{"uuid":"e30a2c25-00d4-48da-a5d6-3e7fe8d42222","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 13 350 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. července 2025, č. j. 18 C 23/202546","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00% ročně od 29. 7. 2023 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil platit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce svůj nárok označil jako náhradu škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaná jako úvěrující banka, mu neposkytla slíbený úvěr, ačkoli splnil její podmínky. Podmínkou poskytnutí úvěru ve výši 1 133 000 Kč bylo zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobce v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce podal dne 16. 5. 2023 žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaná banka od žalobce žádala doložení daňového přiznání, potvrzení o zaplacení daně a posledních šesti výpisů z banky. Dne 23. 6. 2023 žalovaná zamítla poskytnutí požadovaného úvěru. Dne 28. července 2023 žalovaná žalobci na jeho žádost sdělila, že úvěr neposkytla z interních důvodů na její straně. Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud I. stupně při právním hodnocení vyšel z úvahy, že na poskytnutí úvěru neexistuje právní nárok. Poskytovatel úvěru posuzuje žádosti o úvěr individuálně. Jednání banky neposoudil jako závazný příslib úvěrového financování. Pokud žalobce tvrdil, že utrpěl škodu, soud to neměl za prokázané. Žalovaná žádné smluvní ani zákonné povinnosti neporušila. Chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním žalované a žalobcem tvrzenou škodou. Žalobce se sám rozhodl vynaložit finanční prostředky na odborné posouzení tržní ceny dotčených nemovitostí. Toto posouzení mu může posloužit i pro jiný účel. Žalobce navrhl pouze důkaz fakturou znalce na částku ve výši 9 550 Kč, neprokázal zaplacení uvedené částky. Pokud dále tvrdil, že škodu představuje navýšení pojistného z důvodu aktualizace a navýšení pojištění nemovitostí, chyběl soudu I. stupně i v tomto případě důkaz o příčinné souvislosti s jednáním žalované. Pojistné bylo totiž sjednáno již v roce 2020. V případě pojistné události by ze zvýšeného pojistného profitoval žalobce. Pokud se jedná o cestovní náklady, které žalobce zbytečně vynaložil v souvislosti s jednáním o úvěru v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", soud I. stupně zjistil z technického průkazu, že užité vozidlo není registrováno na firmu žalobce, ale na fyzickou osobu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nebyla prokázáno, že toto vozidlo žalobce použil na cesty do pobočky žalované banky v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Důvodem zamítnutí žaloby byla pro soud I. stupně skutečnost, že postup žalované banky nenaplnil atributy upravené v ust. § 1729 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), které vznik předsmluvní odpovědnosti za nepoctivé ukončení jednání o smlouvě váže na neexistenci spravedlivého důvodu, pro který bylo přípustné jednání o smlouvě ukončit. V posuzovaném případě nepokročili účastníci tak daleko, že by uzavření úvěrové smlouvy bylo vysoce pravděpodobné. Teprve prokázané nepoctivé jednání zakládá povinnost nahradit druhé straně vzniklou škodu a ušlý zisk. Žalovaná se nedopustila zaviněného porušení svých zákonných povinností ve smyslu ust. § 2910 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí NS 25 Cdo 856/2018 a NS 23 Cdo 3320/2020 a na nález III. ÚS 2338/2022. Žalobu zamítl a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. Podle jeho přesvědčení vůči němu žalovaná jednala nepoctivě nebo dokonce nekale, když jednání o poskytnutí úvěru ukončila, aniž by pro to sdělila konkrétní důvod. Žalobce poukázal na to, že učinil všechny kroky, které žalovaná pro následné poskytnutí úvěru požadovala. Sice od žalované neobdržel návrh úvěrové smlouvy, ale nebyl z její strany nikdy poučen o tom, že by na poskytnutí úvěru nebyl právní nárok, resp. že žalovaná je oprávněna jednání o poskytnutí úvěru kdykoli a bez jakéhokoli odůvodnění ukončit. V odvolání rekapituloval seznam podkladů požadovaných žalovanou a jím doložených. Tvrdil, že vzhledem ke všem okolnostem důvodně očekával poskytnutí úvěru (uzavření úvěrové smlouvy). Žalovaná svými kroky a požadavky vůči žalobci vytvořila situaci, kdy se uzavření úvěrové smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné. Zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované dle ust. § 1729 o. z. byly naplněny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce má za to, že soud I. stupně si vyložil judikát NS 25 Cdo 856/2018 nesprávně, zdůraznil z jeho právní věty pasáž, že „posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné“. Nicméně v případě žalované žádný konkrétní důvod ukončení jednání nebyl žalobci sdělen a ani soud I. stupně jej od žalované nepožadoval vysvětlit. Žalobce v odvolání vyjádřil přesvědčení, že subjekt poskytující bankovní produkty nemůže vůči svým klientům postupovat podle libovůle, aniž by jeho postup byl objektivně přezkoumatelný na podkladě konkrétních okolností, jak to dovodil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 856/2018. Jednání žalované bylo podle žalobce nepoctivé ve smyslu ust. § 6 odst. 1 o. z. Pokud soud I. stupně neměl existenci škody a její výši za prokázanou, měl postupovat poučením žalobce podle § 118a o. s. ř., to se však nestalo. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolání bylo žalované doručeno, žádné stanovisko k němu nepodala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu, který v rámci koncentrovaného ústního jednání učinil soud I. stupně na základě důkazů, navržených účastníky. Skutková zjištění plynoucí z provedeného dokazování jsou pro právní posouzení předmětu sporu dostatečná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Právní posouzení žalobou uplatněného nároku v prvé řadě sleduje splnění základních předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, a to protiprávního jednání a jeho případného zavinění, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi označeným jednáním a škodlivým následkem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Protiprávní jednání shledává žalobce v neodůvodněném ukončení jednání o úvěrové smlouvě. Podle § 1728 odst. 1 o. z. každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít; odst. 2) při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Podle § 1729 odst. 1 o. z. dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod; podle odst. 2) strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. K citovaným zákonným ustanovením existuje nečetná judikatura, proto je obtížné využít dosavadní rozhodovací praxi pro konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci. V rozhodnutí NS 26 Cdo 2987/2019 a NS 25 Cdo 1202/2020 dovolací soud řešil ukončení jednání o nájemní smlouvě, ve věci NS 25 Cdo 130/2020 ukončení jednání o kupní smlouvě. V těchto případech hrála důležitou roli smluvní autonomie vůle účastníků. Ve věci NS 25 Cdo 15/2021 soudy shledaly odpovědnost obce za ukončení jednání o uzavření smlouvy vedené na základě zveřejněného záměru pronajmout nemovitý obecní majetek z důvodu upřednostnění jiné nabídky nově zvoleným starostou a radou obce. Judikatura zdůrazňuje, že východiska pro posouzení spravedlivosti důvodu pro ukončení jednání o uzavření smlouvy závisí vždy na konkrétních skutkových okolnostech, nelze je obecně definovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K polemice odvolatele ohledně výkladu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 25 Cdo 856/2018-116, odvolací soud uvádí, že závěry tohoto rozhodnutí jsou pro rozhodnutí v projednávané věci využitelné v tom smyslu, že je nezbytné posoudit jednak existenci dobré víry jedné smluvní strany, že k uzavření smlouvy dojde, a jednak legitimní důvod ukončení jednání o smlouvě, resp. odmítnutí smlouvu uzavřít.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V citovaném rozsudku dovolací soud uvedl, že již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), se v judikatuře opakovaně zabýval otázkou odpovědnosti za škodu vzniklou chováním potencionálních smluvních partnerů při jednání o uzavření smlouvy a formuloval názor, že nesolidní jednání jedné z budoucích smluvních stran může představovat porušení obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a založit tak ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. povinnost k náhradě škody. Např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 695/2003, dovodil, že ten, kdo porušil závazek prodat nemovitost, odpovídá druhému účastníkovi smlouvy o smlouvě budoucí za škodu, která mu vznikla v souvislosti se zajišťováním finančních prostředků na koupi nemovitosti. V rozsudku ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, uveřejněném pod č. 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byla z hlediska § 415 a 420 obč. zák. řešena odpovědnost za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy za situace, že tato jednání dospěla do stadia, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu byla v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena, a k ukončení jednání druhá strana přistoupila, aniž k tomu měla legitimní důvod. V rozsudku ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, Nejvyšší soud označil za obecně platný právní názor, že při respektování zásady smluvní volnosti a rovného postavení účastníků lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4147/2008. I podle nové právní úpravy lze při respektování zásady smluvní volnosti chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v § 6 odst. 1 o. z.) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačního procesu, nelze říci obecně, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Z hlediska zdůrazněného principu autonomie vůle je zjevné, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase. Skutkové okolnosti věci, v níž Nejvyšší soud ve výše citovaném řízení rozhodoval, byly odlišné. Žalobkyně požadovala náhradu škody, ačkoli věděla, že jí nabízená bytová jednotka je v rekonstrukci a v době jednání nezpůsobilá k nastěhování, žalovaná by tudíž musela vyčkat ukončení rekonstrukce bytu, ale v návrhu smlouvy to nebylo uvedeno, ani nebylo navrženo datum vzniku nájemního vztahu. Žalovaná za těchto okolností ukončila jednání o uzavření smlouvy, její důvod soudy posoudily jako spravedlivý a její jednání jako poctivé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Stejně jak to zdůraznil soud I. stupně, má odvolací soud za zásadní, že v projednávané věci jde o jednání o úvěru, na jehož poskytnutí není právní nárok. Žalobce podal žádost o úvěr, z toho a také z minimální všeobecné zkušenosti o poskytování úvěrů vyplývá, že žalovaná měla právo o žádosti rozhodnout kladně nebo záporně po zvážení veškerých svých interních kritérií. Odvolací soud shledal účinnou obranu žalované proti žalobě, spočívající v tvrzení, že jednání o úvěru ukončila ve stádiu standardního dvoukolového posuzování rizikovosti úvěru, před poskytnutím závazného příslibu úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalobce tvrdí subjektivní přesvědčení, že mu úvěr bude poskytnut, nicméně pro toto jednoznačné přesvědčení (dobrou víru) v takové rozhodnutí o své žádosti neměl objektivní důvod, když bylo na žalované bance, aby o žádosti rozhodla. Legitimní důvod pro neposkytnutí úvěru dává žalované právní úprava úvěrové činnosti obsažená v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., zákonu o bankách č. 21/1992 Sb. a pravidlech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", která nad činností bank vykonává dohled. Dále tento právní rámec umožňuje bankám rozhodovat o poskytování úvěru podle vlastních interních kritérií, jak to žalovaná uvedla ve stanovisku k žalobě a rovněž při ústním jednání odvolacího soudu. Banka nese úvěrová rizika, a proto je oprávněna o poskytnutí úvěru rozhodnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Z hlediska posouzení vzniku deliktní odpovědnosti žalované tedy nebylo její jednání posouzeno jako protiprávní ani porušující pravidla ani nepoctivé ve smyslu skutkové podstaty citovaných zákonných ustanovení §§ 1728 a 1729 o. z. Odpovědnost žalované za jakékoli výdaje vynaložené žalobcem tudíž nemůže být shledána. Náklady, které žalobce označuje jako škodu, zřejmě mají souvislost s jeho žádostí o úvěr, s výjimkou zvýšeného pojistného, o němž žalobce rozhodl dříve, než jednání o poskytnutí úvěru se žalovanou započalo, tedy mají souvislost s jednáním se žalovanou. Pro to, aby soud mohl přiznat jejich náhradu žalobci, však chybí protiprávnost jednání žalované. Proto není pochybením soudu I. stupně, pokud žalobce nepoučil o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně vzniku škody a její výše. Pokud se soud I. stupně blíže zabýval otázkou, zda byla tvrzená škoda prokázána, lze tento směr hodnocení důkazů označit za nadbytečný vzhledem k již dříve učiněnému právnímu závěru o legitimnosti odmítnutí poskytnout žalobci úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Na okraj odvolací soud poznamenává, že v samotném neposkytnutí vysvětlení postupu žalované nelze shledat nepoctivé jednání. Žalobce jednak tvrdí, že nebyl poučen o tom, že na poskytnutí úvěru nemá právní nárok. Žalobce je však obchodní korporací s takřka 10letou historií a určitou míru znalosti obecně platných právních zásad je u něj na místě předpokládat. I kdyby nebyl výslovně poučen, že žádost o úvěr nemusí být vyřízena kladně, nelze přistoupit na předpoklad, že byl přesvědčen, že je uzavření úvěrové smlouvy vysoce pravděpodobné bez možnosti jiné varianty rozhodnutí žalované. S vědomím, že úvěr nemusí být poskytnut, měl žalobce rozhodovat o vynaložení svých finančních prostředků. Z tohoto hlediska nelze výdaje jím popsané (náklady na ocenění nemovitostí, cestovné a pojistné) považovat za škodu. Pokud žalobce tvrdil, že měl právo na sdělení konkrétních důvodů neposkytnutí úvěru a žalovaná stejně jako ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" mu konkrétní důvody a zjištění odmítly sdělit, je podle odvolacího soudu třeba respektovat povinnost mlčenlivost bank podle ustanovení zákona o bankách. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách ve znění účinném od","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"1. 4. 2023 platí, že pracovníci banky, členové statutárního orgánu banky, členové správní rady banky a členové dozorčí rady banky jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech dotýkajících se zájmů banky a jejích klientů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za dva úkony – přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to v paušální výši 450 Kč za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., která sice upravuje náhradu ve výši 300 Kč za úkon, nicméně Nejvyšší soud ustanovení tohoto podzákonného předpisu vyložil v usnesení ze dne 18. 11. 2025, čj. 28 Cdo 2638/2025-615 s ohledem na znění § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 tak, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší (rovněž nezastoupenému účastníku občanskoprávního řízení – pozn. odvolacího soudu) ve výši 450 Kč, neboť přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč by představovalo návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Celkem náhrada nákladů řízení žalované za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu činí 900 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00% ročně od 29. 7. 2023 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil platit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok II).2. Žalobce svůj nárok označil jako náhradu škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaná jako úvěrující banka, mu neposkytla slíbený úvěr, ačkoli splnil její podmínky. Podmínkou poskytnutí úvěru ve výši 1 133 000 Kč bylo zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobce v katastrálním území , adresa, . Žalobce podal dne 16. 5. 2023 žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaná banka od žalobce žádala doložení daňového přiznání, potvrzení o zaplacení daně a posledních šesti výpisů z banky. Dne 23. 6. 2023 žalovaná zamítla poskytnutí požadovaného úvěru. Dne 28. července 2023 žalovaná žalobci na jeho žádost sdělila, že úvěr neposkytla z interních důvodů na její straně. Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný.3. Soud I. stupně při právním hodnocení vyšel z úvahy, že na poskytnutí úvěru neexistuje právní nárok. Poskytovatel úvěru posuzuje žádosti o úvěr individuálně. Jednání banky neposoudil jako závazný příslib úvěrového financování. Pokud žalobce tvrdil, že utrpěl škodu, soud to neměl za prokázané. Žalovaná žádné smluvní ani zákonné povinnosti neporušila. Chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním žalované a žalobcem tvrzenou škodou. Žalobce se sám rozhodl vynaložit finanční prostředky na odborné posouzení tržní ceny dotčených nemovitostí. Toto posouzení mu může posloužit i pro jiný účel. Žalobce navrhl pouze důkaz fakturou znalce na částku ve výši 9 550 Kč, neprokázal zaplacení uvedené částky. Pokud dále tvrdil, že škodu představuje navýšení pojistného z důvodu aktualizace a navýšení pojištění nemovitostí, chyběl soudu I. stupně i v tomto případě důkaz o příčinné souvislosti s jednáním žalované. Pojistné bylo totiž sjednáno již v roce 2020. V případě pojistné události by ze zvýšeného pojistného profitoval žalobce. Pokud se jedná o cestovní náklady, které žalobce zbytečně vynaložil v souvislosti s jednáním o úvěru v , adresa, , soud I. stupně zjistil z technického průkazu, že užité vozidlo není registrováno na firmu žalobce, ale na fyzickou osobu , jméno FO, . Nebyla prokázáno, že toto vozidlo žalobce použil na cesty do pobočky žalované banky v , adresa, .4. Důvodem zamítnutí žaloby byla pro soud I. stupně skutečnost, že postup žalované banky nenaplnil atributy upravené v ust. § 1729 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), které vznik předsmluvní odpovědnosti za nepoctivé ukončení jednání o smlouvě váže na neexistenci spravedlivého důvodu, pro který bylo přípustné jednání o smlouvě ukončit. V posuzovaném případě nepokročili účastníci tak daleko, že by uzavření úvěrové smlouvy bylo vysoce pravděpodobné. Teprve prokázané nepoctivé jednání zakládá povinnost nahradit druhé straně vzniklou škodu a ušlý zisk. Žalovaná se nedopustila zaviněného porušení svých zákonných povinností ve smyslu ust. § 2910 o. z.5. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí NS 25 Cdo 856/2018 a NS 23 Cdo 3320/2020 a na nález III. ÚS 2338/2022. Žalobu zamítl a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení.6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. Podle jeho přesvědčení vůči němu žalovaná jednala nepoctivě nebo dokonce nekale, když jednání o poskytnutí úvěru ukončila, aniž by pro to sdělila konkrétní důvod. Žalobce poukázal na to, že učinil všechny kroky, které žalovaná pro následné poskytnutí úvěru požadovala. Sice od žalované neobdržel návrh úvěrové smlouvy, ale nebyl z její strany nikdy poučen o tom, že by na poskytnutí úvěru nebyl právní nárok, resp. že žalovaná je oprávněna jednání o poskytnutí úvěru kdykoli a bez jakéhokoli odůvodnění ukončit. V odvolání rekapituloval seznam podkladů požadovaných žalovanou a jím doložených. Tvrdil, že vzhledem ke všem okolnostem důvodně očekával poskytnutí úvěru (uzavření úvěrové smlouvy). Žalovaná svými kroky a požadavky vůči žalobci vytvořila situaci, kdy se uzavření úvěrové smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné. Zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované dle ust. § 1729 o. z. byly naplněny.7. Žalobce má za to, že soud I. stupně si vyložil judikát NS 25 Cdo 856/2018 nesprávně, zdůraznil z jeho právní věty pasáž, že „posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné“. Nicméně v případě žalované žádný konkrétní důvod ukončení jednání nebyl žalobci sdělen a ani soud I. stupně jej od žalované nepožadoval vysvětlit. Žalobce v odvolání vyjádřil přesvědčení, že subjekt poskytující bankovní produkty nemůže vůči svým klientům postupovat podle libovůle, aniž by jeho postup byl objektivně přezkoumatelný na podkladě konkrétních okolností, jak to dovodil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 856/2018. Jednání žalované bylo podle žalobce nepoctivé ve smyslu ust. § 6 odst. 1 o. z. Pokud soud I. stupně neměl existenci škody a její výši za prokázanou, měl postupovat poučením žalobce podle § 118a o. s. ř., to se však nestalo. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.8. Odvolání bylo žalované doručeno, žádné stanovisko k němu nepodala.9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.10. Odvolací soud vyšel ze závěru o skutkovém stavu, který v rámci koncentrovaného ústního jednání učinil soud I. stupně na základě důkazů, navržených účastníky. Skutková zjištění plynoucí z provedeného dokazování jsou pro právní posouzení předmětu sporu dostatečná.11. Právní posouzení žalobou uplatněného nároku v prvé řadě sleduje splnění základních předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, a to protiprávního jednání a jeho případného zavinění, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi označeným jednáním a škodlivým následkem.12. Protiprávní jednání shledává žalobce v neodůvodněném ukončení jednání o úvěrové smlouvě. Podle § 1728 odst. 1 o. z. každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít; odst. 2) při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Podle § 1729 odst. 1 o. z. dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod; podle odst. 2) strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.13. K citovaným zákonným ustanovením existuje nečetná judikatura, proto je obtížné využít dosavadní rozhodovací praxi pro konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci. V rozhodnutí NS 26 Cdo 2987/2019 a NS 25 Cdo 1202/2020 dovolací soud řešil ukončení jednání o nájemní smlouvě, ve věci NS 25 Cdo 130/2020 ukončení jednání o kupní smlouvě. V těchto případech hrála důležitou roli smluvní autonomie vůle účastníků. Ve věci NS 25 Cdo 15/2021 soudy shledaly odpovědnost obce za ukončení jednání o uzavření smlouvy vedené na základě zveřejněného záměru pronajmout nemovitý obecní majetek z důvodu upřednostnění jiné nabídky nově zvoleným starostou a radou obce. Judikatura zdůrazňuje, že východiska pro posouzení spravedlivosti důvodu pro ukončení jednání o uzavření smlouvy závisí vždy na konkrétních skutkových okolnostech, nelze je obecně definovat.14. K polemice odvolatele ohledně výkladu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 25 Cdo 856/2018-116, odvolací soud uvádí, že závěry tohoto rozhodnutí jsou pro rozhodnutí v projednávané věci využitelné v tom smyslu, že je nezbytné posoudit jednak existenci dobré víry jedné smluvní strany, že k uzavření smlouvy dojde, a jednak legitimní důvod ukončení jednání o smlouvě, resp. odmítnutí smlouvu uzavřít.15. V citovaném rozsudku dovolací soud uvedl, že již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), se v judikatuře opakovaně zabýval otázkou odpovědnosti za škodu vzniklou chováním potencionálních smluvních partnerů při jednání o uzavření smlouvy a formuloval názor, že nesolidní jednání jedné z budoucích smluvních stran může představovat porušení obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a založit tak ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. povinnost k náhradě škody. Např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 695/2003, dovodil, že ten, kdo porušil závazek prodat nemovitost, odpovídá druhému účastníkovi smlouvy o smlouvě budoucí za škodu, která mu vznikla v souvislosti se zajišťováním finančních prostředků na koupi nemovitosti. V rozsudku ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, uveřejněném pod č. 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byla z hlediska § 415 a 420 obč. zák. řešena odpovědnost za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy za situace, že tato jednání dospěla do stadia, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu byla v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena, a k ukončení jednání druhá strana přistoupila, aniž k tomu měla legitimní důvod. V rozsudku ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, Nejvyšší soud označil za obecně platný právní názor, že při respektování zásady smluvní volnosti a rovného postavení účastníků lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4147/2008. I podle nové právní úpravy lze při respektování zásady smluvní volnosti chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v § 6 odst. 1 o. z.) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačního procesu, nelze říci obecně, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Z hlediska zdůrazněného principu autonomie vůle je zjevné, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase. Skutkové okolnosti věci, v níž Nejvyšší soud ve výše citovaném řízení rozhodoval, byly odlišné. Žalobkyně požadovala náhradu škody, ačkoli věděla, že jí nabízená bytová jednotka je v rekonstrukci a v době jednání nezpůsobilá k nastěhování, žalovaná by tudíž musela vyčkat ukončení rekonstrukce bytu, ale v návrhu smlouvy to nebylo uvedeno, ani nebylo navrženo datum vzniku nájemního vztahu. Žalovaná za těchto okolností ukončila jednání o uzavření smlouvy, její důvod soudy posoudily jako spravedlivý a její jednání jako poctivé.16. Stejně jak to zdůraznil soud I. stupně, má odvolací soud za zásadní, že v projednávané věci jde o jednání o úvěru, na jehož poskytnutí není právní nárok. Žalobce podal žádost o úvěr, z toho a také z minimální všeobecné zkušenosti o poskytování úvěrů vyplývá, že žalovaná měla právo o žádosti rozhodnout kladně nebo záporně po zvážení veškerých svých interních kritérií. Odvolací soud shledal účinnou obranu žalované proti žalobě, spočívající v tvrzení, že jednání o úvěru ukončila ve stádiu standardního dvoukolového posuzování rizikovosti úvěru, před poskytnutím závazného příslibu úvěru.17. Žalobce tvrdí subjektivní přesvědčení, že mu úvěr bude poskytnut, nicméně pro toto jednoznačné přesvědčení (dobrou víru) v takové rozhodnutí o své žádosti neměl objektivní důvod, když bylo na žalované bance, aby o žádosti rozhodla. Legitimní důvod pro neposkytnutí úvěru dává žalované právní úprava úvěrové činnosti obsažená v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., zákonu o bankách č. 21/1992 Sb. a pravidlech , právnická osoba, , která nad činností bank vykonává dohled. Dále tento právní rámec umožňuje bankám rozhodovat o poskytování úvěru podle vlastních interních kritérií, jak to žalovaná uvedla ve stanovisku k žalobě a rovněž při ústním jednání odvolacího soudu. Banka nese úvěrová rizika, a proto je oprávněna o poskytnutí úvěru rozhodnout.18. Z hlediska posouzení vzniku deliktní odpovědnosti žalované tedy nebylo její jednání posouzeno jako protiprávní ani porušující pravidla ani nepoctivé ve smyslu skutkové podstaty citovaných zákonných ustanovení §§ 1728 a 1729 o. z. Odpovědnost žalované za jakékoli výdaje vynaložené žalobcem tudíž nemůže být shledána. Náklady, které žalobce označuje jako škodu, zřejmě mají souvislost s jeho žádostí o úvěr, s výjimkou zvýšeného pojistného, o němž žalobce rozhodl dříve, než jednání o poskytnutí úvěru se žalovanou započalo, tedy mají souvislost s jednáním se žalovanou. Pro to, aby soud mohl přiznat jejich náhradu žalobci, však chybí protiprávnost jednání žalované. Proto není pochybením soudu I. stupně, pokud žalobce nepoučil o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně vzniku škody a její výše. Pokud se soud I. stupně blíže zabýval otázkou, zda byla tvrzená škoda prokázána, lze tento směr hodnocení důkazů označit za nadbytečný vzhledem k již dříve učiněnému právnímu závěru o legitimnosti odmítnutí poskytnout žalobci úvěr.19. Na okraj odvolací soud poznamenává, že v samotném neposkytnutí vysvětlení postupu žalované nelze shledat nepoctivé jednání. Žalobce jednak tvrdí, že nebyl poučen o tom, že na poskytnutí úvěru nemá právní nárok. Žalobce je však obchodní korporací s takřka 10letou historií a určitou míru znalosti obecně platných právních zásad je u něj na místě předpokládat. I kdyby nebyl výslovně poučen, že žádost o úvěr nemusí být vyřízena kladně, nelze přistoupit na předpoklad, že byl přesvědčen, že je uzavření úvěrové smlouvy vysoce pravděpodobné bez možnosti jiné varianty rozhodnutí žalované. S vědomím, že úvěr nemusí být poskytnut, měl žalobce rozhodovat o vynaložení svých finančních prostředků. Z tohoto hlediska nelze výdaje jím popsané (náklady na ocenění nemovitostí, cestovné a pojistné) považovat za škodu. Pokud žalobce tvrdil, že měl právo na sdělení konkrétních důvodů neposkytnutí úvěru a žalovaná stejně jako , právnická osoba,  mu konkrétní důvody a zjištění odmítly sdělit, je podle odvolacího soudu třeba respektovat povinnost mlčenlivost bank podle ustanovení zákona o bankách. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách ve znění účinném od, Anonymizováno, 1. 4. 2023 platí, že pracovníci banky, členové statutárního orgánu banky, členové správní rady banky a členové dozorčí rady banky jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech dotýkajících se zájmů banky a jejích klientů.20. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za dva úkony – přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, a to v paušální výši 450 Kč za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., která sice upravuje náhradu ve výši 300 Kč za úkon, nicméně Nejvyšší soud ustanovení tohoto podzákonného předpisu vyložil v usnesení ze dne 18. 11. 2025, čj. 28 Cdo 2638/2025-615 s ohledem na znění § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 tak, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší (rovněž nezastoupenému účastníku občanskoprávního řízení – pozn. odvolacího soudu) ve výši 450 Kč, neboť přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč by představovalo návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Celkem náhrada nákladů řízení žalované za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu činí 900 Kč.22. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c) o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:29.Co.393.2025.74","publishedAt":"2026-07-03","decisionAt":"2026-02-12","caseNumber":{"senate":29,"registry":"Co","index":393,"year":2025,"pageNumber":74},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Vejnar","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 13 350 Kč s příslušenstvím,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":18,"registry":"C","index":23,"year":2025,"pageNumber":46},"affectedDate":"2025-07-29","courtCode":"OSPH04","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"39","lexNumber":21,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1729","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_KUPNI","ZAVINENI","ODVOLANI","USLY_ZISK","ZASTAVNI_PRAVO","NAKLADY_RIZENI","HODNOCENI_DUKAZU","PREDSMLUVNI_ODPOVEDNOST","SMLOUVA_NAJEMNI","MAJETEK"]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}