{"uuid":"ed076d06-9fcd-4380-a07d-d0497bf6491d","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Marie Ťoupalíkové Bredové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozena ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno Zástupce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno Zástupce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátkou sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 81 680 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 12. 2025, č. j. 5 C 42/2025 - 205","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném, svém bývalém zaměstnavateli, zaplacení celkové částky 340 517 Kč s příslušenstvím, která sestávala jednak z nároku na náhradu platu ve výši 258 837 Kč s příslušenstvím za období od 16. 12. 2022 do 14. 12. 2023, dále z titulu nároku na zákonné úroky z prodlení za pozdě vyplacenou náhradu platu za období od 1. 7. 2022 do 15. 12. 2022 a za období od 15. 12. 2023 do 29. 2. 2024, který žalobkyně sumarizovala na částku 40 360 Kč, a konečně z nároku žalobkyně na náhradu za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru, a to za dobu od 1. 7. 2022 do 29. 2. 2024, ve výši 41 320 Kč s úrokem z prodlení, s tím, že uplatněné nároky jí vznikly v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru žalovaným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 41 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 320 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších 40 360 Kč zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 56 029,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně sice po neplatném rozvázání pracovního poměru trvala na dalším zaměstnávání, avšak vzhledem k následkům pracovního úrazu nebyla v rozhodném období zdravotně způsobilá vykonávat sjednanou práci ani jinou vhodnou práci u žalovaného. Proto jí podle soudu prvního stupně nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) a nemohl vzniknout ani nárok na požadované úroky z prodlení. V průběhu řízení žalobkyně vzala zpět převážnou část žaloby týkající se náhrady platu poté, co jí začala být poskytována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně však dovodil, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále i jen „SDEU“) a navazující judikatury Nejvyššího soudu vzniká zaměstnanci právo na dovolenou i za období, kdy po neplatném rozvázání pracovního poměru fakticky nepracoval, a proto žalobkyni přiznal náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 41 320 Kč s příslušenstvím. Při rozhodování o nákladech řízení považoval zastavení řízení ohledně zpětvzaté části žaloby za procesní úspěch žalovaného, neboť dovodil, že náhrada platu podle § 69 zák. práce a náhrada za ztrátu na výdělku představují odlišné nároky a že zpětvzetí nebylo vyvoláno uspokojením žalobou uplatněného nároku. To se následně promítlo do výpočtu procesního úspěchu účastníků a do výroku o náhradě nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně v odvolání směřujícím proti výrokům II. a III., namítala, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že jí nevznikl nárok na náhradu platu, když sám žalovaný jí za rozhodné období vyplatil částku 173 054 Kč jako náhradu platu a tuto povahu plnění opakovaně výslovně uznával. Dále namítala, že minimálně od doručení druhé výpovědi dne 15. 12. 2023 až do skončení pracovního poměru dne 29. 2. 2024 již nešlo o období navazující na neplatné rozvázání pracovního poměru, nýbrž o běžné trvání pracovního poměru během výpovědní doby. Nesouhlasila rovněž s nákladovým výrokem s poukazem na to, že zpětvzetí převážné části žaloby bylo důsledkem následného plnění poskytovaného žalovaným, resp. jeho pojistitelem. Rovněž namítala nesprávné určení tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení. Dále se dovolávala zásad spravedlnosti a specifických okolností projednávané věci. Navrhovala změnu napadených výroků tak, že bude žalobě vyhověno i v soudem prvního stupně zamítnuté části a přiznána jí náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaný v odvolání směřujícím proti vyhovujícímu výroku I. brojil proti přiznání náhrady za nevyčerpanou dovolenou s tím, že žalobkyně v rozhodném období nebyla schopna vykonávat práci, pobírala invalidní důchod a náležela jí náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Podle jeho názoru je účelem dovolené regenerace pracovních sil, a jestliže žalobkyně nepracovala z důvodu svého zdravotního stavu, nemohl jí vzniknout nárok na dovolenou ani na její finanční náhradu. Přiznání dalšího peněžitého plnění vedle náhrady za ztrátu na výdělku považuje za nepřiměřené zvýhodnění žalobkyně a odchýlení se od dosavadních principů pracovního práva. Navrhoval proto změnu napadeného rozsudku tak, aby byla žaloba i v této části zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného poukazovala na to, že argumentace žalovaného ignoruje závěry SDEU i navazující judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž zaměstnanec nepřichází o právo na dovolenou jen proto, že po neplatném skončení pracovního poměru fakticky nepracoval. Zdůraznila, že náhrada za ztrátu na výdělku a právo na dovolenou sledují odlišné účely a nelze je vzájemně zaměňovat. Podle jejího názoru soud prvního stupně správně dovodil vznik nároku na dovolenou za rozhodné období a správně rozlišil mezi nárokem na náhradu platu, který nepřiznal, a samostatným právem na dovolenou, které jí naopak přiznal. Navrhuje proto potvrzení výroku I. napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně setrval na stanovisku, že žalobkyni nikdy nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce, protože nebyla schopna výkonu práce a žalovaný pro ni neměl jinou vhodnou pracovní pozici. Částku vyplacenou v roce 2024 nepovažuje za uznání žalobou uplatněného nároku ani za důvod pro vznik požadovaných úroků z prodlení. Podle žalovaného žalobkyně směšuje náhradu platu s náhradou za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu, což jsou samostatné instituty s odlišnými předpoklady vzniku. Za správný pokládal i nákladový výrok, protože zpětvzatá část žaloby se týkala nároku, který nebyl důvodný, a procesní úspěch žalovaného proto podle něj soud prvního stupně vyhodnotil správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud především přisvědčuje soudu prvního stupně, že provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a na jeho základě učinil správná a úplná skutková zjištění v rozsahu rozhodném pro posouzení věci, z nichž následně vycházel i při právním posouzení věci. Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu prvního ztotožňuje, pouze pro úplnost považuje za vhodné poznamenat, že závěr uvedený v odstavci 3 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož účastníci učinili nespornou výši průměrného platu žalobkyně, není zcela přesný. Zjištění průměrného výdělku totiž představuje právní posouzení vycházející ze skutkových podkladů, nikoli skutkovou okolnost, kterou by bylo možno učinit nespornou ve smyslu § 120 odst. 4 o. s. ř. Tato nepřesnost však neměla na správnost napadeného rozhodnutí žádný vliv, neboť mezi účastníky nebyly rozhodné skutečnosti pro zjištění průměrného výdělku sporné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně utrpěla dne 16. 7. 2018 při výkonu práce u žalovaného pracovní úraz, v jehož důsledku byla dlouhodobě práce neschopná. V důsledku úrazu žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Po skončení pracovní neschopnosti proto žalovaný přistoupil k rozvázání pracovního poměru, přičemž první výpověď byla pravomocným soudním rozhodnutím shledána neplatnou z důvodu nesprávně uplatněného výpovědního důvodu. Poté žalovaný pracovní poměr rozvázal novou výpovědí podle § 52 písm. d) zák. práce, na jejímž základě pracovní poměr účastníků skončil dne 29. 2. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Není sporu o tom, že žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti a po neplatném rozvázání pracovního poměru oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a vyzvala jej k přidělování práce. Současně však bylo v řízení prokázáno, že po celé období od července 2022 až do skončení pracovního poměru žalobkyně pro žalovaného žádnou práci nevykonávala a ani nečerpala dovolenou. Žalovaný přitom po celou dobu tvrdil, že nedisponoval žádnou pracovní pozicí, kterou by žalobkyně mohla s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat a na niž by ji bylo možno převést či kterou by jí mohl nabídnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolacímu soudu je rovněž z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně vůči žalovanému současně uplatnila nároky na náhradu újmy na zdraví vzniklé v důsledku uvedeného pracovního úrazu. V souvislosti s těmito nároky jí byla poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a v průběhu nynějšího řízení jí pojistitel žalovaného vyplatil též částku 173 054 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od července 2022 do února 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Za této skutkové situace odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni za žalované období nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce, podle něhož platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď z pracovního poměru a oznámí-li zaměstnanec bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby jej zaměstnavatel dále zaměstnával, pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není předpokladem vzniku nároku na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce pouze oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, ale rovněž jeho připravenost, ochota a schopnost konat práci pro zaměstnavatele. Nejvyšší soud v této souvislosti opakovaně zdůraznil, že náhrada mzdy podle § 69 zák. práce nepřísluší zaměstnanci, který není schopen výkonu práce z důvodů spočívajících na jeho straně, zejména pro nepříznivý zdravotní stav (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 19/2016). Současně platí, že při posuzování schopnosti zaměstnance konat práci nelze vycházet pouze z možnosti vykonávat práci sjednanou pracovní smlouvou, ale je třeba zkoumat též možnost výkonu jiné vhodné práce, na niž by zaměstnanec mohl být převeden nebo kterou by mu zaměstnavatel mohl nabídnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2982/2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Účelem náhrady platu podle § 69 zák. práce totiž není odškodnění zdravotní újmy zaměstnance ani kompenzace následků jeho pracovní neschopnosti, nýbrž nahrazení výdělku, o který zaměstnanec přichází proto, že mu zaměstnavatel přes trvající pracovní poměr nepřiděluje práci, ačkoliv zaměstnanec je připraven a schopen ji vykonávat. Není-li tato podmínka splněna, absentuje základní předpoklad vzniku tohoto nároku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V projednávané věci přitom soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně uzavřel, že žalobkyně v důsledku následků pracovního úrazu dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost nejen k výkonu práce sjednané pracovní smlouvou, ale i k výkonu jiné práce, kterou by jí žalovaný mohl s ohledem na své provozní a personální poměry nabídnout. Tento závěr odpovídá jak lékařským podkladům a znaleckým závěrům, tak i skutečnosti, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by žalobkyně byla připravena a schopna práci vykonávat, avšak žalovaný jí práci nepřiděloval, nýbrž o situaci, kdy žalobkyně pro následky pracovního úrazu postrádala zdravotní způsobilost k výkonu jakékoliv práce, která by pro ni u žalovaného přicházela v úvahu. Za těchto okolností nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce vzniknout nemohl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud se neztotožňuje ani s odvolací námitkou žalobkyně, podle níž měl být vznik tohoto nároku potvrzen tím, že jí byla v průběhu řízení vyplacena částka 173 054 Kč. Z obsahu spisu i z dalších řízení vedených mezi účastníky je totiž zřejmé, že uvedené plnění bylo žalobkyni poskytnuto jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklá v důsledku pracovního úrazu. Nešlo tedy o plnění nároku, jenž je předmětem nynějšího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Náhrada mzdy podle § 69 zák. práce a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představují samostatné instituty pracovního práva, sledující rozdílný účel a založené na odlišných předpokladech vzniku. Zatímco nárok podle § 69 zák. práce je důsledkem neplatného rozvázání pracovního poměru a existence překážky spočívající v nepřidělování práce zaměstnanci, který je připraven a schopen ji vykonávat, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představuje jednu ze složek odškodnění újmy na zdraví a slouží ke kompenzaci poklesu výdělečné schopnosti zaměstnance způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z toho důvodu nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že vyplacením částky 173 054 Kč žalovaný uznal existenci nároku uplatněného v tomto řízení. Uvedené plnění směřovalo k uspokojení jiného nároku, založeného na odlišném skutkovém i právním základě. Samotná skutečnost, že obě plnění mají peněžitou povahu a vztahují se ke stejnému časovému období, jejich právní identitu nezakládá. Ani označení použité v jednotlivých podáních či korespondenci proto nemůže změnit závěr, že žalobkyni bylo plněno z titulu odškodnění pracovního úrazu, nikoliv z titulu náhrady platu podle § 69 zák. práce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jestliže tedy žalobkyni nevznikl nárok na náhradu platu, jehož zaplacení bylo právním základem žalobou uplatněného příslušenství, nemohl se žalovaný dostat do prodlení s plněním takového nároku. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobkyni nevzniklo ani právo na požadované úroky z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Pokud jde o odvolání žalovaného směřující proti výroku I. napadeného rozsudku, odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně, na jejichž základě byla žalobkyni přiznána náhrada za nevyčerpanou dovolenou a neshledal důvod se od skutkových ani právních závěrů soudu prvního stupně jakkoli odchylovat. Soud prvního stupně správně vyšel z aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 12. 10. 2023 ve věci C‑57/22 dovodil, že zaměstnanec, který byl protiprávně propuštěn a následně znovu přijat do zaměstnání, má právo na placenou dovolenou i za dobu mezi neplatným rozvázáním pracovního poměru a jeho obnovením, a to bez ohledu na skutečnost, že v tomto období pro zaměstnavatele fakticky nepracoval. Na uvedené závěry následně navázal Nejvyšší soud, zejména v rozsudcích ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2124/2021 a ze dne 15. 1. 2024 sp. zn. 21 Cdo 1053/2022, z nichž vyplývá, že zaměstnanec, který v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru po určitou dobu nevykonával práci, není jen z tohoto důvodu zbaven práva na dovolenou vzniklou za uvedené období. Stejně správně soud prvního stupně dovodil, že uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc, a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč námitky žalovaného nemohou obstát.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud proto pro stručnost na tuto část odůvodnění napadeného rozsudku v plném rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal i s argumentací, kterou žalovaný opakuje v odvolání a která byla uplatňována již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně, neodporuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, omezí-li se odvolací soud na přitakání správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To odpovídá postavení odvolacího soudu jako instance přezkumné, která svá rozhodnutí nevytváří bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalobkyně přednesenému při odvolacím jednání, že jí mělo být soudem prvního stupně poskytnuto poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně posuzoval uplatněný nárok právě podle právní normy, o kterou žalobkyně svůj nárok opírala, a důvodem zamítnutí žaloby nebyla odlišná právní kvalifikace skutku, nýbrž nedostatek zákonných předpokladů pro vznik takto uplatněného nároku. Pro postup podle § 118a odst. 2 o. s. ř. proto nebyl dán důvod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, neshledal odvolací soud důvodnou ani argumentaci žalobkyně směřující proti způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil procesní úspěch účastníků. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že žalobkyně se původně domáhala mimo jiné zaplacení náhrady platu podle § 69 zák. práce za období od července 2022 do února 2024. V průběhu řízení žalobu v této části vzala zpět poté, co jí byla pojistitelem žalovaného vyplacena částka 173 054 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklou v důsledku pracovního úrazu. Jak již bylo výše vysvětleno, plnění poskytnuté pojistitelem žalovaného představovalo náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle pracovněprávních předpisů upravujících odškodnění pracovních úrazů, nikoli žalobou uplatněný nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nelze proto přisvědčit názoru žalobkyně, že uvedeným plněním došlo k uspokojení nároku, který byl v této části předmětem nynějšího řízení. Poskytnuté plnění směřovalo k uspokojení nároku na odškodnění pracovního úrazu, nikoli nároku na náhradu platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru. Správnost tohoto závěru ostatně potvrzuje i výsledek řízení ve věci samé. Jak bylo výše vyloženo, žalobkyni nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce za rozhodné období vůbec nevznikl. Pokud by tedy k uvedenému plnění nedošlo a žalobkyně žalobu v této části nevzala zpět, nemohla by být v této části řízení úspěšná a její žaloba by musela být zamítnuta. Za této situace nelze zastavení řízení ohledně částky 258 837 Kč považovat za procesní neúspěch žalovaného ani za případ, kdy by žalovaný po zahájení řízení uspokojil žalobou uplatněný nárok. Soud prvního stupně proto správně přičetl tuto část předmětu řízení do procesního úspěchu žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Důvodná není ani námitka žalobkyně směřující proti určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny zástupkyně žalovaného. Žalobkyně přehlíží, že ke změně předmětu řízení nedochází již samotným doručením podání obsahujícího zpětvzetí žaloby nebo návrh na její změnu, nýbrž teprve procesním rozhodnutím soudu, kterým je změna žaloby připuštěna, případně kterým je řízení v odpovídajícím rozsahu zastaveno. Do té doby je předmět řízení nadále vymezen původní žalobou, popřípadě jejími dříve připuštěnými změnami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Jestliže tedy zástupkyně žalovaného činila po podání částečného zpětvzetí žaloby, avšak ještě před vydáním usnesení o částečném zastavení řízení, úkony právní služby související se zastupováním žalovaného v této věci, vycházel soud prvního stupně při stanovení mimosmluvní odměny za tyto úkony správně z tarifní hodnoty odpovídající dosavadnímu rozsahu předmětu řízení. Teprve od okamžiku, kdy bylo o částečném zastavení řízení rozhodnuto, bylo namístě vycházet z tarifní hodnoty odrážející již pouze zbývající předmět řízení. Postup soudu prvního stupně je proto i v tomto směru správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Odvolací soud neshledal ani podmínky pro výjimečné nepřiznání nebo snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Je si vědom toho, že žalobkyně je osobou pobírající invalidní důchod a že projednávaný spor svým původem souvisí s následky pracovního úrazu, který utrpěla za trvání pracovního poměru u žalovaného. Tyto okolnosti však samy o sobě neodůvodňují prolomení zásady úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje výjimku z této zásady a jeho použití přichází v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu natolik mimořádným způsobem, že by přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku bylo nespravedlivé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Taková situace podle odvolacího soudu v projednávané věci nenastala. Nelze přehlédnout, že ani poměry žalovaného neodůvodňují závěr, že by měl nést náklady soudního řízení bez ohledu na jeho výsledek. Žalovaný je příspěvkovou organizací poskytující zdravotní a sociální služby, jejíž činnost je ve značné míře financována z příspěvků zřizovatele, dotací z veřejných rozpočtů, úhrad zdravotních pojišťoven a dalších obdobných zdrojů. Za situace, kdy byl žalovaný v převážné části předmětu řízení procesně úspěšný a kdy odvolací soud neshledal žádné další okolnosti mimořádné povahy, které by odůvodňovaly odklon od zásady úspěchu ve věci, nebyl důvod k použití § 150 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z poměru procesního úspěchu účastníků a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím výsledku sporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch účastníků v odvolacím řízení byly rovnocenné, rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů, které jim v odvolacím řízení vznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném, svém bývalém zaměstnavateli, zaplacení celkové částky 340 517 Kč s příslušenstvím, která sestávala jednak z nároku na náhradu platu ve výši 258 837 Kč s příslušenstvím za období od 16. 12. 2022 do 14. 12. 2023, dále z titulu nároku na zákonné úroky z prodlení za pozdě vyplacenou náhradu platu za období od 1. 7. 2022 do 15. 12. 2022 a za období od 15. 12. 2023 do 29. 2. 2024, který žalobkyně sumarizovala na částku 40 360 Kč, a konečně z nároku žalobkyně na náhradu za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru, a to za dobu od 1. 7. 2022 do 29. 2. 2024, ve výši 41 320 Kč s úrokem z prodlení, s tím, že uplatněné nároky jí vznikly v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru žalovaným.2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 41 320 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 320 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších 40 360 Kč zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 56 029,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III.).3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně sice po neplatném rozvázání pracovního poměru trvala na dalším zaměstnávání, avšak vzhledem k následkům pracovního úrazu nebyla v rozhodném období zdravotně způsobilá vykonávat sjednanou práci ani jinou vhodnou práci u žalovaného. Proto jí podle soudu prvního stupně nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) a nemohl vzniknout ani nárok na požadované úroky z prodlení. V průběhu řízení žalobkyně vzala zpět převážnou část žaloby týkající se náhrady platu poté, co jí začala být poskytována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně však dovodil, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále i jen „SDEU“) a navazující judikatury Nejvyššího soudu vzniká zaměstnanci právo na dovolenou i za období, kdy po neplatném rozvázání pracovního poměru fakticky nepracoval, a proto žalobkyni přiznal náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 41 320 Kč s příslušenstvím. Při rozhodování o nákladech řízení považoval zastavení řízení ohledně zpětvzaté části žaloby za procesní úspěch žalovaného, neboť dovodil, že náhrada platu podle § 69 zák. práce a náhrada za ztrátu na výdělku představují odlišné nároky a že zpětvzetí nebylo vyvoláno uspokojením žalobou uplatněného nároku. To se následně promítlo do výpočtu procesního úspěchu účastníků a do výroku o náhradě nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.5. Žalobkyně v odvolání směřujícím proti výrokům II. a III., namítala, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že jí nevznikl nárok na náhradu platu, když sám žalovaný jí za rozhodné období vyplatil částku 173 054 Kč jako náhradu platu a tuto povahu plnění opakovaně výslovně uznával. Dále namítala, že minimálně od doručení druhé výpovědi dne 15. 12. 2023 až do skončení pracovního poměru dne 29. 2. 2024 již nešlo o období navazující na neplatné rozvázání pracovního poměru, nýbrž o běžné trvání pracovního poměru během výpovědní doby. Nesouhlasila rovněž s nákladovým výrokem s poukazem na to, že zpětvzetí převážné části žaloby bylo důsledkem následného plnění poskytovaného žalovaným, resp. jeho pojistitelem. Rovněž namítala nesprávné určení tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení. Dále se dovolávala zásad spravedlnosti a specifických okolností projednávané věci. Navrhovala změnu napadených výroků tak, že bude žalobě vyhověno i v soudem prvního stupně zamítnuté části a přiznána jí náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.6. Žalovaný v odvolání směřujícím proti vyhovujícímu výroku I. brojil proti přiznání náhrady za nevyčerpanou dovolenou s tím, že žalobkyně v rozhodném období nebyla schopna vykonávat práci, pobírala invalidní důchod a náležela jí náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Podle jeho názoru je účelem dovolené regenerace pracovních sil, a jestliže žalobkyně nepracovala z důvodu svého zdravotního stavu, nemohl jí vzniknout nárok na dovolenou ani na její finanční náhradu. Přiznání dalšího peněžitého plnění vedle náhrady za ztrátu na výdělku považuje za nepřiměřené zvýhodnění žalobkyně a odchýlení se od dosavadních principů pracovního práva. Navrhoval proto změnu napadeného rozsudku tak, aby byla žaloba i v této části zamítnuta.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného poukazovala na to, že argumentace žalovaného ignoruje závěry SDEU i navazující judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž zaměstnanec nepřichází o právo na dovolenou jen proto, že po neplatném skončení pracovního poměru fakticky nepracoval. Zdůraznila, že náhrada za ztrátu na výdělku a právo na dovolenou sledují odlišné účely a nelze je vzájemně zaměňovat. Podle jejího názoru soud prvního stupně správně dovodil vznik nároku na dovolenou za rozhodné období a správně rozlišil mezi nárokem na náhradu platu, který nepřiznal, a samostatným právem na dovolenou, které jí naopak přiznal. Navrhuje proto potvrzení výroku I. napadeného rozsudku.8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně setrval na stanovisku, že žalobkyni nikdy nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce, protože nebyla schopna výkonu práce a žalovaný pro ni neměl jinou vhodnou pracovní pozici. Částku vyplacenou v roce 2024 nepovažuje za uznání žalobou uplatněného nároku ani za důvod pro vznik požadovaných úroků z prodlení. Podle žalovaného žalobkyně směšuje náhradu platu s náhradou za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu, což jsou samostatné instituty s odlišnými předpoklady vzniku. Za správný pokládal i nákladový výrok, protože zpětvzatá část žaloby se týkala nároku, který nebyl důvodný, a procesní úspěch žalovaného proto podle něj soud prvního stupně vyhodnotil správně.9. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.10. Odvolací soud především přisvědčuje soudu prvního stupně, že provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a na jeho základě učinil správná a úplná skutková zjištění v rozsahu rozhodném pro posouzení věci, z nichž následně vycházel i při právním posouzení věci. Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu prvního ztotožňuje, pouze pro úplnost považuje za vhodné poznamenat, že závěr uvedený v odstavci 3 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož účastníci učinili nespornou výši průměrného platu žalobkyně, není zcela přesný. Zjištění průměrného výdělku totiž představuje právní posouzení vycházející ze skutkových podkladů, nikoli skutkovou okolnost, kterou by bylo možno učinit nespornou ve smyslu § 120 odst. 4 o. s. ř. Tato nepřesnost však neměla na správnost napadeného rozhodnutí žádný vliv, neboť mezi účastníky nebyly rozhodné skutečnosti pro zjištění průměrného výdělku sporné.11. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně utrpěla dne 16. 7. 2018 při výkonu práce u žalovaného pracovní úraz, v jehož důsledku byla dlouhodobě práce neschopná. V důsledku úrazu žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Po skončení pracovní neschopnosti proto žalovaný přistoupil k rozvázání pracovního poměru, přičemž první výpověď byla pravomocným soudním rozhodnutím shledána neplatnou z důvodu nesprávně uplatněného výpovědního důvodu. Poté žalovaný pracovní poměr rozvázal novou výpovědí podle § 52 písm. d) zák. práce, na jejímž základě pracovní poměr účastníků skončil dne 29. 2. 2024.12. Není sporu o tom, že žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti a po neplatném rozvázání pracovního poměru oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a vyzvala jej k přidělování práce. Současně však bylo v řízení prokázáno, že po celé období od července 2022 až do skončení pracovního poměru žalobkyně pro žalovaného žádnou práci nevykonávala a ani nečerpala dovolenou. Žalovaný přitom po celou dobu tvrdil, že nedisponoval žádnou pracovní pozicí, kterou by žalobkyně mohla s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat a na niž by ji bylo možno převést či kterou by jí mohl nabídnout.13. Odvolacímu soudu je rovněž z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně vůči žalovanému současně uplatnila nároky na náhradu újmy na zdraví vzniklé v důsledku uvedeného pracovního úrazu. V souvislosti s těmito nároky jí byla poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a v průběhu nynějšího řízení jí pojistitel žalovaného vyplatil též částku 173 054 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od července 2022 do února 2024.14. Za této skutkové situace odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni za žalované období nevznikl nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce, podle něhož platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď z pracovního poměru a oznámí-li zaměstnanec bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby jej zaměstnavatel dále zaměstnával, pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není předpokladem vzniku nároku na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce pouze oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, ale rovněž jeho připravenost, ochota a schopnost konat práci pro zaměstnavatele. Nejvyšší soud v této souvislosti opakovaně zdůraznil, že náhrada mzdy podle § 69 zák. práce nepřísluší zaměstnanci, který není schopen výkonu práce z důvodů spočívajících na jeho straně, zejména pro nepříznivý zdravotní stav (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 19/2016). Současně platí, že při posuzování schopnosti zaměstnance konat práci nelze vycházet pouze z možnosti vykonávat práci sjednanou pracovní smlouvou, ale je třeba zkoumat též možnost výkonu jiné vhodné práce, na niž by zaměstnanec mohl být převeden nebo kterou by mu zaměstnavatel mohl nabídnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2982/2020).15. Účelem náhrady platu podle § 69 zák. práce totiž není odškodnění zdravotní újmy zaměstnance ani kompenzace následků jeho pracovní neschopnosti, nýbrž nahrazení výdělku, o který zaměstnanec přichází proto, že mu zaměstnavatel přes trvající pracovní poměr nepřiděluje práci, ačkoliv zaměstnanec je připraven a schopen ji vykonávat. Není-li tato podmínka splněna, absentuje základní předpoklad vzniku tohoto nároku.16. V projednávané věci přitom soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně uzavřel, že žalobkyně v důsledku následků pracovního úrazu dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost nejen k výkonu práce sjednané pracovní smlouvou, ale i k výkonu jiné práce, kterou by jí žalovaný mohl s ohledem na své provozní a personální poměry nabídnout. Tento závěr odpovídá jak lékařským podkladům a znaleckým závěrům, tak i skutečnosti, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by žalobkyně byla připravena a schopna práci vykonávat, avšak žalovaný jí práci nepřiděloval, nýbrž o situaci, kdy žalobkyně pro následky pracovního úrazu postrádala zdravotní způsobilost k výkonu jakékoliv práce, která by pro ni u žalovaného přicházela v úvahu. Za těchto okolností nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zák. práce vzniknout nemohl.17. Odvolací soud se neztotožňuje ani s odvolací námitkou žalobkyně, podle níž měl být vznik tohoto nároku potvrzen tím, že jí byla v průběhu řízení vyplacena částka 173 054 Kč. Z obsahu spisu i z dalších řízení vedených mezi účastníky je totiž zřejmé, že uvedené plnění bylo žalobkyni poskytnuto jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklá v důsledku pracovního úrazu. Nešlo tedy o plnění nároku, jenž je předmětem nynějšího řízení.18. Náhrada mzdy podle § 69 zák. práce a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představují samostatné instituty pracovního práva, sledující rozdílný účel a založené na odlišných předpokladech vzniku. Zatímco nárok podle § 69 zák. práce je důsledkem neplatného rozvázání pracovního poměru a existence překážky spočívající v nepřidělování práce zaměstnanci, který je připraven a schopen ji vykonávat, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představuje jednu ze složek odškodnění újmy na zdraví a slouží ke kompenzaci poklesu výdělečné schopnosti zaměstnance způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.19. Z toho důvodu nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že vyplacením částky 173 054 Kč žalovaný uznal existenci nároku uplatněného v tomto řízení. Uvedené plnění směřovalo k uspokojení jiného nároku, založeného na odlišném skutkovém i právním základě. Samotná skutečnost, že obě plnění mají peněžitou povahu a vztahují se ke stejnému časovému období, jejich právní identitu nezakládá. Ani označení použité v jednotlivých podáních či korespondenci proto nemůže změnit závěr, že žalobkyni bylo plněno z titulu odškodnění pracovního úrazu, nikoliv z titulu náhrady platu podle § 69 zák. práce.20. Jestliže tedy žalobkyni nevznikl nárok na náhradu platu, jehož zaplacení bylo právním základem žalobou uplatněného příslušenství, nemohl se žalovaný dostat do prodlení s plněním takového nároku. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobkyni nevzniklo ani právo na požadované úroky z prodlení.21. Pokud jde o odvolání žalovaného směřující proti výroku I. napadeného rozsudku, odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně, na jejichž základě byla žalobkyni přiznána náhrada za nevyčerpanou dovolenou a neshledal důvod se od skutkových ani právních závěrů soudu prvního stupně jakkoli odchylovat. Soud prvního stupně správně vyšel z aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 12. 10. 2023 ve věci C‑57/22 dovodil, že zaměstnanec, který byl protiprávně propuštěn a následně znovu přijat do zaměstnání, má právo na placenou dovolenou i za dobu mezi neplatným rozvázáním pracovního poměru a jeho obnovením, a to bez ohledu na skutečnost, že v tomto období pro zaměstnavatele fakticky nepracoval. Na uvedené závěry následně navázal Nejvyšší soud, zejména v rozsudcích ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2124/2021 a ze dne 15. 1. 2024 sp. zn. 21 Cdo 1053/2022, z nichž vyplývá, že zaměstnanec, který v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru po určitou dobu nevykonával práci, není jen z tohoto důvodu zbaven práva na dovolenou vzniklou za uvedené období. Stejně správně soud prvního stupně dovodil, že uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc, a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč námitky žalovaného nemohou obstát.22. Odvolací soud proto pro stručnost na tuto část odůvodnění napadeného rozsudku v plném rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal i s argumentací, kterou žalovaný opakuje v odvolání a která byla uplatňována již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně, neodporuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, omezí-li se odvolací soud na přitakání správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To odpovídá postavení odvolacího soudu jako instance přezkumné, která svá rozhodnutí nevytváří bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.23. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalobkyně přednesenému při odvolacím jednání, že jí mělo být soudem prvního stupně poskytnuto poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně posuzoval uplatněný nárok právě podle právní normy, o kterou žalobkyně svůj nárok opírala, a důvodem zamítnutí žaloby nebyla odlišná právní kvalifikace skutku, nýbrž nedostatek zákonných předpokladů pro vznik takto uplatněného nároku. Pro postup podle § 118a odst. 2 o. s. ř. proto nebyl dán důvod.24. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, neshledal odvolací soud důvodnou ani argumentaci žalobkyně směřující proti způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil procesní úspěch účastníků. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že žalobkyně se původně domáhala mimo jiné zaplacení náhrady platu podle § 69 zák. práce za období od července 2022 do února 2024. V průběhu řízení žalobu v této části vzala zpět poté, co jí byla pojistitelem žalovaného vyplacena částka 173 054 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklou v důsledku pracovního úrazu. Jak již bylo výše vysvětleno, plnění poskytnuté pojistitelem žalovaného představovalo náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle pracovněprávních předpisů upravujících odškodnění pracovních úrazů, nikoli žalobou uplatněný nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce.25. Nelze proto přisvědčit názoru žalobkyně, že uvedeným plněním došlo k uspokojení nároku, který byl v této části předmětem nynějšího řízení. Poskytnuté plnění směřovalo k uspokojení nároku na odškodnění pracovního úrazu, nikoli nároku na náhradu platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru. Správnost tohoto závěru ostatně potvrzuje i výsledek řízení ve věci samé. Jak bylo výše vyloženo, žalobkyni nárok na náhradu platu podle § 69 zák. práce za rozhodné období vůbec nevznikl. Pokud by tedy k uvedenému plnění nedošlo a žalobkyně žalobu v této části nevzala zpět, nemohla by být v této části řízení úspěšná a její žaloba by musela být zamítnuta. Za této situace nelze zastavení řízení ohledně částky 258 837 Kč považovat za procesní neúspěch žalovaného ani za případ, kdy by žalovaný po zahájení řízení uspokojil žalobou uplatněný nárok. Soud prvního stupně proto správně přičetl tuto část předmětu řízení do procesního úspěchu žalovaného.26. Důvodná není ani námitka žalobkyně směřující proti určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny zástupkyně žalovaného. Žalobkyně přehlíží, že ke změně předmětu řízení nedochází již samotným doručením podání obsahujícího zpětvzetí žaloby nebo návrh na její změnu, nýbrž teprve procesním rozhodnutím soudu, kterým je změna žaloby připuštěna, případně kterým je řízení v odpovídajícím rozsahu zastaveno. Do té doby je předmět řízení nadále vymezen původní žalobou, popřípadě jejími dříve připuštěnými změnami.27. Jestliže tedy zástupkyně žalovaného činila po podání částečného zpětvzetí žaloby, avšak ještě před vydáním usnesení o částečném zastavení řízení, úkony právní služby související se zastupováním žalovaného v této věci, vycházel soud prvního stupně při stanovení mimosmluvní odměny za tyto úkony správně z tarifní hodnoty odpovídající dosavadnímu rozsahu předmětu řízení. Teprve od okamžiku, kdy bylo o částečném zastavení řízení rozhodnuto, bylo namístě vycházet z tarifní hodnoty odrážející již pouze zbývající předmět řízení. Postup soudu prvního stupně je proto i v tomto směru správný.28. Odvolací soud neshledal ani podmínky pro výjimečné nepřiznání nebo snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Je si vědom toho, že žalobkyně je osobou pobírající invalidní důchod a že projednávaný spor svým původem souvisí s následky pracovního úrazu, který utrpěla za trvání pracovního poměru u žalovaného. Tyto okolnosti však samy o sobě neodůvodňují prolomení zásady úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje výjimku z této zásady a jeho použití přichází v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu natolik mimořádným způsobem, že by přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku bylo nespravedlivé.29. Taková situace podle odvolacího soudu v projednávané věci nenastala. Nelze přehlédnout, že ani poměry žalovaného neodůvodňují závěr, že by měl nést náklady soudního řízení bez ohledu na jeho výsledek. Žalovaný je příspěvkovou organizací poskytující zdravotní a sociální služby, jejíž činnost je ve značné míře financována z příspěvků zřizovatele, dotací z veřejných rozpočtů, úhrad zdravotních pojišťoven a dalších obdobných zdrojů. Za situace, kdy byl žalovaný v převážné části předmětu řízení procesně úspěšný a kdy odvolací soud neshledal žádné další okolnosti mimořádné povahy, které by odůvodňovaly odklon od zásady úspěchu ve věci, nebyl důvod k použití § 150 o. s. ř.30. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z poměru procesního úspěchu účastníků a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím výsledku sporu.31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch účastníků v odvolacím řízení byly rovnocenné, rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů, které jim v odvolacím řízení vznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:23.Co.104.2026.1","publishedAt":"2026-11-09","decisionAt":"2026-09-22","caseNumber":{"senate":23,"registry":"Co","index":104,"year":2026,"pageNumber":246},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Kučera","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 81 680 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 12. 2025, č. j. 5 C 42/2025 - 205","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":5,"registry":"C","index":42,"year":2025,"pageNumber":205},"affectedDate":"2025-12-17","courtCode":"OSRA","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"52","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"69","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","ZASTAVENI_RIZENI","LHUTY","PRACOVNI_POMER","NAHRADA_ZA_ZTRATU_NA_VYDELKU","SKONCENI_PRACOVNIHO_POMERU","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","PRACOVNI_URAZ","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}