{"uuid":"ddca6368-7a06-4694-92ae-4cee27c10f1b","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", proti žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", o zaplacení částky 160 729,32 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 246/2024-98 ze dne 18. 3. 2026, takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 13. 4. 2024 do 19. 5. 2026 potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 13. 4. 2024 do 19. 5. 2026 potvrzuje.II. V části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 80 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 729,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 694,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 085 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 80 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítl. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřela se žalovaným, po posouzení jeho schopnosti splácet požadovanou zápůjčku, dne 5. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce, podle které poskytla žalovanému 80 000 Kč. Protože žalovaný svému závazku zaplatit dlužnou částku (jistinu, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 69 468 Kč, s úrokem ve výši 20,79 % ročně, a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou zápůjčky) v měsíčních splátkách nedostál a pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, nárokuje úhradu dlužné jistiny ve výši 80 000 Kč s úrokem ve výši 20,79 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a dlužné částky poplatků ve výši 80 729,32 Kč. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání bez omluvy nedostavil. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný byl zaměstnán u pracovní agentury, která mu vyplácela mzdu sjednanou ve výši 122 Kč na hodinu s 10 Kč příplatkem za odpolední a 30 Kč příplatkem za práci v noci, tj. v případě zajištění práce na celý měsíc dosahoval by příjmu bez příplatků za odpolední, noční směny okolo 20 000 Kč, nikoli z předložených výplatních pásek plynoucích 27 či 28 000 Kč. Nad to měl zajištěnou práci pouze jeden týden, z čehož nelze dovozovat dosažení uvedeného příjmu každý měsíc. V úvahu vzala splátky žalovaného ve výši 7 000 Kč. Neověřila výši splátek, závazky žalovaného a další příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč. Výdaje prověřila jen nájemní smlouvou a předpisem nájemného. Uzavřel okresní soud, že popsané prověřování úvěruschopnosti žalovaného jeví se jako pouhý formální mezikrok mezi žádostí o úvěr a uzavřením úvěrové smlouvy, pročež shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně prokázala postoupení pohledávky a skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 80 000 Kč, kterou žalovaný neuhradil, dovodil okresní soud, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplacené jistiny. Z důvodu neplatnosti smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na poplatky a příslušenství, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný v prodlení s plněním není. Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni jistinu ve výši 80 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byl procesně úspěšnější ve sporu žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady nevynaložil, rozhodl okresní soud výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku, jen v části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že měl okresní soud předně vyjít z toho, že žalovanému byla v souvislosti s oznámením o postoupení dluhu zaslána písemná výzva k jeho úhradě 27. 10. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí 10denní lhůty k plnění byl ode dne 10. 11. 2023 žalovaný v prodlení. Od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024, se lhůtou k zaplacení do 12. 4. 2024. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu k tomu byla žalobkyní poskytnuta. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu nese žalovaný. Jedině žalovaný, v jehož prospěch to je, musí uvedené tvrdit a prokázat, jinak by byla porušena rovnost zbraní. Poukazuje na to žalobkyně, že ke shodnému závěru, že žalovaný se dostane do prodlení již na základě výzvy k úhradě dluhu a žalobkyni proto náleží nejen jistina, ale i zákonný úrok z prodlení z této jistiny ode dne prodlení, dospěla ve svých rozhodnutích celá řada odvolacích soudů, příkladmo Krajský soud v Brně, Krajský soud v Ostravě, či jeho pobočka v Olomouci. Navrhuje proto změnu rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu ve smyslu uvedené argumentace a požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a odvolání shledal důvodným jen částečně a z jiných než namítaných důvodů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů objasnil správně a dostatečně, že na základě smlouvy obsahující závazek k poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, z níž žalovaný ničeho nevrátil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud proto správně uzavírá, že závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným založený takovou smlouvou podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně, jejíž právní předchůdkyni stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. Je proto správným závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C‑679/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovaným nevrácené, a proto správně okresní soud nepřiznal žalobkyni nejen poplatky z úvěru a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného, jako úvěrovaného spotřebitele, od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem právní úpravy obsažené v § 87 zákona je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazovaná rozhodovací praxe jiných (odvolacích) soudů přiznávajících úrok z prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Odvolací soud si je vědom toho, že praxe soudů je dosud nejednotná v náhledu na otázku splatnosti nároku na vrácení peněz poskytnutých spotřebiteli v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Za správný výklad § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nicméně pokládá ten, jenž byl vyjádřen ve shora zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 a jenž vede k závěru, že nárok poskytovatele úvěru na vrácení peněz stává se splatným buď od okamžiku, na kterém se účastníci neplatné smlouvy dohodnou, nebo od okamžiku, který určí (s přihlédnutím k poměrům spotřebitele) soud buď v (samostatném) řízení o určení času plnění nebo (tak jako v daném případě) v rámci řízení o žalobě úvěrujícího o zaplacení. „Spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele“ (§ 87 odst. 2 zákona) tedy spor, jehož existence je předpokladem pro rozhodování soudu o určení doby plnění, je přitom dán nejen tehdy, jestliže spotřebitel výslovně vyjádří (do doby rozhodování soudu) nesouhlas s vrácením peněz či zájem na vrácení v delší lhůtě, nýbrž i jen pasivitou v řízení o vrácení peněz. Žalobkyní v odvolání zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 tento závěr revidován nebyl. Nejvyšší soud pouze doplnil, že povinnost tvrdit a prokázat poměry spotřebitele, jež jsou významné pro určení doby plnění (má-li se tato doba lišit od zákonné pariční lhůty), nese žalovaný spotřebitel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit příslušenství včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 80 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené jistiny odvislou od nabytí právní moci rozhodnutí. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne 16. 5. 2026 (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 19. 5. 2026. Protože tak žalovaný neučinil (zaplacení dluhu netvrdil a neprokázal), ocitl se dnem následujícím po dni splatnosti dle rozsudku, tj. 20. 5. 2026, ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak nikoli již od 13. 4. 2024, jak požaduje, ale od 20. 5. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 13. 4. 2024 do 19. 5. 2026 dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 160 729,32 Kč s příslušenstvím, přičemž vyhověno žalobě bylo pouze co do částky 80 000 Kč. Byla proto žalobkyně převážně neúspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení. Vyhověno však bylo jejímu požadavku až od 20. 5. 2026. I v tomto případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, neboť jí nárok na úrok z prodlení byl přiznán za období (počítáno do okamžiku rozhodování soudu) výrazně kratší, než za jaké byl zamítnut.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Převážný procesní úspěch je tak v řízení před okresním i odvolacím soudem na straně žalovaného, který by proto měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v nich vynaložených. Protože však žalovaný v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 80 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 729,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 694,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 085 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 80 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítl. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným, po posouzení jeho schopnosti splácet požadovanou zápůjčku, dne 5. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce, podle které poskytla žalovanému 80 000 Kč. Protože žalovaný svému závazku zaplatit dlužnou částku (jistinu, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 69 468 Kč, s úrokem ve výši 20,79 % ročně, a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou zápůjčky) v měsíčních splátkách nedostál a pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, nárokuje úhradu dlužné jistiny ve výši 80 000 Kč s úrokem ve výši 20,79 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a dlužné částky poplatků ve výši 80 729,32 Kč. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání bez omluvy nedostavil. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný byl zaměstnán u pracovní agentury, která mu vyplácela mzdu sjednanou ve výši 122 Kč na hodinu s 10 Kč příplatkem za odpolední a 30 Kč příplatkem za práci v noci, tj. v případě zajištění práce na celý měsíc dosahoval by příjmu bez příplatků za odpolední, noční směny okolo 20 000 Kč, nikoli z předložených výplatních pásek plynoucích 27 či 28 000 Kč. Nad to měl zajištěnou práci pouze jeden týden, z čehož nelze dovozovat dosažení uvedeného příjmu každý měsíc. V úvahu vzala splátky žalovaného ve výši 7 000 Kč. Neověřila výši splátek, závazky žalovaného a další příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč. Výdaje prověřila jen nájemní smlouvou a předpisem nájemného. Uzavřel okresní soud, že popsané prověřování úvěruschopnosti žalovaného jeví se jako pouhý formální mezikrok mezi žádostí o úvěr a uzavřením úvěrové smlouvy, pročež shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně prokázala postoupení pohledávky a skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 80 000 Kč, kterou žalovaný neuhradil, dovodil okresní soud, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplacené jistiny. Z důvodu neplatnosti smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na poplatky a příslušenství, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný v prodlení s plněním není. Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni jistinu ve výši 80 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byl procesně úspěšnější ve sporu žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady nevynaložil, rozhodl okresní soud výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, jen v části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že měl okresní soud předně vyjít z toho, že žalovanému byla v souvislosti s oznámením o postoupení dluhu zaslána písemná výzva k jeho úhradě 27. 10. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí 10denní lhůty k plnění byl ode dne 10. 11. 2023 žalovaný v prodlení. Od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024, se lhůtou k zaplacení do 12. 4. 2024. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu k tomu byla žalobkyní poskytnuta. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu nese žalovaný. Jedině žalovaný, v jehož prospěch to je, musí uvedené tvrdit a prokázat, jinak by byla porušena rovnost zbraní. Poukazuje na to žalobkyně, že ke shodnému závěru, že žalovaný se dostane do prodlení již na základě výzvy k úhradě dluhu a žalobkyni proto náleží nejen jistina, ale i zákonný úrok z prodlení z této jistiny ode dne prodlení, dospěla ve svých rozhodnutích celá řada odvolacích soudů, příkladmo Krajský soud v Brně, Krajský soud v Ostravě, či jeho pobočka v Olomouci. Navrhuje proto změnu rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu ve smyslu uvedené argumentace a požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a odvolání shledal důvodným jen částečně a z jiných než namítaných důvodů.4. Okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů objasnil správně a dostatečně, že na základě smlouvy obsahující závazek k poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, z níž žalovaný ničeho nevrátil.5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud proto správně uzavírá, že závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným založený takovou smlouvou podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného do dne 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně, jejíž právní předchůdkyni stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona, splnění této povinnosti neprokázala. Je proto správným závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy (u smluv uzavřených před datem 28. 5. 2022 dovozována judikatorně například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C‑679/18).9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovaným nevrácené, a proto správně okresní soud nepřiznal žalobkyni nejen poplatky z úvěru a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného, jako úvěrovaného spotřebitele, od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).10. Ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem právní úpravy obsažené v § 87 zákona je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazovaná rozhodovací praxe jiných (odvolacích) soudů přiznávajících úrok z prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Odvolací soud si je vědom toho, že praxe soudů je dosud nejednotná v náhledu na otázku splatnosti nároku na vrácení peněz poskytnutých spotřebiteli v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Za správný výklad § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nicméně pokládá ten, jenž byl vyjádřen ve shora zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 a jenž vede k závěru, že nárok poskytovatele úvěru na vrácení peněz stává se splatným buď od okamžiku, na kterém se účastníci neplatné smlouvy dohodnou, nebo od okamžiku, který určí (s přihlédnutím k poměrům spotřebitele) soud buď v (samostatném) řízení o určení času plnění nebo (tak jako v daném případě) v rámci řízení o žalobě úvěrujícího o zaplacení. „Spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele“ (§ 87 odst. 2 zákona) tedy spor, jehož existence je předpokladem pro rozhodování soudu o určení doby plnění, je přitom dán nejen tehdy, jestliže spotřebitel výslovně vyjádří (do doby rozhodování soudu) nesouhlas s vrácením peněz či zájem na vrácení v delší lhůtě, nýbrž i jen pasivitou v řízení o vrácení peněz. Žalobkyní v odvolání zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 tento závěr revidován nebyl. Nejvyšší soud pouze doplnil, že povinnost tvrdit a prokázat poměry spotřebitele, jež jsou významné pro určení doby plnění (má-li se tato doba lišit od zákonné pariční lhůty), nese žalovaný spotřebitel.12. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit příslušenství včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.13. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.14. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 80 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené jistiny odvislou od nabytí právní moci rozhodnutí. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne 16. 5. 2026 (§ 159 o. s. ř.), stíhala žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 19. 5. 2026. Protože tak žalovaný neučinil (zaplacení dluhu netvrdil a neprokázal), ocitl se dnem následujícím po dni splatnosti dle rozsudku, tj. 20. 5. 2026, ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.15. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak nikoli již od 13. 4. 2024, jak požaduje, ale od 20. 5. 2026.16. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení.17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 80 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 13. 4. 2024 do 19. 5. 2026 dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I).18. Ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).19. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení do vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 160 729,32 Kč s příslušenstvím, přičemž vyhověno žalobě bylo pouze co do částky 80 000 Kč. Byla proto žalobkyně převážně neúspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 000 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení. Vyhověno však bylo jejímu požadavku až od 20. 5. 2026. I v tomto případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, neboť jí nárok na úrok z prodlení byl přiznán za období (počítáno do okamžiku rozhodování soudu) výrazně kratší, než za jaké byl zamítnut.20. Převážný procesní úspěch je tak v řízení před okresním i odvolacím soudem na straně žalovaného, který by proto měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v nich vynaložených. Protože však žalovaný v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).","information":[{"texts":[{"text":"Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:35.Co.147.2026.122","publishedAt":"2026-10-29","decisionAt":"2026-09-16","caseNumber":{"senate":35,"registry":"Co","index":147,"year":2026,"pageNumber":122},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michal","lastName":"Marek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSULLI","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 160 729, 32 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":28,"registry":"C","index":246,"year":2024,"pageNumber":98},"affectedDate":"2026-03-18","courtCode":"OSLI","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"154","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"229","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"241","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","SMLOUVA_O_UVERU","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU"]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}