{"uuid":"ee8cb489-78bf-47fc-a125-686dd69a98f4","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 1/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 1/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 1/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 42.697 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 28 191 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím vždy ve výši 9 % ročně z částky 46 868 Kč od 29. 12. 2018 do 18. 9. 2019, z částky 46 160,54 Kč od 19. 9. 2019 do 22. 10. 2019, z částky 45 123,19 Kč od 23. 10. 2019 do 28. 11. 2019, z částky 44 085,84 Kč od 29. 11. 2019 do 31. 12. 2019, z částky 43 048,49 Kč od 1. 1. 2020 do 24. 1. 2020, z částky 42 007,88 Kč od 25. 1. 2020 do 24. 2. 2020, z částky 40 758,18 Kč od 25. 2. 2020 do 27. 3. 2020, z částky 39 508,48 Kč od 28. 3. 2020 do 4. 5. 2020, z částky 38 258,78 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 5. 2020, z částky 37 171,59 Kč od 26. 5. 2020 do 3. 7. 2020, z částky 36 084,40 Kč od 4. 7. 2020 do 22. 7. 2020, z částky 34 985,29 Kč od 23. 7. 2020 do 10. 9. 2020, z částky 34 781,07 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 10. 2020, z částky 34 628,85 Kč od 2. 10. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 34 476,63 Kč od 17. 10. 2020 do 24. 11. 2020, z částky 34 324,41 Kč od 25. 11. 2020 do 11. 1. 2021, z částky 34 172,19 Kč od 12. 1. 2021 do 22. 1. 2021, z částky 33 991,80 Kč od 23. 1. 2021 do 1. 3. 2021, z částky 33 393,22 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, z částky 32 431,69 Kč od 25. 3. 2021 do 23. 4. 2021, z částky 31 832,03 Kč od 24. 4. 2021 do 8. 6. 2021, z částky 31 217,20 Kč od 9. 6. 2021 do 21. 6. 2021, z částky 30 618,63 Kč od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2021, z částky 30 020,06 Kč od 22. 7. 2021 do 18. 8. 2021, z částky 29 414,98 Kč od 19. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 28 795,81 Kč od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a z částky 28 190,73 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a dále částku 14 506 Kč a úrok vždy ve výši 95,91 % ročně jdoucí z částky 33 808,93 Kč od 29. 12. 2018 do 4. 5. 2020, z částky 33 265,31 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 5. 2020, z částky 32 178,12 Kč od 26. 5. 2020 do 3. 7. 2020, z částky 31 090,93 Kč od 4. 7. 2020 do 22. 7. 2020, z částky 29 991,82 Kč od 23. 7. 2020 do 10. 9. 2020, z částky 29 787,60 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 10. 2020, z částky 29 635,38 Kč od 2. 10. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 29 483,16 Kč od 17. 10. 2020 do 24. 11. 2020, z částky 29 330,94 Kč od 25. 11. 2020 do 11. 1. 2021, z částky 29 178,72 Kč od 12. 1. 2021 do 22. 1. 2021, z částky 28 998,33 Kč od 23. 1. 2021 do 1. 3. 2021, z částky 28 399,75 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, z částky 27 438,22 Kč od 25. 3. 2021 do 23. 4. 2021, z částky 26 838,56 Kč od 24. 4. 2021 do 8. 6. 2021, z částky 26 223,73 Kč od 9. 6. 2021 do 21. 6. 2021, z částky 25 625,16 Kč od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2021, z částky 25 026,59 Kč od 22. 7. 2021 do 18. 8. 2021, z částky 24 421,51 Kč od 19. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 23 802,34 Kč od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021, z částky 23 197,26 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 12. 2018 dosáhne částky 165 254 Kč, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 28 191 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím vždy ve výši 9 % ročně z částky 46 868 Kč od 29. 12. 2018 do 18. 9. 2019, z částky 46 160,54 Kč od 19. 9. 2019 do 22. 10. 2019, z částky 45 123,19 Kč od 23. 10. 2019 do 28. 11. 2019, z částky 44 085,84 Kč od 29. 11. 2019 do 31. 12. 2019, z částky 43 048,49 Kč od 1. 1. 2020 do 24. 1. 2020, z částky 42 007,88 Kč od 25. 1. 2020 do 24. 2. 2020, z částky 40 758,18 Kč od 25. 2. 2020 do 27. 3. 2020, z částky 39 508,48 Kč od 28. 3. 2020 do 4. 5. 2020, z částky 38 258,78 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 5. 2020, z částky 37 171,59 Kč od 26. 5. 2020 do 3. 7. 2020, z částky 36 084,40 Kč od 4. 7. 2020 do 22. 7. 2020, z částky 34 985,29 Kč od 23. 7. 2020 do 10. 9. 2020, z částky 34 781,07 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 10. 2020, z částky 34 628,85 Kč od 2. 10. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 34 476,63 Kč od 17. 10. 2020 do 24. 11. 2020, z částky 34 324,41 Kč od 25. 11. 2020 do 11. 1. 2021, z částky 34 172,19 Kč od 12. 1. 2021 do 22. 1. 2021, z částky 33 991,80 Kč od 23. 1. 2021 do 1. 3. 2021, z částky 33 393,22 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, z částky 32 431,69 Kč od 25. 3. 2021 do 23. 4. 2021, z částky 31 832,03 Kč od 24. 4. 2021 do 8. 6. 2021, z částky 31 217,20 Kč od 9. 6. 2021 do 21. 6. 2021, z částky 30 618,63 Kč od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2021, z částky 30 020,06 Kč od 22. 7. 2021 do 18. 8. 2021, z částky 29 414,98 Kč od 19. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 28 795,81 Kč od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a z částky 28 190,73 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a dále částku 14 506 Kč a úrok vždy ve výši 95,91 % ročně jdoucí z částky 33 808,93 Kč od 29. 12. 2018 do 4. 5. 2020, z částky 33 265,31 Kč od 5. 5. 2020 do 25. 5. 2020, z částky 32 178,12 Kč od 26. 5. 2020 do 3. 7. 2020, z částky 31 090,93 Kč od 4. 7. 2020 do 22. 7. 2020, z částky 29 991,82 Kč od 23. 7. 2020 do 10. 9. 2020, z částky 29 787,60 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 10. 2020, z částky 29 635,38 Kč od 2. 10. 2020 do 16. 10. 2020, z částky 29 483,16 Kč od 17. 10. 2020 do 24. 11. 2020, z částky 29 330,94 Kč od 25. 11. 2020 do 11. 1. 2021, z částky 29 178,72 Kč od 12. 1. 2021 do 22. 1. 2021, z částky 28 998,33 Kč od 23. 1. 2021 do 1. 3. 2021, z částky 28 399,75 Kč od 2. 3. 2021 do 24. 3. 2021, z částky 27 438,22 Kč od 25. 3. 2021 do 23. 4. 2021, z částky 26 838,56 Kč od 24. 4. 2021 do 8. 6. 2021, z částky 26 223,73 Kč od 9. 6. 2021 do 21. 6. 2021, z částky 25 625,16 Kč od 22. 6. 2021 do 21. 7. 2021, z částky 25 026,59 Kč od 22. 7. 2021 do 18. 8. 2021, z částky 24 421,51 Kč od 19. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 23 802,34 Kč od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021, z částky 23 197,26 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 12. 2018 dosáhne částky 165 254 Kč, se zamítá.II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 42 697 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobkyně uzavřela se žalovaným 1) a se žalovanou 2) jako se solidární spoludlužnicí smlouvu o úvěru číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě které byl žalobkyní žalovaným poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaní zavázali splatit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 151,61 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 869 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2017. Dále žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru, respektive před uzavřením smlouvy, byla schopnost žalovaných řádně hradit úvěr prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje ke splacení jsou dostatečné a rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích Solus a NRKI. Žalovaní však neplnili řádně podmínky smlouvy a ocitli se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru byla žalovanými na poskytnutý úvěr zaplacena dne 22. 11. 2017 částka 2 870 Kč, dále dne 5. 1. 2018 částka 2 868 Kč, dne 5. 1. 2018 částka 2 Kč, dne 9. 2. 2018 částka 2 867 Kč, dne 6. 4. 2018 částka 2 869 Kč, dne 20. 4. 2018 částka 2 869 Kč, dne 22. 5. 2018 částka 2 869 Kč, dne 19. 7. 2018 částka 5 738 Kč, dne 24. 8. 2018 částka 2 869 Kč a dne 27. 9. 2018 částka 5 738 Kč, přičemž v důsledku tohoto prodlení následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaní ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaní se takto dostali do prodlení o délce 65 dnů s úhradou u splátky číslo 12 splatné dne 23. 10. 2018 a k datu 27. 12. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, kdy podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 874,53 Kč byli žalovaní povinni uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaní v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že ještě před tímto zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaných s úhradou 4., 7., 9., 10., 12. a 13. splátky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 2 994 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaní ocitnou v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 4, 7, 9, 10, 12 a 13, u kterých se žalovaní ocitli v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 6 × 499 Kč, přičemž tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že v důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalovaných dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaní ocitnou v prodlení o délce 15 dní s tím, že žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12 a 13, u kterých se žalovaní ocitli v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 10 × 200 Kč, kdy tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode vzniku práva na zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 14 506 Kč, kdy podle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení této smluvní pokuty vyčíslené sazbou 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 41 874,53 Kč za období od 29. 12. 2018 do 18. 9. 2019 ve výši 11 053,68 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru 41 167,07 Kč za období od 19. 9. 2019 do 22. 10. 2019 ve výši 1 399,78 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 40 129,72 Kč za období od 23. 10. 2019 do 28. 11. 2019 ve výši 1 484,81 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 39 092,37 Kč za období od 29. 11. 2019 až do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 11. 3. 2024. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 95,91 % ročně sjednaného ve smlouvě s tím, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, nejvýše však na tomto úroku požaduje zaplacení částky 165 254 Kč, jak je tento limit stanoven smlouvou. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena dne 18. 9. 2019 částka 707,46 Kč, dále dne 22. 10. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 28. 11. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 28. 11. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 31. 12. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 24. 1. 2020 částka 1 040,61 Kč, dne 24. 2. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 27. 3. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 4. 5. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 25. 5. 2020 částka 1 087,19 Kč, dne 3. 7. 2020 částka 1 087,19 Kč, dne 22. 7. 2020 částka 1 099,11 Kč, dne 10. 9. 2020 částka 204,22 Kč, dne 11. 10. 2020 částka 152,22 Kč, dne 16. 10. 2020 částka 152,22 Kč, dne 24. 11. 2020 částka 152,22 Kč, dne 11. 1. 2021 částka 152,22 Kč, dne 22. 1. 2021 částka 180,39 Kč, dne 1. 3. 2021 částka 598,58 Kč, dne 24. 3. 2021 částka 961,53 Kč, dne 23. 4. 2021 částka 599,66 Kč, dne 8. 6. 2021 částka 614,83 Kč, dne 21. 6. 2021 částka 598,57 Kč, dne 21. 7. 2021 částka 598,57 Kč, dne 18. 8. 2021 částka 605,08 Kč, dne 20. 9. 2021 částka 619,17 Kč a dne 18. 10. 2021 částka 605,08 Kč. Nic dalšího pak žalovaní žalobkyni již neuhradili, ač byli k tomu před podáním žaloby ještě vyzváni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K jednání nařízenému na den 26. září 2024 se žalovaní bez omluvy nedostavili. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Již na podkladě tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně a žalovaní v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovaným a také poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaní zavázali tyto prostředky vrátit a zaplatit dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázi SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaných a na základě těchto informací bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. K tomu žalobkyně dále uvedla, respektive z předložených dokladů (například hodnocení klienta) se dokládá, že při tomto posuzování vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného 1) ve výši 19 700 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela bez dalšího odůvodnění z částky 11 670 Kč. K výdajové stránce žalovaného, respektive k jejímu paušálnímu určení pak dále uvedla, že by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč, přičemž k tomu zároveň uvedla, že je třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Má tak za to, že dostatečně a s náležitou odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr, který mu poskytla, řádně splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně sice možná dobře ověřila a posoudila příjmovou stránku žalovaného 1), ne tak už ovšem stránku výdajovou. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak nejen co se týče příjmů, ale i výdajů spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Je to tedy poskytovatel úvěru, kdo je nucen vyžadovat a prosazovat prokázání těchto výdajů spotřebitelem, neboť je to on, kdo předně bude muset soudu prokazovat, že mu tyto poměry byly ze strany žadatele o spotřebitelský úvěr doloženy (prokázány). Je pak také nutno uvést, že nelze vycházet ze statistického posouzení žadatele o úvěr, jak činila žalobkyně, ale vždy z bezvýjimečně individuálního. Argumentace žalobkyně je proto také v tomto směru zjevně nesprávná, pokud např. výdajovou stránku posuzuje podle životního minima dospělého člena domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu, neboť sama již implicitně nutně předpokládá jistou pravděpodobnost nesplacení úvěru (statistickou), neboť je jasné, že tyto údaje nezohledňují konkrétní situaci dlužníka, a ne tedy to, že jsou zde dány všechny předpoklady pro závěr stoprocentního očekávání splacení úvěru (tedy alespoň v okamžiku jeho poskytování). Lze jednoduše argumentovat, že jestliže žalobkyně výdajovou stránku chce posuzovat pouze podle těchto statistických měřítek, pak stejně tak dobře mohla i na straně příjmové např. také vycházet ze statistických údajů a výši příjmu stanovit jako průměrný měsíční výdělek dosahovaný v České republice v daném období, jak je zveřejňován Českým statistickým úřadem. Je pak jasné, že při tomto šablonovitém posuzování úvěruschopnosti spotřebitele pak každý žadatel bude vyhodnocen jako úvěruschopný, neboť jeho takto statisticky dosazený průměrný měsíční příjem bude jistě dostatečně vysoký oproti částkám životního minima stanovených příslušným právním předpisem. Taková úvaha je však již prima facie neudržitelná, nesmyslná. Pokud pak není dán stoprocentní závěr o úvěruschopnosti žadatele (to znamená, že příjmy žadatele po odečtení jeho výdajů s bezpečnou rezervou postačují pro splácení úvěru, a to alespoň v okamžiku posuzování), pak úvěr nesmí být vůbec poskytnut. To je totiž pravý smysl úpravy obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru v tomto směru hovoří zcela jasně. Soud přitom provádí přezkum, zda byly dodrženy požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, tzn., zdali byla před poskytnutím úvěru správně zjištěna a vyhodnocena schopnost žadatele o úvěr tento úvěr splácet, tedy posouzena konkrétní situace žadatele o spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy bez tohoto posouzení v prvé řadě plyne z textu zákona a nespočívá pouze v tom, zda žadatel o úvěr byl či nebyl schopen úvěr skutečně splácet, ale primárně v tom, zda se poskytovatel úvěru touto otázkou vůbec při poskytnutí úvěru zaobíral. Sankce neplatnosti proto působí nejen při nesprávném posouzení, ale naprosto logicky tím spíše i tehdy, není-li posuzováno vůbec (což samo o sobě vlastně v sobě atribut nesprávnosti posouzení nese). Nelze proto spoléhat na to, že část poskytnutých úvěrů bude zpětně shledána platnými, neboť se nakonec ukáže, že žadatel o úvěr skutečně volné prostředky k jeho splácení měl. Idea zákonodárce byla totiž vůbec nepřipustit možnost, aby byl poskytnut úvěr někomu, kdo jej nebude schopen splácet, tedy se dostal do dluhové pasti, kdy zároveň toto opatření má mít širší sociální dopad, neboť nepříznivými důsledky těchto jevů je pak zatěžována celá společnost (záměrem tedy byla prevence). Ostatně, kdyby zámysl zákonodárce byl jiný, nepochybně by byl, vlastně musel by být vyjádřen zcela jinak (např. „prokáže-li se, že žadatel o úvěr nebyl schopen v době jeho poskytnutí jej splácet, je smlouva neplatná“). V té souvislosti je třeba též zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, který se nyní v argumentaci žalobců hojně objevuje. V něm Nejvyšší soud konstatoval, že „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet … z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Nezbývá však, než konstatovat, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je naprosto nesprávné, zcela obracející smysl Směrnice 2008/48/ES, stojíc přitom zcela osamoceně proti další judikatuře Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu, ale zejména pak Evropského soudního dvora. Připuštěním možnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ex post (až v probíhajícím soudním sporu) by totiž v konečném důsledku znamenalo úplnou obsolenci Směrnice 2008/48/ES, kdy poskytovatele úvěru by vůbec nic nenutilo k tomu, aby úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzoval. Sankce v podobě neplatnosti smlouvy, pokud posouzení úvěruschopnosti neprovede nebo provede nesprávně, má být totiž stěžejním motivátorem k této činnosti a je základním kamenem celé úpravy. Nadto také toto rozhodnutí zcela obrací procesní povinnosti účastníků sporu (… musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet). Samozřejmě na prokazování něčeho takového žalobce nemá ve sporu vůbec žádný zájem, prokazovat tyto skutečnosti by tak musel žalovaný. Není to však ale žalovaný, tedy spotřebitel, příjemce úvěru, který by soudu měl prokazovat, že nebyl schopen úvěr splácet, ale je to naopak poskytovatel úvěru, který jednoznačně podle zákonné úpravy má tvrdit a prokazovat, že spotřebitel úvěr v okamžiku jeho poskytnutí byl schopen úvěr splácet. V praktickém důsledku by se tak jednalo o neplatnost relativní, což ovšem není. Výklad daných ustanovení provedený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je tedy chybný nejen z hmotněprávních, tak ale také z procesních hledisek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Smlouva uzavřená se žalovanými proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaní jsou povinni vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdrželi. Jestliže ale žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaní žalobkyni zaplatili dle jejího tvrzení již částku 50 236,27 Kč, pak je zřejmé, že zde již neexistuje žádná pohledávka žalobkyně vůči žalovaným, kterou by jí bylo možno přiznat. Soud proto podanou žalobu zcela zamítl, kdy za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení zcela úspěšným žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 42 697 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne , datum,  žalobkyně uzavřela se žalovaným 1) a se žalovanou 2) jako se solidární spoludlužnicí smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalobkyní žalovaným poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaní zavázali splatit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 151,61 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 869 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2017. Dále žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru, respektive před uzavřením smlouvy, byla schopnost žalovaných řádně hradit úvěr prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje ke splacení jsou dostatečné a rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích Solus a NRKI. Žalovaní však neplnili řádně podmínky smlouvy a ocitli se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru byla žalovanými na poskytnutý úvěr zaplacena dne 22. 11. 2017 částka 2 870 Kč, dále dne 5. 1. 2018 částka 2 868 Kč, dne 5. 1. 2018 částka 2 Kč, dne 9. 2. 2018 částka 2 867 Kč, dne 6. 4. 2018 částka 2 869 Kč, dne 20. 4. 2018 částka 2 869 Kč, dne 22. 5. 2018 částka 2 869 Kč, dne 19. 7. 2018 částka 5 738 Kč, dne 24. 8. 2018 částka 2 869 Kč a dne 27. 9. 2018 částka 5 738 Kč, přičemž v důsledku tohoto prodlení následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaní ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaní se takto dostali do prodlení o délce 65 dnů s úhradou u splátky číslo 12 splatné dne 23. 10. 2018 a k datu 27. 12. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, kdy podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 874,53 Kč byli žalovaní povinni uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaní v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že ještě před tímto zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaných s úhradou 4., 7., 9., 10., 12. a 13. splátky vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 2 994 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaní ocitnou v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 4, 7, 9, 10, 12 a 13, u kterých se žalovaní ocitli v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 6 × 499 Kč, přičemž tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že v důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalovaných dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaní ocitnou v prodlení o délce 15 dní s tím, že žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12 a 13, u kterých se žalovaní ocitli v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 10 × 200 Kč, kdy tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode vzniku práva na zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 14 506 Kč, kdy podle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení této smluvní pokuty vyčíslené sazbou 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 41 874,53 Kč za období od 29. 12. 2018 do 18. 9. 2019 ve výši 11 053,68 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru 41 167,07 Kč za období od 19. 9. 2019 do 22. 10. 2019 ve výši 1 399,78 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 40 129,72 Kč za období od 23. 10. 2019 do 28. 11. 2019 ve výši 1 484,81 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 39 092,37 Kč za období od 29. 11. 2019 až do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 11. 3. 2024. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 95,91 % ročně sjednaného ve smlouvě s tím, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, nejvýše však na tomto úroku požaduje zaplacení částky 165 254 Kč, jak je tento limit stanoven smlouvou. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena dne 18. 9. 2019 částka 707,46 Kč, dále dne 22. 10. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 28. 11. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 28. 11. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 31. 12. 2019 částka 1 037,35 Kč, dne 24. 1. 2020 částka 1 040,61 Kč, dne 24. 2. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 27. 3. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 4. 5. 2020 částka 1 249,70 Kč, dne 25. 5. 2020 částka 1 087,19 Kč, dne 3. 7. 2020 částka 1 087,19 Kč, dne 22. 7. 2020 částka 1 099,11 Kč, dne 10. 9. 2020 částka 204,22 Kč, dne 11. 10. 2020 částka 152,22 Kč, dne 16. 10. 2020 částka 152,22 Kč, dne 24. 11. 2020 částka 152,22 Kč, dne 11. 1. 2021 částka 152,22 Kč, dne 22. 1. 2021 částka 180,39 Kč, dne 1. 3. 2021 částka 598,58 Kč, dne 24. 3. 2021 částka 961,53 Kč, dne 23. 4. 2021 částka 599,66 Kč, dne 8. 6. 2021 částka 614,83 Kč, dne 21. 6. 2021 částka 598,57 Kč, dne 21. 7. 2021 částka 598,57 Kč, dne 18. 8. 2021 částka 605,08 Kč, dne 20. 9. 2021 částka 619,17 Kč a dne 18. 10. 2021 částka 605,08 Kč. Nic dalšího pak žalovaní žalobkyni již neuhradili, ač byli k tomu před podáním žaloby ještě vyzváni.2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili.3. K jednání nařízenému na den 26. září 2024 se žalovaní bez omluvy nedostavili. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Již na podkladě tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně a žalovaní v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovaným a také poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaní zavázali tyto prostředky vrátit a zaplatit dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázi SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaných a na základě těchto informací bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. K tomu žalobkyně dále uvedla, respektive z předložených dokladů (například hodnocení klienta) se dokládá, že při tomto posuzování vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného 1) ve výši 19 700 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela bez dalšího odůvodnění z částky 11 670 Kč. K výdajové stránce žalovaného, respektive k jejímu paušálnímu určení pak dále uvedla, že by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč, přičemž k tomu zároveň uvedla, že je třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Má tak za to, že dostatečně a s náležitou odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr, který mu poskytla, řádně splácet.9. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně sice možná dobře ověřila a posoudila příjmovou stránku žalovaného 1), ne tak už ovšem stránku výdajovou. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak nejen co se týče příjmů, ale i výdajů spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Je to tedy poskytovatel úvěru, kdo je nucen vyžadovat a prosazovat prokázání těchto výdajů spotřebitelem, neboť je to on, kdo předně bude muset soudu prokazovat, že mu tyto poměry byly ze strany žadatele o spotřebitelský úvěr doloženy (prokázány). Je pak také nutno uvést, že nelze vycházet ze statistického posouzení žadatele o úvěr, jak činila žalobkyně, ale vždy z bezvýjimečně individuálního. Argumentace žalobkyně je proto také v tomto směru zjevně nesprávná, pokud např. výdajovou stránku posuzuje podle životního minima dospělého člena domácnosti dle údajů Českého statistického úřadu, neboť sama již implicitně nutně předpokládá jistou pravděpodobnost nesplacení úvěru (statistickou), neboť je jasné, že tyto údaje nezohledňují konkrétní situaci dlužníka, a ne tedy to, že jsou zde dány všechny předpoklady pro závěr stoprocentního očekávání splacení úvěru (tedy alespoň v okamžiku jeho poskytování). Lze jednoduše argumentovat, že jestliže žalobkyně výdajovou stránku chce posuzovat pouze podle těchto statistických měřítek, pak stejně tak dobře mohla i na straně příjmové např. také vycházet ze statistických údajů a výši příjmu stanovit jako průměrný měsíční výdělek dosahovaný v České republice v daném období, jak je zveřejňován Českým statistickým úřadem. Je pak jasné, že při tomto šablonovitém posuzování úvěruschopnosti spotřebitele pak každý žadatel bude vyhodnocen jako úvěruschopný, neboť jeho takto statisticky dosazený průměrný měsíční příjem bude jistě dostatečně vysoký oproti částkám životního minima stanovených příslušným právním předpisem. Taková úvaha je však již prima facie neudržitelná, nesmyslná. Pokud pak není dán stoprocentní závěr o úvěruschopnosti žadatele (to znamená, že příjmy žadatele po odečtení jeho výdajů s bezpečnou rezervou postačují pro splácení úvěru, a to alespoň v okamžiku posuzování), pak úvěr nesmí být vůbec poskytnut. To je totiž pravý smysl úpravy obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru v tomto směru hovoří zcela jasně. Soud přitom provádí přezkum, zda byly dodrženy požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, tzn., zdali byla před poskytnutím úvěru správně zjištěna a vyhodnocena schopnost žadatele o úvěr tento úvěr splácet, tedy posouzena konkrétní situace žadatele o spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy bez tohoto posouzení v prvé řadě plyne z textu zákona a nespočívá pouze v tom, zda žadatel o úvěr byl či nebyl schopen úvěr skutečně splácet, ale primárně v tom, zda se poskytovatel úvěru touto otázkou vůbec při poskytnutí úvěru zaobíral. Sankce neplatnosti proto působí nejen při nesprávném posouzení, ale naprosto logicky tím spíše i tehdy, není-li posuzováno vůbec (což samo o sobě vlastně v sobě atribut nesprávnosti posouzení nese). Nelze proto spoléhat na to, že část poskytnutých úvěrů bude zpětně shledána platnými, neboť se nakonec ukáže, že žadatel o úvěr skutečně volné prostředky k jeho splácení měl. Idea zákonodárce byla totiž vůbec nepřipustit možnost, aby byl poskytnut úvěr někomu, kdo jej nebude schopen splácet, tedy se dostal do dluhové pasti, kdy zároveň toto opatření má mít širší sociální dopad, neboť nepříznivými důsledky těchto jevů je pak zatěžována celá společnost (záměrem tedy byla prevence). Ostatně, kdyby zámysl zákonodárce byl jiný, nepochybně by byl, vlastně musel by být vyjádřen zcela jinak (např. „prokáže-li se, že žadatel o úvěr nebyl schopen v době jeho poskytnutí jej splácet, je smlouva neplatná“). V té souvislosti je třeba též zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, který se nyní v argumentaci žalobců hojně objevuje. V něm Nejvyšší soud konstatoval, že „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet … z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Nezbývá však, než konstatovat, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je naprosto nesprávné, zcela obracející smysl Směrnice 2008/48/ES, stojíc přitom zcela osamoceně proti další judikatuře Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu, ale zejména pak Evropského soudního dvora. Připuštěním možnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ex post (až v probíhajícím soudním sporu) by totiž v konečném důsledku znamenalo úplnou obsolenci Směrnice 2008/48/ES, kdy poskytovatele úvěru by vůbec nic nenutilo k tomu, aby úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzoval. Sankce v podobě neplatnosti smlouvy, pokud posouzení úvěruschopnosti neprovede nebo provede nesprávně, má být totiž stěžejním motivátorem k této činnosti a je základním kamenem celé úpravy. Nadto také toto rozhodnutí zcela obrací procesní povinnosti účastníků sporu (… musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet). Samozřejmě na prokazování něčeho takového žalobce nemá ve sporu vůbec žádný zájem, prokazovat tyto skutečnosti by tak musel žalovaný. Není to však ale žalovaný, tedy spotřebitel, příjemce úvěru, který by soudu měl prokazovat, že nebyl schopen úvěr splácet, ale je to naopak poskytovatel úvěru, který jednoznačně podle zákonné úpravy má tvrdit a prokazovat, že spotřebitel úvěr v okamžiku jeho poskytnutí byl schopen úvěr splácet. V praktickém důsledku by se tak jednalo o neplatnost relativní, což ovšem není. Výklad daných ustanovení provedený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je tedy chybný nejen z hmotněprávních, tak ale také z procesních hledisek.10. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.11. Smlouva uzavřená se žalovanými proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaní jsou povinni vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdrželi. Jestliže ale žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum,  poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaní žalobkyni zaplatili dle jejího tvrzení již částku 50 236,27 Kč, pak je zřejmé, že zde již neexistuje žádná pohledávka žalobkyně vůči žalovaným, kterou by jí bylo možno přiznat. Soud proto podanou žalobu zcela zamítl, kdy za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení zcela úspěšným žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSOP:2024:116.C.5.2024.1","publishedAt":"2024-11-26","decisionAt":"2024-09-26","caseNumber":{"senate":116,"registry":"C","index":5,"year":2024,"pageNumber":66},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Radek","lastName":"Solař","titlesAfter":"","function":"soudce"},"courtCode":"OSOP","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení částky 42.697 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU","BEZDUVODNE_OBOHACENI"]},"styles":[{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}