{"uuid":"ddb9d51c-5b01-4326-a9a7-8d90f543af41","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro 7 891,64 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, kterou žalobkyně vůči žalovanému požaduje zaplatit 7 891,64 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p.a. od 12.11.2024 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, kterou žalobkyně vůči žalovanému požaduje zaplatit 7 891,64 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p.a. od 12.11.2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 891,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se stranou žalovanou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla straně žalované téhož dne úvěr 26 000 Kč a strana žalovaná se zavázala splácet jej se smluvním úrokem, poplatky dle smlouvy a smluvní pokutou v případě nesplnění závazku stranou žalovanou. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila žalobkyně svého práva a přistoupila dopisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" k zesplatnění celého úvěru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022 byla mimo jiné straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužný úvěr částku 23 957,00 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 28 457,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 27.08.2021 do 09.09.2021 ve výši 87,35 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 957,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 10.09.2021 do zaplacení, dále částku ve výši 4 110,36 Kč a dále úrok ve výši 54,2 % p.a z částky 23 177,79 Kč od 27.08.2021 do 09.09.2021 ve výši 471,66 Kč, úrok ve výši 54,2 % p.a z částky 21 759,42 Kč od 10.09.2021 do 20.12.2021 ve výši 3 225,24 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 21 759,42 Kč od 21.12.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 8. 2021 dosáhne částky 63 720,00 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Předmětem této žaloby je potom nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 21 759,42 Kč za dobu od 1.3.2022 do 26.2.2023 dle bodu 6.5. smlouvy, jejíž výši potom žalobkyně dle čl. 6.10. smlouvy a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru omezuje na částku ve výši 7 891,64 Kč. Tu strana žalovaná nezaplatila ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný zůstal v řízen nečinný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Strana žalovaná je občanem Srbska. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době poskytnutí úvěru bydliště na území České republiky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby umožnit straně žalované čerpat úvěrové prostředky, má obvyklé bydliště v České republice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: předsmluvní formulář, smlouva o úvěru zesplatnění, 2x výzva k plnění s dokladem o doručení, rozsudek zdejšího soudu). Dle žalobkyně měla při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že ověřila její příjem před poskytnutím úvěru dosáhl výše 25 000 Kč měsíčně čistého. Stran měsíčních výdajů strany žalované dospěla žalobkyně k částce 7 460 Kč tak, že k životnímu minimu ve výši 3 860 Kč dle zák. č. 110/06 Sb., o životním a existenčním minimu, přičetla částku 3 500 Kč, kterou strana žalovaná má vykládat na bydlení. Žalobkyně dále měla ověřit úvěruschopnost strany žalované tak, že byly kontrolovány dostupné informace v externích databázích – Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, z nichž nezjistila, že by strana žalovaná nějakým subjektům dlužila jakoukoli částku po splatnosti. Občanským průkazem potom ověřila identitu strany žalované (důkazy: hodnocení klienta, výpis z účtu, prohlášení klienta, registr Solus, kopie řidičského průkazu a povolení k pobytu, doklad o rodném čísle, potvrzení o příjmu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že „Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na základě skutečnosti uvedených v bodu 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že žalobkyně straně žalované poskytla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" úvěr ve výši 26 000 Kč. Rovněž bylo prokázáno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022 byla mimo jiné straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužný úvěr částku 23 957,00 Kč s příslušenstvím představující jistinu a část smluvní pokuty spolu s úrokem z prodlení a úrokem. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity strany žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) zda má žalobkyně vůči straně žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost strany žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně doplnila, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost, viz bod 5 rozsudku. Žalobkyně prokázala, že v době před poskytnutím úvěru zkoumala příjmy strany žalované, jakož i otázku, zda strana žalovaná nemá nesplatné závazky vůči jiným věřitelům. To však je jen první krok ke zkoumání úvěruschopnosti. Dále bylo na žalobkyni tvrdit a prokázat, jaké byly výdaje strany žalované, a tedy její disponibilní finanční prostředky v měsících před poskytnutím úvěru. Po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k této otázce žalobkyně zopakovala, že žádné informace k výdajům strany žalované k dispozici nemá, přičemž vycházela z částky zákonem stanoveného životního minima, k níž přičetla náklady na bydlení, které ji sdělila strana žalovaná. Soud však má za to, že i žalobkyni muselo být jasné, že jen stěží mohly měsíční výdaje strany žalované činit pouze 7 460 Kč s přihlédnutím k tomu, že si musela zajistit bydlení, jíst či si kupovat ošacení apod. a že částka 249 Kč (7 460 Kč děleno 30 dny) denně je naprosto neadekvátní k potřebám dospělého člověka. Jak soud ozřejmil v předchozím bodě rozsudku, pro posouzení úvěruschopnosti je nutné také ověřit výdaje dlužníka a následně vyhodnotit, zda finanční prostředky v podobě rozdílu mezi příjmy a výdaji umožňuje dlužníkovi splácet poskytnutou částku. Z pohledu soudu by tak měl věřitel činit prostřednictvím výpisů z účtů dlužníka za dobu předcházející poskytnutí úvěru. Nejlépe tak může věřitel zjistit, jakým způsobem dlužník hospodaří a že jeho zůstatek na účtu není příliš nízký pro splácení závazku či dokonce minusový. Žalobkyně si však od strany žalované údaje z výpisů z účtu nezajistila, popř. nic takového neprokázala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud tak dospěl k závěru, že se věřitel schopností strany žalované splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťoval příjem strany žalované a její případné závazky po splatnosti, ale již neověřoval, zda měsíční náklady strany žalované a z nich rezultující disponibilní zdroje jí umožňují navíc splácet závazek vůči žalobkyni. Jinými slovy, i když má dlužník „slušný“ příjem (ověření příjmů věřitelem) a není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám (ověření registrů věřitelem), přesto nemusí být schopen splácet závazek zkrátka proto, že jeho výdaje jsou vůči jeho příjmům příliš vysoké.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Je-li smlouva neplatná dle § 588 obč. zákoníku, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, jež žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr po odečtení jí zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. O jistině dluhu ze smlouvy mezi účastníky řízení již bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022. Předmětem tohoto řízení je pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jelikož soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, je nepochybné, že ani nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl platně sjednán (v ustanoveních neplatné smlouvy), a proto na její zaplacení nemá žalobkyně vůči straně žalované nárok. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud potom soud v předchozím rozsudku nárok žalobkyni přiznal a nyní nikoli, je to tím, že v mezidobí došlo ke změně judikatury.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Procesně úspěšné straně žalované by náleželo právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 891,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se stranou žalovanou dne , datum,  smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla straně žalované téhož dne úvěr 26 000 Kč a strana žalovaná se zavázala splácet jej se smluvním úrokem, poplatky dle smlouvy a smluvní pokutou v případě nesplnění závazku stranou žalovanou. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila žalobkyně svého práva a přistoupila dopisem ze dne , datum,  k zesplatnění celého úvěru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022 byla mimo jiné straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužný úvěr částku 23 957,00 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 28 457,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 27.08.2021 do 09.09.2021 ve výši 87,35 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 957,00 Kč ve výši 8,5% ročně od 10.09.2021 do zaplacení, dále částku ve výši 4 110,36 Kč a dále úrok ve výši 54,2 % p.a z částky 23 177,79 Kč od 27.08.2021 do 09.09.2021 ve výši 471,66 Kč, úrok ve výši 54,2 % p.a z částky 21 759,42 Kč od 10.09.2021 do 20.12.2021 ve výši 3 225,24 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 21 759,42 Kč od 21.12.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 8. 2021 dosáhne částky 63 720,00 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Předmětem této žaloby je potom nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 21 759,42 Kč za dobu od 1.3.2022 do 26.2.2023 dle bodu 6.5. smlouvy, jejíž výši potom žalobkyně dle čl. 6.10. smlouvy a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru omezuje na částku ve výši 7 891,64 Kč. Tu strana žalovaná nezaplatila ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný zůstal v řízen nečinný.3. Strana žalovaná je občanem Srbska. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době poskytnutí úvěru bydliště na území České republiky.4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby umožnit straně žalované čerpat úvěrové prostředky, má obvyklé bydliště v České republice.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: předsmluvní formulář, smlouva o úvěru zesplatnění, 2x výzva k plnění s dokladem o doručení, rozsudek zdejšího soudu). Dle žalobkyně měla při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že ověřila její příjem před poskytnutím úvěru dosáhl výše 25 000 Kč měsíčně čistého. Stran měsíčních výdajů strany žalované dospěla žalobkyně k částce 7 460 Kč tak, že k životnímu minimu ve výši 3 860 Kč dle zák. č. 110/06 Sb., o životním a existenčním minimu, přičetla částku 3 500 Kč, kterou strana žalovaná má vykládat na bydlení. Žalobkyně dále měla ověřit úvěruschopnost strany žalované tak, že byly kontrolovány dostupné informace v externích databázích – Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, z nichž nezjistila, že by strana žalovaná nějakým subjektům dlužila jakoukoli částku po splatnosti. Občanským průkazem potom ověřila identitu strany žalované (důkazy: hodnocení klienta, výpis z účtu, prohlášení klienta, registr Solus, kopie řidičského průkazu a povolení k pobytu, doklad o rodném čísle, potvrzení o příjmu).6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že „Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“9. Na základě skutečnosti uvedených v bodu 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že žalobkyně straně žalované poskytla dne , datum,  úvěr ve výši 26 000 Kč. Rovněž bylo prokázáno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022 byla mimo jiné straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužný úvěr částku 23 957,00 Kč s příslušenstvím představující jistinu a část smluvní pokuty spolu s úrokem z prodlení a úrokem. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity strany žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) zda má žalobkyně vůči straně žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty.10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“11. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost strany žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně doplnila, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost, viz bod 5 rozsudku. Žalobkyně prokázala, že v době před poskytnutím úvěru zkoumala příjmy strany žalované, jakož i otázku, zda strana žalovaná nemá nesplatné závazky vůči jiným věřitelům. To však je jen první krok ke zkoumání úvěruschopnosti. Dále bylo na žalobkyni tvrdit a prokázat, jaké byly výdaje strany žalované, a tedy její disponibilní finanční prostředky v měsících před poskytnutím úvěru. Po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k této otázce žalobkyně zopakovala, že žádné informace k výdajům strany žalované k dispozici nemá, přičemž vycházela z částky zákonem stanoveného životního minima, k níž přičetla náklady na bydlení, které ji sdělila strana žalovaná. Soud však má za to, že i žalobkyni muselo být jasné, že jen stěží mohly měsíční výdaje strany žalované činit pouze 7 460 Kč s přihlédnutím k tomu, že si musela zajistit bydlení, jíst či si kupovat ošacení apod. a že částka 249 Kč (7 460 Kč děleno 30 dny) denně je naprosto neadekvátní k potřebám dospělého člověka. Jak soud ozřejmil v předchozím bodě rozsudku, pro posouzení úvěruschopnosti je nutné také ověřit výdaje dlužníka a následně vyhodnotit, zda finanční prostředky v podobě rozdílu mezi příjmy a výdaji umožňuje dlužníkovi splácet poskytnutou částku. Z pohledu soudu by tak měl věřitel činit prostřednictvím výpisů z účtů dlužníka za dobu předcházející poskytnutí úvěru. Nejlépe tak může věřitel zjistit, jakým způsobem dlužník hospodaří a že jeho zůstatek na účtu není příliš nízký pro splácení závazku či dokonce minusový. Žalobkyně si však od strany žalované údaje z výpisů z účtu nezajistila, popř. nic takového neprokázala.13. Soud tak dospěl k závěru, že se věřitel schopností strany žalované splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťoval příjem strany žalované a její případné závazky po splatnosti, ale již neověřoval, zda měsíční náklady strany žalované a z nich rezultující disponibilní zdroje jí umožňují navíc splácet závazek vůči žalobkyni. Jinými slovy, i když má dlužník „slušný“ příjem (ověření příjmů věřitelem) a není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám (ověření registrů věřitelem), přesto nemusí být schopen splácet závazek zkrátka proto, že jeho výdaje jsou vůči jeho příjmům příliš vysoké.14. Je-li smlouva neplatná dle § 588 obč. zákoníku, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, jež žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr po odečtení jí zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. O jistině dluhu ze smlouvy mezi účastníky řízení již bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 29 C 94/2022-31 ze dne 23.5.2022. Předmětem tohoto řízení je pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jelikož soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, je nepochybné, že ani nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl platně sjednán (v ustanoveních neplatné smlouvy), a proto na její zaplacení nemá žalobkyně vůči straně žalované nárok. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud potom soud v předchozím rozsudku nárok žalobkyni přiznal a nyní nikoli, je to tím, že v mezidobí došlo ke změně judikatury.Procesně úspěšné straně žalované by náleželo právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH04:2025:29.C.10.2025.1","publishedAt":"2025-06-26","decisionAt":"2025-03-03","caseNumber":{"senate":29,"registry":"C","index":10,"year":2025,"pageNumber":23},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Balciar","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSPH04","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 7 891,64 Kč s příslušenstvím","specialType":["EP1250"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}