{"uuid":"e8b5fbfc-07f9-481a-be73-492f05ccbe24","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený obecnou zmocněnkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 49 500 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 1. 2022, č. j. 12 C 139/2021-26,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení.\nII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 16. 4. 2021 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu o zaplacení z částky 41 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dovodil, že nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byl prokázán nájemní vztah mezi účastníky, který trval i v dubnu 2021, a zůstalo nezpochybněno tvrzení žalobce, že za tento měsíc žalovaná nájemné podle nájemní smlouvy nezaplatila. Proto vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč představující nájemné za dubem 2021. Dále dospěl k závěru, že ani přes výzvu soudu žalobce nedoplnil tvrzení o tom, podle jaké nájemní smlouvy a za jaké období je dluh ve výši 40 000 Kč, kdy bylo nájemné za jednotlivé měsíce splatné a neprokázal ani tvrzení, z čeho dovozuje povinnost žalované zaplatit žalobci 1 500 Kč za úhradu spotřebované elektrické energie. Proto žalobu o zaplacení částky 41 500 Kč zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadal pouze výrok, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč, jak upřesnil při odvolacím jednání. Namítal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a žalobce neměl možnost při jednání doplnit svá tvrzení i označit důkazy. Soud nevzal v úvahu omluvu žalobce, že se ze zdravotních důvodů nemůže zúčastnit nařízeného jednání. Navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, to je v části výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobce a řízení doplnil zjištěním, že se žalovaná v roce 2021 z bytu odstěhovala a byt žalobci předala tím, že mu nechala klíče v zámku vyklizeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části není věcně správné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze žalobních tvrzení a připojených nájemních smluv soud zjistil, že nájemní vztah mezi účastníky začal od 1. 1. 2020 na základě nájemní smlouvy z 18. 12. 2019 uzavřené na dobu neurčitou s nájemným ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dne 1. 1. 2021 uzavřeli účastníci novou nájemní smlouvu (změnili smlouvu původní), kdy určili nájemné ve výši 8 000 Kč. Zároveň týž den podepsali dohodu o tom, že žalovaná dluží žalobci celkem 42 000 Kč za šest měsíců nájemného. Byť zde není uvedeno, za jaké měsíce dluh na nájemním vznikl, a dohoda tak jeví známky neurčitosti projevu vůle, nelze pominout, že ze žalobních tvrzení je jasné, že žalovaná neplatila žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč po dobu 6 měsíců. Protože dohoda byla uzavírána 1. 1. 2021, není pochyb, že jde o dluh na nájemném za rok 2020. Z této částky žalovaná zaplatila 2 000 Kč. Dluh zůstal ve výši 40 000 Kč. Žalovaná převzala osobně zásilku s opisem žaloby, takže věděla, z čeho se nárok žalobce odvíjí, Přesto se nikterak nebránila a tvrzení žalobce nezpochybnila. Naopak poté, co převzala 30. 4. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu a výpovědí nájemního vztahu, po nějaké době byt vyklidila a odstěhovala se. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nezpochybnila ani ta žalobní tvrzení, podle kterých dluží žalobci 40 000 Kč jako dlužné nájemné za rok 2020. Proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované tento dluh žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož počátek vázal na doručení opisu žaloby žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud se zabýval i důvodem, který uvedl žalobce ve svém odvolání. Nedospěl však k závěru, že by bylo řízení před soudem stiženo procesní vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce se sice k nařízenému jednání omluvil, avšak nežádal, aby se jednání nekonalo, že chce využít svého práva se jednání zúčastnit. Pokud tedy soud prvního stupně jednal v jeho nepřítomnosti, bylo to v souladu s § 101 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl v řízení pouze nepatrný neúspěch (nárok na zaplacení částky 1 500 Kč), jinak bylo žalobě zcela vyhověno. Proto odvolací soud přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty představuje soudní poplatek za každé z řízení, to je 2 475 Kč a 2 075 Kč, celkem 4 550 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 16. 4. 2021 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu o zaplacení z částky 41 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dovodil, že nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byl prokázán nájemní vztah mezi účastníky, který trval i v dubnu 2021, a zůstalo nezpochybněno tvrzení žalobce, že za tento měsíc žalovaná nájemné podle nájemní smlouvy nezaplatila. Proto vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč představující nájemné za dubem 2021. Dále dospěl k závěru, že ani přes výzvu soudu žalobce nedoplnil tvrzení o tom, podle jaké nájemní smlouvy a za jaké období je dluh ve výši 40 000 Kč, kdy bylo nájemné za jednotlivé měsíce splatné a neprokázal ani tvrzení, z čeho dovozuje povinnost žalované zaplatit žalobci 1 500 Kč za úhradu spotřebované elektrické energie. Proto žalobu o zaplacení částky 41 500 Kč zamítl.\n2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Napadal pouze výrok, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč, jak upřesnil při odvolacím jednání. Namítal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a žalobce neměl možnost při jednání doplnit svá tvrzení i označit důkazy. Soud nevzal v úvahu omluvu žalobce, že se ze zdravotních důvodů nemůže zúčastnit nařízeného jednání. Navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.\n3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.\n4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, to je v části výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobce a řízení doplnil zjištěním, že se žalovaná v roce 2021 z bytu odstěhovala a byt žalobci předala tím, že mu nechala klíče v zámku vyklizeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části není věcně správné.\n5. Ze žalobních tvrzení a připojených nájemních smluv soud zjistil, že nájemní vztah mezi účastníky začal od 1. 1. 2020 na základě nájemní smlouvy z 18. 12. 2019 uzavřené na dobu neurčitou s nájemným ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dne 1. 1. 2021 uzavřeli účastníci novou nájemní smlouvu (změnili smlouvu původní), kdy určili nájemné ve výši 8 000 Kč. Zároveň týž den podepsali dohodu o tom, že žalovaná dluží žalobci celkem 42 000 Kč za šest měsíců nájemného. Byť zde není uvedeno, za jaké měsíce dluh na nájemním vznikl, a dohoda tak jeví známky neurčitosti projevu vůle, nelze pominout, že ze žalobních tvrzení je jasné, že žalovaná neplatila žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč po dobu 6 měsíců. Protože dohoda byla uzavírána 1. 1. 2021, není pochyb, že jde o dluh na nájemném za rok 2020. Z této částky žalovaná zaplatila 2 000 Kč. Dluh zůstal ve výši 40 000 Kč. Žalovaná převzala osobně zásilku s opisem žaloby, takže věděla, z čeho se nárok žalobce odvíjí, Přesto se nikterak nebránila a tvrzení žalobce nezpochybnila. Naopak poté, co převzala 30. 4. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu a výpovědí nájemního vztahu, po nějaké době byt vyklidila a odstěhovala se. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná nezpochybnila ani ta žalobní tvrzení, podle kterých dluží žalobci 40 000 Kč jako dlužné nájemné za rok 2020. Proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované tento dluh žalobci zaplatit spolu s úrokem z prodlení, jehož počátek vázal na doručení opisu žaloby žalované.\n6. Odvolací soud se zabýval i důvodem, který uvedl žalobce ve svém odvolání. Nedospěl však k závěru, že by bylo řízení před soudem stiženo procesní vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce se sice k nařízenému jednání omluvil, avšak nežádal, aby se jednání nekonalo, že chce využít svého práva se jednání zúčastnit. Pokud tedy soud prvního stupně jednal v jeho nepřítomnosti, bylo to v souladu s § 101 odst. 2 o. s. ř.\n7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl v řízení pouze nepatrný neúspěch (nárok na zaplacení částky 1 500 Kč), jinak bylo žalobě zcela vyhověno. Proto odvolací soud přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty představuje soudní poplatek za každé z řízení, to je 2 475 Kč a 2 075 Kč, celkem 4 550 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku zákon nepřipouští dovolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2022:64.Co.84.2022.1","publishedAt":"2022-05-18","decisionAt":"2022-05-10","caseNumber":{"senate":64,"registry":"CO","index":84,"year":2022,"pageNumber":48},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jana","lastName":"Vyletová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 1. 2022, č. j. 12 C 139/2021-26,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":139,"year":2021,"pageNumber":26},"affectedDate":"2022-01-13","courtCode":"OSKV","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_NAJEMNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}