{"uuid":"ecf37368-b62c-4a9a-8e4d-c32097c30a18","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 51 128,89 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 428,27 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 46 176,91 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 458,49 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 428,27 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 46 176,91 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>\n<b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.</b>\n<b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 458,49 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 51 128,89 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě níž poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvený úrok 18,7 % a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr dopisem ze dne 25. 5. 2020 zesplatněn. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 49 053,89 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 949,52 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 075 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 6 188,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 18,70 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla smlouvou ze dne 16. 9. 2021 postoupena na žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, sazebníku, předžalobní výzvy včetně podacího archu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, platební historie, formuláře včetně vysvětlení, žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný včetně podacího archu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 9. 2019 mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako bankou a žalovanou jako klientem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč zasláním na její účet. Žalovaná se zavázala splácet jistinu a 18,7% úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Dle bodu 10. smlouvy případem porušení je každá z následujících událostí: a) Klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci a/nebo poruší kterékoli smluvní ujednání uzavřené s kteroukoliv ze Společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dle bodu 11. pokud dojde k Případu porušení je Banka oprávněna: a) prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy Klienta vůči Bance za ihned splatné a požádat Klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí Klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy Klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je Klient povinen příslušné dluhy Bance uhradit. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalované byla na její účet bankou poskytnuta dne 12. 9. 2019 částka 50 000 Kč. Z dopisu banky ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že kvůli opakovanému porušování smluvních podmínek prohlásila banka předmětný úvěr ke dni 25. 5. 2020 za splatný. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 55.183,05 Kč do 10. 6. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na úvěr částku 3 823,09 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 9. 2021 mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2019 poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice uvedla, že„ žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti; v tomto případě byl použit příjem ve výši 15 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti závazky.“ Žalobkyně však nijak nedoložila, že by její předchůdkyně skutečně zkoumala na základě konkrétních dokladů předložených žalovanou její příjmovou a výdajovou stránku. Soudu nebyly předloženy žádné doklady od žalované prokazující její příjmy ani výdaje (na bydlení, energie, léky, dopravu do práce, případné vyživovací povinnosti, další dluhy, úvěry a půjčky či jiné závazky). Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Předchůdkyně žalobkyně proto zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 46 176,91 Kč (rozdíl mezi jistinou 50 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 3 823,09 Kč). Soud žalobkyni přiznal i 10% úrok z prodlení z jistiny 46 176,91 Kč jak částečně kapitalizovaný za období od 12. 9. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 3 251,36 Kč, tak ode dne 26. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí včetně přiznaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu 72 % původně žalované částky, její neúspěch 28 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 44 %. Soud proto přiznal žalobkyni 44 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 14 678,40 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 046 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 3 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. 44 % z částky 14 678,40 Kč činí 6 458,49 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 51 128,89 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 12. 9. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] na základě níž poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvený úrok 18,7 % a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr dopisem ze dne 25. 5. 2020 zesplatněn. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 49 053,89 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 949,52 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 075 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 6 188,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 18,70 % p.a. z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla smlouvou ze dne 16. 9. 2021 postoupena na žalobkyni.\n2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.\n3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, sazebníku, předžalobní výzvy včetně podacího archu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, platební historie, formuláře včetně vysvětlení, žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný včetně podacího archu.\n4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:\n5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako bankou a žalovanou jako klientem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč zasláním na její účet. Žalovaná se zavázala splácet jistinu a 18,7% úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 1 275,26 Kč, a to počínaje dnem 20. 10. 2019. Dle bodu 10. smlouvy případem porušení je každá z následujících událostí: a) Klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci a/nebo poruší kterékoli smluvní ujednání uzavřené s kteroukoliv ze Společností [jméno]. Dle bodu 11. pokud dojde k Případu porušení je Banka oprávněna: a) prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy Klienta vůči Bance za ihned splatné a požádat Klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí Klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy Klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je Klient povinen příslušné dluhy Bance uhradit. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalované byla na její účet bankou poskytnuta dne 12. 9. 2019 částka 50 000 Kč. Z dopisu banky ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že kvůli opakovanému porušování smluvních podmínek prohlásila banka předmětný úvěr ke dni 25. 5. 2020 za splatný. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 55.183,05 Kč do 10. 6. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na úvěr částku 3 823,09 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 9. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla pod [číslo] i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.\n6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2019 poskytla žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice uvedla, že„ žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti; v tomto případě byl použit příjem ve výši 15 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti neměl klient v době podání žádosti závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti závazky.“ Žalobkyně však nijak nedoložila, že by její předchůdkyně skutečně zkoumala na základě konkrétních dokladů předložených žalovanou její příjmovou a výdajovou stránku. Soudu nebyly předloženy žádné doklady od žalované prokazující její příjmy ani výdaje (na bydlení, energie, léky, dopravu do práce, případné vyživovací povinnosti, další dluhy, úvěry a půjčky či jiné závazky). Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Předchůdkyně žalobkyně proto zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.\n7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 46 176,91 Kč (rozdíl mezi jistinou 50 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 3 823,09 Kč). Soud žalobkyni přiznal i 10% úrok z prodlení z jistiny 46 176,91 Kč jak částečně kapitalizovaný za období od 12. 9. 2019 do 25. 5. 2020 ve výši 3 251,36 Kč, tak ode dne 26. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 4 951,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 365,43 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 2 876,98 Kč od 17. 9. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,52 Kč a 18,7% úrok ročně z částky 49 053,89 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.\n8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.\n9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí včetně přiznaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu 72 % původně žalované částky, její neúspěch 28 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 44 %. Soud proto přiznal žalobkyni 44 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 14 678,40 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 046 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 3 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. 44 % z částky 14 678,40 Kč činí 6 458,49 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKI:2022:27.C.183.2022.1","publishedAt":"2022-11-10","decisionAt":"2022-09-20","caseNumber":{"senate":27,"registry":"C","index":183,"year":2022,"pageNumber":60},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Roman","lastName":"Hlaváč","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSKI","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"51 128,89 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}