{"uuid":"f44051e5-f5d2-4920-b7f6-ad4c92a935fd","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky ve výši 6 311,76 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 311,76 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 311,76 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 311,76 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 311,76 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení.</b>\n<b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 311,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 31. 3. 2016 smlouvu o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16 720 Kč a celkové měsíční náklady ve výši 7 873 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 800 Kč měsíčně a tvrzení žalované o nákladech na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž dluh ke dni zesplatnění činil 21 828,46 Kč. V souladu se smlouvou má žalobkyně právo na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,1 % denně. Platebním rozkazem zdejšího soudu č. j. 111 C 144/2019-41 ze dne 7. 5. 2019 bylo vyhověno žalobě včetně požadavku na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč vypočtené za dobu do 15. 4. 2019 do částky 8 430,24 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty za další období, a to za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 vypočtené do částky 6 311,76 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z výplatního dokladu, rozhodnutí úřadu práce o přiznání příspěvku na mobilitu, oznámení úřadu práce o zvýšení příspěvku na bydlení, oznámení ČSSZ o výši důchodu, hodnocení klienta, výpisu z účtu žalované, výpisu z NRKI a SOLUS soud zjistil, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru pobírala starobní a vdovský důchod v celkové výši 14 828 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 1 392 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč. V rámci hodnocení klienta uvedla měsíční náklady na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 2 500 Kč měsíčně, nepředložila doklady o inkasu. V době uzavření smlouvy již žalovaná měla vůči žalobkyni závazky v podobě splátek ve výši 1 573 Kč. Žalobkyně vycházela z pravidelného výdaje z částky životního minima ve výši 3 800 Kč měsíčně. V registru SOLUS žalovaná evidována jako dlužník nebyla, v registru NRKI byla hodnocena jako méně rizikový klient.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 985 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 95,04 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat z dlužné jistiny po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z oznámení vyhotoveného žalobkyní 26. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na své právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z platebního rozkazu vydaného zdejším soudem pod č. j. 111 C 144/2019-41 dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalované bylo v rozkazním řízení uloženo zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 22 086 Kč a pohledávku ve výši 8 430,24 Kč s úroky a úroky z prodlení. Z úřední činnosti je soudu známo, že platebním rozkazem bylo rozhodnuto o žalobě, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úvěrového dluhu ze smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 31. 3. 2016 včetně smluvní pokuty ve výši 8 430,24 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč za dobu od 21. 4. 2018 do 15. 4. 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 14. 3. 2022 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě smluvní pokuty ve výši 6 311,76 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z předsmluvního formuláře a občanského průkazu žalované soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalované se sjednanými splátkami úvěru. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 30. 11. 2016), podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná pobírala starobní a vdovský důchod ve výši 14 828 Kč a pobírala také příspěvek na mobilitu a příspěvek na bydlení. Už tato příjmová stránka žalované, zejména skutečnost, že jí byly příslušným úřadem přiznány účelově určené dávky státní sociální podpory, vede soud k závěru, že žalovaná nemohla být od počátku schopna poskytnutý úvěr splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalované vyhodnotila nesprávně. To platí tím spíše, že žalobkyně věděla, že žalovaná již vůči ní má závazek v podobě měsíčních splátek ve výši 1 573 Kč měsíčně a že se spokojila s částkou 2 500 Kč na bydlení a dopravu a s dávkou životního minima, aniž by výdajovou stránku žalované fakticky zkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona. Neplatným je tak i ujednání o právu žalobkyně na smluvní pokutu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud v jiném řízení rozhodl o nároku na smluvní pokutu z téže smlouvy o úvěru platebním rozkazem, jímž žalobě vyhověl, pak tento argument není pro posouzení důvodnosti žaloby v tomto řízení příhodný. Rozkazní řízení je typické tím, že soud vychází ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, nikoli z výsledků dokazování, jako je tomu v případě standardního projednání věci, jehož součástí je důkazní řízení, přičemž zjištěný skutkový stav ne vždy odpovídá tomu, co je v žalobě tvrzeno. V řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 144/2019 soud rozhodl na základě skutkových tvrzení uvedených v žalobě, aniž by prováděl dokazování. V tomto řízení soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a na jeho základě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 311,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 31. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16 720 Kč a celkové měsíční náklady ve výši 7 873 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 800 Kč měsíčně a tvrzení žalované o nákladech na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila, přičemž dluh ke dni zesplatnění činil 21 828,46 Kč. V souladu se smlouvou má žalobkyně právo na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,1 % denně. Platebním rozkazem zdejšího soudu č. j. 111 C 144/2019-41 ze dne 7. 5. 2019 bylo vyhověno žalobě včetně požadavku na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč vypočtené za dobu do 15. 4. 2019 do částky 8 430,24 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty za další období, a to za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 vypočtené do částky 6 311,76 Kč.\n2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.\n3. Z výplatního dokladu, rozhodnutí úřadu práce o přiznání příspěvku na mobilitu, oznámení úřadu práce o zvýšení příspěvku na bydlení, oznámení ČSSZ o výši důchodu, hodnocení klienta, výpisu z účtu žalované, výpisu z NRKI a SOLUS soud zjistil, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru pobírala starobní a vdovský důchod v celkové výši 14 828 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 1 392 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč. V rámci hodnocení klienta uvedla měsíční náklady na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 2 500 Kč měsíčně, nepředložila doklady o inkasu. V době uzavření smlouvy již žalovaná měla vůči žalobkyni závazky v podobě splátek ve výši 1 573 Kč. Žalobkyně vycházela z pravidelného výdaje z částky životního minima ve výši 3 800 Kč měsíčně. V registru SOLUS žalovaná evidována jako dlužník nebyla, v registru NRKI byla hodnocena jako méně rizikový klient.\n4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 985 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 95,04 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat z dlužné jistiny po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.\n5. Z oznámení vyhotoveného žalobkyní 26. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na své právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.\n6. Z platebního rozkazu vydaného zdejším soudem pod č. j. 111 C 144/2019-41 dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalované bylo v rozkazním řízení uloženo zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 22 086 Kč a pohledávku ve výši 8 430,24 Kč s úroky a úroky z prodlení. Z úřední činnosti je soudu známo, že platebním rozkazem bylo rozhodnuto o žalobě, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úvěrového dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 3. 2016 včetně smluvní pokuty ve výši 8 430,24 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z částky 21 828,46 Kč za dobu od 21. 4. 2018 do 15. 4. 2019.\n7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 14. 3. 2022 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě smluvní pokuty ve výši 6 311,76 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] za dobu od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022.\n8. Z předsmluvního formuláře a občanského průkazu žalované soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu.\n9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalované se sjednanými splátkami úvěru. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného do 30. 11. 2016), podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.\n10. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná pobírala starobní a vdovský důchod ve výši 14 828 Kč a pobírala také příspěvek na mobilitu a příspěvek na bydlení. Už tato příjmová stránka žalované, zejména skutečnost, že jí byly příslušným úřadem přiznány účelově určené dávky státní sociální podpory, vede soud k závěru, že žalovaná nemohla být od počátku schopna poskytnutý úvěr splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalované vyhodnotila nesprávně. To platí tím spíše, že žalobkyně věděla, že žalovaná již vůči ní má závazek v podobě měsíčních splátek ve výši 1 573 Kč měsíčně a že se spokojila s částkou 2 500 Kč na bydlení a dopravu a s dávkou životního minima, aniž by výdajovou stránku žalované fakticky zkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona. Neplatným je tak i ujednání o právu žalobkyně na smluvní pokutu. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.\n11. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud v jiném řízení rozhodl o nároku na smluvní pokutu z téže smlouvy o úvěru platebním rozkazem, jímž žalobě vyhověl, pak tento argument není pro posouzení důvodnosti žaloby v tomto řízení příhodný. Rozkazní řízení je typické tím, že soud vychází ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, nikoli z výsledků dokazování, jako je tomu v případě standardního projednání věci, jehož součástí je důkazní řízení, přičemž zjištěný skutkový stav ne vždy odpovídá tomu, co je v žalobě tvrzeno. V řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 144/2019 soud rozhodl na základě skutkových tvrzení uvedených v žalobě, aniž by prováděl dokazování. V tomto řízení soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu a na jeho základě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.\n12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKIHA:2022:130.C.182.2022.1","publishedAt":"2022-08-31","decisionAt":"2022-07-27","caseNumber":{"senate":130,"registry":"C","index":182,"year":2022,"pageNumber":58},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michaela","lastName":"Turčíková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSKIHA","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"6 311,76 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9/1","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PRISPEVEK_NA_BYDLENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}