{"uuid":"d8220933-9c4a-4e94-bc9f-ad39e58f1e8f","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 11 100 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 531,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1835,14 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 9100,05 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5100,05 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení a úroku ve výši 28,47 % ročně z částky 9100,05 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 531,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1835,14 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 9100,05 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5100,05 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 28,47 % ročně z částky 9100,05 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále uvedla, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. K tomu zdůraznila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením dotčené smlouvy. Žalovaná byla dle žalobkyně dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. K tomu žalobkyně odkázala na čl. 7 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Nashromážděné a ověřené údaje byly podle žalobkyně příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 650 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaná uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 6000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud rovněž věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. K tomu soud uvádí, že žalobkyně byla řádně a včas předvolána, avšak z účasti na jednání se omluvila a zároveň souhlasila s projednání věci v její nepřítomnosti. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" toho ovšem soud požádala, aby – shledá-li, že žalobkyní dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno - byla vyzvána soudem k jejich doplnění a jednání bylo odročeno. Soud přitom k podmíněné žádosti o odročení nepřihlédl, neboť se jednalo o podmíněný procesní úkon (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 28. 9. 1990, sp. zn. 2 Cz 38/90, nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 526/2013; srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 7. 4. 2022, č. j. 10 Afs 176/2020-58). Nadto nelze přehlédnout, že odročit jednání lze jenom z důležitého důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008). Podmíněnou žádost o odročení z důvodu hypotetické absence tvrzení či důkazních návrhů by bylo možné za důvodnou považovat pouze stěží. Konečně krom toho výzvu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dává soud zásadně na jednání (viz textace § 118a o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z důkazů provedených na jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (in concreto ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky, podacích lístků, smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" seznamu postoupených pohledávek), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Do okamžiku postoupení pohledávky pak žalovaná právní předchůdkyni plnila částku 6000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou zaplacení částky 14 250 Kč dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Teprve s účinností od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"ulice","anonStyle":"ANON"},{"text":" obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci C - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ( (právnická osoba) v. (jméno) (příjmení) a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“. Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2020 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích, resp. pomocí obchodního informačního systému. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází, resp. obchodního informačního systému je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovanou poskytnuté informace o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. K tomu žalovaná odkázala na zákaznickou kartu, kterou ovšem společně se svým návrhem na zahájení řízení soudu nepředložila. Žalobkyně nepředložila ani jiné důkazy, ze kterých by bylo lze dovodit, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Zdejší soud je proto toho názoru, že žalobkyně svoje tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalované (právní předchůdkyní žalobkyně) nikterak neprokázala, a proto je soud bez dalšího nemůže považovat za pravdivé. Není prokázáno, zda právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy ověřovala majetkové poměry žalované z jí předložených dokladů. Dlužno poznamenat, že žalobkyně, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, se k soudnímu jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedostavila. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" se tak dobrovolně zbavila možnosti, aby jí soud postupem podle § 118a o. s. ř. poskytl nezbytná poučení tak, aby mohla doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" či nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. IV. ÚS 702/20).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" 10 000 Kč, kterou plnila právní předchůdkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Nelze proto přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso považuje s ohledem na jejich značnou výši (ve vztahu k jistině) fakticky za skrytý úrok. Dlužno poznamenat, že výše plnění nárokovaného žalobkyní po žalované je natolik nemravná, že soud by v žádném případě nemohl tomuto požadavku žalobkyně přiznat ochranu. K tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1812/2021, v němž Nejvyšší soud shledal oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění u úvěru se sjednanou RPSN ve výši 75,08 % za natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že bylo namístě dle Nejvyššího soudu exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., zastavit. I z hlediska nepřiměřeně vysokých plnění, k nimž se žalovaná jako slabší smluvní strana při uzavírání smluv s profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zavázala, je proto třeba danou smlouvu hodnotit jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Jelikož je dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně na smlouvu o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku ve výši 6000 Kč. Část bezdůvodného obohacení tedy byla žalovanou vydána a žalobkyně má nárok toliko na jistinu ve výši 4000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (viz § 1958 odst. 2 o. z.; ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022, a Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž byla obsažena i výzva k zaplacení pohledávky z dotčené smlouvy. Dle předloženého podacího lístku byl tento dopis odeslán žalované poštou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"; v souladu s § 573 o. z. soud považuje oznámení o postoupení pohledávek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" doručené žalované dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dlužno poznamenat, že žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce trvání deseti dnů po doručení dopisu. Přiměřenost této lhůty bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaná proti této lhůtě nikterak neprotestovala, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Lze tak zkonstatovat, že, nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení (viz § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl (srov. výrok I. a II. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalovaná, pročež by jí náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze spisu se však podává, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Dále uvedla, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo].\n2. K tomu zdůraznila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením dotčené smlouvy. Žalovaná byla dle žalobkyně dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. K tomu žalobkyně odkázala na čl. 7 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo].\n3. Nashromážděné a ověřené údaje byly podle žalobkyně příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka.\n4. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 650 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaná uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 6000 Kč.\n5. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.\n6. Soud rovněž věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. K tomu soud uvádí, že žalobkyně byla řádně a včas předvolána, avšak z účasti na jednání se omluvila a zároveň souhlasila s projednání věci v její nepřítomnosti. [příjmení] toho ovšem soud požádala, aby – shledá-li, že žalobkyní dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno - byla vyzvána soudem k jejich doplnění a jednání bylo odročeno. Soud přitom k podmíněné žádosti o odročení nepřihlédl, neboť se jednalo o podmíněný procesní úkon (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 28. 9. 1990, sp. zn. 2 Cz 38/90, nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 526/2013; srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 7. 4. 2022, č. j. 10 Afs 176/2020-58). Nadto nelze přehlédnout, že odročit jednání lze jenom z důležitého důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008). Podmíněnou žádost o odročení z důvodu hypotetické absence tvrzení či důkazních návrhů by bylo možné za důvodnou považovat pouze stěží. Konečně krom toho výzvu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dává soud zásadně na jednání (viz textace § 118a o. s. ř.).\n7. Z důkazů provedených na jednání dne [datum] (in concreto ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky, podacích lístků, smlouvy o úvěru [číslo] seznamu postoupených pohledávek), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Do okamžiku postoupení pohledávky pak žalovaná právní předchůdkyni plnila částku 6000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou zaplacení částky 14 250 Kč dne [datum].\n8. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).\n9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\n10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n11. Teprve s účinností od [datum] zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.\n12. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.\n13. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C - [číslo] ( (právnická osoba) v. (jméno) (příjmení) a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.\n14. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).\n15. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“. Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.\n16. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2020.\n17. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.\n18. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2020 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.\n19. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích, resp. pomocí obchodního informačního systému. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází, resp. obchodního informačního systému je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.\n20. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovanou poskytnuté informace o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. K tomu žalovaná odkázala na zákaznickou kartu, kterou ovšem společně se svým návrhem na zahájení řízení soudu nepředložila. Žalobkyně nepředložila ani jiné důkazy, ze kterých by bylo lze dovodit, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.\n21. Zdejší soud je proto toho názoru, že žalobkyně svoje tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalované (právní předchůdkyní žalobkyně) nikterak neprokázala, a proto je soud bez dalšího nemůže považovat za pravdivé. Není prokázáno, zda právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy ověřovala majetkové poměry žalované z jí předložených dokladů. Dlužno poznamenat, že žalobkyně, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, se k soudnímu jednání dne [datum] nedostavila. [jméno] se tak dobrovolně zbavila možnosti, aby jí soud postupem podle § 118a o. s. ř. poskytl nezbytná poučení tak, aby mohla doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy.\n22. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 702/20).\n23. [příjmení] 10 000 Kč, kterou plnila právní předchůdkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Nelze proto přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek.\n24. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso považuje s ohledem na jejich značnou výši (ve vztahu k jistině) fakticky za skrytý úrok. Dlužno poznamenat, že výše plnění nárokovaného žalobkyní po žalované je natolik nemravná, že soud by v žádném případě nemohl tomuto požadavku žalobkyně přiznat ochranu. K tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1812/2021, v němž Nejvyšší soud shledal oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění u úvěru se sjednanou RPSN ve výši 75,08 % za natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že bylo namístě dle Nejvyššího soudu exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., zastavit. I z hlediska nepřiměřeně vysokých plnění, k nimž se žalovaná jako slabší smluvní strana při uzavírání smluv s profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zavázala, je proto třeba danou smlouvu hodnotit jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).\n25. Jelikož je dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně na smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] částku ve výši 6000 Kč. Část bezdůvodného obohacení tedy byla žalovanou vydána a žalobkyně má nárok toliko na jistinu ve výši 4000 Kč.\n26. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (viz § 1958 odst. 2 o. z.; ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022, a Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).\n27. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž byla obsažena i výzva k zaplacení pohledávky z dotčené smlouvy. Dle předloženého podacího lístku byl tento dopis odeslán žalované poštou dne [datum]; v souladu s § 573 o. z. soud považuje oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] doručené žalované dne [datum]. Dlužno poznamenat, že žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce trvání deseti dnů po doručení dopisu. Přiměřenost této lhůty bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaná proti této lhůtě nikterak neprotestovala, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.\n28. Lze tak zkonstatovat, že, nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnila ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od dne [datum] do zaplacení (viz § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl (srov. výrok I. a II. tohoto rozsudku).\n29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalovaná, pročež by jí náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze spisu se však podává, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2022:37.C.235.2022.1","publishedAt":"2023-04-24","decisionAt":"2022-12-22","caseNumber":{"senate":37,"registry":"C","index":235,"year":2022,"pageNumber":38},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Petr","lastName":"Navrátil","titlesAfter":"Ph.D.,LL.M.MBL","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 11 100 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"268","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}