{"uuid":"efd21041-3fc1-4e86-8a0f-12a86b1d042f","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 185 630 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. března 2026, č. j. 12 C 340/2025-43,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21 755,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21 755,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 185 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 64 650 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a z částky 120 980 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladu řízení částku 58 505 Kč rovněž ve třídenní pariční lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 185 630 Kč s příslušenstvím jakožto ceny prací, jež žalobkyně pro žalovanou provedla. Žalovaná částka představovala rozdíl mezi celkovou cenou vykonaných prací v hodnotě 225 630 Kč a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již uhradila, tj. 40 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 14. 10. 2025 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením faktur, jejichž splatnost byla stanovena k 15. 5. 2024 a k 15. 6. 2024. S ohledem na uvedené soud konstatoval, že dluh v okamžiku vzniku co do důvodu a výše trval, když žalovaná neprokázala opak. Uvedl, že žalovaná pouze namítala, že proti uznané částce mělo být fakturováno 30 000 Kč na základě další dohody stran, k níž ovšem nedošlo, což obě strany označily za nesporné. Soud proto uzavřel, že žalovaná dluží žalobkyni částku 185 630 Kč, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti rozsudku shora uvedenému podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud neposoudil správně listinu označenou jako uznání dluhu, na níž je ručně dopsáno, že z uvedené částky se má odečíst 30 000 Kč, jež by mělo být předmětem dalšího jednání. Dle názoru žalované tedy částka 185 630 Kč nebyla mezi stranami jednoznačně a konečně určena. Dodala, že soud se dostatečně nezabýval rozsahem a kvalitou provedených prací a nárok žalobkyně nebyl v přiznané výši řádně prokázán. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, případně, aby byla od přiznané částky odečtena alespoň částka 30 000 Kč a změněno rozhodnutí o nákladech řízení, eventuelně, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila a rozsudek soudu prvního stupně označila za správný. Sdělila, že žalovaná po celou dobu řízení nepředložila soudu žádné důkazy, které by vyvracely tvrzení žalobkyně. Poznamenala, že žalovaná sama potvrdila, že uznání dluhu podepsala. Uvedla, že je na žalované, aby prokázala, jaká byla mezi účastnicemi dohoda ohledně částky 30 000 Kč, jež se dle jejích tvrzení měla odečíst od celkové dlužné částky a být předmětem dalších vzájemných jednání. Doplnila, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena žádná taková dohoda, což ostatně obě účastnice potvrdily v rámci řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na uvedené konstatovala, že částka 30 000 Kč nebyla žalobkyni nikdy uhrazena a neexistuje ani žádná jiná dohoda týkající se jejího případného uhrazení. Podotkla, že pokud žalovaná rozporuje rozsah a kvalitu provedených prací, tak je zcela nelogické, aby vyhotovila uznání dluhu, v němž celý dluh co do výše a důvodu uznává. Dodala, že i skutečnost, že žalovaná již plnila na vzniklý dluh, znamená, že žalovaná tento dluh plně uznává. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Na písemnou výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaná věcně nereagovala, pouze se prostřednictvím svého statutárního zástupce omluvila z jednání s odůvodněním, že její statutární zástupce je v období od 20. 7. do 26. 7. 2025 na dovolené.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud z podnětu včasného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Učinil tak v rámci odvolacího jednání, které proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila. Její omluvu odvolací soud jednak nehodnotil jako důvodnou (nebyl doložen žádný závažný důvod, který by účast statutárního zástupce či jiného pověřeného pracovníka žalované na odvolacím jednání vylučoval) a navíc žalovaná ani nežádala o odročení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a provedené důkazy správně hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., tj. jak každý samostatně, tak v jejich vzájemných souvislostech. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc hodnotil přiléhavě i po právní stránce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná písemně uznala svůj závazek vůči žalobkyni vyplývající z neuhrazených daňových dokladů – faktury č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. 5. 2024 splatné dne 15. 5. 2024 a faktury č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. 6. 2024 splatné dne 15. 6. 2024. Prvoinstanční soud správně dovodil, že žalovaná prohlášením o uznání dluhu ze dne 14. 10. 2025 (když podepsala listinu označenou jako „Potvrzení o dluhu/uznání dluhu“) platně ve smyslu § 2053 o. z. uznala, že dluh vzniklý nezaplacením shora specifikovaných faktur, jimiž byly vyúčtovány stavební práce prováděné žalobkyní pro žalovanou, co do důvodu a výše v okamžiku jeho uznání (podpisu) existoval. Žalovaná přitom nijak nezpochybňovala, že uvedenou listinu podepsala a že tak učinila prostřednictvím osoby oprávněné za ní jednat, konkrétně pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jednatele žalované. Odvolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že podstatou uznání dluhu je založení vyvratitelné právní domněnky o existenci uznaného závazku v době uznání, což znamená, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka (existence dluhu v uznané výši) již není předmětem dokazování. V případě platného uznání dluhu, jako je tomu v nyní projednávané věci, tak nelze učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno. S ohledem na uvedené, tedy v dané věci nebylo třeba prokazovat, zda si žalovaná práce u žalobkyně objednala, s kterou osobou jednající za žalovanou žalobkyně smlouvu, resp. smlouvy uzavřela, co konkrétně bylo předmětem prováděných prací, ani to, zda žalobkyně tyto práce skutečně provedla a zda tak učinila řádně a v souladu s objednávkou. Stejně tak nebylo potřeba se zabývat tím, zda mezi stranami došlo k nějaké další vzájemné dohodě ohledně částky 30 000 Kč, jež byla zmíněna v ručně dopsané poznámce na listině o prohlášení o uznání dluhu, zejména za situace, kdy žalobkyně výslovně popřela, že by k nějakému jednání ohledně této částky došlo, a žalovaná k tomu žádné konkrétní tvrzení neuvedla. Soud prvního stupně nicméně pominul důsledek uznání dluhu, jímž je přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele, tj. žalobkyně na žalovanou jakožto dlužníka, na němž je, aby tvrdil a prokázal, že dluh v době uznání neexistoval nebo například později z určitého důvodu zcela nebo částečně zanikl, ať už splněním nebo jiným způsobem, případně byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., upravujícím tzv. důkaz opaku, které určuje, že dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Je tedy za takové situace na dlužníkovi, aby domněnku o existenci dluhu v uznané výši aktivně vyvracel důkazem opaku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010, ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2882/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 449/2026). O této povinnosti ovšem musí být účastník ze strany soudu zřetelně poučen. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně opomněl žalovanou poučit o tom, že její procesní pozice je nyní rozdílná oproti situaci, kdy právní domněnka neexistuje (že je tedy v slabším procesním postavení), vyzval odvolací soud žalovanou, aby soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., sdělila konkrétní skutečnosti, které následně ovlivnily existenci nebo výši dluhu v částce 185 630 Kč, a aby k prokázání svých tvrzení označila i důkazy. Žalovaná však na výzvu soudu nereagovala, k ústnímu jednání se nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Odvolací soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, jež se svým postupem vzdala dobrodiní moci reagovat při jednání na procesní poučení dle § 118a o. s. ř. o chybějících tvrzeních a důkazech, jehož se jí dostalo v písemné podobě od odvolacího soudu. Dle závěrů ustálené judikatury přitom platí, že pokud soud nemohl poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, nebo nereagoval-li účastník na již poskytnuté poučení z důvodu nedostavení se k jednání, není soud povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Jak již bylo výše vysvětleno, v řízení mohou prakticky nastat jen dvě možné situace. Buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená uznáním dluhu, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 449/2026). V poměrech dané věci tedy mohla žalovaná unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní pouze tak, že by tvrdila a následně také prokázala skutečnosti odůvodňující závěr o tom, že uznaný závazek vůči žalobkyni ve skutečnosti nemá, případně, že závazek má, avšak v jiné (nižší) výši. Žalovaná ovšem odvolacímu soudu neposkytla žádná tvrzení, natož pak důkazy, které by byly způsobilé vyvrátit závěr o tom, že dluh v uznané výši, tj. v částce 185 630 Kč nadále trvá. Odvolacímu soudu tedy nezbývá než uzavřít, že žalované se nepodařilo vyvrátit obsah právní domněnky existence dluhu, a proto je třeba vycházet z premisy, že uznaný dluh co do důvodu a jeho výše trvá, tedy že žalovaná žalobkyni dluží za provedené stavební práce, na něž vystavila žalované fakturu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. 5. 2024 splatnou dne 15. 5. 2024 a fakturu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. 6. 2024 splatnou dne 15. 6. 2024, částku 185 630 Kč tak, jak byla vyčíslena v prohlášení o uznání dluhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že žalovaná se vzhledem k tomu, že dosud neuhradila faktury za provedené práce, dostala do prodlení ohledně zaplacení každé fakturované částky. Žalobkyni proto náleží vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z každé fakturované částky vždy ode dne následujícího po dni splatnosti dílčí faktury do zaplacení dle § 1970 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud hodnotil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a jako takový jej také dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně přiléhavého a výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto proti procesně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v této fázi řízení. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. z tarifní hodnoty 185 630 Kč po 8 540 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání soudu), tj. 17 080 Kč, včetně 2 náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a částka odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 3 775,80 Kč (17 980 x 0,21). Celkem tak žalobkyni náleží na náhradu nákladů odvolacího řízení částka 21 755,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 185 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 64 650 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a z částky 120 980 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladu řízení částku 58 505 Kč rovněž ve třídenní pariční lhůtě.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 185 630 Kč s příslušenstvím jakožto ceny prací, jež žalobkyně pro žalovanou provedla. Žalovaná částka představovala rozdíl mezi celkovou cenou vykonaných prací v hodnotě 225 630 Kč a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již uhradila, tj. 40 000 Kč.3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 14. 10. 2025 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením faktur, jejichž splatnost byla stanovena k 15. 5. 2024 a k 15. 6. 2024. S ohledem na uvedené soud konstatoval, že dluh v okamžiku vzniku co do důvodu a výše trval, když žalovaná neprokázala opak. Uvedl, že žalovaná pouze namítala, že proti uznané částce mělo být fakturováno 30 000 Kč na základě další dohody stran, k níž ovšem nedošlo, což obě strany označily za nesporné. Soud proto uzavřel, že žalovaná dluží žalobkyni částku 185 630 Kč, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 o. s. ř.4. Proti rozsudku shora uvedenému podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud neposoudil správně listinu označenou jako uznání dluhu, na níž je ručně dopsáno, že z uvedené částky se má odečíst 30 000 Kč, jež by mělo být předmětem dalšího jednání. Dle názoru žalované tedy částka 185 630 Kč nebyla mezi stranami jednoznačně a konečně určena. Dodala, že soud se dostatečně nezabýval rozsahem a kvalitou provedených prací a nárok žalobkyně nebyl v přiznané výši řádně prokázán. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, případně, aby byla od přiznané částky odečtena alespoň částka 30 000 Kč a změněno rozhodnutí o nákladech řízení, eventuelně, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.5. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila a rozsudek soudu prvního stupně označila za správný. Sdělila, že žalovaná po celou dobu řízení nepředložila soudu žádné důkazy, které by vyvracely tvrzení žalobkyně. Poznamenala, že žalovaná sama potvrdila, že uznání dluhu podepsala. Uvedla, že je na žalované, aby prokázala, jaká byla mezi účastnicemi dohoda ohledně částky 30 000 Kč, jež se dle jejích tvrzení měla odečíst od celkové dlužné částky a být předmětem dalších vzájemných jednání. Doplnila, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena žádná taková dohoda, což ostatně obě účastnice potvrdily v rámci řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na uvedené konstatovala, že částka 30 000 Kč nebyla žalobkyni nikdy uhrazena a neexistuje ani žádná jiná dohoda týkající se jejího případného uhrazení. Podotkla, že pokud žalovaná rozporuje rozsah a kvalitu provedených prací, tak je zcela nelogické, aby vyhotovila uznání dluhu, v němž celý dluh co do výše a důvodu uznává. Dodala, že i skutečnost, že žalovaná již plnila na vzniklý dluh, znamená, že žalovaná tento dluh plně uznává. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.6. Na písemnou výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaná věcně nereagovala, pouze se prostřednictvím svého statutárního zástupce omluvila z jednání s odůvodněním, že její statutární zástupce je v období od 20. 7. do 26. 7. 2025 na dovolené.7. Odvolací soud z podnětu včasného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Učinil tak v rámci odvolacího jednání, které proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila. Její omluvu odvolací soud jednak nehodnotil jako důvodnou (nebyl doložen žádný závažný důvod, který by účast statutárního zástupce či jiného pověřeného pracovníka žalované na odvolacím jednání vylučoval) a navíc žalovaná ani nežádala o odročení jednání.8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a provedené důkazy správně hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., tj. jak každý samostatně, tak v jejich vzájemných souvislostech. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc hodnotil přiléhavě i po právní stránce.10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná písemně uznala svůj závazek vůči žalobkyni vyplývající z neuhrazených daňových dokladů – faktury č. , číslo,  ze dne 1. 5. 2024 splatné dne 15. 5. 2024 a faktury č. , číslo,  ze dne 1. 6. 2024 splatné dne 15. 6. 2024. Prvoinstanční soud správně dovodil, že žalovaná prohlášením o uznání dluhu ze dne 14. 10. 2025 (když podepsala listinu označenou jako „Potvrzení o dluhu/uznání dluhu“) platně ve smyslu § 2053 o. z. uznala, že dluh vzniklý nezaplacením shora specifikovaných faktur, jimiž byly vyúčtovány stavební práce prováděné žalobkyní pro žalovanou, co do důvodu a výše v okamžiku jeho uznání (podpisu) existoval. Žalovaná přitom nijak nezpochybňovala, že uvedenou listinu podepsala a že tak učinila prostřednictvím osoby oprávněné za ní jednat, konkrétně pana , jméno FO, , jednatele žalované. Odvolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že podstatou uznání dluhu je založení vyvratitelné právní domněnky o existenci uznaného závazku v době uznání, což znamená, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka (existence dluhu v uznané výši) již není předmětem dokazování. V případě platného uznání dluhu, jako je tomu v nyní projednávané věci, tak nelze učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno. S ohledem na uvedené, tedy v dané věci nebylo třeba prokazovat, zda si žalovaná práce u žalobkyně objednala, s kterou osobou jednající za žalovanou žalobkyně smlouvu, resp. smlouvy uzavřela, co konkrétně bylo předmětem prováděných prací, ani to, zda žalobkyně tyto práce skutečně provedla a zda tak učinila řádně a v souladu s objednávkou. Stejně tak nebylo potřeba se zabývat tím, zda mezi stranami došlo k nějaké další vzájemné dohodě ohledně částky 30 000 Kč, jež byla zmíněna v ručně dopsané poznámce na listině o prohlášení o uznání dluhu, zejména za situace, kdy žalobkyně výslovně popřela, že by k nějakému jednání ohledně této částky došlo, a žalovaná k tomu žádné konkrétní tvrzení neuvedla. Soud prvního stupně nicméně pominul důsledek uznání dluhu, jímž je přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele, tj. žalobkyně na žalovanou jakožto dlužníka, na němž je, aby tvrdil a prokázal, že dluh v době uznání neexistoval nebo například později z určitého důvodu zcela nebo částečně zanikl, ať už splněním nebo jiným způsobem, případně byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., upravujícím tzv. důkaz opaku, které určuje, že dokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Je tedy za takové situace na dlužníkovi, aby domněnku o existenci dluhu v uznané výši aktivně vyvracel důkazem opaku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010, ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2882/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 449/2026). O této povinnosti ovšem musí být účastník ze strany soudu zřetelně poučen. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně opomněl žalovanou poučit o tom, že její procesní pozice je nyní rozdílná oproti situaci, kdy právní domněnka neexistuje (že je tedy v slabším procesním postavení), vyzval odvolací soud žalovanou, aby soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., sdělila konkrétní skutečnosti, které následně ovlivnily existenci nebo výši dluhu v částce 185 630 Kč, a aby k prokázání svých tvrzení označila i důkazy. Žalovaná však na výzvu soudu nereagovala, k ústnímu jednání se nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Odvolací soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, jež se svým postupem vzdala dobrodiní moci reagovat při jednání na procesní poučení dle § 118a o. s. ř. o chybějících tvrzeních a důkazech, jehož se jí dostalo v písemné podobě od odvolacího soudu. Dle závěrů ustálené judikatury přitom platí, že pokud soud nemohl poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, nebo nereagoval-li účastník na již poskytnuté poučení z důvodu nedostavení se k jednání, není soud povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).11. Jak již bylo výše vysvětleno, v řízení mohou prakticky nastat jen dvě možné situace. Buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená uznáním dluhu, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 20 Cdo 449/2026). V poměrech dané věci tedy mohla žalovaná unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní pouze tak, že by tvrdila a následně také prokázala skutečnosti odůvodňující závěr o tom, že uznaný závazek vůči žalobkyni ve skutečnosti nemá, případně, že závazek má, avšak v jiné (nižší) výši. Žalovaná ovšem odvolacímu soudu neposkytla žádná tvrzení, natož pak důkazy, které by byly způsobilé vyvrátit závěr o tom, že dluh v uznané výši, tj. v částce 185 630 Kč nadále trvá. Odvolacímu soudu tedy nezbývá než uzavřít, že žalované se nepodařilo vyvrátit obsah právní domněnky existence dluhu, a proto je třeba vycházet z premisy, že uznaný dluh co do důvodu a jeho výše trvá, tedy že žalovaná žalobkyni dluží za provedené stavební práce, na něž vystavila žalované fakturu č. , číslo,  ze dne 1. 5. 2024 splatnou dne 15. 5. 2024 a fakturu č. , číslo,  ze dne 1. 6. 2024 splatnou dne 15. 6. 2024, částku 185 630 Kč tak, jak byla vyčíslena v prohlášení o uznání dluhu.12. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že žalovaná se vzhledem k tomu, že dosud neuhradila faktury za provedené práce, dostala do prodlení ohledně zaplacení každé fakturované částky. Žalobkyni proto náleží vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z každé fakturované částky vždy ode dne následujícího po dni splatnosti dílčí faktury do zaplacení dle § 1970 o. z.13. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud hodnotil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a jako takový jej také dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně přiléhavého a výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto proti procesně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v této fázi řízení. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. z tarifní hodnoty 185 630 Kč po 8 540 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání soudu), tj. 17 080 Kč, včetně 2 náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a částka odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 3 775,80 Kč (17 980 x 0,21). Celkem tak žalobkyni náleží na náhradu nákladů odvolacího řízení částka 21 755,80 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání pouze v případě, že na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:70.Co.208.2026.61","publishedAt":"2026-11-05","decisionAt":"2026-07-23","caseNumber":{"senate":70,"registry":"Co","index":208,"year":2026,"pageNumber":61},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Irena","lastName":"Nosková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 185 630 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. března 2026, č. j. 12 C 340/2025-43,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":340,"year":2025,"pageNumber":43},"affectedDate":"2026-03-31","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"133","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"239","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"240","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PRAVNI_DOMNENKA","NAKLADY_RIZENI","LHUTY","ODROCENI","UZNANI_DLUHU","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}