{"uuid":"dc40de47-7db9-4960-9263-30098f06872a","header":[{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Michala Výtiska v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o ochraně proti nekalé soutěži, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a o náhradu škody, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 33 Cm 349/1997-522,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.II. Rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a ušlého zisku ve výši 250 000 Kč (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce se žalobou (došlou soudu dne 1. 9. 1997; ve znění pozdějších doplnění) proti původně žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „původní žalovaný“) domáhal uložení povinnosti zdržet se o žalobci rozšiřování informace, že není oprávněn osvědčovat-potvrzovat svářečské průkazy, dále povinnosti zaplatit žalobci jako zadostiučinění 100 000 Kč a ušlý zisk ve výši 1,5 mil. Kč a konečně se domáhal také práva na zveřejnění rozsudku formou inzerátu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Své nároky odůvodnil tvrzením, že oba (původní) účastníci řízení podnikají v oblasti výuky sváření a jsou vůči sobě v soutěžním vztahu, oba na základě živnostenského oprávnění mohou provádět školení svářečů a tuto skutečnost pro potřeby vyškoleného svářeče i osvědčit. Původní žalovaný počátkem roku 1994 označil žalobcem vydaný svářečský průkaz pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za neplatný a dále, jak zjistil žalobce u pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", prohlašoval o žalobci, že „nemá certifikát na provádění závěrečných zkoušek, a tudíž jsou od něho veškerá osvědčení neplatná“. Žalobce považuje jednání původního žalovaného za nekalosoutěžní a uplatňuje odpovídající nároky, neboť mu vznikla v důsledku tohoto jednání újma.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Obranu původního žalovaného shrnul soud prvního stupně tak, že uvedl, že žalobci bylo odejmuto oprávnění provozovat svářečskou školu, jak potvrdila společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a to pro porušování v té době platné ČSN 050705, takže se vůči žalobci nekalé soutěže nedopustil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně dále připomněl, že ve věci poprvé rozhodl dne 4. 8. 1999 rozsudkem č. j. 33 Cm 349/97-73 tak, že vyhověl zdržovacímu nároku (výrok I., který v důsledku nepodání odvolání nabyl právní moci 25. 11. 1999), další tři výše popsané uplatněné nároky zamítl (výroky II. až IV.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a žalobci uložil doplatit na soudní poplatek částku 10 000 Kč (výrok VI.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2001, č. j. 3 Cmo 339/2000-98 napadený rozsudek v napadených věcných výrocích II. až IV. a nákladovém výroku V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, ve výroku VI. rozsudek změnil tak, že žalobci uložil doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 65 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dále soud prvního stupně popsal, že v následném řízení docházelo k vydání řady procesních rozhodnutí týkajících se jak okruhu účastníků na straně žalované, tak i rozsahu žalobou uplatněného nároku s tím, že k datu vydání napadeného rozsudku, vystupuje na straně žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako (zbývající) právní nástupce zemřelého původního žalovaného a předmětem sporu je (již jen) nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a ušlého zisku ve výši 250 000 Kč vůči tomuto současnému žalovanému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V další části napadeného rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že již shora označeným rozsudkem na č. l. 73 bylo pravomocně potvrzeno, že původní žalovaný se dopouštěl vytýkaného jednání a že toto jednání naplnilo skutkovou podstatu nekalé soutěže ve formě zlehčování podle § 50 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), tj. že žaloba co do základu je důvodná. V další fázi řízení se proto soud zabýval již jen uplatněnými nároky na zaplacení přiměřeného zadostiučinění (§ 53 zákona obch. zák.) a ušlého zisku (§ 373 a násl. obch. zák.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na jednání konaném 30. 5. 2024, k němuž se žalovaný nedostavil, takže soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti, soud provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze ve věci žalobce (","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":") proti žalovaným 1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", vedené pod sp. zn. 1 Cm 232/95, z něhož zjistil, že pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2005, č. j. 1 Cm 232/95-415, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, č. j. 3 Cmo 54/2007-539, byla uložena tamnímu žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci 630 578 Kč (480 578 Kč ušlý zisk a 150 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu) a tamnímu žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce v tomto řízení tvrdil nekalosoutěžní jednání žalovaných spočívajících v tvrzení a šíření informací nepravdivých a zkreslujících, způsobilých ho poškodit, k čemuž také došlo, neboť žalovaní uváděli, že žalobce není oprávněn provádět školení svářečů, vydávat jim svářečské průkazy a pokud je vydal, pak jsou neplatné. Žalobce v tomto řízení tvrdil, že mu vznikla jednak újma hmotná - ušlý zisk ve výši 5 098 931 Kč, jednak újma nehmotná, za níž požadoval zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč. V uvedeném řízení bylo tvrzené nekalosoutěžní jednání obou žalovaných prokázáno, když žalovaný 1) z pozice zkušební organizace určené platnou ČSN neoprávněně pozastavil činnost svářečské školy žalobce, k čemuž se následně připojil i druhý žalovaný, jenž vytvořil určitý systém školení, v němž sám zaujal pozici organizace výlučně oprávněné organizovat školení a přezkušování svářečů a jmenovat zkušební komise. Škoda, která v důsledku tohoto zjištěného nekalosoutěžního jednání vznikla žalobci v podobě ušlého zisku, byla prokázána znaleckým posudkem zpracovatele INFOS s.r.o., který uzavřel, že odhad výše ušlého hrubého zisku, kterého by žalobce dosáhl za obvyklých podmínek při provozování svářečské školy v letech 1994 až 1996 s přihlédnutím k vybavenosti školy v počátku roku 1994 činí výše již zmíněných 480 578 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dále soud prvního stupně provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 33 Cm 350/1997, v němž se žalobce (","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":") domáhal proti žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" na podkladě shodných skutkových tvrzení jako v projednávané věci taktéž zdržovacího nároku, zadostiučinění, ušlého zisku a zveřejnění rozsudku. Tato žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta, což bylo potvrzeno odvolacím soudem (rozsudek ze dne 2. 12. 2008, č. j. 3 Cmo 470/2007 161), v jehož rozhodnutí bylo, mimo jiné, uvedeno, že: “Rovněž pak pokud žalobce v řízení tvrdil hmotnou a nehmotnou újmu, vzniklou mu v důsledku v regionu rozšířeného tvrzení o tom, že není oprávněn realizovat školení svářečů, vystavovat osvědčení o školení, třetí osobou vystavené svářečské průkazy dále potvrzovat a že jím vystavené průkazy jsou neplatné, pak odvolací soud má za to, že tato újma je zahrnuta v újmě tvrzené ve sporu u Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Cm 232/95 a v její náhradě soudem přiznané a lze jen stěží uvažovat (vzhledem k dopadu jednání tam označených žalovaných jako vůbec významem rozhodných subjektů v celém odvětví podnikání v daném období) o újmě další, nad rámec újmy v onom řízení uvažované“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Následně soud prvního stupně uvedl, že při jednání dne 30. 5. 2024 žalobce poučil, že je třeba doplnit tvrzení v tom směru, že právě žalovaný způsobil v daném čase žalobci škodu v požadované výši a vyzval jej k označení relevantních důkazů. Žalobce v reakci na poučení uvedl: “U právního předchůdce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" to vše začalo. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozšířil nepravdivou informaci o tom, že nejsem oprávněn osvědčovat-potvrzovat svářečské průkazy. On tuto informaci přivedl od ředitele policie a pak poslal svého podřízeného na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". S těmito subjekty jsem také dále jednal. Žalovaný byl iniciátorem celého skutkového stavu“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud prvního stupně pak zopakoval, že je vázán pravomocně přijatým závěrem v této věci, že žalovaný se vůči žalobci nekalé soutěže dopustil, nicméně ohledně žádané náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu uzavřel, že v řízení nebylo zjištěno, že by původní žalovaný byl v takovém vztahu k žalobci, že by právě on byl tou osobou, která by mohla tvrzenou škodu (ať hmotnou či nehmotnou) způsobit, resp. být za její vznik odpovědná. Nebylo totiž zjištěno, že by jednání původního žalovaného mělo v daném čase a místě takovou intenzitu, která by tvrzenou škodu způsobila. K tomu soud prvního stupně dodal, že žalobce svá tvrzení o konkrétní škodě, kterou mu měl způsobit svým jednáním právě původní žalovaný přes poučení soudu nedoplnil. Soud prvního stupně se také ztotožňuje s výše popsaným závěrem odvolacího soudu (viz citace uvedená v bodě 8 shora), vysloveným v řízení, kdy se žalobce domáhal svého nároku po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že právě význam rozhodného subjektu způsobilého způsobit škodu žalobci považuje za rozhodnou skutečnost a jelikož nezjistil, že by postavení, resp. vztah žalobce a původního žalovaného ve spojení s intenzitou jednání původního žalovaného byl s to újmu (hmotnou či nehmotnou) způsobit, přistoupil k zamítnutí žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že ve věci úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Zdůrazňuje v něm, že proti původnímu žalovanému se původně domáhal nároku v rozsahu částky 100 000 Kč a 1 000 000 Kč. Po úmrtí původního žalovaného přešla práva na jeho bývalou manželku a následně na současného žalovaného a další dědice. V ostatních souvisejících případech bylo již rozhodnuto rozsudky z roku 2005, resp. 2007, v této věci bylo rozhodnuto až dodatečně (po 27 letech od podání žaloby) pro obstrukce ze strany žalovaného, který byl z jedné poloviny právním nástupcem původního žalovaného, proto byly nároky upraveny tak, že byly rozděleny podle dědických podílů. S dalšími dvěma dědičkami (","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") uzavřel žalobce dohody o narovnání, na jejichž základě byl jeho nárok do poloviny uspokojen, proto byla žaloba v tomto rozsahu vzata zpět a řízení bylo zastaveno usnesením z 9. 5. 2023, proti současnému žalovanému však řízení pokračovalo dále. Žalobce v odvolání odkazuje na všechna svá předchozí podání a akcentuje, že původní žalovaný nevystupoval jako zaměstnanec nebo osoba spřízněná s dalšími osobami, které byly žalobcem žalovány (","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") a jimž byla pravomocnými rozsudky Městského soudu v Praze (sp. zn. 1 Cm 232/1995 a sp. zn. 2 Cm 138/2010) uložena povinnost k úhradě přiměřeného zadostiučinění a náhrady škody, takže by se měl na náhradě škody a poskytnutí zadostiučinění podílet samostatně. Jelikož je nyní po úmrtí původního žalovaného jednáno s jeho právními nástupci, žalobce přistoupil k omezení svých nároků, aby odpovídaly právě znaleckému posudku, který byl již ve věci vypracován. Žalobce má za to, že rozsudek soudu prvního stupně, který navazuje na podobné rozhodnutí ve věci jeho žaloby proti p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", je nesprávný, protože již bylo najisto postaveno, že se původní žalovaný nekalé soutěže dopustil, za což je žalobci třeba uhradit zadostiučinění a ušlý zisk. Jestliže soud prvního stupně žalobu přesto zamítl, je nutno uzavřít, že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a na základě toho dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Žalobce je přesvědčen, že namísto zamítnutí žaloby by mu měl být přiznán nárok výrazně vyšší, avšak je limitován skutečností, že jeho předchozí právní zástupce do žaloby nezahrnul nárok na zaplacení příslušenství, takže nyní žalobce požaduje alespoň minimální částky, o nichž soud rozhodoval. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Proti rozsudku v celém rozsahu podal odvolání také žalovaný. Navrhl, aby jej odvolací soud zrušil a řízení zastavil. Nesouhlasí s názory soudů v tom, že by se původní žalovaný dopustil vůči žalobci nekalosoutěžního jednání a způsobil mu škodu. Žalovaný tvrdí, že žalobce během celého řízení nepředložil žádné rozhodnutí veřejného práva, podle kterého by mu bylo umožněno rozhodovat (osvědčovat) o kvalifikaci k výkonu povolání svářeče, přičemž soudy se vůbec nezabývaly okolností, že technologie svařování se uplatňuje i mimo živnosti ohlašovací. Z toho žalovaný dovozuje, že žalobce a původní žalovaný nemohli být soutěžiteli a žaloba proto měla být odmítnuta. K této skutečnosti mají podle přesvědčení žalovaného soudy vždy přihlížet, nehledě ke zmatečnému prvnímu rozsudku v této věci. Žalovaný také (znovu) tvrdí, že nemá žádný právní vztah k původnímu žalovanému, když je sice dědicem po své sestře ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", která byla manželkou původního žalovaného, ale nikdy se nestala účastnicí tohoto řízení, které proto mělo být po jejím úmrtí zastaveno. Žalobce se také ani nepokusil stát se účastníkem dědického řízení po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":". Při zjišťování výše nároků žalobce by podle žalovaného měly soudy vycházet z jeho účetních a daňových dokladů, nikoliv ze sporných znaleckých posudků. V závěru svého odvolání žalovaný navrhl také vyslovení neúčinnosti doručení napadeného rozsudku a také předvolání k jednání, na kterém byl vyhlášen s tím, že k němu nebyl obeslán. Za nesprávné považuje žalovaný i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalovaný v souvislosti s tímto řízením musel několikrát cestovat do sídla soudu a činit v řízení úkony.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. Ohledně odvolání žalovaného proti věcnému výroku I. dospěl k závěru, že nemůže být projednáno, protože žalovaný není k jeho podání subjektivně oprávněn, když jde o rozhodnutí, kterým mu bylo vyhověno, tj. žaloba byla zamítnuta. K podání odvolání je však oprávněn jen účastník, kterému vyhověno nebylo (jako v této věci žalobce, jehož žaloba byla zamítnuta). Přitom odvolání jen proti důvodům rozhodnutí (tj. že soud měl sice žalobu zamítnout, ale z jiných důvodů) není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.). Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.). Po projednání věci na základě odvolání žalobce proti celému rozsudku a žalovaného proti nákladovému výroku II. pak odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Úvodem odvolací soud konstatuje, že při svém posouzení věci vyšel ze skutkových závěrů zjištěných soudem prvního stupně, které považuje za správné a dostatečné pro posouzení věci, proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud shledává správnými rovněž závěry soudu prvního stupně o tom, že byť v tomto řízení bylo již dva roky po podání žaloby pravomocně rozhodnuto o tom, že se žalovaný dopustil jednání, které bylo nekalou soutěží, protože naplnilo všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., stejně jako znaky speciální skutkové podstaty zlehčování podle § 50 obch. zák., není mu již možné s ohledem na současné okolnosti věci a zejména předchozí pravomocně skončené související věci, zmíněné výše, žádnou další částku k náhradě ušlého zisku ani k zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. K náhradě nemajetkové újmy","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z obsahu spisu plyne, že žalobce se již v řízeních vedených pod sp. zn. 1 Cm 232/95 a 2 Cm 138/2010, jež byla vedena proti hlavním „viníkům“ vzniku závadného stavu, tj. proti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". (přetransformované později na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"; dále jen „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“) a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“), domohl přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200 000 Kč (150 000 Kč ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 50 000 Kč ČSS). Dalších 50 000 Kč (jako poloviny celkové zaplacené částky 100 000 Kč – 2x 50 000 Kč) zaplatily žalobci k náhradě nemajetkové újmy další dvě právní nástupkyně původního žalovaného, paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě dohody o narovnání. Ta přitom byla uzavřena dlouho poté, kdy žaloba proti dalšímu „viníkovi“ závadného stavu, p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (od něhož též bylo žádáno mj. zadostiučinění za nemajetkovou újmu) byla pravomocně zamítnuta z důvodu, že plnění přiznaná proti hlavním „viníkům“ shora je už dostačující (řízení sp. zn. 33 Cm 350/1997 viz bod 8 výše). Z obsahu spisu dále plyne, že žalobce ani po výzvě soudu nedoplnil svá tvrzení o konkrétní újmě, kterou mu měl způsobit svým jednáním právě (jen) původní žalovaný (tj. bez přihlédnutí k jednání hlavních „viníků“). Odvolací soud tedy uzavírá shodně jako Krajský soud v Ústí nad Labem, tj. že další finanční zadostiučinění nad již přiznanou/zaplacenou částku v celkové výši 250 000 Kč již není namístě, když možná by bylo možno přiznat (i proti žalovanému jako jednomu, nikoliv však hlavnímu „viníkovi“ závadného stavu) zadostiučinění v podobě morální (která má být podle § 53 obch. zák. vždy prvotní), tj. např. omluvou, kterou však žalobce nežádal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. K náhradě ušlého zisku","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z obsahu spisu plyne, že v předchozích řízeních bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobce má nárok na náhradu ušlého zisku jen za prvé tři roky následující po vzniku závadného stavu, tj. za roky 1994 - 1996, protože obraty žalobce se už od roku 1997 začaly zvyšovat, což znamená, že dopady závadného jednání žalovaného a dalších subjektů, postupně zmizely a žalobce zase dosahoval zisků jako před vznikem závadného stavu. Za roky 1997 a dále již tedy ani v tomto řízení nemůže být žalobci nárok na náhradu ušlého zisku přiznán. Z obsahu spisu pak konečně také plyne, že žalobci bylo k náhradě ušlého zisku za zmíněné první tři roky pravomocně přiznáno celkem 1 425 580 Kč (tj. 480 570 Kč zjištěných znaleckým posudkem ústavu INFOS č. 24/2005 jako hrubý zisk ušlý za roky 1994 - 1996 při provozu svářečské školy plus 945 010 Kč zjištěných znaleckým posudkem Znaleckého ústavu Praha s.r.o. č. 11-50/2012 jako ušlý zisk ve zmíněných třech letech v prodejně svářečské školy). Dalších 50 000 Kč pak žalobce obdržel od výše uvedených dědiček původního žalovaného. Celkem tak žalobce obdržel k náhradě ušlého zisku 1 475 580 Kč. Jestliže již tedy přechozími rozsudky byla přiznána celá částka zisku, který žalobci v důsledku jednání žalovaného a dalších subjektů ušel (a nad ni mu dědičky původně žalovaného uhradily dalších 50 000 Kč), je logické, že mu žádná další částka již být přiznána (ani v tomto řízení proti žalovanému) nemůže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Z uvedeného plyne, že byl správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba není důvodná ani ohledně jednoho z uplatněných nároků, takže její zamítnutí bylo věcně správným rozhodnutím, které proto bylo podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrzeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Ohledně nákladového výroku II. odvolací soud konstatuje, že původním předmětem řízení byly nejen nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy, ale i nárok zdržovací, kterému bylo pravomocně vyhověno, protože bylo shledáno, že se původní žalovaný vůči žalobci nekalé soutěž dopustil (tj. základ nároku byl dán). Pro posouzení nároku na náhradu nákladů řízení to ovšem znamená, že každý z účastníků byl ve sporu úspěšný zhruba v jedné polovině jeho předmětu, takže výrok, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok je sice věcně správný, ale je odůvodněn použitím § 142 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když ani jeden účastník nebyl se svým odvoláním úspěšný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a ušlého zisku ve výši 250 000 Kč (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce se žalobou (došlou soudu dne 1. 9. 1997; ve znění pozdějších doplnění) proti původně žalovanému , adresa,  (dále jen „původní žalovaný“) domáhal uložení povinnosti zdržet se o žalobci rozšiřování informace, že není oprávněn osvědčovat-potvrzovat svářečské průkazy, dále povinnosti zaplatit žalobci jako zadostiučinění 100 000 Kč a ušlý zisk ve výši 1,5 mil. Kč a konečně se domáhal také práva na zveřejnění rozsudku formou inzerátu v , Anonymizováno, . Své nároky odůvodnil tvrzením, že oba (původní) účastníci řízení podnikají v oblasti výuky sváření a jsou vůči sobě v soutěžním vztahu, oba na základě živnostenského oprávnění mohou provádět školení svářečů a tuto skutečnost pro potřeby vyškoleného svářeče i osvědčit. Původní žalovaný počátkem roku 1994 označil žalobcem vydaný svářečský průkaz pro , adresa,  za neplatný a dále, jak zjistil žalobce u pana , Anonymizováno, , prohlašoval o žalobci, že „nemá certifikát na provádění závěrečných zkoušek, a tudíž jsou od něho veškerá osvědčení neplatná“. Žalobce považuje jednání původního žalovaného za nekalosoutěžní a uplatňuje odpovídající nároky, neboť mu vznikla v důsledku tohoto jednání újma.3. Obranu původního žalovaného shrnul soud prvního stupně tak, že uvedl, že žalobci bylo odejmuto oprávnění provozovat svářečskou školu, jak potvrdila společnost , právnická osoba, ., a to pro porušování v té době platné ČSN 050705, takže se vůči žalobci nekalé soutěže nedopustil.4. Soud prvního stupně dále připomněl, že ve věci poprvé rozhodl dne 4. 8. 1999 rozsudkem č. j. 33 Cm 349/97-73 tak, že vyhověl zdržovacímu nároku (výrok I., který v důsledku nepodání odvolání nabyl právní moci 25. 11. 1999), další tři výše popsané uplatněné nároky zamítl (výroky II. až IV.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a žalobci uložil doplatit na soudní poplatek částku 10 000 Kč (výrok VI.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2001, č. j. 3 Cmo 339/2000-98 napadený rozsudek v napadených věcných výrocích II. až IV. a nákladovém výroku V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, ve výroku VI. rozsudek změnil tak, že žalobci uložil doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 65 000 Kč.5. Dále soud prvního stupně popsal, že v následném řízení docházelo k vydání řady procesních rozhodnutí týkajících se jak okruhu účastníků na straně žalované, tak i rozsahu žalobou uplatněného nároku s tím, že k datu vydání napadeného rozsudku, vystupuje na straně žalovaného , Jméno žalovaného,  jako (zbývající) právní nástupce zemřelého původního žalovaného a předmětem sporu je (již jen) nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a ušlého zisku ve výši 250 000 Kč vůči tomuto současnému žalovanému.6. V další části napadeného rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že již shora označeným rozsudkem na č. l. 73 bylo pravomocně potvrzeno, že původní žalovaný se dopouštěl vytýkaného jednání a že toto jednání naplnilo skutkovou podstatu nekalé soutěže ve formě zlehčování podle § 50 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), tj. že žaloba co do základu je důvodná. V další fázi řízení se proto soud zabýval již jen uplatněnými nároky na zaplacení přiměřeného zadostiučinění (§ 53 zákona obch. zák.) a ušlého zisku (§ 373 a násl. obch. zák.).7. Na jednání konaném 30. 5. 2024, k němuž se žalovaný nedostavil, takže soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti, soud provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze ve věci žalobce (, Jméno žalobce, ) proti žalovaným 1) , právnická osoba,  a 2) , Anonymizováno, , vedené pod sp. zn. 1 Cm 232/95, z něhož zjistil, že pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2005, č. j. 1 Cm 232/95-415, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2007, č. j. 3 Cmo 54/2007-539, byla uložena tamnímu žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci 630 578 Kč (480 578 Kč ušlý zisk a 150 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu) a tamnímu žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce v tomto řízení tvrdil nekalosoutěžní jednání žalovaných spočívajících v tvrzení a šíření informací nepravdivých a zkreslujících, způsobilých ho poškodit, k čemuž také došlo, neboť žalovaní uváděli, že žalobce není oprávněn provádět školení svářečů, vydávat jim svářečské průkazy a pokud je vydal, pak jsou neplatné. Žalobce v tomto řízení tvrdil, že mu vznikla jednak újma hmotná - ušlý zisk ve výši 5 098 931 Kč, jednak újma nehmotná, za níž požadoval zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč. V uvedeném řízení bylo tvrzené nekalosoutěžní jednání obou žalovaných prokázáno, když žalovaný 1) z pozice zkušební organizace určené platnou ČSN neoprávněně pozastavil činnost svářečské školy žalobce, k čemuž se následně připojil i druhý žalovaný, jenž vytvořil určitý systém školení, v němž sám zaujal pozici organizace výlučně oprávněné organizovat školení a přezkušování svářečů a jmenovat zkušební komise. Škoda, která v důsledku tohoto zjištěného nekalosoutěžního jednání vznikla žalobci v podobě ušlého zisku, byla prokázána znaleckým posudkem zpracovatele INFOS s.r.o., který uzavřel, že odhad výše ušlého hrubého zisku, kterého by žalobce dosáhl za obvyklých podmínek při provozování svářečské školy v letech 1994 až 1996 s přihlédnutím k vybavenosti školy v počátku roku 1994 činí výše již zmíněných 480 578 Kč.8. Dále soud prvního stupně provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 33 Cm 350/1997, v němž se žalobce (, Jméno žalobce, ) domáhal proti žalovanému , Anonymizováno,  na podkladě shodných skutkových tvrzení jako v projednávané věci taktéž zdržovacího nároku, zadostiučinění, ušlého zisku a zveřejnění rozsudku. Tato žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta, což bylo potvrzeno odvolacím soudem (rozsudek ze dne 2. 12. 2008, č. j. 3 Cmo 470/2007 161), v jehož rozhodnutí bylo, mimo jiné, uvedeno, že: “Rovněž pak pokud žalobce v řízení tvrdil hmotnou a nehmotnou újmu, vzniklou mu v důsledku v regionu rozšířeného tvrzení o tom, že není oprávněn realizovat školení svářečů, vystavovat osvědčení o školení, třetí osobou vystavené svářečské průkazy dále potvrzovat a že jím vystavené průkazy jsou neplatné, pak odvolací soud má za to, že tato újma je zahrnuta v újmě tvrzené ve sporu u Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Cm 232/95 a v její náhradě soudem přiznané a lze jen stěží uvažovat (vzhledem k dopadu jednání tam označených žalovaných jako vůbec významem rozhodných subjektů v celém odvětví podnikání v daném období) o újmě další, nad rámec újmy v onom řízení uvažované“.9. Následně soud prvního stupně uvedl, že při jednání dne 30. 5. 2024 žalobce poučil, že je třeba doplnit tvrzení v tom směru, že právě žalovaný způsobil v daném čase žalobci škodu v požadované výši a vyzval jej k označení relevantních důkazů. Žalobce v reakci na poučení uvedl: “U právního předchůdce , tituly před jménem,  to vše začalo. , tituly před jménem,  rozšířil nepravdivou informaci o tom, že nejsem oprávněn osvědčovat-potvrzovat svářečské průkazy. On tuto informaci přivedl od ředitele policie a pak poslal svého podřízeného na , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, . S těmito subjekty jsem také dále jednal. Žalovaný byl iniciátorem celého skutkového stavu“.10. Soud prvního stupně pak zopakoval, že je vázán pravomocně přijatým závěrem v této věci, že žalovaný se vůči žalobci nekalé soutěže dopustil, nicméně ohledně žádané náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu uzavřel, že v řízení nebylo zjištěno, že by původní žalovaný byl v takovém vztahu k žalobci, že by právě on byl tou osobou, která by mohla tvrzenou škodu (ať hmotnou či nehmotnou) způsobit, resp. být za její vznik odpovědná. Nebylo totiž zjištěno, že by jednání původního žalovaného mělo v daném čase a místě takovou intenzitu, která by tvrzenou škodu způsobila. K tomu soud prvního stupně dodal, že žalobce svá tvrzení o konkrétní škodě, kterou mu měl způsobit svým jednáním právě původní žalovaný přes poučení soudu nedoplnil. Soud prvního stupně se také ztotožňuje s výše popsaným závěrem odvolacího soudu (viz citace uvedená v bodě 8 shora), vysloveným v řízení, kdy se žalobce domáhal svého nároku po , Anonymizováno,  s tím, že právě význam rozhodného subjektu způsobilého způsobit škodu žalobci považuje za rozhodnou skutečnost a jelikož nezjistil, že by postavení, resp. vztah žalobce a původního žalovaného ve spojení s intenzitou jednání původního žalovaného byl s to újmu (hmotnou či nehmotnou) způsobit, přistoupil k zamítnutí žaloby.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že ve věci úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly.12. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Zdůrazňuje v něm, že proti původnímu žalovanému se původně domáhal nároku v rozsahu částky 100 000 Kč a 1 000 000 Kč. Po úmrtí původního žalovaného přešla práva na jeho bývalou manželku a následně na současného žalovaného a další dědice. V ostatních souvisejících případech bylo již rozhodnuto rozsudky z roku 2005, resp. 2007, v této věci bylo rozhodnuto až dodatečně (po 27 letech od podání žaloby) pro obstrukce ze strany žalovaného, který byl z jedné poloviny právním nástupcem původního žalovaného, proto byly nároky upraveny tak, že byly rozděleny podle dědických podílů. S dalšími dvěma dědičkami (, tituly před jménem,  a , Anonymizováno, ) uzavřel žalobce dohody o narovnání, na jejichž základě byl jeho nárok do poloviny uspokojen, proto byla žaloba v tomto rozsahu vzata zpět a řízení bylo zastaveno usnesením z 9. 5. 2023, proti současnému žalovanému však řízení pokračovalo dále. Žalobce v odvolání odkazuje na všechna svá předchozí podání a akcentuje, že původní žalovaný nevystupoval jako zaměstnanec nebo osoba spřízněná s dalšími osobami, které byly žalobcem žalovány (, Anonymizováno, ., , Anonymizováno, ) a jimž byla pravomocnými rozsudky Městského soudu v Praze (sp. zn. 1 Cm 232/1995 a sp. zn. 2 Cm 138/2010) uložena povinnost k úhradě přiměřeného zadostiučinění a náhrady škody, takže by se měl na náhradě škody a poskytnutí zadostiučinění podílet samostatně. Jelikož je nyní po úmrtí původního žalovaného jednáno s jeho právními nástupci, žalobce přistoupil k omezení svých nároků, aby odpovídaly právě znaleckému posudku, který byl již ve věci vypracován. Žalobce má za to, že rozsudek soudu prvního stupně, který navazuje na podobné rozhodnutí ve věci jeho žaloby proti p. , Anonymizováno, , je nesprávný, protože již bylo najisto postaveno, že se původní žalovaný nekalé soutěže dopustil, za což je žalobci třeba uhradit zadostiučinění a ušlý zisk. Jestliže soud prvního stupně žalobu přesto zamítl, je nutno uzavřít, že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a na základě toho dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Žalobce je přesvědčen, že namísto zamítnutí žaloby by mu měl být přiznán nárok výrazně vyšší, avšak je limitován skutečností, že jeho předchozí právní zástupce do žaloby nezahrnul nárok na zaplacení příslušenství, takže nyní žalobce požaduje alespoň minimální částky, o nichž soud rozhodoval. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.13. Proti rozsudku v celém rozsahu podal odvolání také žalovaný. Navrhl, aby jej odvolací soud zrušil a řízení zastavil. Nesouhlasí s názory soudů v tom, že by se původní žalovaný dopustil vůči žalobci nekalosoutěžního jednání a způsobil mu škodu. Žalovaný tvrdí, že žalobce během celého řízení nepředložil žádné rozhodnutí veřejného práva, podle kterého by mu bylo umožněno rozhodovat (osvědčovat) o kvalifikaci k výkonu povolání svářeče, přičemž soudy se vůbec nezabývaly okolností, že technologie svařování se uplatňuje i mimo živnosti ohlašovací. Z toho žalovaný dovozuje, že žalobce a původní žalovaný nemohli být soutěžiteli a žaloba proto měla být odmítnuta. K této skutečnosti mají podle přesvědčení žalovaného soudy vždy přihlížet, nehledě ke zmatečnému prvnímu rozsudku v této věci. Žalovaný také (znovu) tvrdí, že nemá žádný právní vztah k původnímu žalovanému, když je sice dědicem po své sestře , tituly před jménem, , která byla manželkou původního žalovaného, ale nikdy se nestala účastnicí tohoto řízení, které proto mělo být po jejím úmrtí zastaveno. Žalobce se také ani nepokusil stát se účastníkem dědického řízení po , tituly před jménem, . Při zjišťování výše nároků žalobce by podle žalovaného měly soudy vycházet z jeho účetních a daňových dokladů, nikoliv ze sporných znaleckých posudků. V závěru svého odvolání žalovaný navrhl také vyslovení neúčinnosti doručení napadeného rozsudku a také předvolání k jednání, na kterém byl vyhlášen s tím, že k němu nebyl obeslán. Za nesprávné považuje žalovaný i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalovaný v souvislosti s tímto řízením musel několikrát cestovat do sídla soudu a činit v řízení úkony.14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. Ohledně odvolání žalovaného proti věcnému výroku I. dospěl k závěru, že nemůže být projednáno, protože žalovaný není k jeho podání subjektivně oprávněn, když jde o rozhodnutí, kterým mu bylo vyhověno, tj. žaloba byla zamítnuta. K podání odvolání je však oprávněn jen účastník, kterému vyhověno nebylo (jako v této věci žalobce, jehož žaloba byla zamítnuta). Přitom odvolání jen proti důvodům rozhodnutí (tj. že soud měl sice žalobu zamítnout, ale z jiných důvodů) není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.). Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odmítl (§ 218 písm. b/ o. s. ř.). Po projednání věci na základě odvolání žalobce proti celému rozsudku a žalovaného proti nákladovému výroku II. pak odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou důvodná.15. Úvodem odvolací soud konstatuje, že při svém posouzení věci vyšel ze skutkových závěrů zjištěných soudem prvního stupně, které považuje za správné a dostatečné pro posouzení věci, proto na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud shledává správnými rovněž závěry soudu prvního stupně o tom, že byť v tomto řízení bylo již dva roky po podání žaloby pravomocně rozhodnuto o tom, že se žalovaný dopustil jednání, které bylo nekalou soutěží, protože naplnilo všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., stejně jako znaky speciální skutkové podstaty zlehčování podle § 50 obch. zák., není mu již možné s ohledem na současné okolnosti věci a zejména předchozí pravomocně skončené související věci, zmíněné výše, žádnou další částku k náhradě ušlého zisku ani k zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přiznat.16. K náhradě nemajetkové újmyZ obsahu spisu plyne, že žalobce se již v řízeních vedených pod sp. zn. 1 Cm 232/95 a 2 Cm 138/2010, jež byla vedena proti hlavním „viníkům“ vzniku závadného stavu, tj. proti , právnická osoba, . (přetransformované později na , právnická osoba, ; dále jen „, Anonymizováno, “) a , Anonymizováno,  (dále jen „, Anonymizováno, “), domohl přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200 000 Kč (150 000 Kč , Anonymizováno,  a 50 000 Kč ČSS). Dalších 50 000 Kč (jako poloviny celkové zaplacené částky 100 000 Kč – 2x 50 000 Kč) zaplatily žalobci k náhradě nemajetkové újmy další dvě právní nástupkyně původního žalovaného, paní , Anonymizováno,  a , Anonymizováno,  na základě dohody o narovnání. Ta přitom byla uzavřena dlouho poté, kdy žaloba proti dalšímu „viníkovi“ závadného stavu, p. , Anonymizováno,  (od něhož též bylo žádáno mj. zadostiučinění za nemajetkovou újmu) byla pravomocně zamítnuta z důvodu, že plnění přiznaná proti hlavním „viníkům“ shora je už dostačující (řízení sp. zn. 33 Cm 350/1997 viz bod 8 výše). Z obsahu spisu dále plyne, že žalobce ani po výzvě soudu nedoplnil svá tvrzení o konkrétní újmě, kterou mu měl způsobit svým jednáním právě (jen) původní žalovaný (tj. bez přihlédnutí k jednání hlavních „viníků“). Odvolací soud tedy uzavírá shodně jako Krajský soud v Ústí nad Labem, tj. že další finanční zadostiučinění nad již přiznanou/zaplacenou částku v celkové výši 250 000 Kč již není namístě, když možná by bylo možno přiznat (i proti žalovanému jako jednomu, nikoliv však hlavnímu „viníkovi“ závadného stavu) zadostiučinění v podobě morální (která má být podle § 53 obch. zák. vždy prvotní), tj. např. omluvou, kterou však žalobce nežádal.17. K náhradě ušlého ziskuZ obsahu spisu plyne, že v předchozích řízeních bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobce má nárok na náhradu ušlého zisku jen za prvé tři roky následující po vzniku závadného stavu, tj. za roky 1994 - 1996, protože obraty žalobce se už od roku 1997 začaly zvyšovat, což znamená, že dopady závadného jednání žalovaného a dalších subjektů, postupně zmizely a žalobce zase dosahoval zisků jako před vznikem závadného stavu. Za roky 1997 a dále již tedy ani v tomto řízení nemůže být žalobci nárok na náhradu ušlého zisku přiznán. Z obsahu spisu pak konečně také plyne, že žalobci bylo k náhradě ušlého zisku za zmíněné první tři roky pravomocně přiznáno celkem 1 425 580 Kč (tj. 480 570 Kč zjištěných znaleckým posudkem ústavu INFOS č. 24/2005 jako hrubý zisk ušlý za roky 1994 - 1996 při provozu svářečské školy plus 945 010 Kč zjištěných znaleckým posudkem Znaleckého ústavu Praha s.r.o. č. 11-50/2012 jako ušlý zisk ve zmíněných třech letech v prodejně svářečské školy). Dalších 50 000 Kč pak žalobce obdržel od výše uvedených dědiček původního žalovaného. Celkem tak žalobce obdržel k náhradě ušlého zisku 1 475 580 Kč. Jestliže již tedy přechozími rozsudky byla přiznána celá částka zisku, který žalobci v důsledku jednání žalovaného a dalších subjektů ušel (a nad ni mu dědičky původně žalovaného uhradily dalších 50 000 Kč), je logické, že mu žádná další částka již být přiznána (ani v tomto řízení proti žalovanému) nemůže.18. Z uvedeného plyne, že byl správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba není důvodná ani ohledně jednoho z uplatněných nároků, takže její zamítnutí bylo věcně správným rozhodnutím, které proto bylo podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrzeno.19. Ohledně nákladového výroku II. odvolací soud konstatuje, že původním předmětem řízení byly nejen nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy, ale i nárok zdržovací, kterému bylo pravomocně vyhověno, protože bylo shledáno, že se původní žalovaný vůči žalobci nekalé soutěž dopustil (tj. základ nároku byl dán). Pro posouzení nároku na náhradu nákladů řízení to ovšem znamená, že každý z účastníků byl ve sporu úspěšný zhruba v jedné polovině jeho předmětu, takže výrok, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok je sice věcně správný, ale je odůvodněn použitím § 142 odst. 2 o. s. ř.20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když ani jeden účastník nebyl se svým odvoláním úspěšný.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců ode dne jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvého stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 - § 238a) o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo podat návrh na provedení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2026:3.Cmo.23.2025.1","publishedAt":"2026-10-01","decisionAt":"2026-04-27","caseNumber":{"senate":3,"registry":"Cmo","index":23,"year":2025,"pageNumber":588},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Gabriela","lastName":"Kučerová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"VSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o ochraně proti nekalé soutěži, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a o náhradu škody, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 33 Cm 349/1997-522,","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"218","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"50","lexNumber":513,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":true},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":true},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}