{"uuid":"d9f34366-c6bc-4f73-af47-9856f80f29ba","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem tamtéž","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"naposledy bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro 10 000 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba na zaplacení 10 000 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z této částky od 7. 5. 2025 do zaplacení a 13 730 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z této částky od 11. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně není povinna platit žalované náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba na zaplacení 10 000 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z této částky od 7. 5. 2025 do zaplacení a 13 730 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z této částky od 11. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně není povinna platit žalované náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025, zaplacení bezdůvodného obohacení z poskytnuté jistiny 10 000 Kč dne 6. 11. 2023 dle úvěrové smlouvy od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou žalobkyně „není schopna doložit“. Dále úroku z prodlení jak v I. výroku shora. Soud se s tímto postupem žalobkyně nesetkává poprvé, pravidelně oslovuje původní věřitele, pravidelně si od nich nechává zaslat příslušné úvěrové smlouvy a pravidelně zjišťuje, že kromě frapantní absence povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet takový úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) se pravidelně objevuje i zatajení plnění, které již spotřebitel na takový závazek uhradil. Soud (nalézací řízení) tak měl být použit k dokonání lichevního schématu, za účasti advokáta, resp. advokátem vlastněné společnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud zjistil, že žalobkyně současně uplatnila proti žalované i další postoupenou pohledávku od jiného věřitele pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", notoricky známého jako poskytovatele úvěrů s lichevními parametry osobám, u nichž došlo k frapantnímu zanedbání povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet takový úvěr (pokud soud vůbec teoreticky připustí možnost zkoumat něco takového pro poskytnutí úvěru s lichevními parametry). Soud tato řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a nechal žalobkyni zvolit, zda ji bude zastupovat vlastník žalobkyně (advokát ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), či advokátka jak shora. Logicky zvolil advokátku jak shora, která v posledním období umožňuje skutečnému vlastníkovi vyhýbat se redukci své odměny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Konkrétně v takovém řízení šlo o plnění z úvěrové smlouvy, sjednané dne 3. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". (dříve viva-credit.cz), s mezitímním postoupením na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Mělo se jednak o „revolvingový“ úvěr, mělo být čerpáno 46 660 Kč. Tvrdila, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze 32 930 Kč. Senát 20C již dobře ví, že toto tvrzení může být zavádějící a definičně vylučuje plnění původnímu věřiteli, které má být před soudem skryto a spoléhá na procesní pasivitu spotřebitel, demoralizovaných předchozími měsíci lichevních praktik. I v tomto řízení se dotazem u původního věřitele potvrdilo, že spotřebitel ve skutečnosti uhradil mnohem více, zde dokonce 61 465,07 Kč (sic!). Ve svém formulářovém návrhu uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala skrze služby „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ (které jsou pro samostatné posouzení příjmů zcela zjevně nedostatečné a ryze zavádějící), a více nic. Takový postup je při poskytování úvěr s lichevními parametry (RPSN 4 679 %) zcela zjevně nedostatečný, až absurdní, a neplatnost úvěru je determinována již tím. Vyzývat v případě těchto tvrzení žalobkyni k doplnění tvrzení ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) by tak zjevně bylo zbytečné, neboť popsala celý proces. Soud tak přesto učinil, jen aby se z podání ze dne 15. 4. 2026 (č. l. 64) dozvěděl, že věřitel zkoumal ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Tím právní zástupkyně demonstrovala další amorální praktiku a sice uvádění neexistující databázi „CRKI“, bez ohledu na to, kolikrát již byla soudem upozorněna, že taková databáze neexistuje a že takové pokračující jednání soud považuje za záměrně klamavé vyjádření. Na to advokátka podáním ze dne 28. 4. 2026 (č. l. 87) uvedla, že „CRKI“ byla pouhou písařskou chybou a mínila tím NRKI. Žádný výpis však samozřejmě nepředložila a soud z jím opatřeného zjistil, že stav NRKI poskytnutí jakéhokoliv úvěru (krom ryze konsolidačního) i v tomto případě ve skutečnosti kategoricky vylučoval. Tato tvrzení bude obhajovat před Českou advokátní komorou, pro rozhodnutí v této věci nemají další význam.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Již v sankčním rozhodnutí od České národní banky ze dne 8. 11. 2023 byla společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., postižena sankcí 2 000 000 Kč, mimo jiné za to, že: v období od 16.5.2018 do 31.8.2020 nezavedla a neudržovala pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr, která by byla vhodná z hlediska řádného poskytování spotřebitelského úvěru a přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a zajišťovala řádné a plynulé poskytování spotřebitelského úvěru, neboť od spotřebitelů požadovala pouze 1 doklad o příjmech anebo náhled na účet spotřebitele prostřednictvím služby Instantor za poslední 3 měsíce, v rámci automatického posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno u každé žádosti o opakovaný úvěr, vycházela při určování výše příjmu z údaje o výši příjmu, který spotřebitel deklaroval, ale nedokládal a při určování výdajů vycházela výhradně z údaje o výdajích deklarovaných spotřebitelem a z paušálně stanovené částky 4 000 Kč, přičemž do konce března 2019 výdaje spotřebitele nezjišťovala vůbec ani v rámci žádosti o úvěr a vycházela tak pouze z paušálně stanovené částky výdajů 4 000 Kč (...). Je tedy zjevné, že tento věřitel pokračoval v protiprávním jednáním i v průběhu doby, kdy probíhalo takové správní řízení (a kdy již byly mnohé další společnosti postiženy za obdobné jednání).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. S ohledem na zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) by soud platební rozkaz vydat neměl a to ani v případě, že se tento žalobce domáhá „pouze bezdůvodného obohacení“. Opakovaně se totiž ve věcech této žalobkyně prokázalo, že se jednalo o pouhý pokus o zakrytí skutečné výše poskytnutého plnění, skutečné výše spotřebitelem uhrazeného plnění, či obou současně. Bohužel opět k vydání platebních rozkazů došlo. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že vydání platebního rozkazu považuje přinejmenším ve spojení věci za chybné. Vydání platebního rozkazu však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení, která postupuje dle odlišných procesních kritérií (a některá lichevní schémata či účelově formulované návrhy právě s tím počítají). Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti. Dostatečně vyplývají z předchozích řízení této žalobkyně (§ 121 o. s. ř.), která se systematicky snaží u závazků z těchto lichevních schémat před soudem např. navozovat dojem, že se domáhá jen jistiny, případě rozumně navýšeného příslušenství (např. požaduje lichevní úrok jen za měsíc, ačkoliv předžalobní výzvou se advokát pokoušel vylákat lichevní příslušenství za několik měsíců). Pravidelně uplatňuje nároky z úvěrů, které jsou poskytovány sériově, mají lichevní parametry, a dokonce zamlčuje plnění, přijatá na poplatky za odklad splatnosti, případně uvádí jen menší část přijatých splátek. S takovým jednáním advokátů se soud v minulosti nesetkával. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal (§ 121 o. s. ř.). Zde z obsahu spisu spojené věci zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání věřitele, dlouhodobě ignorujícího povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":". (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se opět beze zbytku potvrdilo. Důvodů pro nevydání platebního rozkazu tak ve spojené věci bylo hned několik, přesto byl vydán. Naštěstí se jej nepodařilo doručit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V předchozí věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“/“","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":") se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", třemi výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Ve všech obdobně koncipovaných řízeních žalobkyně a tohoto právního zástupce je třeba přezkoumávat, zda se nesnaží spotřebitele a soud zmást některým z používaných lichevních schémat (zde navázaným na nezkoumání úvěruschopnosti a uvalením lichevní úrokové sazby a sankčních ujednání).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Dostatečně však vyplývá z předchozích řízení této žalobkyně, která se systematicky snaží u závazků z těchto lichevních schémat před soudem navozovat dojem, že se domáhá jen jistiny, případě rozumně navýšeného příslušenství (např. požaduje lichevní úrok jen za měsíc, ačkoliv předžalobní výzvou se advokát pokoušel vylákat lichevní příslušenství za několik měsíců). Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal. Ani to však nelze platně učinit, aniž by byl spotřebitel nejprve soudem poučen o důvodech neplatnosti právního jednání – což v pouhém rozkazním řízení nelze naplnit. Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž vždy potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání věřitele, dlouhodobě ignorujícího povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":". (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy opět beze zbytku potvrdilo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud již na tomto místě považuje za nutné uvést na pravou míru případná tvrzení této advokátní kanceláře tak, že plnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ je povinností věřitele a ten odpovídá za správnost výsledku. V této věci se soud opět obával situace, kdy advokát, původní či nový věřitel zamlčuje přijaté platby od spotřebitelů, případně je zakrývá je pod záminkou odlišného právního posouzení (a v důsledku toho tvrdí, že bylo uhrazeno na jistinu mnohem méně). Proto soud v této věci prověřoval, zda spotřebitel něčeho uhradil. Bylo zjištěno, že žalovaný již uhradil 61 465,07 Kč původnímu věřiteli a 32 930 Kč žalobkyni, tedy celkem 94 395 Kč, a konečný výsledek řízení tak byl determinován. Sériové poskytování úvěrů (tj. další typické lichevní schéma věřitelů, které uplatňuje tato žalobkyně a tento právní zástupce) soud v případě tohoto původního věřitele zatím také nezaznamenal (jak by také mohl, když úvěry nezanáší do BRKI a zřejmě ani SOLUS). Tento původní věřitel (","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".) ostatně na č. l. 79 výslovně potvrdil, že žalovaná sjednala jen jediný úvěr a žalovaná pak na svou procesní aktivitu zcela rezignovala, tedy tvrzení nepotvrdila ani nevyvrátila. Pro ilustraci současné situace lze doplnit, že společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., původně součinnost poměrně impertinentně neposkytla s odkazem, že pohledávku postoupila (č. l. 60). Po pohrůžce sankcemi za neposkytnutí součinnosti splnila svou povinnost až druhým podáním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud k projednání této věci nařídil jednání, neboť žalovaná uvedla, že má zájem se k jednání dostavit. Jak je u těchto spotřebitelů obvyklé, šlo o lživé tvrzení, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Telefonicky pak uváděla, že na jednání zapomněla, nevysvětlila však již, jak mohla zapomenout současně zařídit si pracovní volno a současně dostavit se takový den k soudu. Žalovaná se nevyjádřila ani písemně. A to navzdory předchozí informaci, že soud zvažuje podání trestní oznámení pro sérii úvěrových podvodů. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně u spotřebitelů podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích přesto mimosoudně vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti nemají ani tušení. Ani procesní pasivitou se však spotřebitel nepřipravuje o ta spotřebitelská práva, která mu náleží vždy, pokud se jich (po kvalifikovaném poučení) sám výslovně nevzdá. Jejího vyjádření v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí. Žalobkyně se z jednání (jak je rovněž obvyklé) omluvila. Soud tak konal zcela zbytečné jednání a promarnil část nedostatkového jednacího dne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ve vedoucí věci žalobkyně chtěla prokazovat jen postoupení pohledávky, k čemuž stačilo oznámení o postoupení od původního věřitele (č. l. 16 p. v.), označila však i další důkazy postoupení. Dále chtěla prokazovat již jen vyplacení jistiny 10 000 Kč dne 6. 11. 2023 na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 15). K nároku právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování i zaslání (č. l. 17) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 16 534 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Advokát tím prokazuje, že nárok původně vymáhal jako plnění z úvěrové smlouvy, výslovně to uvádí (č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Požaduje 6 534 Kč na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby (na paušální částce nákladů požaduje jen 300 Kč, místo tehdy již upravených 450 Kč). Za část tohoto jednání byl již advokát postižen sankcí v kárném řízení u České advokátní komory. Takovou výzvu nelze považovat za účelnou prevenci soudního řízení již s ohledem na nevyhnutelně redukovaný výsledek. Požadovaná odměna je ale rovněž zcela nepřijatelná, když nárok na ni nevzniká před rozhodnutím soudu o jejím přiznání (a výši), není zřejmé, na základě čeho advokát požaduje mimosmluvní odměnu za činnost, kterou dosud nemohl vykonat (podat žalobu), kterou nadto vykonává sám pro sebe (je vlastníkem žalobkyně) a těžko tak může dojít k přípravě a převzetí, což vzhledem k příslušnosti k advokátnímu stavu soud doslova naplňuje morální deziluzí, jednotlivě i v souhrnu. Česká advokátní komora se však odmítla zabývat většinou těchto aspektů, čímž bylo vyčerpáno beneficium subsidiarity trestní represe.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Jak již výše zmíněno, soud výslovně ověřoval, zda není i v tomto případě klamán výši poskytnutého a dosud neuhrazeného plnění. Vyzval původní věřitelku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", k výslovnému vyjádření k případným úhradám a jiným úvěrům. Ta podáním č. l. 29 výslovně uvedla, že jiné úvěry se žalovanou nesjednala a žádné splátky neobdržela. Předložila soudem požadovanou úvěrovou smlouvu č. l. 30, která má jednoznačně lichevní parametry, předstírá charakter revolvingové smlouvy, ačkoliv další čerpání podmiňuje schválením (ve skutečnosti tak jde nanejvýše o rámcovou úvěrovou smlouvu) a počítá s navýšením 0 % v prvních 30 dnech a s lichevními 22 % měsíčně (tj. 264 % ročně) v dalším období, RPSN výslovně uvádí absurdních 560,48 %. Dále sjednává smluvní pokutu při prodlení 0,1 % denně, což je součást lichevních parametrů úvěru, který má platební neschopnost sám vyvolat již úrokem samotným (a poskytováním úvěru zoufalým a masivně předluženým spotřebitelům). Dále předložila smlouvu o uživatelském účtu (č. l. 31), kterým zřejmě lichevní jednání facilituje - elektronickou komunikací se spotřebitelem bez zanechání důkazů a stop, platebními službami mimo dohled bank apod. I toto vyjádření bylo neúplné, ať již nedopatřením či záměrně, soud proto žádal výslovné ujištění, že kromě splátek nebyly od spotřebitele získány jakékoliv jiné platby. To věřitel doplňujícím podáním č. l. 46 ze dne 9. 1. 2026 potvrdil. Více se tedy soud možností, že úvěr mohl být součástí širšího lichevního schématu nebo že by mohlo dojít k poskytnutí jiných plnění od spotřebitele, za současné procesní pasivity žalované, nezabýval a vycházel ze skutkových tvrzení o čerpané a žádným způsobem nesnížené platbě 10 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ve spojené věci byla situace skutkově komplikovanější, neboť v ní se žalobkyně ze soudu nepochopitelných důvodů rozhodla, že tento rovněž zjevně lichevní nárok bude uplatňovat jako platný, ačkoliv vykazuje neméně nehorázné parametry a právní vady.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V předchozím řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" zdejšího soudu senát 20C rozhodoval věc žalované věřitele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., kde byl projednán úvěr ze dne 31. 8. 2023 s jistinou 20 000 Kč, rovněž měl lichevní parametry (jako drtivá většina všech nebankovních úvěrů v ČR), byl shledán absolutně neplatným pro 5 předchozích nebankovních úvěrů žalované (3x ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., 2x ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a bylo jí uloženo zaplatit jen jistinu s úrokem z prodlení (který by z dnešního pohledu již senát 20C rovněž nepřiznal) ve splátkách po 1 000 Kč. Žalovaná se však neobtěžovala rozsudek převzít ani na soudem zjištěné adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nereagovala ani na obeslání emailové adresy a došlo k další exekuci, kterých má v současnosti několik.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. K osobě žalované bylo dále z předchozího řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" zdejšího soudu známo, že čelila úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ze dne 27. 6. 2023, s jistinou 270 000 Kč. Žádné odůvodnění schopnosti spotřebitele takový úvěr splácet senát 20C v odůvodnění nedohledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřoval příjem žalované, nebylo ničím prokazováno. Předloženo bylo jen důkazně bezvýznamné „čestné prohlášení klienta“ o jeho příjmu (27 700 Kč) a výdajích (4 000 Kč a 0 Kč na splátky jiných úvěrů) na č. l. 30. Údaj o výdajích je zjevně předem volený věřitelem, soud jej zaznamenal i v předchozí analogické věci. Údaj o nulových splátkách je nepravdivý, věřitel se jej zřejmě ani nepokoušel ověřit, což soud považuje za jeho povinnost. Dle rozhodnutí České národní banky (veřejně dostupné) tehdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., deklarovalo, že součástí zkoumání úvěruschopnosti je nahlížení do registru REPI, avšak ani ten v době kontroly nevyužívalo! Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy NRKI/BRKI či SOLUS již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti (pokud lze vůbec pojmově uvažovat o podmínkách poskytnutí úvěru s RPSN v řádu tisíců %). Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI a BRKI (č. l. 69), ale přednostně vycházel ze staršího výpisu ze sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který poskytoval obraz ke dni 2. 10. 2024, a zjistil, že žalovaná byla dramaticky předlužena. Čelila již druhému úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", která poskytuje úvěry s lichevními parametry, rovněž nezohledňuje předlužení spotřebitelů (dokonce je adaptována na osoby v exekučním inhibitoriu) a rozvíjí sériová i paralelní úvěrová schémata. Věřitelce přinejmenším část z toho musí být známa, jde o její přímou a velmi frekventovanou konkurenci. Dále čelila dvěma úvěrům od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ze dne 1. 11. 2022 s měsíční splátkou 1 088 Kč, a ze dne 26. 7. 2022 z kreditní karty s přečerpaným rámcem 115 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Je zjevné, že žalovaná již byla obětí (zda srozuměnou či nesrozuměnou soud neví) dlouhodobého lichevního schématu nejméně dvou společností (později dokonce čerpala úvěr od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., patřící dokonce samotnému právnímu zástupci/vlastníkovi žalobkyně. Soud dále neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. úvěry s lichevními parametry od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., koncernu CFIG a dalších, což zakládá potřebu zkoumání i dalších registrů, např. SOLUS. Pokud by žalovaná měla byť jen na krátkou dobu živnost, pak také od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“, aniž by zkoumaly nezbytnou souvislost úvěru s podnikáním spotřebitele (srov. např. rozhodnutí ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Nejvyššího soudu), neboť ochranu spotřebitele nelze suspendovat pouhým zapsáním IČO, byť se o tom spotřebitele snaží mnoho věřitelů lživě přesvědčovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. O úvěruschopnosti žalované nemohla být v červnu 2023 vedena vážně míněná diskuze, naopak je zjevné, že každý věřitel poskytováním úvěru s vysokým navýšením jednal na základě tísně či neznalosti spotřebitele. Z této úvěrové historie je zřejmé, že v České republice probíhá něco, co senát 20C pojmenovává jako „lichvu v průmyslovém měřítku“. Přesto, že je úvěrový registr NRKI široce zaužívaný, spotřebitelům jsou bez jakýchkoliv zábran poskytovány další a další úvěry s lichevními parametry, aniž by probíhaly desítky trestních stíhání těchto společností. Naopak jsou to spotřebitelé, kdož jsou pravidelně stíháni pro úvěrové podvody, aniž by se orgány činné v trestním řízení hlouběji zamýšlely nad možností uvést v omyl poškozeného věřitele, který již dle NRKI musí vědět, že jedná s obětí lichvy, která tak nebude moci splácet ani jeho (další) lichevní úvěr a jen stěží se tak může jednat o jeho uvedení v omyl. Nadto úvěrové modely těchto věřitelů s předlužením svých klientů přímo počítají, jinak by jen stěží úspěšně vymáhali poplatky za odklad splatnosti jistiny ve výši (např.) 40 % měsíčně a podobně. Společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., na své webové prezentaci k dnešnímu počítá v dokumentu „Informační memorandum Registru REPI“ s používáním tohoto registru. Ani takový výpis však nebyl tvrzen natož prokazován. Zároveň je připravena spotřebitele zatěžovat lichevními úroky a při prodlení dále vysokou smluvní pokutou. Sama tedy jedná lichevně. Žalobkyně pak v takovém jednání pokračuje, za asistence advokátů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno dopisem původního věřitele č. l. 48 p. v. V seznamu postoupených pohledávek soud žalovanou nedohledal, s ohledem na výsledek řízení je to však jen další důvod (nedostatek aktivní legitimace) pro totožný procesní výsledek – úplný neúspěch žaloby. K nároku právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 48) vypracování i zaslání (č. l. 63) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 38 858,68 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Požaduje v ní jednak zaplacení 29 420,68 Kč na nároku samotném a jednak 9 438 Kč na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby (na paušální částce nákladů požaduje jen 300 Kč, místo tehdy již upravených 450 Kč). Za část tohoto jednání byl již advokát postižen sankcí v kárném řízení u České advokátní komory. Takovou výzvu nelze považovat za účelnou prevenci soudního řízení již s ohledem na nevyhnutelně redukovaný výsledek. Požadovaná odměna je ale rovněž zcela nepřijatelná, když nárok na ni nevzniká před rozhodnutím soudu o jejím přiznání (a výši), není zřejmé, na základě čeho advokát požaduje mimosmluvní odměnu za činnost, kterou dosud nemohl vykonat (podat žalobu), kterou nadto vykonává sám pro sebe (je vlastníkem žalobkyně) a těžko tak může dojít k přípravě a převzetí, a kterou nadto počítá z lichevního příslušenství. Soud se k tomuto stavu již vyjádřil výše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Listina č. l. 30 (jak zmíněna již výše) zřejmě vyjadřuje veškeré posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož žádná z těchto skutečností není nijak ověřena, nejedná se o nic více, než výstup z vyplněného formuláře (není ani známo, kdo jej vyplnil a zda a jak jej měl spotřebitel podepsat). Má tak spíše charakter skutkových tvrzení, než důkazu. Na č. l. 32 až 37 jsou uvedena čerpání z úvěrového rámce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Obsah (absolutně neplatné) úvěrové smlouvy je již s ohledem na výsledek řízení bezpředmětný, ve stručnosti lze pouze konstatovat, že přestože smlouvu považuje za revolvingový úvěr (s limitem 13 730 Kč), stanovuje splatnost 24 měsíců, což revolvingový charakter z podstatné části popírá. Pokud se tímto schématem snaží dosáhnout přípustnosti vyšší úrokové sazby (pro tyto úvěry je referenční sazba bank okolo 20 – 25 % ročně), pak sazba 457,50 % ročně (1,25 % denně) je i tak zcela zjevně daleko za hranicí hrubého porušení dobrých mravů. Všeobecné obchodní podmínky a informační leták jsou rovněž bezpředmětné. Je doloženo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 8. 2022 (č. l. 36), které ani neobsahuje splatnou částku. Emailem zaslané oznámení (č. l. 38) ji již uvádí – 26 945,28 Kč. Potvrzeními č. l. 39 až 61 je prokázáno vyplacení celkem 34 341 Kč na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikoliv tedy 34 641 Kč, jak uvádí žalobkyně v návrhu. Rozdíl a jeho důvody jsou však s ohledem na výsledek řízení nepodstatné. Stejně tak je nepodstatné, zda šlo o účet žalovaného, když věřiteli již bylo (někým) poskytnuto 79 272,85 Kč, tedy více než dvojnásobek toho, na co má jakýkoliv rozpoznatelný právní nárok. Ostatní listiny (všeobecné podmínky, dopis k zesplatnění) neměly na výsledek řízení vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V této věci soud předchozí úvěry od téže žalobkyně nezjistil, žalovaný je rovněž netvrdil, tuto eventualitu tedy soud nemusel řešit. Pokud by byly přítomny a časově či hodnotově na sebe navazovaly, soud by je ve smyslu § 555 o. z. hodnotil jako jediný úvěrový závazek, resp. lichevní schéma, jehož jednotlivé mezikroky (iterace) v režii věřitele nelze považovat za platné právní jednání, které by mělo omezovat soud v rozhodnutí dle zásad spravedlnosti, tedy nad rámec formalisticky pojímané zásady projednací a zásady dispoziční.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dle znalosti soudu z předchozích řízení (§ 121 o. s. ř.) je zřejmé, že ani výpis NRKI/BRKI nemusí zcela zachycovat rozsah problémů žalovaného. Soud neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. lichevní úvěry (v tomto rozsudku vždy přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.) od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", koncernu CFIG a dalších. Dále od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“ (což zahrnuje i společnosti, poskytující úvěry jak spotřebitelům, tak podnikatelům, mnohdy pod legendou jiného úvěrové obchodní značky či jiných webových stránek), jejichž úvěry senát 20C rovněž vždy považuje za absolutně neplatné hned z několika samostatných důvodů a současně je považuje za spotřebitelské závazky, neboť desítky věřitelů v současnosti poskytují živnostníkům tyto úvěry s legendou, že pro spojitost úvěru s podnikáním postačuje, že má zájemce o úvěr IČO a o úvěr se sám přihlásí (což je samozřejmě v přímém rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů). Žalovaný je totiž živnostníkem (dle zprávy č. l. 67). Tyto všechny úvěry rovněž v NRKI nefigurují, lze se tedy obávat, že jich žalovaná sjednala ještě více, než je soudu v daný okamžik již známo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu a z důkazů. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Předchozí čerpání krátkodobých úvěrů s RPSN v řádech stovek až tisíců procent a nehorázné prakticky upomínání a vymáhání jsou pak rovněž dostatečným důvodem k navození akutní finanční tísně. U tohoto žalovaného to platí více než u kohokoliv jiného. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. O to důležitější jsou takové povinnosti v případě úvěrů s lichevními parametry, které méně dbalí spotřebitelé začnou reflektovat a rozpoznávat až v okamžiku masivního předlužení. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují takto predátorské úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Ani rekordní sankce 8 000 000 Kč pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", či 7 500 000 Kč pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", nejsou v žádném případě citelné sankce pro subjekty, které během let vygenerovaly vyšší stovky milionů zisku, kterých by nedosáhly, pokud by úvěruschopnost braly vážně (seznam závazků v oddlužení tisíců insolvenčních dlužníků by byl dramaticky kratší a průměrná celková částka k úhradě dramaticky nižší). Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. V projednávané věci u úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalobkyně ze soudu neznámého důvodu neuplatňovala závazek úvěru, na plnění povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ tedy rezignovala. Soudu tak nezbylo než ověřit, že údajná jistina a údajná absence plateb od spotřebitele odpovídá skutečnosti a nejde o další v řadě pokusů, jak zneužít procesní setrvačnosti soudů, které se systematickým zamlčováním plnění od spotřebitelů zpravidla od advokátů nepočítají.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. V případě úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., však žalobkyně závazek úvěru uplatňovala. Navýšení jistiny bylo tak absurdně vysoké, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Pokud byla nebankovnímu věřiteli schválena metodika ze strany České národní banky, nestalo se tak pro poskytování úvěrů, které sama klasifikuje jako lichvu (https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Lichvarske-uroky). Zkoumání NRKI, BRKI, SOLUS, EUCB, CEE a ISIR by u takového úvěru mělo být naprosto základním minimem, dále spolu s ověřením skutečných příjmů a výdajů. Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, případně k „nabírání“ žádostí využívá zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou jeho zaměstnanci a kteří mají sami enormní finanční zájem na poskytnutí každého úvěru, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. I aktuální výpisy ovšem stačily k usvědčení věřitele z protiprávního jednání, neboť stav těchto databází znemožňoval zodpovědně poskytnout jakýkoliv úvěr. S ohledem na dosud projednaná řízení soud zcela postrádá důvěru v tvrzení, která nejsou prokazována, neboť se ukazuje, že poměry jsou často doslova naaranžovány tak, aby byl úvěr poskytnut, ačkoliv spotřebiteli i zprostředkovateli muselo být zřejmé, že by se tak stát nemělo. Žalovaný ostatně (údajně) uvedl v žádosti výdaje 4 000 Kč a spláceni dokonce 0 Kč, neověřování základních parametrů (příjmy, mandatorní výdaje, úvěry) však není obhajitelné. U výplatních pásek soud pravidelně shledává, že je předložena ta s mimořádnou odměnou, případně obsahující záznam o exekučních srážkách a tedy ve skutečnosti svědčící v neprospěch věřitele. V případě výpisů z účtu dlužníka jsou pravidelně ignorovány další úvěry, známky herní závislosti, pofidérní charakter příchozích plateb, hospodaření dalších osob skrze takový účet a podobně. Výstupy typu „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, tedy jen příchozí transakce, jsou naprosto nezpůsobilé prokázat skutečný příjem spotřebitele, neboť nedokáží rozlišit nejrůznější další důvody, proč jsou na účet připisovány platby. Tito věřitelé podobné „berličky“ zneužívají k vykazování činnosti, simulující plnění veřejnoprávních povinností a péče řádného hospodáře, avšak umožňující páchat lichvu. Zde žalobkyně neprokázala vůbec nic z toho, co k plnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr tvrdila, navíc tvrdila zjevně nezpůsobilé způsoby ověření úvěruschopnosti (při poskytování úvěru s lichevními parametry). Vyplněný dotazník (čestné prohlášení) nepředstavuje způsobilý důkaz ani v případě, že je spotřebitelem podepsán (a tento ani podepsán není).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Nadto soud opět zjistil, že žalobkyně soudu zamlčuje skutečný stav pohledávky, kterou nabyla až poté, co spotřebitel úvěr přeplatil. Žalobkyně připustila úhradu spotřebitelem vůči sobě samé ve výši 32 930 Kč. Soud sám pak musel zjistit, že původnímu věřiteli žalovaná již uhradila 61 465,07 Kč. Zřejmě tak již spotřebitel úvěr více než dvojnásobně přeplatil (a je příznačné, že ani v takové situaci se spotřebitel, na jakého se tyto společnosti specializují, nijak nebrání a pravděpodobně by se i tak nechal ze strany soudu přimět k uznání závazku). Z tohoto nároku již žalobkyni nelze přiznat žádné další plnění a žalovanou je naopak třeba vnímat jako oběť lichvy, která utrpěla škodu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Zbývá tak vyřešit otázku, zda lze v jednom řízení z původně dvou závazků připustit, aby soud s vědomím přeplatku jednoho (absolutně neplatného) závazku přiznal (alokoval) plnění na závazku druhém. Soud konstatuje, že nikoliv. Pomine-li soud aspekt dobrých mravů a elementární spravedlnosti ve výsledku řízení, postoupením obou pohledávek na tutéž žalobkyni nároky osobou splynuly. Je tedy třeba provést jejich úhrnné vypořádání. Žalovaná na jednom z nároků přeplatila přes 47 tis. Kč, nemůže tak být nucena hradit 10 000 Kč na nároku druhém jen proto, že neprojevila procesní aktivitu (podáním vzájemného návrhu, vlastní žalobou či alespoň procesní obranou). Ostatně pokud by soudy postupovaly formalisticky (a navzdory spotřebitelské ochraně se neustále odkazovaly na překonanou zásadu projednací), jen by umožnily predátorsky jednajícím věřitelům (a jejich právním zástupcům) zvolit další jednoduchý způsob, jak exploatovat spotřebitele – vylákat jakékoliv plnění jakýmkoliv z mnoha dnes využívaných způsobů vymáhání a následně zažalovat dosud nijak nesníženou jistinu. To se ostatně již děje a postupují tak i mnozí další věřitelé, kteří lichevní pohledávky různými způsoby rozdělují a uplatňují po částech či pod jinou skutkovou či právní legendou. Někteří věřitelé již nyní založili více společností, jednajících totožně (dokonce právě advokát ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", skutečný vlastník obou předmětných pohledávek, který řídi i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".). Rozdělování úvěrů přitom již v minulosti zákonodárce překonal zrušením limitu 5 000 Kč pro spotřebitelský úvěr a soudy tak již nemusí řešit souběhy úvěrů s jistinou 4 999 Kč. Takový závěr je plně v souladu se smyslem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Např. z rozsudku Soudního dvora pod zn. C 755/22 ze dne 11. 1. 2024 lze citovat následující (odst. 52) S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Zde spotřebitel dokonce újmu utrpěl a u druhého nároku ji teprve má utrpět rozhodnutím soudu. Věřitel přitom tyto pohledávky nenabyl v dobré víře, že jedná v souladu s právním řádem České republiky, ale dlouhodobě jedná zavrženíhodným způsobem v rozporu s kogentními ustanoveními k ochraně spotřebitele a zneužívá nejednotnosti v rozhodování okresních soudů, resp. informačního vakua, které sám vytváří. A tím spíše musí soud jednat z moci úřední, neboť právě projednává předmětný úvěr a musí se tak zabývat všemi jeho aspekty, nikoliv jen těmi, které si v rámci své strategie na obcházení kogentních ustanovení zákona zvolí nepoctivě jednající věřitel a jeho právní zástupce. Odkaz na pouhou zásadu projednací v těchto specifických případech hrubého porušení dobrých mravů i porušení jednotlivých práv spotřebitele (dle o. z. i ZoSÚ) nemůže konkurovat povinnosti soudu jednat z moci úřední dle jednotlivých odkazů, uváděných v tomto rozhodnutí. Doktrína nutnosti procesní aktivity spotřebitele v úvěrových závazcích byla ostatně překonána již i zdejším odvolacím soudem ve věci absence námitky promlčení ze strany spotřebitele. Tím spíše ji lze překlenout i pouhé alokace souběžných pohledávek, zjistí-li, že plnění na jeden z nich už odporuje právu i (hrubě) dobrým mravům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. S odkazem na § 1933 odst. 1 občanského zákoníku platí, že je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Sama žalobkyně připustila, že bylo plněno jí samotné. V době plnění žalovanou bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěru a existence přeplatku jednoho z úvěrů možno plnit toliko na již nepřeplacený závazek. Zde žalobkyně zjevně přijala plnění na již uhrazený závazek (z úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., který jí již byl postoupen přeplacený), místo aby jej počítala na závazek, který skutečně dosud uhrazen nebyl (z úvěru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Takovému stavu nelze procesně nečinně přihlížet a vygenerovat hrubě nespravedlivé rozhodnutí. Proto soud žalobkyni nepřiznává ničeho.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Nemusel se tak ani zabývat absencí nároku žalobkyně na úrok z prodlení. Z procesní opatrnosti jej však odůvodní: S odkazem na § 1970 tamtéž by případně přiznané jistině k zaplacení měla odpovídat i snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, toto ustanovení nicméně stanovuje: ledaže dlužník není za prodlení odpovědný a současně, že na úrok má nárok jen věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Nesplnění jednotlivých zákonných povinností na straně věřitele je již podrobně odůvodněno výše. Tento rozsudek je tak první legální a legitimní výzvou žalované k plnění, k jejímuž obsahu lze ve smyslu § 87 ZoSÚ přihlížet a která může v budoucnu založit počátek prodlení žalovaného s plněním dluhu. Dokonce i v případě výzvy k zaplacení pouhých 10 000 Kč u nároku z úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", nelze v tomto případě přihlížet, neboť advokát se pokusil nárok navýšit o údajné náklady zastoupení, které z mnoha výše uvedených důvodů nebyla žalovaná povinna platit. Taková výzva tedy rovněž nebyla účelnou prevencí soudního řízení ve smyslu § 142a o. s. ř. S přihlédnutím k § 87 ZoSÚ a stav závazků žalované soud navíc dospěl k závěru, že u žalované prakticky nelze dospět k závěru, že by byla zodpovědná za prodlení, přinejmenším nikoliv výlučně a primární zavinění prodlení leží na věřiteli, který se finanční tísně (s jejíž existencí byl přinejmenším smířen tím, že smysluplně nezkoumá úvěruschopnost spotřebitelů) pokusil využít poskytnutím úvěru s lichevními parametry. Přiznání nároku na úrok z prodlení by bylo zcela nepatřičnou odměnou pro věřitele, který přitom činil vše proto, aby se spotřebitel do prodlení dostal a mohl tak být doslova spoután lichevním schématem k dlouhodobé exploataci. Představa, že všichni spotřebitelé vždy chtějí sjednávat následné lichevní úvěry, když přitom tato plnění odevzdávají jiným věřitelům, je nepoučená až naivní. Rovněž ustanovení § 87 tamtéž umožňuje i zamítnutí nároku v případě, kdy ještě spotřebitel není schopen jej splácet, tím spíše lze nepřiznat samotný úrok z prodlení. Rovněž v souladu s důvody rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (následované např. ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") obecně není dán důvod pro přiznání úroku z prodlení dříve, než když dlužník neplní ani splátky jistiny, přiznané soudem po zkonstatování dopadu § 87 ZoSÚ. Věřitel v řízení (po zjištění absolutní neplatnosti závazku a důvodů k tomu vedoucích dokazováním) nesporoval neschopnost spotřebitele závazek splnit obratem, a pokud za takový projev lze považovat podání žaloby a požadavek na třídenní pariční lhůtu v jejím petitu, pak soud v řízení dostatečně zjistil aktuální poměry žalované dalšími důkazy (masivní předlužení z dalších lichevních nebankovních úvěrů, což nepochybně ovlivnilo i další dluhy žalované a další exekuce žalované). Žalovaná je předlužena a pokud bude schopna splácet jistinu, není již schopna generovat věřiteli jakýkoliv zisk, který by úrok z prodlení rovněž přinášel (neboť násobně převyšuje míru bazální inflace). Věřitel poskytoval prostředky masivně předlužené oběti úvěrů s lichevními parametry a ta tak není v prodlení ani v případě, že je povinna postupně jistinu dle svých možností vracet. Proto by soud úrok z prodlení nepřiznal vůbec ani v případě, že by ji zavázal k plnění jakékoliv jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznal k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu žádné takové v řízení nevznikly. Tomu odpovídá II. (nákladový) výrok shora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. V rámci obiter dictum soud konstatuje, že i kdyby poměrnou náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal, celková částka těchto nákladů (tj. před poměrnou redukcí) by sestávala jen ze zaplaceného soudního poplatku, a jelikož žalobu vypracoval a podal sám žalobce, příslušela by mu paušální částka náhrady hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sám žalobce plátcem DPH, příslušela by mu tak částka odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Za předžalobní výzvu by mu odměna nepříslušela v každém případě, neboť předžalobní výzva ani v této věci nebyla účelným pokusem o prevenci soudního řízení, a to z následujících důvodů. V prvé řadě toto řízení není projevem neochoty žalovaného splnit závazek, ale především jeho neschopnosti splnit lichevně navýšený závazek z důvodů, které zavinil (nebo se snažil zavinit) sám věřitel. U tohoto věřitele se soud pravidelně setkává s tvrzeními spotřebitelů, že jim věřitel nebyl ochoten poskytnout splátkový kalendář. Především ale věřitel požaduje (tento věřitel doslova v průmyslovém měřítku) podstatně více, než kolik mu dle práva náleží. Spotřebitel, který na takovou výzvu nereaguje zaplacením, nemůže v důsledku toho čelit dalšímu sankčnímu následku. Nadto zde věřitel v části výzvou požadovaného plnění (tvrzenými náklady řízení) jednal jak v hrubém rozporu s dobrými mravy, tak i v rozporu s povinnostmi advokáta, když za požadování náhrady ve výši mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby již byl dokonce (z podnětu zdejšího soudu) uznán vinným Českou advokátní komorou a postižen sankcí 150 000 Kč. Odměna by navíc náležela nejvýše ve výši snížené dle § 14b advokátního tarifu (neboť výsledkem těchto úkonů je pravidelně toliko formulářový návrh, nadto chronicky neúplný ohledně způsobilých tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ. Soud tak shledal, že taková předžalobní výzva je ekvivalentem nezaslané (řádné) předžalobní výzvy. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně by tak neměla nárok na žádnou náhradu nákladů řízení. Stejně tak ne za přípravu a převzetí věci, neboť advokát je skutečným vlastníkem žalobkyně, pohledávku tedy sám nabyl s cílem obchodní zisku a příprava a převzetí věci je tak vyčerpána v rámci jeho obchodní činnosti, která s advokacií vůbec nesouvisí (a měla by dokonce být advokátovi zapovězena, neboť takto zneužívá advokátního privilegia na mimosmluvní odměnu, kterému neadvokáti v rámci faktoringu nemohou konkurovat). Nárok ve spojené věci přitom uplatňoval právě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Pokud se týká nároku právního zástupce na mimosmluvní odměnu za zastupování žalobkyně dle advokátního tarifu (mimo případná substituční zastoupení jinou advokátní kanceláří při jednání před soudem v jiných obdobných věcech), platí následující: Advokát ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" je dle Evidence skutečných majitelů přímým skutečným majitelem žalobkyně v rozsahu 79 %. Skutečného vlastníka původní věřitelky soud nezná vůbec, je zahraniční právnickou osobou. Soud si je vědom (v jiném analogickém řízení ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") zmiňovaného rozhodnutí Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 187/06, které nepochybně zakládá důležité východisko pro posouzení práva žalobkyně na náhradu z právního zastupování svým zástupcem. Ve svém rozhodnutí pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Nejvyšší soud k tomuto dále postuloval v pozdější době zejména následující: Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (srov. § 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu. (…) Na takový závěr nelze usuzovat jen ze skutečnosti, že žalovaný je „velkou firmou“, která je „vybavena právním útvarem“, neboť právo na zastoupení advokátem má každý účastník řízení, a tedy i právnická osoba, bez ohledu na svou „velikost“ a na to, zda zaměstnává i osoby s právnickým vzděláním. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (srov. například usnesení Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 2/2002, s. 43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13) nebo veřejnou obchodní společností advokátů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2939/14), tím spíše nelze toto právo upřít právnické osobě, jejímž předmětem podnikání (činnosti) není poskytování právních služeb. Z těchto důvodů je patrné, že žádné právo nelze považovat za absolutní, neboť je zřejmé, absolutně formulované oprávnění zákonitě vede subjekty práva k „perverzní právní tvořivosti“ ve snaze takového oprávnění využít na úkor jiného subjektu, resp. soutěžitele na volném trhu. Právě takovou situaci soud shledal v případě žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Soud nezpochybňuje právo každého (fyzické osoby i majetkově silné obchodní společnosti) a tedy i právního zástupce žalobkyně využít práva na (účelné) zastoupení v nalézacím či exekučním řízení. I sám právní zástupce se ve své věci může nechat (účelně) zastoupit, aniž by své důvody musel objasňovat (nepůjde-li o zjevně šikanózní volbu např. ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). O účelné využití práva na zastoupení se však nemůže jednat v situaci, kdy se právo na zastoupení stane součástí samotného podnikatelského záměru, kdy právní zástupce investuje své jmění do nákupu pohledávek po splatnosti skrze společnost, která zpravidla nečiní ve věci jejich vymáhání nic jiného, než že je prostřednictvím advokátní kanceláře (se sídlem tamtéž) uplatní u soudu, případně u soudního exekutora. Pokud činí více, pak pravděpodobně jen usiluje u mimosoudní vymáhání, přičemž předžalobní výzvy v obdobných věcech napovídají, že se jedná o podobně amorální počínání, jakým je následné uplatňování nároků u soudu. Advokát totiž požaduje ve většině případů za rok 2023 i 2024 mimosmluvní odměnu za tři úkony právní služby, tedy i za sepis žaloby, který jen stěží může předžalobní výzvě ve smyslu § 142a o. s. ř. předcházet. Taková obchodní společnost má totiž spíše charakter „bílého koně“ či „skořápkové společnosti“, navozující zdání, že žalobce je osobou odlišnou od jeho právního zástupce. Tím je formálně vyhověno ustanovení § 15 odst. 1 zákona o advokacii, neboť advokát se takovým podnikáním v rámci své „kmenové“ advokátní praxe přirozeně zabývat nesmí, tím spíše se nesmí zabývat podnikáním v oblasti „obchodování s chudobou“, když soud se u uplatněných postoupených pohledávek této žalobkyně pravidelně setkává s nesplněním povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti, uplatňováním úrokové sazby, která se pravidelně pohybuje okolo nejvýše přípustného trojnásobku běžné bankovní sazby (velmi často dokonce daleko za hranicí lichevní sazby) a v neposlední řadě s požadováním plnění v přímém rozporu s § 122 odst. 4 ZSÚ (v předžalobních výzvách, tak jako i v této věci, v žalobách pak již zpravidla nikoliv). V případě žalobkyně se přitom jedná o podnikání v masovém měřítku, když jen u Okresního soudu v Teplicích figuruje již ve více než dvou tisících dvou stech řízeních (převážně jako žalobkyně/oprávněná v agendách C a EXE), přičemž drtivá většina těchto řízení je relativně rovnoměrně rozložena v období od roku 2018 do současnosti. Právo na právní zastoupení zde nemá charakter individuálního řízení, v němž by bylo případné posuzovat individuální okolnosti využití práva na právní zastoupení, ale je realizováno prostřednictvím (nejméně) desetitisíců řízení v rámci celého území České republiky, což nutnost individuálního posuzování činí nepřípadnou a nutí naopak k zaměření se na obsah celkového podnikatelského záměru. Pokud nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3819/13 konstatuje, že je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech, jako je nyní projednávaný, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany (např. zvolený zástupce \"z opačného konce republiky\", prodlužování řízení žádostmi o odročování, zastoupení ve zcela banální věci či zcela zřejmá snaha zvýšit náklady řízení protistraně apod.), je zřejmé, že právo na právní moc má limity, které nelze vypočítat vyčerpávajícím (enumerativním) způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Stejně tak je ovšem advokátům zapovězeno poskytovat služby obdobné výkonu advokacie souběžně, ale mimo svou advokátní praxi (§ 5 odst. 1 písm. g), resp. § 9 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii či čl. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 - pravidla profesionální etiky), přičemž vymáhání pohledávek před soudy s profesní činností advokáta nepochybně koliduje. Je tedy zřejmé, proč jiný právní zástupce v analogické situaci k výzvě zdůrazňuje, že v rozhodné době neměl vliv na obchodní vedení žalobkyně. Případný souběh vlastnictví (přinejmenším podstatné části) obchodního podílu žalobkyně a její zastupování na plnou moc však nelze považovat za nic jiného, než obcházení těchto závazných omezení obsahu výkonu advokátní profese. Lze předpokládat, že žalobkyně vlastními silami neučinila jiný časově náročnější či specializovaný úkon, než předání pohledávky svému právnímu zástupci – se sídlem tamtéž. Bez ohledu na to, zda žalobkyně případně vyvíjí i další podnikatelské aktivity, je zřejmé, že segment nákupu, uplatnění a vymáhání pohledávek je v jejím (případném) portfoliu činností samo o sobě obsáhlou a je agendou významnou, a je tak důvodné očekávat, že bude (v kontextu elementární definice podnikatelské činnosti) disponovat vlastním personálním a odborným zázemím i k dalším činnostem, než jen k nabytí vlastnictví pohledávky odkupem, k jejímu zaúčtování a k udělení plné moci k zastupování advokátovi, který se postará o její uplatnění v nalézacím řízení či vymožení v exekuci. Osoby původních věřitelů jsou odlišné, zpravidla zahraniční (až komicky působí u některých z nich uvádění údaje „česká právnická osoba“, když její skuteční vlastníci jsou osoby cizí státní příslušnosti, v některých případech z Ruska či Ukrajiny bez upřesnění, zda okupované či svobodné), při tak značných počtech těchto nároků však u drtivé většiny z nich přesto platí, že se jedná o formulářové návrhy, které kvalifikovanou práci advokáta vyžadují až v situaci, kdy nárok nalézacím řízením „hladce“ neprojde (zejm. rozkazním řízením), zejména pokud soud nesplní svou povinnost zkoumat splnění povinnosti prověření úvěruschopnosti dlužníka z úřední povinnosti či nenalezne v předložených důkazech nesrovnalost jiného druhu. Nemluvě o žalobách, kde se domáhá obscénního příslušenství z pohledávek hned několika nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, které rovněž povinnost dle § 86 ZoSÚ pouze předstírají a všichni zúčastnění jsou tak srozuměni s tím, že takové úvěry mohou být poskytnuty i osobám, jednajícím ve finanční tísni a v nevědomosti, že více než trojnásobný úrok za srovnatelný typ úvěru, poskytovaný v místě a čase bankami, je absolutně neplatný. Není tak ani vyloučeno, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zpracovává administrativní aparát samotné žalobkyně, ačkoliv činnost vykazuje právní zástupce, lze-li takové zaměstnance při jednotlivých pracovních úkolech vůbec rozlišit. Ani jedna z eventualit však nesvědčí ve prospěch nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši mimosmluvní odměny advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. I perspektivou argumentace Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" se v daném případě jedná o projev systematického (až průmyslového) navyšování souborů problematických pohledávek po splatnosti, kde prakticky jedinou přidanou hodnotou je právě právní pomoc advokáta při zastupování v nalézacím a exekučním řízení. Podnikání je zde (z pohledu žalobkyně) redukováno na státem garantovanou výši odměny advokátů, resp. (z pohledu advokáta) jde o podnikatelské zhodnocování vlastního majetku poskytováním služeb právního zastoupení sobě samému. Oddělení majetku a právního zastoupení vlastníka tohoto majetku má zřejmý účel v umožnění tohoto podnikání, které by jinak nebylo myslitelné, pokud by advokát „zastupoval sám sebe“ a nebylo by tedy možno hovořit o poskytování právní služby (kterou je z definice míněno poskytnutí služby jiné osobě). Tento advokát se alespoň nesnaží své vlastnické právo skrývat, to je však jediný „pozitivní“ aspekt tohoto zastupování. Navýšení pohledávky o náklady právní pomoci nepochybně představuje konkurenční tržní výhodu obchodníka s pohledávkami, který si tak může dovolit nabídnout vyšší odkupní cenu, neboť náklady právního zastoupení pro něj ve skutečnosti nejsou náklady, ale jen dalším zdrojem zisku, další obchodní příležitostí, kde je výše odměny zaručena zákonem. To vzbuzuje případné navazující otázky (jdoucí již nad rámec tohoto řízení), jak takovou situaci hodnotit z hlediska zákazu nekalosoutěžních praktik dle § 2976 o. z. (v podobě příkladmo nevyjmenovaného jednání) či zneužívání dominantního postavení soutěžitele (opět v podobě příkladmo nevyjmenovaného jednání) ve smyslu § 11 zákona č. 143/2001 Sb., když možnost vyšší odkupní ceny, nabízené žalobkyní, lze považovat za analogickou variantu písm. e) – dumpingových prodejních cen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Zákonný monopol advokacie na poskytování komplexních právních služeb a státem garantovaná výše mimosmluvní odměny, privilegovaně až monopolně poskytnuté advokátnímu stavu jako vyvážení její povinnosti k zabezpečování vysokého standardu dostupnosti právních služeb v České republice laikům, se tak v případě žalobkyně a jejího právního zástupce stává potenciálním nástrojem k deformaci tržního prostředí, nikoliv realizací volného tržního prostředí, v němž si mají být subjekty, obchodující s pohledávkami a zajišťující jejich vymáhání, alespoň formálně rovny. Z pohledu státu se tak nepochybně jedná o neblahý a nezamýšlený důsledek široce vykládaného práva na právní pomoc, k jehož ochraně slouží toliko vágně formulované omezení dle § 5 odst. 1 písm. g), resp. § 9 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii či čl. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 (pravidla profesionální etiky), které jsou však bez patřičné bdělosti advokátní komory a veřejné moci normami imperfektními. Pokud nelze hovořit o situaci, kdy navýšení pohledávky o náklady právního zastoupení je činěno s primárním cílem toliko poškodit majetkovou sféru dlužníka, v projednávané situaci jde nepochybně o významnou součást podnikatelské úvahy. Obohacení věřitele prakticky nelze od ryze šikanózního záměru odlišit, neboť subjektivní pohnutky jsou ve světle faktického navýšení pohledávky za dlužníkem nepodstatné a finanční prospěch nemůže představovat polehčující okolnost oproti judikaturou již spolehlivě vyřešené situaci, kdy je pohledávka sice navýšena, ale původce navýšení ze situace majetkově netěží osobně a postačí mu, že ubyde z majetkové sféry dlužníka. Soud se nedomnívá, že by svěření zastoupení advokátovi v projednávaném případě (a v bezpočtu obdobných řízení této žalobkyně/právního zástupce) mělo za jediný cíl poškodit dlužníka (tj. situaci, kdy žalobce chce způsobit navýšení pohledávky i za cenu toho, že z takového navýšení sám prospěch nemá), když v daném případě je naopak zřejmé, že zde žalobce z tohoto navýšení přímý prospěch má. I přes absenci úmyslu „způsobit ztrátu jinému“ lze tedy stěží hodnotit projednávaný případ diametrálně odlišně od situace, kdy věřitel objektivně stejným jednáním svou pohledávku navýší jen proto, aby z majetkové sféry dlužníka ubylo. I zde totiž věřitel plánuje navýšení pohledávky o náklady zastoupení advokátem jako samotný důvod k nabytí takové pohledávky a jeho subjektivní motivace se soudu nejeví v kontextu zásahu do absolutního majetkového práva dlužníka významnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Jen stěží lze tedy za přijatelnější považovat takovou interpretaci práva na právní zastoupení, pokud shodným jednáním žalobkyně dosáhne zisku, oproti situaci, kdy jej nedosáhne a rozhodne se pouze dlužníkovi uškodit. Náklady řízení tak nejsou účelné ve smyslu procesním (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a ve smyslu realizace práva na právní zastoupení před soudy, ale toliko ve smyslu majetkového zájmu samotné žalobkyně/právního zástupce, kteří cizí splatnou pohledávku nabyli právě a jen proto, aby maximalizovali svůj obchodní zisk. V dalším lze již odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", dle jehož publikované právní věty platí, že o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka. Případně na nález Ústavního soudu ve sp. zn. IV. ÚS 193/17: Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přitom je účelnost nákladů řízení posuzovat. Při zvažování účelnosti vynaložených nákladů soud nesmí pouštět ze zřetele ani samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto vymezením účelu civilního procesu však nejsou situace, kdy se civilní řízení vede nejen kvůli věci samé, ale i kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení z důvodu právního zastoupení (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 3698/10, I. ÚS 329/08, Pl. ÚS 39/13). Mezi případy, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem není možné přiznat, proto spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Za zneužití procesního práva tak lze považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu, a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Z výše uvedených důvodů by tedy soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení ani odměnu v rozsahu mimosmluvní odměny advokáta (ve spojené věci), ale toliko ve výši nákladů účastníka nezastoupeného ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jak již výše vypočteno. S ohledem na zamítnutí celé žaloby však nemusel přiznávat advokátovi ani to. U druhé právní zástupkyně (a následně společné) lze konstatovat, že obsah webové prezentace této advokátky (akvrbkova.cz) je rovněž výmluvný a svědčí především o systematickém zapojení do lichvy, nikoliv o samostatném výkonu advokacie.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025, zaplacení bezdůvodného obohacení z poskytnuté jistiny 10 000 Kč dne 6. 11. 2023 dle úvěrové smlouvy od , právnická osoba, , kterou žalobkyně „není schopna doložit“. Dále úroku z prodlení jak v I. výroku shora. Soud se s tímto postupem žalobkyně nesetkává poprvé, pravidelně oslovuje původní věřitele, pravidelně si od nich nechává zaslat příslušné úvěrové smlouvy a pravidelně zjišťuje, že kromě frapantní absence povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet takový úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) se pravidelně objevuje i zatajení plnění, které již spotřebitel na takový závazek uhradil. Soud (nalézací řízení) tak měl být použit k dokonání lichevního schématu, za účasti advokáta, resp. advokátem vlastněné společnosti.3. Soud zjistil, že žalobkyně současně uplatnila proti žalované i další postoupenou pohledávku od jiného věřitele pod sp. zn. , spisová značka, , notoricky známého jako poskytovatele úvěrů s lichevními parametry osobám, u nichž došlo k frapantnímu zanedbání povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet takový úvěr (pokud soud vůbec teoreticky připustí možnost zkoumat něco takového pro poskytnutí úvěru s lichevními parametry). Soud tato řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a nechal žalobkyni zvolit, zda ji bude zastupovat vlastník žalobkyně (advokát , tituly před jménem,  , jméno FO, ), či advokátka jak shora. Logicky zvolil advokátku jak shora, která v posledním období umožňuje skutečnému vlastníkovi vyhýbat se redukci své odměny.4. Konkrétně v takovém řízení šlo o plnění z úvěrové smlouvy, sjednané dne 3. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve viva-credit.cz), s mezitímním postoupením na , právnická osoba, . Mělo se jednak o „revolvingový“ úvěr, mělo být čerpáno 46 660 Kč. Tvrdila, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze 32 930 Kč. Senát 20C již dobře ví, že toto tvrzení může být zavádějící a definičně vylučuje plnění původnímu věřiteli, které má být před soudem skryto a spoléhá na procesní pasivitu spotřebitel, demoralizovaných předchozími měsíci lichevních praktik. I v tomto řízení se dotazem u původního věřitele potvrdilo, že spotřebitel ve skutečnosti uhradil mnohem více, zde dokonce 61 465,07 Kč (sic!). Ve svém formulářovém návrhu uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala skrze služby „, Anonymizováno, “ (které jsou pro samostatné posouzení příjmů zcela zjevně nedostatečné a ryze zavádějící), a více nic. Takový postup je při poskytování úvěr s lichevními parametry (RPSN 4 679 %) zcela zjevně nedostatečný, až absurdní, a neplatnost úvěru je determinována již tím. Vyzývat v případě těchto tvrzení žalobkyni k doplnění tvrzení ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) by tak zjevně bylo zbytečné, neboť popsala celý proces. Soud tak přesto učinil, jen aby se z podání ze dne 15. 4. 2026 (č. l. 64) dozvěděl, že věřitel zkoumal ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Tím právní zástupkyně demonstrovala další amorální praktiku a sice uvádění neexistující databázi „CRKI“, bez ohledu na to, kolikrát již byla soudem upozorněna, že taková databáze neexistuje a že takové pokračující jednání soud považuje za záměrně klamavé vyjádření. Na to advokátka podáním ze dne 28. 4. 2026 (č. l. 87) uvedla, že „CRKI“ byla pouhou písařskou chybou a mínila tím NRKI. Žádný výpis však samozřejmě nepředložila a soud z jím opatřeného zjistil, že stav NRKI poskytnutí jakéhokoliv úvěru (krom ryze konsolidačního) i v tomto případě ve skutečnosti kategoricky vylučoval. Tato tvrzení bude obhajovat před Českou advokátní komorou, pro rozhodnutí v této věci nemají další význam.5. Již v sankčním rozhodnutí od České národní banky ze dne 8. 11. 2023 byla společnost , právnická osoba, ., postižena sankcí 2 000 000 Kč, mimo jiné za to, že: v období od 16.5.2018 do 31.8.2020 nezavedla a neudržovala pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr, která by byla vhodná z hlediska řádného poskytování spotřebitelského úvěru a přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a zajišťovala řádné a plynulé poskytování spotřebitelského úvěru, neboť od spotřebitelů požadovala pouze 1 doklad o příjmech anebo náhled na účet spotřebitele prostřednictvím služby Instantor za poslední 3 měsíce, v rámci automatického posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno u každé žádosti o opakovaný úvěr, vycházela při určování výše příjmu z údaje o výši příjmu, který spotřebitel deklaroval, ale nedokládal a při určování výdajů vycházela výhradně z údaje o výdajích deklarovaných spotřebitelem a z paušálně stanovené částky 4 000 Kč, přičemž do konce března 2019 výdaje spotřebitele nezjišťovala vůbec ani v rámci žádosti o úvěr a vycházela tak pouze z paušálně stanovené částky výdajů 4 000 Kč (...). Je tedy zjevné, že tento věřitel pokračoval v protiprávním jednáním i v průběhu doby, kdy probíhalo takové správní řízení (a kdy již byly mnohé další společnosti postiženy za obdobné jednání).6. S ohledem na zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) by soud platební rozkaz vydat neměl a to ani v případě, že se tento žalobce domáhá „pouze bezdůvodného obohacení“. Opakovaně se totiž ve věcech této žalobkyně prokázalo, že se jednalo o pouhý pokus o zakrytí skutečné výše poskytnutého plnění, skutečné výše spotřebitelem uhrazeného plnění, či obou současně. Bohužel opět k vydání platebních rozkazů došlo. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že vydání platebního rozkazu považuje přinejmenším ve spojení věci za chybné. Vydání platebního rozkazu však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení, která postupuje dle odlišných procesních kritérií (a některá lichevní schémata či účelově formulované návrhy právě s tím počítají). Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti. Dostatečně vyplývají z předchozích řízení této žalobkyně (§ 121 o. s. ř.), která se systematicky snaží u závazků z těchto lichevních schémat před soudem např. navozovat dojem, že se domáhá jen jistiny, případě rozumně navýšeného příslušenství (např. požaduje lichevní úrok jen za měsíc, ačkoliv předžalobní výzvou se advokát pokoušel vylákat lichevní příslušenství za několik měsíců). Pravidelně uplatňuje nároky z úvěrů, které jsou poskytovány sériově, mají lichevní parametry, a dokonce zamlčuje plnění, přijatá na poplatky za odklad splatnosti, případně uvádí jen menší část přijatých splátek. S takovým jednáním advokátů se soud v minulosti nesetkával. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal (§ 121 o. s. ř.). Zde z obsahu spisu spojené věci zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání věřitele, dlouhodobě ignorujícího povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený , Jméno žalobkyně, . (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se opět beze zbytku potvrdilo. Důvodů pro nevydání platebního rozkazu tak ve spojené věci bylo hned několik, přesto byl vydán. Naštěstí se jej nepodařilo doručit.7. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka,  obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela „, Anonymizováno, “/“, Anonymizováno, , která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela „, Anonymizováno,  , IČO, ) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , třemi výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát , jméno FO,  dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Ve všech obdobně koncipovaných řízeních žalobkyně a tohoto právního zástupce je třeba přezkoumávat, zda se nesnaží spotřebitele a soud zmást některým z používaných lichevních schémat (zde navázaným na nezkoumání úvěruschopnosti a uvalením lichevní úrokové sazby a sankčních ujednání).8. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Dostatečně však vyplývá z předchozích řízení této žalobkyně, která se systematicky snaží u závazků z těchto lichevních schémat před soudem navozovat dojem, že se domáhá jen jistiny, případě rozumně navýšeného příslušenství (např. požaduje lichevní úrok jen za měsíc, ačkoliv předžalobní výzvou se advokát pokoušel vylákat lichevní příslušenství za několik měsíců). Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. , spisová značka,  ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal. Ani to však nelze platně učinit, aniž by byl spotřebitel nejprve soudem poučen o důvodech neplatnosti právního jednání – což v pouhém rozkazním řízení nelze naplnit. Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž vždy potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání věřitele, dlouhodobě ignorujícího povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený , Jméno žalobkyně, . (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy opět beze zbytku potvrdilo.9. Soud již na tomto místě považuje za nutné uvést na pravou míru případná tvrzení této advokátní kanceláře tak, že plnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ je povinností věřitele a ten odpovídá za správnost výsledku. V této věci se soud opět obával situace, kdy advokát, původní či nový věřitel zamlčuje přijaté platby od spotřebitelů, případně je zakrývá je pod záminkou odlišného právního posouzení (a v důsledku toho tvrdí, že bylo uhrazeno na jistinu mnohem méně). Proto soud v této věci prověřoval, zda spotřebitel něčeho uhradil. Bylo zjištěno, že žalovaný již uhradil 61 465,07 Kč původnímu věřiteli a 32 930 Kč žalobkyni, tedy celkem 94 395 Kč, a konečný výsledek řízení tak byl determinován. Sériové poskytování úvěrů (tj. další typické lichevní schéma věřitelů, které uplatňuje tato žalobkyně a tento právní zástupce) soud v případě tohoto původního věřitele zatím také nezaznamenal (jak by také mohl, když úvěry nezanáší do BRKI a zřejmě ani SOLUS). Tento původní věřitel (, právnická osoba, .) ostatně na č. l. 79 výslovně potvrdil, že žalovaná sjednala jen jediný úvěr a žalovaná pak na svou procesní aktivitu zcela rezignovala, tedy tvrzení nepotvrdila ani nevyvrátila. Pro ilustraci současné situace lze doplnit, že společnost , právnická osoba, ., původně součinnost poměrně impertinentně neposkytla s odkazem, že pohledávku postoupila (č. l. 60). Po pohrůžce sankcemi za neposkytnutí součinnosti splnila svou povinnost až druhým podáním.10. Soud k projednání této věci nařídil jednání, neboť žalovaná uvedla, že má zájem se k jednání dostavit. Jak je u těchto spotřebitelů obvyklé, šlo o lživé tvrzení, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Telefonicky pak uváděla, že na jednání zapomněla, nevysvětlila však již, jak mohla zapomenout současně zařídit si pracovní volno a současně dostavit se takový den k soudu. Žalovaná se nevyjádřila ani písemně. A to navzdory předchozí informaci, že soud zvažuje podání trestní oznámení pro sérii úvěrových podvodů. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně u spotřebitelů podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích přesto mimosoudně vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti nemají ani tušení. Ani procesní pasivitou se však spotřebitel nepřipravuje o ta spotřebitelská práva, která mu náleží vždy, pokud se jich (po kvalifikovaném poučení) sám výslovně nevzdá. Jejího vyjádření v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí. Žalobkyně se z jednání (jak je rovněž obvyklé) omluvila. Soud tak konal zcela zbytečné jednání a promarnil část nedostatkového jednacího dne.11. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.12. Ve vedoucí věci žalobkyně chtěla prokazovat jen postoupení pohledávky, k čemuž stačilo oznámení o postoupení od původního věřitele (č. l. 16 p. v.), označila však i další důkazy postoupení. Dále chtěla prokazovat již jen vyplacení jistiny 10 000 Kč dne 6. 11. 2023 na účet č. , č. účtu,  (č. l. 15). K nároku právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování i zaslání (č. l. 17) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 16 534 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Advokát tím prokazuje, že nárok původně vymáhal jako plnění z úvěrové smlouvy, výslovně to uvádí (č. , hodnota, ). Požaduje 6 534 Kč na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby (na paušální částce nákladů požaduje jen 300 Kč, místo tehdy již upravených 450 Kč). Za část tohoto jednání byl již advokát postižen sankcí v kárném řízení u České advokátní komory. Takovou výzvu nelze považovat za účelnou prevenci soudního řízení již s ohledem na nevyhnutelně redukovaný výsledek. Požadovaná odměna je ale rovněž zcela nepřijatelná, když nárok na ni nevzniká před rozhodnutím soudu o jejím přiznání (a výši), není zřejmé, na základě čeho advokát požaduje mimosmluvní odměnu za činnost, kterou dosud nemohl vykonat (podat žalobu), kterou nadto vykonává sám pro sebe (je vlastníkem žalobkyně) a těžko tak může dojít k přípravě a převzetí, což vzhledem k příslušnosti k advokátnímu stavu soud doslova naplňuje morální deziluzí, jednotlivě i v souhrnu. Česká advokátní komora se však odmítla zabývat většinou těchto aspektů, čímž bylo vyčerpáno beneficium subsidiarity trestní represe.13. Jak již výše zmíněno, soud výslovně ověřoval, zda není i v tomto případě klamán výši poskytnutého a dosud neuhrazeného plnění. Vyzval původní věřitelku , právnická osoba, , k výslovnému vyjádření k případným úhradám a jiným úvěrům. Ta podáním č. l. 29 výslovně uvedla, že jiné úvěry se žalovanou nesjednala a žádné splátky neobdržela. Předložila soudem požadovanou úvěrovou smlouvu č. l. 30, která má jednoznačně lichevní parametry, předstírá charakter revolvingové smlouvy, ačkoliv další čerpání podmiňuje schválením (ve skutečnosti tak jde nanejvýše o rámcovou úvěrovou smlouvu) a počítá s navýšením 0 % v prvních 30 dnech a s lichevními 22 % měsíčně (tj. 264 % ročně) v dalším období, RPSN výslovně uvádí absurdních 560,48 %. Dále sjednává smluvní pokutu při prodlení 0,1 % denně, což je součást lichevních parametrů úvěru, který má platební neschopnost sám vyvolat již úrokem samotným (a poskytováním úvěru zoufalým a masivně předluženým spotřebitelům). Dále předložila smlouvu o uživatelském účtu (č. l. 31), kterým zřejmě lichevní jednání facilituje - elektronickou komunikací se spotřebitelem bez zanechání důkazů a stop, platebními službami mimo dohled bank apod. I toto vyjádření bylo neúplné, ať již nedopatřením či záměrně, soud proto žádal výslovné ujištění, že kromě splátek nebyly od spotřebitele získány jakékoliv jiné platby. To věřitel doplňujícím podáním č. l. 46 ze dne 9. 1. 2026 potvrdil. Více se tedy soud možností, že úvěr mohl být součástí širšího lichevního schématu nebo že by mohlo dojít k poskytnutí jiných plnění od spotřebitele, za současné procesní pasivity žalované, nezabýval a vycházel ze skutkových tvrzení o čerpané a žádným způsobem nesnížené platbě 10 000 Kč.14. Ve spojené věci byla situace skutkově komplikovanější, neboť v ní se žalobkyně ze soudu nepochopitelných důvodů rozhodla, že tento rovněž zjevně lichevní nárok bude uplatňovat jako platný, ačkoliv vykazuje neméně nehorázné parametry a právní vady.15. V předchozím řízení sp. zn. , spisová značka,  zdejšího soudu senát 20C rozhodoval věc žalované věřitele , právnická osoba, ., kde byl projednán úvěr ze dne 31. 8. 2023 s jistinou 20 000 Kč, rovněž měl lichevní parametry (jako drtivá většina všech nebankovních úvěrů v ČR), byl shledán absolutně neplatným pro 5 předchozích nebankovních úvěrů žalované (3x , právnická osoba, ., 2x , právnická osoba, ) a bylo jí uloženo zaplatit jen jistinu s úrokem z prodlení (který by z dnešního pohledu již senát 20C rovněž nepřiznal) ve splátkách po 1 000 Kč. Žalovaná se však neobtěžovala rozsudek převzít ani na soudem zjištěné adrese , adresa, , nereagovala ani na obeslání emailové adresy a došlo k další exekuci, kterých má v současnosti několik.16. K osobě žalované bylo dále z předchozího řízení sp. zn. , spisová značka,  zdejšího soudu známo, že čelila úvěru od , právnická osoba, ., ze dne 27. 6. 2023, s jistinou 270 000 Kč. Žádné odůvodnění schopnosti spotřebitele takový úvěr splácet senát 20C v odůvodnění nedohledal.17. Tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřoval příjem žalované, nebylo ničím prokazováno. Předloženo bylo jen důkazně bezvýznamné „čestné prohlášení klienta“ o jeho příjmu (27 700 Kč) a výdajích (4 000 Kč a 0 Kč na splátky jiných úvěrů) na č. l. 30. Údaj o výdajích je zjevně předem volený věřitelem, soud jej zaznamenal i v předchozí analogické věci. Údaj o nulových splátkách je nepravdivý, věřitel se jej zřejmě ani nepokoušel ověřit, což soud považuje za jeho povinnost. Dle rozhodnutí České národní banky (veřejně dostupné) tehdy , právnická osoba, ., deklarovalo, že součástí zkoumání úvěruschopnosti je nahlížení do registru REPI, avšak ani ten v době kontroly nevyužívalo! Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy NRKI/BRKI či SOLUS již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti (pokud lze vůbec pojmově uvažovat o podmínkách poskytnutí úvěru s RPSN v řádu tisíců %). Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI a BRKI (č. l. 69), ale přednostně vycházel ze staršího výpisu ze sp. zn. , spisová značka, , který poskytoval obraz ke dni 2. 10. 2024, a zjistil, že žalovaná byla dramaticky předlužena. Čelila již druhému úvěru od , právnická osoba, , která poskytuje úvěry s lichevními parametry, rovněž nezohledňuje předlužení spotřebitelů (dokonce je adaptována na osoby v exekučním inhibitoriu) a rozvíjí sériová i paralelní úvěrová schémata. Věřitelce přinejmenším část z toho musí být známa, jde o její přímou a velmi frekventovanou konkurenci. Dále čelila dvěma úvěrům od , právnická osoba, ., ze dne 1. 11. 2022 s měsíční splátkou 1 088 Kč, a ze dne 26. 7. 2022 z kreditní karty s přečerpaným rámcem 115 000 Kč.18. Je zjevné, že žalovaná již byla obětí (zda srozuměnou či nesrozuměnou soud neví) dlouhodobého lichevního schématu nejméně dvou společností (později dokonce čerpala úvěr od , právnická osoba, ., patřící dokonce samotnému právnímu zástupci/vlastníkovi žalobkyně. Soud dále neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. úvěry s lichevními parametry od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno,  , právnická osoba, ., , Anonymizováno,  , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., koncernu CFIG a dalších, což zakládá potřebu zkoumání i dalších registrů, např. SOLUS. Pokud by žalovaná měla byť jen na krátkou dobu živnost, pak také od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“, aniž by zkoumaly nezbytnou souvislost úvěru s podnikáním spotřebitele (srov. např. rozhodnutí ve sp. zn. , spisová značka,  a , spisová značka,  Nejvyššího soudu), neboť ochranu spotřebitele nelze suspendovat pouhým zapsáním IČO, byť se o tom spotřebitele snaží mnoho věřitelů lživě přesvědčovat.19. O úvěruschopnosti žalované nemohla být v červnu 2023 vedena vážně míněná diskuze, naopak je zjevné, že každý věřitel poskytováním úvěru s vysokým navýšením jednal na základě tísně či neznalosti spotřebitele. Z této úvěrové historie je zřejmé, že v České republice probíhá něco, co senát 20C pojmenovává jako „lichvu v průmyslovém měřítku“. Přesto, že je úvěrový registr NRKI široce zaužívaný, spotřebitelům jsou bez jakýchkoliv zábran poskytovány další a další úvěry s lichevními parametry, aniž by probíhaly desítky trestních stíhání těchto společností. Naopak jsou to spotřebitelé, kdož jsou pravidelně stíháni pro úvěrové podvody, aniž by se orgány činné v trestním řízení hlouběji zamýšlely nad možností uvést v omyl poškozeného věřitele, který již dle NRKI musí vědět, že jedná s obětí lichvy, která tak nebude moci splácet ani jeho (další) lichevní úvěr a jen stěží se tak může jednat o jeho uvedení v omyl. Nadto úvěrové modely těchto věřitelů s předlužením svých klientů přímo počítají, jinak by jen stěží úspěšně vymáhali poplatky za odklad splatnosti jistiny ve výši (např.) 40 % měsíčně a podobně. Společnost , právnická osoba, ., na své webové prezentaci k dnešnímu počítá v dokumentu „Informační memorandum Registru REPI“ s používáním tohoto registru. Ani takový výpis však nebyl tvrzen natož prokazován. Zároveň je připravena spotřebitele zatěžovat lichevními úroky a při prodlení dále vysokou smluvní pokutou. Sama tedy jedná lichevně. Žalobkyně pak v takovém jednání pokračuje, za asistence advokátů.20. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno dopisem původního věřitele č. l. 48 p. v. V seznamu postoupených pohledávek soud žalovanou nedohledal, s ohledem na výsledek řízení je to však jen další důvod (nedostatek aktivní legitimace) pro totožný procesní výsledek – úplný neúspěch žaloby. K nároku právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 48) vypracování i zaslání (č. l. 63) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 38 858,68 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Požaduje v ní jednak zaplacení 29 420,68 Kč na nároku samotném a jednak 9 438 Kč na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby (na paušální částce nákladů požaduje jen 300 Kč, místo tehdy již upravených 450 Kč). Za část tohoto jednání byl již advokát postižen sankcí v kárném řízení u České advokátní komory. Takovou výzvu nelze považovat za účelnou prevenci soudního řízení již s ohledem na nevyhnutelně redukovaný výsledek. Požadovaná odměna je ale rovněž zcela nepřijatelná, když nárok na ni nevzniká před rozhodnutím soudu o jejím přiznání (a výši), není zřejmé, na základě čeho advokát požaduje mimosmluvní odměnu za činnost, kterou dosud nemohl vykonat (podat žalobu), kterou nadto vykonává sám pro sebe (je vlastníkem žalobkyně) a těžko tak může dojít k přípravě a převzetí, a kterou nadto počítá z lichevního příslušenství. Soud se k tomuto stavu již vyjádřil výše.21. Listina č. l. 30 (jak zmíněna již výše) zřejmě vyjadřuje veškeré posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož žádná z těchto skutečností není nijak ověřena, nejedná se o nic více, než výstup z vyplněného formuláře (není ani známo, kdo jej vyplnil a zda a jak jej měl spotřebitel podepsat). Má tak spíše charakter skutkových tvrzení, než důkazu. Na č. l. 32 až 37 jsou uvedena čerpání z úvěrového rámce.22. Obsah (absolutně neplatné) úvěrové smlouvy je již s ohledem na výsledek řízení bezpředmětný, ve stručnosti lze pouze konstatovat, že přestože smlouvu považuje za revolvingový úvěr (s limitem 13 730 Kč), stanovuje splatnost 24 měsíců, což revolvingový charakter z podstatné části popírá. Pokud se tímto schématem snaží dosáhnout přípustnosti vyšší úrokové sazby (pro tyto úvěry je referenční sazba bank okolo 20 – 25 % ročně), pak sazba 457,50 % ročně (1,25 % denně) je i tak zcela zjevně daleko za hranicí hrubého porušení dobrých mravů. Všeobecné obchodní podmínky a informační leták jsou rovněž bezpředmětné. Je doloženo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 8. 2022 (č. l. 36), které ani neobsahuje splatnou částku. Emailem zaslané oznámení (č. l. 38) ji již uvádí – 26 945,28 Kč. Potvrzeními č. l. 39 až 61 je prokázáno vyplacení celkem 34 341 Kč na účet č. , č. účtu, , nikoliv tedy 34 641 Kč, jak uvádí žalobkyně v návrhu. Rozdíl a jeho důvody jsou však s ohledem na výsledek řízení nepodstatné. Stejně tak je nepodstatné, zda šlo o účet žalovaného, když věřiteli již bylo (někým) poskytnuto 79 272,85 Kč, tedy více než dvojnásobek toho, na co má jakýkoliv rozpoznatelný právní nárok. Ostatní listiny (všeobecné podmínky, dopis k zesplatnění) neměly na výsledek řízení vliv.23. V této věci soud předchozí úvěry od téže žalobkyně nezjistil, žalovaný je rovněž netvrdil, tuto eventualitu tedy soud nemusel řešit. Pokud by byly přítomny a časově či hodnotově na sebe navazovaly, soud by je ve smyslu § 555 o. z. hodnotil jako jediný úvěrový závazek, resp. lichevní schéma, jehož jednotlivé mezikroky (iterace) v režii věřitele nelze považovat za platné právní jednání, které by mělo omezovat soud v rozhodnutí dle zásad spravedlnosti, tedy nad rámec formalisticky pojímané zásady projednací a zásady dispoziční.24. Dle znalosti soudu z předchozích řízení (§ 121 o. s. ř.) je zřejmé, že ani výpis NRKI/BRKI nemusí zcela zachycovat rozsah problémů žalovaného. Soud neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. lichevní úvěry (v tomto rozsudku vždy přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.) od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno,  , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , koncernu CFIG a dalších. Dále od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“ (což zahrnuje i společnosti, poskytující úvěry jak spotřebitelům, tak podnikatelům, mnohdy pod legendou jiného úvěrové obchodní značky či jiných webových stránek), jejichž úvěry senát 20C rovněž vždy považuje za absolutně neplatné hned z několika samostatných důvodů a současně je považuje za spotřebitelské závazky, neboť desítky věřitelů v současnosti poskytují živnostníkům tyto úvěry s legendou, že pro spojitost úvěru s podnikáním postačuje, že má zájemce o úvěr IČO a o úvěr se sám přihlásí (což je samozřejmě v přímém rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů). Žalovaný je totiž živnostníkem (dle zprávy č. l. 67). Tyto všechny úvěry rovněž v NRKI nefigurují, lze se tedy obávat, že jich žalovaná sjednala ještě více, než je soudu v daný okamžik již známo.25. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu a z důkazů. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku.26. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.27. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Předchozí čerpání krátkodobých úvěrů s RPSN v řádech stovek až tisíců procent a nehorázné prakticky upomínání a vymáhání jsou pak rovněž dostatečným důvodem k navození akutní finanční tísně. U tohoto žalovaného to platí více než u kohokoliv jiného. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. O to důležitější jsou takové povinnosti v případě úvěrů s lichevními parametry, které méně dbalí spotřebitelé začnou reflektovat a rozpoznávat až v okamžiku masivního předlužení. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují takto predátorské úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.28. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Ani rekordní sankce 8 000 000 Kč pro , právnická osoba, , či 7 500 000 Kč pro , právnická osoba, , nejsou v žádném případě citelné sankce pro subjekty, které během let vygenerovaly vyšší stovky milionů zisku, kterých by nedosáhly, pokud by úvěruschopnost braly vážně (seznam závazků v oddlužení tisíců insolvenčních dlužníků by byl dramaticky kratší a průměrná celková částka k úhradě dramaticky nižší). Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). , adresa,  smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením.29. V projednávané věci u úvěru od , právnická osoba, , žalobkyně ze soudu neznámého důvodu neuplatňovala závazek úvěru, na plnění povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ tedy rezignovala. Soudu tak nezbylo než ověřit, že údajná jistina a údajná absence plateb od spotřebitele odpovídá skutečnosti a nejde o další v řadě pokusů, jak zneužít procesní setrvačnosti soudů, které se systematickým zamlčováním plnění od spotřebitelů zpravidla od advokátů nepočítají.30. V případě úvěru od , právnická osoba, ., však žalobkyně závazek úvěru uplatňovala. Navýšení jistiny bylo tak absurdně vysoké, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Pokud byla nebankovnímu věřiteli schválena metodika ze strany České národní banky, nestalo se tak pro poskytování úvěrů, které sama klasifikuje jako lichvu (https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Lichvarske-uroky). Zkoumání NRKI, BRKI, SOLUS, EUCB, CEE a ISIR by u takového úvěru mělo být naprosto základním minimem, dále spolu s ověřením skutečných příjmů a výdajů. Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, případně k „nabírání“ žádostí využívá zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou jeho zaměstnanci a kteří mají sami enormní finanční zájem na poskytnutí každého úvěru, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku.31. I aktuální výpisy ovšem stačily k usvědčení věřitele z protiprávního jednání, neboť stav těchto databází znemožňoval zodpovědně poskytnout jakýkoliv úvěr. S ohledem na dosud projednaná řízení soud zcela postrádá důvěru v tvrzení, která nejsou prokazována, neboť se ukazuje, že poměry jsou často doslova naaranžovány tak, aby byl úvěr poskytnut, ačkoliv spotřebiteli i zprostředkovateli muselo být zřejmé, že by se tak stát nemělo. Žalovaný ostatně (údajně) uvedl v žádosti výdaje 4 000 Kč a spláceni dokonce 0 Kč, neověřování základních parametrů (příjmy, mandatorní výdaje, úvěry) však není obhajitelné. U výplatních pásek soud pravidelně shledává, že je předložena ta s mimořádnou odměnou, případně obsahující záznam o exekučních srážkách a tedy ve skutečnosti svědčící v neprospěch věřitele. V případě výpisů z účtu dlužníka jsou pravidelně ignorovány další úvěry, známky herní závislosti, pofidérní charakter příchozích plateb, hospodaření dalších osob skrze takový účet a podobně. Výstupy typu „, Anonymizováno, “, tedy jen příchozí transakce, jsou naprosto nezpůsobilé prokázat skutečný příjem spotřebitele, neboť nedokáží rozlišit nejrůznější další důvody, proč jsou na účet připisovány platby. Tito věřitelé podobné „berličky“ zneužívají k vykazování činnosti, simulující plnění veřejnoprávních povinností a péče řádného hospodáře, avšak umožňující páchat lichvu. Zde žalobkyně neprokázala vůbec nic z toho, co k plnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr tvrdila, navíc tvrdila zjevně nezpůsobilé způsoby ověření úvěruschopnosti (při poskytování úvěru s lichevními parametry). Vyplněný dotazník (čestné prohlášení) nepředstavuje způsobilý důkaz ani v případě, že je spotřebitelem podepsán (a tento ani podepsán není).32. Nadto soud opět zjistil, že žalobkyně soudu zamlčuje skutečný stav pohledávky, kterou nabyla až poté, co spotřebitel úvěr přeplatil. Žalobkyně připustila úhradu spotřebitelem vůči sobě samé ve výši 32 930 Kč. Soud sám pak musel zjistit, že původnímu věřiteli žalovaná již uhradila 61 465,07 Kč. Zřejmě tak již spotřebitel úvěr více než dvojnásobně přeplatil (a je příznačné, že ani v takové situaci se spotřebitel, na jakého se tyto společnosti specializují, nijak nebrání a pravděpodobně by se i tak nechal ze strany soudu přimět k uznání závazku). Z tohoto nároku již žalobkyni nelze přiznat žádné další plnění a žalovanou je naopak třeba vnímat jako oběť lichvy, která utrpěla škodu.33. Zbývá tak vyřešit otázku, zda lze v jednom řízení z původně dvou závazků připustit, aby soud s vědomím přeplatku jednoho (absolutně neplatného) závazku přiznal (alokoval) plnění na závazku druhém. Soud konstatuje, že nikoliv. Pomine-li soud aspekt dobrých mravů a elementární spravedlnosti ve výsledku řízení, postoupením obou pohledávek na tutéž žalobkyni nároky osobou splynuly. Je tedy třeba provést jejich úhrnné vypořádání. Žalovaná na jednom z nároků přeplatila přes 47 tis. Kč, nemůže tak být nucena hradit 10 000 Kč na nároku druhém jen proto, že neprojevila procesní aktivitu (podáním vzájemného návrhu, vlastní žalobou či alespoň procesní obranou). Ostatně pokud by soudy postupovaly formalisticky (a navzdory spotřebitelské ochraně se neustále odkazovaly na překonanou zásadu projednací), jen by umožnily predátorsky jednajícím věřitelům (a jejich právním zástupcům) zvolit další jednoduchý způsob, jak exploatovat spotřebitele – vylákat jakékoliv plnění jakýmkoliv z mnoha dnes využívaných způsobů vymáhání a následně zažalovat dosud nijak nesníženou jistinu. To se ostatně již děje a postupují tak i mnozí další věřitelé, kteří lichevní pohledávky různými způsoby rozdělují a uplatňují po částech či pod jinou skutkovou či právní legendou. Někteří věřitelé již nyní založili více společností, jednajících totožně (dokonce právě advokát , tituly před jménem,  , jméno FO, , skutečný vlastník obou předmětných pohledávek, který řídi i , Anonymizováno,  , právnická osoba, ., a , Anonymizováno,  , právnická osoba, .). Rozdělování úvěrů přitom již v minulosti zákonodárce překonal zrušením limitu 5 000 Kč pro spotřebitelský úvěr a soudy tak již nemusí řešit souběhy úvěrů s jistinou 4 999 Kč. Takový závěr je plně v souladu se smyslem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Např. z rozsudku Soudního dvora pod zn. C 755/22 ze dne 11. 1. 2024 lze citovat následující (odst. 52) S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Zde spotřebitel dokonce újmu utrpěl a u druhého nároku ji teprve má utrpět rozhodnutím soudu. Věřitel přitom tyto pohledávky nenabyl v dobré víře, že jedná v souladu s právním řádem České republiky, ale dlouhodobě jedná zavrženíhodným způsobem v rozporu s kogentními ustanoveními k ochraně spotřebitele a zneužívá nejednotnosti v rozhodování okresních soudů, resp. informačního vakua, které sám vytváří. A tím spíše musí soud jednat z moci úřední, neboť právě projednává předmětný úvěr a musí se tak zabývat všemi jeho aspekty, nikoliv jen těmi, které si v rámci své strategie na obcházení kogentních ustanovení zákona zvolí nepoctivě jednající věřitel a jeho právní zástupce. Odkaz na pouhou zásadu projednací v těchto specifických případech hrubého porušení dobrých mravů i porušení jednotlivých práv spotřebitele (dle o. z. i ZoSÚ) nemůže konkurovat povinnosti soudu jednat z moci úřední dle jednotlivých odkazů, uváděných v tomto rozhodnutí. Doktrína nutnosti procesní aktivity spotřebitele v úvěrových závazcích byla ostatně překonána již i zdejším odvolacím soudem ve věci absence námitky promlčení ze strany spotřebitele. Tím spíše ji lze překlenout i pouhé alokace souběžných pohledávek, zjistí-li, že plnění na jeden z nich už odporuje právu i (hrubě) dobrým mravům.34. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. S odkazem na § 1933 odst. 1 občanského zákoníku platí, že je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Sama žalobkyně připustila, že bylo plněno jí samotné. V době plnění žalovanou bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěru a existence přeplatku jednoho z úvěrů možno plnit toliko na již nepřeplacený závazek. Zde žalobkyně zjevně přijala plnění na již uhrazený závazek (z úvěru od , právnická osoba, ., který jí již byl postoupen přeplacený), místo aby jej počítala na závazek, který skutečně dosud uhrazen nebyl (z úvěru od , právnická osoba, ). Takovému stavu nelze procesně nečinně přihlížet a vygenerovat hrubě nespravedlivé rozhodnutí. Proto soud žalobkyni nepřiznává ničeho.35. Nemusel se tak ani zabývat absencí nároku žalobkyně na úrok z prodlení. Z procesní opatrnosti jej však odůvodní: S odkazem na § 1970 tamtéž by případně přiznané jistině k zaplacení měla odpovídat i snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, toto ustanovení nicméně stanovuje: ledaže dlužník není za prodlení odpovědný a současně, že na úrok má nárok jen věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Nesplnění jednotlivých zákonných povinností na straně věřitele je již podrobně odůvodněno výše. Tento rozsudek je tak první legální a legitimní výzvou žalované k plnění, k jejímuž obsahu lze ve smyslu § 87 ZoSÚ přihlížet a která může v budoucnu založit počátek prodlení žalovaného s plněním dluhu. Dokonce i v případě výzvy k zaplacení pouhých 10 000 Kč u nároku z úvěru , právnická osoba, , nelze v tomto případě přihlížet, neboť advokát se pokusil nárok navýšit o údajné náklady zastoupení, které z mnoha výše uvedených důvodů nebyla žalovaná povinna platit. Taková výzva tedy rovněž nebyla účelnou prevencí soudního řízení ve smyslu § 142a o. s. ř. S přihlédnutím k § 87 ZoSÚ a stav závazků žalované soud navíc dospěl k závěru, že u žalované prakticky nelze dospět k závěru, že by byla zodpovědná za prodlení, přinejmenším nikoliv výlučně a primární zavinění prodlení leží na věřiteli, který se finanční tísně (s jejíž existencí byl přinejmenším smířen tím, že smysluplně nezkoumá úvěruschopnost spotřebitelů) pokusil využít poskytnutím úvěru s lichevními parametry. Přiznání nároku na úrok z prodlení by bylo zcela nepatřičnou odměnou pro věřitele, který přitom činil vše proto, aby se spotřebitel do prodlení dostal a mohl tak být doslova spoután lichevním schématem k dlouhodobé exploataci. Představa, že všichni spotřebitelé vždy chtějí sjednávat následné lichevní úvěry, když přitom tato plnění odevzdávají jiným věřitelům, je nepoučená až naivní. Rovněž ustanovení § 87 tamtéž umožňuje i zamítnutí nároku v případě, kdy ještě spotřebitel není schopen jej splácet, tím spíše lze nepřiznat samotný úrok z prodlení. Rovněž v souladu s důvody rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka,  (následované např. ve sp. zn. , spisová značka, ) obecně není dán důvod pro přiznání úroku z prodlení dříve, než když dlužník neplní ani splátky jistiny, přiznané soudem po zkonstatování dopadu § 87 ZoSÚ. Věřitel v řízení (po zjištění absolutní neplatnosti závazku a důvodů k tomu vedoucích dokazováním) nesporoval neschopnost spotřebitele závazek splnit obratem, a pokud za takový projev lze považovat podání žaloby a požadavek na třídenní pariční lhůtu v jejím petitu, pak soud v řízení dostatečně zjistil aktuální poměry žalované dalšími důkazy (masivní předlužení z dalších lichevních nebankovních úvěrů, což nepochybně ovlivnilo i další dluhy žalované a další exekuce žalované). Žalovaná je předlužena a pokud bude schopna splácet jistinu, není již schopna generovat věřiteli jakýkoliv zisk, který by úrok z prodlení rovněž přinášel (neboť násobně převyšuje míru bazální inflace). Věřitel poskytoval prostředky masivně předlužené oběti úvěrů s lichevními parametry a ta tak není v prodlení ani v případě, že je povinna postupně jistinu dle svých možností vracet. Proto by soud úrok z prodlení nepřiznal vůbec ani v případě, že by ji zavázal k plnění jakékoliv jistiny.36. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznal k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu žádné takové v řízení nevznikly. Tomu odpovídá II. (nákladový) výrok shora.37. V rámci obiter dictum soud konstatuje, že i kdyby poměrnou náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal, celková částka těchto nákladů (tj. před poměrnou redukcí) by sestávala jen ze zaplaceného soudního poplatku, a jelikož žalobu vypracoval a podal sám žalobce, příslušela by mu paušální částka náhrady hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sám žalobce plátcem DPH, příslušela by mu tak částka odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Za předžalobní výzvu by mu odměna nepříslušela v každém případě, neboť předžalobní výzva ani v této věci nebyla účelným pokusem o prevenci soudního řízení, a to z následujících důvodů. V prvé řadě toto řízení není projevem neochoty žalovaného splnit závazek, ale především jeho neschopnosti splnit lichevně navýšený závazek z důvodů, které zavinil (nebo se snažil zavinit) sám věřitel. U tohoto věřitele se soud pravidelně setkává s tvrzeními spotřebitelů, že jim věřitel nebyl ochoten poskytnout splátkový kalendář. Především ale věřitel požaduje (tento věřitel doslova v průmyslovém měřítku) podstatně více, než kolik mu dle práva náleží. Spotřebitel, který na takovou výzvu nereaguje zaplacením, nemůže v důsledku toho čelit dalšímu sankčnímu následku. Nadto zde věřitel v části výzvou požadovaného plnění (tvrzenými náklady řízení) jednal jak v hrubém rozporu s dobrými mravy, tak i v rozporu s povinnostmi advokáta, když za požadování náhrady ve výši mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby již byl dokonce (z podnětu zdejšího soudu) uznán vinným Českou advokátní komorou a postižen sankcí 150 000 Kč. Odměna by navíc náležela nejvýše ve výši snížené dle § 14b advokátního tarifu (neboť výsledkem těchto úkonů je pravidelně toliko formulářový návrh, nadto chronicky neúplný ohledně způsobilých tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ. Soud tak shledal, že taková předžalobní výzva je ekvivalentem nezaslané (řádné) předžalobní výzvy. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně by tak neměla nárok na žádnou náhradu nákladů řízení. Stejně tak ne za přípravu a převzetí věci, neboť advokát je skutečným vlastníkem žalobkyně, pohledávku tedy sám nabyl s cílem obchodní zisku a příprava a převzetí věci je tak vyčerpána v rámci jeho obchodní činnosti, která s advokacií vůbec nesouvisí (a měla by dokonce být advokátovi zapovězena, neboť takto zneužívá advokátního privilegia na mimosmluvní odměnu, kterému neadvokáti v rámci faktoringu nemohou konkurovat). Nárok ve spojené věci přitom uplatňoval právě , tituly před jménem,  , jméno FO,  sám.38. Pokud se týká nároku právního zástupce na mimosmluvní odměnu za zastupování žalobkyně dle advokátního tarifu (mimo případná substituční zastoupení jinou advokátní kanceláří při jednání před soudem v jiných obdobných věcech), platí následující: Advokát , tituly před jménem,  , jméno FO,  je dle Evidence skutečných majitelů přímým skutečným majitelem žalobkyně v rozsahu 79 %. Skutečného vlastníka původní věřitelky soud nezná vůbec, je zahraniční právnickou osobou. Soud si je vědom (v jiném analogickém řízení ve sp. zn. , spisová značka, ) zmiňovaného rozhodnutí Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 187/06, které nepochybně zakládá důležité východisko pro posouzení práva žalobkyně na náhradu z právního zastupování svým zástupcem. Ve svém rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka,  Nejvyšší soud k tomuto dále postuloval v pozdější době zejména následující: Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (srov. § 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu. (…) Na takový závěr nelze usuzovat jen ze skutečnosti, že žalovaný je „velkou firmou“, která je „vybavena právním útvarem“, neboť právo na zastoupení advokátem má každý účastník řízení, a tedy i právnická osoba, bez ohledu na svou „velikost“ a na to, zda zaměstnává i osoby s právnickým vzděláním. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (srov. například usnesení Krajského soudu v , adresa,  ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 2/2002, s. 43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13) nebo veřejnou obchodní společností advokátů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2939/14), tím spíše nelze toto právo upřít právnické osobě, jejímž předmětem podnikání (činnosti) není poskytování právních služeb. Z těchto důvodů je patrné, že žádné právo nelze považovat za absolutní, neboť je zřejmé, absolutně formulované oprávnění zákonitě vede subjekty práva k „perverzní právní tvořivosti“ ve snaze takového oprávnění využít na úkor jiného subjektu, resp. soutěžitele na volném trhu. Právě takovou situaci soud shledal v případě žalobkyně.39. Soud nezpochybňuje právo každého (fyzické osoby i majetkově silné obchodní společnosti) a tedy i právního zástupce žalobkyně využít práva na (účelné) zastoupení v nalézacím či exekučním řízení. I sám právní zástupce se ve své věci může nechat (účelně) zastoupit, aniž by své důvody musel objasňovat (nepůjde-li o zjevně šikanózní volbu např. ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). O účelné využití práva na zastoupení se však nemůže jednat v situaci, kdy se právo na zastoupení stane součástí samotného podnikatelského záměru, kdy právní zástupce investuje své jmění do nákupu pohledávek po splatnosti skrze společnost, která zpravidla nečiní ve věci jejich vymáhání nic jiného, než že je prostřednictvím advokátní kanceláře (se sídlem tamtéž) uplatní u soudu, případně u soudního exekutora. Pokud činí více, pak pravděpodobně jen usiluje u mimosoudní vymáhání, přičemž předžalobní výzvy v obdobných věcech napovídají, že se jedná o podobně amorální počínání, jakým je následné uplatňování nároků u soudu. Advokát totiž požaduje ve většině případů za rok 2023 i 2024 mimosmluvní odměnu za tři úkony právní služby, tedy i za sepis žaloby, který jen stěží může předžalobní výzvě ve smyslu § 142a o. s. ř. předcházet. Taková obchodní společnost má totiž spíše charakter „bílého koně“ či „skořápkové společnosti“, navozující zdání, že žalobce je osobou odlišnou od jeho právního zástupce. Tím je formálně vyhověno ustanovení § 15 odst. 1 zákona o advokacii, neboť advokát se takovým podnikáním v rámci své „kmenové“ advokátní praxe přirozeně zabývat nesmí, tím spíše se nesmí zabývat podnikáním v oblasti „obchodování s chudobou“, když soud se u uplatněných postoupených pohledávek této žalobkyně pravidelně setkává s nesplněním povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti, uplatňováním úrokové sazby, která se pravidelně pohybuje okolo nejvýše přípustného trojnásobku běžné bankovní sazby (velmi často dokonce daleko za hranicí lichevní sazby) a v neposlední řadě s požadováním plnění v přímém rozporu s § 122 odst. 4 ZSÚ (v předžalobních výzvách, tak jako i v této věci, v žalobách pak již zpravidla nikoliv). V případě žalobkyně se přitom jedná o podnikání v masovém měřítku, když jen u Okresního soudu v Teplicích figuruje již ve více než dvou tisících dvou stech řízeních (převážně jako žalobkyně/oprávněná v agendách C a EXE), přičemž drtivá většina těchto řízení je relativně rovnoměrně rozložena v období od roku 2018 do současnosti. Právo na právní zastoupení zde nemá charakter individuálního řízení, v němž by bylo případné posuzovat individuální okolnosti využití práva na právní zastoupení, ale je realizováno prostřednictvím (nejméně) desetitisíců řízení v rámci celého území České republiky, což nutnost individuálního posuzování činí nepřípadnou a nutí naopak k zaměření se na obsah celkového podnikatelského záměru. Pokud nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3819/13 konstatuje, že je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech, jako je nyní projednávaný, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany (např. zvolený zástupce \"z opačného konce republiky\", prodlužování řízení žádostmi o odročování, zastoupení ve zcela banální věci či zcela zřejmá snaha zvýšit náklady řízení protistraně apod.), je zřejmé, že právo na právní moc má limity, které nelze vypočítat vyčerpávajícím (enumerativním) způsobem.40. Stejně tak je ovšem advokátům zapovězeno poskytovat služby obdobné výkonu advokacie souběžně, ale mimo svou advokátní praxi (§ 5 odst. 1 písm. g), resp. § 9 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii či čl. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 - pravidla profesionální etiky), přičemž vymáhání pohledávek před soudy s profesní činností advokáta nepochybně koliduje. Je tedy zřejmé, proč jiný právní zástupce v analogické situaci k výzvě zdůrazňuje, že v rozhodné době neměl vliv na obchodní vedení žalobkyně. Případný souběh vlastnictví (přinejmenším podstatné části) obchodního podílu žalobkyně a její zastupování na plnou moc však nelze považovat za nic jiného, než obcházení těchto závazných omezení obsahu výkonu advokátní profese. Lze předpokládat, že žalobkyně vlastními silami neučinila jiný časově náročnější či specializovaný úkon, než předání pohledávky svému právnímu zástupci – se sídlem tamtéž. Bez ohledu na to, zda žalobkyně případně vyvíjí i další podnikatelské aktivity, je zřejmé, že segment nákupu, uplatnění a vymáhání pohledávek je v jejím (případném) portfoliu činností samo o sobě obsáhlou a je agendou významnou, a je tak důvodné očekávat, že bude (v kontextu elementární definice podnikatelské činnosti) disponovat vlastním personálním a odborným zázemím i k dalším činnostem, než jen k nabytí vlastnictví pohledávky odkupem, k jejímu zaúčtování a k udělení plné moci k zastupování advokátovi, který se postará o její uplatnění v nalézacím řízení či vymožení v exekuci. Osoby původních věřitelů jsou odlišné, zpravidla zahraniční (až komicky působí u některých z nich uvádění údaje „česká právnická osoba“, když její skuteční vlastníci jsou osoby cizí státní příslušnosti, v některých případech z Ruska či Ukrajiny bez upřesnění, zda okupované či svobodné), při tak značných počtech těchto nároků však u drtivé většiny z nich přesto platí, že se jedná o formulářové návrhy, které kvalifikovanou práci advokáta vyžadují až v situaci, kdy nárok nalézacím řízením „hladce“ neprojde (zejm. rozkazním řízením), zejména pokud soud nesplní svou povinnost zkoumat splnění povinnosti prověření úvěruschopnosti dlužníka z úřední povinnosti či nenalezne v předložených důkazech nesrovnalost jiného druhu. Nemluvě o žalobách, kde se domáhá obscénního příslušenství z pohledávek hned několika nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, které rovněž povinnost dle § 86 ZoSÚ pouze předstírají a všichni zúčastnění jsou tak srozuměni s tím, že takové úvěry mohou být poskytnuty i osobám, jednajícím ve finanční tísni a v nevědomosti, že více než trojnásobný úrok za srovnatelný typ úvěru, poskytovaný v místě a čase bankami, je absolutně neplatný. Není tak ani vyloučeno, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zpracovává administrativní aparát samotné žalobkyně, ačkoliv činnost vykazuje právní zástupce, lze-li takové zaměstnance při jednotlivých pracovních úkolech vůbec rozlišit. Ani jedna z eventualit však nesvědčí ve prospěch nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši mimosmluvní odměny advokáta.41. I perspektivou argumentace Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka,  se v daném případě jedná o projev systematického (až průmyslového) navyšování souborů problematických pohledávek po splatnosti, kde prakticky jedinou přidanou hodnotou je právě právní pomoc advokáta při zastupování v nalézacím a exekučním řízení. Podnikání je zde (z pohledu žalobkyně) redukováno na státem garantovanou výši odměny advokátů, resp. (z pohledu advokáta) jde o podnikatelské zhodnocování vlastního majetku poskytováním služeb právního zastoupení sobě samému. Oddělení majetku a právního zastoupení vlastníka tohoto majetku má zřejmý účel v umožnění tohoto podnikání, které by jinak nebylo myslitelné, pokud by advokát „zastupoval sám sebe“ a nebylo by tedy možno hovořit o poskytování právní služby (kterou je z definice míněno poskytnutí služby jiné osobě). Tento advokát se alespoň nesnaží své vlastnické právo skrývat, to je však jediný „pozitivní“ aspekt tohoto zastupování. Navýšení pohledávky o náklady právní pomoci nepochybně představuje konkurenční tržní výhodu obchodníka s pohledávkami, který si tak může dovolit nabídnout vyšší odkupní cenu, neboť náklady právního zastoupení pro něj ve skutečnosti nejsou náklady, ale jen dalším zdrojem zisku, další obchodní příležitostí, kde je výše odměny zaručena zákonem. To vzbuzuje případné navazující otázky (jdoucí již nad rámec tohoto řízení), jak takovou situaci hodnotit z hlediska zákazu nekalosoutěžních praktik dle § 2976 o. z. (v podobě příkladmo nevyjmenovaného jednání) či zneužívání dominantního postavení soutěžitele (opět v podobě příkladmo nevyjmenovaného jednání) ve smyslu § 11 zákona č. 143/2001 Sb., když možnost vyšší odkupní ceny, nabízené žalobkyní, lze považovat za analogickou variantu písm. e) – dumpingových prodejních cen.42. Zákonný monopol advokacie na poskytování komplexních právních služeb a státem garantovaná výše mimosmluvní odměny, privilegovaně až monopolně poskytnuté advokátnímu stavu jako vyvážení její povinnosti k zabezpečování vysokého standardu dostupnosti právních služeb v České republice laikům, se tak v případě žalobkyně a jejího právního zástupce stává potenciálním nástrojem k deformaci tržního prostředí, nikoliv realizací volného tržního prostředí, v němž si mají být subjekty, obchodující s pohledávkami a zajišťující jejich vymáhání, alespoň formálně rovny. Z pohledu státu se tak nepochybně jedná o neblahý a nezamýšlený důsledek široce vykládaného práva na právní pomoc, k jehož ochraně slouží toliko vágně formulované omezení dle § 5 odst. 1 písm. g), resp. § 9 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii či čl. 5 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 (pravidla profesionální etiky), které jsou však bez patřičné bdělosti advokátní komory a veřejné moci normami imperfektními. Pokud nelze hovořit o situaci, kdy navýšení pohledávky o náklady právního zastoupení je činěno s primárním cílem toliko poškodit majetkovou sféru dlužníka, v projednávané situaci jde nepochybně o významnou součást podnikatelské úvahy. Obohacení věřitele prakticky nelze od ryze šikanózního záměru odlišit, neboť subjektivní pohnutky jsou ve světle faktického navýšení pohledávky za dlužníkem nepodstatné a finanční prospěch nemůže představovat polehčující okolnost oproti judikaturou již spolehlivě vyřešené situaci, kdy je pohledávka sice navýšena, ale původce navýšení ze situace majetkově netěží osobně a postačí mu, že ubyde z majetkové sféry dlužníka. Soud se nedomnívá, že by svěření zastoupení advokátovi v projednávaném případě (a v bezpočtu obdobných řízení této žalobkyně/právního zástupce) mělo za jediný cíl poškodit dlužníka (tj. situaci, kdy žalobce chce způsobit navýšení pohledávky i za cenu toho, že z takového navýšení sám prospěch nemá), když v daném případě je naopak zřejmé, že zde žalobce z tohoto navýšení přímý prospěch má. I přes absenci úmyslu „způsobit ztrátu jinému“ lze tedy stěží hodnotit projednávaný případ diametrálně odlišně od situace, kdy věřitel objektivně stejným jednáním svou pohledávku navýší jen proto, aby z majetkové sféry dlužníka ubylo. I zde totiž věřitel plánuje navýšení pohledávky o náklady zastoupení advokátem jako samotný důvod k nabytí takové pohledávky a jeho subjektivní motivace se soudu nejeví v kontextu zásahu do absolutního majetkového práva dlužníka významnou.43. Jen stěží lze tedy za přijatelnější považovat takovou interpretaci práva na právní zastoupení, pokud shodným jednáním žalobkyně dosáhne zisku, oproti situaci, kdy jej nedosáhne a rozhodne se pouze dlužníkovi uškodit. Náklady řízení tak nejsou účelné ve smyslu procesním (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a ve smyslu realizace práva na právní zastoupení před soudy, ale toliko ve smyslu majetkového zájmu samotné žalobkyně/právního zástupce, kteří cizí splatnou pohledávku nabyli právě a jen proto, aby maximalizovali svůj obchodní zisk. V dalším lze již odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, , dle jehož publikované právní věty platí, že o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka. Případně na nález Ústavního soudu ve sp. zn. IV. ÚS 193/17: Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přitom je účelnost nákladů řízení posuzovat. Při zvažování účelnosti vynaložených nákladů soud nesmí pouštět ze zřetele ani samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto vymezením účelu civilního procesu však nejsou situace, kdy se civilní řízení vede nejen kvůli věci samé, ale i kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení z důvodu právního zastoupení (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 3698/10, I. ÚS 329/08, Pl. ÚS 39/13). Mezi případy, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem není možné přiznat, proto spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Za zneužití procesního práva tak lze považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu, a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem.44. Z výše uvedených důvodů by tedy soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení ani odměnu v rozsahu mimosmluvní odměny advokáta (ve spojené věci), ale toliko ve výši nákladů účastníka nezastoupeného ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jak již výše vypočteno. S ohledem na zamítnutí celé žaloby však nemusel přiznávat advokátovi ani to. U druhé právní zástupkyně (a následně společné) lze konstatovat, že obsah webové prezentace této advokátky (akvrbkova.cz) je rovněž výmluvný a svědčí především o systematickém zapojení do lichvy, nikoliv o samostatném výkonu advokacie.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Teplice 3. června","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Mgr. Jan Sýkora v. r.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"soudce","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTP:2026:20.C.329.2025.93","publishedAt":"2026-10-12","decisionAt":"2026-06-03","caseNumber":{"senate":20,"registry":"C","index":329,"year":2025,"pageNumber":93},"solver":{"titlesBefore":"","firstName":"JMÉNEM","lastName":"REPUBLIKY","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSTP","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 10 000 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"122","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"99","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"121","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153b","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":143,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"122","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"218","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1796","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1932","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1933","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PECE_RADNEHO_HOSPODARE","BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PREVENCE","DOKAZOVANI","ODDLUZENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","ZAVINENI","PRACOVNI_VOLNO","NAKLADY_RIZENI","ABSOLUTNI_MAJETKOVA_PRAVA","UZNANI_DLUHU","ADVOKATNI_TARIF","ADVOKACIE","NASLEDEK","LHUTY","PRAVNICKA_OSOBA","INVESTICNI_FOND","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","VZAJEMNY_NAVRH","SUBSIDIARITA_TRESTNI_REPRESE","PROPADNUTI_VECI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LICHVA","OBCHODNI_PODIL","PODVOD"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}