{"uuid":"d7a5a7ce-ca3a-4e74-8e50-8ee4b164addc","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Ondřeje Plška ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-716 ze dne 22. 9. 2025 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 37 C 217/2015-734 ze dne 15. 10. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 963 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 72 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 963 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 72 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud výrokem I uložil žalované nemocnici s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a.s. povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, výrokem II uložil žalované povinnost ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám advokátky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" náhradu nákladů řízení ve výši 1 323 260,53 Kč, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v České Lípě náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 48 670,48 Kč, kdy z této částky byla již částka 22 665,84 Kč žalovanou uhrazena, je tedy povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit částku 26 004,64 Kč a výrokem IV rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku soudem vrácena částka 26 004,64 Kč, kterou uhradila na náklady řízení placené státem před zrušením výroku III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Z odůvodnění vyplývá, že žalobou podanou u okresního soudu 4. 11. 2014 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 318 844 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a Nemocnicí s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvkovou organizací uzavřena „Smlouva o zajištění dodávek tepla a ostatních energií“ (dále též jen „Smlouva“). Smlouvu z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" převzala žalobkyně od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". podle „Smlouvy o převzetí smlouvy“ č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a právní předchůdkyně žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvkové organizace „Smlouvou o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv“ z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně na základě Smlouvy dodávala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". od roku 2004 teplo, chlad a elektrickou energii. Fakturou č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 12. 1. 2012 vyúčtovala dodávky tepla uskutečněné v roce 2011 částkou 6 961 898 Kč a fakturou č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 11. 1. 2012 dodávky chladu a elektrické energie částkou 356 946 Kč; rozsahy dodávek strany vzájemně odsouhlasily, ceny energií žalobkyně stanovila podle Smlouvy o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (čl. VII. odst. 1 a čl. IX. písm. a/). Podáním z 23. 11. 2015 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 2 203 814,34 Kč (kterou jí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". zaplatila 17. 1. 2012) zpět, proto bylo rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2018-200 ze dne 18. 7. 2018 řízení v rozsahu této částky s příslušenstvím zastaveno; rozsudek v tomto výroku nabyl právní moci 10. 9. 2018. Dále bylo řízení vedeno pro 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím – z čehož 4 758 083,66 Kč žalobkyně požadovala z titulu ceny dodaného tepla a 356 946 Kč z titulu ceny dodané elektrické energie. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 115 029,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Co do úroku z prodlení ve výši dalších 10,5 % ročně z uvedených částek a za uvedená období byla žaloba zamítnuta. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 ze dne 24. 4. 2025 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 v rozsahu výroku pod bodem I, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výroku II [zamítajícím požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení] a ve výrocích o nákladech řízení pod body II, III a IV, a dále zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výrocích II (částečně zamítajícím úrok z prodlení) a III a IV o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud v následujícím řízení vyšel ze zjištění, že ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se dodavatel zavázal k dodávkám tepla, technologické páry, chladu a elektrické energie. V čl. 7.2. Smlouvy byl sjednán úrok z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením předepsaných zálohových plateb včetně jejich vyúčtování a podle čl. 6.7 Smlouvy jsou nedoplatky splatné uplynutím 15 dnů ode dne doručení vyúčtování. Částka 4 758 083,66 Kč se tak stala splatnou 7. 2. 2023, neboť faktura č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (obsahující vyúčtování) byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". dle podacího razítka doručena 23. 1. 2012, částka 356 946 Kč se stala splatnou 31. 1. 2012, neboť faktura č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" jí byla podle podacího razítka na faktuře doručena 16. 1. 2012. Okresní soud se řídil právním názorem Nejvyššího soudu v jeho rozsudku č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 (§ 243g a § 226 o. s. ř.), že právo na úhradu úroků z prodlení vzniklých v důsledku prodlení s plněním peněžitých závazků ze Smlouvy uzavřené v roce 1996 se řídí právními předpisy účinnými k datu uzavření Smlouvy, a nemohou se řídit ustanoveními § 262 odst. 2, 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jež nabyla účinnosti v roce 2001. Aplikovat nelze ani směrnici Rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť v roce 1996 nebyla Česká republika členským státem Evropské unie. Okresní soud proto na věc aplikoval § 261 odst. 2 a § 369 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy a dovodil, že smluvní strany byly oprávněny ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" sjednat smluvní úrok z prodlení a že ujednání v čl. 7.2. o úroku z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky je určité a není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ani s dobrými mravy. Smlouva totiž byla vázána na Smlouvu o provedení rekonstrukce kotelny a následném provozování tepelného hospodářství z téhož dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen „Smlouva o rekonstrukci kotelny“), kterou se dodavatel zavázal k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje. Uzavření smluv tak bylo spojeno s vynaložením finančních prostředků dodavatelem a Smlouva o dodávkách energií byla uzavřena na 20 let s předpokladem návratnosti vložených prvotních nákladů. Proto shledal logickým, že pro případ prodlení s úhradami cen energií byl sjednán vyšší než zákonný úrok z prodlení. Dále dovodil, že ujednání o smluvním úroku z prodlení bylo pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". akceptovatelné, neboť nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by v průběhu trvání smluvního vztahu usilovala o jeho změnu. Spory o doplatky započaly rokem 2009. Žalovaná provedla nesprávný výklad smluv, a v důsledku tohoto neplatila řádně a včas za odebrané energie. Žalobkyně tak byla z příčin na straně žalované vystavena nebezpečí platební neschopnosti, a je tak spravedlivé, aby žalovaná za své jednání nesla důsledky v podobě úroku z prodlení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu uzavřel, že výše úroku z prodlení 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) i s ohledem na zjištěné okolnosti uzavření Smlouvy a na to, že jiná sankce za prodlení ani jiné zajištění pohledávek dodavatele nebyly sjednány, není nepřiměřená, nezakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků a není v rozporu se sankčně-motivační a kompenzační funkcí úroku z prodlení. Shledal tedy požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 10,5 % ročně (úrok 7,5 % ročně již byl žalobkyni přiznán předchozím rozsudkem) z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení důvodným. Výrok II odůvodnil tím, že úspěšné žalobkyni podle § 142 odst.1 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 1 323 260,53 Kč, zahrnující soudní poplatek 533 542,20 Kč (277 790,20 Kč + 255 752 Kč), zálohy na znalecké posudky 40 000 Kč (15 000 Kč + 25 000 Kč) a náklady na zastoupení advokátem – a to pouze na jeho účelné úkony právní služby – ve výši 749 718,33 Kč určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“). Výrok III odůvodnil tím, že znaleckým ústavům bylo za podané znalecké posudky přiznáno znalečné celkem 128 670,48 Kč, z čehož 80 000 Kč bylo kryto ze záloh složených účastníky a 48 670,48 Kč z rozpočtu státu. Neúspěšná žalovaná je proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit státu 48 670,48 Kč, z čehož již 22 665,84 Kč již zaplatila, zbývá jí tak doplatit 26 004,64 Kč. Výrokem IV rozhodl o tom, že se žalobkyni vrací 26 004,64 Kč, které zaplatila státu na náhradu nákladů řízení podle předchozího rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024, který byl v této části zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná a navrhla, aby byl změněn tak, že žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení bude zamítnuta. Namítá, že soubor soudních sporů vedených mezi žalobkyní a Nemocnicí s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a.s. o doplatky cen energií za roky 2009 až 2012 demonstruje postup soudů v rozporu s § 13 o. z. upravujícím legitimní očekávání účastníka soudního řízení, což je nežádoucí. Spor týkající se roku 2009 a 2010 řešil v prvém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a ve druhém Vrchní soud v Praze, spor týkající se roku 2011 a spor týkající se roku 2012 řešil v prvém stupni Okresní soud v České Lípě a v druhém Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a zejména odvolací soudy učinily odlišné právní závěry, a to u jistiny i příslušenství. V projednávané věci odvolací soud uložil soudu prvního stupně zjistit obvyklou cenu energií dodaných žalobkyní právní předchůdkyni žalované pro případ, že cenová ujednání ve smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" jsou v poměru roku 2011 nepoužitelná, a závěr o jejich nepoužitelnosti učinil soud ze znaleckého posudku Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze (dále jen „EF ČVUT“) č. 124/2017 z února 2018 ve znění dodatku z dubna 2021; závěry tohoto posudku považuje žalovaná za nesprávné. Oproti tomu pro roky 2009 a 2010 byla cena elektrické energie zjištěna posudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a cena tepla a chladu posudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 15. 3. 2016), přičemž tito znalci shledali použitelným cenové ujednání ze smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a bylo zjištěno, že žalobkyně za elektrickou energii v těchto letech vyúčtovala o 13 134 074,64 Kč víc. Za roky 2009 a 2010 tak byla žaloba rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 76 Cm 11/2011-1185 ze dne 28. 4. 2021 zcela zamítnuta, k odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023 žalobě částečně vyhověl a k jistině 2 324 392,34 Kč přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, a žalobu co do zbytku jistiny a úroku z prodlení ve výši zbývajících 10,5 % ročně zamítl. Žalovaná se proto dovolává aplikace § 13 o. z., který dopadá na tento případ, kdy je veden spor mezi totožnými účastníky o stejný předmět sporu, pouze za jiná časová období. Zdůrazňuje, že spor týkající se roku 2009 a 2010 posuzoval k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud a usnesením č. j. 33 Cdo 364/2024-1263 ze dne 19. 3. 2025 dovolání odmítl, takže byl žalobkyni přiznán toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, oproti tomu za rok 2011 je stanovisko dovolacího soudu odlišné. Dále žalovaná namítá, že okresní soud závěr o neexistenci rozporu ujednání o úrocích s dobrými mravy založil na úvaze o logice toho ujednání v situaci, kdy šlo o dlouhodobý kontrakt spojený s investicí dodavatele do rekonstrukce kotelny spojené s podnikatelským rizikem a kdy žalobkyně byla od roku 2009 vystavena nebezpečí platební neschopnosti, avšak tato úvaha nemá oporu v provedeném dokazování. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. je brzdou, pojistkou, když právní předpis může vést v konkrétním případě k nemravnému řešení, a v takové situaci zákon soudci ukládá, aby nalezené právní řešení nebylo s poukazem na dobré mravy aplikováno. Toho se žalobkyně domáhá u smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Za podstatné považuje, že žalobkyně nesplnila závazek ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny, nevynaložila finanční prostředky a nepodstoupila obchodní riziko. Žalovaná měla zájem zrekonstruovat tepelné hospodářství a snížit tak provozní náklady při dodávce tepla a elektrické energie a přejít na výhodnější médium pro výrobu tepla namísto spalování LTO, a proto pronajala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., potažmo žalobkyni tepelné hospodářství za 1 Kč/rok a uzavřela kontrakt na 20 let. Žalobkyně při převzetí Smlouvy slíbila dokončit rekonstrukci tepelného hospodářství a investovat takto 19 milionů. Zavázala se provést rekonstrukci výměníkových stanic pro přechod z parního na teplovodní vytápění, které by vedle slevy z ceny tepla ve výši 12 %, kterou žalobkyně slíbila, znamenalo další snížení spotřeby tepla o 15 %. To, že žalobkyně nic z toho nesplnila, by mělo být vzato v potaz při úvaze o korektivu dobrých mravů. Původním dodavatelem energií byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., s níž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvková organizace uzavřela soubor smluv úzce souvisejících s dodávkou energií, a to Smlouvu o zajištění dodávek tepla a ostatních energií z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" včetně dodatků, Smlouvu o rekonstrukci kotelny a následném provozování tepelného hospodářství z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", Smlouvu o nájmu nemovitostí a technologického zařízení z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž závazky z těchto smluv jako dodavatel převzala žalobkyně smlouvou z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalobkyně porušily povinnost plynoucí ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny, kdy obdržely jako protiplnění dvacetiletý kontrakt a nájemné 1 Kč/rok. Namísto tří kogeneračních jednotek byla instalována jedna a nebyla provedena další fáze rekonstrukce, pročež ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a následně žalobkyně byly nuceny realizovat dodávky tepla především z kotelny, a žalobkyně náklady spojené s jejím provozem žalované účtovala v rozporu s uzavřenou smlouvou; to bylo předmětem cenových sporů od roku 2006. Parní vytápění místo teplovodního představovalo zvýšený odběr tepla z důvodu špatné regulace spotřeby technologické páry. Žalovaná nemůže nést náklady, které vznikly žalobkyni tím, že dlouhodobě porušovala smluvní povinnosti a nerealizovala rekonstrukci tepelného hospodářství v rozsahu uzavřených smluv. Pokud by žalobkyně realizovala rekonstrukci v rozsahu svých závazků, byla by spotřeba tepla žalovanou i jeho výsledná cena výrazně nižší, o čem vypovídá znalecký posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Do nákladů si žalobkyně započítala celou cenu opravy kogenerační jednotky, byť sloužila pro výrobu tepla jen zčásti a zčásti pro výrobu elektrické energie. Byznys žalobkyně byl ve vztahu k žalované ziskový. Ze znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplývá, že si žalobkyně vyúčtovala za opravy zařízení tepelného hospodářství 1 218 737 Kč, přestože dle čl. 2.4 a 2.5 Smlouvy o rekonstrukci kotelny měla na své náklady udržovat pronajatý majetek v řádném a provozuschopném stavu; proto měla tepelné a energické hospodaření pronajaté za 1 Kč. Ze znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" plyne, že chodem tří kogeneračních jednotek by bylo možno pokrýt téměř celou spotřebu tepla nemocnice v roce 2011 a dodat více než dvojnásobek její roční spotřeby elektřiny, přičemž by tak nebyla žalovaná povinna platit distribuční či jiné platby související s dodávkou elektrické energie. Nesplnila-li žalobkyně soubor povinností k rekonstrukci kotelny, což se odrazilo v cenách energií, je v rozporu s dobrými mravy, aby byl akceptován v roce 1996 sjednaný smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky. Dodává, že Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem při podnikatelské činnosti a příspěvkovou organizací (státem) jako nepodnikatelem při zabezpečování veřejných potřeb (provozování zdravotnického zařízení). K prodlení mělo dojít v roce 2012, kdy Česká republika již byla členem Evropské unie a byla povinna se řídit unijní legislativou, včetně směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty, kdy bylo zdůrazněno, že soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, přičemž přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení. Zmiňuje § 1805 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a poukazuje na to, že ačkoliv prodlení nastalo k 1. 2. 2012 a 8. 2. 2012, byla žaloba podána až 4. 11. 2014.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti výroku II rozsudku okresního soudu se odvolala též žalobkyně a navrhla, aby ho odvolací soud v tomto výroku změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů řízení ve výši 1 677 260,53 Kč. Nesouhlasí s tím, že jí okresní soud nepřiznal náhradu 354 600 Kč za písemná vyjádření z 22. 6. 2017, 27. 7. 2017, 6. 12. 2017, 15. 6. 2018, 6. 8. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", 26. 11. 2021, 17. 12. 2021, 19. 4. 2022, 15. 11. 2022, 19. 12. 2023 a za převzetí a přípravu zastoupení v řízení o dovolání, což (dle žalobkyně) odůvodnil bez přihlédnutí k obsahu těchto úkonů a celému řízení, a tedy nedostatečně, v rozporu s právem na spravedlivý proces a § 157 o. s. ř. Žalobkyně má za to, že i náklady na tyto úkony vynaložila účelně. Uvádí, že řízení nevyvolala, snažila se věc vyřídit smírně, že řízení trvá již 11 let a žalovaná neuvedla relevantní tvrzení, proč požadovanou částku odmítá zaplatit. Má též za to, že v řízení nebyla dodržena rovnost účastníků a kontradiktornost sporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a odvolání žalobkyně ani odvolání žalované důvodnými neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Jelikož žalovaná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". v průběhu odvolacího řízení zanikla, odvolací soud usnesením č. j. 35 Co 395/2025-759 ze dne 26. 3. 2026 rozhodl, že na straně žalované bude v řízení pokračováno se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., na kterou podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. přešla veškerá práva a povinnosti ze zaniklé obchodní společnosti (§ 107 odst. 1, 3 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Okresní soud správně vycházel z předchozího průběhu řízení, jak je uveden shora (v odst. 2.). Tedy mj. z toho, že předchozím rozsudkem č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 115 029,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, a výrokem II pro žalobcem požadovaný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný (tj. ve výši dalších 10,5 % ročně) žalobu zamítl. K odvolání obou účastnic odvolací soud rozsudkem č. j. 35 C 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 uvedený rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II o věci samé potvrdil (výrok I), ve výrocích III a IV o nákladech řízení jej změnil (výroky II a III) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). Soudy obou stupňů v těchto předchozích rozhodnutích vyšly z toho, že žalobkyně požaduje po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně s odkazem na čl. 7.2 Smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž strany sjednaly pro případ prodlení s úhradou plateb úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že Smlouva byla uzavřena mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a Nemocnicí s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvkovou organizací, která se považuje za stát (§ 261 odst. 2 věta druhá obch. zák.) a smlouvu uzavírala za účelem provozování zdravotnického zařízení, tj. za účelem zabezpečování veřejných potřeb. Proto ačkoliv Smlouvou založený vztah se jako tzv. relativní obchodní závazkový vztah řídí částí třetí obchodního zákoníku (§ 261 odst. 2 obch. zák.), odpovědnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvkové organizace se řídí ustanovením o prodlení v § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák“), které je kogentní, a tedy neumožňuje účastníkům dohodnout výši úroku jinak, než stanoví (tehdy účinné) nařízení vlády č. 142/1994 Sb. S odkazem na zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 13 o. z. a na shodné závěry Vrchního soudu v Praze v jeho rozsudku č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023 (vydaného ve sporu týchž účastníků o nedoplatky cen energií dodaných na základě téže Smlouvy v letech 2009 a 2010) uzavřel, že ustanovení § 262 odst. 4 (které v jeho druhé větě stanoví, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku) bylo do obchodního zákoníku včleněno novelou č. 370/2000 Sb. účinnou od 1. 1. 2001 (a současné podoby doznalo novelou provedenou zákonem č. 501/2001 Sb.) v souvislosti s požadavky směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993 a cílem bylo rozšířit použitelnost ustanovení na ochranu spotřebitele na všechny typy smluv bez ohledu na to, v jakém kodexu jsou upraveny (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 ze dne 24. 7. 2012). Závěr o nemožnosti pro nepodnikatele ujednat úrok z prodlení jinak, než stanoví občanskoprávní předpisy, tedy vyplývá přímo z postavení nepodnikatele, které je třeba chránit. Proto závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku sp. zn. 32 Odo 873/2006 jsou použitelné i v projednávané věci, kdy je řešeno prodlení žalované s plněním závazku nastalé v roce 2012.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 ze dne 24. 4. 2025 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 v rozsahu výroku pod bodem I, jímž (krajský soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výroku II (zamítajícím požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení) a ve výrocích o nákladech řízení pod body II, III a IV, a dále zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výrocích II částečně zamítajícím úrok z prodlení a III a IV o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že obchodní zákoník před 1. 1. 2001 (a tedy ani k 30. 7. 1996) neobsahoval ustanovení, jež by stanovilo, že smluvní strana v obchodním závazkovém vztahu, která není podnikatelem, nese odpovědnost z porušení těchto vztahů (tedy i povinnost k úhradě úroků z prodlení) podle občanského zákoníku. Taková ustanovení byla do obchodního zákoníku včleněna až novelou provedenou zákonem 370/2000 Sb. účinnou od 1. 1. 2001 (v § 262 odst. 2, podle kterého nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštního právního předpisu něco jiného a je-li jenom jedna ze stran právního vztahu podle § 261 odst. 1 nebo 3 podnikatelem, použijí se ustanovení této části na obě strany; ustanovení o odpovědnosti, spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a společných závazcích občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele však je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem) a novelou provedenou zákonem č. 501/2001 Sb. účinnou od 31. 12. 2001 (v § 262 odst. 4, podle kterého ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku). Při absenci přechodných ustanovení těchto novel ve vztahu k § 262 obch. zák., dovodil Nejvyšší soud z § 763 odst. 1 obch. zák. a § 3028 odst. 3 o. z., že právo na úhradu úroků z prodlení vzniklých v důsledku prodlení s plněním peněžitých závazků ze Smlouvy uzavřené v roce 1996 se řídí právními předpisy účinnými k datu uzavření Smlouvy, a nemohou se řídit ustanoveními § 262 odst. 2, 4 obch. zák., jež nabyla účinnosti v roce 2001, a aplikovat nelze ani směrnici Rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, neboť v roce 1996 nebyla Česká republika členským státem Evropské unie.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Tímto právním názorem Nejvyššího soudu jsou soudy obou stupňů vázány podle § 243g, § 226 o. s. ř. v tomto řízení, jehož předmětem je úrok z prodlení ve (zbylé) výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Na tom nic nemění ani zásada legitimního očekávání vyjádřená v § 13 o. z. (byť je si odvolací soud vědom toho, že v řízení o tomtéž nároku žalobkyně za období roku 2009 a 2010 bylo o úroku z prodlení rozhodnuto rozdílně, jak namítá žalovaná v odvolání). Okresní soud tedy správně vycházel z toho, že byl-li předmětný závazkový právní vztah založen Smlouvou z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", je třeba na věc aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. před novelami č. 370/2000 Sb. a 501/2001 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 261 odst. 2 obch. zák. ve znění před novelou č. 370/2000 Sb. a 501/2001 Sb. (účinném ke dni uzavření Smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 369 obch. zák. ve znění před novelou č. 370/2000 Sb. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. K výkladu uvedených ustanovení a posuzování rozporu ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 717/2010 ze dne 16. 5. 2012 uvedl: „Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 1997, sp. zn. III. Odon 20/96, uveřejněném v příloze časopisu Právo a podnikání č. 10/1997 na str. IV, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého řádné a včasné plnění závazku, tedy i včasné placení, je jednou ze základních zásad poctivého obchodního styku. Porušování této zásady je v české ekonomice do té míry rozšířené, že přestává být podnikateli vnímáno jako nekalé jednání. Jako nekalé jednání je naopak mnohdy deklarován postih za takové jednání, a to právě osobou, která sama svůj závazek řádně nesplnila a pro takový případ dobrovolně uplatňovaný postih sjednala. Dále zdůraznil, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení nelze obecně, pro všechny případy, vyvozovat pouze z nepoměru sjednaného úroku a hodnoty zajišťovaného závazku. Porušení zásad poctivého obchodního styku je nutno zkoumat v každém případě ve vazbě na jeho konkrétní okolnosti. Přitom je třeba se zabývat jak důvody, které ke sjednání konkrétní výše úroku z prodlení vedly, a okolnostmi, které je provázely, tak důvody nesplnění zajištěného závazku, popřípadě i dopady přiznání sjednaného úroku z prodlení na osobu, vůči které je uplatňován. Tento závěr lze – mutatis mutandis – vztáhnout též na posouzení, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům a není tedy vzhledem k ustanovení § 39 obč. zák. neplatné. Podle tohoto ustanovení je neplatnost právního úkonu zakládána jeho nedovoleností, která může vyplývat z rozporu právního úkonu, buď se zákonem (nejenom s občanským zákoníkem), který je součástí platného právního řádu v okamžiku projevu vůle, anebo s dobrými mravy. ... Aby se právní úkon příčil dobrým mravům, musí nerespektovat některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod číslem 62, dále rozsudky téhož soudu uveřejněné pod čísly 16/1998 a 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je konformní se závěrem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.“ V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále zdůraznil, že při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák., nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci a nepostačí ani porovnání se zákonnou sazbou úroků z prodlení (odkázal na jeho rozsudek ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003, rozsudek ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 1022/2004, usnesení ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 323 Odo 785/2005 a další). V úvahu je dle Nejvyššího soudu nutno vzít skutečnost, že zákonodárce v obchodním zákoníku zvolil (na rozdíl kogentní občanskoprávní úpravy, jež vychází z toho, že je stanovena pevná výše úroků z prodlení) dispozitivní úpravu, která připouští, aby si strany výši úroků z prodlení dohodly, což umožňuje přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, včetně případné hrozící škody, když úroky z prodlení plní i funkci reparační, neboť se započítávají na náhradu škody způsobenou prodlením se splněním peněžitého závazku (§ 369 odst. 2 obch. zák.). Přitom např. v usnesení ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, Nejvyšší soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dovodil, že sazba úroku z prodlení 0,5 % nebyla v rozporu s dobrými mravy, resp. nebyla z tohoto hlediska nepřiměřená. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 717/2010 též vysvětlil, že okolnostmi právně významnými pro posouzení, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům, a není tedy neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., mohou být z povahy věci jen ty okolnosti, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo (v době uzavření smlouvy). Skutečnosti, které nastaly později, mohly mít podle své povahy význam toliko pro posouzení, zda vůbec a kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním závazků, či pro posouzení, zda uplatnění nároku na zaplacení smluveného úroku z prodlení (založeného platným ujednáním) není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a podle ustanovení § 265 obch. zák. tedy nepožívá ochrany; platnost ujednání o úrocích z prodlení nemohou tyto později nastalé skutečnosti dodatečně ovlivnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Uvedenými závěry se okresní soud řídil a správně uzavřel, že právní předchůdkyně účastnic byly oprávněny ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" sjednat výši úroků z prodlení odlišně od výše stanovené (dispozitivně) obchodním zákoníkem (§ 369 odst. 1 obch. zák.) a že jejich ujednání v čl. 7.2 Smlouvy – v němž sjednaly mj. pro případ prodlení odběratele s úhradou ceny dodaných energií úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky – je dostatečné určité.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Při posouzení otázky, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům a zda tedy není neplatné podle § 39 obč. zák., je třeba (jak již bylo shora vysvětlenou) přihlédnout nejen k sjednané sazbě úroku, ale též k okolnostem, které ujednání provázely. V projednávané věci sjednaná sazba 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) přitom není problematická z hlediska výše. V porovnání se sazbou úroků určenou podle předpisů občanského práva, tj. podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění tehdy účinném (podle kterého výše úroků z prodlení činila ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu), která ke dni uzavření smlouvy činila 21 %, byla dokonce nižší. Okresní soud správně přihlédl k tomu, že tímto způsobem byl úrok z prodlení právními předchůdkyněmi účastnic sjednán v situaci, kdy šlo o dlouhodobý kontrakt, neboť Smlouva byla uzavřena na 20 let a současně se dodavatel v další Smlouvě o rekonstrukci kotelny z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jak z ní zjistil okresní soud) zavázal investovat finanční prostředky do rekonstrukce kotelny. Jiná sankce za prodlení se zaplacením ceny energií ani jiné zajištění těchto pohledávek nebyly ve Smlouvě sjednány. Okresní soud proto správně vycházel z toho, že ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky není zjevně nepřiměřené, nezakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech stran a není v rozporu s funkcemi úroku z prodlení, a není v rozporu s dobrými mravy, a tedy není neplatné podle § 39 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Okresní soud vyšel ze zjištění, že nedoplatky cen energií dodaných v roce 2011 se staly v souladu s ujednáním v čl. 6.7 Smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" splatnými uplynutím 15 dnů od doručení faktur, jimiž bylo provedeno vyúčtování, žalované. Tedy částka 4 758 083,66 Kč se stala splatnou 7. 2. 2023, neboť faktura č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla žalované dle podacího razítka doručena 23. 1. 2012, částka 356 946 Kč se stala splatnou 31. 1. 2012, neboť faktura č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" jí byla podle podacího razítka na faktuře doručena 16. 1. 2012 (jak okresní soud zjistil z těchto faktur). Je tak správný závěr okresního soudu, že žalovaná je podle ujednání ve Smlouvě dle § 369 odst. 1 obch. zák. povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) z částky 4 758 093,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení (z čehož úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z uvedených částek za uvedená období již byl žalobkyni přiznán rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024). Žalovaná v odvolacím řízení výpisem z běžného účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" doložila, že dne 11. 3. 2024 zaplatila žalobkyni 9 898 208,88 Kč, což zahrnuje jistinu 4 758 083,66 Kč a 356 946 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady řízení dle předchozího rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024; to žalobkyně učinila nesporným. Předmětem řízení je tak nyní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, což k 11. 3. 2024 činí 6 494 079,28 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Okresní soud se zabýval otázkou, zda požadavek žalobkyně na zaplacení tohoto úroku z prodlení není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák., respektive v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. (které je podle přechodné ustanovení v § 3030 o. z. třeba na projednávanou věc též aplikovat). Přitom vycházel z již shora zmíněné judikatury (a judikatury jím podrobně popsané v odůvodnění jeho rozsudku, na kterou odvolací soud pro stručnost odkazuje). V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 895/2001 ze dne 28. 2. 2002, uveřejněném pod C 1046 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud uvedl, že požadavek věřitele na zaplacení úroku z prodlení zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu prodlení, nevycházel by z jeho smyslu, případně by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že k odepření práva na zaplacení smluvených úroků z prodlení by mělo docházet pouze výjimečně, aby byla chráněna smluvní autonomie stran. Z toho okresní soud v projednávané věci vycházel a správně uvedl, že příp. rozpor požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jeho zneužívající či šikanózní charakter, by mohla signalizovat výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednaného smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Je totiž na projednávanou věc, kdy prodlení žalované nastalo 8. 2. 2012 a 1. 2. 2012, třeba aplikovat ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve znění novely č. 370/2001 Sb. (účinném od 1. 1. 2001 Sb.), podle kterého je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského (viz přechodné ustanovení v čl. VIII bod 39. této novely). Úrok z prodlení určený podle § 1 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. by tak v projednávané věci činil 7,75 % ročně. Právními předchůdkyněmi smluvený úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně (18,25 % ročně) tedy představuje 2,35násobek zákonného úroku z prodlení. Odchylka smluveného úroku z prodlení od zákonného tedy není výrazná, mnohonásobná (jak má na mysli zmíněná judikatura Nejvyššího soudu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud jde o okolnosti, za nichž k ujednání o úroku z prodlení došlo, vyšel okresní soud ze zjištění, že právními předchůdkyněmi účastnic dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřená Smlouva o zajištění dodávek tepla a ostatních energií souvisela s další téhož dne jimi uzavřenou Smlouvou o provedení a rekonstrukce kotelny a následném provozování tepelného hospodářství, kterou se dodavatel zavázal k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje v objektu nemocnice v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z této smlouvy soud zjistil, že závazkový vztah byl spojen s prvotní investicí dodavatele do rekonstrukce kotelny žalované, přičemž Smlouva o dodávkách energií byla uzavřena na dobu 20 let s předpokladem návratnosti vložených investic. V takové situaci se sjednání úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky jeví zcela logickým, neboť měl působit motivačně, preventivně, aby nedocházelo k prodlení s plněním ze strany žalované, když prodlení odběratele s placením záloh a nedoplatků z vyúčtování v takto dlouhodobém kontraktu poměrně značného objemu spojeném s investicí dodavatele (u níž se přepokládala dlouhodobá návratnost) mohlo pro dodavatele znamenat finanční komplikaci, popř. plnit reparační funkci v případě vzniku škody na straně žalobkyně, a tedy jde o ujednání legitimní. Okresní soud rovněž správně přihlédl i k tomu, že krom smluvních úroků z prodlení nebyla ve Smlouvě sjednána jiná sankce za prodlení (např. smluvní pokuta), ani jiné zajištění pohledávek dodavatele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dále se okresní soud zabýval i tím, proč k prodlení žalované, resp. její předchůdkyně došlo. Vyšel ze zjištění, že se cenové ujednání obsažené ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" stalo v poměrech roku 2011 objektivně – bez zavinění žalobkyně či žalované – nepoužitelným, neboť údaje, na jejichž základě měla být cena podle tohoto ujednání určována (které je třeba dosadit do dohodnutého kalkulačního vzorce), již pro změnu poměrů (technických a legislativních) na trhu s energiemi nebylo možné opatřit. Ze znaleckého posudku EF ČVUT č. 124/2017 z 5. 2. 2018 a jeho dodatku z 28. 4. 2021 totiž bylo zjištěno, že při výpočtu ceny plynu v roce 2011 nelze použít index Icp (index růstu ceny plynu Severočeské plynárenské, a.s. uvedený ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), neboť neexistují údaje o cenách plynu této společnosti, která již v dané oblasti nevyvíjí činnost (licence byla zrušena)], a mezi žalobkyní a Nemocnicí s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a.s. nedošlo k dohodě o výši ceny či způsobu jejího určení v době od 1. 1. 2008 (tedy ani pro rok 2011), v důsledku čehož byly mezi nimi dlouhodobé spory o ceny energií a doplatky dodaných energií za roky 2009 až 2012. Příčina sporu tedy byla objektivní, nezavinila ji žádná strana, tedy ani žalobkyně ani její předchůdkyně. Okresní soud s ohledem na již zmíněnou judikaturu správně dovodil, že okolnost, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované vznikl spor o cenu energií dodaných v roce 2011, nečiní výkon práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení rozporným s dobrými mravy, byť právní předchůdkyně žalované za dodávky alespoň částečně (podle své úvahy o odpovídající ceně energií) platila. To, že žalovaná, resp. její právní předchůdkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". učinila nesprávnou úvahu o výši obvyklé ceny dodaných energií, nelze klást k tíži žalobkyně, která se na této nesprávné úvaze (a tedy ani na příčině prodlení) nepodílela. Proto skutečnost, že mezi žalobkyní a Nemocnicí Česká Lípa, a.s. byl spor o výši ceny energií dodaných v roce 2011, nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení rozporným se zásadami poctivého obchodního styku ani s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Žalovaná dále na svoji obranu namítá, že žalobkyně a její právní předchůdkyně nesplnily závazky ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny v objektu žalované. Touto námitkou se soudy obou stupňů již zabývaly ve svých předchozích rozhodnutích. Vyšly ze zjištění (učiněných z předložených smluv), že mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a Nemocnicí s poliklinikou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", příspěvkovou organizací byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřena Smlouva o rekonstrukci kotelny a následném provozování tepelného hospodářství a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" Smlouva o nájmu nemovitostí a technologického zařízení. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". se v prvé z nich zavázala k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje v souladu s projektovou dokumentací, mj. k instalaci tří kogeneračních jednotek. Znaleckým posudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaná dokládá, že při použití uvedených tří kogeneračních jednotek (pokud by byly v kotelně nemocnice instalovány) mohlo být v roce 2011 vyrobeno 33 655,890 KJ tepla, což je 97,344 % z celkového množství tepla dodaného v uvedeném roce žalované, a že spotřeba elektrické energie mohla být pokryta výrobou v kogeneračních jednotkách zcela. Ekonomické výhody výroby elektrické energie při současné výrobě tepla zmínil rovněž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" Žalovaná přitom tvrdí, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". resp. žalobkyně závazky z této smlouvy nesplnila (resp. že je splnila jen částečně), když namísto tří kogeneračních jednotek byla instalována pouze jedna. Odvolací soud k tomuto již v předchozím rozsudku sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že tato skutečnost na posouzení nároku žalobkyně na zaplacení ceny dodaných energií nemá vliv. „Modelový výpočet nárůstu ceny energií v závislosti na zvýšení ceny plynu a míry inflace“, jsoucí přílohou Smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", totiž uvedenou skutečnost (splnění, resp. nesplnění závazků k rekonstrukci kotelny žalovanou, k instalaci tří kogeneračních jednotek) nezohledňuje. V čl. 6.1.1 Smlouvy je sice uvedeno, že „cena dle bodu 6.1 bude snížena po splacení investičních nákladů nejpozději do sedmi let od zahájení dodávek o 5 až 15 % s přihlédnutím k dalším ustanovením smlouvy“, avšak jen z tohoto prohlášení pro jeho neurčitost nelze ve vztahu k ceně ničeho dovozovat a konkrétní způsob, jakým má být tato skutečnost do ceny energií promítnuta, ujednán nebyl (ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ani v jednotlivých Dodatcích ani ve Smlouvě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Soudy obou stupňů proto již v předchozích rozsudcích uzavřely, že došlo-li ze strany žalobkyně (či její předchůdkyně) k porušení závazků ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", nemá tato skutečnost význam pro posouzení výše nároku žalobkyně na zaplacení ceny energií dodaných žalované v roce 2011 na základě Smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tím spíš tato skutečnost nemá vliv na nárok žalobkyně na úrok z prodlení. To, že žalobkyně splnila jen částečně své závazky k rekonstrukci koupelny (instalovala toliko jednu z plánovaných tří kogeneračních jednotek) totiž nesouvisí s prodlením žalované se zaplacením ceny dodaných energií (nebylo to příčinou prodlení žalované), k němuž došlo z příčin na straně žalované, která učinila nesprávnou úvahu o ceně dodaných energií. Tím není vyloučen případný nárok žalované na náhradu škody, pokud jí vznikla v důsledku částečného nesplnění povinností žalobkyně ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Namítá-li žalovaná, že nájemné za pronájem nemovitosti a technologického zařízení činilo podle shora uvedené nájemní smlouvy 1 Kč, tak k tomu Národohospodářská fakulta VŠE v Praze (dále jen „NHF VŠE“) ve znaleckém posudku č. 161/05/2022 z 10. 5. 2022 (z něhož soudy obou stupňů při posouzení výše nároků žalobkyně na doplatky ceny energií v předchozích rozsudcích vycházely) přihlédla, když v kalkulaci tepla pro rok 2011 bylo uvažováno nájemné 0 Kč (viz tabulka 1 na straně 12 a tabulka 5 na straně 27 znaleckého posudku). Rovněž se NHF VŠE v posudku zabývala rozdělením nákladů na výrobu elektrické energie a na výrobu tepla, a shledal, že toto bylo provedeno v souladu s „Postupem pro dělení společných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla“ uvedeným v příloze č. 12 k vyhlášce 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětví a postupech pro regulaci cen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Nedůvodným je poukaz žalované na § 1805 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. Toto ustanovení v projednávané věci aplikovat nelze, neboť jde o nároky ze Smlouvy uzavřené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (tj. před tím, než občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nabyl dne 1. 1. 2014 účinnosti), které se (až na v zákoně uvedené výjimky) řídí dosavadními předpisy (viz přechodné ustanovení v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), tj. zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a subsidiárně zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které obdobné ustanovení neobsahují. Navíc žalobkyně žalobu podala 4. 11. 2014 (tj. 2 a ¾ roku po splatnosti obou nároků), kdy smluvený úrok z prodlení 18,25 % ročně z žalovaných částek zdaleka nepřesahoval jistinu. Nelze tedy dojít k závěru, že by žalobkyně otálela s uplatněním nároků u soudu, a tedy její postup z tohoto pohledu nelze hodnotit jako nemravný ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. K další odvolací námitce žalované je třeba uvést, že není-li nemravná sjednaná denní sazba úroku z prodlení 0,05 % z dlužné částky denně, nelze na nemravnost požadavku žalobkyně usuzovat z celkové výše nároku, která je důsledkem dlouhodobého prodlení žalované – u částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do 11. 3. 2024 a u částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do 11. 3. 2024. Tato skutečnost nemůže sama o sobě vést k odepření výkonu práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, neboť by tím byla bezdůvodně zvýhodněna žalovaná, dlužnice, která je dlouhodobě v prodlení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3278/2015, v němž Nejvyšší soud neshledal rozporným s dobrými mravy požadavek na zaplacení smluveného úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky vyplývající z leasingové smlouvy). Úroky z prodlení žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti faktur obsahujících vyúčtování (od 8. 2. 2012 resp. od 1. 2. 2012), žaloba byla podána 4. 11. 2014, a tedy rozhodující část příslušenství (tj. rozhodující doba prodlení) se váže k průběhu tohoto řízení, když žalovaná jistiny zaplatila po právní moci rozsudku č. j. 35 Co 37/2023-649. To, že nalézací řízení ohledně jistin trvalo více než 9 let, však nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nemravným, když žalobkyně si musela být již na počátku tohoto sporu i v jeho průběhu vědoma rizika v podobě povinnosti zaplatit úroky z prodlení ve smluvené výši, pokud se její obrana ukáže být v řízení nedůvodná, což se nakonec stalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Citované ustanovení zakotvuje v občanském zákoníku zásadu legitimního očekávání, že soud v obdobných případech rozhoduje obdobně, tedy že na případy srovnatelné po skutkové stránce aplikuje stejná zákonná ustanovení a vyvodí obdobné závěry. Odvolací soud si je (stejně jako okresní soud) vědom toho, že o nárocích žalobkyně na zaplacení nedoplatku cen energií dodaných žalobkyní právní předchůdkyni žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". na základě Smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" v letech 2009 a 2010 bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 76 Cm 11/2011-1185 ze dne 28. 4. 2021 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023, jímž byl z přiznané částky žalobkyni přisouzen toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně a požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve zbývající výši 10,5 % ročně byl zamítnut, když soudy dospěly k závěru, že jelikož v době uzavření Smlouvy byla nemocnice státní příspěvkovou organizací, ve vztahu nevystupovala jako podnikatel, řídí se její odpovědnost za prodlení § 517 obč. zák., který má kogentní povahu a vylučuje možnost jiné dohody, takže podle vrchního soudu žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení ve výši (toliko) 7,75 % ročně určené podle § 1 nařízení vlády č.142/1994 Sb.; dovolání žalobkyně podané proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 364/2024 ze dne 19. 3. 2025 odmítnuto. Avšak v této projednávané věci, kde předmětem řízení byly nároky na doplatky cen energií za rok 2011, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1407/2024 vyslovil závazný právní názor (shora již podrobně uvedený), z něhož plyne, že ustanovení § 517 obč. zák. na projednávanou věc aplikovat nelze. Tímto závazným právním závěrem Nejvyššího soudu jsou soudy prvního i druhého stupně v tomto řízení vázány a nemohou se od něj odchýlit, a to ani s odkazem na již uvedenou zásadu legitimního očekávání. Současně však ve svých rozhodnutích důvody této odchylky – a to nejen ve vztahu k příslušenství, ale i ve vztahu k jistině pohledávek – podrobně vysvětlily, jak jim ukládá ustanovení § 13 o. z. To, že je rozhodnutí o úroku z prodlení vážícím se k nedoplatkům za roky 2009 a 2010 odlišné od rozhodnutí o úroku z prodlení vážícím se k nedoplatku za rok 2011, nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve smluvené výši z nedoplatku za rok 2011 rozporným s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně uzavřel, že požadavek žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila (vedle již předchozími rozsudky přiznaného a žalovanou zaplaceného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně) úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně částky 4 758 093,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení (tj. do 11. 3. 2024) a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení (tj. do 11. 3. 2024), což v kapitalizované výši činí 6 494 079,28 Kč, není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle 265 odst. 1 obch. zák. ani v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Okresní soud tedy správně výrokem I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost tento úrok žalobkyni zaplatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud výrokem III žalované, která měla v řízení úspěch jen v nepatrné části a u níž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř., uložil povinnost zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v České Lípě náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 48 670,48 Kč, přičemž (jak vyplývá ze záznamu o složení z 16. 4. 2024) žalovaná již státu na těchto nákladech zaplatila 22 665,84 Kč, takže jí uložil povinnost doplatit státu zbývajících 26 004,64 Kč. Náklady ve výši 48 670,48 Kč byly státem vynaloženy na znalečné, a to 13 378,50 Kč zaplatil na znalečné EF ČVUT podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-204 ze dne 18. 7. 2018 (přiznáno znalečné celkem 43 378,50 Kč, z čehož 30 000 Kč bylo uhrazeno ze záloh zaplacených ve výši 15 000 Kč žalobkyní a 15 000 Kč žalovanou), 3 493,88 Kč na znalečné EF ČVUT podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-284 ze dne 5. 8. 2021, na znalečné NHF VŠE zaplatil 21 417 Kč podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-478 ze dne 29. 8. 2022 (znalečné přiznáno ve výši 71 417 Kč, z čehož 25 000 Kč bylo zaplaceno ze zálohy složené žalobkyní a 25 000 Kč ze zálohy složené žalovanou) a 10 381,10 Kč zaplatil NHF VŠE podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-573 ze dne 5. 12. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že žalobkyně zaplatila na účet soudu náhradu nákladů řízení ve výši 26 004,64 Kč podle výroku III předchozího rozsudku odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024, který však byl následně v tomto výroku dovolacím soudem zrušen (jak již bylo shora zmíněno) a žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení státu již uložena nebyla, odpadl tedy důvod, pro který žalobkyně tuto částku zaplatila, a proto okresní soud správně rozhodl, že jí bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve výrocích I, III a IV jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Rozhodování o nákladech řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 2). Z citovaných ustanovení též vyplývá, že úspěšný účastník nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Pokud jde o první fázi řízení před soudem prvního stupně (od podání žaloby 4. 11. 2014 do rozsudku č. j. 37 C 217/2015-200 ze dne 18. 7. 2018), okresní soud přehlédl, že žalobkyně v ní byla úspěšná jen zčásti. Žalobou totiž původně požadovala celkem 7 318 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 6 961 898 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Následně podáním z 23. 11. 2015 vzala žalobu co do částky 2 203 814,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 8. 2. 2012 do zaplacení zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-200 ze dne 18. 7. 2018, přičemž k tomuto dni jde v součtu (s kapitalizovaným úrokem z prodlení) o částku 4 794 512,25 Kč představující 30,11 % předmětu řízení. Žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že jí žalovaná 2 203 814,34 Kč zaplatila 17. 1. 2012, tedy před podáním žaloby. Doložila dopis z 18. 1. 2012, jímž žalované sděluje, že platbu 2 203 914,34 Kč uhrazenou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zaúčtuje jako částečnou platbu na fakturu 1178 na vyúčtování dodávek tepla za rok 2011. To, že k této platbě při podání žaloby nepřihlédla, vysvětluje tím, že neobdržela od žalované dopověď na dopis z 21. 7.2014, kde ji žádala o sdělení k výši dlužné částky. Uvedená pasivita žalované jí však nebránila tuto částku zohlednit v žalobě. Proto (posuzováno z procesního hlediska) žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.), a tedy byla v rozsahu 30,11 % předmětu řízení v této prvé fázi řízení před okresním soudem neúspěšná. Proto jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů této fáze řízení v rozsahu 39, 78 %, (odpovídajícím rozdílu mezi jejím úspěchem 69,89 % a úspěchem žalované 30,11 %). Zástupkyně žalobkyně (advokátka) učinila v této prvé fázi řízení 10 úkonů právní služby, a to: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby 4. 11. 2024, 3. písemné vyjádření z 8. 1. 2016, 4. návrh na přerušení řízení 6. 5. 2016, 5. návrh na pokračování řízení ze 7. 12. 2016, 6. účast u jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", 7. písemné vyjádření ze 14. 3. 2017 (v reakci na doplněná tvrzení žalované), 8. účast u jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", 9. účast u jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" 186 a 10. účast na vyhlášení rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zástupkyni žalobkyně přísluší odměna za prvé dva úkony 2 x 37 580 Kč (počítaná z tarifní hodnoty 7 318 844 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., za úkony 3., 6., 7., 8. a 9. odměna 5 x ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (počítaná z tarifní hodnoty 5 115 029,66 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), g) a), d) a. t. a odměna za 3 úkony právní služby (4., 5. a 10.) v poloviční výši 3 x 14 390 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 a. t., náhrada jeho hotových výdajů za uvedených 10 úkonů právní služby 10 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 2 x 1 210,56 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 13. 2. 2017 a 28. 6. 2017, z jejího sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" km, vozem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", reg. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":", s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, při ceně benzínu 95 29,50 Kč/l a náhradě za 3,90 Kč/km dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) a 2 x 1 244,96 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" z jejího sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, při téže vzdálenosti, týmž vozem, při ceně benzínu natural 95 30,50 Kč/l a náhradě 4 Kč/km dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.); tj. na jízdném celkem 4 911,04 Kč. Dále má právo na náhradu ve výši 2 400 Kč za ztrátu času na shora uvedených čtyřech cestách (za 24 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. Tedy celkem vynaložila žalobkyně účelně na náklady spojené se zastoupením advokátkou v této prvé fázi řízení před okresním soudem 272 541 Kč. Dále zaplatila soudní poplatek z žaloby 277 790,20 Kč (zaplatila 365 943 Kč, z čehož jí bylo vráceno 88 152,80 Kč) a zálohu na znalečné 15 000 Kč. Celkem tedy jde o částku 565 331,24 Kč, z čehož 39,78 % činí 224 888,77 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Další fáze řízení již byly vedeny o zaplacení částky 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím, ohledně které byla žalobkyně zcela úspěšná, a tedy má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů účelně v těchto dalších fázích řízení vynaložených v plné výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. V prvé fázi odvolacího řízení (tj. v řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2014-200 ze dne 18. 7. 2028) žalobkyně účelně vynaložila 315 870,31 Kč, což zahrnuje soudní poplatek z odvolání ve výši 255 752 Kč, odměnu zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby (podání odvolání z 3. 9. 2018 ve spojení s jeho doplněním z 11. 9. 2018 a účast u odvolacího jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") 2 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t., náhradu hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 358,31 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně dne 16. 7. 2019 z jejího sídla v Praze do Liberce k odvolacímu jednání a zpět, celkem 215 km, shora již uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 33,10 Kč/l a při náhradě 4,10 Kč/km dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a náhradu 600 Kč za ztrátu času zástupkyně žalobkyně na cestě k odvolacímu jednání a zpět (za 6 půlhodin po 100 Kč) § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/20245 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Dále 178 627 Kč žalobkyně účelně vynaložila na náklady v druhé fázi řízení před okresním soudem (tj. po usnesení č. j. 83 Co 267/2018-244 ze dne 24. 8. 2020). To zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 5 úkonů právní služby (účast na jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", písemné vyjádření ze 13. 12. 2021, účast na jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") 5 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., náhradu hotových výdajů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 290 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 4. 10. 2021 ze sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, 206 km, shora uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 27,80 Kč/l a náhradě 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), jízdné 1 373 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 27. 10. 2021 ze sídla v Praze do České Lípy a zpět, 206 km, uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 33,80 Kč/l a náhradě 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) a 2 x 1 583 Kč (za cesty k jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", při vzdálenosti v obou případech 206 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 44,50 Kč/l a při náhradě 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.); tj. celkem na jízdném 5 827 Kč. Dále byla přiznána náhrada 2 400 Kč za promeškaný čas strávený uvedenými cestami (za 24 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a 25 000 Kč zaplacených na zálohu na znalecký posudek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. 118 674,27 Kč žalobkyně vynaložila na náklady druhé fáze odvolacího řízení (řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022). To zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 4 úkony právní služby (odvolání z 12. 1. 2023 ve spojení s jeho doplněním z 25. 1. 2023, vyjádření k odvolání žalované z 8. 2. 2023, účast na jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" přesahující 2 hodiny) 4 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k) a.t., náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 754,27 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze k odvolacímu jednání v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", 215 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 38,20 Kč/l a náhradě 5,60 K/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhradu za promeškaný čas strávený cestou 600 Kč (za 6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. V dovolacím řízení zástupkyně žalobkyně učinila 1 úkon právní služby – sepis dovolání proti rozsudku č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024, předmětem dovolacího řízení byl úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, což ke dni 11. 3. 2024 (kdy žalovaná tyto částky žalobkyni zaplatila) činí 6 494 079,28 Kč. Za 1 úkon právní služby spočívající v podání dovolání tak z tarifní hodnoty 6 494 079,28 Kč náleží odměna 34 300 Kč (§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. k/ a. t.) a náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a částka 14 000 Kč za soudní poplatek z dovolání. Žalobkyně tedy na náklady dovolacího řízení účelně vynaložila 48 600 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Při určení výše odměny zástupkyně žalobkyně za úkony právní služby učiněné v třetí fázi řízení před okresním soudem (tj. po usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1407/2024-631 ze dne 24. 4. 2025) je třeba vycházet z tarifní hodnoty 6 494 079,28 Kč. Zástupkyni žalobkyně tak za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" náleží odměna 34 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., za účast na jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", při němž byl toliko vyhlášen rozsudek, odměna v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. a náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony právní služby 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., jízdné 1 762,70 Kč (za cestu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze do České Lípy a zpět, 206 km, shora již uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 35,80/l a při náhradě 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a jízdné 1 115,01 Kč (na cestě zástupkyně žalobkyně z Liberce do České Lípy a zpět do Prahy, při vzdálenosti 136,5 km, týmž vozem se spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 35,80/l a při náhradě 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhrada 1 650 Kč za ztrátu času zástupkyně žalobkyně na cestě k jednání a zpět (za 11 půlhodin po 150 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., tj. celkem 56 877,71 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Jak již bylo shora uvedeno, procesně úspěšný účastník má právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které vynaložil účelně. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musel účastník nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jelikož se výše odměny a hotových výdajů advokáta odvíjí právě od počtu provedených úkonů právní služby, nemůže soud rezignovat na zkoumání jejich účelnosti. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. To, že je konkrétní úkon právní služby uveden v § 11 a. t., tedy neznamená povinnost soudu vždy za něj přiznat procesně úspěšnému účastníkovi náhradu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jen takové, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Náhrada nákladů vynaložených na písemná vyjádření, která účastník podává v průběhu řízení a vyjadřuje se jimi rozhodným skutečnostem, náleží v zásadě tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy, nebylo-li možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení (a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta), je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Okresní soud tedy správně posuzoval účelnost písemných vyjádření učiněných zástupkyní žalobkyně, a byť stručně, dostatečně odůvodnil, proč náhrada nákladů řízení za konkrétní podání žalobkyni nepřísluší. Odvolací soud dodává, že z obsahu spisu vyplývá, že podání z 22. 6. 2017 (č. l. 114-115) obsahuje písemné vyjádření žalobkyně k návrhu žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem, jinak v něm žalobkyně toliko opravuje (upřesňuje) svá přechozí vyjádření, a tedy nové skutečnosti v nich neuvádí. Žalobkyni nic nebránilo, aby toto vyjádření učinila při jednání okresního soudu, které se ve věci konalo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podání z 27. 7. 2017(č. l. 122) obsahuje vyjádření žalobkyně k záměru okresního soudu ustanovit ve věci znalecký ústav, který byl účastníkům sdělen při jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně tedy mohla toto své stanovisko sdělit soudu již při tomto jednání, což (jak sama v předmětném podání potvrzuje) učinila. V podání z 6. 12. 2017 (č. l. 148) toliko opětovně vyjadřuje kategorický nesouhlas s ustanovením znalce, když má za to, že k tomu není důvod, nové skutečnosti však nezmiňuje. V podání z 15. 6. 2018 (č. l. 181) se vyjadřuje ke znaleckému posudku, kromě opakovaného sdělení, že posudku ve věci nebylo třeba, výhrady k závěrům znalce neměla a jakékoliv nové pro rozhodnutí významné skutečnosti v podání neuvedla. Nic jí tak nebránilo, aby toto vyjádření přednesla při nadcházejícím jednání okresního soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podání z 6. 8. 2019 (č. l. 230-231) obsahuje vyjádření žalobkyně k dokazování, které bylo provedeno při jednání odvolacího soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zástupkyně žalobkyně však byla tomuto jednání přítomna, a tedy mohla (a měla) se k provedeným důkazům vyjádřit již při tomto jednání. Podáním z 11. 10. 2021 (č. l. 296) předkládá soudu cenové ujednání ze dne 10. 1. 2005 a cenové ujednání ze dne 17. 1. 2006 a sděluje, že nejsou pro stanovení ceny pro rok 2011 podstatné, neboť pominul jejich „časový význam“. To přitom žalobkyně sdělovala již při předchozím jednání okresního soudu dne 4. 10. 2021. Jinak žalobkyně v podstatě rekapituluje svá předchozí tvrzení, setrvává na názoru, že je třeba aplikovat cenové ujednání z roku 2007 i pro rok 2011, a poukazuje na svá předchozí podání a žádá, aby jim soud věnoval pozornost. Ani v toto podání tedy neuvedla nové skutečnosti. Podání z 26. 11. 2021 (č. l. 340) reaguje na písemné vyjádření žalované z 27. 10. 2021, jehož obsah však byl sdělen již při jednání okresního soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a tedy na něj mohla při tomto jednání přítomná zástupkyně žalobkyně reagovat. Navíc ani v podání z 26. 11. 2021 nové argumenty nezazněly. V podání ze 17. 12. 2021 (č. l. 350) se žalobkyně vyjadřuje k podání žalované z 25. 11. 2021, které jí podle doručenky ve spisu bylo doručeno dne 2. 12. 2021, a tedy žalobkyni nic nebránilo v tom, aby toto vyjádření učinila již v podání ze dne 13. 12. 2021 (č. l. 346), za které jí náhrada nákladů řízení byla přiznána. Poklud místo toho činí další podání (jen s časovým odstupem 4 dnů), nelze toto její další podání shledat účelným. Podání z 22. 2. 2022 (397) je vyjádřením k ustanovení znalce, které ale v podstatném rozsahu obsahuje opakovaný nesouhlas žalobkyně s provedením tohoto důkazu a námitky k formulaci znaleckého úkolu, které nebyly důvodné, stejně jako námitky v podání z 19. 4. 2022 (č. l. 454). V podání z 15. 11. 2022 a jeho doplnění z 20. 11. 2022 (č. l. 534 a 538) se žalobkyně vyjadřuje k podání žalované z 11. 10. 2022, které jí však bylo doručeno již 13. 10. 2022, a tudíž jí nic nebránilo takové vyjádření přednést při jednání okresního soudu dne 17. 10. 2022. Ve vyjádření z 3. 1. 2024 (č. l. 623-624; okresní soud chybně uvádí z 19. 12. 2023) žalobkyně toliko reaguje na sdělení žalované z 19. 12. 2023, avšak neuvádí v něm nové pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a nic jí nebránilo toto vyjádření učinit při odvolacím jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Správným shledal odvolací soud rovněž závěr okresního soudu, že zastupovala-li žalobkyni v průběhu celého tohoto řízení na všech stupních táž advokátka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla (musela být) s věcí podrobně seznámena a měla (musela mít) k dispozici veškeré podklady ke sporu, a tedy není účelným úkonem právní služby (další) převzetí a příprava zastoupení v souvislosti s podáním dovolání. Okresní soud tedy zcela správně uzavřel, že shora uvedené úkony advokátky žalobkyně nejsou účelnými úkony právní služby, a proto za ně náhrada nákladů žalobkyni nepřísluší.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že výzvu k plnění z 21. 7. 2014 (č. l. 52) učinila žalobkyně prostřednictvím jednatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a nikoliv její zástupkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":", která až následně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" převzala zastoupení žalobkyně (jak vyplývá z plné moci na č. l. 5), a tudíž nejde o úkon právní služby. A úkonem právní služby není ani podání z 26. 6. 2025 doručené okresnímu soudu 27. 6. 2025, neboť v něm zástupkyně žalobkyně toliko sděluje soudu k jeho výzvě z 11. 6. 2025, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Nejde tedy o písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ani o jiný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a. t., ani se těmto úkonům svou povahou a účelem neblíží (§ 11 odst. 3 a. t.). Proto za tyto dva úkony žalobkyni náhrada nákladů rovněž nepřísluší.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Celkem tak má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 963 538 Kč. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů předcházejícího řízení ve (správné) výši 963 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. V odvolacím řízení byla žalobkyně neúspěšná jen v nepatrné části (co do ponížení náhrady nákladů předcházejícího řízení), proto má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení v plném rozsahu, tj. ve výši 72 168 Kč Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání – 2 x 34 300 Kč a náhradu hotových výdajů za tyto 2 úkony právní služby 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhradu jízdného 1 768 Kč (za cestu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze k odvolacímu jednání v Liberci, 215 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 34,70 Kč/l a náhradě 5,90 K/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhradu za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání a zpět 900 Kč (za 6 půlhodin po 150 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. Za odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku okresního soudu o nákladech řízení nebyla žalobkyni náhrada nákladů přiznána, neboť nešlo o účelný úkon právní služby, když žalobkyně s odvolacími námitkami v něm uplatněnými úspěšná nebyla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud výrokem I uložil žalované nemocnici s poliklinikou , adresa, , a.s. povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, výrokem II uložil žalované povinnost ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám advokátky , Jméno advokátky,  náhradu nákladů řízení ve výši 1 323 260,53 Kč, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v České Lípě náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 48 670,48 Kč, kdy z této částky byla již částka 22 665,84 Kč žalovanou uhrazena, je tedy povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit částku 26 004,64 Kč a výrokem IV rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku soudem vrácena částka 26 004,64 Kč, kterou uhradila na náklady řízení placené státem před zrušením výroku III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024.2. Z odůvodnění vyplývá, že žalobou podanou u okresního soudu 4. 11. 2014 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 318 844 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že , datum,  byla mezi , právnická osoba, . a Nemocnicí s poliklinikou , adresa, , příspěvkovou organizací uzavřena „Smlouva o zajištění dodávek tepla a ostatních energií“ (dále též jen „Smlouva“). Smlouvu z , datum,  převzala žalobkyně od , právnická osoba, . podle „Smlouvy o převzetí smlouvy“ č. , hodnota,  z , datum,  a právní předchůdkyně žalované , právnická osoba, . od , právnická osoba, , příspěvkové organizace „Smlouvou o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv“ z , datum, . Žalobkyně na základě Smlouvy dodávala , právnická osoba, . od roku 2004 teplo, chlad a elektrickou energii. Fakturou č. , hodnota,  z 12. 1. 2012 vyúčtovala dodávky tepla uskutečněné v roce 2011 částkou 6 961 898 Kč a fakturou č. , hodnota,  z 11. 1. 2012 dodávky chladu a elektrické energie částkou 356 946 Kč; rozsahy dodávek strany vzájemně odsouhlasily, ceny energií žalobkyně stanovila podle Smlouvy o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv z , datum,  (čl. VII. odst. 1 a čl. IX. písm. a/). Podáním z 23. 11. 2015 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 2 203 814,34 Kč (kterou jí , právnická osoba, . zaplatila 17. 1. 2012) zpět, proto bylo rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2018-200 ze dne 18. 7. 2018 řízení v rozsahu této částky s příslušenstvím zastaveno; rozsudek v tomto výroku nabyl právní moci 10. 9. 2018. Dále bylo řízení vedeno pro 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím – z čehož 4 758 083,66 Kč žalobkyně požadovala z titulu ceny dodaného tepla a 356 946 Kč z titulu ceny dodané elektrické energie. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 115 029,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Co do úroku z prodlení ve výši dalších 10,5 % ročně z uvedených částek a za uvedená období byla žaloba zamítnuta. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 ze dne 24. 4. 2025 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 v rozsahu výroku pod bodem I, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výroku II [zamítajícím požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky , částka,  od , datum,  do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení] a ve výrocích o nákladech řízení pod body II, III a IV, a dále zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výrocích II (částečně zamítajícím úrok z prodlení) a III a IV o nákladech řízení.3. Okresní soud v následujícím řízení vyšel ze zjištění, že ve Smlouvě z , datum,  se dodavatel zavázal k dodávkám tepla, technologické páry, chladu a elektrické energie. V čl. 7.2. Smlouvy byl sjednán úrok z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením předepsaných zálohových plateb včetně jejich vyúčtování a podle čl. 6.7 Smlouvy jsou nedoplatky splatné uplynutím 15 dnů ode dne doručení vyúčtování. Částka 4 758 083,66 Kč se tak stala splatnou 7. 2. 2023, neboť faktura č. , hodnota,  (obsahující vyúčtování) byla , právnická osoba, . dle podacího razítka doručena 23. 1. 2012, částka 356 946 Kč se stala splatnou 31. 1. 2012, neboť faktura č. , hodnota,  jí byla podle podacího razítka na faktuře doručena 16. 1. 2012. Okresní soud se řídil právním názorem Nejvyššího soudu v jeho rozsudku č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 (§ 243g a § 226 o. s. ř.), že právo na úhradu úroků z prodlení vzniklých v důsledku prodlení s plněním peněžitých závazků ze Smlouvy uzavřené v roce 1996 se řídí právními předpisy účinnými k datu uzavření Smlouvy, a nemohou se řídit ustanoveními § 262 odst. 2, 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jež nabyla účinnosti v roce 2001. Aplikovat nelze ani směrnici Rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť v roce 1996 nebyla Česká republika členským státem Evropské unie. Okresní soud proto na věc aplikoval § 261 odst. 2 a § 369 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy a dovodil, že smluvní strany byly oprávněny ve Smlouvě z , datum,  sjednat smluvní úrok z prodlení a že ujednání v čl. 7.2. o úroku z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky je určité a není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ani s dobrými mravy. Smlouva totiž byla vázána na Smlouvu o provedení rekonstrukce kotelny a následném provozování tepelného hospodářství z téhož dne , datum,  (dále též jen „Smlouva o rekonstrukci kotelny“), kterou se dodavatel zavázal k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje. Uzavření smluv tak bylo spojeno s vynaložením finančních prostředků dodavatelem a Smlouva o dodávkách energií byla uzavřena na 20 let s předpokladem návratnosti vložených prvotních nákladů. Proto shledal logickým, že pro případ prodlení s úhradami cen energií byl sjednán vyšší než zákonný úrok z prodlení. Dále dovodil, že ujednání o smluvním úroku z prodlení bylo pro , právnická osoba, . akceptovatelné, neboť nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by v průběhu trvání smluvního vztahu usilovala o jeho změnu. Spory o doplatky započaly rokem 2009. Žalovaná provedla nesprávný výklad smluv, a v důsledku tohoto neplatila řádně a včas za odebrané energie. Žalobkyně tak byla z příčin na straně žalované vystavena nebezpečí platební neschopnosti, a je tak spravedlivé, aby žalovaná za své jednání nesla důsledky v podobě úroku z prodlení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu uzavřel, že výše úroku z prodlení 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) i s ohledem na zjištěné okolnosti uzavření Smlouvy a na to, že jiná sankce za prodlení ani jiné zajištění pohledávek dodavatele nebyly sjednány, není nepřiměřená, nezakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků a není v rozporu se sankčně-motivační a kompenzační funkcí úroku z prodlení. Shledal tedy požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 10,5 % ročně (úrok 7,5 % ročně již byl žalobkyni přiznán předchozím rozsudkem) z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení důvodným. Výrok II odůvodnil tím, že úspěšné žalobkyni podle § 142 odst.1 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 1 323 260,53 Kč, zahrnující soudní poplatek 533 542,20 Kč (277 790,20 Kč + 255 752 Kč), zálohy na znalecké posudky 40 000 Kč (15 000 Kč + 25 000 Kč) a náklady na zastoupení advokátem – a to pouze na jeho účelné úkony právní služby – ve výši 749 718,33 Kč určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“). Výrok III odůvodnil tím, že znaleckým ústavům bylo za podané znalecké posudky přiznáno znalečné celkem 128 670,48 Kč, z čehož 80 000 Kč bylo kryto ze záloh složených účastníky a 48 670,48 Kč z rozpočtu státu. Neúspěšná žalovaná je proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit státu 48 670,48 Kč, z čehož již 22 665,84 Kč již zaplatila, zbývá jí tak doplatit 26 004,64 Kč. Výrokem IV rozhodl o tom, že se žalobkyni vrací 26 004,64 Kč, které zaplatila státu na náhradu nákladů řízení podle předchozího rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024, který byl v této části zrušen.4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná a navrhla, aby byl změněn tak, že žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení bude zamítnuta. Namítá, že soubor soudních sporů vedených mezi žalobkyní a Nemocnicí s poliklinikou , adresa, , a.s. o doplatky cen energií za roky 2009 až 2012 demonstruje postup soudů v rozporu s § 13 o. z. upravujícím legitimní očekávání účastníka soudního řízení, což je nežádoucí. Spor týkající se roku 2009 a 2010 řešil v prvém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a ve druhém Vrchní soud v Praze, spor týkající se roku 2011 a spor týkající se roku 2012 řešil v prvém stupni Okresní soud v České Lípě a v druhém Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a zejména odvolací soudy učinily odlišné právní závěry, a to u jistiny i příslušenství. V projednávané věci odvolací soud uložil soudu prvního stupně zjistit obvyklou cenu energií dodaných žalobkyní právní předchůdkyni žalované pro případ, že cenová ujednání ve smlouvě z , datum,  jsou v poměru roku 2011 nepoužitelná, a závěr o jejich nepoužitelnosti učinil soud ze znaleckého posudku Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze (dále jen „EF ČVUT“) č. 124/2017 z února 2018 ve znění dodatku z dubna 2021; závěry tohoto posudku považuje žalovaná za nesprávné. Oproti tomu pro roky 2009 a 2010 byla cena elektrické energie zjištěna posudkem , právnická osoba, . č. , hodnota,  ze , datum,  a cena tepla a chladu posudkem , tituly před jménem,  , jméno FO,  z 15. 3. 2016), přičemž tito znalci shledali použitelným cenové ujednání ze smlouvy z , datum,  a bylo zjištěno, že žalobkyně za elektrickou energii v těchto letech vyúčtovala o 13 134 074,64 Kč víc. Za roky 2009 a 2010 tak byla žaloba rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 76 Cm 11/2011-1185 ze dne 28. 4. 2021 zcela zamítnuta, k odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023 žalobě částečně vyhověl a k jistině 2 324 392,34 Kč přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, a žalobu co do zbytku jistiny a úroku z prodlení ve výši zbývajících 10,5 % ročně zamítl. Žalovaná se proto dovolává aplikace § 13 o. z., který dopadá na tento případ, kdy je veden spor mezi totožnými účastníky o stejný předmět sporu, pouze za jiná časová období. Zdůrazňuje, že spor týkající se roku 2009 a 2010 posuzoval k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud a usnesením č. j. 33 Cdo 364/2024-1263 ze dne 19. 3. 2025 dovolání odmítl, takže byl žalobkyni přiznán toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, oproti tomu za rok 2011 je stanovisko dovolacího soudu odlišné. Dále žalovaná namítá, že okresní soud závěr o neexistenci rozporu ujednání o úrocích s dobrými mravy založil na úvaze o logice toho ujednání v situaci, kdy šlo o dlouhodobý kontrakt spojený s investicí dodavatele do rekonstrukce kotelny spojené s podnikatelským rizikem a kdy žalobkyně byla od roku 2009 vystavena nebezpečí platební neschopnosti, avšak tato úvaha nemá oporu v provedeném dokazování. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. je brzdou, pojistkou, když právní předpis může vést v konkrétním případě k nemravnému řešení, a v takové situaci zákon soudci ukládá, aby nalezené právní řešení nebylo s poukazem na dobré mravy aplikováno. Toho se žalobkyně domáhá u smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Za podstatné považuje, že žalobkyně nesplnila závazek ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny, nevynaložila finanční prostředky a nepodstoupila obchodní riziko. Žalovaná měla zájem zrekonstruovat tepelné hospodářství a snížit tak provozní náklady při dodávce tepla a elektrické energie a přejít na výhodnější médium pro výrobu tepla namísto spalování LTO, a proto pronajala , právnická osoba, ., potažmo žalobkyni tepelné hospodářství za 1 Kč/rok a uzavřela kontrakt na 20 let. Žalobkyně při převzetí Smlouvy slíbila dokončit rekonstrukci tepelného hospodářství a investovat takto 19 milionů. Zavázala se provést rekonstrukci výměníkových stanic pro přechod z parního na teplovodní vytápění, které by vedle slevy z ceny tepla ve výši 12 %, kterou žalobkyně slíbila, znamenalo další snížení spotřeby tepla o 15 %. To, že žalobkyně nic z toho nesplnila, by mělo být vzato v potaz při úvaze o korektivu dobrých mravů. Původním dodavatelem energií byla , právnická osoba, ., s níž , právnická osoba, , příspěvková organizace uzavřela soubor smluv úzce souvisejících s dodávkou energií, a to Smlouvu o zajištění dodávek tepla a ostatních energií z , datum,  včetně dodatků, Smlouvu o rekonstrukci kotelny a následném provozování tepelného hospodářství z , datum, , Smlouvu o nájmu nemovitostí a technologického zařízení z , datum, , přičemž závazky z těchto smluv jako dodavatel převzala žalobkyně smlouvou z , datum, . , právnická osoba, . a žalobkyně porušily povinnost plynoucí ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny, kdy obdržely jako protiplnění dvacetiletý kontrakt a nájemné 1 Kč/rok. Namísto tří kogeneračních jednotek byla instalována jedna a nebyla provedena další fáze rekonstrukce, pročež , právnická osoba, . a následně žalobkyně byly nuceny realizovat dodávky tepla především z kotelny, a žalobkyně náklady spojené s jejím provozem žalované účtovala v rozporu s uzavřenou smlouvou; to bylo předmětem cenových sporů od roku 2006. Parní vytápění místo teplovodního představovalo zvýšený odběr tepla z důvodu špatné regulace spotřeby technologické páry. Žalovaná nemůže nést náklady, které vznikly žalobkyni tím, že dlouhodobě porušovala smluvní povinnosti a nerealizovala rekonstrukci tepelného hospodářství v rozsahu uzavřených smluv. Pokud by žalobkyně realizovala rekonstrukci v rozsahu svých závazků, byla by spotřeba tepla žalovanou i jeho výsledná cena výrazně nižší, o čem vypovídá znalecký posudek , tituly před jménem,  , jméno FO, . Do nákladů si žalobkyně započítala celou cenu opravy kogenerační jednotky, byť sloužila pro výrobu tepla jen zčásti a zčásti pro výrobu elektrické energie. Byznys žalobkyně byl ve vztahu k žalované ziskový. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO,  vyplývá, že si žalobkyně vyúčtovala za opravy zařízení tepelného hospodářství 1 218 737 Kč, přestože dle čl. 2.4 a 2.5 Smlouvy o rekonstrukci kotelny měla na své náklady udržovat pronajatý majetek v řádném a provozuschopném stavu; proto měla tepelné a energické hospodaření pronajaté za 1 Kč. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  plyne, že chodem tří kogeneračních jednotek by bylo možno pokrýt téměř celou spotřebu tepla nemocnice v roce 2011 a dodat více než dvojnásobek její roční spotřeby elektřiny, přičemž by tak nebyla žalovaná povinna platit distribuční či jiné platby související s dodávkou elektrické energie. Nesplnila-li žalobkyně soubor povinností k rekonstrukci kotelny, což se odrazilo v cenách energií, je v rozporu s dobrými mravy, aby byl akceptován v roce 1996 sjednaný smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně z dlužné částky. Dodává, že Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem při podnikatelské činnosti a příspěvkovou organizací (státem) jako nepodnikatelem při zabezpečování veřejných potřeb (provozování zdravotnického zařízení). K prodlení mělo dojít v roce 2012, kdy Česká republika již byla členem Evropské unie a byla povinna se řídit unijní legislativou, včetně směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty, kdy bylo zdůrazněno, že soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, přičemž přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení. Zmiňuje § 1805 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a poukazuje na to, že ačkoliv prodlení nastalo k 1. 2. 2012 a 8. 2. 2012, byla žaloba podána až 4. 11. 2014.5. Proti výroku II rozsudku okresního soudu se odvolala též žalobkyně a navrhla, aby ho odvolací soud v tomto výroku změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů řízení ve výši 1 677 260,53 Kč. Nesouhlasí s tím, že jí okresní soud nepřiznal náhradu 354 600 Kč za písemná vyjádření z 22. 6. 2017, 27. 7. 2017, 6. 12. 2017, 15. 6. 2018, 6. 8. 2019, , datum, , 26. 11. 2021, 17. 12. 2021, 19. 4. 2022, 15. 11. 2022, 19. 12. 2023 a za převzetí a přípravu zastoupení v řízení o dovolání, což (dle žalobkyně) odůvodnil bez přihlédnutí k obsahu těchto úkonů a celému řízení, a tedy nedostatečně, v rozporu s právem na spravedlivý proces a § 157 o. s. ř. Žalobkyně má za to, že i náklady na tyto úkony vynaložila účelně. Uvádí, že řízení nevyvolala, snažila se věc vyřídit smírně, že řízení trvá již 11 let a žalovaná neuvedla relevantní tvrzení, proč požadovanou částku odmítá zaplatit. Má též za to, že v řízení nebyla dodržena rovnost účastníků a kontradiktornost sporu.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a odvolání žalobkyně ani odvolání žalované důvodnými neshledal.7. Jelikož žalovaná , právnická osoba, . v průběhu odvolacího řízení zanikla, odvolací soud usnesením č. j. 35 Co 395/2025-759 ze dne 26. 3. 2026 rozhodl, že na straně žalované bude v řízení pokračováno se společností , právnická osoba, ., na kterou podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. přešla veškerá práva a povinnosti ze zaniklé obchodní společnosti (§ 107 odst. 1, 3 o. s. ř.).8. Okresní soud správně vycházel z předchozího průběhu řízení, jak je uveden shora (v odst. 2.). Tedy mj. z toho, že předchozím rozsudkem č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 115 029,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, a výrokem II pro žalobcem požadovaný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný (tj. ve výši dalších 10,5 % ročně) žalobu zamítl. K odvolání obou účastnic odvolací soud rozsudkem č. j. 35 C 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 uvedený rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II o věci samé potvrdil (výrok I), ve výrocích III a IV o nákladech řízení jej změnil (výroky II a III) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). Soudy obou stupňů v těchto předchozích rozhodnutích vyšly z toho, že žalobkyně požaduje po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně s odkazem na čl. 7.2 Smlouvy z , datum, , v němž strany sjednaly pro případ prodlení s úhradou plateb úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že Smlouva byla uzavřena mezi , právnická osoba, . a Nemocnicí s poliklinikou , adresa, , příspěvkovou organizací, která se považuje za stát (§ 261 odst. 2 věta druhá obch. zák.) a smlouvu uzavírala za účelem provozování zdravotnického zařízení, tj. za účelem zabezpečování veřejných potřeb. Proto ačkoliv Smlouvou založený vztah se jako tzv. relativní obchodní závazkový vztah řídí částí třetí obchodního zákoníku (§ 261 odst. 2 obch. zák.), odpovědnost , právnická osoba, , příspěvkové organizace se řídí ustanovením o prodlení v § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák“), které je kogentní, a tedy neumožňuje účastníkům dohodnout výši úroku jinak, než stanoví (tehdy účinné) nařízení vlády č. 142/1994 Sb. S odkazem na zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 13 o. z. a na shodné závěry Vrchního soudu v Praze v jeho rozsudku č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023 (vydaného ve sporu týchž účastníků o nedoplatky cen energií dodaných na základě téže Smlouvy v letech 2009 a 2010) uzavřel, že ustanovení § 262 odst. 4 (které v jeho druhé větě stanoví, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku) bylo do obchodního zákoníku včleněno novelou č. 370/2000 Sb. účinnou od 1. 1. 2001 (a současné podoby doznalo novelou provedenou zákonem č. 501/2001 Sb.) v souvislosti s požadavky směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993 a cílem bylo rozšířit použitelnost ustanovení na ochranu spotřebitele na všechny typy smluv bez ohledu na to, v jakém kodexu jsou upraveny (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 ze dne 24. 7. 2012). Závěr o nemožnosti pro nepodnikatele ujednat úrok z prodlení jinak, než stanoví občanskoprávní předpisy, tedy vyplývá přímo z postavení nepodnikatele, které je třeba chránit. Proto závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku sp. zn. 32 Odo 873/2006 jsou použitelné i v projednávané věci, kdy je řešeno prodlení žalované s plněním závazku nastalé v roce 2012.9. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 1407/2024-681 ze dne 24. 4. 2025 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024 v rozsahu výroku pod bodem I, jímž (krajský soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výroku II (zamítajícím požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení) a ve výrocích o nákladech řízení pod body II, III a IV, a dále zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-564 ve výrocích II částečně zamítajícím úrok z prodlení a III a IV o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že obchodní zákoník před 1. 1. 2001 (a tedy ani k 30. 7. 1996) neobsahoval ustanovení, jež by stanovilo, že smluvní strana v obchodním závazkovém vztahu, která není podnikatelem, nese odpovědnost z porušení těchto vztahů (tedy i povinnost k úhradě úroků z prodlení) podle občanského zákoníku. Taková ustanovení byla do obchodního zákoníku včleněna až novelou provedenou zákonem 370/2000 Sb. účinnou od 1. 1. 2001 (v § 262 odst. 2, podle kterého nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštního právního předpisu něco jiného a je-li jenom jedna ze stran právního vztahu podle § 261 odst. 1 nebo 3 podnikatelem, použijí se ustanovení této části na obě strany; ustanovení o odpovědnosti, spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a společných závazcích občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele však je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem) a novelou provedenou zákonem č. 501/2001 Sb. účinnou od 31. 12. 2001 (v § 262 odst. 4, podle kterého ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku). Při absenci přechodných ustanovení těchto novel ve vztahu k § 262 obch. zák., dovodil Nejvyšší soud z § 763 odst. 1 obch. zák. a § 3028 odst. 3 o. z., že právo na úhradu úroků z prodlení vzniklých v důsledku prodlení s plněním peněžitých závazků ze Smlouvy uzavřené v roce 1996 se řídí právními předpisy účinnými k datu uzavření Smlouvy, a nemohou se řídit ustanoveními § 262 odst. 2, 4 obch. zák., jež nabyla účinnosti v roce 2001, a aplikovat nelze ani směrnici Rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, neboť v roce 1996 nebyla Česká republika členským státem Evropské unie.10. Tímto právním názorem Nejvyššího soudu jsou soudy obou stupňů vázány podle § 243g, § 226 o. s. ř. v tomto řízení, jehož předmětem je úrok z prodlení ve (zbylé) výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Na tom nic nemění ani zásada legitimního očekávání vyjádřená v § 13 o. z. (byť je si odvolací soud vědom toho, že v řízení o tomtéž nároku žalobkyně za období roku 2009 a 2010 bylo o úroku z prodlení rozhodnuto rozdílně, jak namítá žalovaná v odvolání). Okresní soud tedy správně vycházel z toho, že byl-li předmětný závazkový právní vztah založen Smlouvou z , datum, , je třeba na věc aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. před novelami č. 370/2000 Sb. a 501/2001 Sb.11. Podle § 261 odst. 2 obch. zák. ve znění před novelou č. 370/2000 Sb. a 501/2001 Sb. (účinném ke dni uzavření Smlouvy , datum, ) touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.12. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 369 obch. zák. ve znění před novelou č. 370/2000 Sb. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502.14. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.16. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od , datum, , není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.17. K výkladu uvedených ustanovení a posuzování rozporu ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 717/2010 ze dne 16. 5. 2012 uvedl: „Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 1997, sp. zn. III. Odon 20/96, uveřejněném v příloze časopisu Právo a podnikání č. 10/1997 na str. IV, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého řádné a včasné plnění závazku, tedy i včasné placení, je jednou ze základních zásad poctivého obchodního styku. Porušování této zásady je v české ekonomice do té míry rozšířené, že přestává být podnikateli vnímáno jako nekalé jednání. Jako nekalé jednání je naopak mnohdy deklarován postih za takové jednání, a to právě osobou, která sama svůj závazek řádně nesplnila a pro takový případ dobrovolně uplatňovaný postih sjednala. Dále zdůraznil, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení nelze obecně, pro všechny případy, vyvozovat pouze z nepoměru sjednaného úroku a hodnoty zajišťovaného závazku. Porušení zásad poctivého obchodního styku je nutno zkoumat v každém případě ve vazbě na jeho konkrétní okolnosti. Přitom je třeba se zabývat jak důvody, které ke sjednání konkrétní výše úroku z prodlení vedly, a okolnostmi, které je provázely, tak důvody nesplnění zajištěného závazku, popřípadě i dopady přiznání sjednaného úroku z prodlení na osobu, vůči které je uplatňován. Tento závěr lze – mutatis mutandis – vztáhnout též na posouzení, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům a není tedy vzhledem k ustanovení § 39 obč. zák. neplatné. Podle tohoto ustanovení je neplatnost právního úkonu zakládána jeho nedovoleností, která může vyplývat z rozporu právního úkonu, buď se zákonem (nejenom s občanským zákoníkem), který je součástí platného právního řádu v okamžiku projevu vůle, anebo s dobrými mravy. ... Aby se právní úkon příčil dobrým mravům, musí nerespektovat některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod číslem 62, dále rozsudky téhož soudu uveřejněné pod čísly 16/1998 a 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je konformní se závěrem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.“ V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále zdůraznil, že při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák., nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci a nepostačí ani porovnání se zákonnou sazbou úroků z prodlení (odkázal na jeho rozsudek ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003, rozsudek ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 1022/2004, usnesení ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 323 Odo 785/2005 a další). V úvahu je dle Nejvyššího soudu nutno vzít skutečnost, že zákonodárce v obchodním zákoníku zvolil (na rozdíl kogentní občanskoprávní úpravy, jež vychází z toho, že je stanovena pevná výše úroků z prodlení) dispozitivní úpravu, která připouští, aby si strany výši úroků z prodlení dohodly, což umožňuje přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, včetně případné hrozící škody, když úroky z prodlení plní i funkci reparační, neboť se započítávají na náhradu škody způsobenou prodlením se splněním peněžitého závazku (§ 369 odst. 2 obch. zák.). Přitom např. v usnesení ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, Nejvyšší soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dovodil, že sazba úroku z prodlení 0,5 % nebyla v rozporu s dobrými mravy, resp. nebyla z tohoto hlediska nepřiměřená. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 717/2010 též vysvětlil, že okolnostmi právně významnými pro posouzení, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům, a není tedy neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., mohou být z povahy věci jen ty okolnosti, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo (v době uzavření smlouvy). Skutečnosti, které nastaly později, mohly mít podle své povahy význam toliko pro posouzení, zda vůbec a kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním závazků, či pro posouzení, zda uplatnění nároku na zaplacení smluveného úroku z prodlení (založeného platným ujednáním) není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a podle ustanovení § 265 obch. zák. tedy nepožívá ochrany; platnost ujednání o úrocích z prodlení nemohou tyto později nastalé skutečnosti dodatečně ovlivnit.18. Uvedenými závěry se okresní soud řídil a správně uzavřel, že právní předchůdkyně účastnic byly oprávněny ve Smlouvě z , datum,  sjednat výši úroků z prodlení odlišně od výše stanovené (dispozitivně) obchodním zákoníkem (§ 369 odst. 1 obch. zák.) a že jejich ujednání v čl. 7.2 Smlouvy – v němž sjednaly mj. pro případ prodlení odběratele s úhradou ceny dodaných energií úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky – je dostatečné určité.19. Při posouzení otázky, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům a zda tedy není neplatné podle § 39 obč. zák., je třeba (jak již bylo shora vysvětlenou) přihlédnout nejen k sjednané sazbě úroku, ale též k okolnostem, které ujednání provázely. V projednávané věci sjednaná sazba 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) přitom není problematická z hlediska výše. V porovnání se sazbou úroků určenou podle předpisů občanského práva, tj. podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění tehdy účinném (podle kterého výše úroků z prodlení činila ročně dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu), která ke dni uzavření smlouvy činila 21 %, byla dokonce nižší. Okresní soud správně přihlédl k tomu, že tímto způsobem byl úrok z prodlení právními předchůdkyněmi účastnic sjednán v situaci, kdy šlo o dlouhodobý kontrakt, neboť Smlouva byla uzavřena na 20 let a současně se dodavatel v další Smlouvě o rekonstrukci kotelny z , datum,  (jak z ní zjistil okresní soud) zavázal investovat finanční prostředky do rekonstrukce kotelny. Jiná sankce za prodlení se zaplacením ceny energií ani jiné zajištění těchto pohledávek nebyly ve Smlouvě sjednány. Okresní soud proto správně vycházel z toho, že ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky není zjevně nepřiměřené, nezakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech stran a není v rozporu s funkcemi úroku z prodlení, a není v rozporu s dobrými mravy, a tedy není neplatné podle § 39 obč. zák.20. Okresní soud vyšel ze zjištění, že nedoplatky cen energií dodaných v roce 2011 se staly v souladu s ujednáním v čl. 6.7 Smlouvy z , datum,  splatnými uplynutím 15 dnů od doručení faktur, jimiž bylo provedeno vyúčtování, žalované. Tedy částka 4 758 083,66 Kč se stala splatnou 7. 2. 2023, neboť faktura č. , hodnota,  byla žalované dle podacího razítka doručena 23. 1. 2012, částka 356 946 Kč se stala splatnou 31. 1. 2012, neboť faktura č. , hodnota,  jí byla podle podacího razítka na faktuře doručena 16. 1. 2012 (jak okresní soud zjistil z těchto faktur). Je tak správný závěr okresního soudu, že žalovaná je podle ujednání ve Smlouvě dle § 369 odst. 1 obch. zák. povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně (tj. 18,25 % ročně) z částky 4 758 093,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení (z čehož úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z uvedených částek za uvedená období již byl žalobkyni přiznán rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024). Žalovaná v odvolacím řízení výpisem z běžného účtu č. , č. účtu,  ze dne , datum,  doložila, že dne 11. 3. 2024 zaplatila žalobkyni 9 898 208,88 Kč, což zahrnuje jistinu 4 758 083,66 Kč a 356 946 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady řízení dle předchozího rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024; to žalobkyně učinila nesporným. Předmětem řízení je tak nyní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, což k 11. 3. 2024 činí 6 494 079,28 Kč.21. Okresní soud se zabýval otázkou, zda požadavek žalobkyně na zaplacení tohoto úroku z prodlení není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák., respektive v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. (které je podle přechodné ustanovení v § 3030 o. z. třeba na projednávanou věc též aplikovat). Přitom vycházel z již shora zmíněné judikatury (a judikatury jím podrobně popsané v odůvodnění jeho rozsudku, na kterou odvolací soud pro stručnost odkazuje). V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 895/2001 ze dne 28. 2. 2002, uveřejněném pod C 1046 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud uvedl, že požadavek věřitele na zaplacení úroku z prodlení zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu prodlení, nevycházel by z jeho smyslu, případně by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos.22. Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že k odepření práva na zaplacení smluvených úroků z prodlení by mělo docházet pouze výjimečně, aby byla chráněna smluvní autonomie stran. Z toho okresní soud v projednávané věci vycházel a správně uvedl, že příp. rozpor požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jeho zneužívající či šikanózní charakter, by mohla signalizovat výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednaného smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Je totiž na projednávanou věc, kdy prodlení žalované nastalo 8. 2. 2012 a 1. 2. 2012, třeba aplikovat ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve znění novely č. 370/2001 Sb. (účinném od 1. 1. 2001 Sb.), podle kterého je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského (viz přechodné ustanovení v čl. VIII bod 39. této novely). Úrok z prodlení určený podle § 1 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. by tak v projednávané věci činil 7,75 % ročně. Právními předchůdkyněmi smluvený úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně (18,25 % ročně) tedy představuje 2,35násobek zákonného úroku z prodlení. Odchylka smluveného úroku z prodlení od zákonného tedy není výrazná, mnohonásobná (jak má na mysli zmíněná judikatura Nejvyššího soudu).23. Pokud jde o okolnosti, za nichž k ujednání o úroku z prodlení došlo, vyšel okresní soud ze zjištění, že právními předchůdkyněmi účastnic dne , datum,  uzavřená Smlouva o zajištění dodávek tepla a ostatních energií souvisela s další téhož dne jimi uzavřenou Smlouvou o provedení a rekonstrukce kotelny a následném provozování tepelného hospodářství, kterou se dodavatel zavázal k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje v objektu nemocnice v , adresa, . Z této smlouvy soud zjistil, že závazkový vztah byl spojen s prvotní investicí dodavatele do rekonstrukce kotelny žalované, přičemž Smlouva o dodávkách energií byla uzavřena na dobu 20 let s předpokladem návratnosti vložených investic. V takové situaci se sjednání úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky jeví zcela logickým, neboť měl působit motivačně, preventivně, aby nedocházelo k prodlení s plněním ze strany žalované, když prodlení odběratele s placením záloh a nedoplatků z vyúčtování v takto dlouhodobém kontraktu poměrně značného objemu spojeném s investicí dodavatele (u níž se přepokládala dlouhodobá návratnost) mohlo pro dodavatele znamenat finanční komplikaci, popř. plnit reparační funkci v případě vzniku škody na straně žalobkyně, a tedy jde o ujednání legitimní. Okresní soud rovněž správně přihlédl i k tomu, že krom smluvních úroků z prodlení nebyla ve Smlouvě sjednána jiná sankce za prodlení (např. smluvní pokuta), ani jiné zajištění pohledávek dodavatele.24. Dále se okresní soud zabýval i tím, proč k prodlení žalované, resp. její předchůdkyně došlo. Vyšel ze zjištění, že se cenové ujednání obsažené ve Smlouvě z , datum,  stalo v poměrech roku 2011 objektivně – bez zavinění žalobkyně či žalované – nepoužitelným, neboť údaje, na jejichž základě měla být cena podle tohoto ujednání určována (které je třeba dosadit do dohodnutého kalkulačního vzorce), již pro změnu poměrů (technických a legislativních) na trhu s energiemi nebylo možné opatřit. Ze znaleckého posudku EF ČVUT č. 124/2017 z 5. 2. 2018 a jeho dodatku z 28. 4. 2021 totiž bylo zjištěno, že při výpočtu ceny plynu v roce 2011 nelze použít index Icp (index růstu ceny plynu Severočeské plynárenské, a.s. uvedený ve Smlouvě z , datum, ), neboť neexistují údaje o cenách plynu této společnosti, která již v dané oblasti nevyvíjí činnost (licence byla zrušena)], a mezi žalobkyní a Nemocnicí s poliklinikou , adresa, , a.s. nedošlo k dohodě o výši ceny či způsobu jejího určení v době od 1. 1. 2008 (tedy ani pro rok 2011), v důsledku čehož byly mezi nimi dlouhodobé spory o ceny energií a doplatky dodaných energií za roky 2009 až 2012. Příčina sporu tedy byla objektivní, nezavinila ji žádná strana, tedy ani žalobkyně ani její předchůdkyně. Okresní soud s ohledem na již zmíněnou judikaturu správně dovodil, že okolnost, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované vznikl spor o cenu energií dodaných v roce 2011, nečiní výkon práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení rozporným s dobrými mravy, byť právní předchůdkyně žalované za dodávky alespoň částečně (podle své úvahy o odpovídající ceně energií) platila. To, že žalovaná, resp. její právní předchůdkyně , právnická osoba, . učinila nesprávnou úvahu o výši obvyklé ceny dodaných energií, nelze klást k tíži žalobkyně, která se na této nesprávné úvaze (a tedy ani na příčině prodlení) nepodílela. Proto skutečnost, že mezi žalobkyní a Nemocnicí Česká Lípa, a.s. byl spor o výši ceny energií dodaných v roce 2011, nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení rozporným se zásadami poctivého obchodního styku ani s dobrými mravy.25. Žalovaná dále na svoji obranu namítá, že žalobkyně a její právní předchůdkyně nesplnily závazky ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny v objektu žalované. Touto námitkou se soudy obou stupňů již zabývaly ve svých předchozích rozhodnutích. Vyšly ze zjištění (učiněných z předložených smluv), že mezi , právnická osoba, . a Nemocnicí s poliklinikou , adresa, , příspěvkovou organizací byla , datum,  uzavřena Smlouva o rekonstrukci kotelny a následném provozování tepelného hospodářství a dne , datum,  Smlouva o nájmu nemovitostí a technologického zařízení. , právnická osoba, . se v prvé z nich zavázala k provedení a financování rekonstrukce stávajícího tepelného zdroje v souladu s projektovou dokumentací, mj. k instalaci tří kogeneračních jednotek. Znaleckým posudkem , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  žalovaná dokládá, že při použití uvedených tří kogeneračních jednotek (pokud by byly v kotelně nemocnice instalovány) mohlo být v roce 2011 vyrobeno 33 655,890 KJ tepla, což je 97,344 % z celkového množství tepla dodaného v uvedeném roce žalované, a že spotřeba elektrické energie mohla být pokryta výrobou v kogeneračních jednotkách zcela. Ekonomické výhody výroby elektrické energie při současné výrobě tepla zmínil rovněž , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  Žalovaná přitom tvrdí, že , právnická osoba, . resp. žalobkyně závazky z této smlouvy nesplnila (resp. že je splnila jen částečně), když namísto tří kogeneračních jednotek byla instalována pouze jedna. Odvolací soud k tomuto již v předchozím rozsudku sp. zn. , spisová značka,  z , datum,  uvedl, že tato skutečnost na posouzení nároku žalobkyně na zaplacení ceny dodaných energií nemá vliv. „Modelový výpočet nárůstu ceny energií v závislosti na zvýšení ceny plynu a míry inflace“, jsoucí přílohou Smlouvy z , datum, , totiž uvedenou skutečnost (splnění, resp. nesplnění závazků k rekonstrukci kotelny žalovanou, k instalaci tří kogeneračních jednotek) nezohledňuje. V čl. 6.1.1 Smlouvy je sice uvedeno, že „cena dle bodu 6.1 bude snížena po splacení investičních nákladů nejpozději do sedmi let od zahájení dodávek o 5 až 15 % s přihlédnutím k dalším ustanovením smlouvy“, avšak jen z tohoto prohlášení pro jeho neurčitost nelze ve vztahu k ceně ničeho dovozovat a konkrétní způsob, jakým má být tato skutečnost do ceny energií promítnuta, ujednán nebyl (ve Smlouvě z , datum,  ani v jednotlivých Dodatcích ani ve Smlouvě z , datum, ). Soudy obou stupňů proto již v předchozích rozsudcích uzavřely, že došlo-li ze strany žalobkyně (či její předchůdkyně) k porušení závazků ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny z , datum, , nemá tato skutečnost význam pro posouzení výše nároku žalobkyně na zaplacení ceny energií dodaných žalované v roce 2011 na základě Smlouvy z , datum, . Tím spíš tato skutečnost nemá vliv na nárok žalobkyně na úrok z prodlení. To, že žalobkyně splnila jen částečně své závazky k rekonstrukci koupelny (instalovala toliko jednu z plánovaných tří kogeneračních jednotek) totiž nesouvisí s prodlením žalované se zaplacením ceny dodaných energií (nebylo to příčinou prodlení žalované), k němuž došlo z příčin na straně žalované, která učinila nesprávnou úvahu o ceně dodaných energií. Tím není vyloučen případný nárok žalované na náhradu škody, pokud jí vznikla v důsledku částečného nesplnění povinností žalobkyně ze Smlouvy o rekonstrukci kotelny.26. Namítá-li žalovaná, že nájemné za pronájem nemovitosti a technologického zařízení činilo podle shora uvedené nájemní smlouvy 1 Kč, tak k tomu Národohospodářská fakulta VŠE v Praze (dále jen „NHF VŠE“) ve znaleckém posudku č. 161/05/2022 z 10. 5. 2022 (z něhož soudy obou stupňů při posouzení výše nároků žalobkyně na doplatky ceny energií v předchozích rozsudcích vycházely) přihlédla, když v kalkulaci tepla pro rok 2011 bylo uvažováno nájemné 0 Kč (viz tabulka 1 na straně 12 a tabulka 5 na straně 27 znaleckého posudku). Rovněž se NHF VŠE v posudku zabývala rozdělením nákladů na výrobu elektrické energie a na výrobu tepla, a shledal, že toto bylo provedeno v souladu s „Postupem pro dělení společných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla“ uvedeným v příloze č. 12 k vyhlášce 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětví a postupech pro regulaci cen.27. Nedůvodným je poukaz žalované na § 1805 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. Toto ustanovení v projednávané věci aplikovat nelze, neboť jde o nároky ze Smlouvy uzavřené , datum,  (tj. před tím, než občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nabyl dne 1. 1. 2014 účinnosti), které se (až na v zákoně uvedené výjimky) řídí dosavadními předpisy (viz přechodné ustanovení v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), tj. zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a subsidiárně zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které obdobné ustanovení neobsahují. Navíc žalobkyně žalobu podala 4. 11. 2014 (tj. 2 a ¾ roku po splatnosti obou nároků), kdy smluvený úrok z prodlení 18,25 % ročně z žalovaných částek zdaleka nepřesahoval jistinu. Nelze tedy dojít k závěru, že by žalobkyně otálela s uplatněním nároků u soudu, a tedy její postup z tohoto pohledu nelze hodnotit jako nemravný ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.28. K další odvolací námitce žalované je třeba uvést, že není-li nemravná sjednaná denní sazba úroku z prodlení 0,05 % z dlužné částky denně, nelze na nemravnost požadavku žalobkyně usuzovat z celkové výše nároku, která je důsledkem dlouhodobého prodlení žalované – u částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do 11. 3. 2024 a u částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do 11. 3. 2024. Tato skutečnost nemůže sama o sobě vést k odepření výkonu práva žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, neboť by tím byla bezdůvodně zvýhodněna žalovaná, dlužnice, která je dlouhodobě v prodlení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3278/2015, v němž Nejvyšší soud neshledal rozporným s dobrými mravy požadavek na zaplacení smluveného úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky vyplývající z leasingové smlouvy). Úroky z prodlení žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti faktur obsahujících vyúčtování (od 8. 2. 2012 resp. od 1. 2. 2012), žaloba byla podána 4. 11. 2014, a tedy rozhodující část příslušenství (tj. rozhodující doba prodlení) se váže k průběhu tohoto řízení, když žalovaná jistiny zaplatila po právní moci rozsudku č. j. 35 Co 37/2023-649. To, že nalézací řízení ohledně jistin trvalo více než 9 let, však nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nemravným, když žalobkyně si musela být již na počátku tohoto sporu i v jeho průběhu vědoma rizika v podobě povinnosti zaplatit úroky z prodlení ve smluvené výši, pokud se její obrana ukáže být v řízení nedůvodná, což se nakonec stalo.29. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.30. Citované ustanovení zakotvuje v občanském zákoníku zásadu legitimního očekávání, že soud v obdobných případech rozhoduje obdobně, tedy že na případy srovnatelné po skutkové stránce aplikuje stejná zákonná ustanovení a vyvodí obdobné závěry. Odvolací soud si je (stejně jako okresní soud) vědom toho, že o nárocích žalobkyně na zaplacení nedoplatku cen energií dodaných žalobkyní právní předchůdkyni žalované , právnická osoba, . na základě Smlouvy z , datum,  v letech 2009 a 2010 bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 76 Cm 11/2011-1185 ze dne 28. 4. 2021 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 129/2021-1219 ze dne 13. 7. 2023, jímž byl z přiznané částky žalobkyni přisouzen toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně a požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve zbývající výši 10,5 % ročně byl zamítnut, když soudy dospěly k závěru, že jelikož v době uzavření Smlouvy byla nemocnice státní příspěvkovou organizací, ve vztahu nevystupovala jako podnikatel, řídí se její odpovědnost za prodlení § 517 obč. zák., který má kogentní povahu a vylučuje možnost jiné dohody, takže podle vrchního soudu žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení ve výši (toliko) 7,75 % ročně určené podle § 1 nařízení vlády č.142/1994 Sb.; dovolání žalobkyně podané proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 364/2024 ze dne 19. 3. 2025 odmítnuto. Avšak v této projednávané věci, kde předmětem řízení byly nároky na doplatky cen energií za rok 2011, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1407/2024 vyslovil závazný právní názor (shora již podrobně uvedený), z něhož plyne, že ustanovení § 517 obč. zák. na projednávanou věc aplikovat nelze. Tímto závazným právním závěrem Nejvyššího soudu jsou soudy prvního i druhého stupně v tomto řízení vázány a nemohou se od něj odchýlit, a to ani s odkazem na již uvedenou zásadu legitimního očekávání. Současně však ve svých rozhodnutích důvody této odchylky – a to nejen ve vztahu k příslušenství, ale i ve vztahu k jistině pohledávek – podrobně vysvětlily, jak jim ukládá ustanovení § 13 o. z. To, že je rozhodnutí o úroku z prodlení vážícím se k nedoplatkům za roky 2009 a 2010 odlišné od rozhodnutí o úroku z prodlení vážícím se k nedoplatku za rok 2011, nečiní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve smluvené výši z nedoplatku za rok 2011 rozporným s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku.31. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně uzavřel, že požadavek žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila (vedle již předchozími rozsudky přiznaného a žalovanou zaplaceného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně) úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně částky 4 758 093,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení (tj. do 11. 3. 2024) a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení (tj. do 11. 3. 2024), což v kapitalizované výši činí 6 494 079,28 Kč, není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle 265 odst. 1 obch. zák. ani v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Okresní soud tedy správně výrokem I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost tento úrok žalobkyni zaplatit.32. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud výrokem III žalované, která měla v řízení úspěch jen v nepatrné části a u níž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř., uložil povinnost zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v České Lípě náhradu nákladů řízení placených státem ve výši 48 670,48 Kč, přičemž (jak vyplývá ze záznamu o složení z 16. 4. 2024) žalovaná již státu na těchto nákladech zaplatila 22 665,84 Kč, takže jí uložil povinnost doplatit státu zbývajících 26 004,64 Kč. Náklady ve výši 48 670,48 Kč byly státem vynaloženy na znalečné, a to 13 378,50 Kč zaplatil na znalečné EF ČVUT podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-204 ze dne 18. 7. 2018 (přiznáno znalečné celkem 43 378,50 Kč, z čehož 30 000 Kč bylo uhrazeno ze záloh zaplacených ve výši 15 000 Kč žalobkyní a 15 000 Kč žalovanou), 3 493,88 Kč na znalečné EF ČVUT podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-284 ze dne 5. 8. 2021, na znalečné NHF VŠE zaplatil 21 417 Kč podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-478 ze dne 29. 8. 2022 (znalečné přiznáno ve výši 71 417 Kč, z čehož 25 000 Kč bylo zaplaceno ze zálohy složené žalobkyní a 25 000 Kč ze zálohy složené žalovanou) a 10 381,10 Kč zaplatil NHF VŠE podle usnesení č. j. 37 C 217/2015-573 ze dne 5. 12. 2022.33. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že žalobkyně zaplatila na účet soudu náhradu nákladů řízení ve výši 26 004,64 Kč podle výroku III předchozího rozsudku odvolacího soudu č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024, který však byl následně v tomto výroku dovolacím soudem zrušen (jak již bylo shora zmíněno) a žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení státu již uložena nebyla, odpadl tedy důvod, pro který žalobkyně tuto částku zaplatila, a proto okresní soud správně rozhodl, že jí bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena.34. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve výrocích I, III a IV jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.35. Rozhodování o nákladech řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 2). Z citovaných ustanovení též vyplývá, že úspěšný účastník nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.36. Pokud jde o první fázi řízení před soudem prvního stupně (od podání žaloby 4. 11. 2014 do rozsudku č. j. 37 C 217/2015-200 ze dne 18. 7. 2018), okresní soud přehlédl, že žalobkyně v ní byla úspěšná jen zčásti. Žalobou totiž původně požadovala celkem 7 318 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 6 961 898 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 496 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení. Následně podáním z 23. 11. 2015 vzala žalobu co do částky 2 203 814,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 8. 2. 2012 do zaplacení zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno rozsudkem okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-200 ze dne 18. 7. 2018, přičemž k tomuto dni jde v součtu (s kapitalizovaným úrokem z prodlení) o částku 4 794 512,25 Kč představující 30,11 % předmětu řízení. Žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby odůvodnila tím, že jí žalovaná 2 203 814,34 Kč zaplatila 17. 1. 2012, tedy před podáním žaloby. Doložila dopis z 18. 1. 2012, jímž žalované sděluje, že platbu 2 203 914,34 Kč uhrazenou , datum,  zaúčtuje jako částečnou platbu na fakturu 1178 na vyúčtování dodávek tepla za rok 2011. To, že k této platbě při podání žaloby nepřihlédla, vysvětluje tím, že neobdržela od žalované dopověď na dopis z 21. 7.2014, kde ji žádala o sdělení k výši dlužné částky. Uvedená pasivita žalované jí však nebránila tuto částku zohlednit v žalobě. Proto (posuzováno z procesního hlediska) žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.), a tedy byla v rozsahu 30,11 % předmětu řízení v této prvé fázi řízení před okresním soudem neúspěšná. Proto jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů této fáze řízení v rozsahu 39, 78 %, (odpovídajícím rozdílu mezi jejím úspěchem 69,89 % a úspěchem žalované 30,11 %). Zástupkyně žalobkyně (advokátka) učinila v této prvé fázi řízení 10 úkonů právní služby, a to: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby 4. 11. 2024, 3. písemné vyjádření z 8. 1. 2016, 4. návrh na přerušení řízení 6. 5. 2016, 5. návrh na pokračování řízení ze 7. 12. 2016, 6. účast u jednání , datum, , 7. písemné vyjádření ze 14. 3. 2017 (v reakci na doplněná tvrzení žalované), 8. účast u jednání , datum, , 9. účast u jednání , datum,  186 a 10. účast na vyhlášení rozsudku , datum, . Zástupkyni žalobkyně přísluší odměna za prvé dva úkony 2 x 37 580 Kč (počítaná z tarifní hodnoty 7 318 844 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., za úkony 3., 6., 7., 8. a 9. odměna 5 x , částka,  (počítaná z tarifní hodnoty 5 115 029,66 Kč) dle § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), g) a), d) a. t. a odměna za 3 úkony právní služby (4., 5. a 10.) v poloviční výši 3 x 14 390 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 a. t., náhrada jeho hotových výdajů za uvedených 10 úkonů právní služby 10 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 2 x 1 210,56 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 13. 2. 2017 a 28. 6. 2017, z jejího sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, celkem , hodnota,  km, vozem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, při ceně benzínu 95 29,50 Kč/l a náhradě za 3,90 Kč/km dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) a 2 x 1 244,96 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně , datum,  a , datum,  z jejího sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, při téže vzdálenosti, týmž vozem, při ceně benzínu natural 95 30,50 Kč/l a náhradě 4 Kč/km dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.); tj. na jízdném celkem 4 911,04 Kč. Dále má právo na náhradu ve výši 2 400 Kč za ztrátu času na shora uvedených čtyřech cestách (za 24 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. Tedy celkem vynaložila žalobkyně účelně na náklady spojené se zastoupením advokátkou v této prvé fázi řízení před okresním soudem 272 541 Kč. Dále zaplatila soudní poplatek z žaloby 277 790,20 Kč (zaplatila 365 943 Kč, z čehož jí bylo vráceno 88 152,80 Kč) a zálohu na znalečné 15 000 Kč. Celkem tedy jde o částku 565 331,24 Kč, z čehož 39,78 % činí 224 888,77 Kč.37. Další fáze řízení již byly vedeny o zaplacení částky 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím, ohledně které byla žalobkyně zcela úspěšná, a tedy má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů účelně v těchto dalších fázích řízení vynaložených v plné výši.38. V prvé fázi odvolacího řízení (tj. v řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2014-200 ze dne 18. 7. 2028) žalobkyně účelně vynaložila 315 870,31 Kč, což zahrnuje soudní poplatek z odvolání ve výši 255 752 Kč, odměnu zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby (podání odvolání z 3. 9. 2018 ve spojení s jeho doplněním z 11. 9. 2018 a účast u odvolacího jednání , datum, ) 2 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t., náhradu hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 358,31 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně dne 16. 7. 2019 z jejího sídla v Praze do Liberce k odvolacímu jednání a zpět, celkem 215 km, shora již uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 33,10 Kč/l a při náhradě 4,10 Kč/km dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a náhradu 600 Kč za ztrátu času zástupkyně žalobkyně na cestě k odvolacímu jednání a zpět (za 6 půlhodin po 100 Kč) § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/20245 Sb.39. Dále 178 627 Kč žalobkyně účelně vynaložila na náklady v druhé fázi řízení před okresním soudem (tj. po usnesení č. j. 83 Co 267/2018-244 ze dne 24. 8. 2020). To zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 5 úkonů právní služby (účast na jednání , datum,  a , datum, , písemné vyjádření ze 13. 12. 2021, účast na jednání , datum,  a , datum, ) 5 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., náhradu hotových výdajů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 290 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 4. 10. 2021 ze sídla v Praze k jednání okresního soudu v České Lípě a zpět, 206 km, shora uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 27,80 Kč/l a náhradě 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), jízdné 1 373 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně 27. 10. 2021 ze sídla v Praze do České Lípy a zpět, 206 km, uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 33,80 Kč/l a náhradě 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) a 2 x 1 583 Kč (za cesty k jednání , datum,  a , datum, , při vzdálenosti v obou případech 206 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 44,50 Kč/l a při náhradě 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.); tj. celkem na jízdném 5 827 Kč. Dále byla přiznána náhrada 2 400 Kč za promeškaný čas strávený uvedenými cestami (za 24 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a 25 000 Kč zaplacených na zálohu na znalecký posudek.40. 118 674,27 Kč žalobkyně vynaložila na náklady druhé fáze odvolacího řízení (řízení o odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. 37 C 217/2015-564 ze dne 5. 12. 2022). To zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 4 úkony právní služby (odvolání z 12. 1. 2023 ve spojení s jeho doplněním z 25. 1. 2023, vyjádření k odvolání žalované z 8. 2. 2023, účast na jednání , datum,  přesahující 2 hodiny) 4 x 28 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g), k) a.t., náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., jízdné 1 754,27 Kč (za cestu zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze k odvolacímu jednání v , adresa, , 215 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 38,20 Kč/l a náhradě 5,60 K/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhradu za promeškaný čas strávený cestou 600 Kč (za 6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb.41. V dovolacím řízení zástupkyně žalobkyně učinila 1 úkon právní služby – sepis dovolání proti rozsudku č. j. 35 Co 37/2023-649 ze dne 18. 1. 2024, předmětem dovolacího řízení byl úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 4 758 083,66 Kč od 8. 2. 2012 do zaplacení a z částky 356 946 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, což ke dni 11. 3. 2024 (kdy žalovaná tyto částky žalobkyni zaplatila) činí 6 494 079,28 Kč. Za 1 úkon právní služby spočívající v podání dovolání tak z tarifní hodnoty 6 494 079,28 Kč náleží odměna 34 300 Kč (§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. k/ a. t.) a náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a částka 14 000 Kč za soudní poplatek z dovolání. Žalobkyně tedy na náklady dovolacího řízení účelně vynaložila 48 600 Kč.42. Při určení výše odměny zástupkyně žalobkyně za úkony právní služby učiněné v třetí fázi řízení před okresním soudem (tj. po usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1407/2024-631 ze dne 24. 4. 2025) je třeba vycházet z tarifní hodnoty 6 494 079,28 Kč. Zástupkyni žalobkyně tak za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání , datum,  náleží odměna 34 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., za účast na jednání , datum, , při němž byl toliko vyhlášen rozsudek, odměna v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t. a náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony právní služby 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., jízdné 1 762,70 Kč (za cestu , datum,  zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze do České Lípy a zpět, 206 km, shora již uvedeným vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 35,80/l a při náhradě 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a jízdné 1 115,01 Kč (na cestě zástupkyně žalobkyně z Liberce do České Lípy a zpět do Prahy, při vzdálenosti 136,5 km, týmž vozem se spotřebou 6,7 l/100 km benzínu 95 v ceně 35,80/l a při náhradě 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhrada 1 650 Kč za ztrátu času zástupkyně žalobkyně na cestě k jednání a zpět (za 11 půlhodin po 150 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., tj. celkem 56 877,71 Kč.43. Jak již bylo shora uvedeno, procesně úspěšný účastník má právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které vynaložil účelně. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musel účastník nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jelikož se výše odměny a hotových výdajů advokáta odvíjí právě od počtu provedených úkonů právní služby, nemůže soud rezignovat na zkoumání jejich účelnosti. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. To, že je konkrétní úkon právní služby uveden v § 11 a. t., tedy neznamená povinnost soudu vždy za něj přiznat procesně úspěšnému účastníkovi náhradu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jen takové, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Náhrada nákladů vynaložených na písemná vyjádření, která účastník podává v průběhu řízení a vyjadřuje se jimi rozhodným skutečnostem, náleží v zásadě tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy, nebylo-li možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení (a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta), je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Okresní soud tedy správně posuzoval účelnost písemných vyjádření učiněných zástupkyní žalobkyně, a byť stručně, dostatečně odůvodnil, proč náhrada nákladů řízení za konkrétní podání žalobkyni nepřísluší. Odvolací soud dodává, že z obsahu spisu vyplývá, že podání z 22. 6. 2017 (č. l. 114-115) obsahuje písemné vyjádření žalobkyně k návrhu žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem, jinak v něm žalobkyně toliko opravuje (upřesňuje) svá přechozí vyjádření, a tedy nové skutečnosti v nich neuvádí. Žalobkyni nic nebránilo, aby toto vyjádření učinila při jednání okresního soudu, které se ve věci konalo , datum, . Podání z 27. 7. 2017(č. l. 122) obsahuje vyjádření žalobkyně k záměru okresního soudu ustanovit ve věci znalecký ústav, který byl účastníkům sdělen při jednání , datum, . Žalobkyně tedy mohla toto své stanovisko sdělit soudu již při tomto jednání, což (jak sama v předmětném podání potvrzuje) učinila. V podání z 6. 12. 2017 (č. l. 148) toliko opětovně vyjadřuje kategorický nesouhlas s ustanovením znalce, když má za to, že k tomu není důvod, nové skutečnosti však nezmiňuje. V podání z 15. 6. 2018 (č. l. 181) se vyjadřuje ke znaleckému posudku, kromě opakovaného sdělení, že posudku ve věci nebylo třeba, výhrady k závěrům znalce neměla a jakékoliv nové pro rozhodnutí významné skutečnosti v podání neuvedla. Nic jí tak nebránilo, aby toto vyjádření přednesla při nadcházejícím jednání okresního soudu , datum, . Podání z 6. 8. 2019 (č. l. 230-231) obsahuje vyjádření žalobkyně k dokazování, které bylo provedeno při jednání odvolacího soudu , datum, . Zástupkyně žalobkyně však byla tomuto jednání přítomna, a tedy mohla (a měla) se k provedeným důkazům vyjádřit již při tomto jednání. Podáním z 11. 10. 2021 (č. l. 296) předkládá soudu cenové ujednání ze dne 10. 1. 2005 a cenové ujednání ze dne 17. 1. 2006 a sděluje, že nejsou pro stanovení ceny pro rok 2011 podstatné, neboť pominul jejich „časový význam“. To přitom žalobkyně sdělovala již při předchozím jednání okresního soudu dne 4. 10. 2021. Jinak žalobkyně v podstatě rekapituluje svá předchozí tvrzení, setrvává na názoru, že je třeba aplikovat cenové ujednání z roku 2007 i pro rok 2011, a poukazuje na svá předchozí podání a žádá, aby jim soud věnoval pozornost. Ani v toto podání tedy neuvedla nové skutečnosti. Podání z 26. 11. 2021 (č. l. 340) reaguje na písemné vyjádření žalované z 27. 10. 2021, jehož obsah však byl sdělen již při jednání okresního soudu dne , datum, , a tedy na něj mohla při tomto jednání přítomná zástupkyně žalobkyně reagovat. Navíc ani v podání z 26. 11. 2021 nové argumenty nezazněly. V podání ze 17. 12. 2021 (č. l. 350) se žalobkyně vyjadřuje k podání žalované z 25. 11. 2021, které jí podle doručenky ve spisu bylo doručeno dne 2. 12. 2021, a tedy žalobkyni nic nebránilo v tom, aby toto vyjádření učinila již v podání ze dne 13. 12. 2021 (č. l. 346), za které jí náhrada nákladů řízení byla přiznána. Poklud místo toho činí další podání (jen s časovým odstupem 4 dnů), nelze toto její další podání shledat účelným. Podání z 22. 2. 2022 (397) je vyjádřením k ustanovení znalce, které ale v podstatném rozsahu obsahuje opakovaný nesouhlas žalobkyně s provedením tohoto důkazu a námitky k formulaci znaleckého úkolu, které nebyly důvodné, stejně jako námitky v podání z 19. 4. 2022 (č. l. 454). V podání z 15. 11. 2022 a jeho doplnění z 20. 11. 2022 (č. l. 534 a 538) se žalobkyně vyjadřuje k podání žalované z 11. 10. 2022, které jí však bylo doručeno již 13. 10. 2022, a tudíž jí nic nebránilo takové vyjádření přednést při jednání okresního soudu dne 17. 10. 2022. Ve vyjádření z 3. 1. 2024 (č. l. 623-624; okresní soud chybně uvádí z 19. 12. 2023) žalobkyně toliko reaguje na sdělení žalované z 19. 12. 2023, avšak neuvádí v něm nové pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a nic jí nebránilo toto vyjádření učinit při odvolacím jednání , datum, . Správným shledal odvolací soud rovněž závěr okresního soudu, že zastupovala-li žalobkyni v průběhu celého tohoto řízení na všech stupních táž advokátka , Jméno advokátky, , byla (musela být) s věcí podrobně seznámena a měla (musela mít) k dispozici veškeré podklady ke sporu, a tedy není účelným úkonem právní služby (další) převzetí a příprava zastoupení v souvislosti s podáním dovolání. Okresní soud tedy zcela správně uzavřel, že shora uvedené úkony advokátky žalobkyně nejsou účelnými úkony právní služby, a proto za ně náhrada nákladů žalobkyni nepřísluší.44. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že výzvu k plnění z 21. 7. 2014 (č. l. 52) učinila žalobkyně prostřednictvím jednatele , tituly před jménem,  , jméno FO, , a nikoliv její zástupkyně , Jméno advokátky, , která až následně , datum,  převzala zastoupení žalobkyně (jak vyplývá z plné moci na č. l. 5), a tudíž nejde o úkon právní služby. A úkonem právní služby není ani podání z 26. 6. 2025 doručené okresnímu soudu 27. 6. 2025, neboť v něm zástupkyně žalobkyně toliko sděluje soudu k jeho výzvě z 11. 6. 2025, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Nejde tedy o písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ani o jiný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a. t., ani se těmto úkonům svou povahou a účelem neblíží (§ 11 odst. 3 a. t.). Proto za tyto dva úkony žalobkyni náhrada nákladů rovněž nepřísluší.45. Celkem tak má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 963 538 Kč. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů předcházejícího řízení ve (správné) výši 963 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .46. V odvolacím řízení byla žalobkyně neúspěšná jen v nepatrné části (co do ponížení náhrady nákladů předcházejícího řízení), proto má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení v plném rozsahu, tj. ve výši 72 168 Kč Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání – 2 x 34 300 Kč a náhradu hotových výdajů za tyto 2 úkony právní služby 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhradu jízdného 1 768 Kč (za cestu , datum,  zástupkyně žalobkyně ze sídla v Praze k odvolacímu jednání v Liberci, 215 km, vozem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km, benzínu 95 v ceně 34,70 Kč/l a náhradě 5,90 K/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhradu za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání a zpět 900 Kč (za 6 půlhodin po 150 Kč) dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. Za odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku okresního soudu o nákladech řízení nebyla žalobkyni náhrada nákladů přiznána, neboť nešlo o účelný úkon právní služby, když žalobkyně s odvolacími námitkami v něm uplatněnými úspěšná nebyla.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Lze proti němu podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v České Lípě. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:35.Co.395.2025.771","publishedAt":"2026-10-07","decisionAt":"2026-06-01","caseNumber":{"senate":35,"registry":"Co","index":395,"year":2025,"pageNumber":771},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Bláhová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSULLI","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 5 115 029,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 37 C 217/2015-716 ze dne 22. 9. 2025 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 37 C 217/2015-734 ze dne 15. 10. 2025","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":37,"registry":"C","index":217,"year":2015,"pageNumber":716},"affectedDate":"2025-09-22","courtCode":"OSCL","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"1","lexNumber":142,"lexYear":1994,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"107","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"138","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"226","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"241","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"243g","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"39","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"517","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"262","lexNumber":513,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":142,"lexYear":1994,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"61","lexNumber":125,"lexYear":2008,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"261","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1805","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ZAJISTENI_ZAVAZKU","LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","SLEVA_Z_CENY","ZAVINENI","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","SPOLECNE_ZAVAZKY","JEDNATEL","NEPLATNOST_PRAVNIHO_UKONU","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_NAJEMNI","MAJETEK","PODNIKATEL","LEASING"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}