{"uuid":"f13c8f98-b967-4049-b1ac-228845dab824","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Marie Ťoupalíkové Bredové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce C","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátkou sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ČR - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení vlastnictví k nemovitosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 2026, č. j. 19 C 208/2025 - 80","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 925 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 925 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že jsou každý v rozsahu ideální jedné poloviny spoluvlastníky pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále i jen „předmětný pozemek“), neboť jej nabyli vydržením. Žalobu odůvodnili tím, že pozemek historicky náležel jejich právním předchůdcům a byl nepřetržitě užíván jako součást rodinného hospodářství, přičemž při majetkovém vypořádání v roce 1974 byl z kupní smlouvy pouze omylem vynechán. Žalobci a jejich právní předchůdci jej dlouhodobě v dobré víře užívali jako vlastní, mimo jiné na něm vybudovali a provozovali autolakovnu s dílnou, takže pozemek nebyl opuštěn a nemohl připadnout státu; žalovaná však odmítla učinit souhlasné prohlášení k zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" m2 v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to každý jednou ideální polovinou (výrok I.) a žalované uložil zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 85 628,67 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobci navazující na své právní předchůdce vykonávali po dlouhou dobu faktickou moc nad pozemkem parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako nad součástí rodinného hospodářského celku, přičemž pozemek veřejně, soustavně a nerušeně užívali, umístili na něm část stavby dílny a autolakovny a jako jeden celek ovládali také jeho část tvořenou skálou a porostem. Z historických listin soud prvního stupně zjistil, že otec žalobců již v letech 1943 a 1950 nabyl celkem podíl 4/6 na předmětném pozemku, zatímco zbývající 2/6 měly být v rámci rodinného majetkového vypořádání převedeny na rodiče žalobců kupní smlouvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Předmětný pozemek však byl ze soupisu převáděných nemovitostí omylem vynechán, čemuž podle soudu prvního stupně nasvědčovalo následné výlučné užívání celého pozemku rodiči žalobců a poté žalobci, jakož i skutečnost, že původní spoluvlastnice ani jejich potomci proti tomuto užívání nikdy nevystoupili. Soud prvního stupně aplikoval právní úpravu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a uzavřel, že právní předchůdci žalobců byli se zřetelem ke všem okolnostem v omluvitelném omylu a v dobré víře, že jim celý pozemek náleží, a splnili podmínky řádného vydržení, k němuž mělo dojít nejpozději dne 4. 9. 1984; opomenutí pozemku v následných dědických řízeních považoval pouze za evidenční pochybení, které nemohlo již nabyté vlastnické právo zvrátit, přičemž žalobci jako právní nástupci pokračovali v jeho držbě. Nadto soud prvního stupně uvedl, že i kdyby podmínky řádného vydržení splněny nebyly, žalobci by pozemek vzhledem k nejméně dvacetileté nepřetržité držbě nabyli mimořádným vydržením k 1. 1. 2019. Protože pozemek nebyl fakticky opuštěn a vlastnické právo k němu vzniklo vydržením ještě před jeho zápisem na stát, nemohla jej podle závěru soudu prvního stupně žalovaná v roce 2024 nabýt.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že napadený rozsudek vychází z nesprávných skutkových závěrů a nesprávného právního posouzení, neboť soud prvního stupně nerozlišil vlastnické a držební poměry k jednotlivým spoluvlastnickým podílům. Poukazovala na to, že předpoklady řádného vydržení podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy putativní titul a oprávněná držba, mohly na základě kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" svědčit nanejvýš rodičům žalobců, nikoli žalobcům samotným, a že soud prvního stupně nevysvětlil, jak mohli žalobci již v roce 1984 nabýt vlastnické právo k celému pozemku každý v rozsahu jedné poloviny, jestliže v této době neprokázali vlastní faktickou a oprávněnou držbu ani žádný nabývací titul a až do smrti matky v roce 2004 nebyli vlastníky všech podílů na souvisejících nemovitostech. Dále vytkla soudu, že v rozporu s účinky koncentrace řízení provedl fotografie předmětného pozemku a komunikaci žalobců s podnikem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", které žalobci předložili až při jednání dne 11. 2. 2026, přestože při předchozím jednání byli poučeni o koncentraci a byla jim stanovena lhůta k doplnění tvrzení a důkazů do 31. 1. 2026. Podle žalované přitom otázku rozsahu užívání pozemku vznesla již ve vyjádření k žalobě, takže žalobcům nic nebránilo příslušné důkazy označit včas. Žalovaná dovozovala, že bez těchto opožděně předložených důkazů by žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně držby celého pozemku, neboť ostatními listinami prokazovali pouze užívání jeho části nacházející se pod skálou, nikoli pozemku jako celku. Z uvedených důvodů považovala skutkové a právní závěry rozsudku za neodpovídající provedenému dokazování a rozsudek za nepřezkoumatelný pro chybějící logickou návaznost mezi skutkovými zjištěními a výrokem; navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek změnil, žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobci ve vyjádření k odvolání připustili, že soud prvního stupně měl nabytí vlastnického práva posuzovat samostatně ve vztahu k podílu 4/6, který historicky náležel jejich otci, a podílu 2/6, který měl být na jejich rodiče převeden při rodinném vypořádání v roce 1974, avšak byl z kupní smlouvy omylem vynechán. Podle žalobců však tato nepřesnost nezpochybňuje věcnou správnost výsledku řízení. Podíl 4/6 podle nich vydrželi sami žalobci na základě oprávněné držby vykonávané od smrti otce dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy se společně s matkou ujali držby celého pozemku, přičemž podíl 4/6 sami vydrželi uplynutím desetileté doby dne 17. 2. 1995, každý v rozsahu 2/6, zatímco zbývající podíl 2/6 vydrželi již jejich rodiče dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", případně jej později vydrželi přímo žalobci, kteří jej drží od smrti matky v roce 2004. Za putativní tituly své oprávněné držby označili dědická rozhodnutí po rodičích a zdůraznili, že pozemek dlouhodobě drželi a užívali v dobré víře jako součást rodinného hospodářského celku, takže splnili podmínky řádného, popřípadě mimořádného vydržení. Námitku porušení koncentrace řízení považovali za nedůvodnou, neboť fotografie pozemku předkládali již při prvním jednání a další fotografie doložili až v reakci na podle nich novou námitku žalované, že neužívají celý pozemek, přičemž držbu prokazovali také stavebním povolením, daňovými doklady, smlouvami a živnostenským oprávněním; skutečnost, že část pozemku tvoří neoplocená skála a porost, podle nich držbu nevylučuje, neboť vlastník může nemovitost i neužívat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedli, že pokud sami drželi pozemek po celou vydržecí dobu, není nutné posuzovat splnění podmínek vydržení u jejich právních předchůdců. Navrhovali potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, a pro případ, že by odvolací soud uzavřel, že podíl 2/6 vydrželi již jejich rodiče, navrhli změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že otec žalobců byl ke dni své smrti vlastníkem podílu 1/6 a jejich matka ke dni své smrti vlastnicí dalšího podílu 1/6.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, provedené důkazy podrobně vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé věcně správný, byť zčásti z jiných právních důvodů, než které uvedl soud prvního stupně. Napadený rozsudek přitom není nepřezkoumatelný, neboť jsou z něj dostatečně patrná skutková zjištění i právní úvahy, z nichž soud prvního stupně vycházel; okolnost, že odvolací soud některé z jeho právních závěrů nesdílí, sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právní předchůdci žalobců mohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením již dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podle § 135a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v uvedené době (dále jen „obč. zák.“), nemohl občan vydržet vlastnické právo k pozemku; při splnění zákonných podmínek pozemek připadl do vlastnictví státu a občanu vzniklo právo na uzavření dohody o jeho osobním užívání. Pozemek se stal způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva fyzickou osobou až od 1. 1. 1992, přičemž do vydržecí doby bylo možné podle § 872 odst. 6 obč. zák. započíst i oprávněnou držbu vykonávanou před tímto datem. K vydržení pozemku do vlastnictví rodičů žalobců proto nemohlo dojít již v roce 1984 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98, uveřejněný pod č. 50/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Uvedené pochybení však nemá vliv na správnost napadeného výroku. Pro rozhodnutí věci není třeba definitivně posuzovat, zda a v jakém podílovém uspořádání mohli vlastnické právo k pozemku později vydržet právní předchůdci žalobců, neboť žalobci sami splnili podmínky jeho mimořádného vydržení. Pro posouzení vlastnického práva žalobců postačuje zjištění, že nejpozději po smrti jejich matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 27. 4. 2004 se žalobci společně ujali držby celého pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a tuto držbu nepřetržitě vykonávali nejméně po dobu následujících dvaceti let.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci předmětný pozemek nevnímali jako cizí nemovitost, kterou by užívali pouze se svolením jiné osoby, nýbrž s ním nakládali jako se součástí rodinného hospodářského a následně podnikatelského areálu navazujícího na nemovitosti u domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na části pozemku byla umístěna a dlouhodobě provozována stavba dílny a autolakovny, jejíž umístění je zachyceno ve stavební a kolaudační dokumentaci a v geometrickém plánu. Žalobci v této části pozemku fakticky vykonávali podnikatelskou činnost a zajišťovali provoz a údržbu areálu. Zbývající část pozemku tvoří převážně obtížně přístupná skála a porost, které vzhledem ke své povaze neposkytují prostor pro obdobně intenzivní hospodářské využití.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Držbu pozemku nelze ztotožňovat s jeho soustavným fyzickým užíváním v celé výměře ani ji podmiňovat oplocením každé jeho části. Způsob výkonu faktické moci nad věcí je nutné poměřovat její povahou, polohou a obvyklým hospodářským určením. Okolnost, že žalobci provozovali autolakovnu pouze na části pozemku, zatímco další, skalnatá a porostlá část nebyla pravidelně obhospodařována, proto sama o sobě neznamená, že by tato část byla z jejich držby vyloučena. Rozhodující je, že předmětný pozemek představoval jedinou parcelu funkčně navazující na jimi užívaný areál, žalobci jej jako celek zahrnovali do své majetkové sféry a nebylo zjištěno, že by kteroukoli jeho část po rozhodnou dobu samostatně ovládala jiná osoba.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Tomu odpovídá také způsob nabytí držby žalobci. Ti po smrti matky pokračovali v dosavadním způsobu užívání rodinného hospodářství a předmětného pozemku, jenž byl po několik desetiletí fakticky pokládán za jeho součást. Jejich držební vůle se přitom vztahovala k vlastnickému právu k celému pozemku, nikoliv pouze k jeho zastavěné či podnikatelsky využívané části. Pro závěr o společné držbě žalobců není rozhodující, zda každý z nich každodenně osobně užíval všechny části pozemku. Spoludržbu lze vykonávat rovněž společným ovládáním věci a prostřednictvím činnosti jednoho ze spoludržitelů, jestliže z okolností vyplývá společná vůle nakládat s věcí jako se společnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak třeba, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, ledaže se mu prokáže nepoctivý úmysl. U nemovité věci činí doba potřebná k mimořádnému vydržení dvacet let. Podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu § 992 odst. 1 o. z. ani oprávněná držba podle dřívější právní úpravy; rozhodující je, zda držitel jednal při nabytí a výkonu držby v nepoctivém úmyslu, přičemž důkazní břemeno o takovém úmyslu nese ten, kdo mimořádné vydržení popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. V řízení nevyšla najevo žádná okolnost, z níž by bylo možné dovodit nepoctivý úmysl žalobců. Naopak bylo zjištěno, že pozemek byl historicky součástí majetkových vztahů uvnitř jejich rodiny, otec žalobců byl nejméně v rozsahu podílu 4/6 jeho vlastníkem, zbývající spoluvlastnické podíly náležely jeho sestrám a při rodinném vypořádání v roce 1974 nebyl pozemek uveden mezi převáděnými nemovitostmi, ačkoliv následné chování všech dotčených osob odpovídalo přesvědčení, že celý hospodářský celek přešel do majetkové sféry rodičů žalobců. Žalobci po smrti rodičů v tomto způsobu nakládání pokračovali, aniž by původní spoluvlastnice, jejich právní nástupci nebo jiná osoba po dobu několika desetiletí uplatňovali k pozemku konkurenční vlastnické nebo držební právo. Za této situace není podklad pro úsudek, že žalobci při uchopení nebo následném výkonu držby věděli, že zasahují do cizího vlastnického práva, a přesto tak činili v úmyslu si cizí věc bez právního důvodu přisvojit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dvacetiletá doba společné držby žalobců počítaná od smrti jejich matky dne 27. 4. 2004 uplynula dne 27. 4. 2024. Do té doby žalobci nebyli z držby pozemku vytěsněni, výkon jejich držby fakticky neustal a žádná jiná osoba se držby pozemku neujala. Samotná skutečnost, že se stát počátkem roku 2024 začal k pozemku hlásit jako k domněle opuštěné nemovitosti a byl v katastru nemovitostí zapsán jako jeho vlastník, nepředstavovala zánik ani přerušení držby žalobců. Změna osoby evidované jako vlastník sama o sobě nezpůsobuje zánik faktické držby ani nemá vliv na běh vydržecí doby (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, uveřejněný pod č. 21/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalovaná před uplynutím dvacetileté doby nepodala proti žalobcům žalobu na vyklizení či vydání pozemku ani jinou žalobu způsobilou stavět běh vydržecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 296/98, uveřejněný pod č. 18/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhé evidenční nebo administrativní úkony státu a sdělení, že stát pokládá pozemek za svůj, za trvání faktické moci žalobců jejich držbu nepřerušily. Na výsledku nic nemění ani zápis vlastnického práva státu provedený v roce 2024. Podle § 1050 odst. 2 o. z. se sice má za to, že vlastník nemovitou věc opustil, nevykonává-li vlastnické právo po dobu deseti let, jde však o domněnku vyvratitelnou. Opuštěná nemovitá věc připadá podle § 1045 odst. 2 o. z. do vlastnictví státu, avšak postup upravený v § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), představuje pouze evidenční promítnutí této domněnky a není samostatným titulem nabytí vlastnického práva státem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1268/2025, dostupný, stejně jako všechna výše odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách /www.nsoud.cz/). V projednávané věci se zápis vlastnického práva státu nemohl prosadit proti vlastnickému právu, které žalobci nabyli mimořádným vydržením, neboť postup podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona sám o sobě nabývacím titulem státu není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci nejpozději dne 27. 4. 2024 splnili podmínky mimořádného vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Protože žalobci vykonávali držbu společně a z provedených důkazů nevyplývá rozdílný rozsah jejich držebních práv, nabyli vlastnické právo k pozemku ve stejných spoluvlastnických podílech, tedy každý v rozsahu jedné poloviny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Na tomto závěru nic nemění námitka žalované, že soud prvního stupně provedl fotografie a komunikaci s podnikem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" předložené po uplynutí lhůty stanovené v souvislosti s koncentrací řízení. Žalobci před jejím uplynutím tvrdili, že pozemek drží a užívají jako celek, a k ověření skutečného stavu pozemku navrhli provedení místního šetření. Později předložené fotografie nezakládaly nový skutkový děj ani novou skutkovou verzi, nýbrž zachycovaly aktuální podobu téhož pozemku a trvající terénní stav, který měl být podle včasného důkazního návrhu zjištěn místním šetřením. Jejich provedení proto za daných okolností nepředstavovalo takové prolomení koncentrace, které by mohlo vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Především však závěr o držbě celého pozemku nestojí výlučně na těchto fotografiích ani na komunikaci s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vyplývá rovněž ze stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí, geometrického plánu, ortofotomapy, listin dokládajících dlouhodobý provoz autolakovny, historických nabývacích listin a z celkového funkčního spojení pozemku s areálem žalobců. I kdyby tedy odvolací soud k fotografiím předloženým při posledním jednání nepřihlížel, zbývající důkazní soubor postačuje k závěru, že žalobci po smrti matky vykonávali společnou držbu celého pozemku, přizpůsobenou rozdílné povaze jeho zastavěné a skalnaté části. Jejich provedení proto za daných okolností nepředstavovalo takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jelikož žalobci vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli mimořádným vydržením nejpozději dne 27. 4. 2024, je správný výrok napadeného rozsudku, jímž bylo určeno, že jsou jeho spoluvlastníky každý v rozsahu jedné ideální poloviny. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Vzhledem k plnému úspěchu žalobců soud prvního stupně správně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení. Správnost výše náhrady, kterou žádný z účastníků nenapadal, odvolací soud nepřezkoumával, neboť povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádný z účastníků nedomáhá (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada vzniklých nákladů, které spočívaly v nákladech za právní zastoupení advokátkou. Jednalo se o odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), za něž náleží odměna po 10 116 Kč, při tarifní hodnotě 113 000 Kč a zastupování dvou osob [§ 9 odst. 4, § 7 bod 5., § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT), paušální náhradu za promeškaný čas čtyř půlhodin po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT], náhradu cestovních výdajů za cestu osobním motorovým vozidlem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět v celkové délce 60 km ve výši 520,14 Kč. Ty tvoří základní náhrada 5,90 Kč za 1 km jízdy, tedy 354 Kč, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km a ceně paliva BA98 39 Kč za litr, tedy 166,14 Kč (vyhláška č. 573/2025 Sb.). Náklady žalobců bez daně z přidané hodnoty činí 22 252,14 Kč; po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 672,95 Kč, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem 26 925,09 Kč, po zaokrouhlení 26 925 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že jsou každý v rozsahu ideální jedné poloviny spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  (dále i jen „předmětný pozemek“), neboť jej nabyli vydržením. Žalobu odůvodnili tím, že pozemek historicky náležel jejich právním předchůdcům a byl nepřetržitě užíván jako součást rodinného hospodářství, přičemž při majetkovém vypořádání v roce 1974 byl z kupní smlouvy pouze omylem vynechán. Žalobci a jejich právní předchůdci jej dlouhodobě v dobré víře užívali jako vlastní, mimo jiné na něm vybudovali a provozovali autolakovnu s dílnou, takže pozemek nebyl opuštěn a nemohl připadnout státu; žalovaná však odmítla učinit souhlasné prohlášení k zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí.2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno,  o výměře , Anonymizováno,  m2 v katastrálním území , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota,  u , právnická osoba,  pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa,  pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , a to každý jednou ideální polovinou (výrok I.) a žalované uložil zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 85 628,67 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok II.).3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobci navazující na své právní předchůdce vykonávali po dlouhou dobu faktickou moc nad pozemkem parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  jako nad součástí rodinného hospodářského celku, přičemž pozemek veřejně, soustavně a nerušeně užívali, umístili na něm část stavby dílny a autolakovny a jako jeden celek ovládali také jeho část tvořenou skálou a porostem. Z historických listin soud prvního stupně zjistil, že otec žalobců již v letech 1943 a 1950 nabyl celkem podíl 4/6 na předmětném pozemku, zatímco zbývající 2/6 měly být v rámci rodinného majetkového vypořádání převedeny na rodiče žalobců kupní smlouvou ze dne , datum, . Předmětný pozemek však byl ze soupisu převáděných nemovitostí omylem vynechán, čemuž podle soudu prvního stupně nasvědčovalo následné výlučné užívání celého pozemku rodiči žalobců a poté žalobci, jakož i skutečnost, že původní spoluvlastnice ani jejich potomci proti tomuto užívání nikdy nevystoupili. Soud prvního stupně aplikoval právní úpravu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a uzavřel, že právní předchůdci žalobců byli se zřetelem ke všem okolnostem v omluvitelném omylu a v dobré víře, že jim celý pozemek náleží, a splnili podmínky řádného vydržení, k němuž mělo dojít nejpozději dne 4. 9. 1984; opomenutí pozemku v následných dědických řízeních považoval pouze za evidenční pochybení, které nemohlo již nabyté vlastnické právo zvrátit, přičemž žalobci jako právní nástupci pokračovali v jeho držbě. Nadto soud prvního stupně uvedl, že i kdyby podmínky řádného vydržení splněny nebyly, žalobci by pozemek vzhledem k nejméně dvacetileté nepřetržité držbě nabyli mimořádným vydržením k 1. 1. 2019. Protože pozemek nebyl fakticky opuštěn a vlastnické právo k němu vzniklo vydržením ještě před jeho zápisem na stát, nemohla jej podle závěru soudu prvního stupně žalovaná v roce 2024 nabýt.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že napadený rozsudek vychází z nesprávných skutkových závěrů a nesprávného právního posouzení, neboť soud prvního stupně nerozlišil vlastnické a držební poměry k jednotlivým spoluvlastnickým podílům. Poukazovala na to, že předpoklady řádného vydržení podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy putativní titul a oprávněná držba, mohly na základě kupní smlouvy ze dne , datum,  svědčit nanejvýš rodičům žalobců, nikoli žalobcům samotným, a že soud prvního stupně nevysvětlil, jak mohli žalobci již v roce 1984 nabýt vlastnické právo k celému pozemku každý v rozsahu jedné poloviny, jestliže v této době neprokázali vlastní faktickou a oprávněnou držbu ani žádný nabývací titul a až do smrti matky v roce 2004 nebyli vlastníky všech podílů na souvisejících nemovitostech. Dále vytkla soudu, že v rozporu s účinky koncentrace řízení provedl fotografie předmětného pozemku a komunikaci žalobců s podnikem , právnická osoba, , které žalobci předložili až při jednání dne 11. 2. 2026, přestože při předchozím jednání byli poučeni o koncentraci a byla jim stanovena lhůta k doplnění tvrzení a důkazů do 31. 1. 2026. Podle žalované přitom otázku rozsahu užívání pozemku vznesla již ve vyjádření k žalobě, takže žalobcům nic nebránilo příslušné důkazy označit včas. Žalovaná dovozovala, že bez těchto opožděně předložených důkazů by žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně držby celého pozemku, neboť ostatními listinami prokazovali pouze užívání jeho části nacházející se pod skálou, nikoli pozemku jako celku. Z uvedených důvodů považovala skutkové a právní závěry rozsudku za neodpovídající provedenému dokazování a rozsudek za nepřezkoumatelný pro chybějící logickou návaznost mezi skutkovými zjištěními a výrokem; navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek změnil, žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalobci ve vyjádření k odvolání připustili, že soud prvního stupně měl nabytí vlastnického práva posuzovat samostatně ve vztahu k podílu 4/6, který historicky náležel jejich otci, a podílu 2/6, který měl být na jejich rodiče převeden při rodinném vypořádání v roce 1974, avšak byl z kupní smlouvy omylem vynechán. Podle žalobců však tato nepřesnost nezpochybňuje věcnou správnost výsledku řízení. Podíl 4/6 podle nich vydrželi sami žalobci na základě oprávněné držby vykonávané od smrti otce dne , datum, , kdy se společně s matkou ujali držby celého pozemku, přičemž podíl 4/6 sami vydrželi uplynutím desetileté doby dne 17. 2. 1995, každý v rozsahu 2/6, zatímco zbývající podíl 2/6 vydrželi již jejich rodiče dne , datum, , případně jej později vydrželi přímo žalobci, kteří jej drží od smrti matky v roce 2004. Za putativní tituly své oprávněné držby označili dědická rozhodnutí po rodičích a zdůraznili, že pozemek dlouhodobě drželi a užívali v dobré víře jako součást rodinného hospodářského celku, takže splnili podmínky řádného, popřípadě mimořádného vydržení. Námitku porušení koncentrace řízení považovali za nedůvodnou, neboť fotografie pozemku předkládali již při prvním jednání a další fotografie doložili až v reakci na podle nich novou námitku žalované, že neužívají celý pozemek, přičemž držbu prokazovali také stavebním povolením, daňovými doklady, smlouvami a živnostenským oprávněním; skutečnost, že část pozemku tvoří neoplocená skála a porost, podle nich držbu nevylučuje, neboť vlastník může nemovitost i neužívat. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedli, že pokud sami drželi pozemek po celou vydržecí dobu, není nutné posuzovat splnění podmínek vydržení u jejich právních předchůdců. Navrhovali potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, a pro případ, že by odvolací soud uzavřel, že podíl 2/6 vydrželi již jejich rodiče, navrhli změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že otec žalobců byl ke dni své smrti vlastníkem podílu 1/6 a jejich matka ke dni své smrti vlastnicí dalšího podílu 1/6.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, provedené důkazy podrobně vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé věcně správný, byť zčásti z jiných právních důvodů, než které uvedl soud prvního stupně. Napadený rozsudek přitom není nepřezkoumatelný, neboť jsou z něj dostatečně patrná skutková zjištění i právní úvahy, z nichž soud prvního stupně vycházel; okolnost, že odvolací soud některé z jeho právních závěrů nesdílí, sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.8. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právní předchůdci žalobců mohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením již dne , datum, . Podle § 135a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v uvedené době (dále jen „obč. zák.“), nemohl občan vydržet vlastnické právo k pozemku; při splnění zákonných podmínek pozemek připadl do vlastnictví státu a občanu vzniklo právo na uzavření dohody o jeho osobním užívání. Pozemek se stal způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva fyzickou osobou až od 1. 1. 1992, přičemž do vydržecí doby bylo možné podle § 872 odst. 6 obč. zák. započíst i oprávněnou držbu vykonávanou před tímto datem. K vydržení pozemku do vlastnictví rodičů žalobců proto nemohlo dojít již v roce 1984 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98, uveřejněný pod č. 50/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).9. Uvedené pochybení však nemá vliv na správnost napadeného výroku. Pro rozhodnutí věci není třeba definitivně posuzovat, zda a v jakém podílovém uspořádání mohli vlastnické právo k pozemku později vydržet právní předchůdci žalobců, neboť žalobci sami splnili podmínky jeho mimořádného vydržení. Pro posouzení vlastnického práva žalobců postačuje zjištění, že nejpozději po smrti jejich matky , jméno FO,  dne 27. 4. 2004 se žalobci společně ujali držby celého pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  a tuto držbu nepřetržitě vykonávali nejméně po dobu následujících dvaceti let.10. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci předmětný pozemek nevnímali jako cizí nemovitost, kterou by užívali pouze se svolením jiné osoby, nýbrž s ním nakládali jako se součástí rodinného hospodářského a následně podnikatelského areálu navazujícího na nemovitosti u domu č. p. , Anonymizováno,  v , Anonymizováno, . Na části pozemku byla umístěna a dlouhodobě provozována stavba dílny a autolakovny, jejíž umístění je zachyceno ve stavební a kolaudační dokumentaci a v geometrickém plánu. Žalobci v této části pozemku fakticky vykonávali podnikatelskou činnost a zajišťovali provoz a údržbu areálu. Zbývající část pozemku tvoří převážně obtížně přístupná skála a porost, které vzhledem ke své povaze neposkytují prostor pro obdobně intenzivní hospodářské využití.11. Držbu pozemku nelze ztotožňovat s jeho soustavným fyzickým užíváním v celé výměře ani ji podmiňovat oplocením každé jeho části. Způsob výkonu faktické moci nad věcí je nutné poměřovat její povahou, polohou a obvyklým hospodářským určením. Okolnost, že žalobci provozovali autolakovnu pouze na části pozemku, zatímco další, skalnatá a porostlá část nebyla pravidelně obhospodařována, proto sama o sobě neznamená, že by tato část byla z jejich držby vyloučena. Rozhodující je, že předmětný pozemek představoval jedinou parcelu funkčně navazující na jimi užívaný areál, žalobci jej jako celek zahrnovali do své majetkové sféry a nebylo zjištěno, že by kteroukoli jeho část po rozhodnou dobu samostatně ovládala jiná osoba.12. Tomu odpovídá také způsob nabytí držby žalobci. Ti po smrti matky pokračovali v dosavadním způsobu užívání rodinného hospodářství a předmětného pozemku, jenž byl po několik desetiletí fakticky pokládán za jeho součást. Jejich držební vůle se přitom vztahovala k vlastnickému právu k celému pozemku, nikoliv pouze k jeho zastavěné či podnikatelsky využívané části. Pro závěr o společné držbě žalobců není rozhodující, zda každý z nich každodenně osobně užíval všechny části pozemku. Spoludržbu lze vykonávat rovněž společným ovládáním věci a prostřednictvím činnosti jednoho ze spoludržitelů, jestliže z okolností vyplývá společná vůle nakládat s věcí jako se společnou.13. Podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak třeba, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, ledaže se mu prokáže nepoctivý úmysl. U nemovité věci činí doba potřebná k mimořádnému vydržení dvacet let. Podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu § 992 odst. 1 o. z. ani oprávněná držba podle dřívější právní úpravy; rozhodující je, zda držitel jednal při nabytí a výkonu držby v nepoctivém úmyslu, přičemž důkazní břemeno o takovém úmyslu nese ten, kdo mimořádné vydržení popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).14. V řízení nevyšla najevo žádná okolnost, z níž by bylo možné dovodit nepoctivý úmysl žalobců. Naopak bylo zjištěno, že pozemek byl historicky součástí majetkových vztahů uvnitř jejich rodiny, otec žalobců byl nejméně v rozsahu podílu 4/6 jeho vlastníkem, zbývající spoluvlastnické podíly náležely jeho sestrám a při rodinném vypořádání v roce 1974 nebyl pozemek uveden mezi převáděnými nemovitostmi, ačkoliv následné chování všech dotčených osob odpovídalo přesvědčení, že celý hospodářský celek přešel do majetkové sféry rodičů žalobců. Žalobci po smrti rodičů v tomto způsobu nakládání pokračovali, aniž by původní spoluvlastnice, jejich právní nástupci nebo jiná osoba po dobu několika desetiletí uplatňovali k pozemku konkurenční vlastnické nebo držební právo. Za této situace není podklad pro úsudek, že žalobci při uchopení nebo následném výkonu držby věděli, že zasahují do cizího vlastnického práva, a přesto tak činili v úmyslu si cizí věc bez právního důvodu přisvojit.15. Dvacetiletá doba společné držby žalobců počítaná od smrti jejich matky dne 27. 4. 2004 uplynula dne 27. 4. 2024. Do té doby žalobci nebyli z držby pozemku vytěsněni, výkon jejich držby fakticky neustal a žádná jiná osoba se držby pozemku neujala. Samotná skutečnost, že se stát počátkem roku 2024 začal k pozemku hlásit jako k domněle opuštěné nemovitosti a byl v katastru nemovitostí zapsán jako jeho vlastník, nepředstavovala zánik ani přerušení držby žalobců. Změna osoby evidované jako vlastník sama o sobě nezpůsobuje zánik faktické držby ani nemá vliv na běh vydržecí doby (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, uveřejněný pod č. 21/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).16. Žalovaná před uplynutím dvacetileté doby nepodala proti žalobcům žalobu na vyklizení či vydání pozemku ani jinou žalobu způsobilou stavět běh vydržecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 296/98, uveřejněný pod č. 18/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhé evidenční nebo administrativní úkony státu a sdělení, že stát pokládá pozemek za svůj, za trvání faktické moci žalobců jejich držbu nepřerušily. Na výsledku nic nemění ani zápis vlastnického práva státu provedený v roce 2024. Podle § 1050 odst. 2 o. z. se sice má za to, že vlastník nemovitou věc opustil, nevykonává-li vlastnické právo po dobu deseti let, jde však o domněnku vyvratitelnou. Opuštěná nemovitá věc připadá podle § 1045 odst. 2 o. z. do vlastnictví státu, avšak postup upravený v § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), představuje pouze evidenční promítnutí této domněnky a není samostatným titulem nabytí vlastnického práva státem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1268/2025, dostupný, stejně jako všechna výše odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách /www.nsoud.cz/). V projednávané věci se zápis vlastnického práva státu nemohl prosadit proti vlastnickému právu, které žalobci nabyli mimořádným vydržením, neboť postup podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona sám o sobě nabývacím titulem státu není.17. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci nejpozději dne 27. 4. 2024 splnili podmínky mimořádného vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Protože žalobci vykonávali držbu společně a z provedených důkazů nevyplývá rozdílný rozsah jejich držebních práv, nabyli vlastnické právo k pozemku ve stejných spoluvlastnických podílech, tedy každý v rozsahu jedné poloviny.18. Na tomto závěru nic nemění námitka žalované, že soud prvního stupně provedl fotografie a komunikaci s podnikem , právnická osoba,  předložené po uplynutí lhůty stanovené v souvislosti s koncentrací řízení. Žalobci před jejím uplynutím tvrdili, že pozemek drží a užívají jako celek, a k ověření skutečného stavu pozemku navrhli provedení místního šetření. Později předložené fotografie nezakládaly nový skutkový děj ani novou skutkovou verzi, nýbrž zachycovaly aktuální podobu téhož pozemku a trvající terénní stav, který měl být podle včasného důkazního návrhu zjištěn místním šetřením. Jejich provedení proto za daných okolností nepředstavovalo takové prolomení koncentrace, které by mohlo vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci.19. Především však závěr o držbě celého pozemku nestojí výlučně na těchto fotografiích ani na komunikaci s , právnická osoba, . Vyplývá rovněž ze stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí, geometrického plánu, ortofotomapy, listin dokládajících dlouhodobý provoz autolakovny, historických nabývacích listin a z celkového funkčního spojení pozemku s areálem žalobců. I kdyby tedy odvolací soud k fotografiím předloženým při posledním jednání nepřihlížel, zbývající důkazní soubor postačuje k závěru, že žalobci po smrti matky vykonávali společnou držbu celého pozemku, přizpůsobenou rozdílné povaze jeho zastavěné a skalnaté části. Jejich provedení proto za daných okolností nepředstavovalo takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.20. Jelikož žalobci vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli mimořádným vydržením nejpozději dne 27. 4. 2024, je správný výrok napadeného rozsudku, jímž bylo určeno, že jsou jeho spoluvlastníky každý v rozsahu jedné ideální poloviny. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.21. Vzhledem k plnému úspěchu žalobců soud prvního stupně správně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení. Správnost výše náhrady, kterou žádný z účastníků nenapadal, odvolací soud nepřezkoumával, neboť povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádný z účastníků nedomáhá (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada vzniklých nákladů, které spočívaly v nákladech za právní zastoupení advokátkou. Jednalo se o odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), za něž náleží odměna po 10 116 Kč, při tarifní hodnotě 113 000 Kč a zastupování dvou osob [§ 9 odst. 4, § 7 bod 5., § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT), paušální náhradu za promeškaný čas čtyř půlhodin po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT], náhradu cestovních výdajů za cestu osobním motorovým vozidlem ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět v celkové délce 60 km ve výši 520,14 Kč. Ty tvoří základní náhrada 5,90 Kč za 1 km jízdy, tedy 354 Kč, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km a ceně paliva BA98 39 Kč za litr, tedy 166,14 Kč (vyhláška č. 573/2025 Sb.). Náklady žalobců bez daně z přidané hodnoty činí 22 252,14 Kč; po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 672,95 Kč, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem 26 925,09 Kč, po zaokrouhlení 26 925 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:23.Co.121.2026.1","publishedAt":"2026-11-09","decisionAt":"2026-09-29","caseNumber":{"senate":23,"registry":"Co","index":121,"year":2026,"pageNumber":101},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Kučera","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o určení vlastnictví k nemovitosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 2026, č. j. 19 C 208/2025 - 80","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":19,"registry":"C","index":208,"year":2025,"pageNumber":80},"affectedDate":"2026-02-11","courtCode":"OSMB","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135a","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1095","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"65","lexNumber":256,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","ADVOKATNI_TARIF","VADY_RIZENI","DEDICKE_RIZENI","VYDRZENI","MIMORADNE_VYDRZENI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}