{"uuid":"dc404863-f203-4993-8052-1b87b44b70d5","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za níž jedná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 212 704,8 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Řízení se co do částky 152 000 Kč s příslušenstvím zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky od 25. 10. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 704,8 Kč s příslušenstvím, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Řízení se co do částky 152 000 Kč s příslušenstvím zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky od 25. 10. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 704,8 Kč s příslušenstvím, se zamítá.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 212 704,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalobkyně účastníkem řízení vedeného původně u Okresního soudu v Liberci, následně u Okresního soudu v České Lípě (dále též „posuzovaný soud“) pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též „posuzované řízení“), zahájeného dne 27. 4. 2014 a skončeného rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 15. 4. 2025. Naříkané řízení tak trvalo 10 let a 8 měsíců. Řízení nebylo procesně, právně ani skutkově složité. Probíhalo na svou stupních soudní soustavy (2x soud I. stupně a 2x odvolací soud) a žalobkyně nijak k průtahům nepřispěla. Posuzovaný soud postupoval nehospodárně a nekoncentrovaně. V jeho postupu lze seznat četná období nečinnosti a procesní vady, pro která musela být rozhodnutí zrušena (nedostatečného poučování účastníků řízení). Průtahy žalobkyně spatřuje v období od 27. 4. 2014 do 20. 11. 2015 (nečinnost spojená s pozdním vydáním elektronického platebního rozkazu v délce 1 rok a 6 měsíců); od 27. 4. 2014 do 24. 11. 2016 období, než posuzovaný soud nařídil ústní jednání v délce 2 let a 6 měsíců); od 24. 11. 2016 do 14. 6. 2018 (prodleva mezi prvním a druhým ústním jednáním bez odročení pro omluvu právního zástupce žalované společnosti v posuzovaném řízení v délce 1 roku a 6 měsíců); od 27. 4. 2014 do 2. 7. 2019 (období než bylo vydáno rozhodnutí posuzovaného soudu v délce 5 let a dva měsíce); od 27. 5. 2020 do 20. 1. 2022 (než soud I. stupně nařídil jednání po zrušení jeho rozhodnutí v délce 1 rok 7 měsíců) a od 20. 1. 2022 do 20. 2. 2024 (zjišťování zda lze vyhotovit znalecký posudek ve věci, prý nelze, ačkoliv byl na konci řízení poměrně rychle vyhotoven v délce 2 roky 1 měsíc). Žalobkyně se z důvodu nepřiměřeně dlouhého posuzovaného řízení domáhá po žalované částky 212 704,80 Kč. Žalobkyně vycházela z částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž řízení trvalo do 27. 4. 2014 do 15. 4. 2025 (se zohledněním přerušení od 26. 6. 2015 do 27. 9. 2015). Žalobkyně proto základní částku ve výši 193 368 Kč (20 000 Kč za první dva roky + 104 měsíců * 1 667 Kč) zvýšila o 10 % s ohledem na vadný postup posuzovaného soudu. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 24. 4. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 24. 4. 2025. Žádosti bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 152 000 Kč. Žalobkyně shrnula průběh posuzovaného řízení, přičemž došla k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Průtahy v řízení byly zjištěny v délce 3 let a 5 měsíců. Řízení trvalo 11 let. Soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, soud II. stupně také dvakrát. Po skutkové a právní stránce bylo řízení shledáno mírně složité (provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci, zpracován znalecký posudek za účelem zjištění ceny obvyklé) a význam pro žalobkyni byl shledám běžný, když se o řízení dostatečně nezajímala v době průtahů. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla žalovaná ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná základní částku modifikovala snížením o 5procent z důvodu složitosti řízení. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Podáním ze dne 4. 12. 2025 žalobkyně uvedla, že plnění žalované ve výši 152 000 Kč nepovažuje vzhledem k nepřiměřené délce posuzovaného řízení za dostatečné, neboť nereflektuje nepřiměřenou délku řízení, nezohledňuje dostatečně průtahy a procesní vady posuzovaného soudu. Závěr žalované o určité míře složitosti nemá oporu ve spise. Skutkový stav byl jednoduchý, jednalo se o nájem stroje, dopravní nehodu, fakturu oprav a nárok na náhradu škody. Znalecký posudek byl navíc vypracován až odvolacím soudem. Není také pravdou, že by se žalobkyně o řízení nezajímala, když opakovaně urgovala soud k dalšímu postupu, obratem reagovala na výzvy posuzovaného soudu a projevovala aktivitu v situaci, kdy byl sám soud nečinný. Z pohledu žalované byl spor zásadní, když se jednalo o přímou finanční ztrátu a s tím spojené dlouhodobé možnosti s prostředky disponovat. Částka přiznaná žalovanou je tak příliš nízká.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na jednání dne 22. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 152 000 Kč s příslušenstvím z důvodu plnění žalované. Žalovaná se zpětvzetím na ústním jednání souhlasila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Při ústním jednání dne 22. 1. 2026 bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 24. 4. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dne 27. 4. 2014 podala žalobkyně (v posuzovaném řízení v postavení žalobkyně) prostřednictvím rozhraní CEPR k Okresnímu soudu v Liberci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož prostřednictvím se na panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", (dále jen „dlužník“), domáhala částky ve výši 196 285 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na pronajatém stroji. Na základě smlouvy o nájmu movitých věcí č. 11Z17050195 pronajala žalobkyně dlužníkovi čelní kolový nakladač zn. JCB 535-95. Dlužník vrátil stoj poškozený. Cena opravy činila 196 285 Kč. Dne 2. 5. 2014 žalobkyně uhradila soudní poplatek. Dne 2. 10. 2014 žalobkyně urgovala vydání elektronického platebního rozkazu. Dne 14. 10. 2014 bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti. Dne 15. 10. 2014 se žalobkyně vzdala práva na odvolání do usnesení o místní nepříslušnosti. Dne 18. 11. 2015 došlo ke zmylnění doložky na rozhodnutí o místní nepříslušnosti. Dne 20. 11. 2015 došlo k vydání elektronického platebního rozkazu. Dne 21. 12. 2015 byl podán odpor do elektronického platebního rozkazu. Dne 20. 1. 2016 částečně doplnil dlužník svůj odpor podáním ze dne 19. 1. 2016. Dne 27. 6. 2016 urgovala žalobkyně nařízení ústního jednání. Dne 26. 10. 2016 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 24. 11. 2016. Dne 14. 11. 2016 se žalobkyně vyjádřila k podání dlužníka ze dne 19. 1. 2016. Dne 24. 11. 2016 se konalo první jednání ve věci. Byl učiněn pokus o smír. Byly předneseny návrhy a provedeno dokazování listinnými důkazy. Na jednání došlo ke koncentraci řízení. Žalobkyně doložila další důkazy a přislíbila ještě další důkazy doložit. Následně bylo ústní jednání odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování. Dne 22. 11. 2017 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy. Dne 16. 5. 2018 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 14. 6. 2018. Dne 24. 5. 2018 se právní zástupce dlužníka z nařízeného jednání omluvil a požádal o odročení z důvodu kolize dříve nařízeného jiného jednání. Dne 7. 6. 2018 bylo jednání k žádosti právního zástupce dlužníka odročeno na 26. 6. 2018. Dne 22. 6. 2018 byl právní zástupce dlužníka nahlížet do spisu. Dne 26. 6. 2018 se konalo druhé ústní jednání ve věci, na které se dostavil jen právní zástupce dlužníka. Na jednání navrhl žalovaný přerušení řízení z důvodu nepřítomnosti žalobkyně. Následně bylo vyhlášeno usnesení, že se řízení přerušuje podle § 110 o. s. ř. Právní moc nastala dne 18. 7. 2018. Dne 28. 6. 2018 požádala žalobkyně o zaslání protokolu z ústního jednání konaného dne 26. 6. 2018. Dne 19. 7. 2018 byl dán pokyn k dání spisu na lhůtu do 19. 7. 2019. Dne 27. 9. 2018 dala žalobkyně návrh na pokračování v řízení. Dne 4. 10. 2018 učiněn úřední záznam, že tříměsíční lhůta pro podání návrhu uplyne dne 18. 10. 2018. Spis byl dán na lhůtu do 19. 10. 2018. Dne 23. 1. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. Právní moc nastala dne 30. 1. 2019. Dne 6. 5. 2019 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 20. 6. 2019. Dne 20. 6. 2019 se konalo třetí ústní jednání ve věci, na které se dostavili oba právní zástupci účastníků řízení. Byl učiněn pokus o smír. Byl zopakován výsledek dosavadního řízení. Bylo provedeno další dokazování listinnými důkazy. Právní zástupce dlužníka navrhl vypracování znaleckého posudku na cenu provedených oprav. Následně bylo jednání odročeno na 2. 7. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 2. 7. 2019 došlo k vyhlášení rozsudku. Žalobkyni bylo částečně vyhověno, co do částky 156 903,23 Kč s příslušenstvím, a částečně byla žaloba zamítnuta, co do částky 39 381,77 Kč s příslušenstvím. K vypravení rozsudku došlo dne 18. 7. 2019. Dne 1. 8. 2019 se dlužník do vyhovujícího výroku a výroku o nákladech řízení rozsudku blanketně odvolal. Dne 28. 8. 2019 dlužník své odvolání doplnil. Dne 3. 9. 2019 byl dlužník vyzván k uhrazení soudního poplatku z odvolání. Zároveň bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 6. 9. 2019 žalovaný uhradil soudní poplatek z odvolání. Dne 18. 9. 2019 se žalobkyně k odvolání vyjádřila. Dne 11. 12. 2019 byl spis předložen odvolacímu soud, tj. Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Dne 16. 4. 2020 byl dán pokyn k nařízení jednání před odvolacím soudem na 13. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 se konalo jednání před odvolacím soudem. Na jednání byl sdělen předběžný právní názor odvolacího soudu. Účastníci řízení následně požádali o lhůtu ke smírnému vyřešení sporu. Jednání tak bylo odročeno na 27. 5. 2020. Dne 25. 5. 2020 žalobkyně sdělila soudu, že dlužník se dohodnout nechce a je v jednání pasivní. Dne 27. 5. 2020 rozhodl odvolací soud, že se rozsudek ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací k projednání soudu I. stupně. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se dostatečně nevypořádal s námitkami dlužníka o výši škody a důvodností opravy. Soud I. stupně dlužníka řádně nepoučil v souladu s § 118a odst. 1 o. s. ř. a neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem, čímž soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 25. 6. 2020. Dne 3. 7. 2020 byl spis předložen soudci. Dne 31. 8. 2021 skončil ve funkci předseda senátu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a věc byla přidělena soudkyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 24. 9. 2021 byla účastníkům řízení sdělena změna v obsazení senátu spolu s výzvou k doplnění tvrzení a důkazů s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 18. 11. 2021 byl dán pokyn k nařízení jednání na 20. 1. 2022. Dne 22. 1. 2022 se konalo čtvrté ústní jednání ve věci, na které se dostavili oba právní zástupci účastníků řízení. Byl konstatován stav věci a došlo k rekapitulaci rozhodnutí odvolacího soudu. Dlužníkovi bylo dáno poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. spolu s 30denní lhůtou. Následně bylo jednání odročeno na 7. 4. 2022. Dne 14. 2. 2022 se dlužník vyjádřil k výzvě soudu. Dne 23. 2. 2022 bylo vyjádření zasláno žalobkyni. Dne 6. 4. 2022 soudkyně odvolala jednání nařízení na 7. 4. 2022, neboť s ohledem na vyjádření dlužníka by jednání nebylo účelné. Zároveň byla žalobkyně vyzvána k replice na vyjádření dlužníka ze dne 11. 2. 2022. Dne 5. 5. 2022 se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila. Dne 12. 10. 2022 byl poptán znalec k vypracování znaleckého posudku. Dne 20. 10. 2022 byl znalec nahlédnout do spisu. Dne 21. 10. 2022 učiněn úřední záznam, že dle vyjádření znalce nelze znalecký posudek vypracovat dle písemností obsažených ve spise, neboť podklady nejsou úplné. Dne 25. 10. 2022 byl vznesen součinnostní dotaz k Policii ČR. Dne 1. 11. 2022 byl dlužník vyzván k doložení podkladů požadovaných znalcem pro vypracování znaleckého posudku. Dne 3. 11. 2022 policejní orgán podáním ze dne 2. 11. 2022 sdělil, že spis k posuzované dopravní nehodě je již skartován. Dne 2. 12. 2022 dlužník sdělil, že se mu nepovedlo dohledat požadované podklady. Dne 15. 12. 2022 byli k vyjádření vyzváni znalec a žalobkyně. Dne 16. 12. 2022 doplnila žalobkyně k výzvě soudu důkazy. Dne 15. 1. 2023 znalec sdělil, že znalecký posudek vypracovat nelze. Dne 17. 2. 2023 byly znalci zaslány podklady doložené žalobkyní. Dne 5. 3. 2023 znalec znovu potvrdil, že znalecký posudek pro nedostatek podkladů vypracovat nelze. Dne 26. 5. 2023 byl vznesen součinnostní dotaz ke společnosti, který prováděla opravu stroje k dodání podkladů. Dne 12. 7. 2023 byl dán pokyn k urgenci dotazu. Dne 13. 7. 2023 bylo firmou provádějící opravy sděleno, že fotodokumentaci neprováděli. Dne 5. 9. 2023 byl osloven jiný znalec se žádostí o vypracování znaleckého posudku. Dne 26. 9. 2023 požádal znalec o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 16. 11. 2023 byl znalec urgován k odpovědi. Dne 11. 12. 2023 byl dán pokyn k nařízení jednání na 20. 2. 2024 se sdělením, že není objektivně možné přistoupit k zadání znaleckého posudku. Dne 29. 12. 2023 druhý znalec potvrdil, že vypracování znaleckého posudku není objektivně možné. Dne 11. 1. 2024 se žalobkyně vyjádřila k podání znalce a uvedla, že by se smírnému řešení nebránila vzhledem k nepřiměřené délce řízení. Dne 23. 1. 2024 bylo vyjádření zasláno dlužníkovi. Dne 20. 2. 2024 se konalo páté ústní jednání ve věci. Byl zamítnut návrh na vyhotovení znaleckého posudku. Došlo ke koncentraci řízení. Dokazování bylo skončeno. Byly předneseny závěrečné řeči a vynesen rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K rozeslání rozsudku došlo 21. 3. 2024. Dne 3. 4. 2024 se dlužník proti rozsudku odvolal. Dne 10. 4. 2024 bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 22. 4. 2024 se žalobkyně k odvolání dlužníka vyjádřila. Dne 2. 5. 2024 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 5. 11. 2024 byl dán pokyn k nařízení jednání odvolacího soudu na 21. 11. 2024. Dne 21. 11. 2024 se konalo druhé jednání před odvolacím soudem, na které dorazili právní zástupci účastníků řízení. Byl shrnut dosavadní průběh řízení a došlo k přednesům podání. Následně bylo jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 7. 1. 2025 byl dlužník vyzván k uhrazení zálohy na vypracování znaleckého posudku. Dne 10. 1. 2025 dlužník zálohu uhradil. Dne 17. 1. 2025 byl ustanoven znalec, který měl znalecký posudek předložit do 2 měsíců. Dne 24. 1. 2025 byl znalci zaslán spis. 6. 3. 2025 předložil znalec vypracovaný znalecký posudek. Dne 11. 3. 2025 byl dán pokyn k nařízení jednání na 10. 4. 2025 a rozeslání znaleckého posudku. Dne 19. 3. 2025 se žalobkyně vyjádřila ke znaleckému posudku. Dne 10. 4. 2025 se konalo třetí jednání před odvolacím soudem. Byl proveden důkaz znaleckým posudkem a proveden výslech znalce. Jednání bylo následně odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 15. 4. 2025. Dne 15. 4. 2025 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně, přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalovanému uhradit náklady státu. Dne 15. 5. 2025 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 19. 5. 2025. Žádosti bylo vyhověno. Téhož dne bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 19. 5. 2025 došlo k vypravení rozhodnutí odvolacího soudu. Právní moc nastala dne 20. 5. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) celkové délce řízení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) složitosti řízení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Jelikož žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni celkově částku 152 000 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně, co do této částky s příslušenstvím, žalobu zpět, přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila. Soud proto výrokem I. řízení v této části zastavil ve smyslu § 96 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 4. 2014 (podání žalobního návrhu) do 20. 5. 2025 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu), tj. 11 let, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 11 let činí 16 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 160 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na 20 000 Kč za rok řízení soud považuje za excesivní, když tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení, k tomuto závěru však v této věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobkyně se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 10 % [z toho o 5 % pro procesní (provádění listinných důkazů, výslechy svědků, nutnost znaleckého posudku, nedostatek podkladů k vyhotovení znaleckého posudku, nutnost více jednání) a o 5 % pro skutkovou (nutnost porovnat cenu obvyklou oprav a vyúčtované škody, řízení o náhradě škody potřeba širšího dokazování)]. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud si je vědom toho, že žalobkyně se snažila odstranit průtahy v řízení opakovanými urgencemi o další postup soudu ve věci. Zároveň však žalobkyně způsobila průtah v délce 4 měsíců, když se nedostavila k jednání nařízenému na 26. 6. 2018, což vedlo k přerušení řízení v souladu s ustanovením § 110 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že pro jednán poškozeného není na místě základní částku modifikovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku modifikoval o 40 %. Soud shledal v postupu soudů průtahy přesahující více jak polovinu délky posuzovaného řízení. Soud ve věci shledal následující průtahy:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 2. 5. 2014 (uhrazení soudního poplatku) do 14. 10. 2014 (rozhodnutí o místní nepříslušnosti) – 5 měsíců;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 15. 10. 2014 (vzdání se odvolání žalobkyní) do 20. 11. 2015 (vydání elektronického platebního rozkazu) – 1 rok a 1 měsíc;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 20. 1. 2016 (doplnění odporu dlužníkem) do 26. 10. 2016 (nařízení ústního jednání) – 10 měsíců;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 24. 11. 2016 (první ústní jednání ve věci) do 16. 5. 2018 (nařízení ústního jednání) – 1 rok 6 měsíců;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 19. 10. 2018 (mělo být rozhodnuto o pokračování v řízení) do 23. 1. 2019 (rozhodnutí o pokračování v řízení) – 3 měsíce;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 23. 1. 2019 (rozhodnutí o pokračování v řízení) do 6. 5. 2019 (nařízení ústního jednání) – 3 měsíce;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 25. 6. 2020 (spis vrácen soudu I. stupně) do 24. 9. 2021 (sdělení změny obsazení senátu a výzva účastníkům řízení) – 1 rok a 3 měsíce;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 5. 5. 2022 (vyjádření žalobkyně) do 12. 10. 2022 (úkony k zajištění znalce) – 5 měsíců; a","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- od 17. 2. 2022 (zaslání pokladů znalci) do 5. 3. 2023 (sdělení znalce) – 1 rok.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud vzal také v potaz, že první rozhodnutí posuzovaného soudu bylo odvolacím soudem zrušeno pro procesní vady soudu, který se dostatečně nevypořádal s námitkami dlužníka a nedal mu řádná poučení. Soud tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postup posuzovaného soudu byl tak značně nekoncentrovaný, přičemž byl provázen procesními pochybeními, které vedly až ke zrušení prvního rozhodnutí ve věci. Ze shora uvedených důvodů tak soud přistoupil ke zvýšení základní částky v maximální výši, jak je uvedeno shora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, přičemž tento soud vidí jako běžný. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Soud tak nepřistoupil k modifikaci základní částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě zvýšit o 30 % (- 10 % složitost, + 40 % postup orgánu veřejné moci) na výsledných 208 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši 152 000 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok ve výši 56 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části 4 704,80 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Výrokem I. soud žalobci přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 24. 4. 2025, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 24. 10. 2025 a od 25. 10. 2025 je v prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na ni třeba hledět, jakoby byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady za právní zastoupení ve výši 13 757,70 Kč a náklady v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč (výrok IV.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a.t.“), když advokát dle § 9a odst. 2 písm. a), § 7 bod 5 (z tarifní hodnoty 56 000 Kč) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. vykonal 3x úkony právní služby á 3 340 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a vyjádření ze dne 4. 12. 2025. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů á 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud dále advokátu přiznal dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady hotových výdajů (11 370 Kč) ve výši 2 387,70 Kč, neboť advokát je jejím plátcem. Odměna nezastoupeného účastníka za úkon účast na ústním jednání dne 22. 1. 2026 byla vypočítána v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., když se k ústnímu jednání dne 22. 1. 2026 dostavila advokátní koncipientka, která nesplnila zákonné podmínky účasti při jednání jako advokátní koncipient (nedostatek praxe), přičemž žalobkyně nedoložila výši hotových výdajů, proto jí náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. Celkem náklady žalobkyně činí 16 057,70 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů v řízeních úspěšné žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 212 704,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalobkyně účastníkem řízení vedeného původně u Okresního soudu v Liberci, následně u Okresního soudu v České Lípě (dále též „posuzovaný soud“) pod sp. zn. , Anonymizováno,  (dále též „posuzované řízení“), zahájeného dne 27. 4. 2014 a skončeného rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 15. 4. 2025. Naříkané řízení tak trvalo 10 let a 8 měsíců. Řízení nebylo procesně, právně ani skutkově složité. Probíhalo na svou stupních soudní soustavy (2x soud I. stupně a 2x odvolací soud) a žalobkyně nijak k průtahům nepřispěla. Posuzovaný soud postupoval nehospodárně a nekoncentrovaně. V jeho postupu lze seznat četná období nečinnosti a procesní vady, pro která musela být rozhodnutí zrušena (nedostatečného poučování účastníků řízení). Průtahy žalobkyně spatřuje v období od 27. 4. 2014 do 20. 11. 2015 (nečinnost spojená s pozdním vydáním elektronického platebního rozkazu v délce 1 rok a 6 měsíců); od 27. 4. 2014 do 24. 11. 2016 období, než posuzovaný soud nařídil ústní jednání v délce 2 let a 6 měsíců); od 24. 11. 2016 do 14. 6. 2018 (prodleva mezi prvním a druhým ústním jednáním bez odročení pro omluvu právního zástupce žalované společnosti v posuzovaném řízení v délce 1 roku a 6 měsíců); od 27. 4. 2014 do 2. 7. 2019 (období než bylo vydáno rozhodnutí posuzovaného soudu v délce 5 let a dva měsíce); od 27. 5. 2020 do 20. 1. 2022 (než soud I. stupně nařídil jednání po zrušení jeho rozhodnutí v délce 1 rok 7 měsíců) a od 20. 1. 2022 do 20. 2. 2024 (zjišťování zda lze vyhotovit znalecký posudek ve věci, prý nelze, ačkoliv byl na konci řízení poměrně rychle vyhotoven v délce 2 roky 1 měsíc). Žalobkyně se z důvodu nepřiměřeně dlouhého posuzovaného řízení domáhá po žalované částky 212 704,80 Kč. Žalobkyně vycházela z částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž řízení trvalo do 27. 4. 2014 do 15. 4. 2025 (se zohledněním přerušení od 26. 6. 2015 do 27. 9. 2015). Žalobkyně proto základní částku ve výši 193 368 Kč (20 000 Kč za první dva roky + 104 měsíců * 1 667 Kč) zvýšila o 10 % s ohledem na vadný postup posuzovaného soudu. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 24. 4. 2025.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 24. 4. 2025. Žádosti bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 152 000 Kč. Žalobkyně shrnula průběh posuzovaného řízení, přičemž došla k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Průtahy v řízení byly zjištěny v délce 3 let a 5 měsíců. Řízení trvalo 11 let. Soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, soud II. stupně také dvakrát. Po skutkové a právní stránce bylo řízení shledáno mírně složité (provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci, zpracován znalecký posudek za účelem zjištění ceny obvyklé) a význam pro žalobkyni byl shledám běžný, když se o řízení dostatečně nezajímala v době průtahů. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla žalovaná ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná základní částku modifikovala snížením o 5procent z důvodu složitosti řízení. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.3. Podáním ze dne 4. 12. 2025 žalobkyně uvedla, že plnění žalované ve výši 152 000 Kč nepovažuje vzhledem k nepřiměřené délce posuzovaného řízení za dostatečné, neboť nereflektuje nepřiměřenou délku řízení, nezohledňuje dostatečně průtahy a procesní vady posuzovaného soudu. Závěr žalované o určité míře složitosti nemá oporu ve spise. Skutkový stav byl jednoduchý, jednalo se o nájem stroje, dopravní nehodu, fakturu oprav a nárok na náhradu škody. Znalecký posudek byl navíc vypracován až odvolacím soudem. Není také pravdou, že by se žalobkyně o řízení nezajímala, když opakovaně urgovala soud k dalšímu postupu, obratem reagovala na výzvy posuzovaného soudu a projevovala aktivitu v situaci, kdy byl sám soud nečinný. Z pohledu žalované byl spor zásadní, když se jednalo o přímou finanční ztrátu a s tím spojené dlouhodobé možnosti s prostředky disponovat. Částka přiznaná žalovanou je tak příliš nízká.4. Na jednání dne 22. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 152 000 Kč s příslušenstvím z důvodu plnění žalované. Žalovaná se zpětvzetím na ústním jednání souhlasila.5. Při ústním jednání dne 22. 1. 2026 bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 24. 4. 2025.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. , Anonymizováno, , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:Dne 27. 4. 2014 podala žalobkyně (v posuzovaném řízení v postavení žalobkyně) prostřednictvím rozhraní CEPR k Okresnímu soudu v Liberci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož prostřednictvím se na panu , jméno FO, , IČO: , IČO, , (dále jen „dlužník“), domáhala částky ve výši 196 285 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na pronajatém stroji. Na základě smlouvy o nájmu movitých věcí č. 11Z17050195 pronajala žalobkyně dlužníkovi čelní kolový nakladač zn. JCB 535-95. Dlužník vrátil stoj poškozený. Cena opravy činila 196 285 Kč. Dne 2. 5. 2014 žalobkyně uhradila soudní poplatek. Dne 2. 10. 2014 žalobkyně urgovala vydání elektronického platebního rozkazu. Dne 14. 10. 2014 bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti. Dne 15. 10. 2014 se žalobkyně vzdala práva na odvolání do usnesení o místní nepříslušnosti. Dne 18. 11. 2015 došlo ke zmylnění doložky na rozhodnutí o místní nepříslušnosti. Dne 20. 11. 2015 došlo k vydání elektronického platebního rozkazu. Dne 21. 12. 2015 byl podán odpor do elektronického platebního rozkazu. Dne 20. 1. 2016 částečně doplnil dlužník svůj odpor podáním ze dne 19. 1. 2016. Dne 27. 6. 2016 urgovala žalobkyně nařízení ústního jednání. Dne 26. 10. 2016 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 24. 11. 2016. Dne 14. 11. 2016 se žalobkyně vyjádřila k podání dlužníka ze dne 19. 1. 2016. Dne 24. 11. 2016 se konalo první jednání ve věci. Byl učiněn pokus o smír. Byly předneseny návrhy a provedeno dokazování listinnými důkazy. Na jednání došlo ke koncentraci řízení. Žalobkyně doložila další důkazy a přislíbila ještě další důkazy doložit. Následně bylo ústní jednání odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování. Dne 22. 11. 2017 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy. Dne 16. 5. 2018 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 14. 6. 2018. Dne 24. 5. 2018 se právní zástupce dlužníka z nařízeného jednání omluvil a požádal o odročení z důvodu kolize dříve nařízeného jiného jednání. Dne 7. 6. 2018 bylo jednání k žádosti právního zástupce dlužníka odročeno na 26. 6. 2018. Dne 22. 6. 2018 byl právní zástupce dlužníka nahlížet do spisu. Dne 26. 6. 2018 se konalo druhé ústní jednání ve věci, na které se dostavil jen právní zástupce dlužníka. Na jednání navrhl žalovaný přerušení řízení z důvodu nepřítomnosti žalobkyně. Následně bylo vyhlášeno usnesení, že se řízení přerušuje podle § 110 o. s. ř. Právní moc nastala dne 18. 7. 2018. Dne 28. 6. 2018 požádala žalobkyně o zaslání protokolu z ústního jednání konaného dne 26. 6. 2018. Dne 19. 7. 2018 byl dán pokyn k dání spisu na lhůtu do 19. 7. 2019. Dne 27. 9. 2018 dala žalobkyně návrh na pokračování v řízení. Dne 4. 10. 2018 učiněn úřední záznam, že tříměsíční lhůta pro podání návrhu uplyne dne 18. 10. 2018. Spis byl dán na lhůtu do 19. 10. 2018. Dne 23. 1. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. Právní moc nastala dne 30. 1. 2019. Dne 6. 5. 2019 byl dán pokyn k nařízení ústního jednání na 20. 6. 2019. Dne 20. 6. 2019 se konalo třetí ústní jednání ve věci, na které se dostavili oba právní zástupci účastníků řízení. Byl učiněn pokus o smír. Byl zopakován výsledek dosavadního řízení. Bylo provedeno další dokazování listinnými důkazy. Právní zástupce dlužníka navrhl vypracování znaleckého posudku na cenu provedených oprav. Následně bylo jednání odročeno na 2. 7. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 2. 7. 2019 došlo k vyhlášení rozsudku. Žalobkyni bylo částečně vyhověno, co do částky 156 903,23 Kč s příslušenstvím, a částečně byla žaloba zamítnuta, co do částky 39 381,77 Kč s příslušenstvím. K vypravení rozsudku došlo dne 18. 7. 2019. Dne 1. 8. 2019 se dlužník do vyhovujícího výroku a výroku o nákladech řízení rozsudku blanketně odvolal. Dne 28. 8. 2019 dlužník své odvolání doplnil. Dne 3. 9. 2019 byl dlužník vyzván k uhrazení soudního poplatku z odvolání. Zároveň bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 6. 9. 2019 žalovaný uhradil soudní poplatek z odvolání. Dne 18. 9. 2019 se žalobkyně k odvolání vyjádřila. Dne 11. 12. 2019 byl spis předložen odvolacímu soud, tj. Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Dne 16. 4. 2020 byl dán pokyn k nařízení jednání před odvolacím soudem na 13. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 se konalo jednání před odvolacím soudem. Na jednání byl sdělen předběžný právní názor odvolacího soudu. Účastníci řízení následně požádali o lhůtu ke smírnému vyřešení sporu. Jednání tak bylo odročeno na 27. 5. 2020. Dne 25. 5. 2020 žalobkyně sdělila soudu, že dlužník se dohodnout nechce a je v jednání pasivní. Dne 27. 5. 2020 rozhodl odvolací soud, že se rozsudek ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací k projednání soudu I. stupně. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se dostatečně nevypořádal s námitkami dlužníka o výši škody a důvodností opravy. Soud I. stupně dlužníka řádně nepoučil v souladu s § 118a odst. 1 o. s. ř. a neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem, čímž soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 25. 6. 2020. Dne 3. 7. 2020 byl spis předložen soudci. Dne 31. 8. 2021 skončil ve funkci předseda senátu , tituly před jménem,  , jméno FO,  a věc byla přidělena soudkyni , tituly před jménem,  , jméno FO, . Dne 24. 9. 2021 byla účastníkům řízení sdělena změna v obsazení senátu spolu s výzvou k doplnění tvrzení a důkazů s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 18. 11. 2021 byl dán pokyn k nařízení jednání na 20. 1. 2022. Dne 22. 1. 2022 se konalo čtvrté ústní jednání ve věci, na které se dostavili oba právní zástupci účastníků řízení. Byl konstatován stav věci a došlo k rekapitulaci rozhodnutí odvolacího soudu. Dlužníkovi bylo dáno poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. spolu s 30denní lhůtou. Následně bylo jednání odročeno na 7. 4. 2022. Dne 14. 2. 2022 se dlužník vyjádřil k výzvě soudu. Dne 23. 2. 2022 bylo vyjádření zasláno žalobkyni. Dne 6. 4. 2022 soudkyně odvolala jednání nařízení na 7. 4. 2022, neboť s ohledem na vyjádření dlužníka by jednání nebylo účelné. Zároveň byla žalobkyně vyzvána k replice na vyjádření dlužníka ze dne 11. 2. 2022. Dne 5. 5. 2022 se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila. Dne 12. 10. 2022 byl poptán znalec k vypracování znaleckého posudku. Dne 20. 10. 2022 byl znalec nahlédnout do spisu. Dne 21. 10. 2022 učiněn úřední záznam, že dle vyjádření znalce nelze znalecký posudek vypracovat dle písemností obsažených ve spise, neboť podklady nejsou úplné. Dne 25. 10. 2022 byl vznesen součinnostní dotaz k Policii ČR. Dne 1. 11. 2022 byl dlužník vyzván k doložení podkladů požadovaných znalcem pro vypracování znaleckého posudku. Dne 3. 11. 2022 policejní orgán podáním ze dne 2. 11. 2022 sdělil, že spis k posuzované dopravní nehodě je již skartován. Dne 2. 12. 2022 dlužník sdělil, že se mu nepovedlo dohledat požadované podklady. Dne 15. 12. 2022 byli k vyjádření vyzváni znalec a žalobkyně. Dne 16. 12. 2022 doplnila žalobkyně k výzvě soudu důkazy. Dne 15. 1. 2023 znalec sdělil, že znalecký posudek vypracovat nelze. Dne 17. 2. 2023 byly znalci zaslány podklady doložené žalobkyní. Dne 5. 3. 2023 znalec znovu potvrdil, že znalecký posudek pro nedostatek podkladů vypracovat nelze. Dne 26. 5. 2023 byl vznesen součinnostní dotaz ke společnosti, který prováděla opravu stroje k dodání podkladů. Dne 12. 7. 2023 byl dán pokyn k urgenci dotazu. Dne 13. 7. 2023 bylo firmou provádějící opravy sděleno, že fotodokumentaci neprováděli. Dne 5. 9. 2023 byl osloven jiný znalec se žádostí o vypracování znaleckého posudku. Dne 26. 9. 2023 požádal znalec o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 16. 11. 2023 byl znalec urgován k odpovědi. Dne 11. 12. 2023 byl dán pokyn k nařízení jednání na 20. 2. 2024 se sdělením, že není objektivně možné přistoupit k zadání znaleckého posudku. Dne 29. 12. 2023 druhý znalec potvrdil, že vypracování znaleckého posudku není objektivně možné. Dne 11. 1. 2024 se žalobkyně vyjádřila k podání znalce a uvedla, že by se smírnému řešení nebránila vzhledem k nepřiměřené délce řízení. Dne 23. 1. 2024 bylo vyjádření zasláno dlužníkovi. Dne 20. 2. 2024 se konalo páté ústní jednání ve věci. Byl zamítnut návrh na vyhotovení znaleckého posudku. Došlo ke koncentraci řízení. Dokazování bylo skončeno. Byly předneseny závěrečné řeči a vynesen rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K rozeslání rozsudku došlo 21. 3. 2024. Dne 3. 4. 2024 se dlužník proti rozsudku odvolal. Dne 10. 4. 2024 bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 22. 4. 2024 se žalobkyně k odvolání dlužníka vyjádřila. Dne 2. 5. 2024 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 5. 11. 2024 byl dán pokyn k nařízení jednání odvolacího soudu na 21. 11. 2024. Dne 21. 11. 2024 se konalo druhé jednání před odvolacím soudem, na které dorazili právní zástupci účastníků řízení. Byl shrnut dosavadní průběh řízení a došlo k přednesům podání. Následně bylo jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 7. 1. 2025 byl dlužník vyzván k uhrazení zálohy na vypracování znaleckého posudku. Dne 10. 1. 2025 dlužník zálohu uhradil. Dne 17. 1. 2025 byl ustanoven znalec, který měl znalecký posudek předložit do 2 měsíců. Dne 24. 1. 2025 byl znalci zaslán spis. 6. 3. 2025 předložil znalec vypracovaný znalecký posudek. Dne 11. 3. 2025 byl dán pokyn k nařízení jednání na 10. 4. 2025 a rozeslání znaleckého posudku. Dne 19. 3. 2025 se žalobkyně vyjádřila ke znaleckému posudku. Dne 10. 4. 2025 se konalo třetí jednání před odvolacím soudem. Byl proveden důkaz znaleckým posudkem a proveden výslech znalce. Jednání bylo následně odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 15. 4. 2025. Dne 15. 4. 2025 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně, přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalovanému uhradit náklady státu. Dne 15. 5. 2025 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 19. 5. 2025. Žádosti bylo vyhověno. Téhož dne bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 19. 5. 2025 došlo k vypravení rozhodnutí odvolacího soudu. Právní moc nastala dne 20. 5. 2025.8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.9. Jelikož žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni celkově částku 152 000 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně, co do této částky s příslušenstvím, žalobu zpět, přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila. Soud proto výrokem I. řízení v této části zastavil ve smyslu § 96 o. s. ř.10. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).15. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 27. 4. 2014 (podání žalobního návrhu) do 20. 5. 2025 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu), tj. 11 let, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.16. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 11 let činí 16 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 160 000 Kč.18. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na 20 000 Kč za rok řízení soud považuje za excesivní, když tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení, k tomuto závěru však v této věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobkyně se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).20. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.21. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 10 % [z toho o 5 % pro procesní (provádění listinných důkazů, výslechy svědků, nutnost znaleckého posudku, nedostatek podkladů k vyhotovení znaleckého posudku, nutnost více jednání) a o 5 % pro skutkovou (nutnost porovnat cenu obvyklou oprav a vyúčtované škody, řízení o náhradě škody potřeba širšího dokazování)]. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.22. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud si je vědom toho, že žalobkyně se snažila odstranit průtahy v řízení opakovanými urgencemi o další postup soudu ve věci. Zároveň však žalobkyně způsobila průtah v délce 4 měsíců, když se nedostavila k jednání nařízenému na 26. 6. 2018, což vedlo k přerušení řízení v souladu s ustanovením § 110 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že pro jednán poškozeného není na místě základní částku modifikovat.23. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku modifikoval o 40 %. Soud shledal v postupu soudů průtahy přesahující více jak polovinu délky posuzovaného řízení. Soud ve věci shledal následující průtahy:- od 2. 5. 2014 (uhrazení soudního poplatku) do 14. 10. 2014 (rozhodnutí o místní nepříslušnosti) – 5 měsíců;- od 15. 10. 2014 (vzdání se odvolání žalobkyní) do 20. 11. 2015 (vydání elektronického platebního rozkazu) – 1 rok a 1 měsíc;- od 20. 1. 2016 (doplnění odporu dlužníkem) do 26. 10. 2016 (nařízení ústního jednání) – 10 měsíců;- od 24. 11. 2016 (první ústní jednání ve věci) do 16. 5. 2018 (nařízení ústního jednání) – 1 rok 6 měsíců;- od 19. 10. 2018 (mělo být rozhodnuto o pokračování v řízení) do 23. 1. 2019 (rozhodnutí o pokračování v řízení) – 3 měsíce;- od 23. 1. 2019 (rozhodnutí o pokračování v řízení) do 6. 5. 2019 (nařízení ústního jednání) – 3 měsíce;- od 25. 6. 2020 (spis vrácen soudu I. stupně) do 24. 9. 2021 (sdělení změny obsazení senátu a výzva účastníkům řízení) – 1 rok a 3 měsíce;- od 5. 5. 2022 (vyjádření žalobkyně) do 12. 10. 2022 (úkony k zajištění znalce) – 5 měsíců; a- od 17. 2. 2022 (zaslání pokladů znalci) do 5. 3. 2023 (sdělení znalce) – 1 rok.Soud vzal také v potaz, že první rozhodnutí posuzovaného soudu bylo odvolacím soudem zrušeno pro procesní vady soudu, který se dostatečně nevypořádal s námitkami dlužníka a nedal mu řádná poučení. Soud tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postup posuzovaného soudu byl tak značně nekoncentrovaný, přičemž byl provázen procesními pochybeními, které vedly až ke zrušení prvního rozhodnutí ve věci. Ze shora uvedených důvodů tak soud přistoupil ke zvýšení základní částky v maximální výši, jak je uvedeno shora.24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, přičemž tento soud vidí jako běžný. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Soud tak nepřistoupil k modifikaci základní částky.25. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě zvýšit o 30 % (- 10 % složitost, + 40 % postup orgánu veřejné moci) na výsledných 208 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši 152 000 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok ve výši 56 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části 4 704,80 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).26. Výrokem I. soud žalobci přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 24. 4. 2025, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 24. 10. 2025 a od 25. 10. 2025 je v prodlení.27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na ni třeba hledět, jakoby byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady za právní zastoupení ve výši 13 757,70 Kč a náklady v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč (výrok IV.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a.t.“), když advokát dle § 9a odst. 2 písm. a), § 7 bod 5 (z tarifní hodnoty 56 000 Kč) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. vykonal 3x úkony právní služby á 3 340 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a vyjádření ze dne 4. 12. 2025. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů á 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud dále advokátu přiznal dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady hotových výdajů (11 370 Kč) ve výši 2 387,70 Kč, neboť advokát je jejím plátcem. Odměna nezastoupeného účastníka za úkon účast na ústním jednání dne 22. 1. 2026 byla vypočítána v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., když se k ústnímu jednání dne 22. 1. 2026 dostavila advokátní koncipientka, která nesplnila zákonné podmínky účasti při jednání jako advokátní koncipient (nedostatek praxe), přičemž žalobkyně nedoložila výši hotových výdajů, proto jí náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. Celkem náklady žalobkyně činí 16 057,70 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů v řízeních úspěšné žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2026:47.C.96.2025.1","publishedAt":"2026-09-11","decisionAt":"2026-01-22","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":96,"year":2025,"pageNumber":59},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Mlčochová","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZASTAVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 212 704,8 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"47","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"110","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"41","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"39","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","NEMAJETKOVA_UJMA"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}