{"uuid":"e62148a7-c396-47f1-b8e9-1f8bd2cce6bd","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení částky 729 993 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 34 C 334/2024-204 ze dne 14.11.2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 362 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 362 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 34 C 334/2024-204 ze dne 14.11.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 729 993 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 56 482,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se žalobou podanou dne 30. 12. 2024 domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná získat užíváním bytové jednotky č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen jako „předmětný byt“) v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021 na základě neplatné nájemní smlouvy. Žalobce požadovanou částku odvodil od podílu připadajícího na žalovanou z plnění, které byl sám povinen poskytnout správci konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. za neoprávněné užívání bytových domů, kde je i předmětný byt. Výši náhrady vyčíslil s využitím znaleckých posudků opatřených v řízeních mezi ním a správcem konkursní podstaty a odečetl částku 30 208 Kč představující platby za užívání bytu. Žalovaná nárok neuznávala, poukazovala na své členství v družstvu, plnění sjednaných povinností a na to, že zaplacením do konkursní podstaty žalobce plnil vlastní dluh. Vznesla rovněž námitku promlčení a pro období před uzavřením své nájemní smlouvy namítla nedostatek pasivní věcné legitimace.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 19. 6. 2018 smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou se sjednaným nájemným 512 Kč měsíčně. Žalobce v ní prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu. Žalovaná byt přinejmenším od uvedeného data užívala a v roce 2018 se také stala výlučnou členkou žalobce. Původní žalobní tvrzení, podle něhož měla žalovaná uzavřít nájemní smlouvu již v roce 2003, se nepotvrdilo. Soud prvního stupně nepovažoval s ohledem na důvodnou námitku promlčení za potřebné dále zjišťovat, jakou část dřívějšího období žalovaná byt užívala, ani konečnou výši všech jejích plateb. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl již v roce 1999 sepsán do konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. Žalobce se jeho vyloučení z konkursní podstaty neúspěšně domáhal a o omezení svého oprávnění s tímto majetkem nakládat věděl z předchozích sporů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682, byla žalobci uložena povinnost bytové domy vyklidit a vyklizené předat správci konkursní podstaty. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné vysvětleno, že žalobce nebyl oprávněn nakládat s nemovitostmi sepsanými do konkursní podstaty a že nájemní smlouvy, kterými byty přenechával svým členům k užívání, jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Žalobcova ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2766/18.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 69/2019-527, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Co 228/2022-566, bylo žalobci uloženo zaplatit do konkursní podstaty částku 18 261 187 Kč s příslušenstvím za neoprávněné užívání nemovitostí v období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018. Další povinnost k zaplacení částky 18 318 500 Kč s příslušenstvím byla žalobci uložena rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, č. j. 13 C 431/2021-177, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 23 Co 81/2024-436. Žalobce přisouzené jistiny uhradil platbami ze dne 17. 3. 2023 a 31. 10. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zejména podle jeho ustanovení o bezdůvodném obohacení a o promlčení. Přednostně se zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou shledal důvodnou. Žalobce znal osobu uživatele, předmět a rozsah užívání bytu a nejpozději po doručení rozsudku Nejvyššího soudu o vyklizení v červenci 2018 také všechny okolnosti rozhodné pro uplatnění práva z neplatné nájemní smlouvy. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nebylo třeba vyčkávat na znalecké určení výše náhrady, na pravomocné skončení řízení vedených správcem konkursní podstaty ani na následné zaplacení přisouzených částek. Bezdůvodné obohacení užíváním bytu vznikalo průběžně, každým dnem užívání, a i ve vztahu k poslednímu dni žalovaného období uplynula před podáním žaloby tříletá subjektivní promlčecí lhůta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani tomu, že by zaplacením správci konkursní podstaty žalobce plnil za žalovanou. Uzavřel, že žalobce plnil vlastní povinnost z neoprávněného nakládání s nemovitostmi; § 2994 o.z. chrání vlastníka a nezakládá žalobcem tvrzený postih disponenta proti uživateli. Za nepřiléhavý označil i odkaz na § 2917 o.z. Podpůrně uvedl, že podle § 2999 odst. 2 o.z. by žalobci náležela nanejvýše dosud neuhrazená sjednaná úplata, neboť neplatnost smlouvy nezakládala samotná výše nájemného. Námitku rozporu promlčení s dobrými mravy neshledal opodstatněnou; žalovaná žalobci v dřívějším uplatnění práva nebránila a rozhodnutí vyčkávat výsledků jiných řízení učinil žalobce sám. Plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za čtyři úkony právní služby po 11 220 Kč, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Důvody k použití moderačního práva neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým napadl oba jeho výroky a domáhal se zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal nesprávné právní posouzení, nedostatky skutkových závěrů a vady řízení. V odvolání a jeho doplněních především setrval na tom, že k jeho ochuzení došlo teprve zaplacením částek přisouzených správci konkursní podstaty. Do té doby se správce mohl domáhat plnění také přímo po žalované, takže žalobcova žaloba podaná před zaplacením by byla předčasná. Samotné uložení povinnosti, její právní moc ani případné zahájení exekuce podle žalobce nemohly nahradit faktické splnění dluhu. Teprve úhradami v letech 2023 a 2024 proto podle něj vzniklo právo uplatněné v tomto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobce dále argumentoval § 2994 o.z. a úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy a odbornou literaturou k poměru vlastníka, neoprávněného poskytovatele užívání (disponenta) a faktického uživatele. Z pravidla, že vlastník nemůže obdržet stejné plnění dvakrát, dovozoval solidaritu žalobce a žalované vůči vlastníku a následný regres podle § 1872, § 1875 a § 1876 odst. 2 o.z., případně právo z plnění za jiného. Zdůrazňoval, že prospěch z bydlení získala výlučně žalovaná, zatímco žalobce sám byt fakticky neužíval. Domněnka stejných podílů solidárních dlužníků je podle něj vyvratitelná a ve vnitřním poměru účastníků má žalovaná nést celý náklad užívání. Jinak by podle jeho propočtů žalovaná získala dvojí výhodu a náklad jejího bydlení by nesli ostatní členové družstva. Na podporu těchto závěrů odkázal zejména na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 331/2025 a 62 Co 31/2026 a Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 90/2022-394.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle žalobce nebyly dříve známy ani všechny okolnosti nezbytné k uplatnění nároku, zejména jeho rozsah. Subjektivní lhůta podle jeho názoru vyžaduje skutečnou vědomost oprávněného, kterou spojoval až s výsledky řízení o vydání bezdůvodného obohacení a se znaleckým oceněním. Rozhodnutí o vyklizení neřešilo nárok mezi nynějšími účastníky a neplatnost nájemních smluv byla zmíněna pouze v odůvodnění. Žalobce současně namítal, že neměl vlastnické ani jiné právo umožňující dosáhnout vyklizení bytu žalovanou. Požadavek, aby před skončením sporů vedených proti němu sám žaloval své členy a vycházel přitom ze skutečností, které v těchto sporech zpochybňoval, pokládal za nepřijatelnou procesní situaci. Možnost přerušit takové řízení podle něj nebyla zaručena. Uplatnění promlčení proto považoval též za rozporné s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobce zpochybnil rovněž podpůrnou úvahu o omezení náhrady sjednanou úplatou. Namítal, že žalovaná nemohla být v dobré víře již s ohledem na údaje katastru nemovitostí, soupis majetku do konkursní podstaty, znalecké posudky a oznámení o prodeji nemovitostí, nejpozději pak po rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2018. Přesto byt dále užívala. Nákladové nájemné bylo navíc sjednáno právě v mylném předpokladu družstevního vlastnictví, takže jeho výše byla podle žalobce podstatně ovlivněna důvodem neplatnosti smlouvy. Uplatní se tedy výjimka z § 2999 odst. 2 o.z. Odkazoval rovněž na úpravu § 3002 odst. 1 o. z. a na požadavek individuálního posouzení dobrých mravů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. V doplněních odvolání žalobce zdůraznil, že případné potvrzení rozsudku z jiného důvodu, zejména pro neexistenci práva s odkazem na § 2999 odst. 2 o.z., by bez předchozího poučení a možnosti doplnit tvrzení a důkazy bylo překvapivé. Poukazoval na § 118a, § 205a a § 213 občanského soudního řádu; doplnění dokazování o dobré víře a příčinách sjednané výše úplaty podle něj přesahuje možnosti odvolacího řízení. Pro případ neúspěchu požadoval nepřiznání náhrady nákladů žalované. Připomněl délku a okolnosti konkursu H-SYSTEM, nutnost hájit majetek družstva s péčí řádného hospodáře, zájmy ostatních členů, náklady předchozích sporů a postup správce při vyklizení. Odkázal také na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2766/18 a na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 297/2025-320, v němž byla náhrada nákladů moderována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání a v jeho doplnění navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila se se závěrem o promlčení a zdůraznila, že žalobce zaměňuje vlastní povinnost vůči správci konkursní podstaty s vypořádáním vztahu mezi účastníky. Poukazovala na své členství v družstvu, sjednané a hrazené platby i na prostředky vynaložené na bydlení. Ustanovení § 2994 o.z. podle ní chrání vlastníka a nezakládá regres neoprávněného poskytovatele užívání; zákaz dvojího uspokojení vlastníka sám nezakládá solidaritu disponenta a uživatele. Odmítla proto i žalobcův výklad rozhodnutí senátu 62 Co Městského soudu v Praze a judikatury k poměrům vlastníka a uživatele. Rozhodnutí žalobce vyčkat výsledků jiných řízení nezavinila, k takovému postupu jej nevedla ani mu v podání žaloby nebránila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaná dále odmítla, že by z okolností konkursu nebo z jejího bydlení vyplývalo zneužití námitky promlčení. O uzavírání smluv, přijímání plateb, nakládání s nemovitostmi a vedení sporů rozhodoval žalobce; žalovaná jako řadová členka jeho postup neurčovala. Neplatnost smlouvy podle ní nevycházela z výše nájemného, ale z nedostatku dispozičního oprávnění žalobce. Námitku překvapivosti pokládala za nepřiléhavou a nesouhlasila ani s moderací nákladů. Zdůraznila, že okolnosti musí být hodnoceny z hlediska obou účastníků a že důsledky žalobcových rozhodnutí nelze přenášet na žalovanou ani prostřednictvím nákladového výroku. Samotná četnost obdobných žalob ani délka konkursního řízení podle ní takový postup neodůvodňují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a odvolání neshledal důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Pokud jde o procesní otázky, považuje odvolací soud za nutné nejprve zdůraznit, že předmětem řízení je od počátku právo na peněžitou náhradu za faktické užívání konkrétního bytu žalovanou v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021, po odečtení již poskytnutého plnění. Žalobce tento požadavek opřel o neplatnost nájemní smlouvy a plnění podle ní. Právě těmito skutečnostmi byl nárok individualizován a podle toho také soud prvního stupně správně postupoval. Údaje o jeho vlastním placení do konkursní podstaty a o znaleckém ocenění v předchozích řízeních sloužily žalobci jen a pouze k určení výše náhrady za popsané užívání. Samy o sobě nezmění podstatu žalovaného plnění na postih (regres) z úhrady dluhu za žalovanou (viz zejména body 11 a 12 žaloby).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Při odvolacím jednání odvolacího soudu sice žalobce výslovně namítl, že se skutkový základ od podání žaloby nezměnil a že jde pouze o jinou právní kvalifikaci, kterou je soud povinen zohlednit, tak tomu ale v daném případě není. Rozhodující samozřejmě není označení nároku jako bezdůvodného obohacení nebo regresu. Rozdíl spočívá v tom, jestliže se z náhrady za průběžně poskytované užívání bytu má stát náhrada za splnění samostatného dluhu jiné osoby nebo společného dluhu přesahujícího podíl plnícího spoludlužníka. Takový požadavek předpokládá jiný rozhodující skutkový děj, zejména existenci cizího či společného dluhu a jeho splnění za osobu, proti níž postih směřuje. Pouhá shoda požadované částky ani hospodářská souvislost obou plnění totožnost nároku nezachovávají, což bylo řešeno i v paralelně projednávané věci sp. zn. 27 Co 96/2026. V řízení před soudem prvního stupně k připuštění změny žaloby podle § 95 o.s.ř. nedošlo; podle § 216 odst. 2 o. s. ř. nelze nový nárok uplatnit až v odvolacím řízení. Není tedy možné pod pláštíkem změny právního názoru (jiného právního posouzení) překroutit skutkový základ žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Při jednání žalobce dále navrhl přerušení řízení do skončení dovolacích řízení vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 1374/2026 a 26 Cdo 1718/2026. Poukázal na rozdílné právní názory v obdobných věcech a na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 212/2026, v němž bylo řízení přerušeno. Zdůraznil, že v dovoláních nastolil i otázku rozhodné právní úpravy. Odvolací soud návrh při jednání zamítl. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí. Samotná existence dovolání v obdobných sporech takovým důvodem není. Rozhodnutí napadená uvedenými dovoláními vycházela z posouzení samotné existence práva, nikoli z promlčení, které je určující v nynější věci. Ani nastolení intertemporální otázky dovolatelem bez dalšího neprokazuje konkrétní závislost zdejšího rozhodnutí na výsledku těchto řízení. Odlišný postup jiného senátu (jiného odvolacího soudu, ale ani stejného odvolacího soudu) nezakládá povinnost vyčkávat; za daných okolností převážil požadavek rozhodnout projednávanou věc bez zbytečného odkladu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud se při jednání na rozdíl od paralelně projednávané věci sp. zn. 27 Co 96/2026 zabýval též rozdílem mezi nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce 2003, která nebyla soudu vůbec předložena, a smlouvou uzavřenou se žalovanou až dne 19. 6. 2018. V tom se daná věc od ostatních věcí stejného žalobce vedených u odvolacího soudu odlišuje. Žalobce setrval na tvrzení, že žalovaná byt užívala po celé žalované období, neuvedl však na výzvu odvolacího soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. konkrétní skutečnosti vysvětlující její vlastní závazek z původní smlouvy nebo přechod závazků z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na žalovanou, zatímco žalovaná obě verze popírala a tvrdila, že v této části není ve sporu vůbec pasivně legitimovaná. Samotné bydlení v předmětném bytě v žalovaném období samozřejmě pasivní legitimaci žalované nezakládá. Vzhledem k námitce promlčení ale nebylo potřebné tuto otázku dále skutkově objasňovat (viz níže).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jde-li o rozhodná skutková zjištění, odvolací soud dokazování podle § 213 o. s. ř. neopakoval ani nedoplňoval. Soud prvního stupně zjistil skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o promlčení, zejména uzavření a obsah smlouvy z roku 2018, užívání bytu přinejmenším od jejího uzavření, vymezení žalovaného období, průběh souvisejících sporů a okolnosti vědomosti žalobce. Tato zjištění mají oporu v provedených důkazech a lze je převzít. Odvolací soud z nich nečiní odlišné skutkové závěry. Takový postup odpovídá povaze odvolacího přezkumu, jak ji vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011: odvolací soud může převzít správné závěry soudu prvního stupně a nemusí je v odůvodnění znovu celé reprodukovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Nebylo potřebné nově zjistit ani rozsah dřívějšího užívání žalovanou, podmínky případného společného nájmu manželů či přechodu dluhů, ani úplnou výši vzájemných plnění (viz výše). I při skutkových závěrech příznivých žalobci totiž námitka promlčení brání přiznání požadované částky, jak bude dále rozvedeno. Účastníci byli s tímto postupem při jednání seznámeni; další přípustná tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Lze tedy shrnout, že na rozdíl od související věci projednané zdejším senátem pod sp. zn. 27 Co 96/2026 uzavřela žalovaná vlastní nájemní smlouvu až dne 19. 6. 2018, tedy za účinnosti nového občanského zákoníku. Z toho se pak odvíjí i odlišné právní posouzení souladné s přístupem soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Práva a povinnosti z plnění podle této smlouvy, včetně plnění vyvolaného její neplatností, se proto posoudí podle nové úpravy, včetně úpravy promlčení. V tomto směru je právní posouzení soudu prvního stupně správné. Pouhá skutečnost, že žalobce obdobné smlouvy uzavíral i před rokem 2014 nebo že byt dříve přenechal jinému členu družstva, nezakládá použití starší právní úpravy na samostatnou smlouvu se žalovanou z roku 2018.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá požadovat vydání toho, co druhá získala, přičemž právo namítnout vzájemné plnění zůstává zachováno. Nelze-li předmět obohacení dobře vydat, upravuje § 2999 o. z. peněžitou náhradu. Spotřebované užívání bytu nelze vrátit v naturální podobě. Případné právo na jeho peněžitou náhradu vzniká v návaznosti na poskytované užívání, postupně den po dni, nikoli až splněním jiné povinnosti poskytovatele vůči třetí osobě. Ustanovení § 3002 odst. 1 o. z. odstraňuje při plnění z neplatné úplatné smlouvy omezení náhrady podle § 3000 a § 3001 o. z.; předchozí zaplacení vlastníku jako podmínku vzniku restitučního práva smluvní strany nestanoví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Závěr o nedostatku smluvního podkladu užívání přitom není založen jen na předběžném závěru, že platně pronajmout věc může pouze její vlastník. Podstatné je zákonné omezení nakládání s majetkem sepsaným do konkursní podstaty, které přetrvalo. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. může po zápisu do soupisu s věcí nakládat pouze správce nebo osoba, jíž dal správce souhlas. Právě tuto okolnost zdůraznil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 29 Cdo 4470/2015. Žalobci lze přisvědčit, že uvedený rozsudek nerozhodl výrokem o neplatnosti konkrétní smlouvy se žalovanou a že posouzení předběžné otázky v odůvodnění není závazné podle § 159a o.s.ř. Dřívější rozsudek má samostatný význam pro vědomost žalobce o okolnostech, z nichž sám svůj požadavek odvozuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Soud prvního stupně správně předřadil posouzení námitky promlčení podrobnému zkoumání všech dalších předpokladů a výše uplatněného práva. Podle § 609 věty první o.z. platí: „Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.“ Podle § 610 odst. 1 věty první o.z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Již stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, uveřejněné pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodilo, že při důvodné námitce promlčení lze žalobu zamítnout, aniž by byla předtím prokázána odpovědnost za škodu či její výše. Účelem řízení je hospodárně rozhodnout, zda lze požadované plnění přiznat; není nezbytné provádět dokazování, jehož výsledek již nemůže rozhodnutí změnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Tento závěr není omezen jen na náhradu škody. Nejvyšší soud jej rozvinul mimo jiné v usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, a znovu potvrdil v usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2749/2021. Přednostní posouzení promlčení je namístě tehdy, vede-li v souladu s § 6 o.s.ř. rychleji a účinněji k rozhodnutí. Soud přitom musí nárok dostatečně určit a zjistit skutečnosti potřebné právě pro posouzení promlčení; nesmí od jeho skutkové podstaty odhlédnout. Není však povinen nejprve definitivně vyřešit každou spornou otázku existence práva a teprve poté jeho promlčení. V projednávané věci je druh plnění, období jeho poskytování i vědomost žalobce o rozhodných okolnostech zjistitelná bez dalšího (např. bez ocenění a bez úplného vyčíslení vzájemného vypořádání, ale i bez posouzení konkrétního vztahu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobcem v celém žalovaném období). Podmínky takového postupu soudu prvního stupně proto byly splněny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Podle § 619 odst. 1 o. z. u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Odstavec 2 stanoví: „Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.“ Podle § 621 o. z. zahrnují tyto okolnosti u práva na vydání bezdůvodného obohacení vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Ustanovení § 638 o.z. vedle toho stanoví objektivní lhůtu deseti let, a při úmyslném nabytí obohacení patnácti let, ode dne, kdy k obohacení došlo. Subjektivní a objektivní lhůta běží nezávisle a k promlčení postačí uplynutí kterékoli z nich; delší objektivní lhůta neprodlužuje lhůtu subjektivní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Žalobcova námitka, že rozhodná musí být vždy výlučně skutečná vědomost, neodpovídá aktuální právní úpravě. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2863/2022, na který odkázal již soud prvního stupně, vysvětluje ve vztahu k § 619, § 621 a § 629 o. z., že rozhoduje také okamžik, kdy se oprávněný o podstatných okolnostech dozvědět měl a mohl. Nová právní úprava je ve skutečnosti přísnější, než byla úprava předchozí. V nynější věci však není nutné vycházet jen ze zaviněné nevědomosti. Žalobce příslušné okolnosti i skutečně znal, což vyhovuje i předchozí právní úpravě. Rozhodná je přitom znalost skutkových okolností, z nichž lze vznik obohacení a osobu povinnou dovodit, nikoli jistota o právní kvalifikaci nebo o výsledku budoucího sporu. U plnění z neplatné smlouvy jde zejména o okolnosti zakládající její neplatnost; tento rozdíl vystihuje také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Další judikatura, na niž přiléhavě poukázal již soud prvního stupně, vysvětluje, že počátek této lhůty nelze odkládat až na přesné odborné vyčíslení nároku. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3583/2011, odlišuje znalost skutečností umožňujících uplatnění práva od následného znaleckého určení jeho přesné výše. V rozsudku ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5928/2016, Nejvyšší soud obdobně zdůraznil, že postačuje znalost okolností umožňujících orientační vyčíslení obohacení; přesná výše nemusí být postavena najisto. U průběžného užívání cizí nemovitosti pak obohacení vzniká postupně, každým dnem užívání, jak vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1456/2017. Ačkoli posledně uvedená rozhodnutí vykládají dřívější právní úpravu, jejich závěry o povaze postupně poskytovaného užívání a rozdílu mezi znalostí skutkového podkladu a jeho odborným oceněním jsou použitelné i zde.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Žalobce sám uzavřel smlouvu se žalovanou, znal předmět a rozsah poskytovaného užívání a přijímal platby, které také sám při výpočtu žalované částky odečetl. Totožnost osoby, po níž nyní požaduje náhradu, ani jím tvrzené užívání bytu pro něj nebyly neznámé. Znal rovněž soupis nemovitostí do konkursní podstaty a průběh sporů o oprávnění s nimi nakládat. Nejpozději v červenci 2018, po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, znal všechny rozhodné okolnosti a také jejich právní hodnocení Nejvyšším soudem. V řízení o vyklizení byl účastníkem a proti jeho výsledku sám brojil ústavní stížností. Nejde proto o pouhé přičítání znalostí, které si měl při náležité péči opatřit. Pokud nadále sveřepě setrvával na svém odlišném právním názoru, nemůže tím odsunout počátek promlčení k tíži žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Pro plnění podle smlouvy z roku 2018 poskytnuté do uvedeného okamžiku tedy tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději v červenci 2021. Pro další dny užívání se při trvající znalosti rozhodných okolností odvíjela od postupného vzniku dílčích plnění, den po dni. Také u posledního dne žalovaného období, tedy 27. 4. 2021, skončila již v dubnu 2024, zatímco žaloba byla podána až dne 30. 12. 2024. I kdyby se ve prospěch žalobce vyšlo až z odmítnutí jeho ústavní stížnosti dne 30. 9. 2019 jako z nejpozdějšího okamžiku odstranění pochybností, výsledek by se nezměnil. Před podáním žaloby by uplynula subjektivní lhůta u tehdy již realizovaného i u veškerého následného užívání. Není proto nutné určit, zda žalobce potřebnou vědomost nabyl již dříve a kdy přesně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Samostatnou úvahu vyžaduje žalované období před uzavřením smlouvy se žalovanou dne 19. 6. 2018. Smlouvu z roku 2003 totiž nesporně uzavřel jen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle tvrzení stran zřejmě manžel žalované (neznámo ale v jakém období). Samotné tvrzení, že žalovaná v bytě bydlela, ještě neznamená, že jí vůči žalobci vznikla povinnost vypořádat plnění z této smlouvy. Jestliže někdo užívá byt pouze odvozeně, jako člen domácnosti smluvního partnera, nestává se tím bez dalšího stranou restitučního vztahu z neplatné smlouvy. Vypořádání plnění z neplatné smlouvy probíhá mezi jejími účastníky, i když se v souvislosti s plněním obohatila další osoba. Žalobce neuvedl konkrétní skutkový základ, z něhož by vyplývalo, že žalovaná byla sama z titulu manželství účastnicí dřívějšího vztahu, převzala dluh svého manžela nebo na ni tento dluh jinak přešel. Uzavření nové smlouvy v roce 2018 takový přechod samo neprokazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Nabízí se proto závěr, že za dobu před uzavřením vlastní smlouvy žalovaná skutečně není k požadovanému plnění pasivně věcně legitimována. Odvolací soud však na tomto závěru rozhodnutí nezakládá, neboť k němu nebyl skutkový stav dostatečně objasněn. Postačí závěr, že i kdyby smlouva z roku 2003 měla zakládat společný nájem bytu manžely a povinnost vypořádat plnění poskytnuté na základě její neplatnosti dopadala také na přímo žalovanou (kdyby tu na straně žalované pasivní legitimace byla), žalobnímu žádání by stejně nebylo možné vyhovět. Proto není potřebné uvedené skutkové okolnosti objasňovat. Totéž platí pro variantu, že by individuální závazky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na žalovanou „nějak“ přešly (např. děděním, jak žalobce u jednání také zmínil). Ničím z toho se soud prvního stupně a ani odvolací soud skutkově nezabýval. Jde totiž o hypotetické varianty příznivé jen žalobci, u nichž by příslušný nárok byl ale také promlčen, byť podle předchozí právní úpravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Podle § 3028 odst. 3 věty první o.z. se jiné právní poměry vzniklé před jeho účinností, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení dříve uzavřených smluv, řídí dosavadními předpisy, není-li stanoveno jinak. Podle § 3036 o.z. se dosavadními předpisy řídí i doby pro uplatnění práv podléhajících těmto předpisům, ačkoli začnou běžet až po účinnosti nového zákoníku. Ustálená judikatura vztahuje toto pravidlo také na bezdůvodné obohacení z plnění podle neplatné smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013, i když bylo plněno později; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018, rozsudek ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3311/2021, a usnesení ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3066/2023. Ani § 3074 odst. 1 o. z. o dalším trvání nájmu nepřevádí vypořádání plnění z absolutně neplatné smlouvy pod novou úpravu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Při uvedeném předpokladu by se tedy dřívější část nároku řídila § 451, § 457 a § 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a její promlčení podle § 107 tohoto zákona. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Zde je rozhodná skutečná vědomost, která však byla ze shora uvedených důvodů dána nejpozději v červenci 2018. Pro plnění v období před 19. 6. 2018 by tak dvouletá subjektivní doba uplynula nejpozději v červenci 2020, popřípadě i při pozdějším východisku z odmítnutí ústavní stížnosti v září 2021. Tříletá, při úmyslném obohacení desetiletá objektivní doba podle § 107 odst. 2 obč. zák., by běh subjektivní doby také neprodloužila. Rovněž pro tuto část žalobního žádání tedy námitka promlčení postačuje k zamítnutí žaloby, aniž je třeba provádět další dokazování o osobních a závazkových poměrech žalované a jejího manžela.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Přihlédnutí k námitce promlčení nebrání ani vzájemnost vypořádání neplatné smlouvy. Podle § 610 odst. 2 věty první o.z. platí: „Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana.“ Obdobné pravidlo obsahoval § 107 odst. 3 obč. zák. Tato úprava neznamená všeobecné vyloučení promlčení práv z neplatných smluv. Chrání vzájemnost vypořádání zejména tehdy, stojí-li proti promlčitelnému právu právo nepromlčitelné, typicky vlastnické právo na vydání věci. Již v usnesení ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 951/2003, uveřejněném pod č. 37/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že proti vrácení nájemného zaplaceného podle neplatné smlouvy stojí peněžitá náhrada za poskytnuté užívání, nikoli povinnost vrátit samotnou pronajatou věc.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. V rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, Nejvyšší soud uzavřel, že § 107 odst. 3 obč. zák. nelze použít, stojí-li proti sobě práva svou povahou promlčitelná. Použitelnost tohoto výkladu také pro § 610 odst. 2 o.z. výslovně potvrdil v usnesení ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021. V nynější věci jde právě o peněžité vypořádání již spotřebovaného užívání, proti němuž stojí peněžité plnění poskytnuté jako nájemné. Žádné vzájemně podmíněné nepromlčitelné právo proti požadavku žalobce nestojí. Námitce promlčení proto nebrání ani § 610 odst. 2 o. z., ani pro případné vypořádání staršího vztahu § 107 odst. 3 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Odvolací soud se zabýval i tvrzeným rozporem námitky promlčení s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, § 6 odst. 1 o. z. ukládá každému jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pro vztah podléhající dosavadním předpisům působí obdobně § 3 odst. 1 obč. zák.; na obecné zásady nové úpravy odkazuje i § 3030 o.z. Žádné z těchto ustanovení však neznamená, že by samotné uplatnění zákonné námitky promlčení bylo nemravné nebo že by oprávněného zbavovalo povinnosti pečovat o včasné uplatnění svých práv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněného pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je promlčení zákonným prostředkem právní jistoty a jeho namítání zásadně dobrým mravům neodporuje. Výjimku mohou představovat mimořádné okolnosti, při nichž by šlo o zneužití práva na úkor osoby, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, a o nepřiměřeně tvrdý následek vzhledem k povaze práva a důvodům jeho opožděného uplatnění. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, vyžaduje posouzení konkrétních okolností výkonu práva namítat promlčení. Nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20, přitom zdůrazňuje výjimečnost odepření ochrany námitce promlčení a nepřípustnost toho, aby soud důsledky nesprávné úvahy věřitele o právním důvodu a včasnosti jeho nároku bez odpovídajících okolností přenesl na dlužníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Odvolací soud nepomíjí složité a dlouhodobé poměry vzniklé v souvislosti s projektem H-SYSTEM ani ekonomické dopady sporů na různé členy družstva. Z těchto obecných okolností však nevyplývá důvod odepřít ochranu právě žalované při uplatnění právě této námitky. Žalobce znal skutkový podklad svého práva a byl schopen je uplatnit. Žalovaná mu nezatajovala totožnost uživatele ani rozsah užívání, neslíbila plnění či jednání o něm způsobem, který by žalobce odvedl od včasného podání žaloby, ani nevytvořila jinou překážku jeho postupu. Nebyla tvrzena ani objektivní překážka nezávislá na jejím jednání, která by včasné uplatnění práva znemožnila. Vyčkávání na znalecké ocenění a výsledky vlastních sporů bylo důsledkem žalobcova právního názoru a jeho vlastního (chybného) procesního rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Tvrzená vědomost žalované o nedostatku právního titulu k bydlení tuto úvahu nevyvrací. Pro účely rozhodnutí lze vzít v úvahu i žalobcem prosazovaný předpoklad, že žalovaná o neplatnosti titulu také věděla. Ani z toho však automaticky neplyne zneužití práva namítat promlčení. Jinak by ochrana poskytovaná promlčením byla vyloučena u každého vědomě získaného bezdůvodného obohacení, ačkoli zákon i s jeho promlčením v subjektivní lhůtě počítá. V okolnostech věci nic rozumně nevysvětluje, proč žalobce právo včas neuplatnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Rovněž poukaz na ostatní členy družstva nepostačuje. Majetková zátěž žalobce se může promítat do jeho členské základny, avšak tato skutečnost sama nepřesouvá na žalovanou odpovědnost za včasné uplatnění žalobcových práv. Žalobce jako samostatná právnická osoba rozhodoval o uzavírání smluv, o nakládání s nemovitostmi i o vedení konkrétních sporů. Odpovědnost nesou orgány žalobce, nikoli žalovaná. Jeho právo bránit se požadavkům správce konkursní podstaty tím není zpochybněno. Výkon tohoto práva jej však nezbavoval možnosti a potřeby včas uplatnit odlišné právo vůči žalované. Nejde o sankci za využití opravných prostředků, nýbrž o zákonný následek neuplatnění vlastního nároku v promlčecí lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Žalobce se neocitl ani v jím popisované neřešitelné procesní situaci. Při včasném uplatnění nároku za již poskytnuté užívání by nebylo možné žalobu zamítnout jako předčasnou jen proto, že dosud nezaplatil správci konkursní podstaty; taková podmínka z rozhodné právní úpravy nevyplývá. Posouzení případné předběžné otázky může soud provést i sám podle § 135 odst. 2 o.s.ř. Okolnost, že přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. není nárokové, tedy neznamená nemožnost soudní ochrany. Užívání, za něž je požadována náhrada, již v příslušných dnech proběhlo a bylo možno za ně požadovat náhradu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Pozdější pravomocná rozhodnutí ukládající žalobci zaplatit správci konkursní podstaty bezdůvodné obohacení nevyvolala vznik práva z neplatné nájemní smlouvy mezi nynějšími účastníky ani nepřetrhla již běžící promlčecí lhůtu. V těchto řízeních se řešil jiný závazkový vztah. Rozsudky určily povinnost žalobce vůči správci, nikoli novou povinnost žalované vůči žalobci. Proto ani řízení vedená správcem proti žalobci nemají účinky uplatnění nynějšího práva u soudu ve smyslu § 648 o.z., popřípadě § 112 obč. zák. Znalecké posudky poskytly podklad pro ocenění plnění v jiném vztahu; nejsou skutečností, která by teprve založila právo vůči žalované. K rozhodnutí o promlčení proto není třeba znovu určit obvyklou cenu bydlení ani přezkoumávat rozdělení celkové platby do konkursní podstaty mezi jednotlivé byty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Na uvedené závěry nedopadá ani poukaz na rozhodnutí, která při jiných skutkových okolnostech spojila získání potřebné vědomosti s výsledkem předchozího sporu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002, vycházel z konkrétních poměrů investic do nemovitosti a z přesvědčení investující osoby o jejím vlastnickém právu. Nezakládá obecné pravidlo, že každý související spor odkládá počátek subjektivního lhůty promlčení. Zde žalobce rozhodné okolnosti znal dávno před rozsudky o vlastním peněžitém plnění, tím spíše před jejich splněním, takže ve skutečnosti zde přímá souvislost není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Námitka, že žalobce před zaplacením správci nebyl ochuzen, přehlíží povahu vypořádání neplatné smlouvy mezi jejími účastníky. Poskytnuté užívání je plněním, které bylo žalované fakticky umožněno podle smlouvy účastníků a které již bylo spotřebováno. Právo smluvní strany na takové vypořádání podle § 2993 a § 2999 o.z. není podmíněno předchozím vypořádáním nároků třetí osoby. Totéž by ostatně platilo, pokud by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platná smlouva. Také proto není pro počátek promlčení tohoto práva rozhodné, že žalobce nebyl vlastníkem domu nebo že by při požadavku na jeho vyklizení musel prokázat odpovídající oprávnění. Odvolací soud proto nepřejímá žalobcem předestřený názor Městského soudu v Praze v usneseních ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 62 Co 331/2025, a ze dne 2. 2. 2026, sp. zn. 62 Co 31/2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Pro úplnost lze uvést, že ani tolik zdůrazňované ustanovení § 2994 o.z. žalobci požadované posunutí vzniku práva nezajišťuje. V první řadě na věc vůbec nedopadá procesně, jak shora uvedeno, neboť taková žaloba (založená na regresu plnění) ve skutečnosti nebyla podána. Navíc uvedené ustanovení upravuje, že dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník i vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Jde o rozšíření ochrany vlastníka, nikoli o ustanovení, podle něhož by neoprávněnému poskytovateli užívání (disponentovi) vznikal zaplacením vlastního závazku nový restituční nárok proti faktickému uživateli. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, uveřejněný pod č. 25/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětluje povinnost neoprávněného poskytovatele i možnost vlastníka požadovat za zákonných podmínek náhradu rovněž po uživateli. Současně vylučuje dvojí uspokojení vlastníka. Nečiní však z předchozího zaplacení poskytovatelem základ vzniku jeho vlastního práva z neplatné smlouvy. Při existenci platné smlouvy mezi disponentem a uživatelem by to ostatně bylo podobné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Ochranný účel § 2994 o.z. ve vztahu k vlastníku a potřebu zdrženlivosti při rozšiřování okruhu oprávněných osob zdůraznil Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3353/2024. Ani žalobcem prosazovaná úvaha o následcích přímého plnění uživatele vlastníku neumožňuje obrácený závěr, že dokud poskytovatel nezaplatí vlastníku, nemá vůči svému smluvnímu partneru žádné právo. Pravidlo zabraňující vícenásobnému vypořádání téhož prospěchu řeší rozsah uspokojení, nikoli odklad vzniku všech souvisejících nároků. Stejně tak odkaz na § 3002 o.z. nemění časový režim ani skutkový základ nynějšího vypořádání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Nedůvodný je rovněž poukaz na plnění za jiného. Takto nově vymezený skutek také nebyl předmětem žaloby. Navíc podle § 454 obč. zák. se bezdůvodně obohatí ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám; obdobnou skutkovou podstatu obsahuje § 2991 odst. 2 o.z. Jejím předpokladem je ale zánik dluhu obohaceného v důsledku plnění jiné osoby. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023, tuto situaci odlišuje od plnění vlastní povinnosti a vychází z toho, že je mezi dotčenými osobami zřejmé plnění za jiného. Žalobci však byly pravomocnými rozsudky uloženy jeho vlastní povinnosti z neoprávněného nakládání s majetkem konkursní podstaty. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by tím namísto své vlastní povinnosti plnil dluh žalované. Samotná ekonomická souvislost plateb s bydlením žalované takovou záměnu neodůvodňuje, stále jde o dva odlišné právní vztahy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Ani zákaz dvojího uspokojení správce konkursní podstaty nezakládá bez dalšího pravou solidaritu účastníků s následným postihem v žalobcem požadovaném rozsahu. Ustanovení § 1872 o.z. upravuje účinky již existujícího solidárního závazku, § 1875 o.z. domněnku stejných podílů a § 1876 odst. 2 o.z. postih spoludlužníka, který splnil více, než odpovídá jeho podílu. Samotná tato pravidla nevytvářejí společný dluh namísto dvou odlišných závazkových vztahů. Možnost vlastníka požadovat plnění od více osob, při vyloučení dvojího uspokojení, nelze bez dalšího ztotožnit s pravou solidaritou a úplným přenesením platební povinnosti na faktického (konečného) uživatele bytu. Odkazy na solidaritu ale především nemění počátek promlčení restitučního nároku ze smlouvy, který byl uplatněn žalobou; podmínky jiného samostatného postihového nároku nejsou předmětem tohoto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Neobstojí tedy ani žalobcova výchozí úvaha, že sám v bytě nebydlel, a proto musí být jeho podíl na jakémkoli vypořádání nulový. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 731/2025, vydaném právě ve sporu správce konkursní podstaty proti nynějšímu žalobci, vysvětlil, že žalobce realizoval uživatelská oprávnění přenecháním nemovitostí jiným osobám, tím je odňal dispoziční sféře vlastníka a tento stav udržoval. Prospěch nelze ztotožnit pouze s osobním bydlením. V nynější věci jde o odlišný vztah, který by snadno mohl mít i úplně jiný právní režim (platná nájemní smlouva, bezplatná výpůjčka), jak shora uvedeno. Případné bezdůvodné obohacení žalované nelze ztotožňovat s obohacením žalobce. Žalobce se jen ve svých úvahách stále snaží spojit dva oddělené právní vztahy v jeden.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. Odkaz žalobce na různá rozhodnutí odvolacích soudů na věci rovněž nic nemění. Přiléhavý není ani odkaz na § 2917 o.z., podle něhož má proti jiné osobě postih ten, kdo je povinen nahradit škodu jí způsobenou. Žalobce ale v předchozích sporech nehradil ani náhradu škody způsobené žalovanou, nýbrž vlastní bezdůvodné obohacení z nakládání s nemovitostmi. Odpovědnost za škodu také nebyla skutkovým základem žaloby v tomto řízení. Žalobce jen spřádá všechno možné, čím by pravou podstatu uplatněného (a promlčeného) nároku zamlžil či zcela popřel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. Odvolací soud si je vědom odlišných právních úvah v obdobných sporech, zejména ve věcech zdejšího soudu sp. zn. 21 Co 156/2026, 22 Co 259/2025, 25 Co 297/2025 a 26 Co 48/2026, v nichž byl položen důraz na neexistenci dalšího práva při zaplacení sjednané úplaty a na § 2999 odst. 2 o.z. Tyto úvahy zde odvolací soud cíleně nepřejímá jako důvod rozhodnutí. Na rozdíl od paralelní věci sp. zn. 27 Co 96/2026 není pro smlouvu žalované z roku 2018 překážkou použití tohoto ustanovení starší právní úprava; rozhodující je však přednostní posouzení důvodné námitky promlčení. Ustanovení § 2999 odst. 2 o.z. stanoví při úplatném plnění náhradu ve výši úplaty s výjimkou případů, kdy její výše zakládá důvod neplatnosti či zrušení nebo jím byla podstatně ovlivněna. Zda je právě tato výjimka splněna, zda a jak se do výše náhrady promítá tvrzená nedobrá víra žalované a zda již zaplacené částky vyčerpaly celé vypořádání, není třeba řešit. Totéž platí pro obranu žalované, že její členství a plnění členských povinností vyšší nárok žalobce vylučuje. I při přijetí žalobcova požadavku na vyšší náhradu je právo prostě promlčeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. Požadavek předvídatelnosti rozhodování vyjádřený také v § 13 o.z. nezbavuje soud povinnosti rozhodnou otázku posoudit samostatně a případný rozdíl vysvětlit. Odvolací soud při jednání přítomné seznámil se svým názorem a poskytl jim prostor pro argumentaci, který žalobce využil zejména k obhajobě totožnosti skutkového základu nároku. Rozhodnutí není založeno na nových skutkových zjištěních ani na neunesení břemene, o němž by žalobce nebyl poučen. Nepotvrzuje rozsudek z nového důvodu neexistence práva podle § 2999 odst. 2 o.z., ale naopak přejímá nosný závěr soudu prvního stupně o promlčení. Ani případný nedostatek pasivní legitimace pro dřívější období by na výsledku nic neměnil. Totéž platí o požadavku vrátit věc podle § 213 odst. 4 o.s.ř. k rozsáhlému dokazování o okolnostech, na nichž výsledek (výrok) nezávisí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. Lze proto shrnout, že žalovaná účinně namítla promlčení celého uplatněného práva a nebyl shledán důvod odepřít její námitce ochranu. Zamítnutí žaloby včetně požadovaného příslušenství je proto věcně správné. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně správně vyšel z plného procesního úspěchu žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř., použil odpovídající tarifní hodnotu a přiznal náhradu za čtyři účelně vynaložené úkony právní služby. Částka 56 482,80 Kč odpovídá součtu odměny 44 880 Kč, paušálních náhrad 1 800 Kč a daně z přidané hodnoty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o.s.ř. ani ve vztahu k nákladům před soudem prvního stupně, ani k nákladům odvolacího řízení. Toto ustanovení umožňuje výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat; jeho použití musí vycházet z okolností konkrétní věci nebo poměrů stran. Nemůže sloužit jako obecný prostředek zmírnění každého neúspěchu družstva ve sporu s jeho členkou. Ani složitost právního posouzení či odlišnosti v odůvodnění rozhodnutí v obdobných věcech samy nezakládají důvod, aby účelně vynaložené náklady úspěšné žalované zůstaly k její tíži.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. Žalobce poukazoval především na poměry konkursu, jeho délku a zájmy ostatních členů družstva. Tyto okolnosti odvolací soud zohlednil, avšak nelze přehlédnout, že nynější spor navazuje na ekonomická a právní rozhodnutí samotného žalobce a na jeho (chybnou) volbu okamžiku uplatnění práva (viz výše). Žalovaná nezavdala důvod k podání žaloby až po uplynutí promlčecí lhůty a musela se proti požadavku na značné peněžité plnění bránit. Ani povinnost žalobce hájit majetek družstva, již vynaložené náklady sporů se správcem či větší počet obdobných žalob nevysvětlují, proč by žalovaná měla nést náklady úspěšné obrany sama. Výrok o náhradě nákladů není trestem za vedení sporu, ale důsledkem procesního úspěchu. Konkrétní poměry odůvodňující mimořádné odepření náhrady zjištěny nebyly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Jiný závěr neplyne ani z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2766/18. V bodu 59 Ústavní soud vyzval správce konkursní podstaty k rozumnému provedení vyklizení s ohledem na osobní a rodinné poměry obyvatel. Tato úvaha se však týkala výkonu vyklizovacího rozhodnutí, nikoli rozdělení nákladů následných sporů družstva proti jeho členům. Stejně tak žalobcem připomínané veřejné vyjádření správce o zdrženlivém postupu nezaložilo povinnost žalované převzít žalobcovy náklady sporu ani jí nebránilo využít zákonnou procesní obranu. Rozhodnutí jiného senátu ve věci sp. zn. 25 Co 297/2025 o moderaci nákladů nemůže nahradit zjištění mimořádných okolností právě v nynějším řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"60. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla i v této fázi řízení plně úspěšná. Přísluší jí proto náhrada odměny advokáta za tři úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ze dne 23. 4. 2026, doplňující vyjádření ze dne 27. 8. 2026 a účast při odvolacím jednání dne 10. 9. 2026. Výše odměny za každý úkon činí při tarifní hodnotě 729 993 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 11 220 Kč; jde o úkony podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) této vyhlášky. K odměně v souhrnu 33 660 Kč přistupují tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 1 350 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí po zaokrouhlení 42 362 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"61. Obě písemná vyjádření žalované byla účelná. Žalobce v průběhu odvolacího řízení opakovaně doplňoval svou argumentaci, naposledy též o otázky solidarity, překvapivosti rozhodnutí a moderace nákladů. Žalované proto nelze odepřít náhradu za podání, kterým na tuto další argumentaci reagovala. Nešlo o pouhé nadbytečné opakování již učiněného úkonu. Lhůta tří dnů od právní moci rozsudku k zaplacení náhrady a povinnost plnit k rukám jejího advokáta vycházejí z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"62. Při vyhlášení nákladového výroku byla v důsledku chyby v psaní uvedena částka 37 861 Kč, převzatá omylem z bezprostředně předcházející věci sp. zn. 27 Co 96/2026. Tato částka neodpovídá výpočtu, který soud při odůvodnění rozhodnutí prezentoval (viz výše). Zjevná nesprávnost byla proto opravena postupem podle § 164 ve spojení s § 211 o.s.ř. přímo do písemného vyhotovení rozsudku na správný součet 42 362 Kč. Nejde o nové posouzení počtu či účelnosti úkonů ani o změnu právního názoru na rozsah náhrady, ale o odstranění chybně převzatého číselného údaje v souladu s provedeným výpočtem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 34 C 334/2024-204 ze dne 14.11.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 729 993 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 56 482,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se žalobou podanou dne 30. 12. 2024 domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná získat užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  (dále též jen jako „předmětný byt“) v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021 na základě neplatné nájemní smlouvy. Žalobce požadovanou částku odvodil od podílu připadajícího na žalovanou z plnění, které byl sám povinen poskytnout správci konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. za neoprávněné užívání bytových domů, kde je i předmětný byt. Výši náhrady vyčíslil s využitím znaleckých posudků opatřených v řízeních mezi ním a správcem konkursní podstaty a odečetl částku 30 208 Kč představující platby za užívání bytu. Žalovaná nárok neuznávala, poukazovala na své členství v družstvu, plnění sjednaných povinností a na to, že zaplacením do konkursní podstaty žalobce plnil vlastní dluh. Vznesla rovněž námitku promlčení a pro období před uzavřením své nájemní smlouvy namítla nedostatek pasivní věcné legitimace.3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 19. 6. 2018 smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou se sjednaným nájemným 512 Kč měsíčně. Žalobce v ní prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu. Žalovaná byt přinejmenším od uvedeného data užívala a v roce 2018 se také stala výlučnou členkou žalobce. Původní žalobní tvrzení, podle něhož měla žalovaná uzavřít nájemní smlouvu již v roce 2003, se nepotvrdilo. Soud prvního stupně nepovažoval s ohledem na důvodnou námitku promlčení za potřebné dále zjišťovat, jakou část dřívějšího období žalovaná byt užívala, ani konečnou výši všech jejích plateb. , právnická osoba,  byl již v roce 1999 sepsán do konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. Žalobce se jeho vyloučení z konkursní podstaty neúspěšně domáhal a o omezení svého oprávnění s tímto majetkem nakládat věděl z předchozích sporů.4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682, byla žalobci uložena povinnost bytové domy vyklidit a vyklizené předat správci konkursní podstaty. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné vysvětleno, že žalobce nebyl oprávněn nakládat s nemovitostmi sepsanými do konkursní podstaty a že nájemní smlouvy, kterými byty přenechával svým členům k užívání, jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Žalobcova ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2766/18.5. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 69/2019-527, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Co 228/2022-566, bylo žalobci uloženo zaplatit do konkursní podstaty částku 18 261 187 Kč s příslušenstvím za neoprávněné užívání nemovitostí v období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018. Další povinnost k zaplacení částky 18 318 500 Kč s příslušenstvím byla žalobci uložena rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, č. j. 13 C 431/2021-177, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 23 Co 81/2024-436. Žalobce přisouzené jistiny uhradil platbami ze dne 17. 3. 2023 a 31. 10. 2024.6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zejména podle jeho ustanovení o bezdůvodném obohacení a o promlčení. Přednostně se zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou shledal důvodnou. Žalobce znal osobu uživatele, předmět a rozsah užívání bytu a nejpozději po doručení rozsudku Nejvyššího soudu o vyklizení v červenci 2018 také všechny okolnosti rozhodné pro uplatnění práva z neplatné nájemní smlouvy. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nebylo třeba vyčkávat na znalecké určení výše náhrady, na pravomocné skončení řízení vedených správcem konkursní podstaty ani na následné zaplacení přisouzených částek. Bezdůvodné obohacení užíváním bytu vznikalo průběžně, každým dnem užívání, a i ve vztahu k poslednímu dni žalovaného období uplynula před podáním žaloby tříletá subjektivní promlčecí lhůta.7. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani tomu, že by zaplacením správci konkursní podstaty žalobce plnil za žalovanou. Uzavřel, že žalobce plnil vlastní povinnost z neoprávněného nakládání s nemovitostmi; § 2994 o.z. chrání vlastníka a nezakládá žalobcem tvrzený postih disponenta proti uživateli. Za nepřiléhavý označil i odkaz na § 2917 o.z. Podpůrně uvedl, že podle § 2999 odst. 2 o.z. by žalobci náležela nanejvýše dosud neuhrazená sjednaná úplata, neboť neplatnost smlouvy nezakládala samotná výše nájemného. Námitku rozporu promlčení s dobrými mravy neshledal opodstatněnou; žalovaná žalobci v dřívějším uplatnění práva nebránila a rozhodnutí vyčkávat výsledků jiných řízení učinil žalobce sám. Plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za čtyři úkony právní služby po 11 220 Kč, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Důvody k použití moderačního práva neshledal.8. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým napadl oba jeho výroky a domáhal se zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal nesprávné právní posouzení, nedostatky skutkových závěrů a vady řízení. V odvolání a jeho doplněních především setrval na tom, že k jeho ochuzení došlo teprve zaplacením částek přisouzených správci konkursní podstaty. Do té doby se správce mohl domáhat plnění také přímo po žalované, takže žalobcova žaloba podaná před zaplacením by byla předčasná. Samotné uložení povinnosti, její právní moc ani případné zahájení exekuce podle žalobce nemohly nahradit faktické splnění dluhu. Teprve úhradami v letech 2023 a 2024 proto podle něj vzniklo právo uplatněné v tomto řízení.9. Žalobce dále argumentoval § 2994 o.z. a úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy a odbornou literaturou k poměru vlastníka, neoprávněného poskytovatele užívání (disponenta) a faktického uživatele. Z pravidla, že vlastník nemůže obdržet stejné plnění dvakrát, dovozoval solidaritu žalobce a žalované vůči vlastníku a následný regres podle § 1872, § 1875 a § 1876 odst. 2 o.z., případně právo z plnění za jiného. Zdůrazňoval, že prospěch z bydlení získala výlučně žalovaná, zatímco žalobce sám byt fakticky neužíval. Domněnka stejných podílů solidárních dlužníků je podle něj vyvratitelná a ve vnitřním poměru účastníků má žalovaná nést celý náklad užívání. Jinak by podle jeho propočtů žalovaná získala dvojí výhodu a náklad jejího bydlení by nesli ostatní členové družstva. Na podporu těchto závěrů odkázal zejména na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 331/2025 a 62 Co 31/2026 a Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 90/2022-394.10. Podle žalobce nebyly dříve známy ani všechny okolnosti nezbytné k uplatnění nároku, zejména jeho rozsah. Subjektivní lhůta podle jeho názoru vyžaduje skutečnou vědomost oprávněného, kterou spojoval až s výsledky řízení o vydání bezdůvodného obohacení a se znaleckým oceněním. Rozhodnutí o vyklizení neřešilo nárok mezi nynějšími účastníky a neplatnost nájemních smluv byla zmíněna pouze v odůvodnění. Žalobce současně namítal, že neměl vlastnické ani jiné právo umožňující dosáhnout vyklizení bytu žalovanou. Požadavek, aby před skončením sporů vedených proti němu sám žaloval své členy a vycházel přitom ze skutečností, které v těchto sporech zpochybňoval, pokládal za nepřijatelnou procesní situaci. Možnost přerušit takové řízení podle něj nebyla zaručena. Uplatnění promlčení proto považoval též za rozporné s dobrými mravy.11. Žalobce zpochybnil rovněž podpůrnou úvahu o omezení náhrady sjednanou úplatou. Namítal, že žalovaná nemohla být v dobré víře již s ohledem na údaje katastru nemovitostí, soupis majetku do konkursní podstaty, znalecké posudky a oznámení o prodeji nemovitostí, nejpozději pak po rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2018. Přesto byt dále užívala. Nákladové nájemné bylo navíc sjednáno právě v mylném předpokladu družstevního vlastnictví, takže jeho výše byla podle žalobce podstatně ovlivněna důvodem neplatnosti smlouvy. Uplatní se tedy výjimka z § 2999 odst. 2 o.z. Odkazoval rovněž na úpravu § 3002 odst. 1 o. z. a na požadavek individuálního posouzení dobrých mravů.12. V doplněních odvolání žalobce zdůraznil, že případné potvrzení rozsudku z jiného důvodu, zejména pro neexistenci práva s odkazem na § 2999 odst. 2 o.z., by bez předchozího poučení a možnosti doplnit tvrzení a důkazy bylo překvapivé. Poukazoval na § 118a, § 205a a § 213 občanského soudního řádu; doplnění dokazování o dobré víře a příčinách sjednané výše úplaty podle něj přesahuje možnosti odvolacího řízení. Pro případ neúspěchu požadoval nepřiznání náhrady nákladů žalované. Připomněl délku a okolnosti konkursu H-SYSTEM, nutnost hájit majetek družstva s péčí řádného hospodáře, zájmy ostatních členů, náklady předchozích sporů a postup správce při vyklizení. Odkázal také na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2766/18 a na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 297/2025-320, v němž byla náhrada nákladů moderována.13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání a v jeho doplnění navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila se se závěrem o promlčení a zdůraznila, že žalobce zaměňuje vlastní povinnost vůči správci konkursní podstaty s vypořádáním vztahu mezi účastníky. Poukazovala na své členství v družstvu, sjednané a hrazené platby i na prostředky vynaložené na bydlení. Ustanovení § 2994 o.z. podle ní chrání vlastníka a nezakládá regres neoprávněného poskytovatele užívání; zákaz dvojího uspokojení vlastníka sám nezakládá solidaritu disponenta a uživatele. Odmítla proto i žalobcův výklad rozhodnutí senátu 62 Co Městského soudu v Praze a judikatury k poměrům vlastníka a uživatele. Rozhodnutí žalobce vyčkat výsledků jiných řízení nezavinila, k takovému postupu jej nevedla ani mu v podání žaloby nebránila.14. Žalovaná dále odmítla, že by z okolností konkursu nebo z jejího bydlení vyplývalo zneužití námitky promlčení. O uzavírání smluv, přijímání plateb, nakládání s nemovitostmi a vedení sporů rozhodoval žalobce; žalovaná jako řadová členka jeho postup neurčovala. Neplatnost smlouvy podle ní nevycházela z výše nájemného, ale z nedostatku dispozičního oprávnění žalobce. Námitku překvapivosti pokládala za nepřiléhavou a nesouhlasila ani s moderací nákladů. Zdůraznila, že okolnosti musí být hodnoceny z hlediska obou účastníků a že důsledky žalobcových rozhodnutí nelze přenášet na žalovanou ani prostřednictvím nákladového výroku. Samotná četnost obdobných žalob ani délka konkursního řízení podle ní takový postup neodůvodňují.15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a odvolání neshledal důvodným.16. Pokud jde o procesní otázky, považuje odvolací soud za nutné nejprve zdůraznit, že předmětem řízení je od počátku právo na peněžitou náhradu za faktické užívání konkrétního bytu žalovanou v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021, po odečtení již poskytnutého plnění. Žalobce tento požadavek opřel o neplatnost nájemní smlouvy a plnění podle ní. Právě těmito skutečnostmi byl nárok individualizován a podle toho také soud prvního stupně správně postupoval. Údaje o jeho vlastním placení do konkursní podstaty a o znaleckém ocenění v předchozích řízeních sloužily žalobci jen a pouze k určení výše náhrady za popsané užívání. Samy o sobě nezmění podstatu žalovaného plnění na postih (regres) z úhrady dluhu za žalovanou (viz zejména body 11 a 12 žaloby).17. Při odvolacím jednání odvolacího soudu sice žalobce výslovně namítl, že se skutkový základ od podání žaloby nezměnil a že jde pouze o jinou právní kvalifikaci, kterou je soud povinen zohlednit, tak tomu ale v daném případě není. Rozhodující samozřejmě není označení nároku jako bezdůvodného obohacení nebo regresu. Rozdíl spočívá v tom, jestliže se z náhrady za průběžně poskytované užívání bytu má stát náhrada za splnění samostatného dluhu jiné osoby nebo společného dluhu přesahujícího podíl plnícího spoludlužníka. Takový požadavek předpokládá jiný rozhodující skutkový děj, zejména existenci cizího či společného dluhu a jeho splnění za osobu, proti níž postih směřuje. Pouhá shoda požadované částky ani hospodářská souvislost obou plnění totožnost nároku nezachovávají, což bylo řešeno i v paralelně projednávané věci sp. zn. 27 Co 96/2026. V řízení před soudem prvního stupně k připuštění změny žaloby podle § 95 o.s.ř. nedošlo; podle § 216 odst. 2 o. s. ř. nelze nový nárok uplatnit až v odvolacím řízení. Není tedy možné pod pláštíkem změny právního názoru (jiného právního posouzení) překroutit skutkový základ žaloby.18. Při jednání žalobce dále navrhl přerušení řízení do skončení dovolacích řízení vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 1374/2026 a 26 Cdo 1718/2026. Poukázal na rozdílné právní názory v obdobných věcech a na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 212/2026, v němž bylo řízení přerušeno. Zdůraznil, že v dovoláních nastolil i otázku rozhodné právní úpravy. Odvolací soud návrh při jednání zamítl. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí. Samotná existence dovolání v obdobných sporech takovým důvodem není. Rozhodnutí napadená uvedenými dovoláními vycházela z posouzení samotné existence práva, nikoli z promlčení, které je určující v nynější věci. Ani nastolení intertemporální otázky dovolatelem bez dalšího neprokazuje konkrétní závislost zdejšího rozhodnutí na výsledku těchto řízení. Odlišný postup jiného senátu (jiného odvolacího soudu, ale ani stejného odvolacího soudu) nezakládá povinnost vyčkávat; za daných okolností převážil požadavek rozhodnout projednávanou věc bez zbytečného odkladu.19. Odvolací soud se při jednání na rozdíl od paralelně projednávané věci sp. zn. 27 Co 96/2026 zabýval též rozdílem mezi nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a , jméno FO,  v roce 2003, která nebyla soudu vůbec předložena, a smlouvou uzavřenou se žalovanou až dne 19. 6. 2018. V tom se daná věc od ostatních věcí stejného žalobce vedených u odvolacího soudu odlišuje. Žalobce setrval na tvrzení, že žalovaná byt užívala po celé žalované období, neuvedl však na výzvu odvolacího soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. konkrétní skutečnosti vysvětlující její vlastní závazek z původní smlouvy nebo přechod závazků z , jméno FO,  na žalovanou, zatímco žalovaná obě verze popírala a tvrdila, že v této části není ve sporu vůbec pasivně legitimovaná. Samotné bydlení v předmětném bytě v žalovaném období samozřejmě pasivní legitimaci žalované nezakládá. Vzhledem k námitce promlčení ale nebylo potřebné tuto otázku dále skutkově objasňovat (viz níže).20. Jde-li o rozhodná skutková zjištění, odvolací soud dokazování podle § 213 o. s. ř. neopakoval ani nedoplňoval. Soud prvního stupně zjistil skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o promlčení, zejména uzavření a obsah smlouvy z roku 2018, užívání bytu přinejmenším od jejího uzavření, vymezení žalovaného období, průběh souvisejících sporů a okolnosti vědomosti žalobce. Tato zjištění mají oporu v provedených důkazech a lze je převzít. Odvolací soud z nich nečiní odlišné skutkové závěry. Takový postup odpovídá povaze odvolacího přezkumu, jak ji vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011: odvolací soud může převzít správné závěry soudu prvního stupně a nemusí je v odůvodnění znovu celé reprodukovat.21. Nebylo potřebné nově zjistit ani rozsah dřívějšího užívání žalovanou, podmínky případného společného nájmu manželů či přechodu dluhů, ani úplnou výši vzájemných plnění (viz výše). I při skutkových závěrech příznivých žalobci totiž námitka promlčení brání přiznání požadované částky, jak bude dále rozvedeno. Účastníci byli s tímto postupem při jednání seznámeni; další přípustná tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnili.22. Lze tedy shrnout, že na rozdíl od související věci projednané zdejším senátem pod sp. zn. 27 Co 96/2026 uzavřela žalovaná vlastní nájemní smlouvu až dne 19. 6. 2018, tedy za účinnosti nového občanského zákoníku. Z toho se pak odvíjí i odlišné právní posouzení souladné s přístupem soudu prvního stupně.23. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Práva a povinnosti z plnění podle této smlouvy, včetně plnění vyvolaného její neplatností, se proto posoudí podle nové úpravy, včetně úpravy promlčení. V tomto směru je právní posouzení soudu prvního stupně správné. Pouhá skutečnost, že žalobce obdobné smlouvy uzavíral i před rokem 2014 nebo že byt dříve přenechal jinému členu družstva, nezakládá použití starší právní úpravy na samostatnou smlouvu se žalovanou z roku 2018.24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá požadovat vydání toho, co druhá získala, přičemž právo namítnout vzájemné plnění zůstává zachováno. Nelze-li předmět obohacení dobře vydat, upravuje § 2999 o. z. peněžitou náhradu. Spotřebované užívání bytu nelze vrátit v naturální podobě. Případné právo na jeho peněžitou náhradu vzniká v návaznosti na poskytované užívání, postupně den po dni, nikoli až splněním jiné povinnosti poskytovatele vůči třetí osobě. Ustanovení § 3002 odst. 1 o. z. odstraňuje při plnění z neplatné úplatné smlouvy omezení náhrady podle § 3000 a § 3001 o. z.; předchozí zaplacení vlastníku jako podmínku vzniku restitučního práva smluvní strany nestanoví.25. Závěr o nedostatku smluvního podkladu užívání přitom není založen jen na předběžném závěru, že platně pronajmout věc může pouze její vlastník. Podstatné je zákonné omezení nakládání s majetkem sepsaným do konkursní podstaty, které přetrvalo. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. může po zápisu do soupisu s věcí nakládat pouze správce nebo osoba, jíž dal správce souhlas. Právě tuto okolnost zdůraznil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 29 Cdo 4470/2015. Žalobci lze přisvědčit, že uvedený rozsudek nerozhodl výrokem o neplatnosti konkrétní smlouvy se žalovanou a že posouzení předběžné otázky v odůvodnění není závazné podle § 159a o.s.ř. Dřívější rozsudek má samostatný význam pro vědomost žalobce o okolnostech, z nichž sám svůj požadavek odvozuje.26. Soud prvního stupně správně předřadil posouzení námitky promlčení podrobnému zkoumání všech dalších předpokladů a výše uplatněného práva. Podle § 609 věty první o.z. platí: „Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.“ Podle § 610 odst. 1 věty první o.z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Již stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, uveřejněné pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodilo, že při důvodné námitce promlčení lze žalobu zamítnout, aniž by byla předtím prokázána odpovědnost za škodu či její výše. Účelem řízení je hospodárně rozhodnout, zda lze požadované plnění přiznat; není nezbytné provádět dokazování, jehož výsledek již nemůže rozhodnutí změnit.27. Tento závěr není omezen jen na náhradu škody. Nejvyšší soud jej rozvinul mimo jiné v usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, a znovu potvrdil v usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2749/2021. Přednostní posouzení promlčení je namístě tehdy, vede-li v souladu s § 6 o.s.ř. rychleji a účinněji k rozhodnutí. Soud přitom musí nárok dostatečně určit a zjistit skutečnosti potřebné právě pro posouzení promlčení; nesmí od jeho skutkové podstaty odhlédnout. Není však povinen nejprve definitivně vyřešit každou spornou otázku existence práva a teprve poté jeho promlčení. V projednávané věci je druh plnění, období jeho poskytování i vědomost žalobce o rozhodných okolnostech zjistitelná bez dalšího (např. bez ocenění a bez úplného vyčíslení vzájemného vypořádání, ale i bez posouzení konkrétního vztahu , jméno FO,  se žalobcem v celém žalovaném období). Podmínky takového postupu soudu prvního stupně proto byly splněny.28. Podle § 619 odst. 1 o. z. u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Odstavec 2 stanoví: „Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.“ Podle § 621 o. z. zahrnují tyto okolnosti u práva na vydání bezdůvodného obohacení vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Ustanovení § 638 o.z. vedle toho stanoví objektivní lhůtu deseti let, a při úmyslném nabytí obohacení patnácti let, ode dne, kdy k obohacení došlo. Subjektivní a objektivní lhůta běží nezávisle a k promlčení postačí uplynutí kterékoli z nich; delší objektivní lhůta neprodlužuje lhůtu subjektivní.29. Žalobcova námitka, že rozhodná musí být vždy výlučně skutečná vědomost, neodpovídá aktuální právní úpravě. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2863/2022, na který odkázal již soud prvního stupně, vysvětluje ve vztahu k § 619, § 621 a § 629 o. z., že rozhoduje také okamžik, kdy se oprávněný o podstatných okolnostech dozvědět měl a mohl. Nová právní úprava je ve skutečnosti přísnější, než byla úprava předchozí. V nynější věci však není nutné vycházet jen ze zaviněné nevědomosti. Žalobce příslušné okolnosti i skutečně znal, což vyhovuje i předchozí právní úpravě. Rozhodná je přitom znalost skutkových okolností, z nichž lze vznik obohacení a osobu povinnou dovodit, nikoli jistota o právní kvalifikaci nebo o výsledku budoucího sporu. U plnění z neplatné smlouvy jde zejména o okolnosti zakládající její neplatnost; tento rozdíl vystihuje také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005.30. Další judikatura, na niž přiléhavě poukázal již soud prvního stupně, vysvětluje, že počátek této lhůty nelze odkládat až na přesné odborné vyčíslení nároku. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3583/2011, odlišuje znalost skutečností umožňujících uplatnění práva od následného znaleckého určení jeho přesné výše. V rozsudku ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5928/2016, Nejvyšší soud obdobně zdůraznil, že postačuje znalost okolností umožňujících orientační vyčíslení obohacení; přesná výše nemusí být postavena najisto. U průběžného užívání cizí nemovitosti pak obohacení vzniká postupně, každým dnem užívání, jak vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1456/2017. Ačkoli posledně uvedená rozhodnutí vykládají dřívější právní úpravu, jejich závěry o povaze postupně poskytovaného užívání a rozdílu mezi znalostí skutkového podkladu a jeho odborným oceněním jsou použitelné i zde.31. Žalobce sám uzavřel smlouvu se žalovanou, znal předmět a rozsah poskytovaného užívání a přijímal platby, které také sám při výpočtu žalované částky odečetl. Totožnost osoby, po níž nyní požaduje náhradu, ani jím tvrzené užívání bytu pro něj nebyly neznámé. Znal rovněž soupis nemovitostí do konkursní podstaty a průběh sporů o oprávnění s nimi nakládat. Nejpozději v červenci 2018, po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, znal všechny rozhodné okolnosti a také jejich právní hodnocení Nejvyšším soudem. V řízení o vyklizení byl účastníkem a proti jeho výsledku sám brojil ústavní stížností. Nejde proto o pouhé přičítání znalostí, které si měl při náležité péči opatřit. Pokud nadále sveřepě setrvával na svém odlišném právním názoru, nemůže tím odsunout počátek promlčení k tíži žalované.32. Pro plnění podle smlouvy z roku 2018 poskytnuté do uvedeného okamžiku tedy tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději v červenci 2021. Pro další dny užívání se při trvající znalosti rozhodných okolností odvíjela od postupného vzniku dílčích plnění, den po dni. Také u posledního dne žalovaného období, tedy 27. 4. 2021, skončila již v dubnu 2024, zatímco žaloba byla podána až dne 30. 12. 2024. I kdyby se ve prospěch žalobce vyšlo až z odmítnutí jeho ústavní stížnosti dne 30. 9. 2019 jako z nejpozdějšího okamžiku odstranění pochybností, výsledek by se nezměnil. Před podáním žaloby by uplynula subjektivní lhůta u tehdy již realizovaného i u veškerého následného užívání. Není proto nutné určit, zda žalobce potřebnou vědomost nabyl již dříve a kdy přesně.33. Samostatnou úvahu vyžaduje žalované období před uzavřením smlouvy se žalovanou dne 19. 6. 2018. Smlouvu z roku 2003 totiž nesporně uzavřel jen , jméno FO, , podle tvrzení stran zřejmě manžel žalované (neznámo ale v jakém období). Samotné tvrzení, že žalovaná v bytě bydlela, ještě neznamená, že jí vůči žalobci vznikla povinnost vypořádat plnění z této smlouvy. Jestliže někdo užívá byt pouze odvozeně, jako člen domácnosti smluvního partnera, nestává se tím bez dalšího stranou restitučního vztahu z neplatné smlouvy. Vypořádání plnění z neplatné smlouvy probíhá mezi jejími účastníky, i když se v souvislosti s plněním obohatila další osoba. Žalobce neuvedl konkrétní skutkový základ, z něhož by vyplývalo, že žalovaná byla sama z titulu manželství účastnicí dřívějšího vztahu, převzala dluh svého manžela nebo na ni tento dluh jinak přešel. Uzavření nové smlouvy v roce 2018 takový přechod samo neprokazuje.34. Nabízí se proto závěr, že za dobu před uzavřením vlastní smlouvy žalovaná skutečně není k požadovanému plnění pasivně věcně legitimována. Odvolací soud však na tomto závěru rozhodnutí nezakládá, neboť k němu nebyl skutkový stav dostatečně objasněn. Postačí závěr, že i kdyby smlouva z roku 2003 měla zakládat společný nájem bytu manžely a povinnost vypořádat plnění poskytnuté na základě její neplatnosti dopadala také na přímo žalovanou (kdyby tu na straně žalované pasivní legitimace byla), žalobnímu žádání by stejně nebylo možné vyhovět. Proto není potřebné uvedené skutkové okolnosti objasňovat. Totéž platí pro variantu, že by individuální závazky , jméno FO,  na žalovanou „nějak“ přešly (např. děděním, jak žalobce u jednání také zmínil). Ničím z toho se soud prvního stupně a ani odvolací soud skutkově nezabýval. Jde totiž o hypotetické varianty příznivé jen žalobci, u nichž by příslušný nárok byl ale také promlčen, byť podle předchozí právní úpravy.35. Podle § 3028 odst. 3 věty první o.z. se jiné právní poměry vzniklé před jeho účinností, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení dříve uzavřených smluv, řídí dosavadními předpisy, není-li stanoveno jinak. Podle § 3036 o.z. se dosavadními předpisy řídí i doby pro uplatnění práv podléhajících těmto předpisům, ačkoli začnou běžet až po účinnosti nového zákoníku. Ustálená judikatura vztahuje toto pravidlo také na bezdůvodné obohacení z plnění podle neplatné smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013, i když bylo plněno později; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018, rozsudek ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3311/2021, a usnesení ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3066/2023. Ani § 3074 odst. 1 o. z. o dalším trvání nájmu nepřevádí vypořádání plnění z absolutně neplatné smlouvy pod novou úpravu.36. Při uvedeném předpokladu by se tedy dřívější část nároku řídila § 451, § 457 a § 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a její promlčení podle § 107 tohoto zákona. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Zde je rozhodná skutečná vědomost, která však byla ze shora uvedených důvodů dána nejpozději v červenci 2018. Pro plnění v období před 19. 6. 2018 by tak dvouletá subjektivní doba uplynula nejpozději v červenci 2020, popřípadě i při pozdějším východisku z odmítnutí ústavní stížnosti v září 2021. Tříletá, při úmyslném obohacení desetiletá objektivní doba podle § 107 odst. 2 obč. zák., by běh subjektivní doby také neprodloužila. Rovněž pro tuto část žalobního žádání tedy námitka promlčení postačuje k zamítnutí žaloby, aniž je třeba provádět další dokazování o osobních a závazkových poměrech žalované a jejího manžela.37. Přihlédnutí k námitce promlčení nebrání ani vzájemnost vypořádání neplatné smlouvy. Podle § 610 odst. 2 věty první o.z. platí: „Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana.“ Obdobné pravidlo obsahoval § 107 odst. 3 obč. zák. Tato úprava neznamená všeobecné vyloučení promlčení práv z neplatných smluv. Chrání vzájemnost vypořádání zejména tehdy, stojí-li proti promlčitelnému právu právo nepromlčitelné, typicky vlastnické právo na vydání věci. Již v usnesení ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 951/2003, uveřejněném pod č. 37/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že proti vrácení nájemného zaplaceného podle neplatné smlouvy stojí peněžitá náhrada za poskytnuté užívání, nikoli povinnost vrátit samotnou pronajatou věc.38. V rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, Nejvyšší soud uzavřel, že § 107 odst. 3 obč. zák. nelze použít, stojí-li proti sobě práva svou povahou promlčitelná. Použitelnost tohoto výkladu také pro § 610 odst. 2 o.z. výslovně potvrdil v usnesení ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021. V nynější věci jde právě o peněžité vypořádání již spotřebovaného užívání, proti němuž stojí peněžité plnění poskytnuté jako nájemné. Žádné vzájemně podmíněné nepromlčitelné právo proti požadavku žalobce nestojí. Námitce promlčení proto nebrání ani § 610 odst. 2 o. z., ani pro případné vypořádání staršího vztahu § 107 odst. 3 obč. zák.39. Odvolací soud se zabýval i tvrzeným rozporem námitky promlčení s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, § 6 odst. 1 o. z. ukládá každému jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pro vztah podléhající dosavadním předpisům působí obdobně § 3 odst. 1 obč. zák.; na obecné zásady nové úpravy odkazuje i § 3030 o.z. Žádné z těchto ustanovení však neznamená, že by samotné uplatnění zákonné námitky promlčení bylo nemravné nebo že by oprávněného zbavovalo povinnosti pečovat o včasné uplatnění svých práv.40. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněného pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je promlčení zákonným prostředkem právní jistoty a jeho namítání zásadně dobrým mravům neodporuje. Výjimku mohou představovat mimořádné okolnosti, při nichž by šlo o zneužití práva na úkor osoby, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, a o nepřiměřeně tvrdý následek vzhledem k povaze práva a důvodům jeho opožděného uplatnění. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, vyžaduje posouzení konkrétních okolností výkonu práva namítat promlčení. Nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20, přitom zdůrazňuje výjimečnost odepření ochrany námitce promlčení a nepřípustnost toho, aby soud důsledky nesprávné úvahy věřitele o právním důvodu a včasnosti jeho nároku bez odpovídajících okolností přenesl na dlužníka.41. Odvolací soud nepomíjí složité a dlouhodobé poměry vzniklé v souvislosti s projektem H-SYSTEM ani ekonomické dopady sporů na různé členy družstva. Z těchto obecných okolností však nevyplývá důvod odepřít ochranu právě žalované při uplatnění právě této námitky. Žalobce znal skutkový podklad svého práva a byl schopen je uplatnit. Žalovaná mu nezatajovala totožnost uživatele ani rozsah užívání, neslíbila plnění či jednání o něm způsobem, který by žalobce odvedl od včasného podání žaloby, ani nevytvořila jinou překážku jeho postupu. Nebyla tvrzena ani objektivní překážka nezávislá na jejím jednání, která by včasné uplatnění práva znemožnila. Vyčkávání na znalecké ocenění a výsledky vlastních sporů bylo důsledkem žalobcova právního názoru a jeho vlastního (chybného) procesního rozhodnutí.42. Tvrzená vědomost žalované o nedostatku právního titulu k bydlení tuto úvahu nevyvrací. Pro účely rozhodnutí lze vzít v úvahu i žalobcem prosazovaný předpoklad, že žalovaná o neplatnosti titulu také věděla. Ani z toho však automaticky neplyne zneužití práva namítat promlčení. Jinak by ochrana poskytovaná promlčením byla vyloučena u každého vědomě získaného bezdůvodného obohacení, ačkoli zákon i s jeho promlčením v subjektivní lhůtě počítá. V okolnostech věci nic rozumně nevysvětluje, proč žalobce právo včas neuplatnil.43. Rovněž poukaz na ostatní členy družstva nepostačuje. Majetková zátěž žalobce se může promítat do jeho členské základny, avšak tato skutečnost sama nepřesouvá na žalovanou odpovědnost za včasné uplatnění žalobcových práv. Žalobce jako samostatná právnická osoba rozhodoval o uzavírání smluv, o nakládání s nemovitostmi i o vedení konkrétních sporů. Odpovědnost nesou orgány žalobce, nikoli žalovaná. Jeho právo bránit se požadavkům správce konkursní podstaty tím není zpochybněno. Výkon tohoto práva jej však nezbavoval možnosti a potřeby včas uplatnit odlišné právo vůči žalované. Nejde o sankci za využití opravných prostředků, nýbrž o zákonný následek neuplatnění vlastního nároku v promlčecí lhůtě.44. Žalobce se neocitl ani v jím popisované neřešitelné procesní situaci. Při včasném uplatnění nároku za již poskytnuté užívání by nebylo možné žalobu zamítnout jako předčasnou jen proto, že dosud nezaplatil správci konkursní podstaty; taková podmínka z rozhodné právní úpravy nevyplývá. Posouzení případné předběžné otázky může soud provést i sám podle § 135 odst. 2 o.s.ř. Okolnost, že přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. není nárokové, tedy neznamená nemožnost soudní ochrany. Užívání, za něž je požadována náhrada, již v příslušných dnech proběhlo a bylo možno za ně požadovat náhradu.45. Pozdější pravomocná rozhodnutí ukládající žalobci zaplatit správci konkursní podstaty bezdůvodné obohacení nevyvolala vznik práva z neplatné nájemní smlouvy mezi nynějšími účastníky ani nepřetrhla již běžící promlčecí lhůtu. V těchto řízeních se řešil jiný závazkový vztah. Rozsudky určily povinnost žalobce vůči správci, nikoli novou povinnost žalované vůči žalobci. Proto ani řízení vedená správcem proti žalobci nemají účinky uplatnění nynějšího práva u soudu ve smyslu § 648 o.z., popřípadě § 112 obč. zák. Znalecké posudky poskytly podklad pro ocenění plnění v jiném vztahu; nejsou skutečností, která by teprve založila právo vůči žalované. K rozhodnutí o promlčení proto není třeba znovu určit obvyklou cenu bydlení ani přezkoumávat rozdělení celkové platby do konkursní podstaty mezi jednotlivé byty.46. Na uvedené závěry nedopadá ani poukaz na rozhodnutí, která při jiných skutkových okolnostech spojila získání potřebné vědomosti s výsledkem předchozího sporu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002, vycházel z konkrétních poměrů investic do nemovitosti a z přesvědčení investující osoby o jejím vlastnickém právu. Nezakládá obecné pravidlo, že každý související spor odkládá počátek subjektivního lhůty promlčení. Zde žalobce rozhodné okolnosti znal dávno před rozsudky o vlastním peněžitém plnění, tím spíše před jejich splněním, takže ve skutečnosti zde přímá souvislost není.47. Námitka, že žalobce před zaplacením správci nebyl ochuzen, přehlíží povahu vypořádání neplatné smlouvy mezi jejími účastníky. Poskytnuté užívání je plněním, které bylo žalované fakticky umožněno podle smlouvy účastníků a které již bylo spotřebováno. Právo smluvní strany na takové vypořádání podle § 2993 a § 2999 o.z. není podmíněno předchozím vypořádáním nároků třetí osoby. Totéž by ostatně platilo, pokud by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena platná smlouva. Také proto není pro počátek promlčení tohoto práva rozhodné, že žalobce nebyl vlastníkem domu nebo že by při požadavku na jeho vyklizení musel prokázat odpovídající oprávnění. Odvolací soud proto nepřejímá žalobcem předestřený názor Městského soudu v Praze v usneseních ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 62 Co 331/2025, a ze dne 2. 2. 2026, sp. zn. 62 Co 31/2026.48. Pro úplnost lze uvést, že ani tolik zdůrazňované ustanovení § 2994 o.z. žalobci požadované posunutí vzniku práva nezajišťuje. V první řadě na věc vůbec nedopadá procesně, jak shora uvedeno, neboť taková žaloba (založená na regresu plnění) ve skutečnosti nebyla podána. Navíc uvedené ustanovení upravuje, že dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník i vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Jde o rozšíření ochrany vlastníka, nikoli o ustanovení, podle něhož by neoprávněnému poskytovateli užívání (disponentovi) vznikal zaplacením vlastního závazku nový restituční nárok proti faktickému uživateli. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, uveřejněný pod č. 25/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětluje povinnost neoprávněného poskytovatele i možnost vlastníka požadovat za zákonných podmínek náhradu rovněž po uživateli. Současně vylučuje dvojí uspokojení vlastníka. Nečiní však z předchozího zaplacení poskytovatelem základ vzniku jeho vlastního práva z neplatné smlouvy. Při existenci platné smlouvy mezi disponentem a uživatelem by to ostatně bylo podobné.49. Ochranný účel § 2994 o.z. ve vztahu k vlastníku a potřebu zdrženlivosti při rozšiřování okruhu oprávněných osob zdůraznil Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3353/2024. Ani žalobcem prosazovaná úvaha o následcích přímého plnění uživatele vlastníku neumožňuje obrácený závěr, že dokud poskytovatel nezaplatí vlastníku, nemá vůči svému smluvnímu partneru žádné právo. Pravidlo zabraňující vícenásobnému vypořádání téhož prospěchu řeší rozsah uspokojení, nikoli odklad vzniku všech souvisejících nároků. Stejně tak odkaz na § 3002 o.z. nemění časový režim ani skutkový základ nynějšího vypořádání.50. Nedůvodný je rovněž poukaz na plnění za jiného. Takto nově vymezený skutek také nebyl předmětem žaloby. Navíc podle § 454 obč. zák. se bezdůvodně obohatí ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám; obdobnou skutkovou podstatu obsahuje § 2991 odst. 2 o.z. Jejím předpokladem je ale zánik dluhu obohaceného v důsledku plnění jiné osoby. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023, tuto situaci odlišuje od plnění vlastní povinnosti a vychází z toho, že je mezi dotčenými osobami zřejmé plnění za jiného. Žalobci však byly pravomocnými rozsudky uloženy jeho vlastní povinnosti z neoprávněného nakládání s majetkem konkursní podstaty. Ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by tím namísto své vlastní povinnosti plnil dluh žalované. Samotná ekonomická souvislost plateb s bydlením žalované takovou záměnu neodůvodňuje, stále jde o dva odlišné právní vztahy.51. Ani zákaz dvojího uspokojení správce konkursní podstaty nezakládá bez dalšího pravou solidaritu účastníků s následným postihem v žalobcem požadovaném rozsahu. Ustanovení § 1872 o.z. upravuje účinky již existujícího solidárního závazku, § 1875 o.z. domněnku stejných podílů a § 1876 odst. 2 o.z. postih spoludlužníka, který splnil více, než odpovídá jeho podílu. Samotná tato pravidla nevytvářejí společný dluh namísto dvou odlišných závazkových vztahů. Možnost vlastníka požadovat plnění od více osob, při vyloučení dvojího uspokojení, nelze bez dalšího ztotožnit s pravou solidaritou a úplným přenesením platební povinnosti na faktického (konečného) uživatele bytu. Odkazy na solidaritu ale především nemění počátek promlčení restitučního nároku ze smlouvy, který byl uplatněn žalobou; podmínky jiného samostatného postihového nároku nejsou předmětem tohoto řízení.52. Neobstojí tedy ani žalobcova výchozí úvaha, že sám v bytě nebydlel, a proto musí být jeho podíl na jakémkoli vypořádání nulový. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 731/2025, vydaném právě ve sporu správce konkursní podstaty proti nynějšímu žalobci, vysvětlil, že žalobce realizoval uživatelská oprávnění přenecháním nemovitostí jiným osobám, tím je odňal dispoziční sféře vlastníka a tento stav udržoval. Prospěch nelze ztotožnit pouze s osobním bydlením. V nynější věci jde o odlišný vztah, který by snadno mohl mít i úplně jiný právní režim (platná nájemní smlouva, bezplatná výpůjčka), jak shora uvedeno. Případné bezdůvodné obohacení žalované nelze ztotožňovat s obohacením žalobce. Žalobce se jen ve svých úvahách stále snaží spojit dva oddělené právní vztahy v jeden.53. Odkaz žalobce na různá rozhodnutí odvolacích soudů na věci rovněž nic nemění. Přiléhavý není ani odkaz na § 2917 o.z., podle něhož má proti jiné osobě postih ten, kdo je povinen nahradit škodu jí způsobenou. Žalobce ale v předchozích sporech nehradil ani náhradu škody způsobené žalovanou, nýbrž vlastní bezdůvodné obohacení z nakládání s nemovitostmi. Odpovědnost za škodu také nebyla skutkovým základem žaloby v tomto řízení. Žalobce jen spřádá všechno možné, čím by pravou podstatu uplatněného (a promlčeného) nároku zamlžil či zcela popřel.54. Odvolací soud si je vědom odlišných právních úvah v obdobných sporech, zejména ve věcech zdejšího soudu sp. zn. 21 Co 156/2026, 22 Co 259/2025, 25 Co 297/2025 a 26 Co 48/2026, v nichž byl položen důraz na neexistenci dalšího práva při zaplacení sjednané úplaty a na § 2999 odst. 2 o.z. Tyto úvahy zde odvolací soud cíleně nepřejímá jako důvod rozhodnutí. Na rozdíl od paralelní věci sp. zn. 27 Co 96/2026 není pro smlouvu žalované z roku 2018 překážkou použití tohoto ustanovení starší právní úprava; rozhodující je však přednostní posouzení důvodné námitky promlčení. Ustanovení § 2999 odst. 2 o.z. stanoví při úplatném plnění náhradu ve výši úplaty s výjimkou případů, kdy její výše zakládá důvod neplatnosti či zrušení nebo jím byla podstatně ovlivněna. Zda je právě tato výjimka splněna, zda a jak se do výše náhrady promítá tvrzená nedobrá víra žalované a zda již zaplacené částky vyčerpaly celé vypořádání, není třeba řešit. Totéž platí pro obranu žalované, že její členství a plnění členských povinností vyšší nárok žalobce vylučuje. I při přijetí žalobcova požadavku na vyšší náhradu je právo prostě promlčeno.55. Požadavek předvídatelnosti rozhodování vyjádřený také v § 13 o.z. nezbavuje soud povinnosti rozhodnou otázku posoudit samostatně a případný rozdíl vysvětlit. Odvolací soud při jednání přítomné seznámil se svým názorem a poskytl jim prostor pro argumentaci, který žalobce využil zejména k obhajobě totožnosti skutkového základu nároku. Rozhodnutí není založeno na nových skutkových zjištěních ani na neunesení břemene, o němž by žalobce nebyl poučen. Nepotvrzuje rozsudek z nového důvodu neexistence práva podle § 2999 odst. 2 o.z., ale naopak přejímá nosný závěr soudu prvního stupně o promlčení. Ani případný nedostatek pasivní legitimace pro dřívější období by na výsledku nic neměnil. Totéž platí o požadavku vrátit věc podle § 213 odst. 4 o.s.ř. k rozsáhlému dokazování o okolnostech, na nichž výsledek (výrok) nezávisí.56. Lze proto shrnout, že žalovaná účinně namítla promlčení celého uplatněného práva a nebyl shledán důvod odepřít její námitce ochranu. Zamítnutí žaloby včetně požadovaného příslušenství je proto věcně správné. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně správně vyšel z plného procesního úspěchu žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř., použil odpovídající tarifní hodnotu a přiznal náhradu za čtyři účelně vynaložené úkony právní služby. Částka 56 482,80 Kč odpovídá součtu odměny 44 880 Kč, paušálních náhrad 1 800 Kč a daně z přidané hodnoty.57. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o.s.ř. ani ve vztahu k nákladům před soudem prvního stupně, ani k nákladům odvolacího řízení. Toto ustanovení umožňuje výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat; jeho použití musí vycházet z okolností konkrétní věci nebo poměrů stran. Nemůže sloužit jako obecný prostředek zmírnění každého neúspěchu družstva ve sporu s jeho členkou. Ani složitost právního posouzení či odlišnosti v odůvodnění rozhodnutí v obdobných věcech samy nezakládají důvod, aby účelně vynaložené náklady úspěšné žalované zůstaly k její tíži.58. Žalobce poukazoval především na poměry konkursu, jeho délku a zájmy ostatních členů družstva. Tyto okolnosti odvolací soud zohlednil, avšak nelze přehlédnout, že nynější spor navazuje na ekonomická a právní rozhodnutí samotného žalobce a na jeho (chybnou) volbu okamžiku uplatnění práva (viz výše). Žalovaná nezavdala důvod k podání žaloby až po uplynutí promlčecí lhůty a musela se proti požadavku na značné peněžité plnění bránit. Ani povinnost žalobce hájit majetek družstva, již vynaložené náklady sporů se správcem či větší počet obdobných žalob nevysvětlují, proč by žalovaná měla nést náklady úspěšné obrany sama. Výrok o náhradě nákladů není trestem za vedení sporu, ale důsledkem procesního úspěchu. Konkrétní poměry odůvodňující mimořádné odepření náhrady zjištěny nebyly.59. Jiný závěr neplyne ani z usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2766/18. V bodu 59 Ústavní soud vyzval správce konkursní podstaty k rozumnému provedení vyklizení s ohledem na osobní a rodinné poměry obyvatel. Tato úvaha se však týkala výkonu vyklizovacího rozhodnutí, nikoli rozdělení nákladů následných sporů družstva proti jeho členům. Stejně tak žalobcem připomínané veřejné vyjádření správce o zdrženlivém postupu nezaložilo povinnost žalované převzít žalobcovy náklady sporu ani jí nebránilo využít zákonnou procesní obranu. Rozhodnutí jiného senátu ve věci sp. zn. 25 Co 297/2025 o moderaci nákladů nemůže nahradit zjištění mimořádných okolností právě v nynějším řízení.60. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla i v této fázi řízení plně úspěšná. Přísluší jí proto náhrada odměny advokáta za tři úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ze dne 23. 4. 2026, doplňující vyjádření ze dne 27. 8. 2026 a účast při odvolacím jednání dne 10. 9. 2026. Výše odměny za každý úkon činí při tarifní hodnotě 729 993 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 11 220 Kč; jde o úkony podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) této vyhlášky. K odměně v souhrnu 33 660 Kč přistupují tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 1 350 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí po zaokrouhlení 42 362 Kč.61. Obě písemná vyjádření žalované byla účelná. Žalobce v průběhu odvolacího řízení opakovaně doplňoval svou argumentaci, naposledy též o otázky solidarity, překvapivosti rozhodnutí a moderace nákladů. Žalované proto nelze odepřít náhradu za podání, kterým na tuto další argumentaci reagovala. Nešlo o pouhé nadbytečné opakování již učiněného úkonu. Lhůta tří dnů od právní moci rozsudku k zaplacení náhrady a povinnost plnit k rukám jejího advokáta vycházejí z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.62. Při vyhlášení nákladového výroku byla v důsledku chyby v psaní uvedena částka 37 861 Kč, převzatá omylem z bezprostředně předcházející věci sp. zn. 27 Co 96/2026. Tato částka neodpovídá výpočtu, který soud při odůvodnění rozhodnutí prezentoval (viz výše). Zjevná nesprávnost byla proto opravena postupem podle § 164 ve spojení s § 211 o.s.ř. přímo do písemného vyhotovení rozsudku na správný součet 42 362 Kč. Nejde o nové posouzení počtu či účelnosti úkonů ani o změnu právního názoru na rozsah náhrady, ale o odstranění chybně převzatého číselného údaje v souladu s provedeným výpočtem.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:27.Co.104.2026.1","publishedAt":"2026-11-03","decisionAt":"2026-09-10","caseNumber":{"senate":27,"registry":"Co","index":104,"year":2026,"pageNumber":359},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Roman","lastName":"FREMR","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"pro zaplacení částky 729 993 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":34,"registry":"C","index":334,"year":2024,"pageNumber":204},"affectedDate":"2025-11-14","courtCode":"OSPZ","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"95","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"109","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"164","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"216","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"451","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"457","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"458","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"18","lexNumber":328,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","PRAVNICKA_OSOBA","DOKAZOVANI","KONKURS","JISTOTA","SPOLECNY_NAJEM_BYTU_MANZELY","NAHRADA_NAKLADU","ZAVINENI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","VZAJEMNE_PLNENI","PASIVNI_LEGITIMACE","VRACENI_VECI","VADY_RIZENI","SMLOUVA_NAJEMNI","VYKLIZENI_BYTU","MAJETEK","SPOLECNY_NAJEM_BYTU","NAJEM_BYTU","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}