{"uuid":"dd81b5bf-4157-4b67-89d4-049218ee5adb","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o účastníkovi","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o účastníkovi","anonStyle":"ANON"},{"text":" opatrovníkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"},{"text":", o zaplacení částky 33 236 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 436 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 824,78 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši 8,25 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 800 Kč s ročním úrokem ve výši 79,75 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 3,5 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 683 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s přibráním opatrovníka žalovanému a doplatku soudního poplatku částku 3 809,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 436 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 824,78 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši 8,25 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 800 Kč s ročním úrokem ve výši 79,75 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 3,5 % z částky 13 378,80 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 683 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.\nIV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s přibráním opatrovníka žalovanému a doplatku soudního poplatku částku 3 809,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou soudu doručenou dne 22. 6. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 236 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 26. 6. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 15 000 Kč. Tato částka měla být vrácena s příslušenstvím do 52 týdnů ve splátkách po 562 Kč, resp. poslední ve výši 523 Kč. Z částky 14 185 Kč tvořící poplatek byla součástí částka sjednaného úroku v pevné výši a zbytek za administrativní činnost a činnost související s inkasem splátek. Předmětem žaloby je též částka 7 500 Kč smluvní pokuty v jednotkové výši 0,1 % dluhu denně a částka 1 300 Kč poplatků souvisejících s vymáháním. Žalovaný prostředky z větší části nevrátil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Opatrovník žalovaného v prvé řadě zpochybnil mezinárodní příslušnost soudu. Dále namítl, že není postavené na jisto, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu s předchůdcem žalobce uzavřel. Nebyla dle jeho názoru rovněž dostatečným způsobem prověřena úvěryschopnost, když neplatná by smlouva měla být i vzhledem k výši poplatku, který má činit 14 185 Kč, ve výši neodpovídající první straně smlouvy samotné. Úrok je sjednán v nepřiměřené výši, stejný osud sdílí i výše RPSN. Smluvní pokuta není blíže specifikována. Současně má opatrovník za to, že dle textu byli účastníci smlouvou vázáni a smlouva měla účinky pouze do 25. 6. 2021, což platí i pro požadavek na zaplacení smluvní pokuty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce v replice k vyjádření uvedl, že místní příslušnost soudu je dána, když plněno bylo v obvodu zdejšího soudu. Výše úroku je zcela v pořádku, když je ve smlouvě dán pevnou částkou za celé období, ostatní platby jsou pak stanoveny za sjednané služby a dále za pojištění ve výši 1 560 Kč. Výše všech plateb byla žalovanému známa při uzavírání smlouvy, nemůže být tedy smlouva neplatná s ohledem na jejich výši. Totéž platí i pro RPSN. Smluvní pokuta byla sjednána jasně a výše nepřekračuje judikatorní limity, je též zřejmé, za porušení, jaké povinnosti je třeba pokutu zaplatit. K prověření úvěryschopnosti žalobce uvedl, že prověřil čistý příjem i výdajovou stránku, když je třeba rozsah a hloubku zjišťování přizpůsobit výši poskytované částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Předchůdce žalobkyně, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu dne 26. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě níž, měl žalovaný obdržet částku 15 000 Kč s úrokem v pevné částce 7 651 Kč hrazeným spolu s dalšími poplatky ve výši 4 974 Kč a pojištěním ve výši 1 560 Kč jistinou v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (poslední 523 Kč). Jako kontaktní adresa byla uvedena adresa v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" i na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"země","anonStyle":"ANON"},{"text":". Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky denně, za upomínku 300 Kč a za spuštění režimu vymáhání poplatek 1 000 Kč (body 6.1, 6.3 a 6.4 obchodních podmínek). Z výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení je zřejmé, že žalovaný nepravidelnými platbami uhradil pouze částku ve výši 3 162 Kč, nic dalšího. Z předložených materiálů plyne, že žalovaný neměl v době sjednání smlouvy žádnou exekuci a neměl figurovat v žádné z dostupných evidencí dlužníků, uváděl příjem svůj ve výši 25 579 Kč a domácnosti dále 50 000 Kč, zatímco svoje výdaje částkou 10 000 Kč, když měl být svobodný a bydlet s rodiči. Předloženy při uzavírání smlouvy měly být pracovní smlouva a výplatní pásky. K platbám měl být žalovaný vyzýván kromě níže uvedených upomínek též dopisy z 24. 9., 22. 10. a 19. 11. 2020, nebyly nicméně dokládány podací archy. Dopisem z 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění, když oznámení o postoupení pohledávky (dle smlouvy z 28. 1. 2022) bylo zasláno 1. 2. 2022. Opětovná výzva k plnění byla zaslána 20. 5. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V prvé řadě soud vypořádal námitku opatrovníka týkající se nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu. Je zřejmé, že v době sjednání smlouvy byl žalovaný osobou s udávaným bydlištěm v obvodu zdejšího soudu, kde rovněž mělo docházet k plnění jeho závazku dle zákaznické karty, pročež je na místě uplatnit ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012. Odkázat lze rovněž na závěry rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Hypoteční banka a. s. v . Udo Mike Lindner (dostupný rovněž v systému ASPI pod č. C -327/10), které se sice týkalo hypotečního úvěru, není však důvodu neuplatnit jeho závěry i zde. Dle obchodních podmínek byl žalovaný povinen sdělit změnu adresy, resp. údajů, kterými byl identifikován ve smlouvě (čl. 7 podmínek), v takovém případě jejich neohlášenou změnou a bezpodmínečným trváním na žalobě v místě bydliště by bylo možné docílit absurdního závěru, že to bude nedostižný žalovaný, který bude blokovat možnosti žalobce se domoci uhrazení své pohledávky. Je tak na místě považovat za příslušný ten soud, v jehož obvodu se žalovaný zdržoval v době sjednání závazku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší než žalobou avizovaný, je právě na něm. Přestože žalovaný ústy svého opatrovníka zpochybnil, že by to byl právě on, kdo úvěr sjednal, soud je jiného názoru. Tomu, že úvěr byl poskytnut osobě žalovaného, nasvědčuje jeho opakované, byť drobné hrazení. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 10 000 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. K tomuto závěru soud dospěl i při vynechání dalšího příjmu domácnosti žalovaného uváděného v kartě klienta. I tak lze totiž celkovou měsíční splátku cca ve výši 2 250 Kč považovat za relativně splatitelnou při příjmu ve výši 25 500 Kč. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobkyně. Jakkoli nebyly předkládány další podrobnosti, nelze ze spotřebitele sejmout určitou míru vlastní zodpovědnosti za svoje kroky, když v zákaznické kartě bylo uvedeno, že žije s rodiči a je svobodný, nebylo uvedeno ničeho o vyživovací povinnosti jako dalším zdroji potenciálních výdajů. Odpovědnost za správnost podepsaných informací musí nést rovněž spotřebitel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ve vztahu k potenciálně jiné výši dluhu zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, a to při předložení výpisů výpočtu smluvní pokuty, z nichž bylo patrné, jakým způsobem byl proveden zápočet, i jaké splátky byly hrazeny a kdy, stejně jako to, za jaká období byl požadován buď úrok z prodlení nebo pokuta samotná a z jaké konkrétní částky, když současně byla zohledněna dílčí platba. S tím souvisela námitka nepřiměřenosti požadovaných částek, jíž soud považoval za nedůvodnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z úřední činnosti je soudu známo, že uvedený poskytovatel úvěru umožňuje sjednání výběru jednotlivých splátek u dlužníků, což nese vedlejší náklady na zajištění takové služby. Z obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, je zřejmé, čeho se taková služba týká, a bylo na žalovaném, zda si takovou službu, byť třeba vzhledem k výši dluhu neefektivní, sjedná. Tak žalovaný učinil i u pojištění. Cena takové služby je věcí dohody, k níž jsou potřeba dvě strany. Zde k takové shodě vůle účastníků došlo. Ve vztahu k úroku je třeba uvést, že rovněž z úřední činnosti je soudu známo, že u spotřebitelských úvěrů sjednaných v nižší výši na relativně delší období při relativně větší četnosti splátek dosahuje vyšší úrovně rovněž úrok, který nelze porovnávat se sazbou úroku u úvěru zajištěného, např. u hypotéky. Přestože tedy lze souhlasit s opatrovníkem, že úrok ve výši 88 % je vysoký a rozumně uvažující člověk by se takové nabídce vyhnul, nelze v projednávané věci z tohoto důvodu považovat takové ujednání za nezákonné. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že smlouva obsahovala uvedené procentní vyjádření explicitně, kdy bylo na žalovaném, zda na takovou nabídku přistoupí, či nikoli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Za nezákonné nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě, které soud považoval za souladné s § 2048 OZ, a poplatcích, jejichž výše byla žalovanému při sjednání smlouvy známa. Výše smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky odpovídá rámci vymezenému judikatorně (rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, publikovaný pod č. JUD38219CZ v systému ASPI), který posvětil i sazbu vyšší. Jiná věc nicméně je, zda byly v projednávané věci dány podmínky pro přiznání smluvní pokuty vyžadované ve výši 7 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, je třeba k jejímu úspěšnému uplatnění u soudu požadavek na pokutu sesplatnit. Tak se může stát předžalobní výzvou, jakož i doručením samotné žaloby. V projednávané věci však nahlédnutím do systému track and trace i po poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ nelze mít za to, že by jakákoli výzva žalobce dorazila do sféry dispozice žalovaného doručením na jakoukoli adresu, vždy skončila na poště. Ani žaloba nebyla doručena do vlastních rukou žalovaného a doručení procesnímu opatrovníkovi nelze považovat za příslušný hmotněprávní úkon způsobující jinak sesplatnění dluhu. Částku smluvní pokuty tak nelze považovat za splatnou, pročež bylo na místě ji zamítnout jako celek. Stejný osud sdílel i požadavek žalobce na uhrazení poplatků za vymáhání, když nebyly předloženy žádné doklady (těmi dle sdělení zástupce žalobce ani nedisponuje), že by vymáhací výzvy z doby před sesplatněním a postoupením pohledávky byly vůbec odeslány, natož doručeny. Proto soud zamítl i požadavek na zaplacení uvedených poplatků v částce 1 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ve vztahu k ostatním částkám soud žalobě vyhověl, když bylo zřejmé, že jak jistina, tak i úroky již jsou zcela splatné, neboť uplynula doba, během níž měl být uhrazen celý dluh, zde další výzvy k úhradě třeba nebylo. Soud tak přiznal částku zbylé jistiny, jakož i poplatků za sjednané služby, na něž měl nárok žalobce podle obchodních podmínek v plné výši i v případě, že nebudou realizovány zcela. Na místě bylo přiznat i kapitalizovaný úrok z prodlení, jehož výpočet byl zcela v pořádku. Do prodlení se žalovaný dostal podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen kromě jistiny zaplatit též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž v pořádku, co do základu, je i požadavek na platbu dále běžícího úroku z jistiny, nikoli však ve výši požadované žalobcem, neboť je třeba zohlednit § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a jistinu úročit po stanovené době prodlení pouze takovým úrokem, který podle zákona přiznat lze, tedy repo sazbou navýšenou o osm procentních bodů. To platilo i o jinak přiznaném, ale žalobcem ve vyšší výši požadovaném úroku z prodlení dále běžícím, když k prodlení došlo již dříve, pročež bylo na místě uplatnit nižší výši úroku z prodlení panující již v roce 2021 – sjednané době splatnosti celého dluhu, nikoli až v roce 2022. Uvedené nepřiznané částky jsou specifikovány ve výroku pod bodem II. V rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno, soud uložil žalovanému uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Za nedůvodnou kromě námitek shora uvedených lze považovat i námitku opatrovníka, že je třeba zohlednit sjednanou účinnost smlouvy k 25. 6. 2021. Je zřejmé, že bylo vůlí účastníků poskytnout prostředky a tyto následně vrátit do sjednané doby, těžko počítat s tím, že by skutečným úmyslem účastníků, zejména žalobce, bylo po uplynutí doby úvěru nadále ponechat dluh neúročen bez sankcí a poplatků. Naopak rovněž je judikatorně vyřešeno, že nárok na smluvní pokutu je možné požadovat i po odstoupení od smlouvy a stejně tak i nárok na úroky existuje i po uplynutí doby sjednané doby splácení dluhu (rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD78185CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a bylo tak na místě přiznat jí nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 3 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 500 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále by měla žalobkyně právo na náhradu odměny ve výši 2 460 Kč/úkon podle § 7 bod 5 advokátního tarifu a paušální náhradu 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za úkony spočívající v replice k vyjádření opatrovníka a účasti na jednání 15. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku ve výši 1 330 Kč a jeho doplatku 332 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je její zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 537,20 Kč Celkem by tak náhrada nákladů řízení při plném úspěchu činila 10 519,20 Kč. Podle soudu se jedná o formulářový typ žaloby, když je zcela patrné, že individualizovanou je pouze konkrétní dlužná částka a datu uzavření smlouvy, její označení a výše úvěru. Rovněž tak je ze soudního informačního systému patrné, že žalobce podává obdobné typy žalob na stejném formuláři opakovaně. Plnou výši nákladů však soud nemohl přiznat s ohledem na excesivní úrok, který způsobil, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně poměřený původně žalovanou částkou činí cca 16 %. Pouze takový podíl na vypočtených nákladech bylo možné žalobkyni přiznat – 1 683 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Výrok pod bodem IV. plyne ze skutečnosti, že žalobkyně neuspěla v plném rozsahu, pročež je na místě jí uložit povinnost v intencích § 148 odst. 1 OSŘ Náklady na opatrovníka činily odměnu ve výši 2 460 Kč/úkon za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 15. 3. 2023 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Současně opatrovníkovi náleží paušální náhrada výdajů za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč Celkem tak opatrovníkovi náleží náhrada nákladů ve výši 8 280 Kč. Neúspěch žalobkyně pro účely náhrady nákladů státu je dán poměrem zamítavého výroku pod bodem II. vůči původnímu žalobnímu požadavku, který lze vyjádřit poměrem 42 %, tento podíl je povinna žalobkyně uhradit na nákladech spojených s opatrovníkem. Ty činí 3 477,60 Kč. Na doplatku soudního poplatku s ohledem na nemožnost vydat platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit částku 332 Kč s přihlédnutím k položce 2 odst. 2 a položce 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Celkem je tak povinna zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ částku 3 809,60 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou soudu doručenou dne 22. 6. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 236 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 26. 6. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 15 000 Kč. Tato částka měla být vrácena s příslušenstvím do 52 týdnů ve splátkách po 562 Kč, resp. poslední ve výši 523 Kč. Z částky 14 185 Kč tvořící poplatek byla součástí částka sjednaného úroku v pevné výši a zbytek za administrativní činnost a činnost související s inkasem splátek. Předmětem žaloby je též částka 7 500 Kč smluvní pokuty v jednotkové výši 0,1 % dluhu denně a částka 1 300 Kč poplatků souvisejících s vymáháním. Žalovaný prostředky z větší části nevrátil.\n2. Opatrovník žalovaného v prvé řadě zpochybnil mezinárodní příslušnost soudu. Dále namítl, že není postavené na jisto, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu s předchůdcem žalobce uzavřel. Nebyla dle jeho názoru rovněž dostatečným způsobem prověřena úvěryschopnost, když neplatná by smlouva měla být i vzhledem k výši poplatku, který má činit 14 185 Kč, ve výši neodpovídající první straně smlouvy samotné. Úrok je sjednán v nepřiměřené výši, stejný osud sdílí i výše RPSN. Smluvní pokuta není blíže specifikována. Současně má opatrovník za to, že dle textu byli účastníci smlouvou vázáni a smlouva měla účinky pouze do 25. 6. 2021, což platí i pro požadavek na zaplacení smluvní pokuty.\n3. Žalobce v replice k vyjádření uvedl, že místní příslušnost soudu je dána, když plněno bylo v obvodu zdejšího soudu. Výše úroku je zcela v pořádku, když je ve smlouvě dán pevnou částkou za celé období, ostatní platby jsou pak stanoveny za sjednané služby a dále za pojištění ve výši 1 560 Kč. Výše všech plateb byla žalovanému známa při uzavírání smlouvy, nemůže být tedy smlouva neplatná s ohledem na jejich výši. Totéž platí i pro RPSN. Smluvní pokuta byla sjednána jasně a výše nepřekračuje judikatorní limity, je též zřejmé, za porušení, jaké povinnosti je třeba pokutu zaplatit. K prověření úvěryschopnosti žalobce uvedl, že prověřil čistý příjem i výdajovou stránku, když je třeba rozsah a hloubku zjišťování přizpůsobit výši poskytované částky.\n4. Předchůdce žalobkyně, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu dne 26. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž, měl žalovaný obdržet částku 15 000 Kč s úrokem v pevné částce 7 651 Kč hrazeným spolu s dalšími poplatky ve výši 4 974 Kč a pojištěním ve výši 1 560 Kč jistinou v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (poslední 523 Kč). Jako kontaktní adresa byla uvedena adresa v [obec] i na [země]. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky denně, za upomínku 300 Kč a za spuštění režimu vymáhání poplatek 1 000 Kč (body 6.1, 6.3 a 6.4 obchodních podmínek). Z výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení je zřejmé, že žalovaný nepravidelnými platbami uhradil pouze částku ve výši 3 162 Kč, nic dalšího. Z předložených materiálů plyne, že žalovaný neměl v době sjednání smlouvy žádnou exekuci a neměl figurovat v žádné z dostupných evidencí dlužníků, uváděl příjem svůj ve výši 25 579 Kč a domácnosti dále 50 000 Kč, zatímco svoje výdaje částkou 10 000 Kč, když měl být svobodný a bydlet s rodiči. Předloženy při uzavírání smlouvy měly být pracovní smlouva a výplatní pásky. K platbám měl být žalovaný vyzýván kromě níže uvedených upomínek též dopisy z 24. 9., 22. 10. a 19. 11. 2020, nebyly nicméně dokládány podací archy. Dopisem z 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění, když oznámení o postoupení pohledávky (dle smlouvy z 28. 1. 2022) bylo zasláno 1. 2. 2022. Opětovná výzva k plnění byla zaslána 20. 5. 2022.\n5. V prvé řadě soud vypořádal námitku opatrovníka týkající se nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu. Je zřejmé, že v době sjednání smlouvy byl žalovaný osobou s udávaným bydlištěm v obvodu zdejšího soudu, kde rovněž mělo docházet k plnění jeho závazku dle zákaznické karty, pročež je na místě uplatnit ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012. Odkázat lze rovněž na závěry rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Hypoteční banka a. s. v . Udo Mike Lindner (dostupný rovněž v systému ASPI pod č. C -327/10), které se sice týkalo hypotečního úvěru, není však důvodu neuplatnit jeho závěry i zde. Dle obchodních podmínek byl žalovaný povinen sdělit změnu adresy, resp. údajů, kterými byl identifikován ve smlouvě (čl. 7 podmínek), v takovém případě jejich neohlášenou změnou a bezpodmínečným trváním na žalobě v místě bydliště by bylo možné docílit absurdního závěru, že to bude nedostižný žalovaný, který bude blokovat možnosti žalobce se domoci uhrazení své pohledávky. Je tak na místě považovat za příslušný ten soud, v jehož obvodu se žalovaný zdržoval v době sjednání závazku.\n6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší než žalobou avizovaný, je právě na něm. Přestože žalovaný ústy svého opatrovníka zpochybnil, že by to byl právě on, kdo úvěr sjednal, soud je jiného názoru. Tomu, že úvěr byl poskytnut osobě žalovaného, nasvědčuje jeho opakované, byť drobné hrazení. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.\n7. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 10 000 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy.\n8. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. K tomuto závěru soud dospěl i při vynechání dalšího příjmu domácnosti žalovaného uváděného v kartě klienta. I tak lze totiž celkovou měsíční splátku cca ve výši 2 250 Kč považovat za relativně splatitelnou při příjmu ve výši 25 500 Kč. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobkyně. Jakkoli nebyly předkládány další podrobnosti, nelze ze spotřebitele sejmout určitou míru vlastní zodpovědnosti za svoje kroky, když v zákaznické kartě bylo uvedeno, že žije s rodiči a je svobodný, nebylo uvedeno ničeho o vyživovací povinnosti jako dalším zdroji potenciálních výdajů. Odpovědnost za správnost podepsaných informací musí nést rovněž spotřebitel.\n9. Ve vztahu k potenciálně jiné výši dluhu zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, a to při předložení výpisů výpočtu smluvní pokuty, z nichž bylo patrné, jakým způsobem byl proveden zápočet, i jaké splátky byly hrazeny a kdy, stejně jako to, za jaká období byl požadován buď úrok z prodlení nebo pokuta samotná a z jaké konkrétní částky, když současně byla zohledněna dílčí platba. S tím souvisela námitka nepřiměřenosti požadovaných částek, jíž soud považoval za nedůvodnou.\n10. Z úřední činnosti je soudu známo, že uvedený poskytovatel úvěru umožňuje sjednání výběru jednotlivých splátek u dlužníků, což nese vedlejší náklady na zajištění takové služby. Z obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, je zřejmé, čeho se taková služba týká, a bylo na žalovaném, zda si takovou službu, byť třeba vzhledem k výši dluhu neefektivní, sjedná. Tak žalovaný učinil i u pojištění. Cena takové služby je věcí dohody, k níž jsou potřeba dvě strany. Zde k takové shodě vůle účastníků došlo. Ve vztahu k úroku je třeba uvést, že rovněž z úřední činnosti je soudu známo, že u spotřebitelských úvěrů sjednaných v nižší výši na relativně delší období při relativně větší četnosti splátek dosahuje vyšší úrovně rovněž úrok, který nelze porovnávat se sazbou úroku u úvěru zajištěného, např. u hypotéky. Přestože tedy lze souhlasit s opatrovníkem, že úrok ve výši 88 % je vysoký a rozumně uvažující člověk by se takové nabídce vyhnul, nelze v projednávané věci z tohoto důvodu považovat takové ujednání za nezákonné. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že smlouva obsahovala uvedené procentní vyjádření explicitně, kdy bylo na žalovaném, zda na takovou nabídku přistoupí, či nikoli.\n11. Za nezákonné nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě, které soud považoval za souladné s § 2048 OZ, a poplatcích, jejichž výše byla žalovanému při sjednání smlouvy známa. Výše smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky odpovídá rámci vymezenému judikatorně (rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, publikovaný pod č. JUD38219CZ v systému ASPI), který posvětil i sazbu vyšší. Jiná věc nicméně je, zda byly v projednávané věci dány podmínky pro přiznání smluvní pokuty vyžadované ve výši 7 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, je třeba k jejímu úspěšnému uplatnění u soudu požadavek na pokutu sesplatnit. Tak se může stát předžalobní výzvou, jakož i doručením samotné žaloby. V projednávané věci však nahlédnutím do systému track and trace i po poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ nelze mít za to, že by jakákoli výzva žalobce dorazila do sféry dispozice žalovaného doručením na jakoukoli adresu, vždy skončila na poště. Ani žaloba nebyla doručena do vlastních rukou žalovaného a doručení procesnímu opatrovníkovi nelze považovat za příslušný hmotněprávní úkon způsobující jinak sesplatnění dluhu. Částku smluvní pokuty tak nelze považovat za splatnou, pročež bylo na místě ji zamítnout jako celek. Stejný osud sdílel i požadavek žalobce na uhrazení poplatků za vymáhání, když nebyly předloženy žádné doklady (těmi dle sdělení zástupce žalobce ani nedisponuje), že by vymáhací výzvy z doby před sesplatněním a postoupením pohledávky byly vůbec odeslány, natož doručeny. Proto soud zamítl i požadavek na zaplacení uvedených poplatků v částce 1 300 Kč.\n12. Ve vztahu k ostatním částkám soud žalobě vyhověl, když bylo zřejmé, že jak jistina, tak i úroky již jsou zcela splatné, neboť uplynula doba, během níž měl být uhrazen celý dluh, zde další výzvy k úhradě třeba nebylo. Soud tak přiznal částku zbylé jistiny, jakož i poplatků za sjednané služby, na něž měl nárok žalobce podle obchodních podmínek v plné výši i v případě, že nebudou realizovány zcela. Na místě bylo přiznat i kapitalizovaný úrok z prodlení, jehož výpočet byl zcela v pořádku. Do prodlení se žalovaný dostal podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen kromě jistiny zaplatit též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž v pořádku, co do základu, je i požadavek na platbu dále běžícího úroku z jistiny, nikoli však ve výši požadované žalobcem, neboť je třeba zohlednit § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a jistinu úročit po stanovené době prodlení pouze takovým úrokem, který podle zákona přiznat lze, tedy repo sazbou navýšenou o osm procentních bodů. To platilo i o jinak přiznaném, ale žalobcem ve vyšší výši požadovaném úroku z prodlení dále běžícím, když k prodlení došlo již dříve, pročež bylo na místě uplatnit nižší výši úroku z prodlení panující již v roce 2021 – sjednané době splatnosti celého dluhu, nikoli až v roce 2022. Uvedené nepřiznané částky jsou specifikovány ve výroku pod bodem II. V rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno, soud uložil žalovanému uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.\n13. Za nedůvodnou kromě námitek shora uvedených lze považovat i námitku opatrovníka, že je třeba zohlednit sjednanou účinnost smlouvy k 25. 6. 2021. Je zřejmé, že bylo vůlí účastníků poskytnout prostředky a tyto následně vrátit do sjednané doby, těžko počítat s tím, že by skutečným úmyslem účastníků, zejména žalobce, bylo po uplynutí doby úvěru nadále ponechat dluh neúročen bez sankcí a poplatků. Naopak rovněž je judikatorně vyřešeno, že nárok na smluvní pokutu je možné požadovat i po odstoupení od smlouvy a stejně tak i nárok na úroky existuje i po uplynutí doby sjednané doby splácení dluhu (rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD78185CZ).\n14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a bylo tak na místě přiznat jí nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 3 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 500 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále by měla žalobkyně právo na náhradu odměny ve výši 2 460 Kč/úkon podle § 7 bod 5 advokátního tarifu a paušální náhradu 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za úkony spočívající v replice k vyjádření opatrovníka a účasti na jednání 15. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku ve výši 1 330 Kč a jeho doplatku 332 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je její zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 537,20 Kč Celkem by tak náhrada nákladů řízení při plném úspěchu činila 10 519,20 Kč. Podle soudu se jedná o formulářový typ žaloby, když je zcela patrné, že individualizovanou je pouze konkrétní dlužná částka a datu uzavření smlouvy, její označení a výše úvěru. Rovněž tak je ze soudního informačního systému patrné, že žalobce podává obdobné typy žalob na stejném formuláři opakovaně. Plnou výši nákladů však soud nemohl přiznat s ohledem na excesivní úrok, který způsobil, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně poměřený původně žalovanou částkou činí cca 16 %. Pouze takový podíl na vypočtených nákladech bylo možné žalobkyni přiznat – 1 683 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.\n15. Výrok pod bodem IV. plyne ze skutečnosti, že žalobkyně neuspěla v plném rozsahu, pročež je na místě jí uložit povinnost v intencích § 148 odst. 1 OSŘ Náklady na opatrovníka činily odměnu ve výši 2 460 Kč/úkon za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 15. 3. 2023 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Současně opatrovníkovi náleží paušální náhrada výdajů za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč Celkem tak opatrovníkovi náleží náhrada nákladů ve výši 8 280 Kč. Neúspěch žalobkyně pro účely náhrady nákladů státu je dán poměrem zamítavého výroku pod bodem II. vůči původnímu žalobnímu požadavku, který lze vyjádřit poměrem 42 %, tento podíl je povinna žalobkyně uhradit na nákladech spojených s opatrovníkem. Ty činí 3 477,60 Kč. Na doplatku soudního poplatku s ohledem na nemožnost vydat platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit částku 332 Kč s přihlédnutím k položce 2 odst. 2 a položce 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Celkem je tak povinna zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ částku 3 809,60 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:112.C.133.2022.1","publishedAt":"2023-06-23","decisionAt":"2023-03-15","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":133,"year":2022,"pageNumber":112},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard","titlesAfter":"Ph.D.","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 33 236 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"251","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}