) nebylo možné při uzavření smlouvy zjistit určitým způsobem ani s pomocí sazebníku a pojistných podmínek, neboť částky závisely na budoucí době trvání a dalších proměnných. Soud vycházel z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která rozlišuje mezi neurčitostí smlouvy vedoucí k neplatnosti a přezkumem nepřiměřenosti či „zneužívajících“ ujednání ve spotřebitelských smlouvách. V situaci neplatnosti smlouvy pro její neurčitost nelze posuzovat přiměřenost takového ujednání dle směrnice; k tomu odkázal zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 499/2023 a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu.8. Soud prvního stupně se vypořádal i s tvrzením, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Převzal závěr z judikatury, že taková situace může nastat jen výjimečně – jdeli o zjevné zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí lhůty nezavinil a postih by byl nepřiměřeně tvrdý. V posuzované věci takové okolnosti soud prvního stupně neshledal a zdůraznil systémovou roli promlčení při ochraně právní jistoty obou stran. Taktéž se soud prvního stupně neztotožnil s tím, že žalovaná „věděla“ o neplatnosti smluv již od roku 2018. Upozornil, že pouhá existence jednotlivých rozhodnutí soudů neodůvodňuje zobecnění závěru o neplatnosti na veškeré smlouvy, které je třeba vždy posuzovat individuálně, zároveň i praxe žalované (standardní výplata plnění a odkupného) je s ideou „vědomé neplatnosti“ neslučitelná. Pokud jde o argumentaci dohledovými benchmarky , právnická osoba, , ty podle soudu prvního stupně pouze sumarizují dohledová očekávání a samy o sobě neřeší konkrétní smlouvy, navíc výslovně připouštějí, že názor soudu či bankovní rady se může lišit. Konečně ani tvorba rezerv v účetnictví není důkazem „vědomé“ neplatnosti smluv.9. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žaloba nebyla důvodná, neboť veškeré nepromlčené nároky žalobkyně byly plně kompenzovány plněním, které poskytla žalobkyni žalovaná v podobě pojistného plnění či dobrovolně po podání žaloby. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.10. Napadeným usnesením pak soud prvního stupně řízení ve vztahu k částce 33 026,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč ode dne 15.5.2025 do zaplacení zastavil. Tento výrok nabyl samostatně právní moci, stejně jako výrok II napadeného usnesení, neboť proti němu nebylo podáno odvolání.11. O nákladech řízení (výrok III napadeného usnesení) soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 146 odst. 2 o.s.ř. Uvedl, že po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby bylo třeba zohlednit to, že žalovaná na uplatněný nárok plnila dobrovolně po podání žaloby. Žalobkyně z tohoto důvodu pak vzala žalobu částečně zpět a řízení bylo částečně zastaveno. Soud prvního stupně pak na náhradě nákladů řízení přiznal více úspěšné žalované 34,5 % výše náhrady nákladů řízení, což při 3 paušálních náhradách podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. po 300 Kč činí celkem 310,50 Kč.12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž napadla výrok I rozsudku a výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80. Napadenému rozsudku vytkla především neúplné zjištění skutkového stavu, odmítnutí provedení klíčových důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podle mínění žalobkyně soud prvního stupně bez řádného odůvodnění odmítl provést jí navržené důkazy, zejména výroční zprávy žalované za roky 2018–2024, z nichž podle ní vyplývá, že žalovaná si byla již od roku 2018 vědoma systémové neplatnosti svých pojistných smluv a začala vytvářet účelové rezervy navyšované až na částku 1,2 mld Kč. Soud prvního stupně tyto důkazy odmítl jako nadbytečné, avšak v samotném odůvodnění rozhodnutí se k jejich obsahu paradoxně vyjadřoval, aniž byly provedeny, a bez vysvětlení ignoroval, že žalovaná tato tvrzení nijak nepopřela. Žalobkyně dále uvedla, že soud prvního stupně zcela zkreslil skutkový stav, zejména pokud jde o vědomost žalované o právních vadách pojistných smluv. Podle žalobkyně soud prvního stupně ignoroval časovou osu vývoje judikatury; poukázala na to, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 z února 2018 označil dosavadní koncepci inkorporace vedlejších smluvních ujednání za neudržitelnou, přičemž žalovaná (resp. její právní předchůdkyně) byla účastnicí tohoto řízení. Stejný závěr byl později potvrzen i rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a následně dohledovým benchmarkem , právnická osoba,  č. , číslo, . Žalobkyně dovodila, že žalovaná již v roce 2018 musela vědět, že její pojistné smlouvy jsou právně vadné, přesto nadále inkasovala pojistné, prováděla srážky z kapitálové hodnoty pojištění a nevrátila spotřebitelům žádné poplatky, přičemž vytvořila rozsáhlé účelové rezervy. Soud prvního stupně však její tvrzení ignoroval, překroutil nebo vytrhl z kontextu a nahradil je vlastní ničím nepodloženou úvahou o tom, že tvorba rezerv je běžným chováním pojistitele, aniž by zohlednil, že žalovaná tyto rezervy do roku 2017 netvořila. Žalobkyně dále namítla, že soud nesprávně posoudil závěry Městského soudu v Praze z rozsudku sp. zn. 25 Co 430/2017, který již v roce 2018 považoval koncept pojistných podmínek žalované za problematický, a soud prvního stupně tak přehlédl klíčové skutečnosti pro posouzení vědomosti žalované.13. Žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně rozhodl v rozporu s judikaturou, týkající se promlčení nároku, když aplikoval tříletou objektivní promlčecí dobu podle § 107 obč. zák. Podle jejího názoru není objektivní promlčecí doba na nárok žalobkyně - spotřebitelky aplikovatelná, neboť by byla v rozporu se zásadou efektivity podle směrnice, což již opakovaně judikoval Městský soud v Praze (sp. zn. 29 Co 492/2021, 29 Co 26/2022, 29 Co 157/2024, 29 Co 335/2024, 28 Co 98/2025). Konkrétně žalobkyně uvedla, že tzv. inkorporační klauzule, obsažená v čl. IV SPP, netrpí neurčitostí, avšak její obsah (právo žalované jednostranně měnit sazebník poplatků) činí ujednání nepřiměřeným. Nadto žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně zcela chybně provedl zúčtování vzájemných plnění, když nezohlednil všechna oboustranná plnění od okamžiku jejich poskytnutí, jak to vyžaduje § 457 obč. zák. a judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 52/2002); poukázala též na rozhodnutí odvolacího soudu, která podporují její argumentaci odkazující na vyrovnaná tzv. salda veškerých plnění, např. rozhodnutí pod sp. zn. 30 Co 235/2025, 62 Co 255/2025 či 72 Co 335/2025.14. Žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně porušil povinnost zkoumat přítomnost zneužívajících smluvních ujednání, jak vyžaduje směrnice, judikatura SDEU (C243/08, C472/10, C76/10, C630/23) a nálezy Ústavního soudu (Pl. ÚS 45/17, II. ÚS 78/19). Uvedla, že soud nezkoumal transparentnost smlouvy, ačkoliv smluvní ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném jsou podle ní nesrozumitelná, neurčitá a spotřebitelce neumožňovala zjistit cenu pojištění již při uzavření smlouvy. Tím soud prvního stupně popřel ochranu spotřebitele garantovanou unijním právem a neposkytl jejím právům účinnou soudní ochranu. Žalobkyně též namítla, že soud se nevypořádal s povinností položit SDEU předběžnou otázku v případě pochybností. Podle žalobkyně soud prvního stupně ignoroval judikaturu SDEU i Městského soudu v Praze, která se k těmto otázkám vyjadřuje, a nerespektoval ani povinnost přezkoumávat zneužívající charakter ujednání z úřední povinnosti. Navrhla pak i odvolacímu soudu, aby se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou.15. Z uvedených důvodů se žalobkyně domáhala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost k zaplacení částky 67 821,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 67 821,43 Kč od 3.10.2025 do zaplacení, nebo je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.16. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že považuje odvolání za nedůvodné. Naopak má za správný závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, neboť za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila pouze 35 936 Kč, zatímco žalovaná jí vyplatila 6 580 Kč a následně po podání žaloby 37 701,50 Kč, takže veškeré nepromlčené plnění mezi stranami bylo podle žalované zcela vypořádáno. Žalovaná rovněž poukázala na to, že uplatnění námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, jelikož jde o běžný právní nástroj, zajišťující právní jistotu. Zdůraznila, že odvolací argumentace žalobkyně stojí na menšinové rozhodovací praxi senátů 28 Co, 29 Co, 30 Co a 55 Co, zatímco většina odvolacích senátů (např. pod sp. zn. 11 Co 330/2025, 12 Co 82/2024, 17 Co 196/2025, 51 Co 91/2025) dospívá v obdobných věcech k závěru o nedůvodnosti žalob. Dále uvedla, že každá pojistná smlouva je individuální a nelze na ni mechanicky přenášet závěry jiných řízení, přičemž poukázala i na řadu rozhodnutí, potvrzujících platnost smluv o investičním životním pojištění (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 206/2025 či rozsudky krajských a obvodních soudů z let 2009–2012). Podle žalované sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy smlouvu považovala za platnou a čerpala pojistná plnění. Žalovaná odmítla argumentaci žalobkyně rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017, neboť tato rozhodnutí podle ní neobsahují závěr o neplatnosti smluv o investičním životním pojištění, a stejně tak považuje za nepřiléhavou argumentaci dohledovými benchmarky , právnická osoba,  a rozsudky SDEU. V této souvislosti odkázala na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, který podle ní výslovně konstatoval, že závěry SDEU nelze na tyto smluvní vztahy mechanicky aplikovat, neboť je nutné rozlišovat mezi spotřebitelským úvěrem a investičním životním pojištěním jako investicí svého druhu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.17. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že po částečném zastavení řízení usnesením, č.j. 38 C 160/2025-80, zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky 67 821,43 Kč. Ve vztahu k částce 33 026,57 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 848 Kč od 15.5.2025 do zaplacení bylo řízení pravomocně zastaveno výrokem I napadeného usnesení, který žalobkyně odvoláním nenapadla.18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.19. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, na které odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Zároveň soud prvního stupně přesvědčivě a komplexně odůvodnil, proč další navrhované důkazy neprovedl, přičemž s těmito důvody se odvolací soud zcela ztotožňuje. K argumentaci žalobkyně ohledně soudních rozhodnutí a dohledových benchmarků , právnická osoba,  odvolací soud dodává, že z těchto obecných dokumentů nelze vyvozovat vědomost jedné či druhé smluvní strany o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy; v tomto směru není soudu prvního stupně co vytýkat. Stejně tak by bylo zbytečné, aby se soud prvního stupně skutkově zabýval tím, zda žalovaná v roce 2018 či později začala tvořit rezervy. I pokud tomu tak bylo, z důvodů uvedených níže to nelze pokládat za důvod pro shledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a chybí i jakákoli jiná právní relevance této skutkové okolnosti.20. Pokud jde o odvolací důvod, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, pokládá jej odvolací soud za zjevně nepřiléhavý. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud by rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). Z napadeného rozsudku je přitom zcela zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a na jakých důvodech své rozhodnutí založil, a žalobkyně byla zjevně schopna formulovat své odvolání a konkrétně s napadeným rozsudkem polemizovat.21. Soud prvního stupně pak i rozhodl o zamítnutí návrhu na přerušení řízení přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, když věcně pro takový postup neshledal důvod. Soud prvního stupně v řízení nepovažoval za nezbytné se uvedeným postupem obrátit na Soudní dvůr EU s otázkou výkladu předmětných ustanovení obč. zák. ve světle směrnice EU. Takový důvod pak neshledává ani odvolací soud. Právní posouzení v projednávané věci je založeno na jednoznačném výkladu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 499/2023, které stojí výhradně na posouzení otázky vnitrostátního práva, pro který není výklad předmětné směrnice relevantní. Z uvedených důvodů tedy zdejší soud, stejně jako soud prvního stupně, nebyl povinen obrátit se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie.22. Pokud pak jde o právní hodnocení posuzované věci, soud prvního stupně zcela správně dovodil, že s ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 odst. 3 o. z. a na datum uzavření smlouvy 16.8.2012 je na místě smlouvu posuzovat podle tehdy platných ustanovení obč. zák., zákona o pojistné smlouvě a taktéž s ohledem na směrnici.23. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) „právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný“. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).24. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě „pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení „součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.“25. Dále v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).26. Odvolací soud nicméně pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka, hrazená na tento účel, představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.27. V projednávané věci však takový závěr nebylo možno učinit, jak správně dovodil již soud prvního stupně. Z předmětné pojistné smlouvy včetně pojistných podmínek vyplývá, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné prodá pojistitel pojistníkovi podílové jednotky za prodejní cenu a poplatky (včetně případného pojistného za rizikové pojištění a včetně tzv. počátečních nákladů) jsou strhávány z účtu pojistníka nákupem podílových jednotek od pojistníka za nákupní cenu. Struktura i výše poplatků se mohla během trvání pojistné smlouvy měnit, a to v na základě jednostranného rozhodnutí žalované coby pojistitele (čl. 4 Speciálních pojistných podmínek pro , název,  životní pojištění, dále jen „SPP“ – čl. 11 spisu). Při zohlednění těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy (a to i při přihlédnutí k sazebníku poplatků v té době existujícímu, pokud s ním byl pojistník seznámen) jednoznačně rozpoznat, jaká je a za dobu pojištění bude skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (např. změnou výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně na konci pojištění. Pojistná smlouva sice sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet způsobem v podstatě závislým na vůli pojistitele.28. V projednávané věci byla výše pojistného plnění sjednána tak, že pro případ dožití pojištěné 1 (žalobkyně) a pojištěného 2 (pan , jméno FO, ) odpovídala aktuální hodnotě kapitálové hodnoty a pro případ smrti pak částce 10 000 Kč u obou pojištěných (tzv. životní složka). Dále byla sjednána doplňková riziková a úrazová složka s fixní pojistnou částkou (pro případ smrti z jakýchkoliv příčin, invalidita atd.) Výše pojistného plnění v případě životní složky je tak podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě, a jaká částka bude určena na poplatky a na pojistné na rizikovou složku. Takovouto neurčitost v otázce nákladovosti smlouvy nelze překlenout tím, že o kapitálové hodnotě smlouvy žalovaná pojistníka informovala ve výročních výpisech z podílového účtu či jiných obdobných dokumentech. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případech, stane-li se daný poměr pro zákazníka nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.29. Tuto neurčitost odvolací soud hodnotí jako podstatný nedostatek smlouvy, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou“ „složku“ předmětného právního poměru, ostatně ani pojistná smlouva to nijak zřetelně nerozlišovala. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.30. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz jeho usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, či ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 714/2025).31. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Odvolací soud uzavřel, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry, vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře, s nimiž se ztotožňuje a které též překonávají odlišně vyznívající rozhodnutí zdejšího soudu v některých (zdaleka ne všech) řízeních vedených o obdobné nároky, na která poukazovala žalobkyně. Na posouzení daného životního pojištění nelze automaticky přenášet názory, které se objevují např. v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, neboť jde o oblast z řady ekonomických a sociálních důvodů povahově odlišnou od pojištění a konkrétní uspořádání, podmínky a rizika takových finančních produktů jsou zcela odlišná od pojištění. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je třeba přistoupit k otázce vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení.32. Podle § 457 obč. zák., „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co bylo žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplaceno jejím právním předchůdcem, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.33. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. „právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení, „jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.“ S ohledem na ustanovení § 3036 o. z. jsou pak pro posouzení projednávané věci rozhodná citovaná ustanovení obč. zák.34. Soud prvního stupně považoval za klíčovou v této věci promlčecí lhůtu objektivní; s tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje, poněvadž se jedná o závěr správný. Objektivní promlčecí lhůta započala běžet úhradou jednotlivých plateb pojistného, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna.35. Odvolací soud neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť i žalobkyně, která by podle neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, by mohla promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobkyně proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes. Odvolací soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Takovým počínáním nemůže být údajná tvorba rezerv na nároky z potenciálně neplatných pojištění (i kdyby soud vyšel z tvrzení, že žalovaná takto skutečně postupovala), neboť původní žalobkyni nijak nelimitovalo v možnosti podat žalobu, která je v podstatě žalobou o vrácení všeho, co pojistník kdy zaplatil a ještě nevyinkasoval. Ve vztahu k tvrzené tvorbě rezerv lze nadto podotknout, že z ní, i pokud k ní došlo, neplyne závazné posouzení neplatnosti konkrétní předmětné pojistné smlouvy a tvorba rezervy nepředstavuje nic víc než projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což je něco, co lze jakékoli pojišťovně jen stěží klást k tíži či na tom budovat rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy.36. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že promlčeny jsou veškeré platby, které žalobkyně učinila před 13.6.2022, tedy déle než 3 roky před podáním žaloby. Nepromlčena tak zůstala toliko částka 35 963 Kč. Žalovaná však žalobkyni počínaje týmž okamžikem plnila částku 44 281,50 Kč (pojistné plnění 6 580 Kč a po podání žaloby uhrazenou částku 37 701,50 Kč). Nárok žalobkyně tak byl plněním žalované plně kompenzován.37. Co se týče délky promlčecí lhůty, odvolací soud uvádí, že námitka žalobkyně, poukazující na „vědomost“ žalované o neplatnosti smluv již od roku 2018, příp. 2019, kdy došlo k vývoji soudní praxe, je nedůvodná. Předně je třeba zdůraznit, že každou smlouvu je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem jednotlivé věci. Z rozhodnutí (byť) Nejvyššího soudu v jiné věci nelze dovozovat, že by veškeré pojistné smlouvy žalované k investičnímu životnímu pojištění měly trpět neplatností, ba snad „úmysl“ žalované se z těchto „potenciálně neplatných smluv“ obohacovat. V tomto ohledu je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, a postupovala a plnila v souladu s jeho podmínkami, což pro úmysl obohacovat se na úkor žalobkyně nesvědčí. Neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Byť jí v projednávané věci soudy přisvědčily, neznamená to, že lze žalované v tomto směru přičíst nějaký úmysl se na její úkor obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění, dokonce (úspěšně) uplatňovala nároky na pojistná plnění. Nadto je vnitřně rozporná argumentace žalobkyně, pokud tvrdí, že smlouva byla od počátku neurčitá, tj. absolutně neplatná, tedy se již od roku 2006 měla žalovaná na úkor žalobkyně každou platbou obohacovat, nicméně od roku 2018, příp. 2019 se měla již obohacovat „úmyslně“, aniž se však smlouva či jednání žalované vůči žalobkyni jakkoliv změnilo. Odvolací soud tak nesdílí názor žalobkyně, že by se žalovaná na její úkor obohacovala úmyslně, tedy by mělo být o promlčení uvažováno v promlčecí době desetileté.38. K otázce vypořádání vzájemných plnění z bezdůvodného obohacení odvolací soud předně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“39. Odvolací soud shledává postup soudu prvního stupně v nynějším řízení zcela souladným s posledně uvedeným názorem. Je třeba zdůraznit, že tento postup plně odpovídá principu, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, na který poukazovala žalobkyně a o který opírá svou námitku, že soud prvního stupně vzájemná plnění vypořádal nesprávně. Dále odvolací soud uvádí, že v žalobkyní odkazované věci, sp. zn. 29 Odo 52/2002, se Nejvyšší soud otázkou promlčení vůbec konkrétně nezabýval, když se věnoval pouze otázce vypořádání vzájemných nároků. Argumentace žalobkyně přehlíží, že vzniká-li obohacenému povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně možno toto právo uplatnit u soudu (actio nata) a stejným okamžikem počíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta. Odvolací soud se tedy neztotožnil s názorem, že by se nejprve měl vypočítávat rozdíl mezi celkovými plněními obou stran za celou dobu (domnělého) trvání daného pojistného vztahu (jakési „saldo“) a na ten teprve aplikovat promlčení, nýbrž je nutno posoudit promlčení jednotlivých nároků na vydání bezdůvodného obohacení samostatně a vypořádat teprve nároky nepromlčené. Opačný přístup navrhovaný žalobkyní by do značné míry popíral smysl úpravy promlčení a vyžadoval by pro účely vypořádání posuzovat existenci pohledávek, které by v případě samostatného uplatnění v soudním řízení s ohledem právě na promlčení neměly reálnou vyhlídku na úspěch a jimiž by se soudy při vznesení takové námitky ani podrobněji nezabývaly. Přístup, který uvažuje s jakýmsi „saldem“ vzájemných plnění, také zcela opomíjí, na základě jakých plnění (rozuměno v jaké době uskutečněných) takové „saldo“ vzniklo. Je tak popírán princip samostatnosti vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení ke každé jednotlivé částce, neboť veškerá plnění uskutečňovaná po dlouhou dobu shrnuje do jediné sumy, oproti které vyrovnává jinou sumu „protiplnění“, přičemž opomíjí možnost, že části těchto nároků zanikly (příp. se staly nevymahatelnými), ať již v důsledku promlčení nebo dokonce i jiných právních skutečností. Konečně ani citované ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., které se přitom právě otázky promlčení dotýká, se žádným výpočtem jakéhosi „salda“ nepočítá, nýbrž naopak limituje uplatnění promlčení jenom tehdy, pokud by je mohla namítat pouze jedna strana (tzn. vylučuje případy, kdy by taková strana sama měla právo, které se podle zákona nepromlčovalo, například vlastnické, takže druhá strana by promlčení vůbec nemohla namítnout; to není případ řešený v nynějším sporu). Odvolací soud, byť si je vědom, že některé senáty zdejšího soudu se k argumentaci žalobkyně přiklonily (např. rozsudek z 16.9.2025, č.j. 30 Co 235/2025 - 239 či usnesení z 12. 11. 2025, č.j. 62 Co 255/2025 - 315), takový názor správným neshledává ze shora uvedených důvodů. Zároveň není takovými dřívějšími rozhodnutími vázán; v této souvislosti pak odvolací soud opakuje, že žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 52/2002, na uvedené posouzení nedopadá a nelze tak hovořit ani o vázanosti rozhodnutím dovolacího soudu.40. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně nezabýval blíže aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák. Byť odvolací soud považuje za přijatelný názor vyslovený soudem prvního stupně, že žalobkyně mohla shledat neurčitost smlouvy pro nemožnost zjistit její celkovou nákladnost již při uzavření smlouvy, tento obecný závěr nebyl v řízení blíže prokázán, neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobce potenciálně přesahující pouhou otázku seznámení s textem pojistné smlouvy. Pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.41. Ze všech shora uvedených důvodů tak odvolací soud shledal napadený rozsudek ve výroku I věcně správným, resp. v té jeho části, která zůstala předmětem odvolacího řízení, a jako takový jej postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil.42. Odvolací soud pak jako věcně správný potvrdil též výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, tj. výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80. Soud prvního stupně správně zohlednil, že došlo k částečnému zastavení řízení, které však nelze v procesní rovině přičítat žalobkyni, neboť ta vzala žalobu zpět poté, co po podání žaloby žalovaná na uplatněný nárok plnila dobrovolně. Soud prvního stupně tak správně aplikoval § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalované přiznal pouze část nákladů řízení odpovídající jejímu procesnímu úspěchu. Soud prvního stupně správně určil poměr úspěchu žalované oproti úspěchu žalobkyně ve výši 34,5 %, přičemž z celkové částky paušální náhrady 900 Kč činí soudem prvního stupně přiznaná částka 310,50 Kč právě tento poměr. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud potvrdil též výrok III usnesení č.j. 38 C 160/2025-80.43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalovaná zcela procesně úspěšná. Žalovaná byla v řízení zastoupena pověřeným zaměstnancem, a proto při stanovení výše nákladů řízení vyšel z § 151 odst. 3 o.s.ř., podle kterého je výše náhrady nákladů řízení upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř.. Podle uvedeného právního předpisu přísluší nezastoupenému účastníkovi náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Náklady žalované tak sestávají ze tří úkonů po 300 Kč, které představují vyjádření k odvolání, přípravu a účast na jednání odvolacího soudu; celkem tak činí 900 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti výroku I tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti výroku II a III tohoto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:51.Co.9.2026.107","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-03-17","caseNumber":{"senate":51,"registry":"Co","index":9,"year":2026,"pageNumber":107},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Alena","lastName":"Svátková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 100 500 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":38,"registry":"C","index":160,"year":2025,"pageNumber":73},"affectedDate":"2025-10-20","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"109","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"107","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"457","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":37,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"23","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3036","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}