{"uuid":"e75ca6a2-5231-4758-bc14-a0e538100043","header":[{"texts":[{"text":": Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o účastníkovi","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o účastníkovi","anonStyle":"ANON"},{"text":", o náhradu nemajetkové újmy","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Konstatuje se porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka], se zamítá.\nII. Konstatuje se porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.\nIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" domáhal náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce podal ministru obrany žádost o nároky vyplývající ze služebního poměru. Správní orgán ani nevedl správní řízení a nevydal správní rozhodnutí podle zákona. Správní orgán tvrdil, že žádost obdržel až ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zaslal ministr obrany žalobci přípis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" který žalobce obdržel dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a který nepovažoval za správní rozhodnutí. Lhůta pro vyřízení žádosti uplynula dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a byla o 19 dní delší, než stanovuje zákon, kdy správní řízení nebylo vedeno. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podal žalobce ministru obrany procesní stížnost, výzvu před podáním žaloby. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" s pověřením ministra odpověděl zástupce ředitele sekce personální Ministerstva obrany, protože podle něj žádost neobsahovala nové skutečnosti, tak se správní řízení nevede a rozhodnutí nevydává. Vyřízení této stížnosti trvalo 100 dní a bylo o 70 dní delší, než stanovuje zákon. Řízení u správních orgánů trvalo 6 měsíců a 4 dny což je doba nepřiměřená. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobce obrátil na Městský soud v Praze žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem čj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" doručeným žalobci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byla žaloba zamítnuta. V řízení u Městského soudu trvalo 2 roky a 3 měsíce a 6 dní. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce podal kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku Městského soudu v Praze, domáhal se jeho zrušení. Nejvyšší správní soud přípis ministra obrany ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" posoudil jen jako sdělení nikoliv jako rozhodnutí a rozhodl, že se jedná o již rozhodnutou obdobnou věc a kasační stížnost zamítl dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodnutím sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podal žalobce ústavní stížnost, Ústavní soud zamítl ústavní stížnost žalobce pod sp. zn. III. ÚS 1257/13 dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako zjevně neopodstatněnou, ta byla doručena žalobci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Celková doba řízení byla 6 let a 1 měsíc. K nepřiměřenosti délky řízení uvádí, že řízení nebylo složité ani po právní ani po skutkové stránce, nebylo třeba zpracovat žádné znalecké posudky, vyslýchat svědky nebo provádět složité dokazování. Nebyl přítomen mezinárodní prvek apod. Všechna řízení byla provedena jen na základě listin. Žalobci nelze vytknout žádnou skutečnost, že by se zásadním způsobem negativně promítal do celkové délky soudního řízení. Postup příslušných orgánů byl takový, že v řízení došlo k průtahům jak na straně správního orgánu Ministerstva obrany porušení ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu tak na straně soudních orgánu, a to zejména v období od podání repliky žalobce k vyjádření se žalobce do vydání rozhodnutí jak u Městského soudu v Praze tak i Ústavního soudu, řízení neprobíhalo plynule, bez období nečinnosti mezi úkony. Nebyla mu věnována náležitá péče. Co se týká významu předmětu řízení pro poškozeného, žalobce odkazuje na rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii. Řízení mělo pro žalobce mimořádný význam, žalobce tvrdil a prokazoval při uplatnění nároku na přiměřené odškodnění u Městského soudu s tím, že dle ust. § 56 odst. 3 zák. 150/2002 Sb., soud projednává a rozhoduje přednostně žaloby proti nečinnosti správního orgánu. Věc nebyla přednostně rozhodnuta, také nebyl vzat v úvahu charakter předmětu řízení, a to že se jedná o pracovně právní spor, diskriminace, věc žalobce a jeho zdravotní stav. Žalobce měl legitimní očekávání rozhodně nikoliv bagatelní a nevýznamné, jehož nenaplnění neumožnilo přizpůsobit svůj rodinný rozpočet a životní plány, byl značně omezen v běžném způsobu života. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podal stížnost proti Evropskému soudu pro lidská práva. Žalobce tak požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za nepřiměřeně dlouhé řízení jako kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouhého vedení řízení uveden a v ní byl tak udržován. Žalobce požaduje částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za 1 měsíc trvání řízení současně s ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhá svých nároku od roku 2003. Celková délka řízení byla 6 let a 1 měsíc, celkem 73 měsíců – 12 měsíců 61 měsíců, základní suma odškodnění činí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále navýšil o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % že je žalobci nelze vytknout žádné jednání, které by způsobovalo delší období v tomto řízení, dále snížil o 20 %, neboť řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, zvýšil o 50 % z důvodu mimořádného významu předmětu řízení pro žalobce. Celkově došlo ke zvýšení o 70 %, na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále toto navrhuje navýšit do výše 90 %, a to z toho důvodu, že se jednalo o řízení před vnitrostátními soudy, které je dostupnější, snadnější dosáhnout na právě než podání stížnosti ESLP. Jedná se o větší intenzitu přetrvávajícího zásahu do jeho práv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaná k věci namítla, že před řízením před správním orgánem se nemůže vyjádřit. Dále uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo, popsala jeho průběh, a dospěla k závěru, že řízení před soudy trvalo 5 let a 7 měsíců. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, Nejvyšší správní soud jednou, Ústavní soud taktéž jednou. V řízení nedošlo k větším prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu, v době rozhodování ústavní stížnosti byla nadprůměrná, délka řízení je převážně způsobena procesní aktivitou žalobce, z toho plynoucí rozhodování soudu na všech stupních i též soudu Ústavního, kdy k nápravě věcně či právně nestranných rozhodnutí soudu současně zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici. Na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky pořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy průběh řízení před správním orgánem má soud za prokázaný ze samotných předložených důkazů a zvěrů soudních rozhodnutí právě v řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a to zejména rozsudku, rozhodnutí o kasační stížnosti a rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Soud má za prokázaný průběh řízení tak, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla Ministerstvu obrany doručena žádost o nárok vyplývající ze služebního poměru, následně ministr obrany zasílá dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" přípis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce podal ministru obrany procesní stížnost výzvu před podáním žaloby dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zástupce ředitele personální sekce Ministerstva obrany zaslal žalobci odpověď. Následně byla podána dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyzván k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" Městský soud v Praze informuje žalovaného o podané žalobě a vyzývá jej, aby se vyjádřil. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo soudu doručeno vyjádření Ministerstva obrany, následně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo doručeno vyjádření a výzva k vyjádření se k vyjádření. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce žádá o prodloužení lhůty, dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla žalobci prodloužena lhůta do konce listopadu 2010. Následně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalobce podává vyjádření. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" je ve věci bez jednání vyhlášen rozsudek jménem republiky s tím, že žaloba byla zamítnuta. Proti němu byla žalobcem podána kasační stížnost a to dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Spis byl předložen dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl tak, že kasační stížnost zamítl rozsudkem čj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", zároveň konstatoval dospěl k závěru, že za situace, kdy ze strany Ministerstva obrany nebo ministra obrany bylo reagováno na přípisy žalobci jinými přípisy, jednalo se o rozhodnutí v materiálním smyslu, neboť stěžovatelem bylo fakticky sděleno, že jeho nároky považuje žalovaný tj. Ministerstvo obrany za promlčené, že žalovaný setrvává na svých zamítavých stanoviscích ohledně již uplatněných nároků stěžovatele. Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že i v této projednávané věci stěžovatel uplatňoval vůči Ministerstvu obrany obdobné nároky jako v předchozích případech, ve kterých bylo již rozhodováno ať již žalovaným nebo náčelníkem ŠVŠ MO. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že žaloba stěžovatele proti nečinnosti nemohla být důvodná, neboť stěžovatel uplatnil v projednávané věci vůči žalovanému nároky, o kterých již bylo v minulosti rozhodnuto, proto žalovaný neměl povinnost o nich znova rozhodnout a nemohlo tak dojít k nečinnosti žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ústavní soud o ní rozhodl usnesením sp.zn. III. ÚS 1257/13 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde ústavní stížnost odmítl s tím, že Ústavní soud„ nehodnotil, zda se ministr obrany procesně bezvadně vypořádal s konáním ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", odpověď na otázku zda v důsledku postupu ministra nebylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv stěžovatele se totiž nedovíjí od toho, zda byl striktně dodržen zákonný postup, podstatné je zda případná nezákonnost nevedla nebo nemohla vést k tomu, že by byl stěžovateli upřen některý z nároků již se svým podáním domáhal tím, že pokud se týče závěru, že ministr obrany neměl povinnost znovu rozhodnout o nárocích stěžovatele neboť v obdobných nárocích již bylo rozhodnuto, lze souhlasit s žalobce, že nepostačuje tvrzení rozhodnutí o nárocích obdobných, že musí o nároky totožné. Ústavní soud však nemohl přihlédnout, že nároky uplatněné podáním ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" by byly v každém případě promlčeny s ohledem na uplynutí lhůty § 161 odst. 1 zák. o vojácích z provolání, na promlčení nároku ostatně ministr obrany upozornil stěžovatele již ve svém dopisu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", lze připustit, že způsob vypořádání se s jednotlivými nároky nebyl zcela správný. Tato skutečnost, ale nemění nic na tom, že v konečném důsledku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno. Případné konstatování nečinnosti by za těchto okolností mohlo vést v závislosti na tom, která právní úprava řízení ve věci služebního poměru se aplikuje na nejvýš k vydání zamítavého nebo zastavujícího rozhodnutí, ani z toho hlediska tak v závěrech Nejvyššího správního soudu nelze spatřovat takové pochybění, které by svou intenzitou opodstatňovalo závěr o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ostatní proti České republice ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti České republice ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána). Do celkové doby řízení pak soud započítává i řízení o dovolání a rovněž řízení o ústavní stížnosti (viz ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti České republice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle ust. § 71 odst. 3 správního řádu -Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud se nejprve zabýval skutečnosti, zdali je žalovaný pasivně legitimovaný k projednání nároku z celého řízení, tak jak byl vytyčen ze strany žalobce, tedy jak před správními orgány, tak i následně před soudy České republiky. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že kde spojí vznik nemajetkové újmy s nepřiměřenou délkou soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bude v rozsahu takového to nároku jménem státu v řízení vystupovat Ministerstvo spravedlnosti za analogického použití § 6 odst. 2 písm. a) zák. 82/98 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud následně posuzoval celkovou délku řízení, a to i v řízení před správním orgánem - ministrem obrany. Dohromady žalobce považoval sice toto řízení za jeden celek, avšak je nutné poukázat na skutečnost, že délku řízení před správními orgány za situace, kdy tyto rozhodovaly o podáních žalobce, soud posuzuje dle lhůt správních řádů a to v tom směru, že ve správním řádu jsou vytyčeny zákonné lhůty a nelze tak poměřovat přiměřenost délky tohoto řízení dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny s tím, že nelze učinit závěr o jednotě uvedených řízení a posuzovat přiměřenost jejich délky jako celek. Rozhodnutí ve správním řízení musí být vydávány ve lhůtách zákonných, zatímco v soudním řízení ve lhůtách přiměřených.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud se zabýval nejprve řízením před správními orgány. Soud vycházel zejména z usnesení Ústavního soudu III. ÚS 1257/2013 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to v tom směru, že pakliže Ministerstvo obrany v rámci svých zástupců reagovalo na podněty žalobce, jednalo se o rozhodnutí v materiálním slova smyslu. Za dané situace tak bylo na místě, aby tyto orgány postupovaly v souladu s ust. § 71 odst. 3 správního řádu s tím, že ve věci měli vydat své rozhodnutí do 30 dnů od podání žádosti. Toto se nestalo, v daném případě bylo o žádosti žalobce rozhodnuto s 19 denním zpožděním, v druhém případě se 70 denním zpožděním. Soud tak dospěl k závěru, že zde bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dále se soud zabýval průběhem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a to v tom směru, že řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, před Městským soudem v Praze, Nejvyšším správním soudem a soudem Ústavním. Řízení bylo zahájeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", Městský soud v Praze rozhodl dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak, že žalobu zamítl, o podané kasační stížnosti ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nejvyšší správní soud rozhodl dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k podané ústavní stížnosti potom ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodl Ústavní soud dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Řízení tak trvalo dohromady cca 5 let a 5 měsíců. Co se týká nepřiměřenosti délky řízení a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, soud odkazuje na specifika správního řízení s tím, že u Městského soudu v Praze jako u soudu, který se zabýval přezkumem správních rozhodnutí je postupováno podle soudního řádu správního. Zároveň je nutné poukázat právě na specifika tohoto typu řízení, kdy bylo rozhodnuto věc nařízení jednání pouze na základě předložených vyjádření a listinných důkazů. Nelze konstatovat, že by v období, kdy soud ničeho nečinní, toto období bylo možné definovat jako období nečinnosti. Stejně tak potom Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v lhůtě přiměřené, co se týká Ústavní soudu, zde trvalo rozhodování cca 2 roky. Zde je nutné poukázat na skutečnost, že Ústavní soud je specifickým orgánem státu, rozhoduje o otázkách ústavnosti a řízení u něj je potom objektivně o něco delší. Soud tak neshledal, že by v tomto řízení zahájeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud se nicméně dále ještě zabýval významem řízení pro žalobce, a to v tom směru, že je nutné poukázat na rozhodnutí zejména Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/2013 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to konkrétně na čl. 18 ve kterém je konstatováno, že již dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl žalobce za strany ministra obrany upozorněn na promlčení tohoto typu nároku, které žalobce již v předchozích řízeních uplatňoval a o kterých se také vyjadřoval Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud, že se jedná o nároky obdobné a i z tohoto důvodu vlastně o nich ve věci dále již nejednal neboť o nich již bylo rozhodnuto. Také je nutné poukázat na skutečnost, že i za situace, kdy způsob vypořádání se s jednotlivými nároky nebyl zcela správný, tato skutečnost nic nemění na tom, že v konečném důsledku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno. Případné konstatování nečinnosti by za těchto okolností mohlo vést v závislosti na tom, která právní úprava řízení ve věci služebního poměru se aplikuje vydání zamítavého nebo zastavovacího rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že co se týká právě významu řízení pro žalobce, tento se odvíjí od pocitu nejistoty ohledně doby vydání rozhodnutí. V tomto případě však žalobce již od roku 2007, ještě před vlastně podáním svých žádostí byl informován ze strany původního žalovaného o tom, že jeho nároky jsou již promlčeny, stejně tak potom v případě, že by bylo dospěno k závěru ze strany ministerstva obrany, že se jedná o podněty o kterých by bylo nutné formálně rozhodnout podle správního řádu, žalobce by nebyl s těmito nároky nijak úspěšný, neboť v případě rozhodnutí by se jednalo o rozhodnutí, buď je zamítavé nebo by bylo řízení z důvodu duplicity zastaveno. Žalobce tak nemohl v žádném případě být v pocitu nejistoty ohledně výsledku tohoto řízení, neboť již před podáním žaloby mu muselo být zřejmé na základě již provedených řízení, že s tímto řízením nebude i s těmito nároky nebude ve věci v žádném případě úspěšný. Soud tak dospěl k závěru, že co se týká soudního řízení, zde jednak neshledal porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, co se týká řízení před správními orgány, zde dospěl na základě rozhodnutí Ústavního soudu k závěru, že je nutné posoudit přípisy původního žalovaného, a to ministra obrany jako rozhodnutí, která měla být vydána v zákonné lhůtě podle správního řádu, což se nestalo a došlo tak k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Zároveň však soud nedospěl k závěru, že by za toto pochybení, za tento nesprávný úřední postup žalobci měla příslušet náhrada zadostiučinění v penězích, neboť již od počátku jednání, od počátku řízení žalobce věděl, že se svými nároky nemůže být ve věci úspěšný a nemohla mu tak ani vzniknout nemajetková újma v takovém rozsahu a v takové intenzitě, aby bylo na místě její odškodnění v penězích. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Vzhledem k situaci, že byl žalobce co, do základu úspěšný, soud mu přiznal i náhradu cestovného vozem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" 1,2 8V, RZ 7 S3 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", spotřeba 7,3/4,8/5,7litrů/100km ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět (94 km).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že dne [datum] žalobce podal ministru obrany žádost o nároky vyplývající ze služebního poměru. Správní orgán ani nevedl správní řízení a nevydal správní rozhodnutí podle zákona. Správní orgán tvrdil, že žádost obdržel až [datum]. Dne [datum] zaslal ministr obrany žalobci přípis [číslo] který žalobce obdržel dne [datum] a který nepovažoval za správní rozhodnutí. Lhůta pro vyřízení žádosti uplynula dne [datum] a byla o 19 dní delší, než stanovuje zákon, kdy správní řízení nebylo vedeno. Dne [datum] podal žalobce ministru obrany procesní stížnost, výzvu před podáním žaloby. Dne [datum] s pověřením ministra odpověděl zástupce ředitele sekce personální Ministerstva obrany, protože podle něj žádost neobsahovala nové skutečnosti, tak se správní řízení nevede a rozhodnutí nevydává. Vyřízení této stížnosti trvalo 100 dní a bylo o 70 dní delší, než stanovuje zákon. Řízení u správních orgánů trvalo 6 měsíců a 4 dny což je doba nepřiměřená. Dne [datum] se žalobce obrátil na Městský soud v Praze žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] doručeným žalobci [datum], kterým byla žaloba zamítnuta. V řízení u Městského soudu trvalo 2 roky a 3 měsíce a 6 dní. Dne [datum] žalobce podal kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu proti rozsudku Městského soudu v Praze, domáhal se jeho zrušení. Nejvyšší správní soud přípis ministra obrany ze dne [datum] posoudil jen jako sdělení nikoliv jako rozhodnutí a rozhodl, že se jedná o již rozhodnutou obdobnou věc a kasační stížnost zamítl dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] podal žalobce ústavní stížnost, Ústavní soud zamítl ústavní stížnost žalobce pod sp. zn. III. ÚS 1257/13 dne [datum] jako zjevně neopodstatněnou, ta byla doručena žalobci dne [datum]. Celková doba řízení byla 6 let a 1 měsíc. K nepřiměřenosti délky řízení uvádí, že řízení nebylo složité ani po právní ani po skutkové stránce, nebylo třeba zpracovat žádné znalecké posudky, vyslýchat svědky nebo provádět složité dokazování. Nebyl přítomen mezinárodní prvek apod. Všechna řízení byla provedena jen na základě listin. Žalobci nelze vytknout žádnou skutečnost, že by se zásadním způsobem negativně promítal do celkové délky soudního řízení. Postup příslušných orgánů byl takový, že v řízení došlo k průtahům jak na straně správního orgánu Ministerstva obrany porušení ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu tak na straně soudních orgánu, a to zejména v období od podání repliky žalobce k vyjádření se žalobce do vydání rozhodnutí jak u Městského soudu v Praze tak i Ústavního soudu, řízení neprobíhalo plynule, bez období nečinnosti mezi úkony. Nebyla mu věnována náležitá péče. Co se týká významu předmětu řízení pro poškozeného, žalobce odkazuje na rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii. Řízení mělo pro žalobce mimořádný význam, žalobce tvrdil a prokazoval při uplatnění nároku na přiměřené odškodnění u Městského soudu s tím, že dle ust. § 56 odst. 3 zák. 150/2002 Sb., soud projednává a rozhoduje přednostně žaloby proti nečinnosti správního orgánu. Věc nebyla přednostně rozhodnuta, také nebyl vzat v úvahu charakter předmětu řízení, a to že se jedná o pracovně právní spor, diskriminace, věc žalobce a jeho zdravotní stav. Žalobce měl legitimní očekávání rozhodně nikoliv bagatelní a nevýznamné, jehož nenaplnění neumožnilo přizpůsobit svůj rodinný rozpočet a životní plány, byl značně omezen v běžném způsobu života. Dne [datum] podal stížnost proti Evropskému soudu pro lidská práva. Žalobce tak požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za nepřiměřeně dlouhé řízení jako kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouhého vedení řízení uveden a v ní byl tak udržován. Žalobce požaduje částku [částka] za 1 měsíc trvání řízení současně s ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhá svých nároku od roku 2003. Celková délka řízení byla 6 let a 1 měsíc, celkem 73 měsíců – 12 měsíců 61 měsíců, základní suma odškodnění činí [částka]. Dále navýšil o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % že je žalobci nelze vytknout žádné jednání, které by způsobovalo delší období v tomto řízení, dále snížil o 20 %, neboť řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, zvýšil o 50 % z důvodu mimořádného významu předmětu řízení pro žalobce. Celkově došlo ke zvýšení o 70 %, na [částka]. Dále toto navrhuje navýšit do výše 90 %, a to z toho důvodu, že se jednalo o řízení před vnitrostátními soudy, které je dostupnější, snadnější dosáhnout na právě než podání stížnosti ESLP. Jedná se o větší intenzitu přetrvávajícího zásahu do jeho práv.\nŽalovaná k věci namítla, že před řízením před správním orgánem se nemůže vyjádřit. Dále uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo, popsala jeho průběh, a dospěla k závěru, že řízení před soudy trvalo 5 let a 7 měsíců. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, Nejvyšší správní soud jednou, Ústavní soud taktéž jednou. V řízení nedošlo k větším prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu, v době rozhodování ústavní stížnosti byla nadprůměrná, délka řízení je převážně způsobena procesní aktivitou žalobce, z toho plynoucí rozhodování soudu na všech stupních i též soudu Ústavního, kdy k nápravě věcně či právně nestranných rozhodnutí soudu současně zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici. Na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky pořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů.\nSoud má za prokázaný průběh řízení ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kdy průběh řízení před správním orgánem má soud za prokázaný ze samotných předložených důkazů a zvěrů soudních rozhodnutí právě v řízení sp. zn. [spisová značka] a to zejména rozsudku, rozhodnutí o kasační stížnosti a rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Soud má za prokázaný průběh řízení tak, že dne [datum] byla Ministerstvu obrany doručena žádost o nárok vyplývající ze služebního poměru, následně ministr obrany zasílá dne [datum] přípis [číslo]. Dne [datum] žalobce podal ministru obrany procesní stížnost výzvu před podáním žaloby dne [datum] zástupce ředitele personální sekce Ministerstva obrany zaslal žalobci odpověď. Následně byla podána dne [datum] žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce byl [datum] vyzván k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen dne [datum]. Dne [datum] Městský soud v Praze informuje žalovaného o podané žalobě a vyzývá jej, aby se vyjádřil. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření Ministerstva obrany, následně dne [datum] bylo doručeno vyjádření a výzva k vyjádření se k vyjádření. Dne [datum] žalobce žádá o prodloužení lhůty, dne [datum] byla žalobci prodloužena lhůta do konce listopadu 2010. Následně dne [datum], žalobce podává vyjádření. Dne [datum] je ve věci bez jednání vyhlášen rozsudek jménem republiky s tím, že žaloba byla zamítnuta. Proti němu byla žalobcem podána kasační stížnost a to dne [datum]. Spis byl předložen dne [datum] Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl tak, že kasační stížnost zamítl rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], zároveň konstatoval dospěl k závěru, že za situace, kdy ze strany Ministerstva obrany nebo ministra obrany bylo reagováno na přípisy žalobci jinými přípisy, jednalo se o rozhodnutí v materiálním smyslu, neboť stěžovatelem bylo fakticky sděleno, že jeho nároky považuje žalovaný tj. Ministerstvo obrany za promlčené, že žalovaný setrvává na svých zamítavých stanoviscích ohledně již uplatněných nároků stěžovatele. Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že i v této projednávané věci stěžovatel uplatňoval vůči Ministerstvu obrany obdobné nároky jako v předchozích případech, ve kterých bylo již rozhodováno ať již žalovaným nebo náčelníkem ŠVŠ MO. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že žaloba stěžovatele proti nečinnosti nemohla být důvodná, neboť stěžovatel uplatnil v projednávané věci vůči žalovanému nároky, o kterých již bylo v minulosti rozhodnuto, proto žalovaný neměl povinnost o nich znova rozhodnout a nemohlo tak dojít k nečinnosti žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost dne [datum] Ústavní soud o ní rozhodl usnesením sp.zn. III. ÚS 1257/13 ze dne [datum], kde ústavní stížnost odmítl s tím, že Ústavní soud„ nehodnotil, zda se ministr obrany procesně bezvadně vypořádal s konáním ze dne [datum], odpověď na otázku zda v důsledku postupu ministra nebylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv stěžovatele se totiž nedovíjí od toho, zda byl striktně dodržen zákonný postup, podstatné je zda případná nezákonnost nevedla nebo nemohla vést k tomu, že by byl stěžovateli upřen některý z nároků již se svým podáním domáhal tím, že pokud se týče závěru, že ministr obrany neměl povinnost znovu rozhodnout o nárocích stěžovatele neboť v obdobných nárocích již bylo rozhodnuto, lze souhlasit s žalobce, že nepostačuje tvrzení rozhodnutí o nárocích obdobných, že musí o nároky totožné. Ústavní soud však nemohl přihlédnout, že nároky uplatněné podáním ze dne [datum] by byly v každém případě promlčeny s ohledem na uplynutí lhůty § 161 odst. 1 zák. o vojácích z provolání, na promlčení nároku ostatně ministr obrany upozornil stěžovatele již ve svém dopisu ze dne [datum], lze připustit, že způsob vypořádání se s jednotlivými nároky nebyl zcela správný. Tato skutečnost, ale nemění nic na tom, že v konečném důsledku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno. Případné konstatování nečinnosti by za těchto okolností mohlo vést v závislosti na tom, která právní úprava řízení ve věci služebního poměru se aplikuje na nejvýš k vydání zamítavého nebo zastavujícího rozhodnutí, ani z toho hlediska tak v závěrech Nejvyššího správního soudu nelze spatřovat takové pochybění, které by svou intenzitou opodstatňovalo závěr o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy“\nPodle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.\nPodle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.\nPodle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.\nPodle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.\nMožnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.\nSoud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána). Do celkové doby řízení pak soud započítává i řízení o dovolání a rovněž řízení o ústavní stížnosti (viz [příjmení] proti České republice.\nDle ust. § 71 odst. 3 správního řádu -Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,\nSoud se nejprve zabýval skutečnosti, zdali je žalovaný pasivně legitimovaný k projednání nároku z celého řízení, tak jak byl vytyčen ze strany žalobce, tedy jak před správními orgány, tak i následně před soudy České republiky. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] s tím, že kde spojí vznik nemajetkové újmy s nepřiměřenou délkou soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bude v rozsahu takového to nároku jménem státu v řízení vystupovat Ministerstvo spravedlnosti za analogického použití § 6 odst. 2 písm. a) zák. 82/98 Sb.\nSoud následně posuzoval celkovou délku řízení, a to i v řízení před správním orgánem - ministrem obrany. Dohromady žalobce považoval sice toto řízení za jeden celek, avšak je nutné poukázat na skutečnost, že délku řízení před správními orgány za situace, kdy tyto rozhodovaly o podáních žalobce, soud posuzuje dle lhůt správních řádů a to v tom směru, že ve správním řádu jsou vytyčeny zákonné lhůty a nelze tak poměřovat přiměřenost délky tohoto řízení dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny s tím, že nelze učinit závěr o jednotě uvedených řízení a posuzovat přiměřenost jejich délky jako celek. Rozhodnutí ve správním řízení musí být vydávány ve lhůtách zákonných, zatímco v soudním řízení ve lhůtách přiměřených.\nSoud se zabýval nejprve řízením před správními orgány. Soud vycházel zejména z usnesení Ústavního soudu III. ÚS 1257/2013 ze dne [datum] a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], a to v tom směru, že pakliže Ministerstvo obrany v rámci svých zástupců reagovalo na podněty žalobce, jednalo se o rozhodnutí v materiálním slova smyslu. Za dané situace tak bylo na místě, aby tyto orgány postupovaly v souladu s ust. § 71 odst. 3 správního řádu s tím, že ve věci měli vydat své rozhodnutí do 30 dnů od podání žádosti. Toto se nestalo, v daném případě bylo o žádosti žalobce rozhodnuto s 19 denním zpožděním, v druhém případě se 70 denním zpožděním. Soud tak dospěl k závěru, že zde bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.\nDále se soud zabýval průběhem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a to v tom směru, že řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, před Městským soudem v Praze, Nejvyšším správním soudem a soudem Ústavním. Řízení bylo zahájeno dne [datum], Městský soud v Praze rozhodl dne [datum] tak, že žalobu zamítl, o podané kasační stížnosti ze dne [datum] nejvyšší správní soud rozhodl dne [datum] a k podané ústavní stížnosti potom ze dne [datum] rozhodl Ústavní soud dne [datum]. Řízení tak trvalo dohromady cca 5 let a 5 měsíců. Co se týká nepřiměřenosti délky řízení a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, soud odkazuje na specifika správního řízení s tím, že u Městského soudu v Praze jako u soudu, který se zabýval přezkumem správních rozhodnutí je postupováno podle soudního řádu správního. Zároveň je nutné poukázat právě na specifika tohoto typu řízení, kdy bylo rozhodnuto věc nařízení jednání pouze na základě předložených vyjádření a listinných důkazů. Nelze konstatovat, že by v období, kdy soud ničeho nečinní, toto období bylo možné definovat jako období nečinnosti. Stejně tak potom Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v lhůtě přiměřené, co se týká Ústavní soudu, zde trvalo rozhodování cca 2 roky. Zde je nutné poukázat na skutečnost, že Ústavní soud je specifickým orgánem státu, rozhoduje o otázkách ústavnosti a řízení u něj je potom objektivně o něco delší. Soud tak neshledal, že by v tomto řízení zahájeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.\nSoud se nicméně dále ještě zabýval významem řízení pro žalobce, a to v tom směru, že je nutné poukázat na rozhodnutí zejména Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/2013 ze dne [datum], a to konkrétně na čl. 18 ve kterém je konstatováno, že již dne [datum] byl žalobce za strany ministra obrany upozorněn na promlčení tohoto typu nároku, které žalobce již v předchozích řízeních uplatňoval a o kterých se také vyjadřoval Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud, že se jedná o nároky obdobné a i z tohoto důvodu vlastně o nich ve věci dále již nejednal neboť o nich již bylo rozhodnuto. Také je nutné poukázat na skutečnost, že i za situace, kdy způsob vypořádání se s jednotlivými nároky nebyl zcela správný, tato skutečnost nic nemění na tom, že v konečném důsledku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno. Případné konstatování nečinnosti by za těchto okolností mohlo vést v závislosti na tom, která právní úprava řízení ve věci služebního poměru se aplikuje vydání zamítavého nebo zastavovacího rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že co se týká právě významu řízení pro žalobce, tento se odvíjí od pocitu nejistoty ohledně doby vydání rozhodnutí. V tomto případě však žalobce již od roku 2007, ještě před vlastně podáním svých žádostí byl informován ze strany původního žalovaného o tom, že jeho nároky jsou již promlčeny, stejně tak potom v případě, že by bylo dospěno k závěru ze strany ministerstva obrany, že se jedná o podněty o kterých by bylo nutné formálně rozhodnout podle správního řádu, žalobce by nebyl s těmito nároky nijak úspěšný, neboť v případě rozhodnutí by se jednalo o rozhodnutí, buď je zamítavé nebo by bylo řízení z důvodu duplicity zastaveno. Žalobce tak nemohl v žádném případě být v pocitu nejistoty ohledně výsledku tohoto řízení, neboť již před podáním žaloby mu muselo být zřejmé na základě již provedených řízení, že s tímto řízením nebude i s těmito nároky nebude ve věci v žádném případě úspěšný. Soud tak dospěl k závěru, že co se týká soudního řízení, zde jednak neshledal porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, co se týká řízení před správními orgány, zde dospěl na základě rozhodnutí Ústavního soudu k závěru, že je nutné posoudit přípisy původního žalovaného, a to ministra obrany jako rozhodnutí, která měla být vydána v zákonné lhůtě podle správního řádu, což se nestalo a došlo tak k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Zároveň však soud nedospěl k závěru, že by za toto pochybení, za tento nesprávný úřední postup žalobci měla příslušet náhrada zadostiučinění v penězích, neboť již od počátku jednání, od počátku řízení žalobce věděl, že se svými nároky nemůže být ve věci úspěšný a nemohla mu tak ani vzniknout nemajetková újma v takovém rozsahu a v takové intenzitě, aby bylo na místě její odškodnění v penězích. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě.\nVzhledem k situaci, že byl žalobce co, do základu úspěšný, soud mu přiznal i náhradu cestovného vozem [příjmení] [příjmení] 1,2 8V, RZ 7 S3 [číslo], spotřeba 7,3/4,8/5,7litrů/100km [obec] [obec] a zpět (94 km).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2016:15.C.182.2016.2","publishedAt":"2022-08-25","decisionAt":"2016-12-15","caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":182,"year":2016,"pageNumber":91},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Růžička","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o [číslo] - Kč s přísl.","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":160,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":82,"lexYear":98,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"56","lexNumber":150,"lexYear":2002,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["DISKRIMINACE","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","NEMAJETKOVA_UJMA","PENEZITE_PLNENI","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}