{"uuid":"d8a5ec98-81b2-48b5-92ad-9c8daee0aea0","header":[{"texts":[{"text":"USNESENÍ","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců Mgr. Michala Chmelaře a JUDr. Karly Musilové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o uložení povinnosti, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2025, č. j. 12 C 70/2024-422,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"„Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2.628.994 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.737 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění takto:„Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2.628.994 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.“II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.737 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni přístup k informačnímu systému, umožňujícím zajištění kompletní softwarové podpory činnosti žalobkyně pro oblast evidence a hospodaření s majetkem a pro ekonomickou agendu žalobkyně, jenž bude plně odpovídat funkčním, technickým a nefunkčním požadavkům definovaným v odst. 1.2 - 2.23, v odst. 2.27 - 2.31 a v odstavci 2.33 Přílohy č. 1 Smlouvy a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), aby žalované byla uložena povinnost zajistit proškolení zaměstnanců žalobkyně podle odst. 2.25 Přílohy č. 1 Smlouvy, a to do 25 pracovních dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a aby žalované byla uložena povinnost provést datovou migraci do předmětného informačního systému a poskytovat službu provozu, podpory řešení a rozvoje v rozsahu definovaném v odst. 2.24 Přílohy č. 1 Smlouvy, a to do 3 dnů od předání dat stávajícího informačního systému ze strany žalobkyně (výrok III.). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 85.871,28 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok IV.) a že žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení státu České republice částku 2.538 Kč, na účet Okresního soudu v Olomouci č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", VS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"var. symbol","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání uvedla, že závěr soudu prvního stupně, že předmětem sporu bylo určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) neodpovídá žalobnímu návrhu, jak jej formulovala žalobkyně. Žalobní petit totiž jednoznačně směřoval k uložení povinnosti k plnění žalované, nikoliv k pouhému určení existence či neexistence práva nebo právního poměru mezi účastníky řízení. V nadepsané věci žalobkyně jednoznačně požadovala uložení aktivní povinnosti žalované poskytovat konkrétní plnění, jehož hodnotu je možné bez obtíží ocenit penězi, nikoli určení, zda tady právní poměr nebo právo je či není, jak uvedl soud prvního stupně. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z nesprávného právního posouzení povahy žalobního návrhu, když žalobu na plnění nesprávně kvalifikoval jako žalobu určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel z nesprávné určené tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „starý AT“) a nesprávně určené tarifní hodnoty ve výši 113.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „nový AT“). Soud prvního stupně však měl pro stanovení tarifní hodnoty spory postupovat podle § 8 odst. 1 a 2 AT, neboť cenou plnění je zpravidla cena uvedená ve smlouvě (nález Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2021, I. ÚS 3905/19, bod 20). Cena práva ve smyslu § 8 odst. 1 AT byla přitom po celou dobu řízení účastníkům i soudu prvního stupně známa, a zejména pak žalobkyni, která jako „pán sporu“ předmět řízení svým žalobní návrhem vymezila a určila jím tak také jeho tarifní hodnotu. Je třeba odmítnout závěr soudu prvního stupně o tom, že výše požadované náhrady nákladů řízení je „velmi nestandardní“, neboť celková výše náhrady nákladů není kritériem její správnosti či nesprávnosti. Žalovaná při výpočtu uplatňované výše náhrady nákladů řízení vycházela z objektivních pravidel stanovených v AT, přičemž do výpočtu nikterak nevstupuje korektiv subjektivního hodnocení takto stanovené výše. Žalobkyně, zastoupena v řízení orgánem České republiky pověřeným zastupováním státu v řízeních před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a dalšími orgány ve věcech týkajících se majetku státu, nepochybně disponující nezbytným odborným a personálním zázemím, si přitom musela být od počátku řízení vědoma hodnoty uplatněného nároku i rizik s tím spojených, a to včetně možných důsledků spojených s neúspěchem ve věci samé. Podle žalované je dále zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady hotových výdajů žalované za pořízení Znaleckého posudku je nesprávný a neodpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Jestliže soud prvního stupně Znalecký posudek provedl jako důkaz, vycházel z něj při zjišťování skutkového stavu a Znalecký posudek splňoval všechny zákonné náležitosti, nebyl dán žádný zákonný důvod k tomu, aby byly hotové výdaje žalované na jeho pořízení považovány za neúčelné a náhrada hotových výdajů vynaložených na pořízení Znaleckého posudku proto měla být žalované přiznána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že závěr, že žaloba měla charakter žaloby na plnění pomíjí materiální povahu sporu. Ačkoli byl petit formulován jako požadavek na splnění smluvních povinností, vlastní podstata sporu spočívala v řešení otázky, zda po odstoupení od smlouvy vůbec trvá povinnost žalované plnit. Jinými slovy, jádrem sporu byla existence právního vztahu mezi účastníky, nikoli ekonomická hodnota plnění. Postup, že tarifní hodnotu řízení je nutno stanovit podle celkové ceny plnění sjednané ve smlouvě, by byl podle žalobkyně v projednávané věci mechanický a neodpovídal by skutečné povaze sporu. Cena plnění sjednaná ve smlouvě mezi účastníky nebyla v řízení předmětem dokazování ani posuzování. Soud neposuzoval ekonomickou hodnotu projektu, ale výhradně otázku, zda žalovaná byla i po odstoupení od smlouvy povinna plnit. Za těchto okolností by odvození tarifní hodnoty od celkové ceny plnění znamenalo nepřiměřené rozšíření předmětu řízení pro účely rozhodování o nákladech. Současně žalobkyně podtrhuje, že žalovaná v odvolání nesprávně ztotožňuje cenu celé smlouvy s cenou soudně vymáhaného plnění. Žalobní petit nesměřoval k prostému poskytnutí jediné individuálně určené věci nebo služby s pevně sjednanou cenou, ale k souboru vzájemně odlišných plnění, z nichž část měla povahu plnění budoucího, opětujícího se a rámcového. Z Přílohy č. 3 Smlouvy proto nebylo možno bez dalšího zjistit spolehlivou cenu právě toho plnění, o něž se vedl spor, neboť by bylo nutné teprve dodatečně rozlišit, které položky a v jakém rozsahu do předmětu řízení patří a které nikoliv. Je sice pravdou, že plnění ze smlouvy mělo určitou ekonomickou hodnotu, avšak tato hodnota nebyla předmětem soudního přezkumu, neboť soud v řízení neposuzoval cenu implementace systému, resp. cenu provozních služeb, ani ekonomickou hodnotu projektu. Okresní soudu rozhodoval výlučně o tom, zda žalovaná měla povinnost plnit po odstoupení od smlouvy. V takové situaci je aplikace § 9 advokátního tarifu zcela namístě, neboť předmětem řízení nebylo peněžité plnění ani spor o konkrétní majetkovou hodnotu. Odvolání žalované ve svém důsledku směřuje k tomu, aby náklady řízení byly určeny podle tarifní hodnoty odpovídající celkové ceně plnění. Takový postup by vedl k náhradě nákladů řízení v řádu milionů korun, a to přesto, že řízení se ve skutečnosti týkalo relativně úzce vymezené právní otázky týkající se účinků odstoupení od smlouvy. Takový výsledek by byl v rozporu s principem přiměřenosti nákladů řízení, který je v judikatuře Ústavního soudu dlouhodobě akcentován (např. sp. zn. I. ÚS 1705/15). Žalobkyně se dále s ohledem na skutkové závěry napadeného Rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 70/2024-422 ze dne 22. 12. 2025 (dále též jen „Rozsudek“) opírající se o soudem zmíněné důkazní prostředky (viz např. bod 10, s. 4-6 Rozsudku, body 11-12 Rozsudku) se závěrem soudu o neúčelnosti nákladů žalované vynaložených na vyhotovení znaleckého posudku zcela ztotožňuje. K použité tarifní hodnotě sporu především uvedla, že v bodě 2.4. Vyčíslení žalovaná stanovila tarifní hodnotu sporu na částku 347.917.350 Kč. Do dané částky zahrnula s odkazem na Přílohu č. 3 Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu, evidovanou žalobkyní č. 26/2021 ze dne 4. 2. 2021 (dále též jen „Smlouva“) ve spojení s čl. 6.1. Smlouvy rovněž i cenu za Základní školení, Služby rozvoje a Služby školení za objednávku (odpovídající částce 5.916.900 Kč), označené v Příloze č. 3 Smlouvy jako rámcové plnění. Je pravdou, že žalobkyně v rámci žaloby požadovala po žalované i dodání tohoto rámcového plnění, když žalobou uplatnila požadavek na dodání veškerého Předmětu plnění ve smyslu čl. 3.1. Smlouvy. Nicméně dle citované Přílohy č. 3 žalobkyně rámcové plnění může odebrat (a to i v rozsahu nižším či vyšším než předpokládaném), ovšem zároveň jej nemusí odebrat vůbec. Zda k odběru dojde či nikoli je čistě na uvážení žalobkyně, když žalobkyně k danému rozhodnutí přistoupí až na základě posouzení dodaného Předmětu plnění a zhodnocení potřebnosti odebrání rámcového plnění pro zajištění softwarové podpory pro řádný výkon její agendy. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni Předmět plnění nedodala, žalobkyně nemohla před podáním žaloby odhadnout, zda a v jakém rozsahu rámcové plnění odebere. Současně ze své pozice jakožto orgánu moci výkonné musela Předmět plnění žalobně uplatnit v celé šíři. Za dané situace, kdy panuje nejasnost ohledně rozsahu a ceny případně odebraného rámcového plnění, není možné do tarifního hodnoty sporu dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu započítávat ceny za rámcové plnění dle Přílohy č. 3 Smlouvy tak jak to učinila ve svém Vyčíslení žalovaná. Žalobkyně rovněž rozporuje zahrnutí částky 324.885.000 Kč představující vyčíslení Smlouvou poskytovaných Služeb provozu po dobu jejího trvání, tj. po dobu 30 měsíců, do tarifní hodnoty sporu. V tomto ohledu žalobkyně poukazuje na v předchozích podáních opakovaně uváděnou skutečnost, že dodávka infomačního systému dle Smlouvy představuje pouze dočasné provizorní řešení do doby, než bude nasazen do provozu nový informační systém vyvíjený v rámci projektu MEPIS (a to na podkladě smlouvy uzavřené se žalovanou pod ev. č. 70/2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku IV. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala plnění, k němuž se žalovaná zavázala Smlouvu o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu, evidovanou žalobkyní pod č. 26/2021, zveřejněná 11. 2. 2021 žalobkyní jako smlouva ze dne 4. 2. 2021 (dále také jako „Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl přitom závazek, že dodavatel (žalovaná) na vlastní náklady a nebezpečí bude pro objednatele (žalobkyni) provádět řádně a včas, za cenu a podmínek stanovených dále ve smlouvě, služby uvedené ve smlouvě a přílohách smlouvy a všechny s tím související činnosti; specifikaci ceny předmětu plnění obsahuje Příloha č. 3 Smlouvy. Důvodem zamítnutí žaloby bylo především zjištění, že žalovaná od Smlouvy řádně odstoupila, a proto neměla nadále povinnost plnit závazky vyplývající pro ni ze Smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Okresní soud přiznal napadeným rozsudkem žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 85.871,28 Kč, a to dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně je povinna tyto náklady zaplatit žalované, která měla ve věci plný úspěch. Pro stanovení výše náhrady nákladů řízení okresní soud vycházel z tarifní hodnoty sporu dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a to tedy u úkonů provedených do 31. 12. 2024 z částky 50.000 Kč a dle § 9 odst. 4 písm. a) a u úkonů provedených od 1. 1. 2025 z částky 113.000 Kč. Okresní soud uvedl, že předmětem sporu totiž nebyla cena softwarového díla a služeb, ale stanovení, zda žalovaná má plnit žalobou požadované povinnosti či nikoliv, když žalovaná od uzavřené smlouvy odstoupila. Podle názoru soudu se tedy jednalo o posouzení, zda tu je právní vztah nebo právo, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné (popř. zjistitelné s neúměrnými obtížemi). Jelikož povinnosti, jejichž plnění se žalobkyně po žalované domáhala, byly v souvislosti se software - informačním systémem, jenž je předmětem práva duševního vlastnictví, neboť tvůrčí části informačního systému mají povahu nehmotného statku, bylo postupováno dle § 9 odst. 4 a. t. Co se týká žalovanou požadovaných hotových výdajů za pořízení znaleckého posudku, který byl zadaný a předložený žalovanou k důkazu, ve výši 169.400 Kč, tak ty žalované okresním soudem nebyly přiznány, což okresní soud odůvodnil tak, že znalecký posudek vznikl pouze z iniciativy účastníka, a proto soud při posuzování přiznání těchto výdajů musel hodnotit jeho nutnost, účelnost a potřebnost. Přestože soud předmětný znalecký posudek k důkazu provedl, soud sám znalecký posudek nepožadoval vyhotovit a ani by jej v tomto řízení nezadával, k vyhotovení znalcem soudem ustanoveným. Soudu k učinění právního závěru totiž postačovaly provedené listinné důkazy a výslechy svědků. Znalecký posudek byl tedy žalovanou zadán jen k posílení její argumentace, a nikoliv na výzvu soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1997 Sb., advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Okresní soud sice správně přiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšné žalované podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak odvolací soud se neztotožňuje s jeho závěrem, že předmětem řízení nebyla cena softwarového díla a souvisejících služeb, nýbrž toliko posouzení, zda žalovaná byla povinna plnit i přes své odstoupení od smlouvy. Předmětem řízení byl naopak nárok žalobkyně na splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. 26/2021, uzavřené za sjednanou cenu, jejíž výše byla jednoznačně určena a v řízení zjištěna, když okresní soud k důkazům provedl i Přílohu 3 předmětné smlouvy, která obsahuje specifikaci ceny předmětu plnění. Posouzení platnosti a účinků odstoupení žalované od smlouvy nepředstavovalo vlastní předmět řízení, nýbrž pouze předběžnou otázku, jejíž vyřešení bylo nezbytné pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Skutečnost, že meritorní posouzení věci záviselo na vyřešení této otázky, byť pro řízení klíčové, sama o sobě nemění nic na tom, že řízení se týkalo práv a povinností ze smlouvy, jejichž hodnota byla vyjádřitelná v penězích a odpovídala ceně sjednaného plnění. Proto bylo při výpočtu náhrady nákladů nutno vycházet z ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1997 Sb., advokátního tarifu a nikoliv z ustanovení § 9 této vyhlášky (viz např. nález Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 1750/23 ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 3905/19 ze dne 4. 10. 2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Namítala-li žalobkyně, že z Přílohy č. 3 Smlouvy nebylo možno bez dalšího zjistit spolehlivou cenu právě toho plnění, o něž se vedl spor, neboť by bylo nutné teprve dodatečně rozlišit, které položky a v jakém rozsahu do předmětu řízení patří a které nikoliv, pak odvolací soud shledává tuto námitku nedůvodnou. Celková cena plnění dle Přílohy č. 3 Smlouvy totiž sestává z položek: Iniciace služby v hodnotě 17.284.850 Kč, čemuž odpovídá bod I. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025), když iniciace služby znamená poskytnutí přístupu žalobkyně k provizornímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle čl. 3.2. Smlouvy, dále Služby provozu v hodnotě 324.885.000 Kč, čemuž odpovídá bod III. výroku (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025) , dále Základní školení v hodnotě 2.722.500 Kč a Služba školení na objednávku v hodnotě 508.200 Kč, čemuž odpovídá bod II. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025) a nakonec Služby rozvoje v hodnotě 2.686.200 Kč, čemuž odpovídá bod III. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025). Celková cena předmětu plnění tedy činí 348.086.750 Kč. Odvolací soud podotýká, že žalobkyně se v průběhu řízení vyjádřila tak, že cílem žaloby je domáhat se splnění povinnosti žalovanou poskytovat žalobkyni služby softwarového řešení k zajištění softwarové podpory pro agendu žalobkyně v rozsahu a kvalitě definované Smlouvou o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jejími přílohami tak, jak byla zveřejněna v Registru smluv pod ID smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy jejím cílem bylo, aby žalovaná plnila Smlouvu jako celek (ostatně i ve vyjádření k odvolání sama žalobkyně uvádí, že ze své pozice jakožto orgánu moci výkonné musela Předmět plnění žalobkyně uplatnit v celé šíři) a není proto důvod se domnívat, že celková hodnota žalobou požadovaného plnění je jiná než ta, která byla v Příloze č. 3 jako celková cena plnění ze Smlouvy stranami dohodnuta. Je-li pak namítáno u ceny za Základní školení, Služby rozvoje a Služby školení za objednávku (odpovídající částce 5.916.900 Kč), označené v Příloze č. 3 Smlouvy, že se jedná o rámcové plnění, pak je nutno uvést, že v rámci specifikace ceny Předmětu plnění v Příloze č. 3 Smlouvy, byly tyto ceny určeny v rozsahu jednoho školení, tedy v minimálním rozsahu; tento způsob stanovení ceny předmětu plnění jako „nejmenší možné“ není v rozporu s tezí ustanovení § 8 advokátního tarifu. Ani námitka možnosti dřívějšího ukončení Smlouvy nemá na určení hodnoty plnění, jehož výše byla ke dni rozhodování soudu známá, žádný vliv. Stejně tak namítaná skutečnost, že hodnota plnění ze smlouvy nebyla předmětem soudního přezkumu, nemůže ničeho na výše uvedených závěrech změnit., když nebyla mezi účastníky ani nijak sporná, a proto nebyl důvod její výši přezkoumávat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Pokud se týká účelnosti nákladů vynaložených na znalecký posudek znalecké kanceláře ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s.r.o. ze dne 22. 7. 2024 pak odvolací soud připomíná již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., podle níž náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 ze dne 16. 5. 2017). Nejvyšší soud přitom doplňuje, že pojem účelnosti zde není na místě vykládat úspěchem účastníka v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem (stranou) vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy znalci či znaleckému ústavu přiznána. V projednávané věci okresní soud v odstavci 10. a především v odstavci 13. rozsudku činil ze znaleckého posudku skutkové závěry, přičemž k doplnění závěrů znaleckého posudku vyslechl jeho zhotovitele znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podle odstavce 23 rozsudku výpověďmi všech svědků, znaleckým posudkem i výpovědí znalce bylo postaveno najisto, že požadavky na součinnost žalované na žalobkyni byly odůvodněné, přičemž okresní soud zároveň poznamenal, že žalovaná znalecký posudek ani nijak nerozporovala jiným důkazem, zejména jiným znaleckým posudkem. Vzhledem ke skutečnosti, že závěry znaleckého posudku byly významné pro zjištění skutkového stavu, když umožnily soudu učinit závěru o tom, že žalobkyně neposkytla žalované řádnou součinnost, jež byla nezbytná k plnění závazku, a proto bylo odstoupení od smlouvy shledáno důvodným, nelze než uzavřít, že znalecký posudek byl v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu. Podle vyúčtování znalečného za znalecký posudek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" provedeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jež byla vyžádána prostřednictvím žalované odvolacím soudem, činí výše znalečného za znalecký posudek vyhotovený dne 22. 7. 2024 pro řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 70/2024 částku ve výši 140.000 Kč bez DPH, tedy 169.400 Kč s DPH. Znalecká kancelář zpracovala vyúčtování podle vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném, když znalci vycházeli zejména z dokumentace ke stávajícímu ISMS, z požadavků na součinnost a interních aktů řízení objednatele (jejich podrobný výčet je uveden k kapitole 2 znaleckého posudku). Zdůraznila, že znalecký posudek má 96 stran včetně tří příloh a rozsah předaných podkladů byl značný. Znalecká činnost byla vykonávána pod dobu tří měsíců a na vypracování posudku se podílely za znaleckou kancelář dvě osoby. Časovou odměnu pak znalecká kancelář uvedla takto: 1) Převzetí, třídění a základní odborné posouzení podkladů; zejména dokumentace, požadavků na součinnost a veřejně dostupných zdrojů – počet hodin 18, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 18.000 Kč), 2) Systematická analýza technické, uživatelské, provozní a bezpečností dokumentace ke stávajícímu ISMS – počet hodin 26, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 26.000 Kč), 3) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 006 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 23, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 23.000 Kč), 4) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 018 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 5) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 019 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 6) Porovnání požadovaných informací s předanou dokumentací a zodpovězení odborné otázky č. 4 – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 7) Formulace nálezu, posudku, odůvodnění a závěrů; průběžná odborná kontrola návaznosti zjištění – počet hodin 12, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 12.000 Kč) a 8) Kontrola znaleckého posudku a jeho vystavení – počet hodin 1, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 1.000 Kč). Hotové výdaje nebyly uplatněny, a to ani ve vztahu k účasti u jednání u soudu. Na základě shora uvedeného v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dospívá odvolací soud k závěru, že znaleckou kanceláří celkově vyúčtovaná částka 169.400 Kč včetně DPH by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném), a proto lze uzavřít, že žalovanou vyúčtované náklady na znalce byly účelně vynaložené a žalovaná má při úspěchu ve věci právo na jejich náhradu podle ustanovení § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud tedy uzavírá, že předmětem řízení v projednávané věci byl nárok žalobkyně na splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. 26/2021, uzavřené za sjednanou cenu ve výši 348.086.750 Kč. Tato cena je určující tarifní hodnotou ve smyslu ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu pro výpočet sazby mimosoudní odměny podle ust. § 7 advokátního tarifu. Náklady vynaložené úspěšnou žalovanou na znalecký posudek pak lze považovat za účelně vynaložené v rozsahu částky 169.400 Kč, kterou za tento posudek žalovaná znalecké kanceláři zaplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku IV. změnil tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, jak jsou specifikovány níže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalované náleží odměna určená z tarifní hodnoty 348.086.750 Kč (ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), kdy odměna za 1 úkon činí částku 183.540 Kč (tarifní hodnota stejně jako sazba mimosmluvní odměna je totožná jak dle advokátního tarifu ve zněmí účinném do 31. 12. 2024, tak i ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náleží za přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2025, vyjádření žalované dne 31. 10. 2025 a závěrečný návrh ze dne 12. 12. 2025, účast u jednání dne 22. 1. 2025 (v rozsahu do 2 hodin), dne 6. 8. 2025 (v rozsahu 2 až 4 hodiny – tedy 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. e) AT), dne 2. 10. 2025 (v rozsahu od 2 do 4 hodiny – tedy 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst.1 písm. e) AT) a dne 26. 11. 2025 (v rozsahu do 2 hodin), tj. celkem 11 úkonů právní služby po 183.540 Kč, tedy 2.018.940 Kč. K odměně náleží režijní paušál za dva úkony právní služby učiněné před 31. 12. 2024 ve výši 2x 300 Kč, tedy 600 Kč (podle ustanovení 13 odst. 4 AT účinného do 31. 12. 2024) a režijní paušál za devět úkonů právní služby učiněných po 1. 1. 2025 (viz výše) ve výši 9x 450 Kč, tedy 4.050 Kč; celkem za režijní paušály 4.650 Kč. Dále náklady ve formě náhrady za promeškaný čas ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 1 AT), a to při cestách k jednání dne 22. 1. 2025, 6. 8. 2025, 2. 10. 2025 a 26. 11. 2025, při trvání cesty 3 hodiny, resp. 6 hodin (","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět), celkem tedy za 24 hodin, tj. 7.200 Kč (48 půlhodin x 150 Kč). Celková částka těchto nákladů činí 2.030.790 Kč a dále se zvyšuje o 21 % DPH na částku 2.457.256 Kč. K této částce je třeba přičíst náklady na cestovné v celkové výši 2.338 Kč, za 4 cesty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět účtovaných žalovanou jako 628 Kč, 748, 334 Kč a 628 Kč a dále 169.400 Kč za náklady na znalecký posudek. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2.628.994 Kč k rukám advokáta žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1705/15 ze dne 14. 3. 2016 stran nepřiměřenosti výše náhrady nákladů řízení je zcela nepřípadný. Ústavní soud hodnotil nepřiměřenost nákladů řízení v bagatelní věci několikanásobně převyšujících samotné plnění, a to u osoby ve velmi tíživé sociální situaci. V projednávané věci se žalobkyně snažila získat plnění ze smlouvy (od níž bylo odstoupeno, tedy s jednoznačným rizikem možnosti neúspěchu) v hodnotě bezmála 350 mil. Kč, což je částka nepoměrně vyšší, než je výše požadované náhrady nákladů, nehledě na zcela odlišné postavení žalobkyně, jako osoby povinné k úhradě nákladů řízení, oproti sociálně slabému účastníku v odkazované věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. K poznámce okresního soudu, že v průběhu celého řízení, od samého počátku až do doby vyhotovování rozsudku soudem, nic nesignalizovalo skutečnost, že by výše náhrady nákladů zejm. odměna advokáta, měla být určena z tarifní hodnoty odpovídající ceně softwarového díla a služeb, kdy žalovaná neměla před soudem prvního stupně možnost reagovat na vyúčtování nákladů žalobkyní, odvolací soud uvádí, že v rámci odvolacího řízení měli účastníci dostatečný procesní prostor k tomu, aby se mohli k výši a způsobu vyúčtování nákladů vyjádřit a uplatnit své námitky a argumenty, které by mohly rozhodnutí o nákladech řízení ovlivnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla se svým odvoláním úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 9.250 Kč podle ustanovení § 7, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (tj. mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, přičemž tarifní hodnotou zde je rozdíl mezi okresním soudem přiznanou výší náhrady nákladů řízení a požadovanou výší náhrady nákladů řízení, tj. 2.542.590 Kč), ke které náleží částka režijního paušálu 450 Kč za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % DPH. Celkové náklady odvolacího řízení žalované představují částku 11.737 Kč, kterou soud uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil jako třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni přístup k informačnímu systému, umožňujícím zajištění kompletní softwarové podpory činnosti žalobkyně pro oblast evidence a hospodaření s majetkem a pro ekonomickou agendu žalobkyně, jenž bude plně odpovídat funkčním, technickým a nefunkčním požadavkům definovaným v odst. 1.2 - 2.23, v odst. 2.27 - 2.31 a v odstavci 2.33 Přílohy č. 1 Smlouvy a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), aby žalované byla uložena povinnost zajistit proškolení zaměstnanců žalobkyně podle odst. 2.25 Přílohy č. 1 Smlouvy, a to do 25 pracovních dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a aby žalované byla uložena povinnost provést datovou migraci do předmětného informačního systému a poskytovat službu provozu, podpory řešení a rozvoje v rozsahu definovaném v odst. 2.24 Přílohy č. 1 Smlouvy, a to do 3 dnů od předání dat stávajícího informačního systému ze strany žalobkyně (výrok III.). Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 85.871,28 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok IV.) a že žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení státu České republice částku 2.538 Kč, na účet Okresního soudu v Olomouci č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Proti výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání uvedla, že závěr soudu prvního stupně, že předmětem sporu bylo určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) neodpovídá žalobnímu návrhu, jak jej formulovala žalobkyně. Žalobní petit totiž jednoznačně směřoval k uložení povinnosti k plnění žalované, nikoliv k pouhému určení existence či neexistence práva nebo právního poměru mezi účastníky řízení. V nadepsané věci žalobkyně jednoznačně požadovala uložení aktivní povinnosti žalované poskytovat konkrétní plnění, jehož hodnotu je možné bez obtíží ocenit penězi, nikoli určení, zda tady právní poměr nebo právo je či není, jak uvedl soud prvního stupně. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z nesprávného právního posouzení povahy žalobního návrhu, když žalobu na plnění nesprávně kvalifikoval jako žalobu určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel z nesprávné určené tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „starý AT“) a nesprávně určené tarifní hodnoty ve výši 113.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „nový AT“). Soud prvního stupně však měl pro stanovení tarifní hodnoty spory postupovat podle § 8 odst. 1 a 2 AT, neboť cenou plnění je zpravidla cena uvedená ve smlouvě (nález Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2021, I. ÚS 3905/19, bod 20). Cena práva ve smyslu § 8 odst. 1 AT byla přitom po celou dobu řízení účastníkům i soudu prvního stupně známa, a zejména pak žalobkyni, která jako „pán sporu“ předmět řízení svým žalobní návrhem vymezila a určila jím tak také jeho tarifní hodnotu. Je třeba odmítnout závěr soudu prvního stupně o tom, že výše požadované náhrady nákladů řízení je „velmi nestandardní“, neboť celková výše náhrady nákladů není kritériem její správnosti či nesprávnosti. Žalovaná při výpočtu uplatňované výše náhrady nákladů řízení vycházela z objektivních pravidel stanovených v AT, přičemž do výpočtu nikterak nevstupuje korektiv subjektivního hodnocení takto stanovené výše. Žalobkyně, zastoupena v řízení orgánem České republiky pověřeným zastupováním státu v řízeních před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a dalšími orgány ve věcech týkajících se majetku státu, nepochybně disponující nezbytným odborným a personálním zázemím, si přitom musela být od počátku řízení vědoma hodnoty uplatněného nároku i rizik s tím spojených, a to včetně možných důsledků spojených s neúspěchem ve věci samé. Podle žalované je dále zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady hotových výdajů žalované za pořízení Znaleckého posudku je nesprávný a neodpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Jestliže soud prvního stupně Znalecký posudek provedl jako důkaz, vycházel z něj při zjišťování skutkového stavu a Znalecký posudek splňoval všechny zákonné náležitosti, nebyl dán žádný zákonný důvod k tomu, aby byly hotové výdaje žalované na jeho pořízení považovány za neúčelné a náhrada hotových výdajů vynaložených na pořízení Znaleckého posudku proto měla být žalované přiznána.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že závěr, že žaloba měla charakter žaloby na plnění pomíjí materiální povahu sporu. Ačkoli byl petit formulován jako požadavek na splnění smluvních povinností, vlastní podstata sporu spočívala v řešení otázky, zda po odstoupení od smlouvy vůbec trvá povinnost žalované plnit. Jinými slovy, jádrem sporu byla existence právního vztahu mezi účastníky, nikoli ekonomická hodnota plnění. Postup, že tarifní hodnotu řízení je nutno stanovit podle celkové ceny plnění sjednané ve smlouvě, by byl podle žalobkyně v projednávané věci mechanický a neodpovídal by skutečné povaze sporu. Cena plnění sjednaná ve smlouvě mezi účastníky nebyla v řízení předmětem dokazování ani posuzování. Soud neposuzoval ekonomickou hodnotu projektu, ale výhradně otázku, zda žalovaná byla i po odstoupení od smlouvy povinna plnit. Za těchto okolností by odvození tarifní hodnoty od celkové ceny plnění znamenalo nepřiměřené rozšíření předmětu řízení pro účely rozhodování o nákladech. Současně žalobkyně podtrhuje, že žalovaná v odvolání nesprávně ztotožňuje cenu celé smlouvy s cenou soudně vymáhaného plnění. Žalobní petit nesměřoval k prostému poskytnutí jediné individuálně určené věci nebo služby s pevně sjednanou cenou, ale k souboru vzájemně odlišných plnění, z nichž část měla povahu plnění budoucího, opětujícího se a rámcového. Z Přílohy č. 3 Smlouvy proto nebylo možno bez dalšího zjistit spolehlivou cenu právě toho plnění, o něž se vedl spor, neboť by bylo nutné teprve dodatečně rozlišit, které položky a v jakém rozsahu do předmětu řízení patří a které nikoliv. Je sice pravdou, že plnění ze smlouvy mělo určitou ekonomickou hodnotu, avšak tato hodnota nebyla předmětem soudního přezkumu, neboť soud v řízení neposuzoval cenu implementace systému, resp. cenu provozních služeb, ani ekonomickou hodnotu projektu. Okresní soudu rozhodoval výlučně o tom, zda žalovaná měla povinnost plnit po odstoupení od smlouvy. V takové situaci je aplikace § 9 advokátního tarifu zcela namístě, neboť předmětem řízení nebylo peněžité plnění ani spor o konkrétní majetkovou hodnotu. Odvolání žalované ve svém důsledku směřuje k tomu, aby náklady řízení byly určeny podle tarifní hodnoty odpovídající celkové ceně plnění. Takový postup by vedl k náhradě nákladů řízení v řádu milionů korun, a to přesto, že řízení se ve skutečnosti týkalo relativně úzce vymezené právní otázky týkající se účinků odstoupení od smlouvy. Takový výsledek by byl v rozporu s principem přiměřenosti nákladů řízení, který je v judikatuře Ústavního soudu dlouhodobě akcentován (např. sp. zn. I. ÚS 1705/15). Žalobkyně se dále s ohledem na skutkové závěry napadeného Rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 70/2024-422 ze dne 22. 12. 2025 (dále též jen „Rozsudek“) opírající se o soudem zmíněné důkazní prostředky (viz např. bod 10, s. 4-6 Rozsudku, body 11-12 Rozsudku) se závěrem soudu o neúčelnosti nákladů žalované vynaložených na vyhotovení znaleckého posudku zcela ztotožňuje. K použité tarifní hodnotě sporu především uvedla, že v bodě 2.4. Vyčíslení žalovaná stanovila tarifní hodnotu sporu na částku 347.917.350 Kč. Do dané částky zahrnula s odkazem na Přílohu č. 3 Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu, evidovanou žalobkyní č. 26/2021 ze dne 4. 2. 2021 (dále též jen „Smlouva“) ve spojení s čl. 6.1. Smlouvy rovněž i cenu za Základní školení, Služby rozvoje a Služby školení za objednávku (odpovídající částce 5.916.900 Kč), označené v Příloze č. 3 Smlouvy jako rámcové plnění. Je pravdou, že žalobkyně v rámci žaloby požadovala po žalované i dodání tohoto rámcového plnění, když žalobou uplatnila požadavek na dodání veškerého Předmětu plnění ve smyslu čl. 3.1. Smlouvy. Nicméně dle citované Přílohy č. 3 žalobkyně rámcové plnění může odebrat (a to i v rozsahu nižším či vyšším než předpokládaném), ovšem zároveň jej nemusí odebrat vůbec. Zda k odběru dojde či nikoli je čistě na uvážení žalobkyně, když žalobkyně k danému rozhodnutí přistoupí až na základě posouzení dodaného Předmětu plnění a zhodnocení potřebnosti odebrání rámcového plnění pro zajištění softwarové podpory pro řádný výkon její agendy. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni Předmět plnění nedodala, žalobkyně nemohla před podáním žaloby odhadnout, zda a v jakém rozsahu rámcové plnění odebere. Současně ze své pozice jakožto orgánu moci výkonné musela Předmět plnění žalobně uplatnit v celé šíři. Za dané situace, kdy panuje nejasnost ohledně rozsahu a ceny případně odebraného rámcového plnění, není možné do tarifního hodnoty sporu dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu započítávat ceny za rámcové plnění dle Přílohy č. 3 Smlouvy tak jak to učinila ve svém Vyčíslení žalovaná. Žalobkyně rovněž rozporuje zahrnutí částky 324.885.000 Kč představující vyčíslení Smlouvou poskytovaných Služeb provozu po dobu jejího trvání, tj. po dobu 30 měsíců, do tarifní hodnoty sporu. V tomto ohledu žalobkyně poukazuje na v předchozích podáních opakovaně uváděnou skutečnost, že dodávka infomačního systému dle Smlouvy představuje pouze dočasné provizorní řešení do doby, než bude nasazen do provozu nový informační systém vyvíjený v rámci projektu MEPIS (a to na podkladě smlouvy uzavřené se žalovanou pod ev. č. 70/2021).4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku IV. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala plnění, k němuž se žalovaná zavázala Smlouvu o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu, evidovanou žalobkyní pod č. 26/2021, zveřejněná 11. 2. 2021 žalobkyní jako smlouva ze dne 4. 2. 2021 (dále také jako „Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl přitom závazek, že dodavatel (žalovaná) na vlastní náklady a nebezpečí bude pro objednatele (žalobkyni) provádět řádně a včas, za cenu a podmínek stanovených dále ve smlouvě, služby uvedené ve smlouvě a přílohách smlouvy a všechny s tím související činnosti; specifikaci ceny předmětu plnění obsahuje Příloha č. 3 Smlouvy. Důvodem zamítnutí žaloby bylo především zjištění, že žalovaná od Smlouvy řádně odstoupila, a proto neměla nadále povinnost plnit závazky vyplývající pro ni ze Smlouvy.6. Okresní soud přiznal napadeným rozsudkem žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 85.871,28 Kč, a to dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně je povinna tyto náklady zaplatit žalované, která měla ve věci plný úspěch. Pro stanovení výše náhrady nákladů řízení okresní soud vycházel z tarifní hodnoty sporu dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a to tedy u úkonů provedených do 31. 12. 2024 z částky 50.000 Kč a dle § 9 odst. 4 písm. a) a u úkonů provedených od 1. 1. 2025 z částky 113.000 Kč. Okresní soud uvedl, že předmětem sporu totiž nebyla cena softwarového díla a služeb, ale stanovení, zda žalovaná má plnit žalobou požadované povinnosti či nikoliv, když žalovaná od uzavřené smlouvy odstoupila. Podle názoru soudu se tedy jednalo o posouzení, zda tu je právní vztah nebo právo, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné (popř. zjistitelné s neúměrnými obtížemi). Jelikož povinnosti, jejichž plnění se žalobkyně po žalované domáhala, byly v souvislosti se software - informačním systémem, jenž je předmětem práva duševního vlastnictví, neboť tvůrčí části informačního systému mají povahu nehmotného statku, bylo postupováno dle § 9 odst. 4 a. t. Co se týká žalovanou požadovaných hotových výdajů za pořízení znaleckého posudku, který byl zadaný a předložený žalovanou k důkazu, ve výši 169.400 Kč, tak ty žalované okresním soudem nebyly přiznány, což okresní soud odůvodnil tak, že znalecký posudek vznikl pouze z iniciativy účastníka, a proto soud při posuzování přiznání těchto výdajů musel hodnotit jeho nutnost, účelnost a potřebnost. Přestože soud předmětný znalecký posudek k důkazu provedl, soud sám znalecký posudek nepožadoval vyhotovit a ani by jej v tomto řízení nezadával, k vyhotovení znalcem soudem ustanoveným. Soudu k učinění právního závěru totiž postačovaly provedené listinné důkazy a výslechy svědků. Znalecký posudek byl tedy žalovanou zadán jen k posílení její argumentace, a nikoliv na výzvu soudu.7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1997 Sb., advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.9. Podle ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.10. Okresní soud sice správně přiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšné žalované podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak odvolací soud se neztotožňuje s jeho závěrem, že předmětem řízení nebyla cena softwarového díla a souvisejících služeb, nýbrž toliko posouzení, zda žalovaná byla povinna plnit i přes své odstoupení od smlouvy. Předmětem řízení byl naopak nárok žalobkyně na splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. 26/2021, uzavřené za sjednanou cenu, jejíž výše byla jednoznačně určena a v řízení zjištěna, když okresní soud k důkazům provedl i Přílohu 3 předmětné smlouvy, která obsahuje specifikaci ceny předmětu plnění. Posouzení platnosti a účinků odstoupení žalované od smlouvy nepředstavovalo vlastní předmět řízení, nýbrž pouze předběžnou otázku, jejíž vyřešení bylo nezbytné pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Skutečnost, že meritorní posouzení věci záviselo na vyřešení této otázky, byť pro řízení klíčové, sama o sobě nemění nic na tom, že řízení se týkalo práv a povinností ze smlouvy, jejichž hodnota byla vyjádřitelná v penězích a odpovídala ceně sjednaného plnění. Proto bylo při výpočtu náhrady nákladů nutno vycházet z ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1997 Sb., advokátního tarifu a nikoliv z ustanovení § 9 této vyhlášky (viz např. nález Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 1750/23 ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 3905/19 ze dne 4. 10. 2021).11. Namítala-li žalobkyně, že z Přílohy č. 3 Smlouvy nebylo možno bez dalšího zjistit spolehlivou cenu právě toho plnění, o něž se vedl spor, neboť by bylo nutné teprve dodatečně rozlišit, které položky a v jakém rozsahu do předmětu řízení patří a které nikoliv, pak odvolací soud shledává tuto námitku nedůvodnou. Celková cena plnění dle Přílohy č. 3 Smlouvy totiž sestává z položek: Iniciace služby v hodnotě 17.284.850 Kč, čemuž odpovídá bod I. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025), když iniciace služby znamená poskytnutí přístupu žalobkyně k provizornímu , Anonymizováno,  dle čl. 3.2. Smlouvy, dále Služby provozu v hodnotě 324.885.000 Kč, čemuž odpovídá bod III. výroku (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025) , dále Základní školení v hodnotě 2.722.500 Kč a Služba školení na objednávku v hodnotě 508.200 Kč, čemuž odpovídá bod II. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025) a nakonec Služby rozvoje v hodnotě 2.686.200 Kč, čemuž odpovídá bod III. žalobního petitu (tak, jak byl přejat okresním soudem ze žalobního petitu v podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2025). Celková cena předmětu plnění tedy činí 348.086.750 Kč. Odvolací soud podotýká, že žalobkyně se v průběhu řízení vyjádřila tak, že cílem žaloby je domáhat se splnění povinnosti žalovanou poskytovat žalobkyni služby softwarového řešení k zajištění softwarové podpory pro agendu žalobkyně v rozsahu a kvalitě definované Smlouvou o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  a jejími přílohami tak, jak byla zveřejněna v Registru smluv pod ID smlouvy , Anonymizováno, , tedy jejím cílem bylo, aby žalovaná plnila Smlouvu jako celek (ostatně i ve vyjádření k odvolání sama žalobkyně uvádí, že ze své pozice jakožto orgánu moci výkonné musela Předmět plnění žalobkyně uplatnit v celé šíři) a není proto důvod se domnívat, že celková hodnota žalobou požadovaného plnění je jiná než ta, která byla v Příloze č. 3 jako celková cena plnění ze Smlouvy stranami dohodnuta. Je-li pak namítáno u ceny za Základní školení, Služby rozvoje a Služby školení za objednávku (odpovídající částce 5.916.900 Kč), označené v Příloze č. 3 Smlouvy, že se jedná o rámcové plnění, pak je nutno uvést, že v rámci specifikace ceny Předmětu plnění v Příloze č. 3 Smlouvy, byly tyto ceny určeny v rozsahu jednoho školení, tedy v minimálním rozsahu; tento způsob stanovení ceny předmětu plnění jako „nejmenší možné“ není v rozporu s tezí ustanovení § 8 advokátního tarifu. Ani námitka možnosti dřívějšího ukončení Smlouvy nemá na určení hodnoty plnění, jehož výše byla ke dni rozhodování soudu známá, žádný vliv. Stejně tak namítaná skutečnost, že hodnota plnění ze smlouvy nebyla předmětem soudního přezkumu, nemůže ničeho na výše uvedených závěrech změnit., když nebyla mezi účastníky ani nijak sporná, a proto nebyl důvod její výši přezkoumávat.12. Pokud se týká účelnosti nákladů vynaložených na znalecký posudek znalecké kanceláře , Anonymizováno,  , jméno FO,  s.r.o. ze dne 22. 7. 2024 pak odvolací soud připomíná již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., podle níž náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 ze dne 16. 5. 2017). Nejvyšší soud přitom doplňuje, že pojem účelnosti zde není na místě vykládat úspěchem účastníka v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem (stranou) vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy znalci či znaleckému ústavu přiznána. V projednávané věci okresní soud v odstavci 10. a především v odstavci 13. rozsudku činil ze znaleckého posudku skutkové závěry, přičemž k doplnění závěrů znaleckého posudku vyslechl jeho zhotovitele znalce , jméno FO, . Podle odstavce 23 rozsudku výpověďmi všech svědků, znaleckým posudkem i výpovědí znalce bylo postaveno najisto, že požadavky na součinnost žalované na žalobkyni byly odůvodněné, přičemž okresní soud zároveň poznamenal, že žalovaná znalecký posudek ani nijak nerozporovala jiným důkazem, zejména jiným znaleckým posudkem. Vzhledem ke skutečnosti, že závěry znaleckého posudku byly významné pro zjištění skutkového stavu, když umožnily soudu učinit závěru o tom, že žalobkyně neposkytla žalované řádnou součinnost, jež byla nezbytná k plnění závazku, a proto bylo odstoupení od smlouvy shledáno důvodným, nelze než uzavřít, že znalecký posudek byl v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu. Podle vyúčtování znalečného za znalecký posudek č. , č. účtu,  provedeného , právnická osoba, , jež byla vyžádána prostřednictvím žalované odvolacím soudem, činí výše znalečného za znalecký posudek vyhotovený dne 22. 7. 2024 pro řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 70/2024 částku ve výši 140.000 Kč bez DPH, tedy 169.400 Kč s DPH. Znalecká kancelář zpracovala vyúčtování podle vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném, když znalci vycházeli zejména z dokumentace ke stávajícímu ISMS, z požadavků na součinnost a interních aktů řízení objednatele (jejich podrobný výčet je uveden k kapitole 2 znaleckého posudku). Zdůraznila, že znalecký posudek má 96 stran včetně tří příloh a rozsah předaných podkladů byl značný. Znalecká činnost byla vykonávána pod dobu tří měsíců a na vypracování posudku se podílely za znaleckou kancelář dvě osoby. Časovou odměnu pak znalecká kancelář uvedla takto: 1) Převzetí, třídění a základní odborné posouzení podkladů; zejména dokumentace, požadavků na součinnost a veřejně dostupných zdrojů – počet hodin 18, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 18.000 Kč), 2) Systematická analýza technické, uživatelské, provozní a bezpečností dokumentace ke stávajícímu ISMS – počet hodin 26, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 26.000 Kč), 3) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 006 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 23, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 23.000 Kč), 4) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 018 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 5) Odborná analýza požadavku na součinnost č. 019 včetně posouzení jeho nezbytnosti a přiměřenosti lhůty – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 6) Porovnání požadovaných informací s předanou dokumentací a zodpovězení odborné otázky č. 4 – počet hodin 20, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 20.000 Kč), 7) Formulace nálezu, posudku, odůvodnění a závěrů; průběžná odborná kontrola návaznosti zjištění – počet hodin 12, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 12.000 Kč) a 8) Kontrola znaleckého posudku a jeho vystavení – počet hodin 1, sazba 1.000 Kč bez DPH (celkem 1.000 Kč). Hotové výdaje nebyly uplatněny, a to ani ve vztahu k účasti u jednání u soudu. Na základě shora uvedeného v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dospívá odvolací soud k závěru, že znaleckou kanceláří celkově vyúčtovaná částka 169.400 Kč včetně DPH by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném), a proto lze uzavřít, že žalovanou vyúčtované náklady na znalce byly účelně vynaložené a žalovaná má při úspěchu ve věci právo na jejich náhradu podle ustanovení § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 o. s. ř.13. Odvolací soud tedy uzavírá, že předmětem řízení v projednávané věci byl nárok žalobkyně na splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze Smlouvy o poskytování služeb majetkového a ekonomického modulu č. 26/2021, uzavřené za sjednanou cenu ve výši 348.086.750 Kč. Tato cena je určující tarifní hodnotou ve smyslu ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu pro výpočet sazby mimosoudní odměny podle ust. § 7 advokátního tarifu. Náklady vynaložené úspěšnou žalovanou na znalecký posudek pak lze považovat za účelně vynaložené v rozsahu částky 169.400 Kč, kterou za tento posudek žalovaná znalecké kanceláři zaplatila.14. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku IV. změnil tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, jak jsou specifikovány níže.15. Žalované náleží odměna určená z tarifní hodnoty 348.086.750 Kč (ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), kdy odměna za 1 úkon činí částku 183.540 Kč (tarifní hodnota stejně jako sazba mimosmluvní odměna je totožná jak dle advokátního tarifu ve zněmí účinném do 31. 12. 2024, tak i ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náleží za přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2025, vyjádření žalované dne 31. 10. 2025 a závěrečný návrh ze dne 12. 12. 2025, účast u jednání dne 22. 1. 2025 (v rozsahu do 2 hodin), dne 6. 8. 2025 (v rozsahu 2 až 4 hodiny – tedy 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. e) AT), dne 2. 10. 2025 (v rozsahu od 2 do 4 hodiny – tedy 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst.1 písm. e) AT) a dne 26. 11. 2025 (v rozsahu do 2 hodin), tj. celkem 11 úkonů právní služby po 183.540 Kč, tedy 2.018.940 Kč. K odměně náleží režijní paušál za dva úkony právní služby učiněné před 31. 12. 2024 ve výši 2x 300 Kč, tedy 600 Kč (podle ustanovení 13 odst. 4 AT účinného do 31. 12. 2024) a režijní paušál za devět úkonů právní služby učiněných po 1. 1. 2025 (viz výše) ve výši 9x 450 Kč, tedy 4.050 Kč; celkem za režijní paušály 4.650 Kč. Dále náklady ve formě náhrady za promeškaný čas ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 1 AT), a to při cestách k jednání dne 22. 1. 2025, 6. 8. 2025, 2. 10. 2025 a 26. 11. 2025, při trvání cesty 3 hodiny, resp. 6 hodin (, adresa,  a zpět), celkem tedy za 24 hodin, tj. 7.200 Kč (48 půlhodin x 150 Kč). Celková částka těchto nákladů činí 2.030.790 Kč a dále se zvyšuje o 21 % DPH na částku 2.457.256 Kč. K této částce je třeba přičíst náklady na cestovné v celkové výši 2.338 Kč, za 4 cesty , adresa,  a zpět účtovaných žalovanou jako 628 Kč, 748, 334 Kč a 628 Kč a dále 169.400 Kč za náklady na znalecký posudek. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2.628.994 Kč k rukám advokáta žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).16. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1705/15 ze dne 14. 3. 2016 stran nepřiměřenosti výše náhrady nákladů řízení je zcela nepřípadný. Ústavní soud hodnotil nepřiměřenost nákladů řízení v bagatelní věci několikanásobně převyšujících samotné plnění, a to u osoby ve velmi tíživé sociální situaci. V projednávané věci se žalobkyně snažila získat plnění ze smlouvy (od níž bylo odstoupeno, tedy s jednoznačným rizikem možnosti neúspěchu) v hodnotě bezmála 350 mil. Kč, což je částka nepoměrně vyšší, než je výše požadované náhrady nákladů, nehledě na zcela odlišné postavení žalobkyně, jako osoby povinné k úhradě nákladů řízení, oproti sociálně slabému účastníku v odkazované věci.17. K poznámce okresního soudu, že v průběhu celého řízení, od samého počátku až do doby vyhotovování rozsudku soudem, nic nesignalizovalo skutečnost, že by výše náhrady nákladů zejm. odměna advokáta, měla být určena z tarifní hodnoty odpovídající ceně softwarového díla a služeb, kdy žalovaná neměla před soudem prvního stupně možnost reagovat na vyúčtování nákladů žalobkyní, odvolací soud uvádí, že v rámci odvolacího řízení měli účastníci dostatečný procesní prostor k tomu, aby se mohli k výši a způsobu vyúčtování nákladů vyjádřit a uplatnit své námitky a argumenty, které by mohly rozhodnutí o nákladech řízení ovlivnit.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla se svým odvoláním úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 9.250 Kč podle ustanovení § 7, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (tj. mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, přičemž tarifní hodnotou zde je rozdíl mezi okresním soudem přiznanou výší náhrady nákladů řízení a požadovanou výší náhrady nákladů řízení, tj. 2.542.590 Kč), ke které náleží částka režijního paušálu 450 Kč za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % DPH. Celkové náklady odvolacího řízení žalované představují částku 11.737 Kč, kterou soud uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil jako třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:69.Co.103.2026.480","publishedAt":"2026-11-13","decisionAt":"2026-09-25","caseNumber":{"senate":69,"registry":"Co","index":103,"year":2026,"pageNumber":480},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jaromír","lastName":"Synek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOSOL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o uložení povinnosti, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2025, č. j. 12 C 70/2024-422,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":70,"year":2024,"pageNumber":422},"affectedDate":"2025-12-22","courtCode":"OSOL","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1997,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"80","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY","SOFTWARE","LHUTY","PATENT","ADVOKATNI_TARIF","NAHRADA_NAKLADU","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}