{"uuid":"d95f210d-7ab1-4e07-9557-ff780be957f1","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 20 710,04 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 499,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 480 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 710,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 149,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 424,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 499,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 480 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 710,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 149,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 424,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zamítá.\nIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 6. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 3 480 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 499,17 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně dále požadovala úhradu částky 710,04 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 710,04 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 424,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 149,09 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 6 000 Kč. Na své závazky žalovaný uhradil do podání žaloby částku 7 000 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 18. 6. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 18. 6. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 24 měsíčních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 18. 6. 2019. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 592 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 834 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 39 366 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce s příjmem 16 783 Kč měsíčně. Jako další příjem deklaroval částku 4 300 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 950 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že splácí splátky u poskytovatele půjčky ve výši 1 067 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dne 27. 2. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 27. 2. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 47 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 8. 1. 2018. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 799 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 10 640 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je nezaměstnaný, nicméně příjem uvedl ve výši 7 291 Kč a ostatní příjem ve výši 15 000 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 930 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další půjčky. K těmto tvrzením doložil výměr podpory v nezaměstnanosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný nepravidelně splácel zapůjčenou částku, kdy k datu 18. 6. 2017 byla celkově uhrazena částka 7 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 1. 2020, kde byl současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Dopis byl předán k poštovní přepravě den 14. 2. 2020 (viz podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelské úvěry dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky vždy v částce 20 000 Kč a 6 000 Kč, když tyto částky převzal v hotovosti při podpisu smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalovaného vycházela zejména z ústních informací žalovaného. Předestřené informace ověřovala zcela minimálně. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny vůbec. Ačkoliv byly obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírány v rozmezí cca ½ roku právní předchůdkyně žalobkyně se nepozastavovala nad tím, že uváděl poněkud odlišné informace ohledně zaměstnání i náhradní kontaktní adresy. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje tvrzené žalovaným, od žalovaného si nevyžádala nájemní smlouvu či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nepožadovala ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. U druhé smlouvy pak převzala tvrzení žalovaného o dalším příjmu a nepožadovala k tomuto žádné podklady, ani pracovní smlouvu, doklad o pobírání nějakých sociálních dávek či podpor apod. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalovaného, nebo u smlouvy ze dne 27. 2. 2017 doložení příjmů). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou jedinou právní předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti v projednávané věci ověřovala u smlouvy ze dne 18. 6. 2017, avšak zcela omezeně), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Byť žalovaný při uzavírání smlouvy ze dne 18. 6. 2017 uvedl, že splácí další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezohlednila přesto, že již věděla, jaká je platební morálka žalovaného. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 20 000 Kč dne 18. 6. 2017 a částku 6 000 Kč dne 27. 2. 2017 půjčila, ačkoliv si byla vědoma, že již žalovaný splácí půjčky a znala jeho platební morálku, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny vždy v jeden den, kdy byl žalovaným podán návrh smlouvy o úvěru, byly mu poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření předmětných smluv činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 6. 2017 a 27. 2. 2017 jsou neplatné. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 20 000 Kč a 6 000 kč, byl by žalovaný tyto částky povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyni v případě smlouvy ze dne 27. 2. 2017 však nepřísluší požadovat ani vydání bezdůvodného obohacení. Pokud se týká této smlouvy, bylo zjištěno, že žalovaný do data 18. 6. 2017 uhradil částku 7 000 Kč, kterou však žalobkyně započetla nejprve na sjednané poplatky a úroky a až následně na jistinu. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za hotovostní inkaso splátek nebo poplatek za pojištění či administrativní činnost. Tato částka tak měla být započtena výhradně na jistinu. Jistina v dané věci činila 6 000 Kč a úvěr měl být zcela splacen do 8. 1. 2018. Částka 7 000 Kč byla žalovaným uhrazena již před splatností úvěru, tudíž se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobu, pokud se týkala požadavků na úhradu částek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 2. 2017, zcela zamítl. Když jistina byla uhrazena ve lhůtě splatnosti a prodlení žalovaného nenastalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalovaném vrácení částky 20 000 Kč, kterou žalovanému plnila dne 18. 6. 2017, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaný na tuto smlouvu ničeho nehradil, což bylo zjištěno i z přehledu splátek žalovaného k dané smlouvě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 17. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10 denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostal se žalovaný do prodlení dne 28. 2. 2020, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 18. 6. 2017 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (požadovaná jistina s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení, včetně jejich vyčíslení k datu vyhlášení rozsudku soudu, přesahuje přiznanou částku). Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 6. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 3 480 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 499,17 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.\nŽalobkyně dále požadovala úhradu částky 710,04 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 710,04 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 424,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 149,09 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 6 000 Kč. Na své závazky žalovaný uhradil do podání žaloby částku 7 000 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.\n2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.\n3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.\n4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 18. 6. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 18. 6. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 24 měsíčních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 18. 6. 2019. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 592 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 834 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 39 366 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce s příjmem 16 783 Kč měsíčně. Jako další příjem deklaroval částku 4 300 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 950 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že splácí splátky u poskytovatele půjčky ve výši 1 067 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.\n5. Dne 27. 2. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 27. 2. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 47 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 8. 1. 2018. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 799 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 10 640 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je nezaměstnaný, nicméně příjem uvedl ve výši 7 291 Kč a ostatní příjem ve výši 15 000 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 930 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další půjčky. K těmto tvrzením doložil výměr podpory v nezaměstnanosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný nepravidelně splácel zapůjčenou částku, kdy k datu 18. 6. 2017 byla celkově uhrazena částka 7 000 Kč.\n6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 1. 2020, kde byl současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Dopis byl předán k poštovní přepravě den 14. 2. 2020 (viz podací lístek).\n7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.\n8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelské úvěry dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky vždy v částce 20 000 Kč a 6 000 Kč, když tyto částky převzal v hotovosti při podpisu smluv.\n9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).\n10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalovaného vycházela zejména z ústních informací žalovaného. Předestřené informace ověřovala zcela minimálně. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny vůbec. Ačkoliv byly obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírány v rozmezí cca ½ roku právní předchůdkyně žalobkyně se nepozastavovala nad tím, že uváděl poněkud odlišné informace ohledně zaměstnání i náhradní kontaktní adresy. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje tvrzené žalovaným, od žalovaného si nevyžádala nájemní smlouvu či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nepožadovala ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. U druhé smlouvy pak převzala tvrzení žalovaného o dalším příjmu a nepožadovala k tomuto žádné podklady, ani pracovní smlouvu, doklad o pobírání nějakých sociálních dávek či podpor apod. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalovaného, nebo u smlouvy ze dne 27. 2. 2017 doložení příjmů). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou jedinou právní předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti v projednávané věci ověřovala u smlouvy ze dne 18. 6. 2017, avšak zcela omezeně), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Byť žalovaný při uzavírání smlouvy ze dne 18. 6. 2017 uvedl, že splácí další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezohlednila přesto, že již věděla, jaká je platební morálka žalovaného. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 20 000 Kč dne 18. 6. 2017 a částku 6 000 Kč dne 27. 2. 2017 půjčila, ačkoliv si byla vědoma, že již žalovaný splácí půjčky a znala jeho platební morálku, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).\n13. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny vždy v jeden den, kdy byl žalovaným podán návrh smlouvy o úvěru, byly mu poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření předmětných smluv činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 6. 2017 a 27. 2. 2017 jsou neplatné. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 20 000 Kč a 6 000 kč, byl by žalovaný tyto částky povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.\n14. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyni v případě smlouvy ze dne 27. 2. 2017 však nepřísluší požadovat ani vydání bezdůvodného obohacení. Pokud se týká této smlouvy, bylo zjištěno, že žalovaný do data 18. 6. 2017 uhradil částku 7 000 Kč, kterou však žalobkyně započetla nejprve na sjednané poplatky a úroky a až následně na jistinu. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za hotovostní inkaso splátek nebo poplatek za pojištění či administrativní činnost. Tato částka tak měla být započtena výhradně na jistinu. Jistina v dané věci činila 6 000 Kč a úvěr měl být zcela splacen do 8. 1. 2018. Částka 7 000 Kč byla žalovaným uhrazena již před splatností úvěru, tudíž se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobu, pokud se týkala požadavků na úhradu částek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 2. 2017, zcela zamítl. Když jistina byla uhrazena ve lhůtě splatnosti a prodlení žalovaného nenastalo.\n15. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n16. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalovaném vrácení částky 20 000 Kč, kterou žalovanému plnila dne 18. 6. 2017, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaný na tuto smlouvu ničeho nehradil, což bylo zjištěno i z přehledu splátek žalovaného k dané smlouvě.\n17. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 17. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10 denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostal se žalovaný do prodlení dne 28. 2. 2020, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.\n18. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 18. 6. 2017 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.\n19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (požadovaná jistina s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení, včetně jejich vyčíslení k datu vyhlášení rozsudku soudu, přesahuje přiznanou částku). Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:108.C.138.2022.1","publishedAt":"2023-03-30","decisionAt":"2023-02-02","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":138,"year":2022,"pageNumber":35},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 20 710,04 Kč s příslušenstvím - zápůjčka","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}