{"uuid":"e366c13d-8106-48f8-a237-af687d7970d0","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 22 553,93 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 300 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 300 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se zamítá v části požadavku na zaplacení částky ve výši 3 253,93 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 770,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 286,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 7. 2023 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 253,93 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 459,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 309,22 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 7. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 300 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 300 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba se zamítá v části požadavku na zaplacení částky ve výši 3 253,93 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 770,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 286,29 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 7. 2023 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 253,93 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nIV. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 459,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 309,22 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 7. 2023.\nV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 11. 2022 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalovaném zaplatit:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nárok 1","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) částku 13 000 Kč na jistině","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 459,79 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) kapitalizovaný úrok ve výši 3 309,22 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) úrok 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1.2022 do zaplacení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 9. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nárok 2","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) částku 9 553,93 Kč na jistině,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 770,13 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) kapitalizovaný úrok ve výši 3 286,29 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) zákonný úrok z prodlení z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) úrok 29 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 30. 8. 2023 vyhlásil tento rozsudek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. K nároku 1","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalovaným došlo dne 18. 9. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 18. 9. 2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 18. 9. 2019 -„ pracovní smlouva/ŽL“ s poznámkou neurčitou,„ potvrzení o příjmu“ a„ 2 výplatní pásky“ 6, 7 / ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaný byl povinen splácet dluh částkou 1 438 Kč měsíčně, s úrokem 29 % ročně, v celkem 18 splátkách, poslední splátka dne 18. 3. 2021, nezaplatil však ničeho (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 5 ze Seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 bylo žalovanému odesláno 24. 2. 2022 (dopis Oznámení o postoupení pohledávek + podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 309,22 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 19. 3. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 459,79 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 26. 9. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. K nároku 2","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalovaným došlo dne 27. 5. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 27. 5. 2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 26. 5. 2019 -„ pracovní smlouva/ŽL“ s poznámkou neurčitou,„ potvrzení o příjmu“ a„ 2 výplatní pásky“ 3, 4 / 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaný byl povinen splácet dluh částkou 1 449 Kč měsíčně, s úrokem 29 % ročně, v celkem 18 splátkách, poslední splátka dne 27. 11. 2020, zaplatil však toliko 6 700 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 33 ze Seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 bylo žalovanému odesláno 24. 2. 2022 (dopis Oznámení o postoupení pohledávek + podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 286,29 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 553,93 Kč od 28. 11. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 770,13 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 553,93 Kč od 2. 4. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Právní hodnocení společné pro oba nároky:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli v tom kterém případě smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Z žalobních tvrzení (viz doplnění žaloby na č. l. 17 a 18 na výzvu soudu) i ze Zákaznických karet plyne, že věřitel ověřoval jen příjmy žalovaného (1. smlouva – 11 212 Kč a 2. smlouva 18 212 Kč) a nijak neověřoval žalovaným tvrzené výdaje a ani nevedl žalovaného v rovině tvrzení ke konkretizaci výdajů (např. kolik na bydlení apod.)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. S ohledem na judikaturu, včetně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalovaného co do výdajů, když žalobce ověřil pouze příjmy žalovaného. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, že„ článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“. V rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2981/2022-441 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti (viz položka„ Další čisté příjmy domácnosti“ v Zákaznických kartách). S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Nutnost aplikovat ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti platí i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. – viz např. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ústavní soud totiž v nálezu konstatoval:„ …Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) …“. Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21. Soud odkazuje i na rozsudek Soudního dvora EU stran výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy, tj. rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance. Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. V pořadí první uzavřená smlouva, tj. smlouva z 27. 5. 2019 (nárok označený žalobcem jako nárok 2)):","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že má čistý příjem 11 212 Kč a v zákaznické kartě z 26. 5. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", že si to věřitel ověřil ze 2 výplatních pásek a potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, přičemž šlo o pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pozice instalatér.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že„ další čisté příjmy domácnosti“ činí 15 000 Kč, ale není tam specifikováno, s kým žije v domácnosti a čí je to příjem, zda je to vůbec příjem, který má v dispozici i žalovaný a věřitel existenci tohoto příjmu nijak neověřoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty jako„ odhadované měsíční výdaje“ jen částku 2 000 Kč, což věřitel nijak neověřoval a je to na první pohled podezřelé. Jak by mohl člověk zvládnout žít jen s výdaji ve výši 2 000 Kč měsíčně, tím spíše, když by měly zahrnovat i výdaje na bydlení? (v Zákaznické kartě je nad to uvedeno, že žalovaný bydlí v druhu bydlení„ spolubydlící“). Žalovaný nijak neověřoval výdaje žalovaného, včetně na bydlení (dokonce jej ani nevedl k jejich specifikaci již v rovině tvrzení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Ostatně již z faktu, že žalovaný měl jiné zápůjčky - uvedl v Zákaznické kartě výši 3 300 Kč - plyne, že s penězi spíše nevycházel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Pokud si od čistého příjmu uvedeného v zákaznické kartě ve výši 11 212 Kč odečteme splátky uvedené v Zákaznické kartě ve výši 3 300 Kč a novou splátku dle smlouvy s věřitelem z 26. 5. 2019 (1 433 Kč), dostaneme částku 6 479 Kč, kterou by žalovaný měl dle svých tvrzení v Zákaznické kartě k dispozici měsíčně na živobytí (včetně úhrady bydlení). To rozhodně není částka, o kterou by bylo možné uvažovat, že nevzbuzuje pochybnosti, že bude pro něj dostačující, tedy že bude schopen splácet nový úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Druhá v pořadí uzavřená smlouva, tj. smlouva z 18. 9. 2019 (nárok označený žalobcem jako nárok 2)):","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. V zákaznické kartě z 18. 9. 2019 žalovaný uvedl, že má čistý příjem 18 212 Kč, a v Zákaznické kartě je uvedeno, že si to věřitel ověřil ze 2 výplatních pásek a potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, přičemž šlo o pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pozice instalatér.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že„ další čisté příjmy domácnosti“ činí 15 000 Kč, ale není tam specifikováno, s kým žije v domácnosti a čí je to příjem, zda je to vůbec příjem, který má v dispozici i žalovaný a věřitel existenci tohoto příjmu nijak neověřoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty jako„ odhadované měsíční výdaje“ jen částku 2 000 Kč, což věřitel nijak neověřoval a je to na první pohled podezřelé – jak by mohl člověk zvládnout žít jen s výdaji ve výši 2 000 Kč měsíčně, tím spíše, když by měly zahrnovat i výdaje na bydlení? (v Zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný bydlí v druhu bydlení„ nájemník“). Žalovaný nijak neověřoval výdaje žalovaného, včetně na bydlení (dokonce jej ani nevedl k jejich specifikaci již v rovině tvrzení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Již z faktu, že věřitel věděl, že žalovaný měl měsíční splátky u věřitele ve výši 1 449 Kč z předchozí smlouvy, která byla uzavřena kratší čas před uzavřením 2. smlouvy, mohl a měl věřitel dovodit, že žalovaný s penězi nevychází, jinak by neměl potřebu brát si ani ne po 4 měsících u věřitele další zápůjčku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému nějakou částku, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku, sníženou o dosavadní platby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. U první smlouvy (časově) věřitel poskytl jistinu 13 000 Kč a žalovaný mu vrátil 6 700 Kč (viz žalobní tvrzení na č. l. 19 a důkaz Tabulkou umoření), a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. U v pořadí druhé smlouvy věřitel poskytl žalovanému jistinu ve výši 13 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho (viz též důkaz Tabulkou umoření), a proto je žalovaný povinen vrátit žalobci jistinu ve výši 13 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Smluvní úrok („ souhrnný poplatek“) nelze přiznat již kvůli absolutní neplatnosti smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Pokud jde o počátek prodlení, žalobce dovozuje prodlení žalovaného z prodlení v návaznosti na smluvní měsíční splatnost, což však nelze akceptovat, jelikož smlouva byla absolutně neplatná, tedy včetně smluvní splatnosti. Nelze ani dovozovat počátek prodlení v návaznosti na odeslání dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a odkazuje i na předžalobní výzvu z 12. 5. 2022. Žalobce sice prokázal, že odeslal žalovanému tyto dva dopisy. Nicméně žalobce neprokázal doručení tohoto dopisu žalovanému, i když k tomu byl vyzván ve výzvě z 6. 6. 2023 (č. l. 15) a byl v ní i poučen o následcích nesplnění výzvy v podobě zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce. Poučení (včetně dle § 118a o.s.ř.) lze poskytnout i mimo jednání, což plyne i z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4496/2018 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2576/2021). Žalobce sice poukázal na § 573 o. z., avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Proto je žalovaný v prodlení s vrácením jistin až v návaznosti na doručení žaloby ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žaloba byla doručena žalovanému 10. 7. 2023 (viz č. l. 27), proto se závazek stal splatným 11. 7. 2023 a od 12. 7. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením jistin a soud nemůže přiznat žalobci více než žádá ve smyslu procentní sazby úroku z prodlení (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), když zákonná výše úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) činila 15 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce měl úspěch: 6 300 + 13 000 + kapitalizovaný úrok z prodlení 86,30 a 178,08 Kč, tj. celkem 19 564,38 Kč. Žalovaný měl úspěch 3 253,93 Kč + 1 770,13 Kč + 3 286,29 Kč + 1 459,79 Kč + 3 309,22 Kč + 1250,32 Kč + 5 980,36 Kč se rovná 20 310,04 Kč a k tomu je ještě třeba přidat částečný úspěch žalovaného co do části úroku z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Žalovaný tak sice byl ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit mu náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 11. 2022 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalovaném zaplatit:\nNárok 1\n-) částku 13 000 Kč na jistině\n-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 459,79 Kč,\n-) kapitalizovaný úrok ve výši 3 309,22 Kč,\n-) zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %,\n-) úrok 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 1.2022 do zaplacení,\nto vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 9. 2019, [číslo].\nNárok 2\n-) částku 9 553,93 Kč na jistině,\n-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 770,13 Kč,\n-) kapitalizovaný úrok ve výši 3 286,29 Kč,\n-) zákonný úrok z prodlení z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %,\n-) úrok 29 % ročně z částky 9 553,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,\nto vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2019, [číslo].\n2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.\n3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 30. 8. 2023 vyhlásil tento rozsudek.\n<b>4. K nároku 1</b>\n5. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 18. 9. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 18. 9. 2019).\n6. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 18. 9. 2019 -„ pracovní smlouva/ŽL“ s poznámkou neurčitou,„ potvrzení o příjmu“ a„ 2 výplatní pásky“ 6, 7 / [číslo].\n7. Žalovaný byl povinen splácet dluh částkou 1 438 Kč měsíčně, s úrokem 29 % ročně, v celkem 18 splátkách, poslední splátka dne 18. 3. 2021, nezaplatil však ničeho (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).\n8. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 5 ze Seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 bylo žalovanému odesláno 24. 2. 2022 (dopis Oznámení o postoupení pohledávek + podací lístek).\n9. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 309,22 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 19. 3. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.\n10. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 459,79 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 26. 9. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 28. 1. 2022.\n<b>11. K nároku 2</b>\n12. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 27. 5. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 27. 5. 2019).\n13. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 26. 5. 2019 -„ pracovní smlouva/ŽL“ s poznámkou neurčitou,„ potvrzení o příjmu“ a„ 2 výplatní pásky“ 3, 4 / 2019.\n14. Žalovaný byl povinen splácet dluh částkou 1 449 Kč měsíčně, s úrokem 29 % ročně, v celkem 18 splátkách, poslední splátka dne 27. 11. 2020, zaplatil však toliko 6 700 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).\n15. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 33 ze Seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 bylo žalovanému odesláno 24. 2. 2022 (dopis Oznámení o postoupení pohledávek + podací lístek).\n16. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 286,29 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 553,93 Kč od 28. 11. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.\n17. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 770,13 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 553,93 Kč od 2. 4. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 28. 1. 2022.\n18. Právní hodnocení společné pro oba nároky:\n19. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli v tom kterém případě smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).\n20. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.\n21. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.\n22. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n23. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.\n24. Soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n25. Z žalobních tvrzení (viz doplnění žaloby na č. l. 17 a 18 na výzvu soudu) i ze Zákaznických karet plyne, že věřitel ověřoval jen příjmy žalovaného (1. smlouva – 11 212 Kč a 2. smlouva 18 212 Kč) a nijak neověřoval žalovaným tvrzené výdaje a ani nevedl žalovaného v rovině tvrzení ke konkretizaci výdajů (např. kolik na bydlení apod.)\n26. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.\n27. S ohledem na judikaturu, včetně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalovaného co do výdajů, když žalobce ověřil pouze příjmy žalovaného. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, že„ článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“. V rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2981/2022-441 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti (viz položka„ Další čisté příjmy domácnosti“ v Zákaznických kartách). S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.\n28. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).\n29. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Nutnost aplikovat ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti platí i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. – viz např. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ústavní soud totiž v nálezu konstatoval:„ …Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) …“. Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21. Soud odkazuje i na rozsudek Soudního dvora EU stran výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy, tj. rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance. Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice.\n<b>30. V pořadí první uzavřená smlouva, tj. smlouva z 27. 5. 2019 (nárok označený žalobcem jako nárok 2)):</b>\n31. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že má čistý příjem 11 212 Kč a v zákaznické kartě z 26. 5. [číslo], že si to věřitel ověřil ze 2 výplatních pásek a potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, přičemž šlo o pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pozice instalatér.\n32. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že„ další čisté příjmy domácnosti“ činí 15 000 Kč, ale není tam specifikováno, s kým žije v domácnosti a čí je to příjem, zda je to vůbec příjem, který má v dispozici i žalovaný a věřitel existenci tohoto příjmu nijak neověřoval.\n33. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty jako„ odhadované měsíční výdaje“ jen částku 2 000 Kč, což věřitel nijak neověřoval a je to na první pohled podezřelé. Jak by mohl člověk zvládnout žít jen s výdaji ve výši 2 000 Kč měsíčně, tím spíše, když by měly zahrnovat i výdaje na bydlení? (v Zákaznické kartě je nad to uvedeno, že žalovaný bydlí v druhu bydlení„ spolubydlící“). Žalovaný nijak neověřoval výdaje žalovaného, včetně na bydlení (dokonce jej ani nevedl k jejich specifikaci již v rovině tvrzení).\n34. Ostatně již z faktu, že žalovaný měl jiné zápůjčky - uvedl v Zákaznické kartě výši 3 300 Kč - plyne, že s penězi spíše nevycházel.\n35. Pokud si od čistého příjmu uvedeného v zákaznické kartě ve výši 11 212 Kč odečteme splátky uvedené v Zákaznické kartě ve výši 3 300 Kč a novou splátku dle smlouvy s věřitelem z 26. 5. 2019 (1 433 Kč), dostaneme částku 6 479 Kč, kterou by žalovaný měl dle svých tvrzení v Zákaznické kartě k dispozici měsíčně na živobytí (včetně úhrady bydlení). To rozhodně není částka, o kterou by bylo možné uvažovat, že nevzbuzuje pochybnosti, že bude pro něj dostačující, tedy že bude schopen splácet nový úvěr.\n<b>36. Druhá v pořadí uzavřená smlouva, tj. smlouva z 18. 9. 2019 (nárok označený žalobcem jako nárok 2)):</b>\n37. V zákaznické kartě z 18. 9. 2019 žalovaný uvedl, že má čistý příjem 18 212 Kč, a v Zákaznické kartě je uvedeno, že si to věřitel ověřil ze 2 výplatních pásek a potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, přičemž šlo o pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pozice instalatér.\n38. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že„ další čisté příjmy domácnosti“ činí 15 000 Kč, ale není tam specifikováno, s kým žije v domácnosti a čí je to příjem, zda je to vůbec příjem, který má v dispozici i žalovaný a věřitel existenci tohoto příjmu nijak neověřoval.\n39. Žalovaný uvedl do Zákaznické karty jako„ odhadované měsíční výdaje“ jen částku 2 000 Kč, což věřitel nijak neověřoval a je to na první pohled podezřelé – jak by mohl člověk zvládnout žít jen s výdaji ve výši 2 000 Kč měsíčně, tím spíše, když by měly zahrnovat i výdaje na bydlení? (v Zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný bydlí v druhu bydlení„ nájemník“). Žalovaný nijak neověřoval výdaje žalovaného, včetně na bydlení (dokonce jej ani nevedl k jejich specifikaci již v rovině tvrzení).\n40. Již z faktu, že věřitel věděl, že žalovaný měl měsíční splátky u věřitele ve výši 1 449 Kč z předchozí smlouvy, která byla uzavřena kratší čas před uzavřením 2. smlouvy, mohl a měl věřitel dovodit, že žalovaný s penězi nevychází, jinak by neměl potřebu brát si ani ne po 4 měsících u věřitele další zápůjčku.\n41. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná.\n42. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému nějakou částku, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku, sníženou o dosavadní platby.\n43. U první smlouvy (časově) věřitel poskytl jistinu 13 000 Kč a žalovaný mu vrátil 6 700 Kč (viz žalobní tvrzení na č. l. 19 a důkaz Tabulkou umoření), a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 300 Kč.\n44. U v pořadí druhé smlouvy věřitel poskytl žalovanému jistinu ve výši 13 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho (viz též důkaz Tabulkou umoření), a proto je žalovaný povinen vrátit žalobci jistinu ve výši 13 000 Kč.\n45. Smluvní úrok („ souhrnný poplatek“) nelze přiznat již kvůli absolutní neplatnosti smlouvy.\n46. Pokud jde o počátek prodlení, žalobce dovozuje prodlení žalovaného z prodlení v návaznosti na smluvní měsíční splatnost, což však nelze akceptovat, jelikož smlouva byla absolutně neplatná, tedy včetně smluvní splatnosti. Nelze ani dovozovat počátek prodlení v návaznosti na odeslání dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a odkazuje i na předžalobní výzvu z 12. 5. 2022. Žalobce sice prokázal, že odeslal žalovanému tyto dva dopisy. Nicméně žalobce neprokázal doručení tohoto dopisu žalovanému, i když k tomu byl vyzván ve výzvě z 6. 6. 2023 (č. l. 15) a byl v ní i poučen o následcích nesplnění výzvy v podobě zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce. Poučení (včetně dle § 118a o.s.ř.) lze poskytnout i mimo jednání, což plyne i z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4496/2018 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2576/2021). Žalobce sice poukázal na § 573 o. z., avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná.\n47. Proto je žalovaný v prodlení s vrácením jistin až v návaznosti na doručení žaloby ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žaloba byla doručena žalovanému 10. 7. 2023 (viz č. l. 27), proto se závazek stal splatným 11. 7. 2023 a od 12. 7. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením jistin a soud nemůže přiznat žalobci více než žádá ve smyslu procentní sazby úroku z prodlení (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), když zákonná výše úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) činila 15 %.\n48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce měl úspěch: 6 300 + 13 000 + kapitalizovaný úrok z prodlení 86,30 a 178,08 Kč, tj. celkem 19 564,38 Kč. Žalovaný měl úspěch 3 253,93 Kč + 1 770,13 Kč + 3 286,29 Kč + 1 459,79 Kč + 3 309,22 Kč + 1250,32 Kč + 5 980,36 Kč se rovná 20 310,04 Kč a k tomu je ještě třeba přidat částečný úspěch žalovaného co do části úroku z prodlení.\n49. Žalovaný tak sice byl ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit mu náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:47.C.126.2023.1","publishedAt":"2023-11-13","decisionAt":"2023-08-30","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":126,"year":2023,"pageNumber":38},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Radek","lastName":"Malenovský","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 22 553,93 Kč s příslušenstvím - zápůjčka","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}