{"uuid":"e9c487b2-4fad-4cc5-b06a-7033fe41f769","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 6.561,33 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.961,33 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- s úrokem z prodlení ve výši 2.708,43 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- s úrokem ve výši 7.980,60 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.961,33 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- s úrokem 23,72 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2.600 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.\nII. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.961,33 Kč\n- s úrokem z prodlení ve výši 2.708,43 Kč\n- s úrokem ve výši 7.980,60 Kč\n- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021\n- s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.961,33 Kč za dobu od 2. 3. 2021 do zaplacení\n- s úrokem 23,72 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021\rdo zaplacení.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.561,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.708,43 Kč, s úrokem ve výši 7.980,60 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", smlouvu o půjčce, na základě níž tentýž den převzal v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 3.200 Kč, to vše formou 58 splátek po 240 Kč týdně. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem splatil 5.400 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Úroky kapitalizované částkou 7.980,60 Kč byly vypočteny v sazbě 23,72 % ročně z téže jistiny za dobu od 28. 12. 2015 do 15. 1. 2021. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.708,43 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z téže jistiny za totéž období. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 16. 11. 2014 požádal žalovaný na formuláři Karta zákazníka o půjčku. Uvedl, že bydlí jako nájemník v rodinném domě, má již u téhož původního věřitele aktivní jinou půjčku, pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, příjmy domácnosti činí 28.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti představují 3.500 Kč na nájemné a inkaso, 7.000 Kč na výdaje, 1.500 Kč na splátky půjček či alimenty a 690 Kč výdaje na telefon. Celkové výdaje domácnosti byly vypočteny na 12.690 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů 15.310 Kč byl původním věřitelem označen jako použitelný příjem. Původní věřitel měl k ověření těchto skutečností nájemní smlouvu, doklad o inkasu, živnostenský list a fakturu. Obsah těchto listin není soudu znám. Tentýž den 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s původním věřitelem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", označeným jako úvěrující, smlouvu o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ve smlouvě původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 8.000 Kč a žalovaný potvrdil převzetí této částky při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc poplatek 5.920 Kč za poskytnutí peněžních prostředků, který se skládá z úroku 1.120 Kč, z administrativního poplatku 1.600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku 13.920 Kč měl žalovaný splatit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na půjčku pouze 5.400 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2021 uzavřel původní věřitel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta na straně 7 seznamu i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z 12. 2. 2021, který byl odeslán žalovanému doporučeně dne 15. 2. 2021. Žalovaný v něm byl vyzván, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 10. 2022, který byl žalovanému téhož dne odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 8.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu a je osobou samostatně výdělečně činnou. Původní věřitel nezjišťoval příjem žalovaného, nýbrž příjmy blíže nespecifikované domácnosti, které měly činit 28.000 Kč. Tuto výši příjmu původní věřitel nikterak neověřil, když k ověření měl k dispozici živnostenský list a blíže nespecifikovanou fakturu, přičemž z těchto listin nelze dovodit čistý příjem žalovaného za několik měsíců předcházejících poskytnutí žalované zápůjčky. Původní věřitel zjišťoval měsíční výdaje domácnosti blíže nespecifikované, nikoliv výdaje žalovaného. Nájem nebo inkaso měly činit 3.500 Kč, nespecifikované výdaje 7.000 Kč, splátky půjčky anebo alimenty 1.500 Kč a výdaje na telefon 690 Kč. K ověření měl původní věřitel nájemní smlouvu a doklad sdruženého inkasa, jejichž obsah není soudu znám. Není zřejmé, kolik Kč činily výdaje žalovaného, nikoli blíže nespecifikované domácnosti, na bydlení či inkaso, případně jaká byla výše dalších výdajů. Výdaj 1.500 Kč měsíčně na splátky půjčky či alimenty představuje zřejmě splátky dřívější půjčky žalovaného, když žalovaný do karty zákazníka uvedl, že má u téhož původního věřitele jinou aktivní půjčku. Tento dřívější závazek žalovaného nebyl specifikován, nebylo zjišťováno, v jaké je výši, a po jak dlouhou dobu ještě žalovaný je povinen hradit splátky. Soud v této souvislosti z předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 10. 10. 2022 zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejen z žalované půjčky, ale ještě ze smlouvy o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" která byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným 23. 6. 2014 a žalovaný podle ní obdržel 10.000 Kč v hotovosti. V postupu původního věřitele ohledně zkoumání poměrů žalovaného nelze přehlédnout, že žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec a číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", což je adresa obecního úřadu, na níž se žalovaný nemohl zdržovat. Pouze do karty zákazníka, nikoli do smlouvy o půjčce, uvedl žalovaný jinou adresu, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"ulice a číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaný nemá zřejmě uspořádané poměry týkající se bydlení, když není přihlášen k pobytu na adrese, na níž se skutečně zdržuje. Tato okolnost má obvykle za následek riziko spočívající ve zhoršené možnosti kontaktování žalovaného, a tudíž i dobytnosti pohledávky. Lze tedy shrnout, že žalovaný před uzavřením žalované smlouvy o půjčce byl již u téhož původního věřitele zadlužen, jeho příjmy a výdaje nebyly řádně zjištěny ani ověřeny a žalovaný byl přihlášen k pobytu na úřední adrese, kde se nemohl zdržovat. Za takové situace původní věřitel nemohl porovnat skutečné příjmy žalovaného s jeho výdaji a dosavadními závazky a nemohl učinit závěr, že žalovaný bude schopen zápůjčku splatit, to vše za situace, kdy žalovaný neměl ještě splacenou dřívější zápůjčku od téhož původního věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. Původní věřitel s ohledem na výše uvedené okolnosti poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je žalovaná smlouva o zápůjčce neplatná. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, podle něhož s ohledem na nízkou výši půjčky 8.000 Kč bylo zkoumání úvěruschopnosti provedené původním věřitelem dostačující. Tato částka může být pro některé osoby zanedbatelná s ohledem na jejich poměry, avšak naproti tomu pro jiné osoby může být značná. U žalovaného nelze toto posouzení provést, když jeho příjem nebyl zjištěn ani ověřen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a stejně tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách, ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty 1 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 8.000 Kč a vrátil pouze 5.400 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 2.600 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis z 12. 2. 2021, který byl žalovanému odeslán 15. 2. 2021. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 18. 2. 2021, žalovaný měl podle výzvy plnit do 10 dnů, tedy do 1. 3. 2021. Ode dne následujícího 2. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 2.600 Kč s úrokem z prodlení až od 2. 3. 2021 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, a to ohledně části jistiny, úroků z prodlení a úroků z úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaný měl ve sporu úspěch ohledně větší části předmětu řízení než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.561,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.708,43 Kč, s úrokem ve výši 7.980,60 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce, na základě níž tentýž den převzal v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 3.200 Kč, to vše formou 58 splátek po 240 Kč týdně. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem splatil 5.400 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Úroky kapitalizované částkou 7.980,60 Kč byly vypočteny v sazbě 23,72 % ročně z téže jistiny za dobu od 28. 12. 2015 do 15. 1. 2021. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.708,43 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z téže jistiny za totéž období. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.\n2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.\n3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 16. 11. 2014 požádal žalovaný na formuláři Karta zákazníka o půjčku. Uvedl, že bydlí jako nájemník v rodinném domě, má již u téhož původního věřitele aktivní jinou půjčku, pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, příjmy domácnosti činí 28.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti představují 3.500 Kč na nájemné a inkaso, 7.000 Kč na výdaje, 1.500 Kč na splátky půjček či alimenty a 690 Kč výdaje na telefon. Celkové výdaje domácnosti byly vypočteny na 12.690 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů 15.310 Kč byl původním věřitelem označen jako použitelný příjem. Původní věřitel měl k ověření těchto skutečností nájemní smlouvu, doklad o inkasu, živnostenský list a fakturu. Obsah těchto listin není soudu znám. Tentýž den 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], označeným jako úvěrující, smlouvu o půjčce [číslo]. Ve smlouvě původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 8.000 Kč a žalovaný potvrdil převzetí této částky při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc poplatek 5.920 Kč za poskytnutí peněžních prostředků, který se skládá z úroku 1.120 Kč, z administrativního poplatku 1.600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku 13.920 Kč měl žalovaný splatit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na půjčku pouze 5.400 Kč.\n4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta na straně 7 seznamu i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z 12. 2. 2021, který byl odeslán žalovanému doporučeně dne 15. 2. 2021. Žalovaný v něm byl vyzván, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 10. 2022, který byl žalovanému téhož dne odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.\n5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 8.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.\n6. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.\n7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu a je osobou samostatně výdělečně činnou. Původní věřitel nezjišťoval příjem žalovaného, nýbrž příjmy blíže nespecifikované domácnosti, které měly činit 28.000 Kč. Tuto výši příjmu původní věřitel nikterak neověřil, když k ověření měl k dispozici živnostenský list a blíže nespecifikovanou fakturu, přičemž z těchto listin nelze dovodit čistý příjem žalovaného za několik měsíců předcházejících poskytnutí žalované zápůjčky. Původní věřitel zjišťoval měsíční výdaje domácnosti blíže nespecifikované, nikoliv výdaje žalovaného. Nájem nebo inkaso měly činit 3.500 Kč, nespecifikované výdaje 7.000 Kč, splátky půjčky anebo alimenty 1.500 Kč a výdaje na telefon 690 Kč. K ověření měl původní věřitel nájemní smlouvu a doklad sdruženého inkasa, jejichž obsah není soudu znám. Není zřejmé, kolik Kč činily výdaje žalovaného, nikoli blíže nespecifikované domácnosti, na bydlení či inkaso, případně jaká byla výše dalších výdajů. Výdaj 1.500 Kč měsíčně na splátky půjčky či alimenty představuje zřejmě splátky dřívější půjčky žalovaného, když žalovaný do karty zákazníka uvedl, že má u téhož původního věřitele jinou aktivní půjčku. Tento dřívější závazek žalovaného nebyl specifikován, nebylo zjišťováno, v jaké je výši, a po jak dlouhou dobu ještě žalovaný je povinen hradit splátky. Soud v této souvislosti z předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 10. 10. 2022 zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejen z žalované půjčky, ale ještě ze smlouvy o půjčce [číslo] která byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným 23. 6. 2014 a žalovaný podle ní obdržel 10.000 Kč v hotovosti. V postupu původního věřitele ohledně zkoumání poměrů žalovaného nelze přehlédnout, že žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu [obec a číslo], což je adresa obecního úřadu, na níž se žalovaný nemohl zdržovat. Pouze do karty zákazníka, nikoli do smlouvy o půjčce, uvedl žalovaný jinou adresu, [obec], [ulice a číslo]. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaný nemá zřejmě uspořádané poměry týkající se bydlení, když není přihlášen k pobytu na adrese, na níž se skutečně zdržuje. Tato okolnost má obvykle za následek riziko spočívající ve zhoršené možnosti kontaktování žalovaného, a tudíž i dobytnosti pohledávky. Lze tedy shrnout, že žalovaný před uzavřením žalované smlouvy o půjčce byl již u téhož původního věřitele zadlužen, jeho příjmy a výdaje nebyly řádně zjištěny ani ověřeny a žalovaný byl přihlášen k pobytu na úřední adrese, kde se nemohl zdržovat. Za takové situace původní věřitel nemohl porovnat skutečné příjmy žalovaného s jeho výdaji a dosavadními závazky a nemohl učinit závěr, že žalovaný bude schopen zápůjčku splatit, to vše za situace, kdy žalovaný neměl ještě splacenou dřívější zápůjčku od téhož původního věřitele.\n8. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. Původní věřitel s ohledem na výše uvedené okolnosti poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je žalovaná smlouva o zápůjčce neplatná. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, podle něhož s ohledem na nízkou výši půjčky 8.000 Kč bylo zkoumání úvěruschopnosti provedené původním věřitelem dostačující. Tato částka může být pro některé osoby zanedbatelná s ohledem na jejich poměry, avšak naproti tomu pro jiné osoby může být značná. U žalovaného nelze toto posouzení provést, když jeho příjem nebyl zjištěn ani ověřen.\n9. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a stejně tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.\n10. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách, ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty 1 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 8.000 Kč a vrátil pouze 5.400 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 2.600 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat.\n11. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.\n12. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis z 12. 2. 2021, který byl žalovanému odeslán 15. 2. 2021. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 18. 2. 2021, žalovaný měl podle výzvy plnit do 10 dnů, tedy do 1. 3. 2021. Ode dne následujícího 2. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.\n13. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 2.600 Kč s úrokem z prodlení až od 2. 3. 2021 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, a to ohledně části jistiny, úroků z prodlení a úroků z úvěru.\n14. Žalovaný měl ve sporu úspěch ohledně větší části předmětu řízení než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSBI:2023:8.C.137.2023.1","publishedAt":"2023-10-11","decisionAt":"2023-07-26","caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":137,"year":2023,"pageNumber":70},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Soňa","lastName":"Nedbalová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSBI","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 6 561,33 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2392","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1880","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1882","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_NAJEMNI","SMLOUVA_O_PUJCCE","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}