{"uuid":"e6b1be5f-a045-4add-89e5-c25cc6f5c1c0","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 187 732 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Co do částky 44 480 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do 20. 5. 2026 ve výši 1 766 Kč se řízení zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 143 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 143 252 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 23 091 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" poměrná část soudního poplatku ve výši 1 224 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Co do částky 44 480 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do 20. 5. 2026 ve výši 1 766 Kč se řízení zastavuje.II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 143 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 143 252 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení.III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 23 091 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.IV. Žalobci se po právní moci tohoto rozsudku vrací prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro , adresa,  poměrná část soudního poplatku ve výši 1 224 Kč.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 4. 2026 domáhal zaplacení částky 187 732 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 19. 5. 2011 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „pojistná smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy ze strany žalobce. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění. Jelikož pojistná smlouva byla podle žalobce neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, představuje jím uhrazená částka žalované na pojistnou smlouvu ve výši 187 732 Kč bezdůvodné obohacení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce dále uvedl, že podmínky pojistné smlouvy byly upraveny speciálními pojistnými podmínkami pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (dále jen „SPP“) a jako sporný označil článek 4 SPP „Náklady, poplatky a cena pojištění“ (inkorporační klausuli), dle kterého: „Výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu. Platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech.“ Toto ujednání označil žalobce za zneužívající smluvní ujednání, které je v rozporu se zásadou poctivosti a zakládá zjevnou nerovnováhu mezi smluvními stranami. Podstatu vady tzv. inkorporační klauzule spatřoval v tom, že vyvádí rozhodující část ekonomického obsahu smlouvy mimo smluvní dokumentaci a ponechává žalované jednostrannou kontrolu nad budoucí výší a rozsahem poplatků prostřednictvím externího dokumentu (dále jen „sazebník“), aniž by pojistné podmínky obsahovaly konkrétní pravidlo pro jeho změny nebo právo žalobce takovou změnu odmítnout a pojistnou smlouvu z toho důvodu ukončit. Žalobce zároveň uvedl, že sporné ujednání je interpretovatelné a jeho obsah je zjistitelný výkladem, tudíž nejde o neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nýbrž o otázku, zda ujednání odpovídá požadavku dobré víry a nezakládá významnou nerovnováhu v neprospěch žalobce jako spotřebitele, kterou je třeba posoudit podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K rozporu s evropským právem žalobce uvedl, že směrnice vykazuje nepřiměřenou podmínku jako ujednání, které nebylo individuálně sjednáno a které v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalobce jako spotřebitele (čl. 3 odst. 1 směrnice), přičemž vnitrostátní úprava tomuto požadavku odpovídá zákazem ujednání znamenajících k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu (§ 56 odst. 1 obč. zák.) a pravidlem o neplatnosti ujednání odchylujících se v neprospěch spotřebitele (§ 55 odst. 2 obč. zák.). S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) - rozhodnutí C-243/08 (Pannon GSM) či C-618/10 (Banco Español de Crédito), žalobce dovozoval, že vnitrostátní soudy mají povinnost přezkoumat zneužívající povahu smluvních ujednání i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. Aplikováno na inkorporační klauzuli žalobce namítal, že ta ponechává žalované možnost jednostranně určovat ekonomickou zátěž spotřebitele bez smluvně stanovených mezí či kritérií, což odpovídá typovým znakům nepřípustných ujednání dle § 56 odst. 3 písm. h) a i) obč. zák. Žalobce dále s odkazem na rozhodnutí SDEU C-96/14 (Van Hove) a C-26/13 (Kásler) uvedl, že požadavek transparentnosti zahrnuje i schopnost spotřebitele posoudit ekonomické důsledky ujednání, nikoli jen jeho gramatickou srozumitelnost. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích bylo dle žalobce nezbytné pro určení kapitálové hodnoty pojistného plnění, nemohla by bez něj pojistná smlouva obstát jako celek, a je tak neplatná pro absenci podstatné náležitosti dle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, z čehož žalobce dovozoval svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 2. 1. 2026. Žalovaná nárok žalobce odmítla přípisem ze dne 6. 1. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Pojistná smlouva byla uzavřena platně a obě strany k ní jako k platné přistupovaly po celou dobu jejího trvání. Žalobce byl v rámci zprostředkovatelského procesu před uzavřením pojistné smlouvy seznámen s parametry pojistné smlouvy a s přehledem poplatků. Kromě toho byl žalobce po celou dobu informován o nákladech pojištění skrze výroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy. Žalobce proti sdělovaným informacím nic nenamítal. Žalovaná také uvedla, že spotřebitel musí jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná namítla promlčení žalovaného nároku, a to jak v subjektivní promlčecí době, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 1. 4. 2024, tak v objektivní promlčecí době, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 1. 4. 2023. Ve vztahu k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uváděla, že žalobce již po obdržení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 20. 1. 2012, kterou byl informován mj. o výši zaplaceného pojistného a průměrném ročním zhodnocení, mohl učinit závěr o nevýhodnosti této smlouvy. Dvouletá promlčecí doba začala běžet pro pojistné uhrazené do obdržení první rekapitulace ze dne 20. 1. 2012 nejpozději právě okamžikem obdržení uvedené rekapitulace a pro každou následující jednotlivou platbu již okamžikem jejího zaplacení. Žalovaná strana promlčení nároku ve dvouleté subjektivní lhůtě odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze. Rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, týkající se promlčení ve tříleté objektivní lhůtě. Námitka promlčení vznesená žalovanou je dle ustálené judikatury Ústavního soudu v souladu s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dále žalovaná namítla započtení vzájemně nepromlčených plnění obou účastníků řízení s tím, že nepromlčené plnění žalobce není vyšší než nepromlčené plnění žalované. Poukázala na to, že po podání žaloby žalovaná vyplatila žalobci ve snaze efektivního a hospodárného řešení věci částku ve výši celkem 46 246 Kč, z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026. Nepromlčené plnění žalované je vyšší než nárok žalobce v rozsahu, v němž by promlčen nebyl, přičemž to platí jak při aplikaci dvouleté subjektivní promlčecí doby, tak při aplikaci tříleté objektivní promlčecí doby (v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce žalované zaplatil celkem 44 480 Kč, tj. 30 x 1 429 Kč, 1 x 1 260 Kč, 1 x 169 Kč a 1 x 181 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že by napadená ujednání měla být absolutně neplatná z důvodu jejich zneužívajícího charakteru. Žalobce řádně netvrdí ani neprokazuje splnění podmínek pro takový závěr, nadto napadená ujednání nemohou být neurčitá a zároveň zneužívající. Podle žalované došlo v souvislosti s obdobnými žalobami k účelové změně právní kvalifikace tvrzených skutečností, přičemž původní argumentace se opírala o stručnou inkorporační doložku s tím, že pojistníci nebyli při uzavření smlouvy seznámeni se sazebníkem, a nově označují napadená ujednání za zneužívající. Žalobce podle ní napadá ujednání, která by bylo možné hodnotit z hlediska jeho neurčitosti jako nekonkrétní, nikoliv však jako ujednání nepřiměřené povahy, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025. Zároveň odmítla aplikaci principu přiměřenosti, kterým lze poměřovat pouze ujednání, která ve smlouvě jsou, nikoliv však ta, která v ní chybí nebo trpí vadou zakládající neurčitost. Svou argumentaci opřela o judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze. Poznamenala také, že případná neplatnost či nezávaznost ujednání nevede k neplatnosti smlouvy jako celku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobce ve své replice učinil nesporným, že žalovaná po podání žaloby dne 20. 5. 2026 dobrovolně plnila na účet právního zástupce žalobce částku 46 246 Kč, a vzal tak žalobu zpět co do částky 44 480 Kč na jistině, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení. Zároveň požádal, aby soud rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku, a to ve výši 1 224 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobce replikoval dále tak, že trvá na neplatnosti pojistné smlouvy jako celku, a to z důvodu zneužívajícího charakteru inkorporační klauzule odkazující na sazebník, absence sazebníku v pojistné smlouvě a rozhodovací praxe Obvodního soudu pro Prahu 8. Podle žalobce žalovaná neprokázala platné začlenění sazebníku do pojistné smlouvy a konstrukce odkazu na variabilní Sazebník neumožňovala spotřebiteli transparentně posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Žalobce primárně tvrdí absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku; subsidiárně, nebude-li tento závěr soudem sdílen, trvá alespoň na neplatnosti ujednání o srážkách navázaných na Sazebník. Žalobce přitom zdůrazňuje, že se v této souvislosti jedná především o otázku existence a závaznosti právního titulu, a nikoliv o přezkum ekonomické výhodnosti produktu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Námitku žalované o účelovém měnění právní kvalifikace a obcházení judikatury žalobcem žalobce považuje za nedůvodnou. Žalobce tvrdí, že v projednávané věci nemění skutkový základ sporu, ale pouze rozvádí právní důsledky týchž tvrzených skutečností v reakci na obranu žalované a na další vývoj rozhodovací praxe.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. K počátku běhu subjektivní promlčecí doby žalobce uvádí, že subjektivní promlčecí doba nemůže být spojována s okamžikem uzavření Pojistné smlouvy ani s běžnou komunikací žalované s žalobcem, ze které žalobce jako spotřebitel pro sebe nebyl schopen vyvodit právní následky. V této souvislosti žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21 a dále na aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ve skutkově i právně obdobných sporech, které tento závěr potvrzují. Podle žalobce tedy subjektivní vědomost žalobce proto nastala nejdříve okamžikem kvalifikované právní porady s právním zástupcem, kdy se dozvěděl nejen o existenci relevantní judikatury, ale i o právním významu absence sazebníku, zneužívající povahy inkorporační klauzule a možné neplatnosti pojistné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobce tvrdí, že žalovaná nejpozději od změnové judikatury Nejvyššího soudu z let 2018 a 2019 a po následném regulatorním upozornění České národní banky věděla o reálné možnosti, že u definované skupiny svých pojistných smluv inkasuje plnění bez právního důvodu, pokud neprokáže včasné seznámení pojistníka se sazebníkem, popř. pokud na základě takového smluvního modelu nelze spolehlivě určit výši srážek ovlivňujících kapitálovou hodnotu pojištění. Žalobce zde odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu z let 2018 a 2019 a dále na řízení před Městským soudem v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, jehož byla žalovaná účastníkem a v rámci kterého soud formuloval systémové vady smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" a konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Na uvedenou judikaturu navázal dohledový benchmark ČNB č. 3/2019, který výslovně vztáhl závěry k vedlejším smluvním ujednáním i na sazebníky poplatků či obdobné dokumenty. Žalobce jako důkazy uvádí také transakční materiály vzniklé v souvislosti s fúzí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce 2018, zejména ‚due diligence‘ dokumentaci, ORSA report (Solvency II), které mohou prokázat vědomost žalované o neplatnosti smlouvy nebo minimálně vědomost o riziku sporu o platnost smlouvy. Žalobce také upozorňuje na rozhodnutí žalované vytvořit rezervy mimo běžnou činnost pojišťovny v roce 2018, z čehož vyplývá, že žalovaná právní a ekonomické riziko identifikovala, vyhodnotila a kvantifikovala. Dle žalobce má mimořádný význam řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 236/2020, kde byla žalovaná účastna obdobného sporu s jiným žalobcem a byla upozorněna na přesně vymezený produktový model, na přesně vymezené verze SPP, vč. té v projednávané věci, a na konkrétní právní vady, jež měly dopadat na celý dotčený kmen. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani poté nepřistoupila k odpovídajícím opatřením, považuje to žalobce ze strany žalované za vědomé podstupování právního rizika, popřípadě za účelovou slepotu. Žalobce upomíná, že usnesení o zastavení řízení v řízení 9 C 236/2020 pouze procesně konstatuje zpětvzetí žaloby a neobsahuje meritorní závěr, že pojistné smlouvy žalované jsou platné nebo že sazebníky byly řádně včleněny. Vědomost žalované byla podle žalobce zesílena v návaznosti na rozhodovací praxi Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze po 1. 1. 2025, která se týkala nespočtu podobných případů, čímž soudní řízení v této věci postrádá individuální prvek sporu a tvrzení dobré víry žalovanou v jejím vlastním smluvním modelu je zpochybněno. Ztrátu dobré víry žalované potvrzuje podle žalobce rovněž fakt, že žalovaná i v okamžiku zániku pojistné smlouvy stanovila plnění snížením o srážky dle Sazebníku, aniž by předtím ověřila a doložila včasné seznámení žalobce se sazebníkem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobce tvrdí rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, který plyne z okolností, za nichž žalovaná námitku uplatňuje, a tedy že i po změnové judikatuře, po dohledovém upozornění ČNB a po opakovaných rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze v obdobných případech žalovaná neučinila vhodná opatření k nápravě vadných smluv, přestože o tom musela vzhledem k výše uvedenému vědět. Žalobce nesouhlasí s argumentem, že žalobci nic nebránilo podat žalobu dříve, jelikož mu v tom jako spotřebiteli bránila informační a odborná asymetrie ve vztahu k žalovanému. Žalobce k tomuto dodává, že projednávaná věc nestojí pouze mezi úplným zamítnutím žaloby a plným přijetím celé argumentace žalobce, ale soud musí samostatně vypořádat alespoň ta plnění, u nichž je obrana žalované nejslabší.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobce požaduje, aby soud v případě, že nedospěje k závěru o nemravnosti námitky promlčení, uplatnil desetiletou objektivní promlčecí lhůtu. Podle žalobce lze tuto lhůtu aplikovat, jelikož žalovaná věděla o reálné možnosti inkasa bez právního důvodu, nehledě na to, zda soud uzná pojistnou smlouvu absolutně neplatnou jako celek nebo posoudí jako neplatné pouze ujednání o srážkách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobce trvá na tom, že věc má unijní rozměr, jelikož jde o spotřebitelskou smlouvu a o posouzení transparentnosti a zneužívající povahy smluvních ujednání podle směrnice. Žalobce tvrdí, že český soud nemůže omezit přezkum pouze na vnitrostátní kategorii neurčitosti podle § 37 obč. zák., aby tím spotřebiteli fakticky odňal ochranu plynoucí ze směrnice. V této souvislosti žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25, který tento závěr dle žalobce potvrzuje a je přelomovým rozhodnutím pro oblast spotřebitelských sporů. Žalobce dále zdůrazňuje problematičnost dosavadní rozhodovací praxe vnitrostátních soudů, která se soustředí pouze na aplikaci ze směrnice transponovaných ustanovení starého občanského zákoníku, a nikoliv na výklad ustanovení samotné směrnice. Vnitrostátní úprava dle žalobce totiž nedosahuje úrovně ochrany spotřebitele stanovené směrnicí – zmiňuje zejména promlčecí úpravu použitou na restituční nároky spotřebitele. Žalobce také vytýká, že výkladovým mechanismem dosavadní české rozhodovací praxe dochází k zásahu do samotného mechanismu ochrany spotřebitele, na němž je Směrnice vystavěna, a oslabení mechanismu jednotného výkladu unijního práva. V návaznosti na tvrzený unijní rozměr případu žalobce požaduje položení předběžných otázek SDEU zdejším soudem k výkladu článků 4 odst. 2, 5, 6 odst. 1, 7 odst. 1 a čl. 8 směrnice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalovaná reagovala na repliku žalobce duplikou ze dne 15.7.2026, kde primárně rozporuje způsobilost žalobcem navržených důkazů (Sdělení ČNB, Rozsudky NS, Rozsudek MSP nebo Výroční zprávy) prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k pojistné smlouvě z důvodu nesouvislosti s touto konkrétní pojistnou smlouvou. Žalovaný v tomto kontextu odkazuje také na rozhodovací praxi soudů všech instancí v obdobných případech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalovaná trvá na nerozpornost jí uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy a poukazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Městského soudu v Praze. Žalovaná tvrdí, že nárok žalobce je promlčen v důsledku pozdního podání žaloby, nikoliv v důsledku nemravného jednání žalované, což dle žalované vyplývá také z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V souladu s uváděnými soudními rozhodnutími žalovaná navrhuje soudu zamítnout související důkazní návrhy žalobce zprávami aktuára žalované pro nadbytečnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. K návrhu žalobce, aby soud uložil žalované předložit důkazní návrhy v rámci ediční, resp. vysvětlovací povinnosti, žalovaná sděluje, že se jedná o nepřípustný důkazní návrh paušálního průzkumu interní dokumentace bez identifikace konkrétního dokumentu a konkrétní dokazované skutečnosti. Žalobce tedy dle žalované nesplnil podmínky návrhu na uložení ediční povinnosti konstantně dovozených Nejvyšším soudem. Žalobce navíc tvrdí, že navrhované důkazy nejsou ani způsobilé z povahy věci prokázat vědomost žalované o bezdůvodném obohacení právě z této konkrétní pojistné smlouvy. Konkrétně rozsudky, na které žalobce odkazuje se dle žalované zabývají jinými vadami smluvních ujednání, než tvrdí žalobce a Nejvyšší soud v nich nedospěl k závěru, že by pojistné smlouvy žalované byly neurčité nebo obsahovaly zneužívající ujednání. Dále žalobcem dokládané Sdělení ČNB dle slov žalované nepředstavuje však právní závěr o neplatnosti dosavadních smluv ani rozhodnutí o jejich konkrétních vadách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. K tvrzení žalobce, že pro nepřímý úmysl stačí, že žalovaná věděla o reálné možnosti vadnosti smluv stejného konstrukčního modelu, žalovaná uvádí, že rovněž podle soustavné praxe Městského soudu v Praze je nutné každou pojistnou smlouvu posuzovat individuálně. Podle žalované tak žalobce neoznačil žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že žalovaná měla vědomost o neplatnosti Pojistné smlouvy, která je předmětem řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud zjistil tento skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dne 19. 5. 2011 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojistná smlouva byla na žádost žalobce několikrát modifikována, a to na základě Dodatku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1.6.2017, kterým došlo ke zvýšení měsíčního pojistného na částku 1 260 Kč (č.l. 51) a Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 27.5.2019, kterým došlo ke zvýšení měsíčního pojistného na částku 1 429 Kč (č.l. 49). Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění, resp. až po podání žaloby dne 20. 5. 2026 vyplatila žalobci částku ve výši celkem 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026 (prokázáno Pojistkou k pojistné smlouvě ze dne 30.5.2011 na č.l. 57, Oznámením o ukončení pojistné smlouvy ze dne 2.11.2025 na č.l. 71, Vyúčtováním pojistné smlouvy č.l. 8, Přehledem poplatků a parametrů produktu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" pojištění platný ke dni 16.5.2011 na č.l. 53, Výpisem z účtu ze dne 6.5.2026 na č.l. 65, Oznámením o odchozí platbě ze dne 20.5.2026 na č.l. 72).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Mezi účastníky bylo nesporné, že v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce uhradil na jednotlivých platbách pojistného celkem částku 44 480 Kč, což je 30 x platba měsíčního pojistného ve výši 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč a dále bylo nesporné, že v posledních dvou letech před podáním žaloby uhradil žalobce žalované na jednotlivých platbách pojistného částku 27 332 Kč, což je 18 plateb pojistného po 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek ve výši 350 Kč. Poslední platba pojistného byla uhrazena v říjnu 2025. V průběhu trvání pojistné smlouvy žalovaná žalobci žádné plnění nevyplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud dále k důkazu provedl soubor dokumentů k životnímu pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":", z něhož (resp. jednotlivých dokumentů v něm obsažených) zjistil následující. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. ledna 2011 (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (dále jen „SPP“). Nakládání s pojistným upravuje čl. 3 „SPP“ nazvaný jako „Pojistné a stanovení investiční strategie, zamykání výnosů“ a čl. 4 těchto SPP nazvaný jako „Náklady, poplatky a cena pojištění“. Čl. 3 obecně definuje umísťování pojistného do fondů a alokaci pojistného technickým a časovým postupem. Čl. 4 definuje jednotlivé pojmy jako je cena pojištění, alokace, marže, administrativní poplatek, managment fee, inkasní poplatky, poplatek za zrušení pojistné smlouvy, poplatek za provedení změny do smlouvy a další poplatky. V čl. 4 je také uvedeno, že výše poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků (platným přehledem poplatků a parametrů produktu, dále jen „Sazebníkem poplatků“). Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech (vše zjištěno z uvedených SPP na č.l. 12 a na č.l. 40).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy bez výplaty odkupného (mezi stranami nesporné, taktéž zjištěno z Žádosti o ukončení pojistné smlouvy ze dne 9.9.2025 na č.l. 75 a z Výpovědi pojistníka bez výplaty ze dne 2.11.2025 na č.l. 7 a na č.l. 71).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění ze dne 30. 5. 2011 (na č.l. 57) a z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne19. 5. 2011 (na č.l. 58), vše ve znění všech dodatků k pojistné smlouvě (Dodatku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1.6.2017 (č.l. 51) a Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 27.5.2019 (č.l. 49)) plyne rozsah pojištění obsahující jednak ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, která je zhodnocována a tvoří ji zaplacené pojistné, a dále doplňkovou a úrazovou složku v rozsahu pojištění vážných nemocí a úrazů – kompletní variantě s připojištěním na novotvary in situ, pojištění trvalých následků úrazu s 10nás. progresivním plněním od 0,5 % těl. poškození, pojištění denního odškodného s progresivním plněním (úraz, min. doba léčení 8 dnů), pojištění hospitalizace z důvodu úrazu či nemoci a pojištění pracovní neschopnosti (nemoc, plnění od 29. dne) s připojištěním úrazu k pracovní neschopnosti (plnění od 29. dne).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Soud k důkazu provedl též listinu označenou jako „Přehled poplatků a parametrů produktu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" pojištění platný ke dni 16.5.2011 na č.l. 53, která se vztahovala k předmětnému pojištění. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl s těmito poplatky seznámen, nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na tuto skutečnost, soud se touto otázkou dále nezabýval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Žalovaná vyhotovovala každoroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy, a to např. ke dni 20.1.2012, v nichž žalobce informovala mj. o výši zaplaceného pojistného, průměrném ročním zhodnocení, stavu kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, disponibilním zůstatku i nákladech na poskytnuté pojistné služby (zjištěno z rekapitulace na č.l. 76, soudu známo z úřední činnosti).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 187 732 Kč výzvou datovanou dne 2. 1. 2026, která byla doručena žalované (zjištěno z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 2. 1. 2026 na č.l. 11). Žalovaná nárok žalobkyně odmítla dopisem ze dne 6. 1. 2025 (vyplývá z vyřízení stížnosti ze dne 6. 1. 2026 na č. l. 10).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Z dalších provedených důkazů soud ve vztahu ke konkrétní projednávané pojistné smlouvě žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti nezjistil (zejména z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze založených rozsudků, z dohledového benchmarku č. 3/2019 ČNB).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti neplynou ani z výročních zpráv žalované za rok 2017 a 2018, kde ve výroční zprávě za rok 2018 konkrétně z bodu j), plyne, že součástí rezervy na životní pojištění je i částka určená na krytí rizik vyplývajících z nejistoty na současném trhu, která souvisí s interpretací nové regulace a obecným trendem posilování práv a ochrany spotřebitele. soudu je pak z úřední činnosti známo, že výroční zprávy žalované za roky 2019–2024 obsahují shodnou úpravu týkající se rezerv na životní pojištění jako zpráva za rok 2018, pouze s postupným navyšováním částky rezerv. Z těchto informací nelze dovodit jakoukoliv vědomost žalované o neplatnosti konkrétní posuzované pojistné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Z důvodu nadbytečnosti pro konkrétní posuzovanou pojistnou smlouvu soud neprovedl důkazní návrhy žalobce prostřednictvím uložení ediční povinnosti žalované, a to konkrétně návrh na předložení zápisů z jednání představenstva žalované týkajících se vytvoření rezerv ve výši 210 mil. Kč v roce 2018, zprávy o právní prověrce (Legal Due Diligence Report) a zprávy o finanční prověrce (Financial Due Diligence Report) vypracovaných pro účely fúze schválené k 1. 1. 2019, neveřejné části zprávy aktuára za rok 2018, výpisů z dokumentu Vlastní posouzení rizik a solventnosti (ORSA report) za roky 2018 a 2019, interních analýz žalované vzniklých v souvislosti s Dohledovým benchmarkem ČNB č. 3/2019, interních analýz vzniklých v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 236/2020, jakož i návrh na vyžádání spisu vedeného pod sp. zn. 25 C 53/2019, případně jeho relevantních částí, a provedení důkazu žalobou a protokolem, resp. zvukovým záznamem z jednání ze dne 31. 1. 2020. Soud má za to, že uvedené důkazní návrhy byly formulovány mimořádně široce a obecně, aniž by žalobce konkrétně označil jednotlivé rozhodné skutečnosti, které mají být konkrétním důkazem prokázány, a aniž by dostatečně individualizoval listiny, jejichž předložení požaduje. Takto koncipovaný návrh na opatřování důkazů prostřednictvím ediční povinnosti ve skutečnosti směřuje k tomu, aby soud sám vyhledával v interní dokumentaci žalované skutečnosti potenciálně svědčící ve prospěch žalobcovy argumentace a následně umožnil žalobci z takto zjištěných informací vybírat skutečnosti podporující jeho procesní stanovisko. Takový postup by však fakticky představoval uplatnění vyšetřovací zásady, která se ve sporném civilním řízení neuplatní. Institut ediční povinnosti neslouží k nahrazování procesní aktivity účastníka ani k získávání blíže neurčených informací za účelem teprve následného formulování skutkových tvrzení či důkazní argumentace. Naopak je věcí žalobce, aby unesl své břemeno tvrzení tím, že uvede právně relevantní skutkové okolnosti, a současně označil konkrétní důkazy způsobilé tyto skutečnosti prokázat. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl navíc na základě již provedeného dokazování zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, shledal soud všechny uvedené důkazní návrhy nadbytečnými a neprovedl je.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. K tomu soud zdůrazňuje, že byť se v případě investičního životního pojištění u zdejšího soudu projednává velké množství žalob z obdobných pojistných smluv, je nezbytné každou konkrétní pojistnou smlouvu posuzovat individuálně a vyhnout se paušálním závěrům. Žádné konkrétní závěry ke konkrétní pojistné smlouvě z žalobcem navrhovaných důkazů vyplynout nemohou a žalobce nic takového ani netvrdil. Žalobce argumentoval toliko systémovou, tedy paušální neplatností pojistných smluv investičního životního pojištění, kterou je však třeba odmítnout. S ohledem na níže uvedené právní posouzení věci soud taktéž pro nadbytečnost odmítl položení předběžné otázky SDEU, když tento postup považuje za nepřiléhavý posuzované věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 19. 5. 2011 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojistná smlouva byla na žádost žalobce několikrát modifikována, a to na základě Dodatku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1.6.2017 (č.l. 51) a Dodatkem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 27.5.2019 (č.l. 49). Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění, resp. až po podání žaloby dne 20. 5. 2026 vyplatila žalobci částku ve výši celkem 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026. V posledních třech letech před podáním žaloby žalobce uhradil žalované na jednotlivých platbách pojistného celkem částku 44 480 Kč, což je 30 x platba měsíčního pojistného ve výši 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč. V posledních dvou letech před podáním žaloby uhradil žalobce žalované na jednotlivých platbách pojistného částku 27 332 Kč, což je 18 plateb pojistného po 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek ve výši 350 Kč. Poslední platba pojistného byla uhrazena v říjnu 2025. V průběhu trvání pojistné smlouvy žalovaná žalobci žádné plnění nevyplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Částečné zpětvzetí žaloby: Podáním doručeným soudu dne 8. 7. 2026 vzal žalobce zpět žalobu co do částky 44 480 Kč na jistině, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že po podání žaloby dne 20. 5. 2026 obdržel od žalované částku 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 7. 4. 2023 do 7. 4. 2026 (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč) a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do zaplacení (20.5.2026). Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, byť její souhlas nebyl pro zastavení řízení zákonem obligatorně vyžadován.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Podle § 96 odst. 1 věty prvé o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. S ohledem na skutečnost, že žalobce učinil úkon částečného zpětvzetí žaloby a žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, byť její souhlas nebyl zákonem vyžadován, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Platnost smlouvy","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi stranami z dostupných dokumentů zjistit nelze, a to i při zahrnutí pojistných podmínek (zejména speciálních) a Přehledu poplatků. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat určité procento z počtu počátečních jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Až při ukončení pojištění byla zcela zřejmá nákladová složka tohoto pojistného produktu. Uvedenou neurčitost nelze překlenout tím, že o stavu účtu pojistníka žalovaná informovala ve výročních rekapitulacích. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. V této souvislosti je dále nutno poukázat na konstantní a nepřekonanou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 či v aktuálním usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. S ohledem na výše uvedené již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře jsou zcela přiléhavé okolnostem projednávané věci a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy. Z totožných důvodů není na místě ani položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU, které by bylo nadbytečné a procesně nehospodárné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Nálezem ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, zrušil Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 3051/2024-131, proto, že se Nejvyšší soud náležitě nevypořádal s důvody, pro které bylo dovolání podáno. Nedostatek rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřovala, shledal Ústavní soud v tom, že se Nejvyšší soud (ani soud odvolací) vůbec nezabývaly otázkou aplikace práva EU, a nezjistily tak, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Dále Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost týkající se merita věci je tak za dané procesní situace prostředkem předčasným. K tomu soud uvádí, že v posuzované věci se otázkou aplikace práva EU zabýval, tuto otázku neopomenul.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v odkazované judikatuře, se Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, nezabýval, proto je nelze mít za překonané (k tomu srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2026, č.j. 11 Co 124/2026-217, z něhož plynou následující závěry). Z jiných rozhodnutí Ústavního soudu neplyne totiž nic, co by správnost těchto závěrů zpochybňovalo. V usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, v němž se zabýval závěry rozsudku SDEU C-485/19, Ústavní soud shledal, že závěr o existenci zneužívajícího ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru poskytnutém nebankovní společností nelze bez dalšího přenášet na posuzovanou věc. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl na jím posuzovanou věc aplikovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Ústavní soud se opakovaně (např. v usnesení ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23) k výše uvedeným závěrům přihlásil. Učinil tak i v usnesení ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26, v němž uvedl, že „vznáší-li stěžovatel, obdobně jako v průběhu předchozího řízení, námitku porušení zásady efektivity unijního práva, i tato námitka byla městským soudem vypořádána v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, bod 48.). Městský soud ve své argumentaci odkázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že povinnost aplikovat zásadu efektivity se týká případů zjevného porušení unijního práva. To však podle městského soudu není tento případ. Důvodem neplatnosti smlouvy nebyla nepřiměřenost ujednání (tedy jejich rozpor s unijním právem podle stěžovatelem odkazované směrnice), ale jejich neurčitost (tedy nesplnění požadavků vnitrostátního práva podle § 37 obč. zák.). Obsahově i formulačně obdobné vypořádání námitky porušení zásady efektivity unijního práva shledal Ústavní soud ústavně souladným již v jiném, právně i skutkově obdobném, případu (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23, bod 17.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. V posuzované věci má soud za to, že podmínky pro aplikaci zásady efektivity splněny nejsou, neboť ta se týká případů zjevného porušení unijního práva, což není tento případ, neboť i přes zjevnou neurčitost posuzované pojistné smlouvy nebo právě v důsledku této neurčitosti nelze dovodit neužívající charakter žalobcem napadených částí pojistné smlouvy ani zlou víru žalované. Lze dovodit pouze neurčitý, a tedy netransparentní obsah pojistné smlouvy jako celku, zejména co její celkové ekonomické výhodnosti pro pojistníka a ceny tohoto pojistného produktu. Soudu je z úřední činnosti známo, že nikoliv všechny pojistné smlouvy tohoto druhu byly při ukončení pojistné smlouvy ve své spořící složce pro pojistníky nevýhodné. V některých případech došlo při ukončení pojištění k výplatě poměrně vysokého odkupného, vedle toho byla pojistníkům poskytována pojistná ochrana. Identifikovaná vada pojistné smlouvy spočívající v její neurčitosti a netransparentním obsahu není z hlediska negativních důsledků pro spotřebitele (pojistníka) natolik závažná, aby dosahovala intenzity zjevného porušení unijního práva (jako se tomu děje např. u spotřebitelských úvěrů). Identifikovaná vada pojistné smlouvy nedosahuje takové intenzity a charakteru, aby zjevně způsobovala značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jak vyžaduje ust. § 56 odst. 1 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Soud tedy v projednávané věci neposoudil předmětnou pojistnou smlouvu jako smlouvu obsahující zneužívající smluvní ujednání, nýbrž toliko jako smlouvu vykazující prvky neurčitosti a nedostatečné transparentnosti ve vztahu k některým svým ustanovením. Při tomto hodnocení soud vycházel rovněž z okolnosti, že pojistník byl po celou dobu trvání smluvního vztahu oprávněn pojistnou smlouvu kdykoliv ukončit výpovědí, přičemž této možnosti využil i v nyní posuzovaném případě, kdy smlouva zanikla předčasně na základě jeho právního jednání. Měl-li pojistník v jakékoli fázi trvání pojištění za to, že pro něj pojistná smlouva již není ekonomicky výhodná, neslouží jeho potřebám nebo o její zachování nadále nemá zájem, nic mu nebránilo využít smluvně i zákonem předvídaný způsob jejího ukončení. V takovém případě byla kapitálová hodnota pojištění stanovena ke dni zániku pojistné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Za významné soud považuje i to, že po celou dobu trvání pojistného vztahu žalovaná poskytovala pojistníkovi sjednanou pojistnou ochranu, tedy protiplnění spočívající v její trvalé připravenosti pojistnou událost v případě jejího vzniku řádně šetřit, administrovat a v rozsahu pojistného krytí rovněž poskytnout odpovídající pojistné plnění. Nelze proto přehlédnout, že pojistník po celou dobu trvání smlouvy čerpal plnění spočívající již v samotné existenci pojistného krytí a v převzetí pojistného rizika žalovanou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Z uvedených důvodů má soud za to, že napadené části pojistné smlouvy nelze bez dalšího považovat za zjevně zneužívající ve smyslu směrnice. Současně platí, že podrobnější posouzení jejich případného zneužívajícího charakteru naráží právě na závěr o neurčitosti a netransparentnosti dotčených smluvních ujednání. Jestliže totiž spotřebitel nemohl z obsahu smlouvy dostatečně určitě a srozumitelně zjistit mechanismus tvorby a výpočtu kapitálové hodnoty pojištění, nelze bez dalšího spolehlivě posoudit ani otázku případné významné nerovnováhy práv a povinností smluvních stran vyvolané konkrétními smluvními ustanoveními. Soud proto uzavírá, že rozhodným nedostatkem posuzované smlouvy byla její neurčitost a nedostatečná transparentnost, nikoli existence zneužívajících smluvních ujednání jako takových.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. S ohledem na uvedené závěry soud opakovaně odmítl položení předběžné otázky SDEU jako nadbytečné a nepřiléhavé posuzované situaci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. K otázce promlčení namítané žalovanou soud konstatuje, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž jejich zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba. Pokud se týká subjektivní promlčecí doby, soud má za to, že laického povědomí ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy mohla žalující strana nabýt až z konečného vyúčtování pojistné smlouvy při jejím ukončení, tedy v okamžiku, kdy žalobce zjistil, že na ukončenou pojistnou smlouvu nebude vyplacena žádná kapitálová hodnota, tj. v říjnu 2025 či v bezprostředně navazujícím období.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby ve výši 44 480 Kč (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč), tedy v rozsahu částky 143 252 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 7. 4. 2023 je tak nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 44 480 Kč (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč), žalovaná naproti tomu žalobci po podání žaloby uhradila totožnou částku 44 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 1. 2026 do 20. 5. 2026 (do zaplacení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. Nárok žalobce by tedy byl důvodný pouze co do jeho nepromlčené části ve tříleté objektivní promlčecí době. Jelikož žalovaná nepromlčenou část nároku po podání žaloby dobrovolně uhradila a žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, došlo v rozsahu důvodné části nároku k zastavení řízení (výrok I.). Ve zbytku je nárok žalobce promlčen v tříleté objektivní promlčecí době a žaloba byla v tomto zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Pro úplnost soud podotýká, že se z právního hlediska nejedná o zúčtování vzájemně poskytnutých nepromlčených plnění dle absolutně neplatné smlouvy dle ustanovení § 457 obč. zák., jak prezentuje žalovaná, nýbrž o dobrovolné splnění žalobou uplatněného nároku po podání důvodné žaloby (v nepromlčené části).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, neboť žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentoval, že žalovaná minimálně od roku 2018 byla seznámena s tím, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, a z tohoto důvodu také začala v roce 2018 tvořit finanční rezervy (jak žalobce dovodil z veřejně dostupných výročních zpráv žalované).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"60. Soudu je však z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistné plnění, tak odkupné. Soud má tedy za to, že žalovaná byla po celou dobu trvání smlouvy (byť šlo o neplatnou smlouvu) připravena žalobci poskytnout pojistnou ochranu, tj. vyplatit pojistné plnění v případě náhodné události kryté pojistnou smlouvou, jelikož ke smlouvě přistupovala jako k platné. Žalobce byl tedy po celou dobu trvání smlouvy (14 let) sjednaným připojištěném fakticky chráněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"61. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobce obohacovat bez právního důvodu. Platby byly žalobcem činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalované nesdělil žádnou pochybnost o trvání pojištění. Na uvedeném závěru nic nemění ani žalobcem zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, neboť závěry, byť do určité míry podobného soudního řízení nelze mechanicky přenášet na hodnocení této konkrétní pojistné smlouvy, neboť v jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Na základě jednoho, případně i na základě několika obdobných rozhodnutí obecných soudů, nelze učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"62. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, na které žalobce odkazoval, neboť tento dokument obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v závěru tohoto dokumentu je uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout názor odlišný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"63. Takový závěr ostatně nelze učinit ani z výročních zpráv žalované, dle kterých žalovaná na rizika plynoucí z vývoje judikatury stran investičního životního pojištění začala v roce 2018 vytvářet. Každou pojistnou smlouvu je nezbytné posuzovat individuálně, a nikoliv dovozovat její neplatnost paušálně na základě rozhodnutí či postupů žalované, které se však nevztahují ke konkrétní posuzované pojistné smlouvě. Z uvedeného důvodu soud považoval za zcela nadbytečné k důkazu provádět další neveřejné zprávy a korporátní dokumentaci žalované, neboť žalobce ani netvrdil, že by z některého z navrhovaných důkazů bylo možné vyvodit jakékoliv skutečnosti vztahující se ke konkrétní posuzované smlouvě. Tvrdil pouze systémovou neplatnost všech pojistných smluv na investiční životní pojištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"64. Žalobce totiž v této souvislosti poukazoval na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované, určené na krytí rizik vzniklých z předčasně ukončených pojistných smluv, vyplývajících z nejistoty na současném finančním trhu. Tyto rezervy se v účetnictví žalované objevily poprvé v roce 2018 a souvisejí s výkladem nové regulace a obecným trendem posilování práv a ochrany spotřebitele. Soud k tomu dodává, že z vytváření rezerv žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Vytváření rezerv je běžným projevem zásady opatrnosti při hospodaření, zejména v pojišťovnictví, kde je nutné zohledňovat regulatorní nejistoty a možné budoucí závazky. Soud proto shrnuje, že z existence rezervy v účetnictví na „krytí rizik vzniklých z předčasně ukončené pojistné smlouvy“ nelze dovodit žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"65. Soud má za to, že z žalobcem široce navrhovaných důkazů nelze dovodit, že žalovaná věděla o neplatnosti posuzované pojistné smlouvy, a proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet. Soud rovněž neshledal, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo uplatnit své právo dříve a žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku. Soud se tedy neztotožnil s názorem žalobce, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám. Z uvedených důvodů soud nereflektoval ani návrh žalobce aplikovat 10tiletou promlčecí dobu, neboť tato se vztahuje na úmyslné bezdůvodné obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"66. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"67. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dále podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., dle kterého byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobce vzal svoji žalobu částečně zpět z důvodu, že žalovaná po jejím podání uhradila část nárokované částky, čímž z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno. Co do částky 44 480 Kč byl tedy žalobce úspěšný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"68. Předmětem řízení byla částka ve výši 187 732 Kč. Žalována byla v řízení úspěšná co do částky 143 252 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované představuje částka 98 772 Kč, což je po zaokrouhlení 52,6 % předmětu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"69. Celkové účelně vynaložené náklady žalované činí celkem 43 898,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 187 732 Kč sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, duplika a účast na ú.j. dne 16. 7. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 280 Kč ve výši 7 618,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"70. 52,6 % z celkové částky účelně vynaložených nákladů ve výši 43 898,80 Kč činí po zaokrouhlení 23 091 Kč a tato představuje výsledný procesní úspěch žalované ve věci. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"71. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"72. Ve výroku IV. soud přistoupil k vrácení poměrné části soudního poplatku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním ústním jednání ve věci, a to dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Žalobce, nechť sdělí soudu ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku číslo bankovního účtu, na který má být poměrná část soudního poplatku vrácena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 2. 4. 2026 domáhal zaplacení částky 187 732 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 19. 5. 2011 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu , název,  č. , hodnota,  (dále jen „pojistná smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy ze strany žalobce. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění. Jelikož pojistná smlouva byla podle žalobce neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, představuje jím uhrazená částka žalované na pojistnou smlouvu ve výši 187 732 Kč bezdůvodné obohacení žalované.2. Žalobce dále uvedl, že podmínky pojistné smlouvy byly upraveny speciálními pojistnými podmínkami pro , název,  životní pojištění (dále jen „SPP“) a jako sporný označil článek 4 SPP „Náklady, poplatky a cena pojištění“ (inkorporační klausuli), dle kterého: „Výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu. Platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech.“ Toto ujednání označil žalobce za zneužívající smluvní ujednání, které je v rozporu se zásadou poctivosti a zakládá zjevnou nerovnováhu mezi smluvními stranami. Podstatu vady tzv. inkorporační klauzule spatřoval v tom, že vyvádí rozhodující část ekonomického obsahu smlouvy mimo smluvní dokumentaci a ponechává žalované jednostrannou kontrolu nad budoucí výší a rozsahem poplatků prostřednictvím externího dokumentu (dále jen „sazebník“), aniž by pojistné podmínky obsahovaly konkrétní pravidlo pro jeho změny nebo právo žalobce takovou změnu odmítnout a pojistnou smlouvu z toho důvodu ukončit. Žalobce zároveň uvedl, že sporné ujednání je interpretovatelné a jeho obsah je zjistitelný výkladem, tudíž nejde o neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nýbrž o otázku, zda ujednání odpovídá požadavku dobré víry a nezakládá významnou nerovnováhu v neprospěch žalobce jako spotřebitele, kterou je třeba posoudit podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“).3. K rozporu s evropským právem žalobce uvedl, že směrnice vykazuje nepřiměřenou podmínku jako ujednání, které nebylo individuálně sjednáno a které v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalobce jako spotřebitele (čl. 3 odst. 1 směrnice), přičemž vnitrostátní úprava tomuto požadavku odpovídá zákazem ujednání znamenajících k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu (§ 56 odst. 1 obč. zák.) a pravidlem o neplatnosti ujednání odchylujících se v neprospěch spotřebitele (§ 55 odst. 2 obč. zák.). S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) - rozhodnutí C-243/08 (Pannon GSM) či C-618/10 (Banco Español de Crédito), žalobce dovozoval, že vnitrostátní soudy mají povinnost přezkoumat zneužívající povahu smluvních ujednání i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. Aplikováno na inkorporační klauzuli žalobce namítal, že ta ponechává žalované možnost jednostranně určovat ekonomickou zátěž spotřebitele bez smluvně stanovených mezí či kritérií, což odpovídá typovým znakům nepřípustných ujednání dle § 56 odst. 3 písm. h) a i) obč. zák. Žalobce dále s odkazem na rozhodnutí SDEU C-96/14 (Van Hove) a C-26/13 (Kásler) uvedl, že požadavek transparentnosti zahrnuje i schopnost spotřebitele posoudit ekonomické důsledky ujednání, nikoli jen jeho gramatickou srozumitelnost. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích bylo dle žalobce nezbytné pro určení kapitálové hodnoty pojistného plnění, nemohla by bez něj pojistná smlouva obstát jako celek, a je tak neplatná pro absenci podstatné náležitosti dle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, z čehož žalobce dovozoval svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák.4. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 2. 1. 2026. Žalovaná nárok žalobce odmítla přípisem ze dne 6. 1. 2026.5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Pojistná smlouva byla uzavřena platně a obě strany k ní jako k platné přistupovaly po celou dobu jejího trvání. Žalobce byl v rámci zprostředkovatelského procesu před uzavřením pojistné smlouvy seznámen s parametry pojistné smlouvy a s přehledem poplatků. Kromě toho byl žalobce po celou dobu informován o nákladech pojištění skrze výroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy. Žalobce proti sdělovaným informacím nic nenamítal. Žalovaná také uvedla, že spotřebitel musí jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření smlouvy.6. Žalovaná namítla promlčení žalovaného nároku, a to jak v subjektivní promlčecí době, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 1. 4. 2024, tak v objektivní promlčecí době, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 1. 4. 2023. Ve vztahu k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uváděla, že žalobce již po obdržení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 20. 1. 2012, kterou byl informován mj. o výši zaplaceného pojistného a průměrném ročním zhodnocení, mohl učinit závěr o nevýhodnosti této smlouvy. Dvouletá promlčecí doba začala běžet pro pojistné uhrazené do obdržení první rekapitulace ze dne 20. 1. 2012 nejpozději právě okamžikem obdržení uvedené rekapitulace a pro každou následující jednotlivou platbu již okamžikem jejího zaplacení. Žalovaná strana promlčení nároku ve dvouleté subjektivní lhůtě odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze. Rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, týkající se promlčení ve tříleté objektivní lhůtě. Námitka promlčení vznesená žalovanou je dle ustálené judikatury Ústavního soudu v souladu s dobrými mravy.7. Dále žalovaná namítla započtení vzájemně nepromlčených plnění obou účastníků řízení s tím, že nepromlčené plnění žalobce není vyšší než nepromlčené plnění žalované. Poukázala na to, že po podání žaloby žalovaná vyplatila žalobci ve snaze efektivního a hospodárného řešení věci částku ve výši celkem 46 246 Kč, z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026. Nepromlčené plnění žalované je vyšší než nárok žalobce v rozsahu, v němž by promlčen nebyl, přičemž to platí jak při aplikaci dvouleté subjektivní promlčecí doby, tak při aplikaci tříleté objektivní promlčecí doby (v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce žalované zaplatil celkem 44 480 Kč, tj. 30 x 1 429 Kč, 1 x 1 260 Kč, 1 x 169 Kč a 1 x 181 Kč).8. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že by napadená ujednání měla být absolutně neplatná z důvodu jejich zneužívajícího charakteru. Žalobce řádně netvrdí ani neprokazuje splnění podmínek pro takový závěr, nadto napadená ujednání nemohou být neurčitá a zároveň zneužívající. Podle žalované došlo v souvislosti s obdobnými žalobami k účelové změně právní kvalifikace tvrzených skutečností, přičemž původní argumentace se opírala o stručnou inkorporační doložku s tím, že pojistníci nebyli při uzavření smlouvy seznámeni se sazebníkem, a nově označují napadená ujednání za zneužívající. Žalobce podle ní napadá ujednání, která by bylo možné hodnotit z hlediska jeho neurčitosti jako nekonkrétní, nikoliv však jako ujednání nepřiměřené povahy, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025. Zároveň odmítla aplikaci principu přiměřenosti, kterým lze poměřovat pouze ujednání, která ve smlouvě jsou, nikoliv však ta, která v ní chybí nebo trpí vadou zakládající neurčitost. Svou argumentaci opřela o judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze. Poznamenala také, že případná neplatnost či nezávaznost ujednání nevede k neplatnosti smlouvy jako celku.9. Žalobce ve své replice učinil nesporným, že žalovaná po podání žaloby dne 20. 5. 2026 dobrovolně plnila na účet právního zástupce žalobce částku 46 246 Kč, a vzal tak žalobu zpět co do částky 44 480 Kč na jistině, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení. Zároveň požádal, aby soud rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku, a to ve výši 1 224 Kč.10. Žalobce replikoval dále tak, že trvá na neplatnosti pojistné smlouvy jako celku, a to z důvodu zneužívajícího charakteru inkorporační klauzule odkazující na sazebník, absence sazebníku v pojistné smlouvě a rozhodovací praxe Obvodního soudu pro Prahu 8. Podle žalobce žalovaná neprokázala platné začlenění sazebníku do pojistné smlouvy a konstrukce odkazu na variabilní Sazebník neumožňovala spotřebiteli transparentně posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Žalobce primárně tvrdí absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku; subsidiárně, nebude-li tento závěr soudem sdílen, trvá alespoň na neplatnosti ujednání o srážkách navázaných na Sazebník. Žalobce přitom zdůrazňuje, že se v této souvislosti jedná především o otázku existence a závaznosti právního titulu, a nikoliv o přezkum ekonomické výhodnosti produktu.11. Námitku žalované o účelovém měnění právní kvalifikace a obcházení judikatury žalobcem žalobce považuje za nedůvodnou. Žalobce tvrdí, že v projednávané věci nemění skutkový základ sporu, ale pouze rozvádí právní důsledky týchž tvrzených skutečností v reakci na obranu žalované a na další vývoj rozhodovací praxe.12. K počátku běhu subjektivní promlčecí doby žalobce uvádí, že subjektivní promlčecí doba nemůže být spojována s okamžikem uzavření Pojistné smlouvy ani s běžnou komunikací žalované s žalobcem, ze které žalobce jako spotřebitel pro sebe nebyl schopen vyvodit právní následky. V této souvislosti žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21 a dále na aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ve skutkově i právně obdobných sporech, které tento závěr potvrzují. Podle žalobce tedy subjektivní vědomost žalobce proto nastala nejdříve okamžikem kvalifikované právní porady s právním zástupcem, kdy se dozvěděl nejen o existenci relevantní judikatury, ale i o právním významu absence sazebníku, zneužívající povahy inkorporační klauzule a možné neplatnosti pojistné smlouvy.13. Žalobce tvrdí, že žalovaná nejpozději od změnové judikatury Nejvyššího soudu z let 2018 a 2019 a po následném regulatorním upozornění České národní banky věděla o reálné možnosti, že u definované skupiny svých pojistných smluv inkasuje plnění bez právního důvodu, pokud neprokáže včasné seznámení pojistníka se sazebníkem, popř. pokud na základě takového smluvního modelu nelze spolehlivě určit výši srážek ovlivňujících kapitálovou hodnotu pojištění. Žalobce zde odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu z let 2018 a 2019 a dále na řízení před Městským soudem v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, jehož byla žalovaná účastníkem a v rámci kterého soud formuloval systémové vady smlouvy , název,  a konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Na uvedenou judikaturu navázal dohledový benchmark ČNB č. 3/2019, který výslovně vztáhl závěry k vedlejším smluvním ujednáním i na sazebníky poplatků či obdobné dokumenty. Žalobce jako důkazy uvádí také transakční materiály vzniklé v souvislosti s fúzí , právnická osoba,  a , právnická osoba,  v roce 2018, zejména ‚due diligence‘ dokumentaci, ORSA report (Solvency II), které mohou prokázat vědomost žalované o neplatnosti smlouvy nebo minimálně vědomost o riziku sporu o platnost smlouvy. Žalobce také upozorňuje na rozhodnutí žalované vytvořit rezervy mimo běžnou činnost pojišťovny v roce 2018, z čehož vyplývá, že žalovaná právní a ekonomické riziko identifikovala, vyhodnotila a kvantifikovala. Dle žalobce má mimořádný význam řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 236/2020, kde byla žalovaná účastna obdobného sporu s jiným žalobcem a byla upozorněna na přesně vymezený produktový model, na přesně vymezené verze SPP, vč. té v projednávané věci, a na konkrétní právní vady, jež měly dopadat na celý dotčený kmen. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani poté nepřistoupila k odpovídajícím opatřením, považuje to žalobce ze strany žalované za vědomé podstupování právního rizika, popřípadě za účelovou slepotu. Žalobce upomíná, že usnesení o zastavení řízení v řízení 9 C 236/2020 pouze procesně konstatuje zpětvzetí žaloby a neobsahuje meritorní závěr, že pojistné smlouvy žalované jsou platné nebo že sazebníky byly řádně včleněny. Vědomost žalované byla podle žalobce zesílena v návaznosti na rozhodovací praxi Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze po 1. 1. 2025, která se týkala nespočtu podobných případů, čímž soudní řízení v této věci postrádá individuální prvek sporu a tvrzení dobré víry žalovanou v jejím vlastním smluvním modelu je zpochybněno. Ztrátu dobré víry žalované potvrzuje podle žalobce rovněž fakt, že žalovaná i v okamžiku zániku pojistné smlouvy stanovila plnění snížením o srážky dle Sazebníku, aniž by předtím ověřila a doložila včasné seznámení žalobce se sazebníkem14. Žalobce tvrdí rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, který plyne z okolností, za nichž žalovaná námitku uplatňuje, a tedy že i po změnové judikatuře, po dohledovém upozornění ČNB a po opakovaných rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze v obdobných případech žalovaná neučinila vhodná opatření k nápravě vadných smluv, přestože o tom musela vzhledem k výše uvedenému vědět. Žalobce nesouhlasí s argumentem, že žalobci nic nebránilo podat žalobu dříve, jelikož mu v tom jako spotřebiteli bránila informační a odborná asymetrie ve vztahu k žalovanému. Žalobce k tomuto dodává, že projednávaná věc nestojí pouze mezi úplným zamítnutím žaloby a plným přijetím celé argumentace žalobce, ale soud musí samostatně vypořádat alespoň ta plnění, u nichž je obrana žalované nejslabší.15. Žalobce požaduje, aby soud v případě, že nedospěje k závěru o nemravnosti námitky promlčení, uplatnil desetiletou objektivní promlčecí lhůtu. Podle žalobce lze tuto lhůtu aplikovat, jelikož žalovaná věděla o reálné možnosti inkasa bez právního důvodu, nehledě na to, zda soud uzná pojistnou smlouvu absolutně neplatnou jako celek nebo posoudí jako neplatné pouze ujednání o srážkách.16. Žalobce trvá na tom, že věc má unijní rozměr, jelikož jde o spotřebitelskou smlouvu a o posouzení transparentnosti a zneužívající povahy smluvních ujednání podle směrnice. Žalobce tvrdí, že český soud nemůže omezit přezkum pouze na vnitrostátní kategorii neurčitosti podle § 37 obč. zák., aby tím spotřebiteli fakticky odňal ochranu plynoucí ze směrnice. V této souvislosti žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25, který tento závěr dle žalobce potvrzuje a je přelomovým rozhodnutím pro oblast spotřebitelských sporů. Žalobce dále zdůrazňuje problematičnost dosavadní rozhodovací praxe vnitrostátních soudů, která se soustředí pouze na aplikaci ze směrnice transponovaných ustanovení starého občanského zákoníku, a nikoliv na výklad ustanovení samotné směrnice. Vnitrostátní úprava dle žalobce totiž nedosahuje úrovně ochrany spotřebitele stanovené směrnicí – zmiňuje zejména promlčecí úpravu použitou na restituční nároky spotřebitele. Žalobce také vytýká, že výkladovým mechanismem dosavadní české rozhodovací praxe dochází k zásahu do samotného mechanismu ochrany spotřebitele, na němž je Směrnice vystavěna, a oslabení mechanismu jednotného výkladu unijního práva. V návaznosti na tvrzený unijní rozměr případu žalobce požaduje položení předběžných otázek SDEU zdejším soudem k výkladu článků 4 odst. 2, 5, 6 odst. 1, 7 odst. 1 a čl. 8 směrnice.17. Žalovaná reagovala na repliku žalobce duplikou ze dne 15.7.2026, kde primárně rozporuje způsobilost žalobcem navržených důkazů (Sdělení ČNB, Rozsudky NS, Rozsudek MSP nebo Výroční zprávy) prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k pojistné smlouvě z důvodu nesouvislosti s touto konkrétní pojistnou smlouvou. Žalovaný v tomto kontextu odkazuje také na rozhodovací praxi soudů všech instancí v obdobných případech.18. Žalovaná trvá na nerozpornost jí uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy a poukazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Městského soudu v Praze. Žalovaná tvrdí, že nárok žalobce je promlčen v důsledku pozdního podání žaloby, nikoliv v důsledku nemravného jednání žalované, což dle žalované vyplývá také z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V souladu s uváděnými soudními rozhodnutími žalovaná navrhuje soudu zamítnout související důkazní návrhy žalobce zprávami aktuára žalované pro nadbytečnost.19. K návrhu žalobce, aby soud uložil žalované předložit důkazní návrhy v rámci ediční, resp. vysvětlovací povinnosti, žalovaná sděluje, že se jedná o nepřípustný důkazní návrh paušálního průzkumu interní dokumentace bez identifikace konkrétního dokumentu a konkrétní dokazované skutečnosti. Žalobce tedy dle žalované nesplnil podmínky návrhu na uložení ediční povinnosti konstantně dovozených Nejvyšším soudem. Žalobce navíc tvrdí, že navrhované důkazy nejsou ani způsobilé z povahy věci prokázat vědomost žalované o bezdůvodném obohacení právě z této konkrétní pojistné smlouvy. Konkrétně rozsudky, na které žalobce odkazuje se dle žalované zabývají jinými vadami smluvních ujednání, než tvrdí žalobce a Nejvyšší soud v nich nedospěl k závěru, že by pojistné smlouvy žalované byly neurčité nebo obsahovaly zneužívající ujednání. Dále žalobcem dokládané Sdělení ČNB dle slov žalované nepředstavuje však právní závěr o neplatnosti dosavadních smluv ani rozhodnutí o jejich konkrétních vadách.20. K tvrzení žalobce, že pro nepřímý úmysl stačí, že žalovaná věděla o reálné možnosti vadnosti smluv stejného konstrukčního modelu, žalovaná uvádí, že rovněž podle soustavné praxe Městského soudu v Praze je nutné každou pojistnou smlouvu posuzovat individuálně. Podle žalované tak žalobce neoznačil žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že žalovaná měla vědomost o neplatnosti Pojistné smlouvy, která je předmětem řízení.21. Soud zjistil tento skutkový stav:22. Dne 19. 5. 2011 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu , název,  č. č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojistná smlouva byla na žádost žalobce několikrát modifikována, a to na základě Dodatku č. , hodnota,  ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 1.6.2017, kterým došlo ke zvýšení měsíčního pojistného na částku 1 260 Kč (č.l. 51) a Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 27.5.2019, kterým došlo ke zvýšení měsíčního pojistného na částku 1 429 Kč (č.l. 49). Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění, resp. až po podání žaloby dne 20. 5. 2026 vyplatila žalobci částku ve výši celkem 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026 (prokázáno Pojistkou k pojistné smlouvě ze dne 30.5.2011 na č.l. 57, Oznámením o ukončení pojistné smlouvy ze dne 2.11.2025 na č.l. 71, Vyúčtováním pojistné smlouvy č.l. 8, Přehledem poplatků a parametrů produktu , název,  pojištění platný ke dni 16.5.2011 na č.l. 53, Výpisem z účtu ze dne 6.5.2026 na č.l. 65, Oznámením o odchozí platbě ze dne 20.5.2026 na č.l. 72).23. Mezi účastníky bylo nesporné, že v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce uhradil na jednotlivých platbách pojistného celkem částku 44 480 Kč, což je 30 x platba měsíčního pojistného ve výši 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč a dále bylo nesporné, že v posledních dvou letech před podáním žaloby uhradil žalobce žalované na jednotlivých platbách pojistného částku 27 332 Kč, což je 18 plateb pojistného po 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek ve výši 350 Kč. Poslední platba pojistného byla uhrazena v říjnu 2025. V průběhu trvání pojistné smlouvy žalovaná žalobci žádné plnění nevyplatila.24. Soud dále k důkazu provedl soubor dokumentů k životnímu pojištění , název, , z něhož (resp. jednotlivých dokumentů v něm obsažených) zjistil následující. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy , název,  ze dne 1. ledna 2011 (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky pro , název,  životní pojištění (dále jen „SPP“). Nakládání s pojistným upravuje čl. 3 „SPP“ nazvaný jako „Pojistné a stanovení investiční strategie, zamykání výnosů“ a čl. 4 těchto SPP nazvaný jako „Náklady, poplatky a cena pojištění“. Čl. 3 obecně definuje umísťování pojistného do fondů a alokaci pojistného technickým a časovým postupem. Čl. 4 definuje jednotlivé pojmy jako je cena pojištění, alokace, marže, administrativní poplatek, managment fee, inkasní poplatky, poplatek za zrušení pojistné smlouvy, poplatek za provedení změny do smlouvy a další poplatky. V čl. 4 je také uvedeno, že výše poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků (platným přehledem poplatků a parametrů produktu, dále jen „Sazebníkem poplatků“). Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech (vše zjištěno z uvedených SPP na č.l. 12 a na č.l. 40).25. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy bez výplaty odkupného (mezi stranami nesporné, taktéž zjištěno z Žádosti o ukončení pojistné smlouvy ze dne 9.9.2025 na č.l. 75 a z Výpovědi pojistníka bez výplaty ze dne 2.11.2025 na č.l. 7 a na č.l. 71).26. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota,  – , název,  životní pojištění ze dne 30. 5. 2011 (na č.l. 57) a z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne19. 5. 2011 (na č.l. 58), vše ve znění všech dodatků k pojistné smlouvě (Dodatku č. , hodnota,  ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 1.6.2017 (č.l. 51) a Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 27.5.2019 (č.l. 49)) plyne rozsah pojištění obsahující jednak , název,  životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, která je zhodnocována a tvoří ji zaplacené pojistné, a dále doplňkovou a úrazovou složku v rozsahu pojištění vážných nemocí a úrazů – kompletní variantě s připojištěním na novotvary in situ, pojištění trvalých následků úrazu s 10nás. progresivním plněním od 0,5 % těl. poškození, pojištění denního odškodného s progresivním plněním (úraz, min. doba léčení 8 dnů), pojištění hospitalizace z důvodu úrazu či nemoci a pojištění pracovní neschopnosti (nemoc, plnění od 29. dne) s připojištěním úrazu k pracovní neschopnosti (plnění od 29. dne).27. Soud k důkazu provedl též listinu označenou jako „Přehled poplatků a parametrů produktu , název,  pojištění platný ke dni 16.5.2011 na č.l. 53, která se vztahovala k předmětnému pojištění. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl s těmito poplatky seznámen, nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na tuto skutečnost, soud se touto otázkou dále nezabýval.28. Žalovaná vyhotovovala každoroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy, a to např. ke dni 20.1.2012, v nichž žalobce informovala mj. o výši zaplaceného pojistného, průměrném ročním zhodnocení, stavu kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, disponibilním zůstatku i nákladech na poskytnuté pojistné služby (zjištěno z rekapitulace na č.l. 76, soudu známo z úřední činnosti).29. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 187 732 Kč výzvou datovanou dne 2. 1. 2026, která byla doručena žalované (zjištěno z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 2. 1. 2026 na č.l. 11). Žalovaná nárok žalobkyně odmítla dopisem ze dne 6. 1. 2025 (vyplývá z vyřízení stížnosti ze dne 6. 1. 2026 na č. l. 10).30. Z dalších provedených důkazů soud ve vztahu ke konkrétní projednávané pojistné smlouvě žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti nezjistil (zejména z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy , název, , ze založených rozsudků, z dohledového benchmarku č. 3/2019 ČNB).31. Žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti neplynou ani z výročních zpráv žalované za rok 2017 a 2018, kde ve výroční zprávě za rok 2018 konkrétně z bodu j), plyne, že součástí rezervy na životní pojištění je i částka určená na krytí rizik vyplývajících z nejistoty na současném trhu, která souvisí s interpretací nové regulace a obecným trendem posilování práv a ochrany spotřebitele. soudu je pak z úřední činnosti známo, že výroční zprávy žalované za roky 2019–2024 obsahují shodnou úpravu týkající se rezerv na životní pojištění jako zpráva za rok 2018, pouze s postupným navyšováním částky rezerv. Z těchto informací nelze dovodit jakoukoliv vědomost žalované o neplatnosti konkrétní posuzované pojistné smlouvy.32. Z důvodu nadbytečnosti pro konkrétní posuzovanou pojistnou smlouvu soud neprovedl důkazní návrhy žalobce prostřednictvím uložení ediční povinnosti žalované, a to konkrétně návrh na předložení zápisů z jednání představenstva žalované týkajících se vytvoření rezerv ve výši 210 mil. Kč v roce 2018, zprávy o právní prověrce (Legal Due Diligence Report) a zprávy o finanční prověrce (Financial Due Diligence Report) vypracovaných pro účely fúze schválené k 1. 1. 2019, neveřejné části zprávy aktuára za rok 2018, výpisů z dokumentu Vlastní posouzení rizik a solventnosti (ORSA report) za roky 2018 a 2019, interních analýz žalované vzniklých v souvislosti s Dohledovým benchmarkem ČNB č. 3/2019, interních analýz vzniklých v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 236/2020, jakož i návrh na vyžádání spisu vedeného pod sp. zn. 25 C 53/2019, případně jeho relevantních částí, a provedení důkazu žalobou a protokolem, resp. zvukovým záznamem z jednání ze dne 31. 1. 2020. Soud má za to, že uvedené důkazní návrhy byly formulovány mimořádně široce a obecně, aniž by žalobce konkrétně označil jednotlivé rozhodné skutečnosti, které mají být konkrétním důkazem prokázány, a aniž by dostatečně individualizoval listiny, jejichž předložení požaduje. Takto koncipovaný návrh na opatřování důkazů prostřednictvím ediční povinnosti ve skutečnosti směřuje k tomu, aby soud sám vyhledával v interní dokumentaci žalované skutečnosti potenciálně svědčící ve prospěch žalobcovy argumentace a následně umožnil žalobci z takto zjištěných informací vybírat skutečnosti podporující jeho procesní stanovisko. Takový postup by však fakticky představoval uplatnění vyšetřovací zásady, která se ve sporném civilním řízení neuplatní. Institut ediční povinnosti neslouží k nahrazování procesní aktivity účastníka ani k získávání blíže neurčených informací za účelem teprve následného formulování skutkových tvrzení či důkazní argumentace. Naopak je věcí žalobce, aby unesl své břemeno tvrzení tím, že uvede právně relevantní skutkové okolnosti, a současně označil konkrétní důkazy způsobilé tyto skutečnosti prokázat. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl navíc na základě již provedeného dokazování zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, shledal soud všechny uvedené důkazní návrhy nadbytečnými a neprovedl je.33. K tomu soud zdůrazňuje, že byť se v případě investičního životního pojištění u zdejšího soudu projednává velké množství žalob z obdobných pojistných smluv, je nezbytné každou konkrétní pojistnou smlouvu posuzovat individuálně a vyhnout se paušálním závěrům. Žádné konkrétní závěry ke konkrétní pojistné smlouvě z žalobcem navrhovaných důkazů vyplynout nemohou a žalobce nic takového ani netvrdil. Žalobce argumentoval toliko systémovou, tedy paušální neplatností pojistných smluv investičního životního pojištění, kterou je však třeba odmítnout. S ohledem na níže uvedené právní posouzení věci soud taktéž pro nadbytečnost odmítl položení předběžné otázky SDEU, když tento postup považuje za nepřiléhavý posuzované věci.34. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 19. 5. 2011 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu , název,  č. č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a s pojistným ve výši 464 Kč měsíčně. Pojistná smlouva byla na žádost žalobce několikrát modifikována, a to na základě Dodatku č. , hodnota,  ze dne 18.9.2015 (č.l.44), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 21.4.2016 (č.l.48), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 28.12.2016 (č.l.46), Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 1.6.2017 (č.l. 51) a Dodatkem č. , hodnota,  ze dne 27.5.2019 (č.l. 49). Pojištění zaniklo ke dni 31. 10. 2025 výpovědí pojistné smlouvy. Žalobce na pojistném zaplatil celkově částku ve výši 187 732 Kč, žalovaná neposkytla žalobci na základě pojistné smlouvy žádné plnění, resp. až po podání žaloby dne 20. 5. 2026 vyplatila žalobci částku ve výši celkem 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu a za správní poplatky za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 20. 4. 2023 do 4. 11. 2025 a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do 22. 5. 2026. V posledních třech letech před podáním žaloby žalobce uhradil žalované na jednotlivých platbách pojistného celkem částku 44 480 Kč, což je 30 x platba měsíčního pojistného ve výši 1 429 Kč +1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč. V posledních dvou letech před podáním žaloby uhradil žalobce žalované na jednotlivých platbách pojistného částku 27 332 Kč, což je 18 plateb pojistného po 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek ve výši 350 Kč. Poslední platba pojistného byla uhrazena v říjnu 2025. V průběhu trvání pojistné smlouvy žalovaná žalobci žádné plnění nevyplatila.35. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:36. Částečné zpětvzetí žaloby: Podáním doručeným soudu dne 8. 7. 2026 vzal žalobce zpět žalobu co do částky 44 480 Kč na jistině, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 44 480 Kč za dobu od 17. 1. 2026 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že po podání žaloby dne 20. 5. 2026 obdržel od žalované částku 46 246 Kč. Z toho částka 44 480 Kč odpovídá platbám žalobce uhrazeným na pojistnou smlouvu za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. od 7. 4. 2023 do 7. 4. 2026 (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč) a částka 1 766 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 44 480 Kč ve výši 11,5 % ročně za období od 17. 1. 2026 do zaplacení (20.5.2026). Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, byť její souhlas nebyl pro zastavení řízení zákonem obligatorně vyžadován.37. Podle § 96 odst. 1 věty prvé o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.38. S ohledem na skutečnost, že žalobce učinil úkon částečného zpětvzetí žaloby a žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, byť její souhlas nebyl zákonem vyžadován, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (výrok I.).39. Platnost smlouvy40. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.41. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.42. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi stranami z dostupných dokumentů zjistit nelze, a to i při zahrnutí pojistných podmínek (zejména speciálních) a Přehledu poplatků. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat určité procento z počtu počátečních jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Až při ukončení pojištění byla zcela zřejmá nákladová složka tohoto pojistného produktu. Uvedenou neurčitost nelze překlenout tím, že o stavu účtu pojistníka žalovaná informovala ve výročních rekapitulacích. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.43. V této souvislosti je dále nutno poukázat na konstantní a nepřekonanou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení.44. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 či v aktuálním usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).45. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. S ohledem na výše uvedené již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře jsou zcela přiléhavé okolnostem projednávané věci a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy. Z totožných důvodů není na místě ani položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU, které by bylo nadbytečné a procesně nehospodárné.46. Nálezem ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, zrušil Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 3051/2024-131, proto, že se Nejvyšší soud náležitě nevypořádal s důvody, pro které bylo dovolání podáno. Nedostatek rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřovala, shledal Ústavní soud v tom, že se Nejvyšší soud (ani soud odvolací) vůbec nezabývaly otázkou aplikace práva EU, a nezjistily tak, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Dále Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost týkající se merita věci je tak za dané procesní situace prostředkem předčasným. K tomu soud uvádí, že v posuzované věci se otázkou aplikace práva EU zabýval, tuto otázku neopomenul.47. Závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v odkazované judikatuře, se Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, nezabýval, proto je nelze mít za překonané (k tomu srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2026, č.j. 11 Co 124/2026-217, z něhož plynou následující závěry). Z jiných rozhodnutí Ústavního soudu neplyne totiž nic, co by správnost těchto závěrů zpochybňovalo. V usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, v němž se zabýval závěry rozsudku SDEU C-485/19, Ústavní soud shledal, že závěr o existenci zneužívajícího ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru poskytnutém nebankovní společností nelze bez dalšího přenášet na posuzovanou věc. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl na jím posuzovanou věc aplikovat.48. Ústavní soud se opakovaně (např. v usnesení ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23) k výše uvedeným závěrům přihlásil. Učinil tak i v usnesení ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26, v němž uvedl, že „vznáší-li stěžovatel, obdobně jako v průběhu předchozího řízení, námitku porušení zásady efektivity unijního práva, i tato námitka byla městským soudem vypořádána v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, bod 48.). Městský soud ve své argumentaci odkázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že povinnost aplikovat zásadu efektivity se týká případů zjevného porušení unijního práva. To však podle městského soudu není tento případ. Důvodem neplatnosti smlouvy nebyla nepřiměřenost ujednání (tedy jejich rozpor s unijním právem podle stěžovatelem odkazované směrnice), ale jejich neurčitost (tedy nesplnění požadavků vnitrostátního práva podle § 37 obč. zák.). Obsahově i formulačně obdobné vypořádání námitky porušení zásady efektivity unijního práva shledal Ústavní soud ústavně souladným již v jiném, právně i skutkově obdobném, případu (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23, bod 17.).49. V posuzované věci má soud za to, že podmínky pro aplikaci zásady efektivity splněny nejsou, neboť ta se týká případů zjevného porušení unijního práva, což není tento případ, neboť i přes zjevnou neurčitost posuzované pojistné smlouvy nebo právě v důsledku této neurčitosti nelze dovodit neužívající charakter žalobcem napadených částí pojistné smlouvy ani zlou víru žalované. Lze dovodit pouze neurčitý, a tedy netransparentní obsah pojistné smlouvy jako celku, zejména co její celkové ekonomické výhodnosti pro pojistníka a ceny tohoto pojistného produktu. Soudu je z úřední činnosti známo, že nikoliv všechny pojistné smlouvy tohoto druhu byly při ukončení pojistné smlouvy ve své spořící složce pro pojistníky nevýhodné. V některých případech došlo při ukončení pojištění k výplatě poměrně vysokého odkupného, vedle toho byla pojistníkům poskytována pojistná ochrana. Identifikovaná vada pojistné smlouvy spočívající v její neurčitosti a netransparentním obsahu není z hlediska negativních důsledků pro spotřebitele (pojistníka) natolik závažná, aby dosahovala intenzity zjevného porušení unijního práva (jako se tomu děje např. u spotřebitelských úvěrů). Identifikovaná vada pojistné smlouvy nedosahuje takové intenzity a charakteru, aby zjevně způsobovala značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jak vyžaduje ust. § 56 odst. 1 obč. zák.50. Soud tedy v projednávané věci neposoudil předmětnou pojistnou smlouvu jako smlouvu obsahující zneužívající smluvní ujednání, nýbrž toliko jako smlouvu vykazující prvky neurčitosti a nedostatečné transparentnosti ve vztahu k některým svým ustanovením. Při tomto hodnocení soud vycházel rovněž z okolnosti, že pojistník byl po celou dobu trvání smluvního vztahu oprávněn pojistnou smlouvu kdykoliv ukončit výpovědí, přičemž této možnosti využil i v nyní posuzovaném případě, kdy smlouva zanikla předčasně na základě jeho právního jednání. Měl-li pojistník v jakékoli fázi trvání pojištění za to, že pro něj pojistná smlouva již není ekonomicky výhodná, neslouží jeho potřebám nebo o její zachování nadále nemá zájem, nic mu nebránilo využít smluvně i zákonem předvídaný způsob jejího ukončení. V takovém případě byla kapitálová hodnota pojištění stanovena ke dni zániku pojistné smlouvy.51. Za významné soud považuje i to, že po celou dobu trvání pojistného vztahu žalovaná poskytovala pojistníkovi sjednanou pojistnou ochranu, tedy protiplnění spočívající v její trvalé připravenosti pojistnou událost v případě jejího vzniku řádně šetřit, administrovat a v rozsahu pojistného krytí rovněž poskytnout odpovídající pojistné plnění. Nelze proto přehlédnout, že pojistník po celou dobu trvání smlouvy čerpal plnění spočívající již v samotné existenci pojistného krytí a v převzetí pojistného rizika žalovanou.52. Z uvedených důvodů má soud za to, že napadené části pojistné smlouvy nelze bez dalšího považovat za zjevně zneužívající ve smyslu směrnice. Současně platí, že podrobnější posouzení jejich případného zneužívajícího charakteru naráží právě na závěr o neurčitosti a netransparentnosti dotčených smluvních ujednání. Jestliže totiž spotřebitel nemohl z obsahu smlouvy dostatečně určitě a srozumitelně zjistit mechanismus tvorby a výpočtu kapitálové hodnoty pojištění, nelze bez dalšího spolehlivě posoudit ani otázku případné významné nerovnováhy práv a povinností smluvních stran vyvolané konkrétními smluvními ustanoveními. Soud proto uzavírá, že rozhodným nedostatkem posuzované smlouvy byla její neurčitost a nedostatečná transparentnost, nikoli existence zneužívajících smluvních ujednání jako takových.53. S ohledem na uvedené závěry soud opakovaně odmítl položení předběžné otázky SDEU jako nadbytečné a nepřiléhavé posuzované situaci.54. K otázce promlčení namítané žalovanou soud konstatuje, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).55. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž jejich zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.56. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba. Pokud se týká subjektivní promlčecí doby, soud má za to, že laického povědomí ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy mohla žalující strana nabýt až z konečného vyúčtování pojistné smlouvy při jejím ukončení, tedy v okamžiku, kdy žalobce zjistil, že na ukončenou pojistnou smlouvu nebude vyplacena žádná kapitálová hodnota, tj. v říjnu 2025 či v bezprostředně navazujícím období.57. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby ve výši 44 480 Kč (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč), tedy v rozsahu částky 143 252 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 7. 4. 2023 je tak nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 44 480 Kč (30 x 1 429 Kč + 1 260 Kč a správní poplatek 350 Kč), žalovaná naproti tomu žalobci po podání žaloby uhradila totožnou částku 44 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 1. 2026 do 20. 5. 2026 (do zaplacení).58. Nárok žalobce by tedy byl důvodný pouze co do jeho nepromlčené části ve tříleté objektivní promlčecí době. Jelikož žalovaná nepromlčenou část nároku po podání žaloby dobrovolně uhradila a žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, došlo v rozsahu důvodné části nároku k zastavení řízení (výrok I.). Ve zbytku je nárok žalobce promlčen v tříleté objektivní promlčecí době a žaloba byla v tomto zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Pro úplnost soud podotýká, že se z právního hlediska nejedná o zúčtování vzájemně poskytnutých nepromlčených plnění dle absolutně neplatné smlouvy dle ustanovení § 457 obč. zák., jak prezentuje žalovaná, nýbrž o dobrovolné splnění žalobou uplatněného nároku po podání důvodné žaloby (v nepromlčené části).59. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, neboť žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentoval, že žalovaná minimálně od roku 2018 byla seznámena s tím, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, a z tohoto důvodu také začala v roce 2018 tvořit finanční rezervy (jak žalobce dovodil z veřejně dostupných výročních zpráv žalované).60. Soudu je však z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistné plnění, tak odkupné. Soud má tedy za to, že žalovaná byla po celou dobu trvání smlouvy (byť šlo o neplatnou smlouvu) připravena žalobci poskytnout pojistnou ochranu, tj. vyplatit pojistné plnění v případě náhodné události kryté pojistnou smlouvou, jelikož ke smlouvě přistupovala jako k platné. Žalobce byl tedy po celou dobu trvání smlouvy (14 let) sjednaným připojištěném fakticky chráněn.61. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobce obohacovat bez právního důvodu. Platby byly žalobcem činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalované nesdělil žádnou pochybnost o trvání pojištění. Na uvedeném závěru nic nemění ani žalobcem zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, neboť závěry, byť do určité míry podobného soudního řízení nelze mechanicky přenášet na hodnocení této konkrétní pojistné smlouvy, neboť v jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Na základě jednoho, případně i na základě několika obdobných rozhodnutí obecných soudů, nelze učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou.62. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, na které žalobce odkazoval, neboť tento dokument obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v závěru tohoto dokumentu je uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout názor odlišný.63. Takový závěr ostatně nelze učinit ani z výročních zpráv žalované, dle kterých žalovaná na rizika plynoucí z vývoje judikatury stran investičního životního pojištění začala v roce 2018 vytvářet. Každou pojistnou smlouvu je nezbytné posuzovat individuálně, a nikoliv dovozovat její neplatnost paušálně na základě rozhodnutí či postupů žalované, které se však nevztahují ke konkrétní posuzované pojistné smlouvě. Z uvedeného důvodu soud považoval za zcela nadbytečné k důkazu provádět další neveřejné zprávy a korporátní dokumentaci žalované, neboť žalobce ani netvrdil, že by z některého z navrhovaných důkazů bylo možné vyvodit jakékoliv skutečnosti vztahující se ke konkrétní posuzované smlouvě. Tvrdil pouze systémovou neplatnost všech pojistných smluv na investiční životní pojištění.64. Žalobce totiž v této souvislosti poukazoval na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované, určené na krytí rizik vzniklých z předčasně ukončených pojistných smluv, vyplývajících z nejistoty na současném finančním trhu. Tyto rezervy se v účetnictví žalované objevily poprvé v roce 2018 a souvisejí s výkladem nové regulace a obecným trendem posilování práv a ochrany spotřebitele. Soud k tomu dodává, že z vytváření rezerv žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Vytváření rezerv je běžným projevem zásady opatrnosti při hospodaření, zejména v pojišťovnictví, kde je nutné zohledňovat regulatorní nejistoty a možné budoucí závazky. Soud proto shrnuje, že z existence rezervy v účetnictví na „krytí rizik vzniklých z předčasně ukončené pojistné smlouvy“ nelze dovodit žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.65. Soud má za to, že z žalobcem široce navrhovaných důkazů nelze dovodit, že žalovaná věděla o neplatnosti posuzované pojistné smlouvy, a proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet. Soud rovněž neshledal, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo uplatnit své právo dříve a žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku. Soud se tedy neztotožnil s názorem žalobce, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám. Z uvedených důvodů soud nereflektoval ani návrh žalobce aplikovat 10tiletou promlčecí dobu, neboť tato se vztahuje na úmyslné bezdůvodné obohacení.66. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.67. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dále podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., dle kterého byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobce vzal svoji žalobu částečně zpět z důvodu, že žalovaná po jejím podání uhradila část nárokované částky, čímž z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno. Co do částky 44 480 Kč byl tedy žalobce úspěšný.68. Předmětem řízení byla částka ve výši 187 732 Kč. Žalována byla v řízení úspěšná co do částky 143 252 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované představuje částka 98 772 Kč, což je po zaokrouhlení 52,6 % předmětu řízení.69. Celkové účelně vynaložené náklady žalované činí celkem 43 898,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 187 732 Kč sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, duplika a účast na ú.j. dne 16. 7. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 280 Kč ve výši 7 618,80 Kč.70. 52,6 % z celkové částky účelně vynaložených nákladů ve výši 43 898,80 Kč činí po zaokrouhlení 23 091 Kč a tato představuje výsledný procesní úspěch žalované ve věci. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).71. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.72. Ve výroku IV. soud přistoupil k vrácení poměrné části soudního poplatku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním ústním jednání ve věci, a to dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Žalobce, nechť sdělí soudu ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku číslo bankovního účtu, na který má být poměrná část soudního poplatku vrácena.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH08:2026:36.C.75.2026.135","publishedAt":"2026-11-09","decisionAt":"2026-07-16","caseNumber":{"senate":36,"registry":"C","index":75,"year":2026,"pageNumber":135},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Petrželková","titlesAfter":"LL.M.","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSPH08","caseResultType":["ZASTAVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 187 732 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"37","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":37,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","ZASTAVENI_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","INVESTICNI_FOND","DOKAZOVANI","JISTOTA","FUZE","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}