{"uuid":"eb15b922-6245-4f49-b6a9-def4809c11cd","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dominika Židka, Ph.D., a přísedících Ing. Miloše Sladkého a JUDr. Jaromíra Šíra ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro neplatnost skončení pracovního poměru","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí dané žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatné, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 64 618,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení státu ve výši 19 041,79 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí dané žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatné, se zamítá.II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 64 618,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení státu ve výši 19 041,79 Kč, to do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dne 18. 9. 2024 (doručené téhož dne), neboť má za to, že žalovaná s ním od návratu po delší pracovní neschopnosti vyvíjela soustavný nátlak na ukončení pracovního poměru dohodou bez odstupného, a když tento postup odmítl, začala vůči němu uplatňovat kroky směřující k jeho „vytlačení“ z pracovního místa (nařízení čerpání dovolené, předložení nového – nižšího – platového výměru, odebrání služebního vozidla a požadavek každodenního dojíždění na pracoviště do Tábora, ačkoli obvyklé pracoviště měl v Praze), přičemž zdůraznil, že snížení mzdy ze základních 35 000 Kč s bonusovou složkou až 60 % na částku okolo 24 100 Kč hodnotí jako mimořádný a nestandardní krok představující ekonomický nátlak, a současně poukázal na nerovné zacházení v tom, že ostatní vedoucí středisek (a i dispečeři) měli služební vozidlo k dispozici, zatímco jemu bylo po návratu fakticky určeno dojíždění veřejnou dopravou, včetně požadavků, které vnímal jako zbytečně zatěžující a ponižující. Následně mu byly v rychlém sledu předloženy vytýkací dopisy (12. 9. a 13. 9. 2024) a poté mu byla doručena výpověď odůvodněná tvrzeným soustavným méně závažným porušováním povinností zaměstnance ve smyslu § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž žalobce namítal, že vytýkaná porušení (zejména tvrzené absence na pracovišti a tvrzené nesplnění administrativních povinností) jsou smyšlená a účelově připravená jen proto, aby mohl být pracovní poměr ukončen bez vyplacení zákonného odstupného. Podle jeho názoru nebyl naplněn žádný z uplatněných výpovědních důvodů, a pokud jde o výtky v oblasti zadávání údajů, tzv. deníku záznamu o výkonu vozidla (dále jen „DZVA“ nebo „stazka“) zdůraznil běžnou praxi několikadenního (případně i týdenního) prodlení při evidenci a nepřiměřenost postupu žalované, která mu měla vytýkat prodlevu prakticky bezprostředně po odjezdu dispečera na dovolenou, a to v situaci, kdy měl vedle svých obvyklých povinností převzít i část agendy dispečera; obdobně popřel, že by žalovaná unesla důkazní břemeno ohledně neomluvené nepřítomnosti dne 11. 9. a 12. 9. 2024, když poukázal na to, že v rozhodné době mu nebyla stanovena pevná obědová pauza a časové úseky, které mu žalovaná kladla k tíži, odpovídají řádově desítkám minut, během nichž se podle něj mohl pohybovat v areálu pracoviště a plnit úkoly mimo kancelář. K incidentu s cestujícím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce namítal, že nešlo o hrubé jednání, nýbrž o běžné ověřování oprávněnosti požadavku na náhradu, kdy zpočátku vycházel z údaje, že spoj jel (později došlo k upřesnění data), a v konečném důsledku byla částka stejně uhrazena; k vytýkanému nevhodnému chování vůči jednatelce žalované žalobce zdůraznil, že je nutno hodnotit celý kontext vztahů po návratu z nemocenské (nabídka skončení dohodou, následné snížení mzdy a další kroky), které popsal jako „bossing“ a provokativní vytváření podkladů pro ukončení pracovního poměru. Pokud jde o tvrzené „zpronevěření“ v souvislosti s neproplacením částky za pracovní obuv, žalobce to označil nanejvýš za administrativní pochybení bez prokázaného úmyslu a poukazoval na to, že na pracovišti nebyla standardně vedena potvrzení o převzetí dokladů ani o výplatě hotovosti, což podle něj ztěžuje po letech spolehlivou rekonstrukci jednotlivých výplat a nahrává účelovým tvrzením. Současně namítal, že některé výpovědi dalších řidičů o neproplacených částkách jsou časově vzdálené a byly iniciovány až dodatečně, takže je nelze bez dalšího přičítat jako relevantní důvod pro rozvázání pracovního poměru ve věci, o níž se vede řízení; současně tvrdil, že výpověď nesplňuje zákonné požadavky na skutkové vymezení důvodu a je proto neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná ve vyjádřeních k žalobě a v následných podáních namítala, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dne 18. 9. 2024 je platným rozvázáním pracovního poměru, neboť uplatněný výpovědní důvod byl dán, byl ve výpovědi dostatečně skutkově konkretizován a žalobce se vytýkaného jednání dopustil. Žalovaná zdůraznila, že žalobce v žalobě podle jejího názoru ani řádně a včas nekonkretizoval, v čem spatřuje neplatnost výpovědi, resp. nijak konkrétně nerozporoval samotné výpovědní důvody. Jako stěžejní skutkový základ výpovědi žalovaná uváděla zejména (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu) při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na nějž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložit blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Žalovaná tato porušení povinností hodnotila jako závažná a podřaditelná pod § 52 písm. g) zákoníku práce; současně tvrdila, že s ohledem na předchozí písemná upozornění by byly splněny předpoklady i pro rozvázání pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování povinností. K dalším tvrzením žalobce o údajné diskriminaci, nátlaku či „bossingu“ žalovaná uvedla, že jsou nepravdivá, a vysvětlovala, že čerpání dovolené po návratu z pracovní neschopnosti proběhlo na žádost žalobce, služební vozidlo nebylo po dobu jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti využíváno k pracovním cestám a po návratu mu byly řádně udělovány pokyny ke služebním cestám; případný „nižší“ mzdový výměr žalovaná spojovala s tím, že žalobce odmítl převzít provozní pokladnu střediska, a tedy nebyl ochoten plnit část povinností spojených s výkonem vedoucí pozice. Žalovaná dále konkretizovala i dílčí skutkové děje, pro něž byl žalobce před výpovědí písemně upozorněn, zejména že neplnil povinnost průběžně doplňovat a kontrolovat DZVA v systému žalované, čímž měl ztížit řízení provozu, a že byl bez omluvy nepřítomen na pracovišti v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., přičemž žalovaná dovozovala, že tvrzená „obědová přestávka“ tyto absence neomlouvá, neboť časově nekorespondovala s přestávkou na jídlo a oddych. Žalovaná k prokázání uvedených tvrzení navrhovala provedení řady listinných důkazů (zejména e-mailovou komunikaci a interní dokumenty) a výslechy označených svědků, přičemž v dalších podáních akcentovala, že z provedených výpovědí svědků a listin vyplývá správnost její skutkové verze a že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po skutkové stránce je mezi účastníky řízení nesporná existence pracovního poměru a pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 (vedoucí střediska, místo výkonu práce Česká republika) v textaci, jak je založena na č. l. 61–63 soudního spisu, doručení a textace výpovědi ze dne 18. 9. 2024, jak je založena na č. l. 64–65, předchozí písemná upozornění (výtky) ze dne 12. 9. a 13. 9. 2024, jak jsou založeny na č. l. 39 a 41, přičemž žalobce jejich obsah (tj. co je mu vytýkáno) sporuje, avšak jejich doručení uznává a faktické ukončení pracovního poměru dne 18. 9. 2024. Dále je mezi stranami nesporné, že žalobce skutečně o jednatelce žalované uvedl, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“ a také je nesporný obsah e-mailové komunikace mezi žalobcem a jednatelkou žalované v textaci, jak je založena na č. l. 30–36 a 40. Konečně je mezi stranami nesporný mzdový výměr ze dne 2. 9. 2024 s nesouhlasem žalobce s obsahem tohoto mzdového výměru tak, jak je založen na č. l. 38 a fakt, že žalobce odmítl převzít provozní pokladnu (viz č. l. 37 soudního spisu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z těchto listin a souhlasných vyjádření účastníků řízení se podává, že je po skutkové stránce mezi stranami nesporné (soud události řadí chronologicky), že žalobce se po dlouhodobé nemocenské vrátil dne 19. 8. 2024 do zaměstnání u žalované, přičemž mu bylo po vzájemné dohodě nařízeno čerpání dovolené v období od 19. 8. 2024 do 30. 8. 2024 (pátek). Po návratu do zaměstnání dne 2. 9. 2024 (pondělí) žalovaná chtěla žalobci předat nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč (základní hrubé měsíční mzdy), který žalovaný odmítl převzít (původní mzdový výměr byl na částku 35 000 Kč – viz č. l. 67). Dne 3. 9. 2024 proběhla mezi žalobcem a jednatelkou žalované e-mailová komunikace, kde žalovanému byl určen výkon práce v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to včetně určení vlakové dopravy do zaměstnání z Prahy, byla mu určena pracovní doba (6:00 h. – 14:30 h.), a bylo mu sděleno, jaké bude pobírat stravné a cestovné. Dne 4. 9. 2024 žalobce odmítl převzít provozní pokladnu na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a téhož dne převzal nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč. Dne 6. 9. 2024 sdělila jednatelka žalované žalobci, že žalobce má být v pracovní době v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a že má využít pro návrat z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vlak ve 14:37 h., což žalobce potvrdil e-mailem se sdělením „rozumím“. Dne 12. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 1“), kde bylo uvedeno, že „kontrolou grafikonu střediska ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 11.9.2024 v čase 17:01 hod. bylo zjištěno, že nemáte doplněny žádné činnosti řidičů za měsíc září 2024 k datu 11.9.2024. V systému autobusové dopravy jsou zadány pouze informace o dovolených nebo dlouhodobých nemocech, které zadával do systému vedoucí střediska p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tím znemožňujete relevantně sledovat stavy řidičů, dodržování přestávek, délku předpokládaných přesčasů, možnost nasazení řidičů. Díky nezadaným DZVA může dojít k prodlevě při pravidelných údržbách vozového parku.“ Žalobce byl též v tomto dokumentu poučen ve smyslu § 301 zákoníku práce a bylo mu doslova sděleno, že „pokud v následujících 6 měsících znovu porušíte povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k Vámi vykonávané práci, může Vám dát zaměstnavatel výpověď v souladu s § 52 odst. g Zákoníku práce v platném znění.“ Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dalšího dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 2“), podle kterého se měl žalobce dále dopustit porušení povinností spočívajícího v neomluvené absenci, když dne 11. 9. 2024 v čase od 13:08 do 13:38 hodin neměl být přítomen na pracovišti ani v jiné kanceláři na autobusovém nádraží v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ačkoli se podle zaměstnavatelem stanoveného a jím odsouhlaseného režimu měl v uvedené době zdržovat v kanceláři. Zaměstnavatel dovozuje neomluvenost nepřítomnosti mimo jiné z toho, že měl mít určen návrat vlakem ve 14:37 hodin, pracoviště je umístěno v bezprostřední blízkosti železniční stanice a nebyl mu dán pokyn k jiným cestám ani nebyla oznámena překážka, která by jej k opuštění pracoviště opravňovala. Obdobně mu je vytýkáno, že dne 12. 9. 2024 měl být v čase od 13:20 do 14:27 hodin rovněž nepřítomen na pracovišti i v jiných kancelářích na autobusovém nádraží v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to za situace, kdy se podle stejného pokynu zaměstnavatele měl v této době zdržovat v kanceláři, neměl povolené jiné služební cesty a zaměstnavatele neinformoval o překážce v práci, která by jeho nepřítomnost omlouvala. Zaměstnavatel i tuto nepřítomnost kvalifikuje jako neomluvenou absenci a současně ji hodnotí jako opětovné porušení povinností ve smyslu upozornění na možnost výpovědi při další recidivě a poučil žalobce jako v prvním případě. Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 v 10:33 h. byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém mu určila pauzu na oběd v čase 11:00 – 13:30 h. od pondělí do pátku. Dne 13. 9. 2024 ve 19:25 h. byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém jej požádala, aby provedl kontrolu a doplnění veškerých odjetých DZVA do grafikonu za období od 1. 9. 2024 do 15. 9. 2024 s termínem dokončení 17. 9. 2024 do 12:00 hodin. Dne 17. 9. 2024 v 11:25 h. zaslal žalobce jednatelce žalované e-mail, že veškerá DZVA, která byla předána, jsou zadána do grafikonu. Konečně dne 18. 9. 2024 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru, ve které jsou jednak rekapitulovány vytýkací dopisy 1 a 2 a dále uvedeno, že zaměstnavatel zjistil další porušení pracovních povinností, a to (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na nějž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně (","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložit blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Tyto tři činy zaměstnavatel hodnotil jako závažné porušení pracovních povinností. Současně uvedl, že se žalobce těchto porušení povinností dopustil i přes upozornění ve vytýkacích dopisech 1 a 2. Proto se žalobcem rozvázal pracovní poměr podle § 52 písm. g) zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní dobou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnance žalované, zjistil, že je řidičem a dispečerem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobce osobně zná z pracovních poměrů v rámci této skupiny, přičemž byl přítomen předání výpovědi žalobci na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kam přijel v doprovodu jednatelky žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dalších osob (mj. pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Svědek popsal, že samotné předání výpovědi proběhlo klidně a standardně, bez vyhrocené situace, bez vulgarit či fyzického konfliktu; žalobci mělo být sděleno, že pracovním poměrem „končí“ s dvouměsíční výpovědní dobou, a žalobce měl odevzdat pracovní pomůcky (např. notebook, telefon, klíče), načež účastníci odešli. Svědek vysvětlil, že jeho přítomnost měla sloužit jako „svědecký doprovod“ z důvodu obavy jednatelky, že předání může být vyhrocené; uvedl rovněž, že mezi zaměstnanci panovala nespokojenost s žalobcem a že i on sám měl se žalobcem v minulosti pracovní konflikty (zejména ohledně tržeb a předávání podkladů). V obecné rovině svědek hodnotil žalobce jako nezodpovědného vedoucího, když uvedl, že v době, kdy byl žalobce jeho nadřízeným, podle jeho vnímání žalobce nebýval na středisku v situacích, kdy bylo třeba zajistit plánování či běžný chod, a jeho nepřítomnost měla působit provozní obtíže; část těchto tvrzení vztahoval k působení žalobce na jiných střediscích v rámci skupiny (","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"), přičemž k některým okolnostem o vztazích mezi žalobcem a jednatelkou uvedl, že je zná jen zprostředkovaně z vyjádření jednatelky. K dotazu na pokladní incident v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" svědek vypověděl, že na středisku došlo ke krádeži hotovosti z trezoru a že ve věci zasahovala policie, aniž by však byl přímým svědkem samotného odcizení. Dále svědek popsal, že vedoucí střediska podle jeho znalosti zajišťuje a kontroluje chod střediska v plném rozsahu (mj. kontrolu plánování směn dispečerem, provozní a organizační otázky, komunikaci s objednateli), a vyjádřil se i k oběhu DZVA, když uvedl, že dispečer plánuje směny v systému, tiskne příslušné „stazky“ pro řidiče, po vykonání směny řidič doplní údaje (např. kilometry) a odevzdá je dispečerovi, který je následně zadává do systému a archivuje; současně uvedl, že pokud by dispečer nebyl přítomen, může zadávání výjimečně zajistit i vedoucí střediska, ačkoli u nich na středisku podle jeho zkušenosti obvykle vždy dispečer přítomen je. K evidenci pracovní doby svědek uvedl, že na jejich středisku nejsou „píchačky“, nicméně určitá evidence či kontrola je vedena prostřednictvím přihlášení do počítačového systému a organizace práce vedoucím střediska; k obědovým přestávkám svědek sdělil, že pevně stanovený čas oběda je vzhledem k provozu nerealistický a v praxi se stravování řeší operativně tak, aby nebyl narušen nepřetržitý provoz.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnance žalované na středisku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zjistil, že svědek původně pracoval jako řidič autobusu a v rozhodné době se současně zaučoval na práci dispečera (s tím, že formálně měl mít smluvní zařazení dispečera až od pozdějšího data), přičemž žalobce znal jako vedoucího střediska a byl vůči němu v postavení podřízeného řidiče. Svědek popsal, že v září 2024 byl opakovaně přítomen na středisku při návštěvách jednatelky žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která jej požádala, aby byl přítomen jako svědek při předávání písemností žalobci; uvedl, že obsah výpovědi jako takové nečetl, nicméně vnímal, že šlo o předání dopisu do vlastních rukou a o záznam (protokol) o pokusu o předání, přičemž žalobce zpočátku převzetí odmítal a následně písemnost převzal, s tím, že to bude řešit „jinou cestou“ (rozuměno právní cestou). Svědek dále vypověděl, že byl přítomen situaci, kdy žalobce před dvěma svědky na jednatelku pokřikoval a nevhodně se choval, mimo jiné jí řekl, že se na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, a že tuto skutečnost potvrdil svým podpisem na příslušné listině. K otázce přítomnosti žalobce na středisku svědek uvedl, že v praxi se objevovaly dotazy a „kontroly“, zda se žalobce na pracovišti nachází, a že mu jednatelka telefonicky volala s tím, že prověřuje, zda je žalobce na středisku; svědek připustil, že se v té době opakovaně řešilo, zda žalobce v Táboře je či není, a že se také stávalo, že se jej řidiči ptali, kde žalobce je, protože potřebovali vyřídit běžné provozní záležitosti (zejména proplácení nákladů řidičů, např. psychotesty, zdravotní prohlídky, karty do tachografu apod., případně jiné administrativní úkony). Svědek v této souvislosti popsal vlastní zkušenost s proplacením nákladu na výměnu karty do tachografu, kdy doklad žalobci předal, avšak proplacení podle něj trvalo několik měsíců; současně uvedl, že vnímal i další případy, kdy proplácení některých dokladů mělo být zpožděné či podle jeho informací vůbec neproběhlo, přičemž vysvětloval, že někteří zaměstnanci se zdráhají opakovaně urgovat. K provozní stránce střediska svědek (již jako osoba, která postupně získala zkušenost s řízením provozu a následně i vedoucí funkcí) popsal, že zadávání a zpracování DZVA je nutno vykonávat průběžně, protože jde o vysoké objemy podkladů, na jejichž základě se po uzávěrce měsíce zpracovávají mzdy a další návazné výstupy, a že při standardním chodu tuto agendu vykonává dispečer, přičemž v době nepřítomnosti dispečera ji musí zajistit vedoucí; současně uvedl, že práce vyžaduje fyzickou přítomnost na pracovišti (mj. kvůli převzetí podkladů), byť některé kontroly lze provádět i mimo kancelář, a že docházka se eviduje měsíčním přehledem a dále je kontrolovatelná i podle činností zaznamenaných v používaném programu. Svědek dále uvedl, že na středisku není pevně rigidní režim typu „píchaček“, že pracovní doba je s ohledem na provoz dopravce v praxi pružná a je klíčová dostupnost na telefonu, přičemž při dřívějším odchodu z pracoviště je obvyklé tuto skutečnost hlásit. Na dotaz k incidentu se zákazníkem svědek uvedl, že žádnému konfliktu žalobce s cestujícím přítomen nebyl. K doručování zásilek dále vypověděl, že dopravní ředitel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se na středisku rovněž sháněl po žalobci s tím, že mu chce předat zásilku, avšak svědek si nebyl jist obsahem (pouze připustil možnost, že mohlo jít o některý z dopisů), a popsal situaci tak, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce nezastihl a odešel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnance žalované, zjistil, že svědek zajišťuje přepravu jednatelky žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž žalobce osobně nezná blíže, viděl jej pouze několikrát na poradách v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědek vypověděl, že byl jednatelkou požádán, aby se v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" účastnil jako svědek předání (resp. předávacího úkonu) souvisejícího s ukončením působení žalobce na středisku, a to z důvodu obavy, aby bylo prokazatelně předáno „vše tak, jak má“, neboť podle vysvětlení jednatelky „na pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" není moc velký spoleh“; uvedl, že šlo o výjimečnou situaci, nikoli o jeho běžnou roli při běžných kontrolách či cestách. Samotný průběh předání svědek hodnotil jako spíše klidný, bez výrazné agresivity, byť podle něj žalobcovo vystupování nebylo vlídné; potvrdil, že po předání se podepisoval „papír po tom předání“, přičemž uvedl, že jednatelka obsah listiny před podpisy četla, avšak svědek si již nepamatoval konkrétní znění ani to, zda by dnes s jistotou potvrdil jednotlivé formulace z listiny týkající se výroků žalobce vůči jednatelce (konkrétní urážlivé výroky si po čase nevybavil). Svědek dále uvedl, že při samotném předávání nebyla přítomna žádná třetí osoba mimo zaměstnance, nicméně v závěru, kdy již jednání končilo, se na středisku objevily další osoby se svými požadavky: nejprve žena, která měla uplatňovat pohledávku ve výši přibližně 900 Kč, a následně muž, který požadoval asi 300 Kč za taxislužbu a tvrdil, že tuto záležitost řeší již přibližně rok či déle; svědek popsal, že v těchto případech se hledaly podklady (u částky 900 Kč měl být dohledáván doklad a řešeno, že peníze měly být vyzvednuty, ale dotyčné nebyly vyplaceny), zatímco u částky 300 Kč uvedl, že žalobce měl původně naznačovat, že peníze nedá, a poté se někam odebral (není si jist, zda do pokladny či jinam), přičemž svědek si již nevzpomněl na konkrétní tón či případný konflikt v komunikaci mezi žalobcem a těmito osobami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", tatéra a cestujícího žalované, zjistil, že svědek služeb žalované využívá na pravidelných, obcí dotovaných „vesnických“ spojích v okolí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalobce osobně viděl pouze jednou, přičemž jej následně opakovaně sháněl na autobusovém nádraží v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", avšak podle jeho zkušenosti jej zpravidla nezastihl. Svědek popsal událost z počátku školního roku (první školní den, kdy „nepřijel autobus“), kdy na zastávce čekal spolu s dalšími cestujícími, následně telefonicky kontaktoval řidičku spoje (svou bývalou manželku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), která mu sdělila, že má dovolenou a spoj nepojede, a doporučila mu, aby si vzal taxi; svědek proto objednal taxislužbu, kterou uhradil, naložil i další čekající cestující a zajistil tak dopravu. Následně se svědek obrátil na žalobce na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s požadavkem na proplacení nákladů na taxi, když žalobci předal originál dokladu a současně mu sdělil, že spoj skutečně nejel; vysvětlil, že věc nechtěl „hrotit“ podnětem na kraj či obec, protože šlo o výjimečný případ a zároveň s ohledem na to, že řidičkou byla jeho bývalá manželka. Svědek uvedl, že z prvního kontaktu s žalobcem nabyl dojem neochoty a arogantního, nevšímavého přístupu („arogance moci“), v jehož důsledku byl přesvědčen, že mu náklady nebudou proplaceny; popsal, že žalobce měl doklad převzít způsobem, který svědek vnímal jako nedbalý, a že následně žalobce nebyl dlouhodobě k zastižení, a to ani při opakovaných pokusech svědka (v řádu několika návštěv během zhruba jednoho roku, případně i dotazování přes bývalou manželku) zjistit, v jakém stavu je vyřízení jeho požadavku. Svědek dále vypověděl, že proplacení se nakonec uskutečnilo až po více než roce, když byl upozorněn, že se na středisku nachází „vedení“ žalované, načež se dostavil a po vysvětlení situace mu žalobce podle jeho výpovědi peníze vyplatil bez dokladu a bez potvrzení, a to tak, že s ním odešel k bankomatu na nádraží a částku mu předal v hotovosti; svědek přitom uvedl, že mu bylo podezřelé, že žalobce je ochoten plnit „okamžitě“ a ze svého, a vnímal to jako nestandardní, zejména s ohledem na předchozí průběh. K samotnému jednání svědek uvedl, že chování žalobce nehodnotí jako vysloveně hrubé, nýbrž jako neprofesionální, odměřené a nevšímavé, přičemž žalobce měl při pozdější komunikaci navíc zpochybňovat, že autobus nejel, a uvádět, že spoj jel, případně že jel „záskok“, a dokonce měl zmiňovat konkrétního řidiče; svědek však trval na tom, že v daný den nic nejelo, a časové detaily s odstupem přesně nevybavil. Svědek rovněž uvedl, že při opakovaném shánění žalobce na nádraží se setkával s tím, že mu bylo sdělováno, že žalobce není přítomen, a dovozoval z toho, že žalobce se na pracovišti běžně nezdržoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnankyně žalované, zjistil, že svědkyně pracovala u žalované jako řidička autobusu, žalobce znala jako svého tehdejšího vedoucího střediska, přičemž uvedla, že jej na pracovišti vídala spíše výjimečně, nicméně jejich přímý pracovní vztah hodnotila jako nekonfliktní, neboť od žalobce zpravidla nic nepotřebovala a v případě potřeby mu byla ochotna vyjít vstříc i nad rámec, současně však připustila, že „tam věčně nebyl“. Svědkyně dále popsala, že si se souhlasem zaměstnavatele pořídila vlastní pracovní obuv, protože standardně poskytovaná obuv jí nevyhovovala, a měla jí být proplacena částka do 1 000 Kč; zakoupila tedy obuv a uplatnila k proplacení částku 999 Kč, přičemž originál dokladu předala žalobci s očekáváním, že po jeho cestě na poradu do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jí přiveze hotovost, avšak peníze podle její výpovědi po dlouhou dobu neobdržela. Uváděla, že se na proplacení opakovaně dotazovala osobně vždy, když žalobce v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl, a žalobce jí opakovaně sděloval, že se doklad „ztratil na účtárně“, a proto svědkyně postupně rezignovala na to, že by částku obdržela; zdůraznila, že z pozice řidičky nepovažovala za vhodné obcházet své nadřízené a obracet se přímo na účtárnu. Nakonec měla být částka fakticky uhrazena až později tak, že jí jednatelka žalované nabídla zaslání 1 000 Kč na účet jako mimořádné odměny, s čímž svědkyně souhlasila. Svědkyně současně popisovala související epizodu, kdy byla přivolána do kanceláře v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" při řešení požadavku jejího bývalého manžela na proplacení nákladů za taxi za neodjetý spoj; vysvětlila, že v daný den čerpala dovolenou (první školní den, který tehdy připadl až na 4. září), telefonicky jí bylo opakovaně voláno kvůli neodjetému spoji a ona bývalému manželovi doporučila využít taxislužbu, aby nevznikly další negativní důsledky, přičemž následně v kanceláři upřesnila, že spoj skutečně dne 4. září nejel a došlo pouze k omylu v dataci, když se původně hovořilo o „prvním“. K vyplacení částky 300 Kč za taxi svědkyně uvedla, že bývalý manžel jí sdělil, že s žalobcem odešli k bankomatu a žalobce mu částku vyplatil výběrem ze své karty, protože neměl hotovost, a jednatelka jej k tomu vybídla slovy, že „snad má kartu“. Svědkyně rovněž potvrdila, že paragon na pracovní obuv poznává jako svůj doklad (viz dále bod 16 tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", dopravního ředitele žalované, zjistil, že svědek v rámci své agendy má na starosti dopravní kontrakty po obsahové i ekonomické stránce a metodicky se podílí na řízení vedoucích středisek, s nimiž se dle svého vyjádření setkával obvykle jednou až dvakrát měsíčně; v tomto rámci znal i žalobce, kterého potkával na poradách v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" i na střediscích, původně v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a později v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědek obecně popsal, že hlavním úkolem vedoucího střediska je zajistit řádné pokrytí provozu tak, aby byly jízdní řády odježděny s potřebnými autobusy a řidiči, aby byly zvládány mimořádnosti a aby byla současně udržena ekonomická efektivita provozu; k problematice DZVA uvedl, že samotný dokument primárně vyplňuje řidič, avšak jeho převzetí, kontrola, schválení a zadání do systému je na organizaci střediska, přičemž praxe zadávání do systému je podle něj různá a závisí na zvyklostech a domluvě mezi vedoucím a dispečerem, a pokud jde o odpovědnost za to, že DZVA nebude splněno, vnímal ji přednostně jako odpovědnost vedoucího střediska. Současně svědek uvedl, že vedoucí středisek zpravidla disponují střediskovou hotovostní pokladnou, z níž se typicky proplácejí hotové výdaje (např. lékařské prohlídky), kdy řidič předloží doklad, vedoucí jej uloží a následně jej vyúčtuje na centrální pokladně v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a nechá si proplatit, přičemž četnost těchto vyúčtování se liší podle vzdálenosti střediska od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a možností dopravy dokladů. Ke konkrétní události ze dne 11. 9. 2024 svědek vypověděl, že při cestě na jednání do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (případně z něj) se zastavil na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", protože měl žalobci předat zásilku (zejména balíky s oděvními součástmi pro řidiče – vzorky uniforem, případně další běžně převážené věci jako tonery), žalobce však na místě nezastihl; uvedl, že jej sháněl v kancelářích a v areálu, po určitou dobu čekal (podle své aktuální vzpomínky zhruba 10–15 minut, přičemž konfrontován s vlastním tehdejším emailem – viz dále bod 20 tohoto rozsudku – připustil, že přesnější bude údaj uvedený v emailu, kde je zachyceno časové rozmezí 13:08–13:38), načež zásilku předal panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který mu převzetí podepsal, aby svědek mohl v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" doložit řádné předání; dále uvedl, že podepsaný doklad následně předal ve skladu (paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") s vysvětlením, že žalobce zastižen nebyl, a že o této okolnosti se zřejmě zmínil i paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", které ostatně v kopii přicházely její emaily obsahující pro žalobce detailní denní rozpisy včetně toho, kdy a kde má být, a podle svědkovy výpovědi dokonce i s konkrétními spoji (vlaky), jimiž má dojíždět; svědek uvedl, že takovéto detailní instrukce nepovažoval za standardní a vnímal je jako projev dlouhodobějších pracovních obtíží, přičemž jej překvapilo, že žalobce dne 11. 9. 2024 na pracovišti nezastihl, ač podle rozpisu předpokládal, že zastihnout měl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", bývalého zaměstnance žalované, zjistil, že žalobce znal z pracovního prostředí, nejprve z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde žalobce působil jako vedoucí střediska a svědek jako řidič, a následně z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kam jej žalobce přijal na pozici dispečera, takže byl jeho podřízeným; jejich vztah popsal jako kolegiálně přátelský bez bližšího mimopracovního styku. Svědek popsal svou pracovní dráhu u žalované tak, že působil jako řidič, poté dispečer u střediska ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v závěru, po pracovní neschopnosti žalobce, byl vedením nejprve ustanoven zastupujícím vedoucím a následně vedoucím střediska, přičemž tuto vedoucí pozici vykonával asi čtyři měsíce a následně z vlastní vůle skončil a vrátil se k práci řidiče z důvodu stresu. K náplni práce dispečera svědek uvedl, že zajišťoval vypravení vozů a řidičů, obsazování směn a pořizování/zadávání DZVA do systému, kdy do systému zapisoval údaje z řidičských „stazek“ (např. ujeté kilometry, tankování nafty a AdBlue a související výkazy), z nichž se následně odvíjely mzdové podklady; zdůraznil, že žalobce zadávání DZVA uměl a v praxi s ním svědkovi pomáhal, a to i proto, že systém umožňuje dohledat, kdo konkrétní záznam pořídil, a žalobce svědkovi v počátcích se složitějšími případy pomáhal. Uvedl dále, že obvyklé zadávání DZVA probíhalo průběžně, typicky v pondělí a úterý po vybrání podkladů ze schránky, přičemž uzávěrka za uplynulý měsíc měla být hotova do 5.–7. dne následujícího měsíce; současně vypověděl, že z hlediska systému by nebyl problém záznamy doplnit i zpětně jednorázově, avšak prakticky se to dělalo průběžně, aby se podklady nenahromadily. K zastupitelnosti uvedl, že při jeho nepřítomnosti (dovolená, nemoc) jeho práci zastupoval žalobce a naopak, a že zadávání DZVA je technicky možné provádět i „online“ mimo pracoviště. V otázce hotovostních operací svědek uvedl, že za doby, kdy byl on dispečerem a žalobce vedoucím střediska v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nebyla na středisku zřízena provozní pokladna, a proplácení nákladů řidičů (např. psychotesty, karty do tachografu) probíhalo tak, že se doklady odevzdaly žalobci, ten je odvezl do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", tam mu byly proplaceny a následně je vyplatil řidičům; uvedl i zkušenost, že žalobce někdy proplácel náklady řidičům ze svých prostředků a následně si je vyúčtoval v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědek vysvětlil, že provozní pokladnu zavedl až poté, co byl sám jmenován vedoucím, neboť žalobce podle jeho slov nechtěl mít v kanceláři firemní hotovost (mimo jiné pro nájemní režim prostor, otázky klíčů a absenci trezoru), zatímco pro svědka bylo neefektivní dojíždět do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jednou až dvakrát týdně; uvedl, že zřízení pokladny si vyžádal, bylo odsouhlaseno (emailem), převzal hmotnou odpovědnost dodatkem k pracovní smlouvě, v pokladně držel částku cca 20 000 Kč, typické měsíční výdaje byly řádově 8–10 000 Kč (někdy i více), pokladnu vyúčtovával měsíčně a hotovost doplňoval při poradách v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž k bezpečnému uložení byl pořízen a instalován pevně přidělaný trezor (který dle svědka v době žalobcova vedení na středisku ještě nebyl). K organizaci práce na středisku svědek uvedl, že pracovní doba se evidovala v tabulce (včetně přestávky), obědová přestávka nebyla pevně fixována a řídila se provozem, typicky kolem 13. hodiny, a jako vedoucí střediska i dispečer se pohyboval i mimo kancelář, neboť bylo třeba objíždět další místa a základny v regionu (např. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") kvůli provozním záležitostem, tržbám či převzetí hotovosti; uvedl, že standardně bylo možné se zaměstnanci spojit telefonicky a že k dispozici byla služební vozidla (pro vedoucího i dispečera), která byla užívána i soukromě na základě smlouvy, kdy se vykazovaly soukromé kilometry. Dále vypověděl, že v září 2024 čerpali on i jeho manželka (pracující v informační kanceláři) společnou dovolenou v délce zhruba 14 dnů, kterou schválila jednatelka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a v jejich nepřítomnosti měl na středisku z administrativního personálu zůstat žalobce sám; současně uvedl, že pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl v té době odvelen na odloučené pracoviště (","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"). K vztahům mezi žalobcem a jednatelkou svědek uvedl, že vnímal, že si „nepadli do oka“ od počátku, a že byl přítomen jednání, při němž jednatelka žalobci narovinu sdělila, že s ním nerada spolupracuje a navrhla mu rozvázání pracovního poměru dohodou, což žalobce odmítl; o snížení žalobcovy mzdy svědek věděl jen obecně, že k němu došlo rozhodnutím jednatelky, bez bližších detailů, a k samotnému plánování „nastřádání“ porušení povinností k propuštění svědek žádné informace neměl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnance žalované, zjistil, že svědek pracuje u žalované jako řidič autobusu na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobce znal jako svého tehdejšího přímého nadřízeného (vedoucího dopravy, resp. vedoucího střediska), v jehož podřízenosti byl přibližně po dobu dvou let. Svědek uvedl, že byl k jednání předvolán v souvislosti s tím, že v minulosti absolvoval psychologické vyšetření (psychotesty), za něž uhradil částku 2 000 Kč, obdržel o tom potvrzení a toto potvrzení předal žalobci s tím, že mu bude částka proplacena; žalobce mu tehdy sdělil, že na středisku „není kasa“, peníze že vyzvedne při cestě do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a následně je svědkovi vyplatí, avšak časový horizont neuvedl. Svědek vypověděl, že proplacení po delší dobu neřešil, neboť se v té době léčil s rakovinou prostaty a jezdil na ozařování, takže mu záležitost „vypadla z paměti“, a otázku neproplacení iniciovala až s odstupem zhruba půl roku až tři čtvrtě roku před výslechem kolegyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která podle něj dohledala, že částka nebyla vyplacena, a vyžádala si od něj čestné prohlášení o neproplacení. Svědek dále uvedl, že následně žalovaná částku doplatila (po předložení čestného prohlášení na firmu), takže finanční prostředky nakonec obdržel, přičemž čestné prohlášení se týkalo právě nevyplacení 2 000 Kč za psychotesty. K mechanismu proplácení svědek popsal, že za doby působení žalobce se postupovalo tak, že řidič předal doklad žalobci, žalobce měl doklad odvézt do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyzvednout hotovost a následně ji řidiči vyplatit, zatímco v současnosti na pracovišti hotovostní pokladna je a po předložení dokladu mu vedoucí částku vyplatí bezprostředně oproti dokladu; svědek uvedl, že při výplatě se zpravidla nepodepisuje žádné potvrzení o převzetí, doklad si ponechá vedoucí. Svědek dále potvrdil znalost zkratky DZVA a popsal obvyklý oběh dokladů tak, že vyplněné záznamy odevzdává při návratu na autobusové nádraží v Táboře do kastlíku v kanceláři nebo do schránky na chodbě, a připustil, že v závislosti na turnusu a provozních okolnostech se může stát, že se řidič dostane k odevzdání dokladů i s odstupem několika dnů (např. při odvozu vozidla rovnou na dílnu a následném pokračování v provozu). Svědek rovněž uvedl, že měl na žalobce telefonní kontakt a v případě potřeby (např. porucha vozidla) mu volal, jinak jej nevyhledával, neboť se na středisku zdržoval jen krátce a nepravidelně podle turnusů; k pracovním vztahům mezi žalobcem a jednatelkou žalované uvedl, že je nezná, neboť se na středisku zdržoval obvykle jednou za dva dny jen krátce a jednatelku osobně prakticky nevídal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnance žalované, zjistil, že svědek pracuje u žalované jako řidič autobusu na středisku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobce zná z pracovního styku, když jej vnímal jako dispečera (příp. osobu zajišťující dispečerskou agendu) v době, kdy byl svědek řidičem; jejich vztah označil za „normální“ a bez konfliktů. Svědek uvedl, že byl k jednání předvolán pro okolnosti spojené s neproplacením jím vynaložených nákladů na výměnu řidičského průkazu a karty do tachografu, přičemž informaci o tom, že peníze nebyly vyplaceny, s ním řešila kolegyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která podle svědkovy výpovědi „obcházela“ řidiče a zjišťovala, kdo má jaké neuhrazené pohledávky. Svědek popsal, že v roce 2023 uhradil ze svého na úřadě poplatek za výměnu řidičského průkazu a karty do tachografu, obdržel účtenku a tuto účtenku předal žalobci, který mu sdělil, že v pokladně momentálně nemá peníze, a svědek mu účtenku na pracovišti ponechal; následně se s žalobcem dlouho nevídali z důvodu turnusů a střídání směn, svědek však uvedl, že částka (cca 950 Kč) mu fakticky „nechyběla“ a sám by ji bez iniciativy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pravděpodobně vůbec aktivně neřešil, nicméně do doby výslechu mu proplacena nebyla. Současně svědek připustil, že v jiných případech mu žalobce některé náklady (např. za lékařskou prohlídku) proplatil, pokud měl k dispozici hotovost v pokladně či trezoru, a k otázce potvrzování převzetí peněz uvedl, že si nepamatuje, zda v těchto případech podepisoval převzetí. K praxi proplácení po odchodu žalobce svědek uvedl, že nyní proplácení funguje standardně a při předložení účtenky je mu částka proplacena bez prodlení; výslovně uvedl, že za následujících vedoucích (nejprve pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", poté pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") mu náklady, které uplatňoval (zejména pravidelné zdravotní náležitosti), byly vypláceny „hned“. Pokud jde o DZVA, svědek popsal, že jako řidič do těchto záznamů doplňuje zejména kilometry z tachografu, vyplněné doklady odevzdává dispečerům obvykle jednou týdně, a to buď vložením do schránky, nebo osobně, je-li na pracovišti zastihne; na konci měsíce se doklady odevzdávají v návaznosti na uzávěrku (typicky poslední den měsíce, resp. první pracovní den následujícího měsíce), přičemž svědek uvedl, že odevzdávání DZVA jednou týdně nebylo řidičům vytýkáno jako opožděné. K výběru kontaktu při provozních potížích svědek uvedl, že v případě problému typicky volal dispečerovi (v době po žalobci zejména panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), a že na žalobce měl služební telefonní kontakt.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", bývalého zaměstnance žalované, zjistil, že svědek působil u žalované od jara roku 2018 jako vedoucí střediska v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (velké středisko s městskou i příměstskou dopravou), přičemž s žalobcem se znal pouze pracovně z porad a z občasné operativní spolupráce v rámci holdingu (zejména při výpomoci s autobusy, případně personálním zajištěním), a s účastníky řízení ani jejich zástupci před výslechem obsah své výpovědi nijak nekonzultoval; pracovní poměr u žalované ukončil z vlastní vůle výpovědí bez udání důvodu a jeho odchod popsal jako standardní, bez konfliktů. K náplni práce vedoucího střediska svědek uvedl, že vedoucí odpovídá fakticky za celý chod střediska, zejména za plánování služeb a rozpisů, zajištění zástupů řidičů, dispečerů i pokladny, řešení provozních mimořádností, organizaci oprav a spotřeby, dovolených a zástupů; současně zdůraznil význam zastupitelnosti, neboť v praxi nastávají situace, kdy vedoucí přebírá i práci dispečera, a naopak, a bez zástupů provoz nelze dlouhodobě udržet. K zadávání DZVA do systému popsal, že na jeho středisku tuto agendu standardně vykonával dispečink (případně zvláštní výpomoc), přičemž cílem bylo dostat údaje do systému co nejdříve, v zásadě do několika dnů, neboť bez včasných záznamů nelze řádně pracovat s kilometry, spotřebou, dovolenými ani plánovat další provoz, a v případě dovolených či nemocí se mohly lhůty výjimečně prodloužit, aniž by za to obdržel formální výtku. K hotovostní pokladně svědek uvedl, že na středisku pokladnu vedl, sloužila k běžným hotovostním výdajům (např. proplacení dokladů řidičům či drobné provozní platby), přičemž výdej hotovosti byl podložen pokladními doklady, které měly i kontrolní funkci pro stav pokladny a pro dokladování směrem do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a že si současně neumí dobře představit dlouhodobý chod střediska bez pokladny, byť připustil, že praxe se může v jednotlivých střediscích lišit. Dále uvedl, že u vedoucího střediska považuje za nezbytné, aby byl převážně fyzicky přítomen na středisku, ačkoliv část agendy lze krátkodobě řešit i na dálku; zároveň připustil, že výkon práce vedoucího i dispečera může vyžadovat pohyb mimo kancelář (např. kontrolní a operativní činnosti v terénu), přičemž k tomu slouží i služební vozidla, která měli k dispozici jak vedoucí, tak dispečeři. K evidenci pracovní doby uvedl, že u THP pracovníků byly používány „píchačky“ a vedoucí docházku na konci měsíce schvaloval a předával s přílohami, obědové přestávky se v praxi řídily provozem tak, aby se pracovníci překrývali a bylo zajištěno fungování dispečinku. Pokud jde o kontrolní činnost jednatelky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", svědek ji hodnotil jako přísnou, ráznou a věcnou, přičemž na středisko dle jeho zkušenosti přijížděla přibližně v řádu měsíců (a vedle pravidelných porad i operativně podle potřeby), a pokud jde o vztahy mezi jednatelkou a žalobcem, uvedl pouze obecnou zkušenost, že na jedné z prvních porad mezi nimi zaznamenal určitou výměnu názorů, avšak konkrétní konflikt blíže nesledoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud z e-mailové konverzace mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zaměstnankyně žalované) tak, jak je založena na č. l. 28 zjistil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13. 9. 2024 kontaktovala paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že účtenku od bot odevzdávala žalobci, a že od té doby jej při každém setkání urgovala proplacení pracovní obuvi, což se nikdy nestalo. Dne 16. 9. 2024 se paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dotázala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", že v příloze zasílá doklad od bot, a zda je to ten doklad, který ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedostala proplacený, což e-mailem ze dne 16. 9. 2024 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" potvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud z dokladu založeném na č. l. 29 zjistil, že je to doklad ve výši 999 Kč vystavený společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a má jít o doklad, o kterém hovořila ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve své svědecké výpovědi a v e-mailové konverzaci výše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud z pokladních dokladů tak, jak jsou založeny na č. l. 91–96 p. v. zjistil, že žalobce z centrální pokladny žalované v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" inkasoval částky za nejrůznější poplatky za doklady pro jednotlivé řidiče, a to výslovně i za pracovní obuv ve výši 999 Kč dne 1. 9. 2023 (viz č. l. 94).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud z čestného prohlášení na č. l. 69 zjistil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" písemně dne 3. 4. 2025 uvedl, že v termínu 31. 10. 2022 odevzdal žalobci doklad ve výši 2 000 Kč za psychotesty, přičemž mu tento doklad nikdy nebyl proplacen. Má jít o doklad, který soud následně provedl jako důkaz na č. l. 97.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud z čestného prohlášení na č. l. 69 zjistil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" písemně dne 2. 4. 2025 uvedl, že v termínu cca 17. 4. 2023 odevzdal žalobci doklad ve výši 950 Kč za kartu řidiče a řidičský průkaz, přičemž mu tento doklad nikdy nebyl proplacen. Má jít o doklad, který soud následně provedl jako důkaz na č. l. 98.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud z e-mailové konverzace mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jednatelkou žalované, tak, jak je založena na č. l. 82 zjistil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" informoval dne 11. 9. 2024 jednatelku žalované, že téhož dne v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na autobusovém nádraží od 13:08 do 13:38 marně hledal žalobce, aby mu osobně předal 6× trička, 3× tonery a obálky ze sekretariátu, a proto po telefonické domluvě předal tyto věci alespoň provizorně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud z nepodepsané listiny označené jako „popis pracovní pozice – náplň práce“ pro funkci vedoucí střediska tak, jak je založena na č. l. 83–84 zjistil, že tvrzenou povinností vedoucího střediska je i provádění a kontrola „pokladní operace, fakturace, výkaznictví, evidence a statistiky, dodržování termínů uzávěrek a termínů pro dílčí výkaznictví“ a též, že „v plném rozsahu zodpovídá za provozní pokladnu.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud z pracovních smluv a jejich rozvázání tak, jak jsou založeny na č. l. 85–90 zjistil, že žalobce byl zaměstnán v rámci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" i na dalších střediscích v rámci tohoto holdingu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Soud z účastnického výslechu žalobce, zjistil, že žalobce popsal návrat do práce po přibližně půlroční pracovní neschopnosti, kdy se podle něj po dobu jeho nepřítomnosti na středisku změnily poměry, po návratu byl vyzván k osobní schůzce v Praze a byl s ním otevřen rozhovor o dalším setrvání v zaměstnání; žalobce uvedl, že měl zájem pokračovat v práci, avšak vnímal jednání žalované jako tlak směřující k ukončení pracovního poměru dohodou bez odstupného, přičemž za součást tohoto tlaku považoval odebrání služebního vozidla po dobu nemocenské a následné pokyny k dojíždění do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakož i to, že po návratu měl být ponechán na pracovišti fakticky bez zajištění obvyklého personálního obsazení. K okolnostem předcházejícím výpovědi žalobce uvedl, že se v uvedeném období dostavoval na středisko a zajišťoval zejména plánování provozu a směn řidičů na týden dopředu jako prioritu, přičemž vytýkací dopisy vnímal jako „hurá“ krok v krátkém sledu; k problematice zadávání údajů v systému (DZVA) uvedl, že tato činnost podle jeho pojetí náleží primárně dispečerovi, jeho úlohou je kontrola a zajištění, aby dispečer plnil své povinnosti, a sám ji prováděl jen tehdy, zůstal-li na středisku bez dispečera, přičemž zdůraznil, že údajné nezadání nemohlo bezprostředně ohrozit provoz, protože podklady se standardně zpracovávají v týdenním režimu a jejich doplnění je významné především pro mzdové podklady. K vytýkaným nepřítomnostem dne 11. 9. 2024 a 12. 9. 2024 žalobce uvedl, že v prvním případě byl na obědě, přičemž obědová přestávka nebyla na středisku pevně stanovena a byla volena operativně, a ve druhém případě odmítl, že by nepracoval, neboť se měl pohybovat i mimo kancelář v rámci areálu autobusového nádraží a plnit uložené úkoly (mj. kontrolu zařízení ve vozidlech), přičemž zdůrazňoval, že zaměstnavatel neevidoval jeho pracovní dobu „píchačkami“ ani jiným systémem a že jej bylo možné kdykoli kontaktovat telefonicky. Ve vztahu k události se zákazníkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce popřel hrubé chování a uvedl, že vycházel z ověření v systému, zda neodjel spoj, a považoval požadavek na proplacení taxislužby za neopodstatněný; současně uvedl, že nakonec pod tlakem situace částku uhradil ze svého, aby věc uzavřel. Naopak připustil, že v afektu hrubě jednal vůči jednatelce žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pronesl vůči ní urážlivé výroky, které spojoval zejména s komunikací ohledně mzdového výměru a s tím, že jej podle něj žalovaná nejprve odmítla předat a následně tvrdila opak, což vnímal jako lež. K otázce provozní pokladny a částky 999 Kč za pracovní obuv žalobce uvedl, že účtenku převzal a že si ji firma proplatila v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" spolu s dalšími doklady, avšak byl přesvědčen, že zaměstnankyni peníze předal, neboť neměl důvod riskovat postih; popsal současně, že pokladní agenda nebyla podle jeho názoru standardní součástí práce vedoucího střediska a že ji odmítal převzít z důvodu procesních a bezpečnostních rizik, zejména s odkazem na svou předchozí zkušenost z jiného střediska, kde v souvislosti s hotovostí vznikl spor o značnou škodu, a vysvětlil, že proplácení dokladů dříve řešil tak, že podklady posílal do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", hotovost přebíral při poradách a následně ji vyplácel zaměstnancům bez běžného písemného potvrzování převzetí. Žalobce rovněž uvedl, že mzdový výměr na nižší částku (24 000 Kč) měl obdržet ještě před tím, než mu měla být nabízena pokladna k převzetí, a spojoval jej s tím, že odmítl odejít dohodou bez odstupného; celkově pak situaci vykládal jako snahu vedení „zbavit se“ ho bez standardního řešení a vnímal rychlé sledy vytýkacích dopisů, organizační nastavení na středisku i detailní kontrolu jeho přítomnosti jako formu nátlaku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud z účastnického výslechu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jednatelky žalované, zjistil, že ve skupině ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" působí od 1. 9. 2020 jako jednatelka (bez majetkové účasti, jako najatý manažer) a že má dlouhodobou zkušenost s řízením autobusové dopravy i s výkonem vedoucích pozic, přičemž v rámci své funkce pravidelně vykonávala kontrolní a řídicí činnost vůči jednotlivým střediskům včetně střediska ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedla, že u žalobce vnímala opakované provozní a organizační potíže, zejména jeho nedostatečnou fyzickou přítomnost na pracovišti, pozdní příchody a obtížnou dosažitelnost, což bylo nejprve řešeno ústně a teprve následně písemně; po návratu žalobce z pracovní neschopnosti s ním komunikovala o dalším pokračování v zaměstnání, přičemž na žalobci požadovala, aby se z provozních důvodů zdržoval na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikoli aby středisko řídil z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak žalobce podle jejího tvrzení prosazoval s odkazem na pracovní smlouvu. Popsala, že po návratu žalobce z pracovní neschopnosti následovalo čerpání dovolené, a že současně vyhověla žádosti pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho manželky o dovolenou, přičemž očekávala, že se oba zaměstnanci se žalobcem po určitou dobu na pracovišti překryjí a předají si agendu, neboť nebylo přijatelné, aby středisko zůstalo „bez velení“; v této době proto žalobci zasílala emaily s konkrétním rozpisem, kdy má být na pracovišti přítomen, aby bylo zajištěno fungování střediska. Dále uvedla, že v okamžiku dovolené pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" začala při kontrolách zjišťovat prodlevu a nedostatky v průběžném zadávání a kontrole údajů o výkonech řidičů (DZVA) v systému, což považovala za zásadní pro plánování směn, kontrolu výkonů, správnost vykazování kilometrů i návazné uzávěrky a zpracování mezd a vyúčtování vůči objednateli, a že žalobce na slovní upozornění nereagoval, takže mu byl doručen vytýkací dopis ze dne 12. 9. 2024; současně uvedla, že další pochybení spatřovala i v tom, že žalobce nebyl k zastižení při předávání zásilky (např. vzorků uniforem či tonerů) dopravním ředitelem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a dále v opakovaných podnětech zaměstnanců, že žalobce není na pracovišti dostupný, pročež mu byl doručen další vytýkací dopis ze dne 13. 9. 2024. K otázce pokladny vypověděla, že žalobce měl pokladnu na středisku původně na starosti, avšak po návratu z pracovní neschopnosti odmítal pokladnu převzít s odkazem na obavy o bezpečné uložení hotovosti a na svou špatnou zkušenost z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a že právě odmítnutí převzetí pokladny vedlo k rozhodnutí zaměstnavatele snížit žalobci mzdový výměr (mzdový výměr měl být předložen 2. 9. 2024, žalobce jej nejprve odmítl převzít a následně jej 4. 9. 2024 převzal s vyznačením nesouhlasu). Popsala rovněž konkrétní situaci na středisku, kdy se jí přihlásil cestující ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s požadavkem na proplacení nákladů taxi za neodjetý spoj, což žalobce podle ní nejprve zpochybňoval, a teprve poté záležitost s cestujícím vyřešil mimo kancelář (mělo jít o částku kolem 300 Kč), a dále navazující podnět řidičky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ohledně neproplacené pracovní obuvi, kdy po následné kontrole dokladů dospěla k závěru, že žalobce si měl z pokladny vyzvednout hotovost proti dokladům, avšak peníze zaměstnankyni nevyplatil, takže žalovaná následně částku zaměstnankyni doplatila; uvedla, že po této události se objevily i další jednotlivé případy zaměstnanců, kteří upozornili na dřívější neproplacené náklady z doby, kdy měl žalobce pokladnu na starosti, aniž by však zjistila „systémové“ manko pokladny. K osobním vztahům uvedla, že žalobce se k ní opakovaně choval hrubě, používal vůči ní nevhodné výroky (mj. že je „prolhaná ženská“ a že na něj „kouká jako tvrdé Y“), zvyšoval hlas, a proto po určité době nechtěla s žalobcem jednat o samotě a nechávala se doprovázet řidičem; zároveň popřela, že by kohokoli instruovala k šíření informací o neproplacených pohledávkách, a uvedla, že případná aktivita mezi řidiči byla spontánní iniciativou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále uvedla, že služební vozidlo bylo žalobci odebráno již při nástupu na pracovní neschopnost a po návratu byla zvolena varianta dojíždění veřejnou dopravou, kterou měl žalobce sám navrhovat; obědovou přestávku v trvání 11:00–11:30 hodin žalobci výslovně stanovila emailem až dne 13. 9. 2024 s odkazem na běžnou praxi, do té doby se řídila obecnými pravidly. Celkově uzavřela, že přes dílčí „popostrčení“ k zadávání údajů se spolupráce se žalobcem nezlepšila, a pracovní poměr byl následně ukončen výpovědí, která měla být žalobci předána osobně v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 18. 9. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soud neprováděl další důkazy navržené žalobcem (a to provedení audionahrávek ze dnů 19. 8. 2024, 2. 9. 2024, 4. 9. 2024 a 11. 9. 2024), jimiž měl být podle žalobce prokazován zejména odlišný průběh schůzky ze dne 19. 8. 2024 ve vztahu k otázce pokladny a tvrzenému důvodu snížení mzdy, dále obsah a okolnosti předání mzdového výměru dne 2. 9. 2024 (bez souvislosti s pokladnou), existence „bossingu“ a vyhrocených vztahů mezi žalobcem a jednatelkou žalované (zejména ze dne 4. 9. 2024), údajná (ne)nutnost bezprostředního zadávání DZVA do systému, jakož i okolnosti doručování zásilky dopravním ředitelem dne 11. 9. 2024 a způsob, jakým měla být zásilka dále předána, jelikož soud má pro rozhodnutí ve věci k dispozici dostatečné skutkové podklady, a navržené nahrávky posoudil jednak z hlediska přípustnosti, jednak z hlediska jejich potřebnosti a relevance. Pokud jde o nahrávku ze dne 11. 9. 2024, jak ji žalobce popsal (pořízenou tak, že na pracovišti zůstalo nahrávací zařízení a na záznamu má být zachycena komunikace jednatelky a dopravního ředitele žalované v době nepřítomnosti žalobce), soud ji shledává důkazem nepřípustným, neboť nešlo o nahrávku jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jehož by byl žalobce účasten, nýbrž o záznam cizího jednání pořízený bez účasti žalobce; soud výslovně uvádí, že takový důkaz neodpovídá limitům, které judikatura připouští pro použití soukromých nahrávek v pracovněprávních sporech, a že proto jej neprovedl [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":")]. U ostatních navržených nahrávek soud dospívá k závěru, že nejsou pro rozhodnutí nutné, neboť jejich účel (prokazovat vyhrocenost vztahů) byl již dostatečně zjištěn jinými důkazy, zejména z účastnických výslechů a svědeckých výpovědí, a soud nepovažuje za potřebné dokazovat dalšími prostředky skutečnosti, které již z provedených důkazů vyplynuly. Současně soud zdůrazňuje, že pro právní posouzení výpovědních důvodů jsou rozhodné konkrétní skutkové okolnosti výslovně vytčené zaměstnanci ve výpovědi a jejich naplnění, přičemž otázku, zda předtím existoval či neexistoval „bossing“, vyhodnotil vzhledem k tomu, jak jsou jednotlivé výpovědní důvody formulovány a jaké konkrétní jednání je žalobci kladeno za vinu, jako právně nerozhodnou pro posouzení platnosti rozvázání pracovního poměru; navíc u skutku spočívajícího ve verbálním napadení jednatelky (výrok o „tvrdém Y“ a „prolhané ženské“) soud konstatuje, že jde mezi stranami o nespornou okolnost, takže provedení nahrávky by nemohlo přinést nové skutkové poznatky, a otázka, zda takové jednání představuje výpovědní důvod, je především otázkou právního hodnocení. Nad rámec uvedeného soud přihlédl i k zásadě hospodárnosti řízení a k tomu, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, jestliže je lze důvodně hodnotit jako nadbytečné, nepřípustné nebo nezpůsobilé přispět k objasnění rozhodných skutečností, přičemž v dané věci by další dokazování poslechem rozsáhlejšího korpusu nahrávek nevedlo k objasnění podstatných sporných skutkových otázek a pouze by neúčelně prodlužovalo řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Na základě takto provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: pokud jde o výpovědní důvod odvozený od vytýkacího dopisu 1 ze dne 12. 9. 2024 (nezadání DZVA), soud má za prokázané, že ke dni 11. 9. 2024 v 17:01 hod. nebyly v systému žalované za měsíc září 2024 zadány žádné činnosti řidičů (DZVA), a že za řádné zajištění a finální odpovědnost za to, aby DZVA byly v systému řádně a včas zpracovány, odpovídal žalobce jako vedoucí střediska, bez ohledu na to, jaké bylo vnitřní rozdělení práce mezi žalobcem a dispečerem (v rozhodné době panem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"); současně soud má za prokázané, že více než 10denní absence DZVA v systému žalované není u žalované na jiných střediscích standardem a může způsobovat provozní a další problémy žalované při provozování autobusové dopravy; soud má za prokázané, že žalobce následně, a to až na základě pokynu jednatelky žalované kontrolu a doplnění DZVA provedl a dne 17. 9. 2024 potvrdil, že veškerá předaná DZVA jsou zadána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Pokud jde o výpovědní důvod navazující na vytýkací dopis 2 ze dne 13. 9. 2024 (tvrzená neomluvená nepřítomnost žalobce na pracovišti dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., resp. tvrzené nezastižení žalobce na pracovišti), soud nemá za prokázané, že žalobce v uvedených časových úsecích zameškal práci bez omluvy či že se v rozporu s uloženými povinnostmi nezdržoval na pracovišti, resp. že by byl v rozhodných okamžicích nedostupný způsobem, který by umožnil učinit bezpečný závěr o porušení pracovních povinností. Soud vyhodnotil, že provedené důkazy neumožnily spolehlivě zjistit, kde se žalobce v daných časových úsecích nacházel, zda vykonával pracovní úkony mimo kancelář či zda byl telefonicky kontaktován a nereagoval; současně soud přihlédl k neujasněnostem ve výpovědích svědků ohledně způsobu kontaktování žalobce a časového průběhu těchto událostí. Konečně soud musel vzít v úvahu i to, že žalobci byla přestávka v práci na jídlo a oddech ve smyslu § 88 zákoníku práce určena zaměstnavatelem až e-mailem jednatelky žalované ze dne 13. 9. 2024, takže skutková verze žalobce, že se ve vytýkaném čase dne 11. 9. 2024 mohl zdržovat na obědové pauze, není z provedených důkazů vyvrácena. Z těchto důvodů soud uzavřel, že skutkový základ tohoto výpovědního důvodu zůstal neprokázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v tvrzeném hrubém a neprofesionálním jednání žalobce vůči cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13. 9. 2024, soud má za zjištěné, že mezi žalobcem a uvedeným cestujícím proběhla na středisku žalované komunikace ohledně požadavku na proplacení nákladů na taxislužbu, přičemž svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" popsal žalobcovo vystupování jako nevšímavé, odměřené a arogantní a z jeho strany vnímal neochotu k vyřízení požadavku. Současně však soud nemá za prokázané, že by žalobce vůči uvedenému cestujícímu vyvolal hrubý slovní konflikt či že by vůči němu použil hrubé urážky nebo jiný intenzivní verbální útok; skutkově tak soud uzavřel, že ač komunikace nebyla z pohledu svědka příjemná, nevyšel z provedených důkazů dostatečně určitý závěr o takové intenzitě a podobě jednání, jakou žalovaná v tomto výpovědním důvodu tvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Pokud jde o výpovědní důvod týkající se tvrzeného hrubého jednání žalobce vůči jednatelce žalované, soud má za prokázané (a je to ostatně mezi stranami nesporné), že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, a že k tomuto verbálnímu projevu došlo v souvislosti s jejich pracovním jednáním v rozhodné době; v tomto rozsahu tedy skutkový základ (obsah výroku a jeho pronesení) prokázán je. Soud však nemá za prokázané další skutkové okolnosti tvrzené žalovanou, pokud jde o širší rámec údajné eskalace či o obavu jednatelky z fyzického napadení, neboť taková tvrzení nebyla v řízení potvrzena dalšími důkazy způsobem umožňujícím učinit o nich bezpečný skutkový závěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", soud má za prokázané, že svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" předala žalobci doklad na pracovní obuv ve výši 999 Kč a proplacení opakovaně urgovala, přičemž žalobce jí sděloval, že doklad se „ztratil na účtárně“. Soud má dále za prokázané, že uvedený doklad existuje, žalovaná jej měla k dispozici v rámci účetnictví, a že žalobce z centrální pokladny žalované v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" inkasoval i částku 999 Kč vztahující se k této pracovní obuvi; současně soud má na základě souhrnu provedených důkazů za prokázané, že po inkasu této částky žalobce uvedenou hotovost svědkyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nevyplatil. K podpoře tohoto skutkového závěru soud přihlédl i k dalším zjištěním o obdobném mechanismu proplácení dokladů a k tomu, že se v řízení objevily i další jednotlivé případy neproplacených dokladů z doby, kdy se doklady řidičů na středisku předávaly žalobci k vyřízení přes centrální pokladnu, byť tyto další případy samy o sobě netvoří skutkový základ výpovědi. Soud při hodnocení věrohodnosti svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vycházel z toho, že její výpověď byla ve své podstatě vnitřně konzistentní, odpovídala obsahu provedených listinných důkazů (zejména e-mailové komunikaci ohledně neproplacené pracovní obuvi a existenci a identifikaci příslušného dokladu) a v rozhodných bodech zapadala do mechanismu proplácení dokladů přes centrální pokladnu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak vyšel najevo i z dalších provedených důkazů. Soud se přitom zabýval i okolností, že svědkyně následně iniciovala zjišťování dalších neproplacených dokladů u dalších řidičů (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), avšak tuto aktivitu sám o sobě nevyhodnotil jako okolnost způsobilou zpochybnit její výpověď v jádru sporné věci; rozhodující skutkové tvrzení svědkyně o neproplacení částky 999 Kč tedy považoval za věrohodně podložené.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Právní posouzení věci vychází z § 52 písm. g) zákoníku práce, podle něhož může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí, jsouli u zaměstnance dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, anebo jdeli o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci; u soustavného méně závažného porušování je podmínkou předchozí písemné upozornění v posledních 6 měsících. Důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 3 a 4 zákoníku práce). Těmto požadavkům odpovídá ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která současně zdůrazňuje, že právní kvalifikace v listině není rozhodná, rozhodné je skutkové jádro a jeho prokázání v podobě odpovídající intenzity porušení povinností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z hlediska intenzity porušení povinností dovolací soud vyžaduje komplexní hodnocení všech okolností, zejména osoby zaměstnance, jeho dosavadního přístupu k plnění úkolů, míry zavinění, kontextu situace, způsobu a intenzity jednání a jeho následků pro zaměstnavatele a třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"; obdobně viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Pokud by šlo o soustavné méně závažné porušování, je nezbytnou podmínkou předchozí písemné upozornění doručené zaměstnanci do vlastních rukou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Důkazní břemeno v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru leží na zaměstnavateli, protože právě on je tím, kdo jednostranně zasahuje do trvání pracovního poměru a kdo tvrdí existenci zákonného důvodu pro výpověď. Zákoník práce v § 50 odst. 4 stanoví, že důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a tento důvod nesmí být dodatečně měněn. Z toho plyne, že zaměstnavatel nejen určuje důvod výpovědi, ale také nese odpovědnost za jeho prokázání. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru ustálená: v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru je povinností zaměstnavatele tvrdit a prokázat, že důvod uvedený v písemném právním jednání skutečně nastal a že dosahuje intenzity požadované zákonem (srov. již výše citované rozsudky). Zaměstnanec naopak není povinen prokazovat neexistenci důvodu, protože by šlo o negativní skutečnost, jejíž dokazování by bylo prakticky nemožné. Proto se důkazní břemeno obrací ve prospěch zaměstnance a tíží zaměstnavatele, který musí unést důkazní břemeno ohledně všech rozhodných skutečností, jež odůvodňují platnost výpovědi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že výpověď podle § 52 písm. g) je významným zásahem do pracovního poměru a její přiměřenost je třeba poměřovat konkrétními skutkovými zjištěními, mírou zavinění a reálnými následky jednání pro zaměstnavatele; zaměstnavatel sice nemusí vždy volit mírnější opatření, nicméně volba výpovědi předpokládá zjištění o takové intenzitě porušení, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat pokračování pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Soud při hodnocení věci přihlédl i k aktuálním závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. II. ÚS 2881/24, podle nichž je třeba při posuzování intenzity porušení pracovních povinností zohlednit všechny relevantní okolnosti, včetně funkce zaměstnance, kontextu situace a důsledků jednání, a vyvarovat se přehnaně formalistického výkladu povinnosti skutkově vymezit důvod rozvázání pracovního poměru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Judikatura Nejvyššího soudu je pak ustálena v závěru, že útok na majetek zaměstnavatele představuje z hlediska posouzení intenzity porušení povinností tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Tento závěr Nejvyšší soud výslovně formuloval jak pro útok přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím), tak pro útok nepřímý (např. pokusem „odčerpat“ část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), a to zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", dále v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smysl této judikatury spočívá v tom, že majetkový útok zaměstnance typově zásadně narušuje nezbytnou míru důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybňuje spolehlivost zaměstnance právě ve vztahu k povinnosti chránit majetek zaměstnavatele podle § 301 písm. d) zákoníku práce, což je pro další trvání pracovního poměru podstatné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že u útoku na majetek zaměstnavatele není pro posouzení intenzity rozhodující „bagatelnost“ hodnoty věci či relativně nízká výše škody; podstatnější je samotná povaha jednání jako majetkového útoku a s ní spojené narušení důvěry, přičemž „na této povaze jednání“ nemůže nic změnit ani nízká výše škody nebo skutečnost, že zaměstnavatel náhradu škody nevymáhal (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"; obdobně k tomu, že i v situaci, kdy odvolací soud dovozoval „nevznik škody“, je třeba dát náležitou váhu samotnému pokusu o odcizení jako přímému útoku, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z uvedených důvodů soud uzavírá, že „bagatelní“ dopady jednání na majetek zaměstnavatele, popř. poukaz na ochranu zaměstnance, nemohou samy o sobě zvrátit právní kvalifikaci jednání jako útoku na majetek zaměstnavatele, který podle citované judikatury zpravidla naplňuje intenzitu porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Soud především posoudil jednotlivé skutkové důvody uvedené ve výpovědi ze dne 18. 9. 2024 (včetně rekapitulace předchozích písemných upozornění) samostatně a poté ve vzájemném kontextu. V rozsahu, v němž žalovaná opírala výpověď o předchozí písemné upozornění ze dne 12. 9. 2024, soud dospěl ke skutkovému závěru (viz výše), že vytýkací dopis 1 byl skutkově založen na pravdivém jádru a činí právní závěr, že byl žalobci udělen oprávněně. Soud totiž shledává, že právě u zaměstnavatele, jenž zajišťuje veřejnou linkovou dopravu, představuje průběžné zadávání a kontrola DZVA (jako podkladů pro sledování aktuálních stavů řidičů, dodržování přestávek, předpokládaných přesčasů, možnosti nasazení řidičů, jakož i pro včasné návazné úkony v oblasti pravidelné údržby vozového parku a pro uzávěrkové a mzdové procesy) zjevně součást jeho oprávněných zájmů na řádném, bezpečném a hospodárném zajištění provozu a na plnění smluvních povinností vůči objednatelům dopravy; dlouhodobější absence těchto údajů v systému proto není pouze „formálním“ nedostatkem, nýbrž objektivně způsobilým ztížit organizaci provozu a kontrolní činnost zaměstnavatele a vystavit jej rizikům vyplývajícím z neaktuálních či neúplných provozních dat. Nezadal-li žalobce, či nezajistil-li jako vedoucí střediska zadání DZVA do systému, po dobu delší než 10 dnů, měla žalovaná oprávněný důvod zaslat mu vytýkací dopis 1. Soud uzavírá, že samotné pochybení v oblasti DZVA (výtka 1) by v tomto konkrétním případě samo o sobě k výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce nepostačovalo, nicméně významně dokresluje celkový obraz spolehlivosti žalobce v řídicí funkci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Rozhodující význam pro právní posouzení věci však soud přisoudil skutkovému důvodu týkajícímu se nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Takové jednání soud hodnotil jako majetkový zásah (resp. útok nepřímý) do majetkové sféry zaměstnavatele, neboť žalobce si vyzvedl hotovost určenou k vypořádání pracovního výdaje zaměstnankyně, avšak s touto hotovostí nenaložil způsobem odpovídajícím účelu jejího poskytnutí; tato okolnost typově podstatně narušuje nezbytnou míru důvěry ve vztahu zaměstnavatele a zaměstnance, zejména u vedoucí pozice, a dotýká se povinnosti zaměstnance řádně hospodařit se svěřenými prostředky a chránit majetek zaměstnavatele. Pro právní posouzení této skutkové situace přitom není rozhodné, zda žalobce měl (či neměl) v pracovní smlouvě výslovně vymezeno, že má na středisku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nakládat s provozní pokladnou, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce fakticky takovou agendu vykonával: od zaměstnanců přebíral doklady k proplacení, tyto doklady předkládal žalované k vyúčtování a na jejich základě inkasoval z centrální pokladny finanční prostředky, které měly být následně vyplaceny příslušným zaměstnancům. Jestliže tedy žalobce na sebe dobrovolně převzal roli „prostředníka“ hotovostního vypořádání těchto nákladů a žalovaná mu na základě předložených dokladů hotovost vydala, byl povinen s ní naložit účelově a vyplatit ji zaměstnanci, jemuž náležela; nevyplacení takto inkasované částky proto nelze zlehčit poukazem na formální vymezení pracovní náplně, protože rozhodující je reálně vykonávaná činnost a s ní spojené povinnosti loajality a ochrany majetku zaměstnavatele. V této souvislosti soud má za to, že tento výpovědní důvod bezpochyby odpovídá závěrům ustálené judikatury shrnuté výše, pročež má soud za to, že žalobcovo jednání je nutné kvalifikovat minimálně jako závažné porušení jeho pracovních povinností.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Naproti tomu soud dospěl k závěru, že další skutkové důvody uvedené ve výpovědi se žalované nepodařilo prokázat v rozsahu a intenzitě, jak byly tvrzeny. U skutků převzatých z vytýkacího dopisu 2 ze dne 13. 9. 2024 (tvrzené neomluvené absence, resp. nezastižení žalobce dne 11. 9. 2024 a 12. 9. 2024 v konkrétních časových úsecích) soud vyhodnotil provedené důkazy tak, že neumožňují učinit bezpečný skutkový závěr o tom, kde se žalobce v inkriminovaných časech nacházel, zda šlo o opuštění pracoviště bez omluvy, případně zda byl reálně kontaktován a odmítl součinnost; žalovaná tak ohledně tohoto skutkového děje důkazní břemeno neunesla. Stejně tak soud neshledal za prokázané, že by jednání žalobce vůči cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dosahovalo popsané intenzity hrubého či neprofesionálního konfliktu, neboť z provedených důkazů vyplynulo spíše odměřené a nevšímavé vystupování, nikoli však jednoznačně hrubý slovní útok či konflikt, jak jej žalovaná ve výpovědi prezentovala. U výroku žalobce vůči jednatelce žalované („tvrdé Y“, „prolhaná ženská“) měl soud za prokázané, že byl pronesen, nicméně z provedených důkazů neplynula taková skutková intenzita tohoto verbálního projevu (ani další tvrzené okolnosti, jako obava z fyzického napadení), aby tento skutek sám o sobě obstál jako stěžejní skutkový základ výpovědi v podobě tvrzené žalovanou. Soud současně konstatuje, že jde o chování nevhodné a neslušné, které do pracovního prostředí nepatří, avšak v posuzované věci není možné učinit právní závěr, že by dosahovalo takové intenzity závadného pracovněprávního jednání (zejména svou formou, mírou agresivity a dopady v pracovním kolektivu), aby samo o sobě naplnilo výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jak jej žalovaná ve výpovědi vymezila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Za tohoto skutkového a právního stavu soud uzavřel, že žalované se podařilo prokázat existenci zákonného důvodu výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce v podobě závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to v majetkové oblasti (nevyplacení částky 999 Kč po jejím vyzvednutí z pokladny), přičemž v celkovém kontextu soud přihlédl i k tomu, že žalobci bylo bezprostředně předtím oprávněně vytčeno neplnění základní provozní povinnosti v oblasti DZVA, za niž jako vedoucí střediska nesl finální odpovědnost; tento kontext posiluje závěr o narušení důvěry ve spolehlivé plnění povinností žalobce. Naopak skutkové důvody, které se žalované nepodařilo v řízení prokázat (neomluvené absence dle vytýkacího dopisu ze dne 13. 9. 2024, tvrzený hrubý konflikt s cestujícím a intenzita dalších tvrzených excesů), soud při právním posouzení nepřijal jako nosné. To však samo o sobě nevede k neplatnosti výpovědi, jestliže alespoň jeden z ve výpovědi skutkově vymezených důvodů byl prokázán a dosahuje intenzity požadované § 52 písm. g) zákoníku práce (tj. „závažné porušení povinnosti“); v takovém případě je výpověď jako právní jednání z hlediska uplatněného důvodu po právu. Z textu výpovědi je zřejmé, že zaměstnavatel vymezil několik samostatných skutkových dějů, z nichž každý měl představovat porušení povinností; neunesení důkazního břemene u některých z nich proto nevede samo o sobě k neplatnosti výpovědi, jeli alespoň jeden z nich prokázán a obstojí intenzitou. Z těchto důvodů soud uzavřel, že výpověď byla dána po právu a žaloba na určení její neplatnosti není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Soud při právním hodnocení současně nepominul celkový kontext případu a časovou souslednost jednotlivých kroků na straně žalované, tj. zejména skutečnost, že po návratu žalobce do práce došlo nejprve ke změně mzdového výměru, následně byly žalobci v krátkém časovém rozestupu doručeny dvě písemné výtky a krátce poté mu byla dána výpověď, a že z provedených důkazů vyplynulo i to, že ze strany žalované zazněla vůči žalobci úvaha o skončení pracovního poměru dohodou, kterou žalobce odmítl; soud tedy zvažoval, zda sled těchto kroků a celková dynamika vztahu nevyvolávají dojem tlaku na žalobce, aby pracovní poměr ukončil dobrovolně, resp. zda některé kroky žalované nemohly působit navenek jako účelově motivované. Přesto soud uzavírá, že ani takový kontext sám o sobě nemůže vést k závěru o neplatnosti výpovědi, jestliže se v řízení prokáže, že alespoň jeden ze skutkově vymezených výpovědních důvodů skutečně nastal a dosahuje zákonem požadované intenzity; v projednávané věci soud sice nezastírá, že postup žalované se může jevit do určité míry jako „účelový“ v tom smyslu, že žalovaná po návratu žalobce přistoupila k rychlému vyhodnocování a formalizaci výtek, nicméně rozhodné je, že prokázaný majetkový zásah spočívající v nevyplacení částky 999 Kč po jejím inkasu z centrální pokladny a současně oprávněnost vytýkacího dopisu ohledně nezadaných DZVA představují takové porušení povinností, které ve svém souhrnu obstojí jako zákonný důvod výpovědi, a tím činí žalobu nedůvodnou. Na tomto závěru by pak nic nemohl změnit ani tvrzený údajný „bossing“ ze strany jednatelky žalované, proto soud k tomuto tvrzení žalobce ani nevedl dokazování. Neprovedení navrhovaných nahrávek (viz bod 25 rozsudku) proto nepředstavuje opomenutý důkaz ve vztahu k rozhodným skutečnostem, neboť ani při jejich případném provedení by nemohly přinést skutková zjištění způsobilá změnit výsledek řízení, a soud se s důvody jejich (ne)provedení přezkoumatelně vypořádal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a žalobce je proto povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnota ve věci neplatnosti skončení pracovního poměru činí podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu 65 000 Kč, z níž činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 3 700 Kč. Zástupce žalované učinil celkem 11 úkonů právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu, vyjádření k žalobě, účast na jednáních soudu dne 14. 10. 2025, 13. 1. 2026 a 18. 2. 2026 v rozsahu vyplývajícím ze spisu a další vyjádření ve věci), takže odměna činí 11 × 3 700 Kč = 40 700 Kč. Žalované náleží též paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 11 × 450 Kč, tj. 4 950 Kč. Žalované byla přiznána i náhrada cestovních výdajů za cesty osobním automobilem k jednáním soudu dne 14. 10. 2025, 13. 1. 2026 a 18. 2. 2026 v celkové výši 5 054 Kč dle předložených výpočtů a dokladů, přičemž výše cestovních náhrad se řídí právními předpisy o cestovních náhradách (pro rok 2025 vyhlášky č. 475/2024 Sb., pro rok 2026 vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu za cesty k jednáním a zpět v rozsahu 18 započatých půlhodin po 150 Kč, celkem 2 700 Kč. K uvedeným částkám soud připočetl daň z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 214,84 Kč, neboť zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení žalované činí 64 618,84 Kč, které je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud shledal všechny tyto náklady účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť odpovídají úkonům učiněným v řízení, byly nezbytné k řádné obraně žalované a jsou vyčísleny v souladu se zákonnými sazbami advokátního tarifu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. O povinnosti žalobce nahradit České republice náklady řízení státu (výrok III) soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát vynaložil v souvislosti s dokazováním náklady na svědečné výše uvedených svědků, a tyto náklady je povinen nést účastník, který ve věci úspěch neměl; výše nákladů řízení státu činí 19 041,79 Kč a odpovídá částce vyplacené na svědečném.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dne 18. 9. 2024 (doručené téhož dne), neboť má za to, že žalovaná s ním od návratu po delší pracovní neschopnosti vyvíjela soustavný nátlak na ukončení pracovního poměru dohodou bez odstupného, a když tento postup odmítl, začala vůči němu uplatňovat kroky směřující k jeho „vytlačení“ z pracovního místa (nařízení čerpání dovolené, předložení nového – nižšího – platového výměru, odebrání služebního vozidla a požadavek každodenního dojíždění na pracoviště do Tábora, ačkoli obvyklé pracoviště měl v Praze), přičemž zdůraznil, že snížení mzdy ze základních 35 000 Kč s bonusovou složkou až 60 % na částku okolo 24 100 Kč hodnotí jako mimořádný a nestandardní krok představující ekonomický nátlak, a současně poukázal na nerovné zacházení v tom, že ostatní vedoucí středisek (a i dispečeři) měli služební vozidlo k dispozici, zatímco jemu bylo po návratu fakticky určeno dojíždění veřejnou dopravou, včetně požadavků, které vnímal jako zbytečně zatěžující a ponižující. Následně mu byly v rychlém sledu předloženy vytýkací dopisy (12. 9. a 13. 9. 2024) a poté mu byla doručena výpověď odůvodněná tvrzeným soustavným méně závažným porušováním povinností zaměstnance ve smyslu § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž žalobce namítal, že vytýkaná porušení (zejména tvrzené absence na pracovišti a tvrzené nesplnění administrativních povinností) jsou smyšlená a účelově připravená jen proto, aby mohl být pracovní poměr ukončen bez vyplacení zákonného odstupného. Podle jeho názoru nebyl naplněn žádný z uplatněných výpovědních důvodů, a pokud jde o výtky v oblasti zadávání údajů, tzv. deníku záznamu o výkonu vozidla (dále jen „DZVA“ nebo „stazka“) zdůraznil běžnou praxi několikadenního (případně i týdenního) prodlení při evidenci a nepřiměřenost postupu žalované, která mu měla vytýkat prodlevu prakticky bezprostředně po odjezdu dispečera na dovolenou, a to v situaci, kdy měl vedle svých obvyklých povinností převzít i část agendy dispečera; obdobně popřel, že by žalovaná unesla důkazní břemeno ohledně neomluvené nepřítomnosti dne 11. 9. a 12. 9. 2024, když poukázal na to, že v rozhodné době mu nebyla stanovena pevná obědová pauza a časové úseky, které mu žalovaná kladla k tíži, odpovídají řádově desítkám minut, během nichž se podle něj mohl pohybovat v areálu pracoviště a plnit úkoly mimo kancelář. K incidentu s cestujícím , jméno FO,  žalobce namítal, že nešlo o hrubé jednání, nýbrž o běžné ověřování oprávněnosti požadavku na náhradu, kdy zpočátku vycházel z údaje, že spoj jel (později došlo k upřesnění data), a v konečném důsledku byla částka stejně uhrazena; k vytýkanému nevhodnému chování vůči jednatelce žalované žalobce zdůraznil, že je nutno hodnotit celý kontext vztahů po návratu z nemocenské (nabídka skončení dohodou, následné snížení mzdy a další kroky), které popsal jako „bossing“ a provokativní vytváření podkladů pro ukončení pracovního poměru. Pokud jde o tvrzené „zpronevěření“ v souvislosti s neproplacením částky za pracovní obuv, žalobce to označil nanejvýš za administrativní pochybení bez prokázaného úmyslu a poukazoval na to, že na pracovišti nebyla standardně vedena potvrzení o převzetí dokladů ani o výplatě hotovosti, což podle něj ztěžuje po letech spolehlivou rekonstrukci jednotlivých výplat a nahrává účelovým tvrzením. Současně namítal, že některé výpovědi dalších řidičů o neproplacených částkách jsou časově vzdálené a byly iniciovány až dodatečně, takže je nelze bez dalšího přičítat jako relevantní důvod pro rozvázání pracovního poměru ve věci, o níž se vede řízení; současně tvrdil, že výpověď nesplňuje zákonné požadavky na skutkové vymezení důvodu a je proto neplatná.2. Žalovaná ve vyjádřeních k žalobě a v následných podáních namítala, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dne 18. 9. 2024 je platným rozvázáním pracovního poměru, neboť uplatněný výpovědní důvod byl dán, byl ve výpovědi dostatečně skutkově konkretizován a žalobce se vytýkaného jednání dopustil. Žalovaná zdůraznila, že žalobce v žalobě podle jejího názoru ani řádně a včas nekonkretizoval, v čem spatřuje neplatnost výpovědi, resp. nijak konkrétně nerozporoval samotné výpovědní důvody. Jako stěžejní skutkový základ výpovědi žalovaná uváděla zejména (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu) při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na nějž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložit blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Žalovaná tato porušení povinností hodnotila jako závažná a podřaditelná pod § 52 písm. g) zákoníku práce; současně tvrdila, že s ohledem na předchozí písemná upozornění by byly splněny předpoklady i pro rozvázání pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování povinností. K dalším tvrzením žalobce o údajné diskriminaci, nátlaku či „bossingu“ žalovaná uvedla, že jsou nepravdivá, a vysvětlovala, že čerpání dovolené po návratu z pracovní neschopnosti proběhlo na žádost žalobce, služební vozidlo nebylo po dobu jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti využíváno k pracovním cestám a po návratu mu byly řádně udělovány pokyny ke služebním cestám; případný „nižší“ mzdový výměr žalovaná spojovala s tím, že žalobce odmítl převzít provozní pokladnu střediska, a tedy nebyl ochoten plnit část povinností spojených s výkonem vedoucí pozice. Žalovaná dále konkretizovala i dílčí skutkové děje, pro něž byl žalobce před výpovědí písemně upozorněn, zejména že neplnil povinnost průběžně doplňovat a kontrolovat DZVA v systému žalované, čímž měl ztížit řízení provozu, a že byl bez omluvy nepřítomen na pracovišti v , adresa,  dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., přičemž žalovaná dovozovala, že tvrzená „obědová přestávka“ tyto absence neomlouvá, neboť časově nekorespondovala s přestávkou na jídlo a oddych. Žalovaná k prokázání uvedených tvrzení navrhovala provedení řady listinných důkazů (zejména e-mailovou komunikaci a interní dokumenty) a výslechy označených svědků, přičemž v dalších podáních akcentovala, že z provedených výpovědí svědků a listin vyplývá správnost její skutkové verze a že žaloba není důvodná.3. Po skutkové stránce je mezi účastníky řízení nesporná existence pracovního poměru a pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 (vedoucí střediska, místo výkonu práce Česká republika) v textaci, jak je založena na č. l. 61–63 soudního spisu, doručení a textace výpovědi ze dne 18. 9. 2024, jak je založena na č. l. 64–65, předchozí písemná upozornění (výtky) ze dne 12. 9. a 13. 9. 2024, jak jsou založeny na č. l. 39 a 41, přičemž žalobce jejich obsah (tj. co je mu vytýkáno) sporuje, avšak jejich doručení uznává a faktické ukončení pracovního poměru dne 18. 9. 2024. Dále je mezi stranami nesporné, že žalobce skutečně o jednatelce žalované uvedl, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“ a také je nesporný obsah e-mailové komunikace mezi žalobcem a jednatelkou žalované v textaci, jak je založena na č. l. 30–36 a 40. Konečně je mezi stranami nesporný mzdový výměr ze dne 2. 9. 2024 s nesouhlasem žalobce s obsahem tohoto mzdového výměru tak, jak je založen na č. l. 38 a fakt, že žalobce odmítl převzít provozní pokladnu (viz č. l. 37 soudního spisu).4. Z těchto listin a souhlasných vyjádření účastníků řízení se podává, že je po skutkové stránce mezi stranami nesporné (soud události řadí chronologicky), že žalobce se po dlouhodobé nemocenské vrátil dne 19. 8. 2024 do zaměstnání u žalované, přičemž mu bylo po vzájemné dohodě nařízeno čerpání dovolené v období od 19. 8. 2024 do 30. 8. 2024 (pátek). Po návratu do zaměstnání dne 2. 9. 2024 (pondělí) žalovaná chtěla žalobci předat nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč (základní hrubé měsíční mzdy), který žalovaný odmítl převzít (původní mzdový výměr byl na částku 35 000 Kč – viz č. l. 67). Dne 3. 9. 2024 proběhla mezi žalobcem a jednatelkou žalované e-mailová komunikace, kde žalovanému byl určen výkon práce v , adresa, , a to včetně určení vlakové dopravy do zaměstnání z Prahy, byla mu určena pracovní doba (6:00 h. – 14:30 h.), a bylo mu sděleno, jaké bude pobírat stravné a cestovné. Dne 4. 9. 2024 žalobce odmítl převzít provozní pokladnu na středisku v , adresa,  a téhož dne převzal nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč. Dne 6. 9. 2024 sdělila jednatelka žalované žalobci, že žalobce má být v pracovní době v , adresa, , a že má využít pro návrat z , adresa,  vlak ve 14:37 h., což žalobce potvrdil e-mailem se sdělením „rozumím“. Dne 12. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 1“), kde bylo uvedeno, že „kontrolou grafikonu střediska , adresa,  dne 11.9.2024 v čase 17:01 hod. bylo zjištěno, že nemáte doplněny žádné činnosti řidičů za měsíc září 2024 k datu 11.9.2024. V systému autobusové dopravy jsou zadány pouze informace o dovolených nebo dlouhodobých nemocech, které zadával do systému vedoucí střediska p. , jméno FO, . Tím znemožňujete relevantně sledovat stavy řidičů, dodržování přestávek, délku předpokládaných přesčasů, možnost nasazení řidičů. Díky nezadaným DZVA může dojít k prodlevě při pravidelných údržbách vozového parku.“ Žalobce byl též v tomto dokumentu poučen ve smyslu § 301 zákoníku práce a bylo mu doslova sděleno, že „pokud v následujících 6 měsících znovu porušíte povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k Vámi vykonávané práci, může Vám dát zaměstnavatel výpověď v souladu s § 52 odst. g Zákoníku práce v platném znění.“ Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dalšího dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 2“), podle kterého se měl žalobce dále dopustit porušení povinností spočívajícího v neomluvené absenci, když dne 11. 9. 2024 v čase od 13:08 do 13:38 hodin neměl být přítomen na pracovišti ani v jiné kanceláři na autobusovém nádraží v , adresa, , ačkoli se podle zaměstnavatelem stanoveného a jím odsouhlaseného režimu měl v uvedené době zdržovat v kanceláři. Zaměstnavatel dovozuje neomluvenost nepřítomnosti mimo jiné z toho, že měl mít určen návrat vlakem ve 14:37 hodin, pracoviště je umístěno v bezprostřední blízkosti železniční stanice a nebyl mu dán pokyn k jiným cestám ani nebyla oznámena překážka, která by jej k opuštění pracoviště opravňovala. Obdobně mu je vytýkáno, že dne 12. 9. 2024 měl být v čase od 13:20 do 14:27 hodin rovněž nepřítomen na pracovišti i v jiných kancelářích na autobusovém nádraží v , adresa, , a to za situace, kdy se podle stejného pokynu zaměstnavatele měl v této době zdržovat v kanceláři, neměl povolené jiné služební cesty a zaměstnavatele neinformoval o překážce v práci, která by jeho nepřítomnost omlouvala. Zaměstnavatel i tuto nepřítomnost kvalifikuje jako neomluvenou absenci a současně ji hodnotí jako opětovné porušení povinností ve smyslu upozornění na možnost výpovědi při další recidivě a poučil žalobce jako v prvním případě. Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 v 10:33 h. byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém mu určila pauzu na oběd v čase 11:00 – 13:30 h. od pondělí do pátku. Dne 13. 9. 2024 ve 19:25 h. byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém jej požádala, aby provedl kontrolu a doplnění veškerých odjetých DZVA do grafikonu za období od 1. 9. 2024 do 15. 9. 2024 s termínem dokončení 17. 9. 2024 do 12:00 hodin. Dne 17. 9. 2024 v 11:25 h. zaslal žalobce jednatelce žalované e-mail, že veškerá DZVA, která byla předána, jsou zadána do grafikonu. Konečně dne 18. 9. 2024 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru, ve které jsou jednak rekapitulovány vytýkací dopisy 1 a 2 a dále uvedeno, že zaměstnavatel zjistil další porušení pracovních povinností, a to (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu , jméno FO, ) při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na nějž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně (, tituly před jménem,  , jméno FO, ) na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložit blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Tyto tři činy zaměstnavatel hodnotil jako závažné porušení pracovních povinností. Současně uvedl, že se žalobce těchto porušení povinností dopustil i přes upozornění ve vytýkacích dopisech 1 a 2. Proto se žalobcem rozvázal pracovní poměr podle § 52 písm. g) zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní dobou.5. Soud ze svědecké výpovědi , právnická osoba, , zaměstnance žalované, zjistil, že je řidičem a dispečerem v , adresa,  a žalobce osobně zná z pracovních poměrů v rámci této skupiny, přičemž byl přítomen předání výpovědi žalobci na středisku v , adresa, , kam přijel v doprovodu jednatelky žalované , tituly před jménem,  , jméno FO,  a dalších osob (mj. pana , jméno FO, ). Svědek popsal, že samotné předání výpovědi proběhlo klidně a standardně, bez vyhrocené situace, bez vulgarit či fyzického konfliktu; žalobci mělo být sděleno, že pracovním poměrem „končí“ s dvouměsíční výpovědní dobou, a žalobce měl odevzdat pracovní pomůcky (např. notebook, telefon, klíče), načež účastníci odešli. Svědek vysvětlil, že jeho přítomnost měla sloužit jako „svědecký doprovod“ z důvodu obavy jednatelky, že předání může být vyhrocené; uvedl rovněž, že mezi zaměstnanci panovala nespokojenost s žalobcem a že i on sám měl se žalobcem v minulosti pracovní konflikty (zejména ohledně tržeb a předávání podkladů). V obecné rovině svědek hodnotil žalobce jako nezodpovědného vedoucího, když uvedl, že v době, kdy byl žalobce jeho nadřízeným, podle jeho vnímání žalobce nebýval na středisku v situacích, kdy bylo třeba zajistit plánování či běžný chod, a jeho nepřítomnost měla působit provozní obtíže; část těchto tvrzení vztahoval k působení žalobce na jiných střediscích v rámci skupiny (, adresa, ), přičemž k některým okolnostem o vztazích mezi žalobcem a jednatelkou uvedl, že je zná jen zprostředkovaně z vyjádření jednatelky. K dotazu na pokladní incident v , adresa,  svědek vypověděl, že na středisku došlo ke krádeži hotovosti z trezoru a že ve věci zasahovala policie, aniž by však byl přímým svědkem samotného odcizení. Dále svědek popsal, že vedoucí střediska podle jeho znalosti zajišťuje a kontroluje chod střediska v plném rozsahu (mj. kontrolu plánování směn dispečerem, provozní a organizační otázky, komunikaci s objednateli), a vyjádřil se i k oběhu DZVA, když uvedl, že dispečer plánuje směny v systému, tiskne příslušné „stazky“ pro řidiče, po vykonání směny řidič doplní údaje (např. kilometry) a odevzdá je dispečerovi, který je následně zadává do systému a archivuje; současně uvedl, že pokud by dispečer nebyl přítomen, může zadávání výjimečně zajistit i vedoucí střediska, ačkoli u nich na středisku podle jeho zkušenosti obvykle vždy dispečer přítomen je. K evidenci pracovní doby svědek uvedl, že na jejich středisku nejsou „píchačky“, nicméně určitá evidence či kontrola je vedena prostřednictvím přihlášení do počítačového systému a organizace práce vedoucím střediska; k obědovým přestávkám svědek sdělil, že pevně stanovený čas oběda je vzhledem k provozu nerealistický a v praxi se stravování řeší operativně tak, aby nebyl narušen nepřetržitý provoz.6. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnance žalované na středisku , adresa, , zjistil, že svědek původně pracoval jako řidič autobusu a v rozhodné době se současně zaučoval na práci dispečera (s tím, že formálně měl mít smluvní zařazení dispečera až od pozdějšího data), přičemž žalobce znal jako vedoucího střediska a byl vůči němu v postavení podřízeného řidiče. Svědek popsal, že v září 2024 byl opakovaně přítomen na středisku při návštěvách jednatelky žalované , tituly před jménem,  , jméno FO, , která jej požádala, aby byl přítomen jako svědek při předávání písemností žalobci; uvedl, že obsah výpovědi jako takové nečetl, nicméně vnímal, že šlo o předání dopisu do vlastních rukou a o záznam (protokol) o pokusu o předání, přičemž žalobce zpočátku převzetí odmítal a následně písemnost převzal, s tím, že to bude řešit „jinou cestou“ (rozuměno právní cestou). Svědek dále vypověděl, že byl přítomen situaci, kdy žalobce před dvěma svědky na jednatelku pokřikoval a nevhodně se choval, mimo jiné jí řekl, že se na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, a že tuto skutečnost potvrdil svým podpisem na příslušné listině. K otázce přítomnosti žalobce na středisku svědek uvedl, že v praxi se objevovaly dotazy a „kontroly“, zda se žalobce na pracovišti nachází, a že mu jednatelka telefonicky volala s tím, že prověřuje, zda je žalobce na středisku; svědek připustil, že se v té době opakovaně řešilo, zda žalobce v Táboře je či není, a že se také stávalo, že se jej řidiči ptali, kde žalobce je, protože potřebovali vyřídit běžné provozní záležitosti (zejména proplácení nákladů řidičů, např. psychotesty, zdravotní prohlídky, karty do tachografu apod., případně jiné administrativní úkony). Svědek v této souvislosti popsal vlastní zkušenost s proplacením nákladu na výměnu karty do tachografu, kdy doklad žalobci předal, avšak proplacení podle něj trvalo několik měsíců; současně uvedl, že vnímal i další případy, kdy proplácení některých dokladů mělo být zpožděné či podle jeho informací vůbec neproběhlo, přičemž vysvětloval, že někteří zaměstnanci se zdráhají opakovaně urgovat. K provozní stránce střediska svědek (již jako osoba, která postupně získala zkušenost s řízením provozu a následně i vedoucí funkcí) popsal, že zadávání a zpracování DZVA je nutno vykonávat průběžně, protože jde o vysoké objemy podkladů, na jejichž základě se po uzávěrce měsíce zpracovávají mzdy a další návazné výstupy, a že při standardním chodu tuto agendu vykonává dispečer, přičemž v době nepřítomnosti dispečera ji musí zajistit vedoucí; současně uvedl, že práce vyžaduje fyzickou přítomnost na pracovišti (mj. kvůli převzetí podkladů), byť některé kontroly lze provádět i mimo kancelář, a že docházka se eviduje měsíčním přehledem a dále je kontrolovatelná i podle činností zaznamenaných v používaném programu. Svědek dále uvedl, že na středisku není pevně rigidní režim typu „píchaček“, že pracovní doba je s ohledem na provoz dopravce v praxi pružná a je klíčová dostupnost na telefonu, přičemž při dřívějším odchodu z pracoviště je obvyklé tuto skutečnost hlásit. Na dotaz k incidentu se zákazníkem svědek uvedl, že žádnému konfliktu žalobce s cestujícím přítomen nebyl. K doručování zásilek dále vypověděl, že dopravní ředitel , tituly před jménem,  , adresa,  se na středisku rovněž sháněl po žalobci s tím, že mu chce předat zásilku, avšak svědek si nebyl jist obsahem (pouze připustil možnost, že mohlo jít o některý z dopisů), a popsal situaci tak, že , tituly před jménem,  , jméno FO,  žalobce nezastihl a odešel.7. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnance žalované, zjistil, že svědek zajišťuje přepravu jednatelky žalované , tituly před jménem,  , jméno FO, , přičemž žalobce osobně nezná blíže, viděl jej pouze několikrát na poradách v , adresa,  a na středisku v , adresa, . Svědek vypověděl, že byl jednatelkou požádán, aby se v , adresa,  účastnil jako svědek předání (resp. předávacího úkonu) souvisejícího s ukončením působení žalobce na středisku, a to z důvodu obavy, aby bylo prokazatelně předáno „vše tak, jak má“, neboť podle vysvětlení jednatelky „na pana , jméno FO,  není moc velký spoleh“; uvedl, že šlo o výjimečnou situaci, nikoli o jeho běžnou roli při běžných kontrolách či cestách. Samotný průběh předání svědek hodnotil jako spíše klidný, bez výrazné agresivity, byť podle něj žalobcovo vystupování nebylo vlídné; potvrdil, že po předání se podepisoval „papír po tom předání“, přičemž uvedl, že jednatelka obsah listiny před podpisy četla, avšak svědek si již nepamatoval konkrétní znění ani to, zda by dnes s jistotou potvrdil jednotlivé formulace z listiny týkající se výroků žalobce vůči jednatelce (konkrétní urážlivé výroky si po čase nevybavil). Svědek dále uvedl, že při samotném předávání nebyla přítomna žádná třetí osoba mimo zaměstnance, nicméně v závěru, kdy již jednání končilo, se na středisku objevily další osoby se svými požadavky: nejprve žena, která měla uplatňovat pohledávku ve výši přibližně 900 Kč, a následně muž, který požadoval asi 300 Kč za taxislužbu a tvrdil, že tuto záležitost řeší již přibližně rok či déle; svědek popsal, že v těchto případech se hledaly podklady (u částky 900 Kč měl být dohledáván doklad a řešeno, že peníze měly být vyzvednuty, ale dotyčné nebyly vyplaceny), zatímco u částky 300 Kč uvedl, že žalobce měl původně naznačovat, že peníze nedá, a poté se někam odebral (není si jist, zda do pokladny či jinam), přičemž svědek si již nevzpomněl na konkrétní tón či případný konflikt v komunikaci mezi žalobcem a těmito osobami.8. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , tatéra a cestujícího žalované, zjistil, že svědek služeb žalované využívá na pravidelných, obcí dotovaných „vesnických“ spojích v okolí , adresa, , a žalobce osobně viděl pouze jednou, přičemž jej následně opakovaně sháněl na autobusovém nádraží v , adresa, , avšak podle jeho zkušenosti jej zpravidla nezastihl. Svědek popsal událost z počátku školního roku (první školní den, kdy „nepřijel autobus“), kdy na zastávce čekal spolu s dalšími cestujícími, následně telefonicky kontaktoval řidičku spoje (svou bývalou manželku , jméno FO, ), která mu sdělila, že má dovolenou a spoj nepojede, a doporučila mu, aby si vzal taxi; svědek proto objednal taxislužbu, kterou uhradil, naložil i další čekající cestující a zajistil tak dopravu. Následně se svědek obrátil na žalobce na středisku v , adresa,  s požadavkem na proplacení nákladů na taxi, když žalobci předal originál dokladu a současně mu sdělil, že spoj skutečně nejel; vysvětlil, že věc nechtěl „hrotit“ podnětem na kraj či obec, protože šlo o výjimečný případ a zároveň s ohledem na to, že řidičkou byla jeho bývalá manželka. Svědek uvedl, že z prvního kontaktu s žalobcem nabyl dojem neochoty a arogantního, nevšímavého přístupu („arogance moci“), v jehož důsledku byl přesvědčen, že mu náklady nebudou proplaceny; popsal, že žalobce měl doklad převzít způsobem, který svědek vnímal jako nedbalý, a že následně žalobce nebyl dlouhodobě k zastižení, a to ani při opakovaných pokusech svědka (v řádu několika návštěv během zhruba jednoho roku, případně i dotazování přes bývalou manželku) zjistit, v jakém stavu je vyřízení jeho požadavku. Svědek dále vypověděl, že proplacení se nakonec uskutečnilo až po více než roce, když byl upozorněn, že se na středisku nachází „vedení“ žalované, načež se dostavil a po vysvětlení situace mu žalobce podle jeho výpovědi peníze vyplatil bez dokladu a bez potvrzení, a to tak, že s ním odešel k bankomatu na nádraží a částku mu předal v hotovosti; svědek přitom uvedl, že mu bylo podezřelé, že žalobce je ochoten plnit „okamžitě“ a ze svého, a vnímal to jako nestandardní, zejména s ohledem na předchozí průběh. K samotnému jednání svědek uvedl, že chování žalobce nehodnotí jako vysloveně hrubé, nýbrž jako neprofesionální, odměřené a nevšímavé, přičemž žalobce měl při pozdější komunikaci navíc zpochybňovat, že autobus nejel, a uvádět, že spoj jel, případně že jel „záskok“, a dokonce měl zmiňovat konkrétního řidiče; svědek však trval na tom, že v daný den nic nejelo, a časové detaily s odstupem přesně nevybavil. Svědek rovněž uvedl, že při opakovaném shánění žalobce na nádraží se setkával s tím, že mu bylo sdělováno, že žalobce není přítomen, a dovozoval z toho, že žalobce se na pracovišti běžně nezdržoval.9. Soud ze svědecké výpovědi , tituly před jménem,  , jméno FO, , zaměstnankyně žalované, zjistil, že svědkyně pracovala u žalované jako řidička autobusu, žalobce znala jako svého tehdejšího vedoucího střediska, přičemž uvedla, že jej na pracovišti vídala spíše výjimečně, nicméně jejich přímý pracovní vztah hodnotila jako nekonfliktní, neboť od žalobce zpravidla nic nepotřebovala a v případě potřeby mu byla ochotna vyjít vstříc i nad rámec, současně však připustila, že „tam věčně nebyl“. Svědkyně dále popsala, že si se souhlasem zaměstnavatele pořídila vlastní pracovní obuv, protože standardně poskytovaná obuv jí nevyhovovala, a měla jí být proplacena částka do 1 000 Kč; zakoupila tedy obuv a uplatnila k proplacení částku 999 Kč, přičemž originál dokladu předala žalobci s očekáváním, že po jeho cestě na poradu do , adresa,  jí přiveze hotovost, avšak peníze podle její výpovědi po dlouhou dobu neobdržela. Uváděla, že se na proplacení opakovaně dotazovala osobně vždy, když žalobce v , adresa,  byl, a žalobce jí opakovaně sděloval, že se doklad „ztratil na účtárně“, a proto svědkyně postupně rezignovala na to, že by částku obdržela; zdůraznila, že z pozice řidičky nepovažovala za vhodné obcházet své nadřízené a obracet se přímo na účtárnu. Nakonec měla být částka fakticky uhrazena až později tak, že jí jednatelka žalované nabídla zaslání 1 000 Kč na účet jako mimořádné odměny, s čímž svědkyně souhlasila. Svědkyně současně popisovala související epizodu, kdy byla přivolána do kanceláře v , adresa,  při řešení požadavku jejího bývalého manžela na proplacení nákladů za taxi za neodjetý spoj; vysvětlila, že v daný den čerpala dovolenou (první školní den, který tehdy připadl až na 4. září), telefonicky jí bylo opakovaně voláno kvůli neodjetému spoji a ona bývalému manželovi doporučila využít taxislužbu, aby nevznikly další negativní důsledky, přičemž následně v kanceláři upřesnila, že spoj skutečně dne 4. září nejel a došlo pouze k omylu v dataci, když se původně hovořilo o „prvním“. K vyplacení částky 300 Kč za taxi svědkyně uvedla, že bývalý manžel jí sdělil, že s žalobcem odešli k bankomatu a žalobce mu částku vyplatil výběrem ze své karty, protože neměl hotovost, a jednatelka jej k tomu vybídla slovy, že „snad má kartu“. Svědkyně rovněž potvrdila, že paragon na pracovní obuv poznává jako svůj doklad (viz dále bod 16 tohoto rozsudku).10. Soud ze svědecké výpovědi , tituly před jménem,  , adresa, , dopravního ředitele žalované, zjistil, že svědek v rámci své agendy má na starosti dopravní kontrakty po obsahové i ekonomické stránce a metodicky se podílí na řízení vedoucích středisek, s nimiž se dle svého vyjádření setkával obvykle jednou až dvakrát měsíčně; v tomto rámci znal i žalobce, kterého potkával na poradách v , adresa,  i na střediscích, původně v , adresa,  a později v , adresa, . Svědek obecně popsal, že hlavním úkolem vedoucího střediska je zajistit řádné pokrytí provozu tak, aby byly jízdní řády odježděny s potřebnými autobusy a řidiči, aby byly zvládány mimořádnosti a aby byla současně udržena ekonomická efektivita provozu; k problematice DZVA uvedl, že samotný dokument primárně vyplňuje řidič, avšak jeho převzetí, kontrola, schválení a zadání do systému je na organizaci střediska, přičemž praxe zadávání do systému je podle něj různá a závisí na zvyklostech a domluvě mezi vedoucím a dispečerem, a pokud jde o odpovědnost za to, že DZVA nebude splněno, vnímal ji přednostně jako odpovědnost vedoucího střediska. Současně svědek uvedl, že vedoucí středisek zpravidla disponují střediskovou hotovostní pokladnou, z níž se typicky proplácejí hotové výdaje (např. lékařské prohlídky), kdy řidič předloží doklad, vedoucí jej uloží a následně jej vyúčtuje na centrální pokladně v , adresa,  a nechá si proplatit, přičemž četnost těchto vyúčtování se liší podle vzdálenosti střediska od , adresa,  a možností dopravy dokladů. Ke konkrétní události ze dne 11. 9. 2024 svědek vypověděl, že při cestě na jednání do , adresa,  (případně z něj) se zastavil na středisku v , adresa, , protože měl žalobci předat zásilku (zejména balíky s oděvními součástmi pro řidiče – vzorky uniforem, případně další běžně převážené věci jako tonery), žalobce však na místě nezastihl; uvedl, že jej sháněl v kancelářích a v areálu, po určitou dobu čekal (podle své aktuální vzpomínky zhruba 10–15 minut, přičemž konfrontován s vlastním tehdejším emailem – viz dále bod 20 tohoto rozsudku – připustil, že přesnější bude údaj uvedený v emailu, kde je zachyceno časové rozmezí 13:08–13:38), načež zásilku předal panu , jméno FO, , který mu převzetí podepsal, aby svědek mohl v , adresa,  doložit řádné předání; dále uvedl, že podepsaný doklad následně předal ve skladu (paní , jméno FO, ) s vysvětlením, že žalobce zastižen nebyl, a že o této okolnosti se zřejmě zmínil i paní , jméno FO, , které ostatně v kopii přicházely její emaily obsahující pro žalobce detailní denní rozpisy včetně toho, kdy a kde má být, a podle svědkovy výpovědi dokonce i s konkrétními spoji (vlaky), jimiž má dojíždět; svědek uvedl, že takovéto detailní instrukce nepovažoval za standardní a vnímal je jako projev dlouhodobějších pracovních obtíží, přičemž jej překvapilo, že žalobce dne 11. 9. 2024 na pracovišti nezastihl, ač podle rozpisu předpokládal, že zastihnout měl.11. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalované, zjistil, že žalobce znal z pracovního prostředí, nejprve z , adresa, , kde žalobce působil jako vedoucí střediska a svědek jako řidič, a následně z , adresa, , kam jej žalobce přijal na pozici dispečera, takže byl jeho podřízeným; jejich vztah popsal jako kolegiálně přátelský bez bližšího mimopracovního styku. Svědek popsal svou pracovní dráhu u žalované tak, že působil jako řidič, poté dispečer u střediska , adresa,  a v závěru, po pracovní neschopnosti žalobce, byl vedením nejprve ustanoven zastupujícím vedoucím a následně vedoucím střediska, přičemž tuto vedoucí pozici vykonával asi čtyři měsíce a následně z vlastní vůle skončil a vrátil se k práci řidiče z důvodu stresu. K náplni práce dispečera svědek uvedl, že zajišťoval vypravení vozů a řidičů, obsazování směn a pořizování/zadávání DZVA do systému, kdy do systému zapisoval údaje z řidičských „stazek“ (např. ujeté kilometry, tankování nafty a AdBlue a související výkazy), z nichž se následně odvíjely mzdové podklady; zdůraznil, že žalobce zadávání DZVA uměl a v praxi s ním svědkovi pomáhal, a to i proto, že systém umožňuje dohledat, kdo konkrétní záznam pořídil, a žalobce svědkovi v počátcích se složitějšími případy pomáhal. Uvedl dále, že obvyklé zadávání DZVA probíhalo průběžně, typicky v pondělí a úterý po vybrání podkladů ze schránky, přičemž uzávěrka za uplynulý měsíc měla být hotova do 5.–7. dne následujícího měsíce; současně vypověděl, že z hlediska systému by nebyl problém záznamy doplnit i zpětně jednorázově, avšak prakticky se to dělalo průběžně, aby se podklady nenahromadily. K zastupitelnosti uvedl, že při jeho nepřítomnosti (dovolená, nemoc) jeho práci zastupoval žalobce a naopak, a že zadávání DZVA je technicky možné provádět i „online“ mimo pracoviště. V otázce hotovostních operací svědek uvedl, že za doby, kdy byl on dispečerem a žalobce vedoucím střediska v , adresa, , nebyla na středisku zřízena provozní pokladna, a proplácení nákladů řidičů (např. psychotesty, karty do tachografu) probíhalo tak, že se doklady odevzdaly žalobci, ten je odvezl do , adresa, , tam mu byly proplaceny a následně je vyplatil řidičům; uvedl i zkušenost, že žalobce někdy proplácel náklady řidičům ze svých prostředků a následně si je vyúčtoval v , adresa, . Svědek vysvětlil, že provozní pokladnu zavedl až poté, co byl sám jmenován vedoucím, neboť žalobce podle jeho slov nechtěl mít v kanceláři firemní hotovost (mimo jiné pro nájemní režim prostor, otázky klíčů a absenci trezoru), zatímco pro svědka bylo neefektivní dojíždět do , adresa,  jednou až dvakrát týdně; uvedl, že zřízení pokladny si vyžádal, bylo odsouhlaseno (emailem), převzal hmotnou odpovědnost dodatkem k pracovní smlouvě, v pokladně držel částku cca 20 000 Kč, typické měsíční výdaje byly řádově 8–10 000 Kč (někdy i více), pokladnu vyúčtovával měsíčně a hotovost doplňoval při poradách v , adresa, , přičemž k bezpečnému uložení byl pořízen a instalován pevně přidělaný trezor (který dle svědka v době žalobcova vedení na středisku ještě nebyl). K organizaci práce na středisku svědek uvedl, že pracovní doba se evidovala v tabulce (včetně přestávky), obědová přestávka nebyla pevně fixována a řídila se provozem, typicky kolem 13. hodiny, a jako vedoucí střediska i dispečer se pohyboval i mimo kancelář, neboť bylo třeba objíždět další místa a základny v regionu (např. , adresa, ) kvůli provozním záležitostem, tržbám či převzetí hotovosti; uvedl, že standardně bylo možné se zaměstnanci spojit telefonicky a že k dispozici byla služební vozidla (pro vedoucího i dispečera), která byla užívána i soukromě na základě smlouvy, kdy se vykazovaly soukromé kilometry. Dále vypověděl, že v září 2024 čerpali on i jeho manželka (pracující v informační kanceláři) společnou dovolenou v délce zhruba 14 dnů, kterou schválila jednatelka , tituly před jménem,  , jméno FO, , a v jejich nepřítomnosti měl na středisku z administrativního personálu zůstat žalobce sám; současně uvedl, že pan , jméno FO,  byl v té době odvelen na odloučené pracoviště (, adresa, ). K vztahům mezi žalobcem a jednatelkou svědek uvedl, že vnímal, že si „nepadli do oka“ od počátku, a že byl přítomen jednání, při němž jednatelka žalobci narovinu sdělila, že s ním nerada spolupracuje a navrhla mu rozvázání pracovního poměru dohodou, což žalobce odmítl; o snížení žalobcovy mzdy svědek věděl jen obecně, že k němu došlo rozhodnutím jednatelky, bez bližších detailů, a k samotnému plánování „nastřádání“ porušení povinností k propuštění svědek žádné informace neměl.12. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnance žalované, zjistil, že svědek pracuje u žalované jako řidič autobusu na středisku v , adresa,  a žalobce znal jako svého tehdejšího přímého nadřízeného (vedoucího dopravy, resp. vedoucího střediska), v jehož podřízenosti byl přibližně po dobu dvou let. Svědek uvedl, že byl k jednání předvolán v souvislosti s tím, že v minulosti absolvoval psychologické vyšetření (psychotesty), za něž uhradil částku 2 000 Kč, obdržel o tom potvrzení a toto potvrzení předal žalobci s tím, že mu bude částka proplacena; žalobce mu tehdy sdělil, že na středisku „není kasa“, peníze že vyzvedne při cestě do , adresa,  a následně je svědkovi vyplatí, avšak časový horizont neuvedl. Svědek vypověděl, že proplacení po delší dobu neřešil, neboť se v té době léčil s rakovinou prostaty a jezdil na ozařování, takže mu záležitost „vypadla z paměti“, a otázku neproplacení iniciovala až s odstupem zhruba půl roku až tři čtvrtě roku před výslechem kolegyně , tituly před jménem,  , jméno FO, , která podle něj dohledala, že částka nebyla vyplacena, a vyžádala si od něj čestné prohlášení o neproplacení. Svědek dále uvedl, že následně žalovaná částku doplatila (po předložení čestného prohlášení na firmu), takže finanční prostředky nakonec obdržel, přičemž čestné prohlášení se týkalo právě nevyplacení 2 000 Kč za psychotesty. K mechanismu proplácení svědek popsal, že za doby působení žalobce se postupovalo tak, že řidič předal doklad žalobci, žalobce měl doklad odvézt do , adresa, , vyzvednout hotovost a následně ji řidiči vyplatit, zatímco v současnosti na pracovišti hotovostní pokladna je a po předložení dokladu mu vedoucí částku vyplatí bezprostředně oproti dokladu; svědek uvedl, že při výplatě se zpravidla nepodepisuje žádné potvrzení o převzetí, doklad si ponechá vedoucí. Svědek dále potvrdil znalost zkratky DZVA a popsal obvyklý oběh dokladů tak, že vyplněné záznamy odevzdává při návratu na autobusové nádraží v Táboře do kastlíku v kanceláři nebo do schránky na chodbě, a připustil, že v závislosti na turnusu a provozních okolnostech se může stát, že se řidič dostane k odevzdání dokladů i s odstupem několika dnů (např. při odvozu vozidla rovnou na dílnu a následném pokračování v provozu). Svědek rovněž uvedl, že měl na žalobce telefonní kontakt a v případě potřeby (např. porucha vozidla) mu volal, jinak jej nevyhledával, neboť se na středisku zdržoval jen krátce a nepravidelně podle turnusů; k pracovním vztahům mezi žalobcem a jednatelkou žalované uvedl, že je nezná, neboť se na středisku zdržoval obvykle jednou za dva dny jen krátce a jednatelku osobně prakticky nevídal.13. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnance žalované, zjistil, že svědek pracuje u žalované jako řidič autobusu na středisku , adresa,  a žalobce zná z pracovního styku, když jej vnímal jako dispečera (příp. osobu zajišťující dispečerskou agendu) v době, kdy byl svědek řidičem; jejich vztah označil za „normální“ a bez konfliktů. Svědek uvedl, že byl k jednání předvolán pro okolnosti spojené s neproplacením jím vynaložených nákladů na výměnu řidičského průkazu a karty do tachografu, přičemž informaci o tom, že peníze nebyly vyplaceny, s ním řešila kolegyně , tituly před jménem,  , jméno FO, , která podle svědkovy výpovědi „obcházela“ řidiče a zjišťovala, kdo má jaké neuhrazené pohledávky. Svědek popsal, že v roce 2023 uhradil ze svého na úřadě poplatek za výměnu řidičského průkazu a karty do tachografu, obdržel účtenku a tuto účtenku předal žalobci, který mu sdělil, že v pokladně momentálně nemá peníze, a svědek mu účtenku na pracovišti ponechal; následně se s žalobcem dlouho nevídali z důvodu turnusů a střídání směn, svědek však uvedl, že částka (cca 950 Kč) mu fakticky „nechyběla“ a sám by ji bez iniciativy , tituly před jménem,  , jméno FO,  pravděpodobně vůbec aktivně neřešil, nicméně do doby výslechu mu proplacena nebyla. Současně svědek připustil, že v jiných případech mu žalobce některé náklady (např. za lékařskou prohlídku) proplatil, pokud měl k dispozici hotovost v pokladně či trezoru, a k otázce potvrzování převzetí peněz uvedl, že si nepamatuje, zda v těchto případech podepisoval převzetí. K praxi proplácení po odchodu žalobce svědek uvedl, že nyní proplácení funguje standardně a při předložení účtenky je mu částka proplacena bez prodlení; výslovně uvedl, že za následujících vedoucích (nejprve pan , jméno FO, , poté pan , jméno FO, ) mu náklady, které uplatňoval (zejména pravidelné zdravotní náležitosti), byly vypláceny „hned“. Pokud jde o DZVA, svědek popsal, že jako řidič do těchto záznamů doplňuje zejména kilometry z tachografu, vyplněné doklady odevzdává dispečerům obvykle jednou týdně, a to buď vložením do schránky, nebo osobně, je-li na pracovišti zastihne; na konci měsíce se doklady odevzdávají v návaznosti na uzávěrku (typicky poslední den měsíce, resp. první pracovní den následujícího měsíce), přičemž svědek uvedl, že odevzdávání DZVA jednou týdně nebylo řidičům vytýkáno jako opožděné. K výběru kontaktu při provozních potížích svědek uvedl, že v případě problému typicky volal dispečerovi (v době po žalobci zejména panu , jméno FO, ), a že na žalobce měl služební telefonní kontakt.14. Soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalované, zjistil, že svědek působil u žalované od jara roku 2018 jako vedoucí střediska v , adresa,  (velké středisko s městskou i příměstskou dopravou), přičemž s žalobcem se znal pouze pracovně z porad a z občasné operativní spolupráce v rámci holdingu (zejména při výpomoci s autobusy, případně personálním zajištěním), a s účastníky řízení ani jejich zástupci před výslechem obsah své výpovědi nijak nekonzultoval; pracovní poměr u žalované ukončil z vlastní vůle výpovědí bez udání důvodu a jeho odchod popsal jako standardní, bez konfliktů. K náplni práce vedoucího střediska svědek uvedl, že vedoucí odpovídá fakticky za celý chod střediska, zejména za plánování služeb a rozpisů, zajištění zástupů řidičů, dispečerů i pokladny, řešení provozních mimořádností, organizaci oprav a spotřeby, dovolených a zástupů; současně zdůraznil význam zastupitelnosti, neboť v praxi nastávají situace, kdy vedoucí přebírá i práci dispečera, a naopak, a bez zástupů provoz nelze dlouhodobě udržet. K zadávání DZVA do systému popsal, že na jeho středisku tuto agendu standardně vykonával dispečink (případně zvláštní výpomoc), přičemž cílem bylo dostat údaje do systému co nejdříve, v zásadě do několika dnů, neboť bez včasných záznamů nelze řádně pracovat s kilometry, spotřebou, dovolenými ani plánovat další provoz, a v případě dovolených či nemocí se mohly lhůty výjimečně prodloužit, aniž by za to obdržel formální výtku. K hotovostní pokladně svědek uvedl, že na středisku pokladnu vedl, sloužila k běžným hotovostním výdajům (např. proplacení dokladů řidičům či drobné provozní platby), přičemž výdej hotovosti byl podložen pokladními doklady, které měly i kontrolní funkci pro stav pokladny a pro dokladování směrem do , adresa, , a že si současně neumí dobře představit dlouhodobý chod střediska bez pokladny, byť připustil, že praxe se může v jednotlivých střediscích lišit. Dále uvedl, že u vedoucího střediska považuje za nezbytné, aby byl převážně fyzicky přítomen na středisku, ačkoliv část agendy lze krátkodobě řešit i na dálku; zároveň připustil, že výkon práce vedoucího i dispečera může vyžadovat pohyb mimo kancelář (např. kontrolní a operativní činnosti v terénu), přičemž k tomu slouží i služební vozidla, která měli k dispozici jak vedoucí, tak dispečeři. K evidenci pracovní doby uvedl, že u THP pracovníků byly používány „píchačky“ a vedoucí docházku na konci měsíce schvaloval a předával s přílohami, obědové přestávky se v praxi řídily provozem tak, aby se pracovníci překrývali a bylo zajištěno fungování dispečinku. Pokud jde o kontrolní činnost jednatelky , tituly před jménem,  , jméno FO, , svědek ji hodnotil jako přísnou, ráznou a věcnou, přičemž na středisko dle jeho zkušenosti přijížděla přibližně v řádu měsíců (a vedle pravidelných porad i operativně podle potřeby), a pokud jde o vztahy mezi jednatelkou a žalobcem, uvedl pouze obecnou zkušenost, že na jedné z prvních porad mezi nimi zaznamenal určitou výměnu názorů, avšak konkrétní konflikt blíže nesledoval.15. Soud z e-mailové konverzace mezi , tituly před jménem,  , jméno FO,  a paní , jméno FO,  (zaměstnankyně žalované) tak, jak je založena na č. l. 28 zjistil, že , tituly před jménem,  , jméno FO,  dne 13. 9. 2024 kontaktovala paní , jméno FO,  s tím, že účtenku od bot odevzdávala žalobci, a že od té doby jej při každém setkání urgovala proplacení pracovní obuvi, což se nikdy nestalo. Dne 16. 9. 2024 se paní , jméno FO,  dotázala , tituly před jménem,  , jméno FO, , že v příloze zasílá doklad od bot, a zda je to ten doklad, který , tituly před jménem,  , jméno FO,  nedostala proplacený, což e-mailem ze dne 16. 9. 2024 , tituly před jménem,  , jméno FO,  potvrdila.16. Soud z dokladu založeném na č. l. 29 zjistil, že je to doklad ve výši 999 Kč vystavený společností , právnická osoba, . a má jít o doklad, o kterém hovořila , tituly před jménem,  , jméno FO,  ve své svědecké výpovědi a v e-mailové konverzaci výše.17. Soud z pokladních dokladů tak, jak jsou založeny na č. l. 91–96 p. v. zjistil, že žalobce z centrální pokladny žalované v , adresa,  inkasoval částky za nejrůznější poplatky za doklady pro jednotlivé řidiče, a to výslovně i za pracovní obuv ve výši 999 Kč dne 1. 9. 2023 (viz č. l. 94).18. Soud z čestného prohlášení na č. l. 69 zjistil, že , jméno FO,  písemně dne 3. 4. 2025 uvedl, že v termínu 31. 10. 2022 odevzdal žalobci doklad ve výši 2 000 Kč za psychotesty, přičemž mu tento doklad nikdy nebyl proplacen. Má jít o doklad, který soud následně provedl jako důkaz na č. l. 97.19. Soud z čestného prohlášení na č. l. 69 zjistil, že , jméno FO,  písemně dne 2. 4. 2025 uvedl, že v termínu cca 17. 4. 2023 odevzdal žalobci doklad ve výši 950 Kč za kartu řidiče a řidičský průkaz, přičemž mu tento doklad nikdy nebyl proplacen. Má jít o doklad, který soud následně provedl jako důkaz na č. l. 98.20. Soud z e-mailové konverzace mezi , tituly před jménem,  , adresa,  a jednatelkou žalované, tak, jak je založena na č. l. 82 zjistil, že , tituly před jménem,  , jméno FO,  informoval dne 11. 9. 2024 jednatelku žalované, že téhož dne v , adresa,  na autobusovém nádraží od 13:08 do 13:38 marně hledal žalobce, aby mu osobně předal 6× trička, 3× tonery a obálky ze sekretariátu, a proto po telefonické domluvě předal tyto věci alespoň provizorně , jméno FO, .21. Soud z nepodepsané listiny označené jako „popis pracovní pozice – náplň práce“ pro funkci vedoucí střediska tak, jak je založena na č. l. 83–84 zjistil, že tvrzenou povinností vedoucího střediska je i provádění a kontrola „pokladní operace, fakturace, výkaznictví, evidence a statistiky, dodržování termínů uzávěrek a termínů pro dílčí výkaznictví“ a též, že „v plném rozsahu zodpovídá za provozní pokladnu.“22. Soud z pracovních smluv a jejich rozvázání tak, jak jsou založeny na č. l. 85–90 zjistil, že žalobce byl zaměstnán v rámci , Anonymizováno,  i na dalších střediscích v rámci tohoto holdingu.23. Soud z účastnického výslechu žalobce, zjistil, že žalobce popsal návrat do práce po přibližně půlroční pracovní neschopnosti, kdy se podle něj po dobu jeho nepřítomnosti na středisku změnily poměry, po návratu byl vyzván k osobní schůzce v Praze a byl s ním otevřen rozhovor o dalším setrvání v zaměstnání; žalobce uvedl, že měl zájem pokračovat v práci, avšak vnímal jednání žalované jako tlak směřující k ukončení pracovního poměru dohodou bez odstupného, přičemž za součást tohoto tlaku považoval odebrání služebního vozidla po dobu nemocenské a následné pokyny k dojíždění do , adresa, , jakož i to, že po návratu měl být ponechán na pracovišti fakticky bez zajištění obvyklého personálního obsazení. K okolnostem předcházejícím výpovědi žalobce uvedl, že se v uvedeném období dostavoval na středisko a zajišťoval zejména plánování provozu a směn řidičů na týden dopředu jako prioritu, přičemž vytýkací dopisy vnímal jako „hurá“ krok v krátkém sledu; k problematice zadávání údajů v systému (DZVA) uvedl, že tato činnost podle jeho pojetí náleží primárně dispečerovi, jeho úlohou je kontrola a zajištění, aby dispečer plnil své povinnosti, a sám ji prováděl jen tehdy, zůstal-li na středisku bez dispečera, přičemž zdůraznil, že údajné nezadání nemohlo bezprostředně ohrozit provoz, protože podklady se standardně zpracovávají v týdenním režimu a jejich doplnění je významné především pro mzdové podklady. K vytýkaným nepřítomnostem dne 11. 9. 2024 a 12. 9. 2024 žalobce uvedl, že v prvním případě byl na obědě, přičemž obědová přestávka nebyla na středisku pevně stanovena a byla volena operativně, a ve druhém případě odmítl, že by nepracoval, neboť se měl pohybovat i mimo kancelář v rámci areálu autobusového nádraží a plnit uložené úkoly (mj. kontrolu zařízení ve vozidlech), přičemž zdůrazňoval, že zaměstnavatel neevidoval jeho pracovní dobu „píchačkami“ ani jiným systémem a že jej bylo možné kdykoli kontaktovat telefonicky. Ve vztahu k události se zákazníkem , jméno FO,  žalobce popřel hrubé chování a uvedl, že vycházel z ověření v systému, zda neodjel spoj, a považoval požadavek na proplacení taxislužby za neopodstatněný; současně uvedl, že nakonec pod tlakem situace částku uhradil ze svého, aby věc uzavřel. Naopak připustil, že v afektu hrubě jednal vůči jednatelce žalované , tituly před jménem,  , jméno FO,  a pronesl vůči ní urážlivé výroky, které spojoval zejména s komunikací ohledně mzdového výměru a s tím, že jej podle něj žalovaná nejprve odmítla předat a následně tvrdila opak, což vnímal jako lež. K otázce provozní pokladny a částky 999 Kč za pracovní obuv žalobce uvedl, že účtenku převzal a že si ji firma proplatila v , adresa,  spolu s dalšími doklady, avšak byl přesvědčen, že zaměstnankyni peníze předal, neboť neměl důvod riskovat postih; popsal současně, že pokladní agenda nebyla podle jeho názoru standardní součástí práce vedoucího střediska a že ji odmítal převzít z důvodu procesních a bezpečnostních rizik, zejména s odkazem na svou předchozí zkušenost z jiného střediska, kde v souvislosti s hotovostí vznikl spor o značnou škodu, a vysvětlil, že proplácení dokladů dříve řešil tak, že podklady posílal do , adresa, , hotovost přebíral při poradách a následně ji vyplácel zaměstnancům bez běžného písemného potvrzování převzetí. Žalobce rovněž uvedl, že mzdový výměr na nižší částku (24 000 Kč) měl obdržet ještě před tím, než mu měla být nabízena pokladna k převzetí, a spojoval jej s tím, že odmítl odejít dohodou bez odstupného; celkově pak situaci vykládal jako snahu vedení „zbavit se“ ho bez standardního řešení a vnímal rychlé sledy vytýkacích dopisů, organizační nastavení na středisku i detailní kontrolu jeho přítomnosti jako formu nátlaku.24. Soud z účastnického výslechu , tituly před jménem,  , jméno FO, , jednatelky žalované, zjistil, že ve skupině , Anonymizováno,  působí od 1. 9. 2020 jako jednatelka (bez majetkové účasti, jako najatý manažer) a že má dlouhodobou zkušenost s řízením autobusové dopravy i s výkonem vedoucích pozic, přičemž v rámci své funkce pravidelně vykonávala kontrolní a řídicí činnost vůči jednotlivým střediskům včetně střediska , adresa, . Uvedla, že u žalobce vnímala opakované provozní a organizační potíže, zejména jeho nedostatečnou fyzickou přítomnost na pracovišti, pozdní příchody a obtížnou dosažitelnost, což bylo nejprve řešeno ústně a teprve následně písemně; po návratu žalobce z pracovní neschopnosti s ním komunikovala o dalším pokračování v zaměstnání, přičemž na žalobci požadovala, aby se z provozních důvodů zdržoval na středisku v , adresa, , nikoli aby středisko řídil z , adresa, , jak žalobce podle jejího tvrzení prosazoval s odkazem na pracovní smlouvu. Popsala, že po návratu žalobce z pracovní neschopnosti následovalo čerpání dovolené, a že současně vyhověla žádosti pana , jméno FO,  a jeho manželky o dovolenou, přičemž očekávala, že se oba zaměstnanci se žalobcem po určitou dobu na pracovišti překryjí a předají si agendu, neboť nebylo přijatelné, aby středisko zůstalo „bez velení“; v této době proto žalobci zasílala emaily s konkrétním rozpisem, kdy má být na pracovišti přítomen, aby bylo zajištěno fungování střediska. Dále uvedla, že v okamžiku dovolené pana , jméno FO,  začala při kontrolách zjišťovat prodlevu a nedostatky v průběžném zadávání a kontrole údajů o výkonech řidičů (DZVA) v systému, což považovala za zásadní pro plánování směn, kontrolu výkonů, správnost vykazování kilometrů i návazné uzávěrky a zpracování mezd a vyúčtování vůči objednateli, a že žalobce na slovní upozornění nereagoval, takže mu byl doručen vytýkací dopis ze dne 12. 9. 2024; současně uvedla, že další pochybení spatřovala i v tom, že žalobce nebyl k zastižení při předávání zásilky (např. vzorků uniforem či tonerů) dopravním ředitelem , tituly před jménem,  , jméno FO, , a dále v opakovaných podnětech zaměstnanců, že žalobce není na pracovišti dostupný, pročež mu byl doručen další vytýkací dopis ze dne 13. 9. 2024. K otázce pokladny vypověděla, že žalobce měl pokladnu na středisku původně na starosti, avšak po návratu z pracovní neschopnosti odmítal pokladnu převzít s odkazem na obavy o bezpečné uložení hotovosti a na svou špatnou zkušenost z , adresa, , a že právě odmítnutí převzetí pokladny vedlo k rozhodnutí zaměstnavatele snížit žalobci mzdový výměr (mzdový výměr měl být předložen 2. 9. 2024, žalobce jej nejprve odmítl převzít a následně jej 4. 9. 2024 převzal s vyznačením nesouhlasu). Popsala rovněž konkrétní situaci na středisku, kdy se jí přihlásil cestující , jméno FO,  s požadavkem na proplacení nákladů taxi za neodjetý spoj, což žalobce podle ní nejprve zpochybňoval, a teprve poté záležitost s cestujícím vyřešil mimo kancelář (mělo jít o částku kolem 300 Kč), a dále navazující podnět řidičky , tituly před jménem,  , jméno FO,  ohledně neproplacené pracovní obuvi, kdy po následné kontrole dokladů dospěla k závěru, že žalobce si měl z pokladny vyzvednout hotovost proti dokladům, avšak peníze zaměstnankyni nevyplatil, takže žalovaná následně částku zaměstnankyni doplatila; uvedla, že po této události se objevily i další jednotlivé případy zaměstnanců, kteří upozornili na dřívější neproplacené náklady z doby, kdy měl žalobce pokladnu na starosti, aniž by však zjistila „systémové“ manko pokladny. K osobním vztahům uvedla, že žalobce se k ní opakovaně choval hrubě, používal vůči ní nevhodné výroky (mj. že je „prolhaná ženská“ a že na něj „kouká jako tvrdé Y“), zvyšoval hlas, a proto po určité době nechtěla s žalobcem jednat o samotě a nechávala se doprovázet řidičem; zároveň popřela, že by kohokoli instruovala k šíření informací o neproplacených pohledávkách, a uvedla, že případná aktivita mezi řidiči byla spontánní iniciativou , tituly před jménem,  , jméno FO, . Dále uvedla, že služební vozidlo bylo žalobci odebráno již při nástupu na pracovní neschopnost a po návratu byla zvolena varianta dojíždění veřejnou dopravou, kterou měl žalobce sám navrhovat; obědovou přestávku v trvání 11:00–11:30 hodin žalobci výslovně stanovila emailem až dne 13. 9. 2024 s odkazem na běžnou praxi, do té doby se řídila obecnými pravidly. Celkově uzavřela, že přes dílčí „popostrčení“ k zadávání údajů se spolupráce se žalobcem nezlepšila, a pracovní poměr byl následně ukončen výpovědí, která měla být žalobci předána osobně v , adresa,  dne 18. 9. 2024.25. Soud neprováděl další důkazy navržené žalobcem (a to provedení audionahrávek ze dnů 19. 8. 2024, 2. 9. 2024, 4. 9. 2024 a 11. 9. 2024), jimiž měl být podle žalobce prokazován zejména odlišný průběh schůzky ze dne 19. 8. 2024 ve vztahu k otázce pokladny a tvrzenému důvodu snížení mzdy, dále obsah a okolnosti předání mzdového výměru dne 2. 9. 2024 (bez souvislosti s pokladnou), existence „bossingu“ a vyhrocených vztahů mezi žalobcem a jednatelkou žalované (zejména ze dne 4. 9. 2024), údajná (ne)nutnost bezprostředního zadávání DZVA do systému, jakož i okolnosti doručování zásilky dopravním ředitelem dne 11. 9. 2024 a způsob, jakým měla být zásilka dále předána, jelikož soud má pro rozhodnutí ve věci k dispozici dostatečné skutkové podklady, a navržené nahrávky posoudil jednak z hlediska přípustnosti, jednak z hlediska jejich potřebnosti a relevance. Pokud jde o nahrávku ze dne 11. 9. 2024, jak ji žalobce popsal (pořízenou tak, že na pracovišti zůstalo nahrávací zařízení a na záznamu má být zachycena komunikace jednatelky a dopravního ředitele žalované v době nepřítomnosti žalobce), soud ji shledává důkazem nepřípustným, neboť nešlo o nahrávku jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jehož by byl žalobce účasten, nýbrž o záznam cizího jednání pořízený bez účasti žalobce; soud výslovně uvádí, že takový důkaz neodpovídá limitům, které judikatura připouští pro použití soukromých nahrávek v pracovněprávních sporech, a že proto jej neprovedl [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. , spisová značka,  a ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. , spisová značka, )]. U ostatních navržených nahrávek soud dospívá k závěru, že nejsou pro rozhodnutí nutné, neboť jejich účel (prokazovat vyhrocenost vztahů) byl již dostatečně zjištěn jinými důkazy, zejména z účastnických výslechů a svědeckých výpovědí, a soud nepovažuje za potřebné dokazovat dalšími prostředky skutečnosti, které již z provedených důkazů vyplynuly. Současně soud zdůrazňuje, že pro právní posouzení výpovědních důvodů jsou rozhodné konkrétní skutkové okolnosti výslovně vytčené zaměstnanci ve výpovědi a jejich naplnění, přičemž otázku, zda předtím existoval či neexistoval „bossing“, vyhodnotil vzhledem k tomu, jak jsou jednotlivé výpovědní důvody formulovány a jaké konkrétní jednání je žalobci kladeno za vinu, jako právně nerozhodnou pro posouzení platnosti rozvázání pracovního poměru; navíc u skutku spočívajícího ve verbálním napadení jednatelky (výrok o „tvrdém Y“ a „prolhané ženské“) soud konstatuje, že jde mezi stranami o nespornou okolnost, takže provedení nahrávky by nemohlo přinést nové skutkové poznatky, a otázka, zda takové jednání představuje výpovědní důvod, je především otázkou právního hodnocení. Nad rámec uvedeného soud přihlédl i k zásadě hospodárnosti řízení a k tomu, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, jestliže je lze důvodně hodnotit jako nadbytečné, nepřípustné nebo nezpůsobilé přispět k objasnění rozhodných skutečností, přičemž v dané věci by další dokazování poslechem rozsáhlejšího korpusu nahrávek nevedlo k objasnění podstatných sporných skutkových otázek a pouze by neúčelně prodlužovalo řízení.26. Na základě takto provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: pokud jde o výpovědní důvod odvozený od vytýkacího dopisu 1 ze dne 12. 9. 2024 (nezadání DZVA), soud má za prokázané, že ke dni 11. 9. 2024 v 17:01 hod. nebyly v systému žalované za měsíc září 2024 zadány žádné činnosti řidičů (DZVA), a že za řádné zajištění a finální odpovědnost za to, aby DZVA byly v systému řádně a včas zpracovány, odpovídal žalobce jako vedoucí střediska, bez ohledu na to, jaké bylo vnitřní rozdělení práce mezi žalobcem a dispečerem (v rozhodné době panem , jméno FO, ); současně soud má za prokázané, že více než 10denní absence DZVA v systému žalované není u žalované na jiných střediscích standardem a může způsobovat provozní a další problémy žalované při provozování autobusové dopravy; soud má za prokázané, že žalobce následně, a to až na základě pokynu jednatelky žalované kontrolu a doplnění DZVA provedl a dne 17. 9. 2024 potvrdil, že veškerá předaná DZVA jsou zadána.27. Pokud jde o výpovědní důvod navazující na vytýkací dopis 2 ze dne 13. 9. 2024 (tvrzená neomluvená nepřítomnost žalobce na pracovišti dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., resp. tvrzené nezastižení žalobce na pracovišti), soud nemá za prokázané, že žalobce v uvedených časových úsecích zameškal práci bez omluvy či že se v rozporu s uloženými povinnostmi nezdržoval na pracovišti, resp. že by byl v rozhodných okamžicích nedostupný způsobem, který by umožnil učinit bezpečný závěr o porušení pracovních povinností. Soud vyhodnotil, že provedené důkazy neumožnily spolehlivě zjistit, kde se žalobce v daných časových úsecích nacházel, zda vykonával pracovní úkony mimo kancelář či zda byl telefonicky kontaktován a nereagoval; současně soud přihlédl k neujasněnostem ve výpovědích svědků ohledně způsobu kontaktování žalobce a časového průběhu těchto událostí. Konečně soud musel vzít v úvahu i to, že žalobci byla přestávka v práci na jídlo a oddech ve smyslu § 88 zákoníku práce určena zaměstnavatelem až e-mailem jednatelky žalované ze dne 13. 9. 2024, takže skutková verze žalobce, že se ve vytýkaném čase dne 11. 9. 2024 mohl zdržovat na obědové pauze, není z provedených důkazů vyvrácena. Z těchto důvodů soud uzavřel, že skutkový základ tohoto výpovědního důvodu zůstal neprokázán.28. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v tvrzeném hrubém a neprofesionálním jednání žalobce vůči cestujícímu , jméno FO,  dne 13. 9. 2024, soud má za zjištěné, že mezi žalobcem a uvedeným cestujícím proběhla na středisku žalované komunikace ohledně požadavku na proplacení nákladů na taxislužbu, přičemž svědek , jméno FO,  popsal žalobcovo vystupování jako nevšímavé, odměřené a arogantní a z jeho strany vnímal neochotu k vyřízení požadavku. Současně však soud nemá za prokázané, že by žalobce vůči uvedenému cestujícímu vyvolal hrubý slovní konflikt či že by vůči němu použil hrubé urážky nebo jiný intenzivní verbální útok; skutkově tak soud uzavřel, že ač komunikace nebyla z pohledu svědka příjemná, nevyšel z provedených důkazů dostatečně určitý závěr o takové intenzitě a podobě jednání, jakou žalovaná v tomto výpovědním důvodu tvrdila.29. Pokud jde o výpovědní důvod týkající se tvrzeného hrubého jednání žalobce vůči jednatelce žalované, soud má za prokázané (a je to ostatně mezi stranami nesporné), že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, a že k tomuto verbálnímu projevu došlo v souvislosti s jejich pracovním jednáním v rozhodné době; v tomto rozsahu tedy skutkový základ (obsah výroku a jeho pronesení) prokázán je. Soud však nemá za prokázané další skutkové okolnosti tvrzené žalovanou, pokud jde o širší rámec údajné eskalace či o obavu jednatelky z fyzického napadení, neboť taková tvrzení nebyla v řízení potvrzena dalšími důkazy způsobem umožňujícím učinit o nich bezpečný skutkový závěr.30. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi , tituly před jménem,  , jméno FO, , soud má za prokázané, že svědkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  předala žalobci doklad na pracovní obuv ve výši 999 Kč a proplacení opakovaně urgovala, přičemž žalobce jí sděloval, že doklad se „ztratil na účtárně“. Soud má dále za prokázané, že uvedený doklad existuje, žalovaná jej měla k dispozici v rámci účetnictví, a že žalobce z centrální pokladny žalované v , adresa,  inkasoval i částku 999 Kč vztahující se k této pracovní obuvi; současně soud má na základě souhrnu provedených důkazů za prokázané, že po inkasu této částky žalobce uvedenou hotovost svědkyni , tituly před jménem,  , jméno FO,  nevyplatil. K podpoře tohoto skutkového závěru soud přihlédl i k dalším zjištěním o obdobném mechanismu proplácení dokladů a k tomu, že se v řízení objevily i další jednotlivé případy neproplacených dokladů z doby, kdy se doklady řidičů na středisku předávaly žalobci k vyřízení přes centrální pokladnu, byť tyto další případy samy o sobě netvoří skutkový základ výpovědi. Soud při hodnocení věrohodnosti svědkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  vycházel z toho, že její výpověď byla ve své podstatě vnitřně konzistentní, odpovídala obsahu provedených listinných důkazů (zejména e-mailové komunikaci ohledně neproplacené pracovní obuvi a existenci a identifikaci příslušného dokladu) a v rozhodných bodech zapadala do mechanismu proplácení dokladů přes centrální pokladnu v , adresa, , jak vyšel najevo i z dalších provedených důkazů. Soud se přitom zabýval i okolností, že svědkyně následně iniciovala zjišťování dalších neproplacených dokladů u dalších řidičů (, jméno FO, , , jméno FO, ), avšak tuto aktivitu sám o sobě nevyhodnotil jako okolnost způsobilou zpochybnit její výpověď v jádru sporné věci; rozhodující skutkové tvrzení svědkyně o neproplacení částky 999 Kč tedy považoval za věrohodně podložené.31. Právní posouzení věci vychází z § 52 písm. g) zákoníku práce, podle něhož může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí, jsouli u zaměstnance dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, anebo jdeli o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci; u soustavného méně závažného porušování je podmínkou předchozí písemné upozornění v posledních 6 měsících. Důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 3 a 4 zákoníku práce). Těmto požadavkům odpovídá ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která současně zdůrazňuje, že právní kvalifikace v listině není rozhodná, rozhodné je skutkové jádro a jeho prokázání v podobě odpovídající intenzity porušení povinností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska intenzity porušení povinností dovolací soud vyžaduje komplexní hodnocení všech okolností, zejména osoby zaměstnance, jeho dosavadního přístupu k plnění úkolů, míry zavinění, kontextu situace, způsobu a intenzity jednání a jeho následků pro zaměstnavatele a třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. , spisová značka, ; obdobně viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud by šlo o soustavné méně závažné porušování, je nezbytnou podmínkou předchozí písemné upozornění doručené zaměstnanci do vlastních rukou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , spisová značka, ).32. Důkazní břemeno v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru leží na zaměstnavateli, protože právě on je tím, kdo jednostranně zasahuje do trvání pracovního poměru a kdo tvrdí existenci zákonného důvodu pro výpověď. Zákoník práce v § 50 odst. 4 stanoví, že důvod výpovědi musí být ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a tento důvod nesmí být dodatečně měněn. Z toho plyne, že zaměstnavatel nejen určuje důvod výpovědi, ale také nese odpovědnost za jeho prokázání. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto směru ustálená: v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru je povinností zaměstnavatele tvrdit a prokázat, že důvod uvedený v písemném právním jednání skutečně nastal a že dosahuje intenzity požadované zákonem (srov. již výše citované rozsudky). Zaměstnanec naopak není povinen prokazovat neexistenci důvodu, protože by šlo o negativní skutečnost, jejíž dokazování by bylo prakticky nemožné. Proto se důkazní břemeno obrací ve prospěch zaměstnance a tíží zaměstnavatele, který musí unést důkazní břemeno ohledně všech rozhodných skutečností, jež odůvodňují platnost výpovědi.33. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že výpověď podle § 52 písm. g) je významným zásahem do pracovního poměru a její přiměřenost je třeba poměřovat konkrétními skutkovými zjištěními, mírou zavinění a reálnými následky jednání pro zaměstnavatele; zaměstnavatel sice nemusí vždy volit mírnější opatření, nicméně volba výpovědi předpokládá zjištění o takové intenzitě porušení, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat pokračování pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).34. Soud při hodnocení věci přihlédl i k aktuálním závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. II. ÚS 2881/24, podle nichž je třeba při posuzování intenzity porušení pracovních povinností zohlednit všechny relevantní okolnosti, včetně funkce zaměstnance, kontextu situace a důsledků jednání, a vyvarovat se přehnaně formalistického výkladu povinnosti skutkově vymezit důvod rozvázání pracovního poměru.35. Judikatura Nejvyššího soudu je pak ustálena v závěru, že útok na majetek zaměstnavatele představuje z hlediska posouzení intenzity porušení povinností tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Tento závěr Nejvyšší soud výslovně formuloval jak pro útok přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím), tak pro útok nepřímý (např. pokusem „odčerpat“ část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), a to zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , spisová značka, , dále v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , spisová značka,  a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, . Smysl této judikatury spočívá v tom, že majetkový útok zaměstnance typově zásadně narušuje nezbytnou míru důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a zpochybňuje spolehlivost zaměstnance právě ve vztahu k povinnosti chránit majetek zaměstnavatele podle § 301 písm. d) zákoníku práce, což je pro další trvání pracovního poměru podstatné.36. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že u útoku na majetek zaměstnavatele není pro posouzení intenzity rozhodující „bagatelnost“ hodnoty věci či relativně nízká výše škody; podstatnější je samotná povaha jednání jako majetkového útoku a s ní spojené narušení důvěry, přičemž „na této povaze jednání“ nemůže nic změnit ani nízká výše škody nebo skutečnost, že zaměstnavatel náhradu škody nevymáhal (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, ; obdobně k tomu, že i v situaci, kdy odvolací soud dovozoval „nevznik škody“, je třeba dát náležitou váhu samotnému pokusu o odcizení jako přímému útoku, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedených důvodů soud uzavírá, že „bagatelní“ dopady jednání na majetek zaměstnavatele, popř. poukaz na ochranu zaměstnance, nemohou samy o sobě zvrátit právní kvalifikaci jednání jako útoku na majetek zaměstnavatele, který podle citované judikatury zpravidla naplňuje intenzitu porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.37. Soud především posoudil jednotlivé skutkové důvody uvedené ve výpovědi ze dne 18. 9. 2024 (včetně rekapitulace předchozích písemných upozornění) samostatně a poté ve vzájemném kontextu. V rozsahu, v němž žalovaná opírala výpověď o předchozí písemné upozornění ze dne 12. 9. 2024, soud dospěl ke skutkovému závěru (viz výše), že vytýkací dopis 1 byl skutkově založen na pravdivém jádru a činí právní závěr, že byl žalobci udělen oprávněně. Soud totiž shledává, že právě u zaměstnavatele, jenž zajišťuje veřejnou linkovou dopravu, představuje průběžné zadávání a kontrola DZVA (jako podkladů pro sledování aktuálních stavů řidičů, dodržování přestávek, předpokládaných přesčasů, možnosti nasazení řidičů, jakož i pro včasné návazné úkony v oblasti pravidelné údržby vozového parku a pro uzávěrkové a mzdové procesy) zjevně součást jeho oprávněných zájmů na řádném, bezpečném a hospodárném zajištění provozu a na plnění smluvních povinností vůči objednatelům dopravy; dlouhodobější absence těchto údajů v systému proto není pouze „formálním“ nedostatkem, nýbrž objektivně způsobilým ztížit organizaci provozu a kontrolní činnost zaměstnavatele a vystavit jej rizikům vyplývajícím z neaktuálních či neúplných provozních dat. Nezadal-li žalobce, či nezajistil-li jako vedoucí střediska zadání DZVA do systému, po dobu delší než 10 dnů, měla žalovaná oprávněný důvod zaslat mu vytýkací dopis 1. Soud uzavírá, že samotné pochybení v oblasti DZVA (výtka 1) by v tomto konkrétním případě samo o sobě k výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce nepostačovalo, nicméně významně dokresluje celkový obraz spolehlivosti žalobce v řídicí funkci.38. Rozhodující význam pro právní posouzení věci však soud přisoudil skutkovému důvodu týkajícímu se nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi , tituly před jménem,  , jméno FO, . Takové jednání soud hodnotil jako majetkový zásah (resp. útok nepřímý) do majetkové sféry zaměstnavatele, neboť žalobce si vyzvedl hotovost určenou k vypořádání pracovního výdaje zaměstnankyně, avšak s touto hotovostí nenaložil způsobem odpovídajícím účelu jejího poskytnutí; tato okolnost typově podstatně narušuje nezbytnou míru důvěry ve vztahu zaměstnavatele a zaměstnance, zejména u vedoucí pozice, a dotýká se povinnosti zaměstnance řádně hospodařit se svěřenými prostředky a chránit majetek zaměstnavatele. Pro právní posouzení této skutkové situace přitom není rozhodné, zda žalobce měl (či neměl) v pracovní smlouvě výslovně vymezeno, že má na středisku , adresa,  nakládat s provozní pokladnou, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce fakticky takovou agendu vykonával: od zaměstnanců přebíral doklady k proplacení, tyto doklady předkládal žalované k vyúčtování a na jejich základě inkasoval z centrální pokladny finanční prostředky, které měly být následně vyplaceny příslušným zaměstnancům. Jestliže tedy žalobce na sebe dobrovolně převzal roli „prostředníka“ hotovostního vypořádání těchto nákladů a žalovaná mu na základě předložených dokladů hotovost vydala, byl povinen s ní naložit účelově a vyplatit ji zaměstnanci, jemuž náležela; nevyplacení takto inkasované částky proto nelze zlehčit poukazem na formální vymezení pracovní náplně, protože rozhodující je reálně vykonávaná činnost a s ní spojené povinnosti loajality a ochrany majetku zaměstnavatele. V této souvislosti soud má za to, že tento výpovědní důvod bezpochyby odpovídá závěrům ustálené judikatury shrnuté výše, pročež má soud za to, že žalobcovo jednání je nutné kvalifikovat minimálně jako závažné porušení jeho pracovních povinností.39. Naproti tomu soud dospěl k závěru, že další skutkové důvody uvedené ve výpovědi se žalované nepodařilo prokázat v rozsahu a intenzitě, jak byly tvrzeny. U skutků převzatých z vytýkacího dopisu 2 ze dne 13. 9. 2024 (tvrzené neomluvené absence, resp. nezastižení žalobce dne 11. 9. 2024 a 12. 9. 2024 v konkrétních časových úsecích) soud vyhodnotil provedené důkazy tak, že neumožňují učinit bezpečný skutkový závěr o tom, kde se žalobce v inkriminovaných časech nacházel, zda šlo o opuštění pracoviště bez omluvy, případně zda byl reálně kontaktován a odmítl součinnost; žalovaná tak ohledně tohoto skutkového děje důkazní břemeno neunesla. Stejně tak soud neshledal za prokázané, že by jednání žalobce vůči cestujícímu , jméno FO,  dosahovalo popsané intenzity hrubého či neprofesionálního konfliktu, neboť z provedených důkazů vyplynulo spíše odměřené a nevšímavé vystupování, nikoli však jednoznačně hrubý slovní útok či konflikt, jak jej žalovaná ve výpovědi prezentovala. U výroku žalobce vůči jednatelce žalované („tvrdé Y“, „prolhaná ženská“) měl soud za prokázané, že byl pronesen, nicméně z provedených důkazů neplynula taková skutková intenzita tohoto verbálního projevu (ani další tvrzené okolnosti, jako obava z fyzického napadení), aby tento skutek sám o sobě obstál jako stěžejní skutkový základ výpovědi v podobě tvrzené žalovanou. Soud současně konstatuje, že jde o chování nevhodné a neslušné, které do pracovního prostředí nepatří, avšak v posuzované věci není možné učinit právní závěr, že by dosahovalo takové intenzity závadného pracovněprávního jednání (zejména svou formou, mírou agresivity a dopady v pracovním kolektivu), aby samo o sobě naplnilo výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jak jej žalovaná ve výpovědi vymezila.40. Za tohoto skutkového a právního stavu soud uzavřel, že žalované se podařilo prokázat existenci zákonného důvodu výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce v podobě závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to v majetkové oblasti (nevyplacení částky 999 Kč po jejím vyzvednutí z pokladny), přičemž v celkovém kontextu soud přihlédl i k tomu, že žalobci bylo bezprostředně předtím oprávněně vytčeno neplnění základní provozní povinnosti v oblasti DZVA, za niž jako vedoucí střediska nesl finální odpovědnost; tento kontext posiluje závěr o narušení důvěry ve spolehlivé plnění povinností žalobce. Naopak skutkové důvody, které se žalované nepodařilo v řízení prokázat (neomluvené absence dle vytýkacího dopisu ze dne 13. 9. 2024, tvrzený hrubý konflikt s cestujícím a intenzita dalších tvrzených excesů), soud při právním posouzení nepřijal jako nosné. To však samo o sobě nevede k neplatnosti výpovědi, jestliže alespoň jeden z ve výpovědi skutkově vymezených důvodů byl prokázán a dosahuje intenzity požadované § 52 písm. g) zákoníku práce (tj. „závažné porušení povinnosti“); v takovém případě je výpověď jako právní jednání z hlediska uplatněného důvodu po právu. Z textu výpovědi je zřejmé, že zaměstnavatel vymezil několik samostatných skutkových dějů, z nichž každý měl představovat porušení povinností; neunesení důkazního břemene u některých z nich proto nevede samo o sobě k neplatnosti výpovědi, jeli alespoň jeden z nich prokázán a obstojí intenzitou. Z těchto důvodů soud uzavřel, že výpověď byla dána po právu a žaloba na určení její neplatnosti není důvodná.41. Soud při právním hodnocení současně nepominul celkový kontext případu a časovou souslednost jednotlivých kroků na straně žalované, tj. zejména skutečnost, že po návratu žalobce do práce došlo nejprve ke změně mzdového výměru, následně byly žalobci v krátkém časovém rozestupu doručeny dvě písemné výtky a krátce poté mu byla dána výpověď, a že z provedených důkazů vyplynulo i to, že ze strany žalované zazněla vůči žalobci úvaha o skončení pracovního poměru dohodou, kterou žalobce odmítl; soud tedy zvažoval, zda sled těchto kroků a celková dynamika vztahu nevyvolávají dojem tlaku na žalobce, aby pracovní poměr ukončil dobrovolně, resp. zda některé kroky žalované nemohly působit navenek jako účelově motivované. Přesto soud uzavírá, že ani takový kontext sám o sobě nemůže vést k závěru o neplatnosti výpovědi, jestliže se v řízení prokáže, že alespoň jeden ze skutkově vymezených výpovědních důvodů skutečně nastal a dosahuje zákonem požadované intenzity; v projednávané věci soud sice nezastírá, že postup žalované se může jevit do určité míry jako „účelový“ v tom smyslu, že žalovaná po návratu žalobce přistoupila k rychlému vyhodnocování a formalizaci výtek, nicméně rozhodné je, že prokázaný majetkový zásah spočívající v nevyplacení částky 999 Kč po jejím inkasu z centrální pokladny a současně oprávněnost vytýkacího dopisu ohledně nezadaných DZVA představují takové porušení povinností, které ve svém souhrnu obstojí jako zákonný důvod výpovědi, a tím činí žalobu nedůvodnou. Na tomto závěru by pak nic nemohl změnit ani tvrzený údajný „bossing“ ze strany jednatelky žalované, proto soud k tomuto tvrzení žalobce ani nevedl dokazování. Neprovedení navrhovaných nahrávek (viz bod 25 rozsudku) proto nepředstavuje opomenutý důkaz ve vztahu k rozhodným skutečnostem, neboť ani při jejich případném provedení by nemohly přinést skutková zjištění způsobilá změnit výsledek řízení, a soud se s důvody jejich (ne)provedení přezkoumatelně vypořádal.42. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a žalobce je proto povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnota ve věci neplatnosti skončení pracovního poměru činí podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu 65 000 Kč, z níž činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 3 700 Kč. Zástupce žalované učinil celkem 11 úkonů právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu, vyjádření k žalobě, účast na jednáních soudu dne 14. 10. 2025, 13. 1. 2026 a 18. 2. 2026 v rozsahu vyplývajícím ze spisu a další vyjádření ve věci), takže odměna činí 11 × 3 700 Kč = 40 700 Kč. Žalované náleží též paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 11 × 450 Kč, tj. 4 950 Kč. Žalované byla přiznána i náhrada cestovních výdajů za cesty osobním automobilem k jednáním soudu dne 14. 10. 2025, 13. 1. 2026 a 18. 2. 2026 v celkové výši 5 054 Kč dle předložených výpočtů a dokladů, přičemž výše cestovních náhrad se řídí právními předpisy o cestovních náhradách (pro rok 2025 vyhlášky č. 475/2024 Sb., pro rok 2026 vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu za cesty k jednáním a zpět v rozsahu 18 započatých půlhodin po 150 Kč, celkem 2 700 Kč. K uvedeným částkám soud připočetl daň z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 214,84 Kč, neboť zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení žalované činí 64 618,84 Kč, které je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud shledal všechny tyto náklady účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť odpovídají úkonům učiněným v řízení, byly nezbytné k řádné obraně žalované a jsou vyčísleny v souladu se zákonnými sazbami advokátního tarifu.43. O povinnosti žalobce nahradit České republice náklady řízení státu (výrok III) soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát vynaložil v souvislosti s dokazováním náklady na svědečné výše uvedených svědků, a tyto náklady je povinen nést účastník, který ve věci úspěch neměl; výše nákladů řízení státu činí 19 041,79 Kč a odpovídá částce vyplacené na svědečném.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Semilech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSSM:2026:1.C.48.2025.1","publishedAt":"2026-11-05","decisionAt":"2026-02-18","caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":48,"year":2025,"pageNumber":189},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Dominik","lastName":"Židek","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"předseda senátu"},"courtCode":"OSSM","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o neplatnost skončení pracovního poměru","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"50","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"52","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"55","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"88","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"301","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"52","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","VYPOVED_Z_PRACOVNIHO_POMERU","LHUTY","PRACOVNI_POMER","JISTOTA","DOKAZOVANI","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","JIZDNE","DISKRIMINACE","PRESTAVKY_V_PRACI","ZAVINENI","ODSTUPNE","NAKLADY_RIZENI","RIDICSKY_PRUKAZ","SKONCENI_PRACOVNIHO_POMERU","DORUCOVANI","MAJETEK","POVINNOSTI_ZAMESTNAVATELU","OKAMZITE_ZRUSENI_PRACOVNIHO_POMERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}