{"uuid":"e9fb51a4-6af1-4421-a5ef-a274b8c96aef","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Michaely Janošcové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený opatrovnicí advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vyklizení bytu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2026, č. j. 9 C 202/2025-37","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 513 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátka sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 513 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokátka sídlem , adresa advokáta, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" vymezenou v budově č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", stojící na pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „byt“), a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně pak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Řízení bylo zatíženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to neumožnění přítomnosti žalovaného, čímž mu bylo odepřeno jeho základní ústavní právo na přístup k soudu a byla založena zásadní nerovnost účastníků řízení. Skutečnost, že je žalovaný pacientem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", nemůže jít k jeho tíži. Žalovanému byl ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník pro řízení, což není důvodem, aby mu bylo odepřeno před soudem vypovídat, vyjadřovat se k prováděným důkazům, či dokonce, aby jím navrhované důkazy vůbec nebyly prováděny. Důkaz výslechem žalovaného byl navrhován k prokázání jeho tvrzení, že má řádný právní titul byt užívat, a to jak v podobě nájemní smlouvy uzavřené ústně, tak ve formě souhlasu s užíváním bytu ze strany své matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále soud neprovedl žalovaným navržený výslech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", manželky žalobce a matky žalovaného, která dala žalovanému souhlas s užíváním tohoto bytu. Žalovaný byt nepřetržitě užívá k bydlení od roku 2010, kdy se zde nastěhoval, a skutečnost, že zde fyzicky nepobývá z důvodu svého léčení v nemocnici nemůže být posuzována jako neužívání tohoto bytu. Žalovaný zde má po celou dobu své věci a má v úmyslu se po skončení léčení navrátit. Soud prvního stupně nesprávně považoval svědeckou výpověď ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" za nadbytečnou. Pro případ, že by žalovaný neprokázal, že se jednalo o sjednání nájemní smlouvy, nadále platí, že měl souhlas obou rodičů s užíváním bytu v jejich společném jmění manželů. Užívání bytu nelze považovat za běžnou záležitost, která by mohla být platně řešena bez součinnosti či souhlasu druhého z manželů. V režimu společného jmění nelze bez dalšího stavět žalobní nárok na jednostranném odvolání souhlasu jedním z manželů, jestliže druhý z manželů se zánikem užívacího titulu nesouhlasí. Žalobce tvrdil, že se jeho manželka a matka žalovaného v bytě nezdržuje, s žalobcem nekomunikuje, ale toto tvrzení nijak neprokazoval. Žalovaný trvá na svém tvrzení, že žaloba na vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž tento rozpor je umocněn nepříznivým zdravotním stavem žalovaného. Žalovaný trpí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"diagnóza","anonStyle":"ANON"},{"text":", v důsledku čehož byl uznán invalidním a pobírá invalidní důchod. Soud prvního stupně se v rámci testu proporcionality zásahů do práv účastníků přiklonil na stranu žalobce z důvodu, že byl „žalovaný řešen pro protiprávní jednání vůči žalobci“, když zcela pomíjí skutečnost, že žalovaný tak činil z důvodu své ","anonStyle":"NONE"},{"text":"diagnóza","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve stavu nepříčetnosti. Nejednalo se tak o protiprávní jednání a je nutno k otázce příčetnosti žalovaného přihlédnout, což soud prvního stupně neučinil. Ve vztahu k výroku II o náhradě nákladů řízení navrhoval aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na svou finanční a majetkovou situaci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku jako správného, když žalovaný nemá žádný titul k užívání bytu. Jde-li o procesní pochybení, pak žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem, který uplatňoval jeho práva, navrhoval důkazy. Důkaz výslechem žalovaného byl navrhován k prokázání tvrzení žalovaného o dlouhodobosti užívání bytu, přičemž dlouhodobost důvod k bydlení nezakládá; dále k prokázání tvrzení o uzavření nájemní smlouvy, přičemž pro vznik nájmu je nezbytná úplatnost, ale žalovaný žalobci nic nehradil, na chodu domácnosti se nepodílel, naturální plnění žalovaného nemůže založit nájemní vztah. Konečně pak svůj účastnický výslech žalovaný navrhoval k prokázání tvrzení, že matka žalovaného souhlas s bydlením v bytě neodvolala. Jelikož žalobce žalovanému pouze bezplatně umožnil užívání bytu, přičemž tento souhlas odvolal, žalovaný byt užívá bez právního důvodu; souhlas matky žalovaného na posouzení věci ničeho nemění; dle § 714 o. z. je třeba se dovolat relativní neplatnosti právního jednání (odvolání souhlasu žalobce), ale matka žalovaného se relativní neplatnosti tohoto právního jednání nedovolala, když žalovaný to ani netvrdí; proto ani výslech matky žalovaného nebyl nezbytný. Zdravotní stav žalovaného byl prokázán jinak. Rozpor s dobrými mravy nelze posuzovat toliko s ohledem na zdravotní stav žalovaného, ale je třeba hodnotit i zájmy žalobce, nelze přehlédnout, že docházelo ze strany žalovaného k závažným konfliktům, výhrůžkám ze strany žalovaného, k zásahům orgánů státní moci, bylo vydáno předběžné opatření ve věci domácího násilí, kdy žalovaný byl z bytu vykázán, což mělo negativní vliv na zdravotní stav žalobce, proto zde není dán rozpor s dobrými mravy. Nejsou dány důvody k aplikaci § 150 o. s. ř., ale rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalovaného není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení. Pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Ačkoliv se žalovaný od 2. 10. 2025 nachází v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo mezi účastníky nesporným, že žalovaný má v bytě stále své osobní věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Okresní soud věc posoudil podle § 2201, § 2235 odst. 1, § 2238, § 2189, § 2190, § 714 odst. 1 a 2 a § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud souhlasí s jeho závěrem, že mezi stranami nedošlo ke vzniku nájmu bytu, jelikož nebyly splněny podmínky stanovené v § 2238 o. z., aby mohl být za řádného nájemce považován. V podrobnostech rovněž odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (zejm. bod 22).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi stranami sporu došlo k uzavření smlouvy o výprose ve smyslu § 2189 o. z., když podle odvolacího soudu se jedná o odvozený užívací vztah, kdy možnost žalovaného v bytě bydlet byla vázána (odvozena) na souhlas žalobce, přičemž žalobce souhlas odvolal. V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že odvozeným právním důvodem bydlení v bytě u osoby, jíž nesvědčí jiný důvod, je také okolnost, že nájemce či vlastník bytu s bydlením této další osoby v bytě souhlasí. Tento právní důvod zaniká odvoláním souhlasu nájemce, resp. vlastníka s jejím dalším bydlením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 959/96, uveřejněný pod č. 58/1997 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2002, sp. zn. 26 Cdo 718/2002, nebo ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 405/2014, a judikaturu v nich uvedenou, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 114/99). Kromě vysloveného souhlasu s bydlením další podmínky pro vznik odvozeného právního důvodu bydlení (např. vedení společné domácnosti s vlastníkem či nájemcem) z uvedené judikatury neplynou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3286/2020 (jehož závěry jsou aplikovatelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.) plyne „Jde-li o jednotku, která je ve společném jmění manželů (jako v projednávané věci), spravují ji oba manželé nebo jeden z nich podle dohody (srov. § 713 odst. 1 o. z., neuplatní-li se majetkový režim odlišný od zákonného režimu). Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.), a to pod sankcí relativní neplatnosti, jíž je třeba se dovolat (§ 714 odst. 2, § 586 odst. 2 o. z.). I v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), byla správa majetku ve společném jmění založena (§ 145 odst. 2) na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů mohl vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech bylo třeba souhlasu obou manželů; jinak byl právní úkon (relativně – srov. § 40a obč. zák.) neplatný. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava obsažená v o. z. je založena rovněž na rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a na koncepci relativní neplatnosti právního jednání, lze závěry vyslovené v poměrech obč. zák. aplikovat i v poměrech o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018, uveřejněný pod č. 96/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). O. z. pojem běžných záležitostí nijak nedefinuje, stejně jako obč. zák. blíže nevymezoval pojem obvyklé správy (§ 145 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013) ani pojem běžných záležitostí týkající se společných věcí (§ 145 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Judikatura za úkony přesahující běžné záležitosti (obvyklou správu) považovala např. prodej nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1963, sp. zn. 3 Cz 55/63, uveřejněné pod číslem 15/1964 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), darování nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1971, sp. zn. 1 Cz 93/71, uveřejněné pod číslem 21/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), výzvu k vrácení nemovitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2731/2000). S těmito případy lze považovat za srovnatelné, umožní-li společní vlastníci časově neomezené užívání své bytové jednotky jiné osobě, neboť nejde o pravidelnou či obvyklou záležitost týkající se společného jmění.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pro posouzení této věci je významným, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zda odvolání souhlasu žalobcem lze podřadit pod obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, když obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů; v ostatních případech je třeba souhlasu obou manželů, tedy v poměrech stávající právní úpravy rozlišování jednání v běžných či neběžných záležitostech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ačkoliv předmětný byt náleží do společného jmění manželů (tj. žalobce a jeho manželky, matky žalovaného), manželka žalobce se dlouhodobě nachází v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, je nutno, aby takové důkazy sám zopakoval (srov. například žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2180/2008). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je však ustálena též v závěru, že důkaz listinou není třeba opakovat s ohledem na jeho povahu a způsob jeho provedení, jež jsou odlišné od výslechu svědků či účastníků (příp. znalce). Vzhledem k tomu, že se obsah listiny opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání, tento důkaz hodnotit jinak a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (z četné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. například rozsudek ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, uveřejněný pod číslem 72/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 938/2005, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3345/2009, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1102/2013).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud zjistil z usnesení Policie ČR ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", že manželka žalobce v této věci podala vysvětlení dne 22. 1. 2022, kdy mj. uvedla, že s žalobcem žijí odděleně, nachází se v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", o vzájemných problémech žalobce a žalovaného nic neví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud žalobce namítal, že matka žalovaného se relativní neplatnosti právního jednání žalobce (odvolání souhlasu) nedovolala, když žalovaný to ani netvrdí, pak podání žalovaného (vyjádření k žalobě, odvolání) je nutno posuzovat podle jejich obsahu, přičemž je zřejmé, že právě této námitky se žalovaný dovolává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud má za to, že v této věci, a to s ohledem na konkrétní okolnost případu, se jedná, pokud jde o odvolání souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným, toliko o běžnou záležitost (obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů). Významná pro posouzení věci je právě dlouhodobost, po kterou manželka žalobce v bytě nebydlí, o vzájemných problémech mezi žalobcem a žalovaným nic neví, není osobně vystavena následkům konkrétního chování žalovaného vůči žalobci (fyzické útoky, výhrůžky zabitím, vulgární nadávky), a to bez ohledu na to, že takto žalovaný jedná z důvodu svého zdravotního stavu. Nelze proto akceptovat, aby odvolání souhlasu žalobce s bydlením žalovaného v bytě bylo posouzeno jako neběžná záležitost a bylo tak vázáno na souhlas manželky žalobce, popř. dovolání se relativní neplatnosti právního jednání žalobce ze strany jeho manželky, která v bytě po dlouhou dobu nebydlí, a která by v podstatě nutila žalobce setrvávat v současném problémovém soužití s žalovaným. Odvoláním souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným došlo k zániku odvozeného užívacího vztahu žalovaného k bytu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Jak uvedl Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Důvodná není odvolací námitka žalovaného ohledně opomenutých důkazů. S ohledem na shora uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že odvolání souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným je běžnou záležitostí, nemá důkaz výslechem matky žalovaného relevantní souvislosti s předmětem řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalovaného ohledně krácení jeho procesních práv, která byla primárně spojena s námitkou opomenutého důkazu, a to účastnickým výslechem žalovaného. Tento důkaz byl navrhován k prokázání jeho tvrzení ohledně jeho zdravotního stavu a dále ohledně jeho tvrzení o nepřetržitém užívání bytu, sjednání úplaty a existence souhlasu matky žalovaného s užíváním bytu. Tvrzení žalovaného o jeho zdravotním stavu bylo prokázáno jinak (zprávou o zdravotním stavu). Okolnosti stran nepřetržitého užívání bytu, sjednání úplaty a existence souhlasu matky žalovaného s užíváním bytu žalovaným nebyly pro posouzení věci významné (viz shora), za této situace rovněž výslech žalovaného nebyl opomenutým důkazem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jde-li o námitku žalovaného, že žaloba na vyklizení je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na zdravotní stav žalovaného, pak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že právní jednání žalobce nelze dle § 2 odst. 3 o. z. shledat v tomto konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy, nejedná se ani dle § 8 o. z. o zjevné zneužití práva žalobcem, které by nepožívalo právní ochrany. V této věci nelze zohlednit toliko zdravotní stav žalovaného, ale je nutné zohlednit také to, že žalobce (vlastník bytu), není povinen snášet nevhodné a agresivní chování žalovaného vůči jeho osobě, a to i s přihlédnutím k jeho věku a zdravotnímu stavu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Protože rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o řízení o žalobě, je ve věci samé, tj. ve výroku I, správný, byl v tomto výroku (I) podle § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Ve vztahu k nákladovému výroku II, žalovaný navrhoval aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na jeho zdravotní stav a majetkové poměry (je nemajetný, jediný příjem představuje invalidní důchod, který mu chodí na jeho osobní účet v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde se žalovaný nachází od 2. 10. 2025 dosud, se kterým nemůže disponovat). Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde dány důvodu pro aplikaci § 150 o. s. ř., a proto ve výroku II rozsudek okresního soudu změnil tak, že procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když pro odvolací řízení již odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány odměnou za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu, která dle § 9 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) činí 2 300 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT za tento úkon ve výši 450 Kč, náhrada za ztátu času dle § 14 odst. 1 a 3 AT za dvě započaté půlhodiny, tj. 300 Kč, a cestovné 463 Kč (při vzdálenosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zpět celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" km, průměrné spotřebě vozidla 8,4 l/100 km, pohonná hmota nafta, v ceně dle vyhlášky), celkem 3 513 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. s tím, že je tak povinen učinit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , hodnota,  vymezenou v budově č. p. , hodnota, , stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa,  (dále jen „byt“), a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II).2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně pak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Řízení bylo zatíženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to neumožnění přítomnosti žalovaného, čímž mu bylo odepřeno jeho základní ústavní právo na přístup k soudu a byla založena zásadní nerovnost účastníků řízení. Skutečnost, že je žalovaný pacientem , právnická osoba, , nemůže jít k jeho tíži. Žalovanému byl ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník pro řízení, což není důvodem, aby mu bylo odepřeno před soudem vypovídat, vyjadřovat se k prováděným důkazům, či dokonce, aby jím navrhované důkazy vůbec nebyly prováděny. Důkaz výslechem žalovaného byl navrhován k prokázání jeho tvrzení, že má řádný právní titul byt užívat, a to jak v podobě nájemní smlouvy uzavřené ústně, tak ve formě souhlasu s užíváním bytu ze strany své matky , jméno FO, . Dále soud neprovedl žalovaným navržený výslech , jméno FO, , manželky žalobce a matky žalovaného, která dala žalovanému souhlas s užíváním tohoto bytu. Žalovaný byt nepřetržitě užívá k bydlení od roku 2010, kdy se zde nastěhoval, a skutečnost, že zde fyzicky nepobývá z důvodu svého léčení v nemocnici nemůže být posuzována jako neužívání tohoto bytu. Žalovaný zde má po celou dobu své věci a má v úmyslu se po skončení léčení navrátit. Soud prvního stupně nesprávně považoval svědeckou výpověď , jméno FO,  za nadbytečnou. Pro případ, že by žalovaný neprokázal, že se jednalo o sjednání nájemní smlouvy, nadále platí, že měl souhlas obou rodičů s užíváním bytu v jejich společném jmění manželů. Užívání bytu nelze považovat za běžnou záležitost, která by mohla být platně řešena bez součinnosti či souhlasu druhého z manželů. V režimu společného jmění nelze bez dalšího stavět žalobní nárok na jednostranném odvolání souhlasu jedním z manželů, jestliže druhý z manželů se zánikem užívacího titulu nesouhlasí. Žalobce tvrdil, že se jeho manželka a matka žalovaného v bytě nezdržuje, s žalobcem nekomunikuje, ale toto tvrzení nijak neprokazoval. Žalovaný trvá na svém tvrzení, že žaloba na vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, přičemž tento rozpor je umocněn nepříznivým zdravotním stavem žalovaného. Žalovaný trpí , diagnóza, , v důsledku čehož byl uznán invalidním a pobírá invalidní důchod. Soud prvního stupně se v rámci testu proporcionality zásahů do práv účastníků přiklonil na stranu žalobce z důvodu, že byl „žalovaný řešen pro protiprávní jednání vůči žalobci“, když zcela pomíjí skutečnost, že žalovaný tak činil z důvodu své , diagnóza,  ve stavu nepříčetnosti. Nejednalo se tak o protiprávní jednání a je nutno k otázce příčetnosti žalovaného přihlédnout, což soud prvního stupně neučinil. Ve vztahu k výroku II o náhradě nákladů řízení navrhoval aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na svou finanční a majetkovou situaci.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku jako správného, když žalovaný nemá žádný titul k užívání bytu. Jde-li o procesní pochybení, pak žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem, který uplatňoval jeho práva, navrhoval důkazy. Důkaz výslechem žalovaného byl navrhován k prokázání tvrzení žalovaného o dlouhodobosti užívání bytu, přičemž dlouhodobost důvod k bydlení nezakládá; dále k prokázání tvrzení o uzavření nájemní smlouvy, přičemž pro vznik nájmu je nezbytná úplatnost, ale žalovaný žalobci nic nehradil, na chodu domácnosti se nepodílel, naturální plnění žalovaného nemůže založit nájemní vztah. Konečně pak svůj účastnický výslech žalovaný navrhoval k prokázání tvrzení, že matka žalovaného souhlas s bydlením v bytě neodvolala. Jelikož žalobce žalovanému pouze bezplatně umožnil užívání bytu, přičemž tento souhlas odvolal, žalovaný byt užívá bez právního důvodu; souhlas matky žalovaného na posouzení věci ničeho nemění; dle § 714 o. z. je třeba se dovolat relativní neplatnosti právního jednání (odvolání souhlasu žalobce), ale matka žalovaného se relativní neplatnosti tohoto právního jednání nedovolala, když žalovaný to ani netvrdí; proto ani výslech matky žalovaného nebyl nezbytný. Zdravotní stav žalovaného byl prokázán jinak. Rozpor s dobrými mravy nelze posuzovat toliko s ohledem na zdravotní stav žalovaného, ale je třeba hodnotit i zájmy žalobce, nelze přehlédnout, že docházelo ze strany žalovaného k závažným konfliktům, výhrůžkám ze strany žalovaného, k zásahům orgánů státní moci, bylo vydáno předběžné opatření ve věci domácího násilí, kdy žalovaný byl z bytu vykázán, což mělo negativní vliv na zdravotní stav žalobce, proto zde není dán rozpor s dobrými mravy. Nejsou dány důvody k aplikaci § 150 o. s. ř., ale rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení. Pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní].6. Ačkoliv se žalovaný od 2. 10. 2025 nachází v , právnická osoba, , bylo mezi účastníky nesporným, že žalovaný má v bytě stále své osobní věci.7. Okresní soud věc posoudil podle § 2201, § 2235 odst. 1, § 2238, § 2189, § 2190, § 714 odst. 1 a 2 a § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).8. Odvolací soud souhlasí s jeho závěrem, že mezi stranami nedošlo ke vzniku nájmu bytu, jelikož nebyly splněny podmínky stanovené v § 2238 o. z., aby mohl být za řádného nájemce považován. V podrobnostech rovněž odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (zejm. bod 22).9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi stranami sporu došlo k uzavření smlouvy o výprose ve smyslu § 2189 o. z., když podle odvolacího soudu se jedná o odvozený užívací vztah, kdy možnost žalovaného v bytě bydlet byla vázána (odvozena) na souhlas žalobce, přičemž žalobce souhlas odvolal. V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že odvozeným právním důvodem bydlení v bytě u osoby, jíž nesvědčí jiný důvod, je také okolnost, že nájemce či vlastník bytu s bydlením této další osoby v bytě souhlasí. Tento právní důvod zaniká odvoláním souhlasu nájemce, resp. vlastníka s jejím dalším bydlením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 959/96, uveřejněný pod č. 58/1997 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2002, sp. zn. 26 Cdo 718/2002, nebo ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 405/2014, a judikaturu v nich uvedenou, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 114/99). Kromě vysloveného souhlasu s bydlením další podmínky pro vznik odvozeného právního důvodu bydlení (např. vedení společné domácnosti s vlastníkem či nájemcem) z uvedené judikatury neplynou.10. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3286/2020 (jehož závěry jsou aplikovatelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.) plyne „Jde-li o jednotku, která je ve společném jmění manželů (jako v projednávané věci), spravují ji oba manželé nebo jeden z nich podle dohody (srov. § 713 odst. 1 o. z., neuplatní-li se majetkový režim odlišný od zákonného režimu). Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.), a to pod sankcí relativní neplatnosti, jíž je třeba se dovolat (§ 714 odst. 2, § 586 odst. 2 o. z.). I v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), byla správa majetku ve společném jmění založena (§ 145 odst. 2) na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů mohl vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech bylo třeba souhlasu obou manželů; jinak byl právní úkon (relativně – srov. § 40a obč. zák.) neplatný. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava obsažená v o. z. je založena rovněž na rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a na koncepci relativní neplatnosti právního jednání, lze závěry vyslovené v poměrech obč. zák. aplikovat i v poměrech o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018, uveřejněný pod č. 96/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). O. z. pojem běžných záležitostí nijak nedefinuje, stejně jako obč. zák. blíže nevymezoval pojem obvyklé správy (§ 145 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013) ani pojem běžných záležitostí týkající se společných věcí (§ 145 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Judikatura za úkony přesahující běžné záležitosti (obvyklou správu) považovala např. prodej nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1963, sp. zn. 3 Cz 55/63, uveřejněné pod číslem 15/1964 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), darování nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1971, sp. zn. 1 Cz 93/71, uveřejněné pod číslem 21/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), výzvu k vrácení nemovitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2731/2000). S těmito případy lze považovat za srovnatelné, umožní-li společní vlastníci časově neomezené užívání své bytové jednotky jiné osobě, neboť nejde o pravidelnou či obvyklou záležitost týkající se společného jmění.“11. Pro posouzení této věci je významným, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zda odvolání souhlasu žalobcem lze podřadit pod obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, když obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů; v ostatních případech je třeba souhlasu obou manželů, tedy v poměrech stávající právní úpravy rozlišování jednání v běžných či neběžných záležitostech.12. Ačkoliv předmětný byt náleží do společného jmění manželů (tj. žalobce a jeho manželky, matky žalovaného), manželka žalobce se dlouhodobě nachází v , právnická osoba, .13. Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, je nutno, aby takové důkazy sám zopakoval (srov. například žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2180/2008). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je však ustálena též v závěru, že důkaz listinou není třeba opakovat s ohledem na jeho povahu a způsob jeho provedení, jež jsou odlišné od výslechu svědků či účastníků (příp. znalce). Vzhledem k tomu, že se obsah listiny opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání, tento důkaz hodnotit jinak a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (z četné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. například rozsudek ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, uveřejněný pod číslem 72/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 938/2005, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3345/2009, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1102/2013).14. Odvolací soud zjistil z usnesení Policie ČR ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , že manželka žalobce v této věci podala vysvětlení dne 22. 1. 2022, kdy mj. uvedla, že s žalobcem žijí odděleně, nachází se v , právnická osoba,  v , adresa, , o vzájemných problémech žalobce a žalovaného nic neví.15. Pokud žalobce namítal, že matka žalovaného se relativní neplatnosti právního jednání žalobce (odvolání souhlasu) nedovolala, když žalovaný to ani netvrdí, pak podání žalovaného (vyjádření k žalobě, odvolání) je nutno posuzovat podle jejich obsahu, přičemž je zřejmé, že právě této námitky se žalovaný dovolává.16. Odvolací soud má za to, že v této věci, a to s ohledem na konkrétní okolnost případu, se jedná, pokud jde o odvolání souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným, toliko o běžnou záležitost (obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů). Významná pro posouzení věci je právě dlouhodobost, po kterou manželka žalobce v bytě nebydlí, o vzájemných problémech mezi žalobcem a žalovaným nic neví, není osobně vystavena následkům konkrétního chování žalovaného vůči žalobci (fyzické útoky, výhrůžky zabitím, vulgární nadávky), a to bez ohledu na to, že takto žalovaný jedná z důvodu svého zdravotního stavu. Nelze proto akceptovat, aby odvolání souhlasu žalobce s bydlením žalovaného v bytě bylo posouzeno jako neběžná záležitost a bylo tak vázáno na souhlas manželky žalobce, popř. dovolání se relativní neplatnosti právního jednání žalobce ze strany jeho manželky, která v bytě po dlouhou dobu nebydlí, a která by v podstatě nutila žalobce setrvávat v současném problémovém soužití s žalovaným. Odvoláním souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným došlo k zániku odvozeného užívacího vztahu žalovaného k bytu.17. Jak uvedl Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).18. Důvodná není odvolací námitka žalovaného ohledně opomenutých důkazů. S ohledem na shora uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že odvolání souhlasu žalobce s užíváním bytu žalovaným je běžnou záležitostí, nemá důkaz výslechem matky žalovaného relevantní souvislosti s předmětem řízení.19. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalovaného ohledně krácení jeho procesních práv, která byla primárně spojena s námitkou opomenutého důkazu, a to účastnickým výslechem žalovaného. Tento důkaz byl navrhován k prokázání jeho tvrzení ohledně jeho zdravotního stavu a dále ohledně jeho tvrzení o nepřetržitém užívání bytu, sjednání úplaty a existence souhlasu matky žalovaného s užíváním bytu. Tvrzení žalovaného o jeho zdravotním stavu bylo prokázáno jinak (zprávou o zdravotním stavu). Okolnosti stran nepřetržitého užívání bytu, sjednání úplaty a existence souhlasu matky žalovaného s užíváním bytu žalovaným nebyly pro posouzení věci významné (viz shora), za této situace rovněž výslech žalovaného nebyl opomenutým důkazem.20. Jde-li o námitku žalovaného, že žaloba na vyklizení je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na zdravotní stav žalovaného, pak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že právní jednání žalobce nelze dle § 2 odst. 3 o. z. shledat v tomto konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy, nejedná se ani dle § 8 o. z. o zjevné zneužití práva žalobcem, které by nepožívalo právní ochrany. V této věci nelze zohlednit toliko zdravotní stav žalovaného, ale je nutné zohlednit také to, že žalobce (vlastník bytu), není povinen snášet nevhodné a agresivní chování žalovaného vůči jeho osobě, a to i s přihlédnutím k jeho věku a zdravotnímu stavu.21. Protože rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o řízení o žalobě, je ve věci samé, tj. ve výroku I, správný, byl v tomto výroku (I) podle § 219 o. s. ř. potvrzen.22. Ve vztahu k nákladovému výroku II, žalovaný navrhoval aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na jeho zdravotní stav a majetkové poměry (je nemajetný, jediný příjem představuje invalidní důchod, který mu chodí na jeho osobní účet v , právnická osoba, , kde se žalovaný nachází od 2. 10. 2025 dosud, se kterým nemůže disponovat). Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde dány důvodu pro aplikaci § 150 o. s. ř., a proto ve výroku II rozsudek okresního soudu změnil tak, že procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když pro odvolací řízení již odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány odměnou za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu, která dle § 9 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) činí 2 300 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT za tento úkon ve výši 450 Kč, náhrada za ztátu času dle § 14 odst. 1 a 3 AT za dvě započaté půlhodiny, tj. 300 Kč, a cestovné 463 Kč (při vzdálenosti , adresa,  zpět celkem , hodnota,  km, průměrné spotřebě vozidla 8,4 l/100 km, pohonná hmota nafta, v ceně dle vyhlášky), celkem 3 513 Kč.24. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. s tím, že je tak povinen učinit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:57.Co.128.2026.1","publishedAt":"2026-10-13","decisionAt":"2026-09-02","caseNumber":{"senate":57,"registry":"Co","index":128,"year":2026,"pageNumber":63},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Severová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o vyklizení bytu","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":202,"year":2025,"pageNumber":37},"affectedDate":"2026-02-23","courtCode":"OSFM","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"29","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"714","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1040","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","NAKLADY_RIZENI","VYPROSA","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}