{"uuid":"f62efa65-242c-4d02-90aa-536fb51c78c6","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"s datovou schránkou ID dkn3mb7","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro 15 360 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to ve splátkách po nejméně 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Co do částky 3 360 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z částky 15 360 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení 827 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to ve splátkách po nejméně 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.II. Co do částky 3 360 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12 % ročně z částky 15 360 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení 827 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 12. 12. 2025 zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 11. 5. 2025 s jistinou 12 000 Kč, která měla být podnikatelským úvěrem. Za jistinu si nechala přislíbit 2 % denně, v daném případě 3 360 Kč za pouhých 14 dní. Žalobkyně uvádí, že zkoumá údaje o bankovních transakcích na účtu žalovaného skrze službu společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a pokud nesouhlasí, zašle ze svého účtu platbu 1 Kč žalobkyni. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení k podnikatelskému statusu úvěru, eventuelně k povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, ke sdělení všech dosavadních plnění mezi účastníky z předchozích úvěrových smluv, upozornil jej na nezpůsobilost předžalobní výzvy. V předchozích řízeních soud odpověď (přinejmenším včas) zpravidla neobdržel. V jednom z řízení žalobkyně doplnila, že na webové prezentaci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".cz je uvedeno, že úvěr je podnikatelský, více není třeba a soud nemá právo nahrazovat procesní pasivitu žalovaného (v takovém případě žalovaná vůbec pasivní nebyla, jde však o formulářová tvrzení). Navrhla vyžádat si sdělení banky o došlé jistině, nicméně sama k tomu důkaz předložila a soud neměl důvod dokazovat totéž i jinak. V samotných žalobních tvrzeních se uvádí pouze tolik, že „po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 2 735 Kč...“, z čehož soud dovodil, kolik žalovaná na závazek uhradila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. V tomto řízení se soud opět žádné odpovědi ve stanovené lhůtě nedočkal. Návrh uvádí „po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč“. Soud tak předpokládá, že žalovaný na tento úvěr dosud ničeho neuhradil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný zůstal v řízení pasivní. Soud k projednání věci již nenařizoval jednání, neboť žalobkyně se nikdy nedostavuje a tento žalovaný rovněž neprojevil o jednání (či o věc samu) žádný zájem. Jeho vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Bylo mu doručeno do jeho datové schránky, do které aktivně přistupuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud v prvé řadě konstatuje, že nevydává rozsudek pro uznání, ani pro zmeškání, ani neschvaluje případný návrh smíru. Zkoumáním toho, zda věřitel řádně splnil povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18). Případné zjištění, že podnikatelský charakter závazku je pouhou cestou, jak se vyhnout omezením spotřebitelského úvěru, je zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Za chybné by senát 20C považoval vydání platebního rozkazu, i když by vydání platebního rozkazu soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti. V této věci zcela správně platební rozkaz vydán nebyl, s odkazem na hrubě nemravný úrok 2 % denně, což se týká jak spotřebitelských, tak podnikatelských úvěrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Dále platí, že k absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem vždy nutně nevyplývá. V tomto případě však ano, neboť požaduje navýšení jistiny 12 000 Kč o 3 360 Kč za pouhých 14 dnů a jde tedy zjevně o jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Nadto se předžalobní výzvou pokusila domáhat 43 128 Kč, tedy zjevně v rozporu s § 122 ZoSÚ. Absurdní navýšení úvěru není průvodním znakem ani spotřebitelského úvěru, ani podnikatelského úvěru. Takové úvěry se od sebe liší v jiných parametrech, oproti takto absurdnímu úrokovému navýšení (byť nazývanému poplatkem) však jde o nuance. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného (který často dle svého vyjádření chce neplatný závazek splácet, což je bohužel zcela obvyklé u neinformovaného právního laika, který již byl konfrontován s propracovanými lichevními schématy nebankovních úvěrových společností) či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Přičemž dovozování možnosti spotřebitele vzdát se procesní ochrany tak, jak to vyplývá z ustanovení § 1815 o. z. u „toliko“ zneužívajících ustanovení, nelze u absolutně neplatných právních jednání ze žádného střízlivého výkladu závazkového a spotřebitelského práva dovozovat a uplatní se naopak obecný režim ochrany ve smyslu § 1812 odst. 2 o. z.: K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., která soud doslova zaplavuje nároky s lichevními parametry, a může tedy i v tomto případě být porušena i povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy potvrdilo. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl již obětí předchozích úvěrů s lichevními parametry dle NRKI a dle BRKI měl zesplatněné pohledávky z bankovních úvěrů. I takto tristní situace je u úvěrů tohoto věřitele pravidelným jevem a svědčí o záměrném poskytování úvěrů osobám v ekonomické tísni a za hrubého ignorování řádné péče věřitele. Takto formulovaných žalobních tvrzení (dovozujících absenci jakékoliv povinnosti nad rámec uvedení IČO spotřebitelem) od shodného původního věřitele již soud několik projednal a nepochybně jich bude přibývat, neboť jde o velmi propracované lichevní schéma, způsobilé paralyzovat adekvátní soudní přezkum v nalézacím řízení a ochranu spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba z „podnikatelského úvěru“ již není v současné éře doslova průmyslově realizované lichvy neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. V tomto případě se jedná o kombinaci eliminace spotřebitelské ochrany (údajný podnikatelský závazek), excesivního příslušenství, excesivního požadavku v předžalobní výzvě (které již za předchozí řízení bylo oznámeno České advokátní komoře). Sériové lichevní schéma soud v tomto případě rovněž zjistil, šlo však nejspíše jen o jeden úvodní úvěr s jistinou pouhých 3 000 Kč, který byl zřejmě přeplacen jen minimální částkou, a žalovaný zřejmě neprojevil žádnou snahu o splácení předmětného druhého úvěru a tím nenastartoval proces poskytování dalších a dalších úvěrů, s navyšující se jistinou, která však pravidelně pouze kompenzuje ztrátu z lichevní exploatace z předchozí iterace příslušného lichevního schématu. Spotřebitel se v předchozí analogické věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" k jednání překvapivě dostavil (což je v praxi soudu skutečně raritní situace) a dokonce předložil vlastní důkazy, které hloubku problematiky tohoto podnikání ještě lépe nasvítily. Uvedl, že nejprve obdržel tři úvěry ze stránek žalobkyně, poté mu čtvrtý úvěr poskytla opět žalobkyně, ovšem přes stránky nazivnost.cz (soud ověřil, že stránky skutečně existují paralelně vedle sebe a mají i stejnou strukturu informací). Potvrdil, že věřitel zkoumal jeho historii na bankovním účtu, došlé platby vyhodnotil jako příjem, ačkoliv se jednalo o prostředky k nákupu jídel, které následně rozvážel klientům (tamní žalovaný byl kurýr). Dle výpisu účtu spotřebitel čerpal četné nebankovní úvěry od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ale také bankovní úvěry. Bylo zjištěno, že z předchozích smluv tamní žalovaný jistiny výrazně přeplatil a dva předchozí úvěry na sebe těsně navazovaly, naposledy vyplacené jistině tak těsně předcházelo doplacení předchozích úvěrů s lichevními parametry. V této věci tomu teoreticky mohlo být obdobně, nicméně z registru NRKI zde nevyplývala obava, že nešlo o první pokus o úvěr (resp. o první větší úvěr) a tedy že by předcházely jiné transakce mezi účastníky v rámci téhož lichevního schématu, s výraznými přeplatky. Nízká jistina tomu také odpovídala a žalovaný soudu sám žádné dodatečné informace neposkytl, pravděpodobně se tak jako drtivá většina všech spotřebitelů domnívá, že soud lichvu pouze zpečetí a umožní soudnímu exekutorovi její vymožení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ze zkušenosti senátu 20C ostatně vyplývá, že s cca 5 úvěry od těchto lichevně jednajících věřitelů je pro člověka běžného rozumu extrémně obtížné těmto požadavkům bez profesionální právní pomoci konstruktivně čelit a nejčastěji tak propadají naučené bezmoci a další komunikaci se vyhýbají, tedy i písemnostem soudu. Dokonce i schopnost spotřebitelů zorientovat se v čerpáních a úhradách po typicky rozsáhlé lichevní historii je krajně nepravděpodobná a vyžadovala by doslova mimořádné organizační schopnosti, neboť každý věřitel a několik inkasních agentur každého věřitele využívá k tíži spotřebitelů různé platební metody a různé platební dispozice. Ostatně i osoby, které svou situaci chtějí řešit oddlužením, poměrně často narazí na insolvenčního správce, který rovněž lichevní pohledávky nepopře a poté se spotřebitel oddlužuje splácením lichvy. Po několika letech neustálé devalvace podoby a společenské škodlivosti lichvy senátu 20C již nezbývá, než vypracovávat doslova naučná odůvodnění rozsudků a snažit se toto paradigma prolamovat. Z odborné literatury stojí za to odcitovat následující stať „V této souvislosti si musíme znovu uvědomit, že úmyslné vyvolávání situací vedoucích k likvidaci slabších účastníků občanskoprávních vztahů prostřednictvím lichvy, zvlášť pokud se ho lichvář dopouští opakovaně a soustavně, je jednáním velmi nebezpečným a dojde-li k jeho obecnému rozšíření, může to skončit až destabilizací celého společenského a právního systému. Z trestněprávního hlediska je totiž objektů zasažených lichvou více:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. majetek a majetková práva dlužníka,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. svoboda rozhodování dlužníka v ekonomických aktivitách,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. zájem na hospodářské stabilitě společnosti a zachování hranic spravedlnosti a slušnosti v občanskoprávních vztazích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Lichva je naprosto unikátní v tom, že negativně zasahuje dotčeného jednotlivce i společnost, v níž je uskutečňována a jako roušku pro svoji existenci přitom používá prostředků vymezených zákonem a zdánlivě dovolených. Není-li včas přesně pojmenována, vymezena a postižena, zneužívá lichvář státní mocenské mechanismy k prosazení vlastních ekonomických zájmů na úkor svých obětí (čili kompromituje celý společenský systém, protože používá k legalizaci jím páchaného bezpráví jeho legislativní nedokonalosti a sociálního nevědomí). Mělo by proto být jak v zájmu jednotlivců, tak v zájmu celé společnosti, aby byla lichva pranýřována, mimo jiné, i na poli trestního práva prostřednictvím trestních předpisů.“ (","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", Lichva: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":" čin a společenský jev, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", Wolters Kluwer, 2014, kapitola 5.2.5). Civilní soudnictví v České republice bohužel zůstává k tomuto apelu převážně hluché a neustále jsou ke škodě obětí lichvy používány procesní instituty (schvalování smírů, rozsudky pro uznání a pro zmeškání, platební rozkazy, nezkoumání úvěruschopnosti) či je dokonce obhajováno právo systematicky predátorsky jednajících věřitelů a jejich právních zástupců na přiměřený zisk. Senát 20C zdejšího soudu se naopak domnívá, že by tyto subjekty měly čelit nejen symbolické pokutě od ČNB, za porušování povinností dle zákona č. 257/2016 Sb., ale především trestnímu postihu za poskytování úvěrů s lichevními parametry osobám ve zjevné finanční tísni (kterou nezřídka sami věřitelů cíleně vyvolávají předchozími iteracemi lichevního schématu – „úvěry“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Předně žalobkyně ani k výslovné výzvě ničím neprokázala, že se jedná o podnikatelský úvěr. Skutečnost, že žalovaný uvedl ve smlouvě č. l. 10 IČO, postačuje k závěru, že žalovaný byl podnikatel, ale nepostačuje k závěru, že sjednal úvěr v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Totéž lze konstatovat o webové prezentaci žalobkyně, kterou soud v předchozích věcech vytiskl do spisu, a která nepochybně láká osoby s IČO na sjednání úvěru se zdůrazněním, že proces je online a jednoduchý. Prezentuje se úvěrem na 200 000 Kč, při kterém ve 12 měsíčních splátkách zájemce zaplatí 565 160,60 Kč. Nepokrytě se tedy veřejnosti prezentuje absolutně neplatným ujednáním (pro hrubý rozpor s dobrými mravy). Nebyl předložen ani výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, aby bylo prokázáno, že se věřitel vůbec zajímal o předmět podnikání žalovaného a jak s ním má takový úvěr souviset. Je notorietou z předchozích řízení, že žalobkyně úvěry sjednává skrze webové stránky nazivnost.cz či kreditkasa.cz, kde lichevní úrokovou sazbou exploatuje osoby s živností. Zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr logicky nebylo tvrzeno, proto již tím byl výsledek tohoto řízení determinován. Ve smlouvě byl sjednán excesivní úrok jak výše, byť vydávaný za poplatek. Tomuto poplatku se však nelze vyhnout a zjevně tak supluje obchodní úrok, ostatně je stanoven formou 2 % z jistiny denně (tj. 730 % ročně!), u vyšších jistin se spokojuje se sazbou 1 % denně. Současně byly sjednány poplatky za odklad splatnosti, jejich úhradu soud v této věci nezjistil a žalovaný je netvrdil (jinak by je soud ve prospěch žalovaného započetl na úhradu jistiny). Prodlení žalobkyně dovozuje po uplynutí 14 dnů, tedy ani z tohoto údaje výběr takového poplatku implicitně nevyplynul. Smlouva byla podepisována prostředky elektronické komunikace na dálku. Úvěr měl být splacen po 14 dnech částkou 15 360 Kč (v předchozí věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" dokonce jiný žalovaný uvedl, že po něm bylo telefonicky žádáno více, než bylo sjednáno, na údajném pojistném za pojištění schopnosti splácet, které nesjednal). Byla doložena kontrolní platba 1 Kč (č. l. 13), ovšem bez uvedení data, což dle tvrzení v žalobě zřejmě znamená, že nebyly využity ani služby ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Bylo doloženo zaslání částky 12 000 Kč dne 11. 5. 2025 na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaného, což soud považuje za dostatečné prokázání poskytnutí jistiny, žalovaný tvrzení o získání jistiny nesporoval, soud by tak neměl důvod k témuž zajišťovat další důkazy. K čemu soud důkazy opatřuje z úřední činnosti, je situace, kdy má podezření, že jsou zamlčovány jiné platby, přijaté od spotřebitele. Zde posloupnost platebních povinností, tvrzení a listin nenaznačovala, že by žalovaný byl exploatována např. dalšími poplatky za odklad splatnosti či předcházely dřívější úvěry s vyšším přeplatkem a předmětný závazek je pouze předstíraným právním jednáním (iterací) v rámci širšího lichevního schématu. Soud ověřoval výši přeplatku úvodní iterace lichevního schématu („úvěru“) ze dne 6. 4. 2025. Žalobkyně požadované informace odmítla poskytnout, soud si tak vyžádal výpis z účtu žalovaného od banky, a ta sdělila (č. l. 37 a násl.) že ke dni 12. 5. 2025 byly z účtu žalovaného provedeny mimo mnohé jiné dvě splacení úvěrů (2 478 Kč a 3 060 Kč na účet ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" s variabilními symboly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Soud ověřoval, komu takový účet patří, dle sdělení banky č. l. 56 šlo o zprostředkovatele platebních služeb ThePay, a. s., a nešlo tedy nutně o jednoho shodného věřitele. Nicméně k dotazu soudu zprostředkovatel potvrdil (č. l. 58), že částka 3 060 Kč odešla právě na účet žalobkyně. Přeplatek pouhých 60 Kč však zjevně nepředstavuje důvod k ex offo ochraně spotřebitele. Zda žalovaný uhradil na předchozí „úvěr“ i jiné plnění, neměl soud již kapacity (při pasivitě spotřebitele) zjišťovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Senát 20C je pravidelně za tuto procesní iniciativu kritizován, nicméně tradiční doktrína občanského soudního řízení sporného (poznamenaná stále i porevolučním znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) v žádném případě není plně připravena na ochranu spotřebitele vůči systematické lichvě. Pouhá zásada projednací, uplatňovaná jako bezvýjimečné pravidlo, je zcela zjevně nesprávným a přepjatě formalistickým přístupem, který nemůže nijak ochránit oběti lichvy před většinou současných lichevních schémat (které nejsou pouhým příslušenstvím jistiny a navíc požadovaným v tomtéž řízení). Senát 20C tedy neváhá důsledně využívat jak informace, které má z předchozí úřední činnosti, resp. z předchozích řízení (§ 121 o. s. ř.), tak i informace, které získá z důkazů, opatřených postupem dle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. (Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.), neboť jde pravidelně o důkazy, které měl věřitel povinnost zkoumat (zde sám tvrdí, že zkoumá obsah účtu klientů, resp. má sám povědomí o všech vzájemných „úvěrech“, což je kruciální součást úvahy o úvěruschopnosti dlužníka) či jsou mu známy, ale odmítá chybějící skutková tvrzení doplnit a prokázat je. Právě tak extrémní procesní situace, jako je ochrana spotřebitele (zjevně slabší strany) před lichvou (která se stala u nebankovních spotřebitelských úvěrů fakticky masovou eventualitou), je mimořádně vhodnou příležitostí k uplatnění těchto postupů, tvořících zákonnou výjimku z projednací zásady, které nemohou zůstat prázdnými a nikdy nevyužitelnými ustanoveními.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování i zaslání (č. l. 17) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 54 598,80 Kč, z toho na údajné mimosmluvní odměně dokonce 11 470,80 Kč. Požaduje uhradit plnění ze závazku, který považuje za platný, nikoliv tedy pouhou poskytnutou jistinu z absolutně neplatného úvěru (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") – upomínka tak ani nezakládá počátek prodlení spotřebitele (tj. s odkazem na § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ nezakládá nárok na úrok z prodlení). Soudní řízení tak muselo proběhnout i proto, aby se spotřebiteli vůbec dostalo soudní ochrany před lichvou a taková předžalobní upomínka paradoxně žalovaného odpovědnosti za konání soudního řízení zbavuje. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 54 598,80 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele a jak z hlediska žalobkyně, tak z hlediska advokáta, jde o jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy. Nadto se domáhá odměny za tři úkony právní služby, ačkoliv není zřejmé, co je oním třetím úkonem (tímto prvkem lichevního schématu se Česká advokátní komora zabývat neodmítá a vede příslušné řízení, jiný advokát byl již za analogické jednání kárně postižen sankcí 150 000 Kč – rozhodnutí však soudu nebylo zasláno jinak, než anonymizovaně cestou zákona č. 106/1999 Sb. a překvapivě nebylo dokonce ani zveřejněno v Bulletinu advokacie v rubrice „Z kárné praxe“ tak, aby se o jeho existenci vůbec někdo třetí dozvěděl).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně žádné zkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet netvrdila, natož aby předložila výpis z účtu žalovaného prostřednictvím jí deklarovaných služeb třetích stran či výpis z úvěrových registrů. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez příslušné míry opatrnosti. Zde je však zřejmé, že žalobkyně vsadila na model úplného obcházení této povinnosti tím, že úvěry poskytuje osobám s živností a vydává je tedy za podnikatelské úvěry. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru BRKI a NRKI. Většina žalovaných další a další úvěry s lichevními parametry sjednává právě z iracionálního strachu z exekučního postihu, jen menšina žalovaných jedná s ryze podvodným úmyslem vylákat plnění a úvěry nesplácet. U tohoto žalovaného je zjevně patrná snaha úvěry splácet, současně je logické, že u lichevních úvěrů je ekonomická kapacita běžného člověka brzy vyčerpána a dostává se do legálně neřešitelných situací (s výjimkou ukončení podnikání a oddlužení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud si zajistil kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného (od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".) – č. l. 24. Dle něj žalovaný měl již k lednu 2025 tři bankovní úvěry od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., zesplatněné pro prodlení. Z nebankovní části byl již obětí nejméně dvou úvěrů od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", se zjevně lichevními parametry, v obvyklém paralelním schématu (úvěry z 30. 1. 2024 a souběžný z 4. 3. 2024), které žalovaný zřejmě nějak koncem roku 2025 doplatil. Z toho však nelze dovozovat žádný pozitivní moment, neboť přeplatil částku 30 000 Kč zřejmě částkou okolo 25 167 Kč (představující pouhé nesankční smluvní příslušenství) a vystavil se tak pravděpodobně tísni. Ani dle jednoho z registrů tak nebyl bonitní a úvěruschopný - natož pak v kombinaci obou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Současně je zřejmé, že případné podnikání žalovaného navazuje na existující spotřebitelské závazky a následně vznikající úvěrové závazky od nich nelze oddělovat, tak jako nelze oddělit rozpočet žalovaného od rozpočtu podnikajícího žalovaného. Přinejmenším ne bez náležitého zkoumání povahy podnikání a účelu použití dalších prostředků. Soud dále neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. úvěry s lichevními parametry od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"’s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", s. r. o., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., koncernu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dalších, což zakládá potřebu zkoumání i dalších registrů, např. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Resp. v případě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., je z výpisu č. l. 46 p. v./50 p. v. zřejmé, že přítomné byly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dále jelikož je žalovaný živnostníkem, tak také od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“ (což zahrnuje i společnosti, poskytující úvěry jak spotřebitelům, tak podnikatelům, mnohdy pod legendou jiného úvěrové obchodní značky či jiných webových stránek), jejichž úvěry senát 20C rovněž vždy považuje za absolutně neplatné hned z několika samostatných důvodů a současně je považuje za spotřebitelské závazky, neboť desítky věřitelů v současnosti poskytují živnostníkům tyto úvěry s legendou, že pro spojitost úvěru s podnikáním postačuje, že má zájemce o úvěr IČO a o úvěr se sám přihlásí (což je samozřejmě v přímém rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů). Součástí tohoto lichevního schématu je často i dovozování nároku na 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi podnikateli). Některé specializované společnosti licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů ani nemají (např. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".). Tyto všechny úvěry rovněž v NRKI nefigurují, lze se tedy obávat, že jich žalovaný sjednal ještě více, než je soudu v daný okamžik již známo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalobkyně tedy zjevně do NRKI mohla nahlédnout (když do ní zadávala svůj údajně podnikatelský úvěr, vedený jako „osobní úvěr“), musela si být vědoma, že jedná s obětí nejméně dvou lichevních úvěrů, z výpisu účtu žalovaného by odhalila úvěry dalšího lichevně jednajícího nebankovního věřitele, a tyto skutečnosti ignorovala. Účast na NRKI je dobrovolná, je podmíněna zadáváním všech závazků, a to umožňuje účastníkovi získávat lustrace dlužníků za zvýhodněnou cenu (zpravidla za méně než 100 Kč, dle počtu lustrací za rok). Takovou míru zanedbání nelze považovat za řádnou péči hospodáře ani vést vážně míněnou polemiku o tom, zda se mohlo jednat o podnikatelský úvěr. Žalobkyně tedy sice o způsobu zjišťování souvislosti úvěru s podnikáním žalovaného nic netvrdí, obsahem registru je však usvědčena, že jednala tak, jako by poskytovala spotřebitelský úvěr a opět se vědomě dopustila pokusu o lichvu. Je zjevné, že žalovaný je jen další příkladem toho, jak bezbřehé je ignorování zákonných limitů poskytování nebankovních úvěrů těmito (a mnoha dalšími) nebankovními poskytovateli, kteří o sobě navzájem vědí a masivní předlužení spotřebitelů pro ně není překážkou, ale predátorskou příležitostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V jiných řízeních, kde je projednáván poslední ze série úvěrů, je zjevné, že doklad o platbě nutně nevyjadřuje míru případného bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť je součástí lichevního schématu sériových úvěrů, předstírajících samostatná právní jednání, ačkoliv jde o komplexní soubor vzájemných transakcí. Podmínkou poskytnutí jistiny následného úvěru je doplacení úvěru předchozího, formálně oddělovat výplatu jistiny od předchozího plnění by tak bylo projevem přepjatého procesního formalismu a v podstatě přistoupením soudu na lichevní schéma věřitele. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 (C-377/14) ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., platí (3. výrok), že článek 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, jakož i bod I přílohy I této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Za takovou situaci je třeba považovat právě i situace, kdy si věřitel zajistí, že se tyto platby od spotřebitele realizují v úzké časové i funkční vazbě před poskytnutím jistiny. V této věci soud sice předchozí úvěr žalobkyně zjistil, ale přeplatek 60 Kč je zjevně zanedbatelný, proto se jím soud nezabývá a uvádí tuto pasáž odůvodnění pouze pro úplnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Dle odůvodnění o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024 ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zejména podává, že dovolateli lze přisvědčit v tom, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Nicméně nelze klást stejné požadavky na prověřování v podnikatelských vztazích a vztazích spotřebitelských. Dle ustálené rozhodovací praxe není nutné, aby věřitel zkoumal příjmy povinné osoby či její dluhy z veřejných zdrojů apod., postačuje, vychází-li ze znalosti nemovitého majetku povinné osoby, znalosti jejího podnikání (angažovanost v obchodních společnostech), případně příjmů osob alespoň navenek provázaných (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.04.2023, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", nebo ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Je tedy zřejmé, že pozice poskytovatelů těchto úvěrů, kteří se snaží přesvědčit soud o absenci rozumných postupů při zkoumání bonity zájemce o úvěr, ač vystupuje v pozici podnikatele, je zcela lichá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobkyně měla zjistit, že žalovaný je předlužen jako spotřebitel a že tedy úvěr nelze poskytnout s legendou, že je zde souvislost s podnikáním. Okolnost způsobu obživy (z podnikání) žalovaného je v tomto kontextu naprosto marginální souvislostí. Navíc je zjevné, že žalovaný úvěry nehradil, poskytnutí předmětného úvěru tak bylo ze strany žalobkyně doslova hloupé, nicméně praxe ukazuje, že i několik let trvající exekuční vymáhání může být dobrou investiční příležitostí, pokud soud (navzdory výslovné dikci § 1970 o. z.) přizná nárok na úrok (z prodlení) a do podnikání žalobkyně vertikálně integrován i příjem právního zástupce, inkasních agentur a soudního exekutora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Na webové prezentaci v sekci „","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zpracování osobních údajů“ (notorieta z předchozích řízení) nicméně sama žalobkyně prezentuje, že (čl. 2.9) uskutečňuje dotazy na úvěrové registry, majetkové evidence či jiné databáze vedoucí informace o majetku... a výsledná zjištění použije pro ověření bonity, platební morálky a důvěryhodnosti klienta, popřípadě na základě zjištěných informací ověří správnost údajů poskytnutých klientem. V čl. 2.3, 2.5 a 2.6 informuje, že údaje od klienta zadává do databází CBCB (BRKI), CNCB (NRKI) a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Není jasné, proč by údaje o nebankovním závazku předávala CBCB, ale zřejmě jde o obvyklé laické nerozlišování dvou různých databází od kombinovaných výstupů skrze služby třetích stran. Ostatně úvěry do NRKI sama zapisuje (ač to někteří poskytovatelé úvěrů s lichevními parametry vůbec nečiní, např. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", koncern CFIG a další). Je tedy zřejmé, že skutková tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá a sama si dobře uvědomuje, že bez zkoumání bonity klientů by bylo její podnikání absurdní. Ostatně sama ve skutkových tvrzeních připouští, že pokud klient souhlasí, zkoumá skrze služby ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., údaje o transakcích na účtu klienta. Je tedy zjevné, že věřitel ve skutečnosti získává informace o bonitě od klienta, využívá informace z databází o spotřebitelských úvěrech klienta a jeho bonitu posuzuje v rozsahu, jaký je typicky potřebný právě při poskytování spotřebitelských úvěrů - ovšem následně mu poskytuje údajně ryze podnikatelský úvěr. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Exekuční řízení žalovaný zjevně neměl, soud je neeviduje a přitom dle č. l. 20 byl vždy obecným soudem žalovaného. Pro úplnost odůvodnění lze konstatovat, že údaj z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) je v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z CEE oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Poskytnutí úvěru osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu, pak zpravidla nelze považovat za zodpovědné jednání věřitele. Náklady ověření stavu CEE se pohybují v řádu desítek Kč, ať již je zajišťuje sám věřitel, či je má předložit sám dlužník. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích bonity spotřebitelů svědčily o žalovaném lépe (v době poskytování zápůjček, soud má přehled pouze o současném stavu databáze, v níž se neuchovávají údaje starší 4 let), když již v roce 2023 proti němu byla povolena první z mnoha následných exekucí. V předchozích řízeních soud zjistil, že žalobkyně je schopna úvěrovat i osoby, podléhající vícenásobnému exekučnímu inhibitoriu, v tomto případě to zjištěno nebylo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 419 občanského zákoníku platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Např. dle odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" platí, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013) je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Žalobkyně ničím neprokázala, že by poskytování úvěrů jakkoliv souviselo s živností žalovaného. Žalobkyně zřejmě ani netušila, v jaké oblasti se žalovaný živí (a neví to ani soud, i když si pořídil výpis č. l. 19, který obsahuje vodoinstalatérství, topenářství a obecný obchod). Pokud žalobkyně založila své jednání na poskytování těchto úvěrů spotřebitelům na pouhém faktu, že jsou živnostníci (provozuje webové stránky „nazivnost.cz“), pak zcela zjevně obchází zákonné povinnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť živnost je zcela zjevně podmínkou nutnou, avšak hrubě nedostatečnou. Žalobkyně si je nepochybně velmi dobře vědoma, že se pohybuje v segmentu spotřebitelů a že tímto postupem úvěruje velké množství osob, které nejednají v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně je s tím nepochybně dlouhodobě srozuměna a tento stav jí vyhovuje, tak jako vyhovuje nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů systematicky poskytovat úvěry masivně předluženým obětem předchozích lichevních závazků. Žalobkyně tedy měla povinnost zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, neboť neučinila prakticky nic pro zjištění, že poskytuje podnikatelský úvěr mimo režim spotřebitelské ochrany. Zjevně tak s ohledem na svůj úvěrový model systematicky činí pravidelně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Poskytování úvěru s lichevními parametry nelze odůvodnit charakterem úvěru coby podnikatelského. Podnikatel není osobou, která by musela trpět úrok, považovaný za hrubě rozporný s dobrými mravy. Za podnikatelský úvěr je považován úvěr s obdobnými parametry, jako úvěr spotřebitelský, pouze se bonita zkoumá jinými způsoby a navýšení jistiny se realizuje dle odlišných kritérií. Status podnikatele neopravňuje nikoho, aby podnikatele exploatoval úvěrem s lichevními parametry. A i u podnikatelského úvěru je třeba připomenout, že lichevní parametry úvěru činí jakékoliv zkoumání nesmyslným a druhotným a primárním důvodem absolutní neplatnosti se nutně musí stát samotný lichevní charakter úvěru (senát 20C odmítá menšinovou doktrínu zachování části ujednání úvěru, která lze „oddělit“ – již s odkazem na § 576 o. z., kde je zřejmé, že žalobkyně by bez lichevní exploatace úvěr vůbec neposkytovala, když jiné zřejmě vůbec ani neposkytuje). Zásadně se tyto druhy úvěrů nemají důvod odlišovat v úrocích v řádech vyšších desítek procent navýšení, natož ještě vyšších. Žalobkyně zjevně sbírá údaje jako o spotřebiteli, žádnou listinu, kde svá zjištění případně konsoliduje, však soudu nepředložila. Stejně tak žalobkyně zadává údaje o svých úvěrech do registru NRKI (CNCB) a má tedy možnost do něj i nahlížet, avšak v řízení nic netvrdí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že by úvěr měl charakter závazku mezi podnikateli, soud jej posuzuje jako úvěr spotřebitelský.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Takto byla postižena např. společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", se kterou žalovaný sjednal úvěr po předmětném úvěru), u některých další z registru NRKI žalované jsou dle povědomí soudu řízení vedena (ostatně právě senát 20C se je snažil iniciovat, neboť prakticky všichni nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů postupují analogicky a registry NRKI svědčí především o tom, že je věřitelé vůbec nepoužívají k adekvátnímu účelu). Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Hranice smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci je poskytovaný úrok tak vysoký, že by prověření poměrů mělo dosahovat vysoké míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku. Účelem tohoto úvěru je však spíše inkasovat nepřiměřeně vysoké poplatky za odklad splatnosti, kterými ovšem spotřebitel neumořuje jistinu a které nejsou věřiteli v případě nutnosti následného soudního řízení v žalobách vůbec deklarovány (případně jsou dokonce maskovány stále aktualizovanou „novou“ úvěrovou smlouvou“, která před soudní mocí maskuje předchozí úvěrové vztahy účastníků). Takové jednání však sankcionuje již sama Česká národní banka, neboť dovozuje, že takový poplatek zakládá povinnost opětovně zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet (a prakticky ji současně i popírá). Za takového stavu registru nemůže společnost, která sama do takového registru přispívá a tedy z něj může i čerpat, považovat spotřebitele za bonitního k poskytnutí jakéhokoliv úvěru (než ryze bezplatného či konsolidačního). Současně se tento věřitel pokouší vyhnout se povinnostem, vyplývajícím ze spotřebitelské ochrany, poskytováním úvěrů výhradně osobám s živnostenským oprávněním, což je model, který využívají i četné další nebankovní společnosti, dokonce i ty, které souběžně nabízejí i úvěry spotřebitelské. Žalobkyně dokonce provozuje nejméně dvě různé webové prezentace (soudu není známo, zda další z nich je nazivnost.com, kterou spravuje společnost BrainCom OU z Talinu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Sjednaný úvěr je tak ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. od počátku (ex tunc) absolutně neplatný. V daném případě tak lze přiznat s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na plnění, které žalovaný obdržel. Z výše odkazovaných rozhodnutí je zřejmé, že soud má z úřední moci posuzovat aspekty úvěru tak, aby zachoval ochranu spotřebitele bez ohledu na způsoby, jaké věřitel vymyslí ve snaze odčerpat nepřiměřené navýšení spotřebitelského úvěru. Zde lze za takové nepřiměřené ujednání považovat zejména systém poplatků za odklad splatnosti a rovněž opětovné poskytování úvěrů, aniž by byl brán ohled na povinnosti dle § 86 ZoSÚ. Již první využití odkladu splatnosti je zjevným důvodem k opětovnému a o to důkladnějšímu přezkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Takový závěr ostatní sdílí i Česká národní banka a vyjádřila jej v sankčním rozhodnutí (např. sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak výše) ve věci věřitele (masivně poskytujícího tento typ úvěrů), které je veřejně dostupné na webovém vyhledávači rozhodnutí ČNB. Není jisté, zda i v této věci k výběru těchto poplatků došlo. Z praxe soudu vyplývá, že záznam v NRKI není v tomto kontextu jednoznačně interpretovatelný a různé varianty jsou možné. Stejně tak z praxe soudu vyplývá, že ony poplatky za odklad splatnosti jsou stejně excesivní, jako úroky, resp. poplatky, vymáhané z jistiny za shodné období. Zde však jiné informace soud nemá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Proto soud přiznal nárok na celou jistinu 12 000 Kč. Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, kterých by v předložené smlouvě dovodil nejméně dvě (úrok ve formě poplatku ve výši hrubě rozporné s dobrými mravy; absolutně neplatné ujednání poplatku za odklad splatnosti). V této souvislosti je neustále třeba odkazovat na rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2000, (C-240/98 a C-244/98) ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" Copano ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž byla analogická otázka vyřešena se závěrem, že ochrana poskytovaná Směrnicí Rady č. 93/13/EHS spotřebitelům vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená ve smlouvě, kterou přezkoumává, nepřiměřená. Uvedený závěr je přitom součástí ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 79/2013 – dále jen „R 79/2013“). Systém ochrany zavedený směrnicí č. 93/13/EHS vychází z myšlenky, že se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudek ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" Editorial a Salvat Editores, bod 25, a rozsudek ze dne 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05). Článek 6 odst. 1 směrnice č. 93/13/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že spotřebitel není zneužívající smluvní klauzulí vázán a že v tomto ohledu není nezbytné, aby tuto klauzuli nejprve úspěšně napadl. Vnitrostátní soud má povinnost posoudit z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Považuje-li takovouto smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2009 ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", C-243-08). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" může být „přeúvěrováním“ (v ekonomickém smyslu) s povinností opětovného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i pouhé sjednání dodatečné sankce v rámci splátkového kalendáře k uznání stávajícího úvěrového závazku. Tím spíše je „přeúvěrováním“ sjednání navazujícího úvěru, který s předchozím hodnotově souvisí, i když se cíleně vyhýbá poukazování na existenci předchozích úvěrů (i kdyby jen pojmenováním „konsolidační“). Např. ujednání písm. l) (ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci) je však natolik blízké parametrům projednávané úvěrové smlouvy, že za zakázané ujednání je v tomto smyslu třeba považovat i ujednání všech typů plnění spotřebitele (úroky, poplatky, smluvní sankce). Rovněž zakázané ujednání písm. g) (dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran) či h) (umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit), resp. odst. 2 písm. b) (odkládají určení ceny až na dobu plnění) je blízké oprávnění věřitele sdělit výši poplatku za odklad splatnosti až následně skrze své webové rozhraní, když předtím učinil vše proto, aby spotřebitel nebyl schopen takto vysokou jistinu jednorázově v krátké lhůtě vrátit a byl donucen k hrazení takových poplatků. Rovněž zakázané ujednání písm. m) (vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek, omezují důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl prokázat podnikatel) je naplněno již existencí webového účtu spotřebitele, jehož obsah zpětně nelze zpřístupnit spotřebiteli a nemá jej tak možnost ani předložit soudu. Soud tak nemá možnost ověřit, zda vygenerovaný podpis spotřebitele na žalobkyní předložené úvěrové smlouvě odpovídá dokumentu, který měl spotřebitel před sebou, když souhlas technickými prostředky vyjadřoval. Rovněž písm. n) (zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen) koresponduje se situací spotřebitele, který si až dodatečně uvědomí svou neúvěruschopnost a místo snížení jistiny hradí v právním omylu (že je smlouva platná) toliko úrok, poplatek či smluvní sankci. Na ujednání s tak vysokým navýšením (i kdyby bylo určení došlých plateb ve smlouvě zapracováno) ostatně nelze nikdy hledět jako na platné. Rovněž písm. o) (zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní) a odst. 2 písm. c) (vylučují nebo omezují právo spotřebitele vůči podnikateli v případě nesplnění povinnosti ze strany podnikatele, včetně možnosti započtení pohledávky spotřebitele proti pohledávce podnikatele) vyjadřuje situaci spotřebitele, který má plnit věřiteli, který nesplnil zákonnou povinnost dle § 86 ZoSÚ či (tak jako v projednávané věci) neposkytl spotřebiteli jistinu, neboť pouze vrátil část toho, co krátce předtím od spotřebitele protiprávně odčerpal a vystavil spotřebitele tísni. Věřitel si pak pouze zvolí, zda bude pokračovat v lichevním schématu či zda zpeněží informace o spotřebiteli jejich prodejem jinému obdobnému věřiteli. Celá koncepce lichevního schématu je pak sama o sobě blízká odst. 2 písm. p) (umožňují podnikateli postoupit smlouvu, může-li to vést ke zhoršení postavení spotřebitele) rovněž vystihuje postavení spotřebitele, neboť velká část těchto závazků je postupována na subjekty, které již nejsou ohroženy postihem ze strany ČNB pro porušování § 86 a 122 odst. 3 a 4 ZoSÚ, v důsledku čehož jsou spotřebitelé méně chráněni a ochranu tak může poskytnout již jen soud (pokud vůbec rozkryje příslušné lichevní schéma, k čemuž nemá faktické ani odborné kapacity). Postoupením je rovněž rozmělňován vztah mezi předchozími iteracemi lichevního schématu, neboť taková plnění zůstávají u původního věřitele a spotřebitel nemá obvykle dostatečné právní povědomí, aby takovou okolnost spojil s postupníkem, který uplatňuje „následný“ úvěr. V tomto případě k postoupení nedošlo, zato však věřitel využívá nejméně dvou různých „identit“ ve formě různých webových prezentací (spotřebitelům jsou nabídky např. telefonovány či zasílány emailem a tím je zajištěno zdání spontaneity jejich jednání při sjednávání úvěrů s novým věřitelem). Celá taková úvěrová smlouva je tak fakticky celým vzájemně provázaným souborem zakázaných ujednání. Avšak nejen tato smlouva samotná, ale celé lichevní schéma, jejíž je smlouva součástí. Záměrem věřitele je zde právě nastolení zdání (pro spotřebitele, finančního arbitra i soud), že je sjednáván samostatný závazek, svébytná úvěrová smlouva, ačkoliv se jedná o pouhé (polo?)automatizované zopakování kontraktačního procesu dle lichevního schématu věřitele, na jehož iniciaci i obsah má spotřebitel (jednající v neznalosti absolutní neplatnosti jednání či momentální finanční tísni či v obojím současně) pramalý vliv a u něhož věřitel zpravidla splnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ pouze předstírá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. V této věci soud předchozí úvěry od téže žalobkyně soud pomíjí pro malý význam (60 Kč). Pokud by byly přítomny a časově či hodnotově na sebe navazovaly (a byly významnější dopadem), soud by je ve smyslu § 555 o. z. hodnotil jako jediný úvěrový závazek, resp. lichevní schéma, jehož jednotlivé mezikroky (iterace) v režii věřitele nelze považovat za platné právní jednání, které by mělo omezovat soud v rozhodnutí dle zásad spravedlnosti, tedy nad rámec formalisticky pojímané zásady projednací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. S odkazem na § 1970 tamtéž by tomu měla odpovídat i snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, toto ustanovení nicméně stanovuje: ledaže dlužník není za prodlení odpovědný a současně, že na úrok má nárok jen věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Nesplnění (resp. porušení) jednotlivých zákonných povinností na straně věřitele je již podrobně odůvodněno výše. S ohledem na některá rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (např. ve věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") již soud prvního stupně neví, jak lépe odůvodnit toto výslovné znění zákona, které soud prvního stupně ctí. Zejména tedy soud prvního stupně zdůrazňuje, že skutečně má za to, že věřitel, porušující své zákonné povinnosti, nemá žádný nárok na garantovaný zisk, má nést i případnou ztrátu (absencí jakéhokoliv zhodnocení a snížení o inflaci měny) a jeho ziskem je již to, pokud soud takové jednání neoznámí České národní bance k projednání správního deliktu (kde v případě opětovného postihu již hrozí ztráta licence k poskytování spotřebitelských úvěrů) či (v případech zjevné lichvy) nepodá proti věřiteli trestní oznámení. Absence jakékoliv shovívavosti k věřitele ze strany soudu v tomto ohledu nejen, že není projevem zaujatosti, ale naopak by ji při poskytování zakládala, a to k přímé újmě spotřebitele. Ani neochota spotřebitele takový dluh hradit na takovém závěru nic nemění, měnit nemůže a soud v tomto řízení v žádném případě nemá hodnotit úmysly spotřebitele a jakkoliv jej trestat za své závěry o úmyslech svému závazku dostát či nedostát. Naopak povinnost k hodnocení způsobu plnění povinnosti podnikajícího věřitele soud v tomto řízení má. Ostatně i znění § 87 odst. 1 ZoSÚ explicitně počítá jen s vrácením poskytnuté jistiny a žádný druh příslušenství pohledávky nezmiňuje, což koresponduje s jeho sankční povahou. Tento rozsudek je tak první legální a legitimní výzvou žalovanému k plnění, k jejímuž obsahu lze ve smyslu § 87 ZoSÚ přihlížet a která může v budoucnu založit počátek prodlení žalovaného s plněním dluhu. Výzva č. l. 16 na zaplacení 54 598,8 Kč takové účinky mít nemůže a nesmí, neboť usiluje o splnění protiprávního nároku. S přihlédnutím k § 87 ZoSÚ a stav závazků žalované soud navíc dospěl k závěru, že u žalovaného prakticky nelze dospět k závěru, že by byl zodpovědný za prodlení, přinejmenším nikoliv výlučně a primární zavinění prodlení leží na věřiteli, který se finanční tísně pokusil využít poskytnutím úvěru s lichevními parametry (stejně jako leží na předchozích pachatelích lichvy na žalovaném, které je v prvé řadě obětí a úvahy o jeho spoluzavinění mohou být vedeny až na samotném konci řetězce úvah). Přiznání nároku na úrok z prodlení by bylo zcela nepatřičnou odměnou pro věřitele, který přitom činil vše proto, aby se spotřebitel do prodlení dostal a mohl tak být doslova spoután lichevním schématem k dlouhodobé exploataci. Zdejší soud má výslovně za to, že takový následek stíhá bez výjimky každého věřitele, který sám porušil své kogentní právní povinnosti, když každé nesplnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ přitom nepochybně dosahuje intenzity správního deliktu, a stejně neobhajitelné jsou i případné lichevní parametry závazku či hrubý rozpor s dobrými mravy – přičemž vše je již předem součástí příslušného podnikatelského plánu a se závažnosti jednání spotřebitele (jakkoliv se může jevit nezodpovědným) je proto nelze principiálně vůbec porovnávat, a to nejen proto, že mu časově předchází a soud nemá žádný zákonný mandát se jím zabývat. Zdejší soud tedy explicitně dovozuje, že takto jednající věřitel nejen, že má utrpět sankci ztrátou jakéhokoliv výdělku, ale nepochybně má (absencí nároku na úrok z prodlení) i nést i sankci ztráty hodnoty jistiny za dobu mezi nezodpovědným poskytnutím a jejím postupným vrácením dle možností spotřebitele. V ideálním světě by totiž současně dále měl čelit i sankčnímu řízení České národní banky (ta se však zřejmě ani nezabývá úvěry, které věřitel deklaruje jako nespotřebitelské) a riziku ztráty oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, v případě lichvy pak následkům ještě podstatně horším. Rovněž ustanovení § 87 tamtéž umožňuje i zamítnutí nároku v případě, kdy ještě spotřebitel není schopen jej splácet, tím spíše lze nepřiznat samotný úrok z prodlení. Rovněž v souladu s důvody rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (následované např. ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") obecně není dán důvod pro přiznání úroku z prodlení dříve, než když dlužník neplní ani splátky jistiny, přiznané soudem po zkonstatování dopadu § 87 ZoSÚ. Věřitel v řízení (po zjištění absolutní neplatnosti závazku a důvodů k tomu vedoucích dokazováním) nesporoval neschopnost spotřebitele závazek splnit obratem, a pokud za takový projev lze považovat podání žaloby a požadavek na třídenní pariční lhůtu v jejím petitu, pak soud v řízení dostatečně zjistil aktuální poměry žalovaného dalšími důkazy. Žalovaný je předlužen a pokud bude schopen splácet jistinu, není již schopen generovat věřiteli jakýkoliv zisk, který by úrok z prodlení rovněž přinášel (neboť násobně převyšuje míru bazální inflace). Věřitel poskytoval prostředky masivně předlužené oběti úvěrů s lichevními parametry a ta tak není v prodlení ani v případě, že je povinna postupně jistinu dle svých možností vracet. Proto soud úrok z prodlení nepřiznává vůbec.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je předlužen a i pokud se bude aktivně domáhat všech svých spotřebitelských (i „podnikatelských“) práv, v nejlepším případě skončí s několika splátkovými kalendáři a splátky se budou kumulovat. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaným tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl roční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem, který se nezdráhá podílet se na vymáhání úvěru s lichevními parametry. Soud přiznal splátkový kalendář, což je skutečně mimořádné, nicméně stejně tak je mimořádná i míra predátorství několika poskytovatelů úvěrů, kteří se o masivně předluženého žalovaného doslova přetahovali a nyní se nezdráhají své pohledávky uplatňovat u soudu, jako kdyby snad registr NRKI neexistoval a neusvědčoval je hrubě amorálního a protiprávního jednání. Předlužení a následnou pasivitu lze drtivě většině dlužníků v řízení před soudy nepochybně vyčíst (což zdejší odvolací soud dělá ve vztahu k uplatnění spotřebitelských práv zcela pravidelně), na straně druhé pokud stát svou nečinností či nepochopením mnohem slabšího postavení spotřebitele a historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace či nedostatečného dohledu nad existující regulací (možnost pokut od Česká národní banky je omezena částkou 20 mil. Kč a k odnětí licence dochází jen mimořádně) dopouští podnikání s lichevními parametry, nelze se rezignaci žalovaných příliš divit. Ani se příliš nelze divit rezignaci žalovaných pokračovat ve splácení těchto závazků, jakmile si uvědomí jejich nesplnitelné parametry a skutečnost, že stát takové podnikání v průmyslovém měřítku umožňuje. Zda je to případ právě tohoto žalovaného, soud neví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (68,71 % s přihlédnutím k příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právě příslušenství je podstatou náročnosti těchto řízení pro soud i spotřebitele a musí být zohledněno), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (37,42 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 400 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Neúčelnost předžalobní výzvy soud odůvodnil již výše. Předžalobní výzva ani v této věci nebyla účelným pokusem o prevenci soudního řízení, a to z následujících důvodů. V prvé řadě toto řízení nemusí být nutně projevem neochoty žalovaného splnit závazek, ale především jeho neschopnosti splnit závazek z důvodů, které přinejmenším rovným dílem zavinil sám věřitel. Především věřitel požaduje (tento věřitel doslova v průmyslovém měřítku) podstatně více, než kolik mu dle práva náleží. Spotřebitel, který na takovou předžalobní výzvu nereaguje zaplacením, nemůže v důsledku toho čelit dalšímu sankčnímu následku. Nadto zde věřitel v části výzvou požadovaného plnění (tvrzenými náklady řízení) jednal jak v hrubém rozporu s dobrými mravy, tak i v rozporu s povinnostmi advokáta, když na požadování náhrady ve výši mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby v daný okamžik neměl oprávnění a odměnu stanovil i z lichevního navýšení. I touto výzvou je tak páchána lichva, tedy nejen zastupováním účastníka při jejím uplatňování, ale i požadováním přímého majetkového prospěchu lichevní povahy. Odměna by navíc náležela nejvýše ve výši snížené dle § 14b advokátního tarifu (neboť výsledkem těchto úkonů je pravidelně toliko formulářový návrh, nadto chronicky neúplný ohledně způsobilých tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ). Soud tak shledal, že taková předžalobní výzva je ekvivalentem nezaslané (řádné) předžalobní výzvy. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně tak nemá nárok na žádnou náhradu nákladů řízení. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně „konvalidovaly“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 12. 12. 2025 zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 11. 5. 2025 s jistinou 12 000 Kč, která měla být podnikatelským úvěrem. Za jistinu si nechala přislíbit 2 % denně, v daném případě 3 360 Kč za pouhých 14 dní. Žalobkyně uvádí, že zkoumá údaje o bankovních transakcích na účtu žalovaného skrze službu společnosti , právnická osoba, ., a pokud nesouhlasí, zašle ze svého účtu platbu 1 Kč žalobkyni. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení k podnikatelskému statusu úvěru, eventuelně k povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, ke sdělení všech dosavadních plnění mezi účastníky z předchozích úvěrových smluv, upozornil jej na nezpůsobilost předžalobní výzvy. V předchozích řízeních soud odpověď (přinejmenším včas) zpravidla neobdržel. V jednom z řízení žalobkyně doplnila, že na webové prezentaci , Anonymizováno, .cz je uvedeno, že úvěr je podnikatelský, více není třeba a soud nemá právo nahrazovat procesní pasivitu žalovaného (v takovém případě žalovaná vůbec pasivní nebyla, jde však o formulářová tvrzení). Navrhla vyžádat si sdělení banky o došlé jistině, nicméně sama k tomu důkaz předložila a soud neměl důvod dokazovat totéž i jinak. V samotných žalobních tvrzeních se uvádí pouze tolik, že „po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 2 735 Kč...“, z čehož soud dovodil, kolik žalovaná na závazek uhradila.2. V tomto řízení se soud opět žádné odpovědi ve stanovené lhůtě nedočkal. Návrh uvádí „po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč“. Soud tak předpokládá, že žalovaný na tento úvěr dosud ničeho neuhradil.3. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.4. Žalovaný zůstal v řízení pasivní. Soud k projednání věci již nenařizoval jednání, neboť žalobkyně se nikdy nedostavuje a tento žalovaný rovněž neprojevil o jednání (či o věc samu) žádný zájem. Jeho vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Bylo mu doručeno do jeho datové schránky, do které aktivně přistupuje.5. Soud v prvé řadě konstatuje, že nevydává rozsudek pro uznání, ani pro zmeškání, ani neschvaluje případný návrh smíru. Zkoumáním toho, zda věřitel řádně splnil povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18). Případné zjištění, že podnikatelský charakter závazku je pouhou cestou, jak se vyhnout omezením spotřebitelského úvěru, je zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Za chybné by senát 20C považoval vydání platebního rozkazu, i když by vydání platebního rozkazu soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti. V této věci zcela správně platební rozkaz vydán nebyl, s odkazem na hrubě nemravný úrok 2 % denně, což se týká jak spotřebitelských, tak podnikatelských úvěrů.6. Dále platí, že k absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem vždy nutně nevyplývá. V tomto případě však ano, neboť požaduje navýšení jistiny 12 000 Kč o 3 360 Kč za pouhých 14 dnů a jde tedy zjevně o jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Nadto se předžalobní výzvou pokusila domáhat 43 128 Kč, tedy zjevně v rozporu s § 122 ZoSÚ. Absurdní navýšení úvěru není průvodním znakem ani spotřebitelského úvěru, ani podnikatelského úvěru. Takové úvěry se od sebe liší v jiných parametrech, oproti takto absurdnímu úrokovému navýšení (byť nazývanému poplatkem) však jde o nuance. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného (který často dle svého vyjádření chce neplatný závazek splácet, což je bohužel zcela obvyklé u neinformovaného právního laika, který již byl konfrontován s propracovanými lichevními schématy nebankovních úvěrových společností) či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním.7. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. , spisová značka,  ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Přičemž dovozování možnosti spotřebitele vzdát se procesní ochrany tak, jak to vyplývá z ustanovení § 1815 o. z. u „toliko“ zneužívajících ustanovení, nelze u absolutně neplatných právních jednání ze žádného střízlivého výkladu závazkového a spotřebitelského práva dovozovat a uplatní se naopak obecný režim ochrany ve smyslu § 1812 odst. 2 o. z.: K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání , Jméno žalobkyně, ., která soud doslova zaplavuje nároky s lichevními parametry, a může tedy i v tomto případě být porušena i povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy potvrdilo. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl již obětí předchozích úvěrů s lichevními parametry dle NRKI a dle BRKI měl zesplatněné pohledávky z bankovních úvěrů. I takto tristní situace je u úvěrů tohoto věřitele pravidelným jevem a svědčí o záměrném poskytování úvěrů osobám v ekonomické tísni a za hrubého ignorování řádné péče věřitele. Takto formulovaných žalobních tvrzení (dovozujících absenci jakékoliv povinnosti nad rámec uvedení IČO spotřebitelem) od shodného původního věřitele již soud několik projednal a nepochybně jich bude přibývat, neboť jde o velmi propracované lichevní schéma, způsobilé paralyzovat adekvátní soudní přezkum v nalézacím řízení a ochranu spotřebitele.8. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba z „podnikatelského úvěru“ již není v současné éře doslova průmyslově realizované lichvy neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. V tomto případě se jedná o kombinaci eliminace spotřebitelské ochrany (údajný podnikatelský závazek), excesivního příslušenství, excesivního požadavku v předžalobní výzvě (které již za předchozí řízení bylo oznámeno České advokátní komoře). Sériové lichevní schéma soud v tomto případě rovněž zjistil, šlo však nejspíše jen o jeden úvodní úvěr s jistinou pouhých 3 000 Kč, který byl zřejmě přeplacen jen minimální částkou, a žalovaný zřejmě neprojevil žádnou snahu o splácení předmětného druhého úvěru a tím nenastartoval proces poskytování dalších a dalších úvěrů, s navyšující se jistinou, která však pravidelně pouze kompenzuje ztrátu z lichevní exploatace z předchozí iterace příslušného lichevního schématu. Spotřebitel se v předchozí analogické věci sp. zn. , spisová značka,  k jednání překvapivě dostavil (což je v praxi soudu skutečně raritní situace) a dokonce předložil vlastní důkazy, které hloubku problematiky tohoto podnikání ještě lépe nasvítily. Uvedl, že nejprve obdržel tři úvěry ze stránek žalobkyně, poté mu čtvrtý úvěr poskytla opět žalobkyně, ovšem přes stránky nazivnost.cz (soud ověřil, že stránky skutečně existují paralelně vedle sebe a mají i stejnou strukturu informací). Potvrdil, že věřitel zkoumal jeho historii na bankovním účtu, došlé platby vyhodnotil jako příjem, ačkoliv se jednalo o prostředky k nákupu jídel, které následně rozvážel klientům (tamní žalovaný byl kurýr). Dle výpisu účtu spotřebitel čerpal četné nebankovní úvěry od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., ale také bankovní úvěry. Bylo zjištěno, že z předchozích smluv tamní žalovaný jistiny výrazně přeplatil a dva předchozí úvěry na sebe těsně navazovaly, naposledy vyplacené jistině tak těsně předcházelo doplacení předchozích úvěrů s lichevními parametry. V této věci tomu teoreticky mohlo být obdobně, nicméně z registru NRKI zde nevyplývala obava, že nešlo o první pokus o úvěr (resp. o první větší úvěr) a tedy že by předcházely jiné transakce mezi účastníky v rámci téhož lichevního schématu, s výraznými přeplatky. Nízká jistina tomu také odpovídala a žalovaný soudu sám žádné dodatečné informace neposkytl, pravděpodobně se tak jako drtivá většina všech spotřebitelů domnívá, že soud lichvu pouze zpečetí a umožní soudnímu exekutorovi její vymožení.9. Ze zkušenosti senátu 20C ostatně vyplývá, že s cca 5 úvěry od těchto lichevně jednajících věřitelů je pro člověka běžného rozumu extrémně obtížné těmto požadavkům bez profesionální právní pomoci konstruktivně čelit a nejčastěji tak propadají naučené bezmoci a další komunikaci se vyhýbají, tedy i písemnostem soudu. Dokonce i schopnost spotřebitelů zorientovat se v čerpáních a úhradách po typicky rozsáhlé lichevní historii je krajně nepravděpodobná a vyžadovala by doslova mimořádné organizační schopnosti, neboť každý věřitel a několik inkasních agentur každého věřitele využívá k tíži spotřebitelů různé platební metody a různé platební dispozice. Ostatně i osoby, které svou situaci chtějí řešit oddlužením, poměrně často narazí na insolvenčního správce, který rovněž lichevní pohledávky nepopře a poté se spotřebitel oddlužuje splácením lichvy. Po několika letech neustálé devalvace podoby a společenské škodlivosti lichvy senátu 20C již nezbývá, než vypracovávat doslova naučná odůvodnění rozsudků a snažit se toto paradigma prolamovat. Z odborné literatury stojí za to odcitovat následující stať „V této souvislosti si musíme znovu uvědomit, že úmyslné vyvolávání situací vedoucích k likvidaci slabších účastníků občanskoprávních vztahů prostřednictvím lichvy, zvlášť pokud se ho lichvář dopouští opakovaně a soustavně, je jednáním velmi nebezpečným a dojde-li k jeho obecnému rozšíření, může to skončit až destabilizací celého společenského a právního systému. Z trestněprávního hlediska je totiž objektů zasažených lichvou více:1. majetek a majetková práva dlužníka,2. svoboda rozhodování dlužníka v ekonomických aktivitách,3. zájem na hospodářské stabilitě společnosti a zachování hranic spravedlnosti a slušnosti v občanskoprávních vztazích.Lichva je naprosto unikátní v tom, že negativně zasahuje dotčeného jednotlivce i společnost, v níž je uskutečňována a jako roušku pro svoji existenci přitom používá prostředků vymezených zákonem a zdánlivě dovolených. Není-li včas přesně pojmenována, vymezena a postižena, zneužívá lichvář státní mocenské mechanismy k prosazení vlastních ekonomických zájmů na úkor svých obětí (čili kompromituje celý společenský systém, protože používá k legalizaci jím páchaného bezpráví jeho legislativní nedokonalosti a sociálního nevědomí). Mělo by proto být jak v zájmu jednotlivců, tak v zájmu celé společnosti, aby byla lichva pranýřována, mimo jiné, i na poli trestního práva prostřednictvím trestních předpisů.“ (, adresa, , , Anonymizováno, , Lichva: , podezřelý výraz,  čin a společenský jev, , adresa, , Wolters Kluwer, 2014, kapitola 5.2.5). Civilní soudnictví v České republice bohužel zůstává k tomuto apelu převážně hluché a neustále jsou ke škodě obětí lichvy používány procesní instituty (schvalování smírů, rozsudky pro uznání a pro zmeškání, platební rozkazy, nezkoumání úvěruschopnosti) či je dokonce obhajováno právo systematicky predátorsky jednajících věřitelů a jejich právních zástupců na přiměřený zisk. Senát 20C zdejšího soudu se naopak domnívá, že by tyto subjekty měly čelit nejen symbolické pokutě od ČNB, za porušování povinností dle zákona č. 257/2016 Sb., ale především trestnímu postihu za poskytování úvěrů s lichevními parametry osobám ve zjevné finanční tísni (kterou nezřídka sami věřitelů cíleně vyvolávají předchozími iteracemi lichevního schématu – „úvěry“).10. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Předně žalobkyně ani k výslovné výzvě ničím neprokázala, že se jedná o podnikatelský úvěr. Skutečnost, že žalovaný uvedl ve smlouvě č. l. 10 IČO, postačuje k závěru, že žalovaný byl podnikatel, ale nepostačuje k závěru, že sjednal úvěr v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Totéž lze konstatovat o webové prezentaci žalobkyně, kterou soud v předchozích věcech vytiskl do spisu, a která nepochybně láká osoby s IČO na sjednání úvěru se zdůrazněním, že proces je online a jednoduchý. Prezentuje se úvěrem na 200 000 Kč, při kterém ve 12 měsíčních splátkách zájemce zaplatí 565 160,60 Kč. Nepokrytě se tedy veřejnosti prezentuje absolutně neplatným ujednáním (pro hrubý rozpor s dobrými mravy). Nebyl předložen ani výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, aby bylo prokázáno, že se věřitel vůbec zajímal o předmět podnikání žalovaného a jak s ním má takový úvěr souviset. Je notorietou z předchozích řízení, že žalobkyně úvěry sjednává skrze webové stránky nazivnost.cz či kreditkasa.cz, kde lichevní úrokovou sazbou exploatuje osoby s živností. Zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr logicky nebylo tvrzeno, proto již tím byl výsledek tohoto řízení determinován. Ve smlouvě byl sjednán excesivní úrok jak výše, byť vydávaný za poplatek. Tomuto poplatku se však nelze vyhnout a zjevně tak supluje obchodní úrok, ostatně je stanoven formou 2 % z jistiny denně (tj. 730 % ročně!), u vyšších jistin se spokojuje se sazbou 1 % denně. Současně byly sjednány poplatky za odklad splatnosti, jejich úhradu soud v této věci nezjistil a žalovaný je netvrdil (jinak by je soud ve prospěch žalovaného započetl na úhradu jistiny). Prodlení žalobkyně dovozuje po uplynutí 14 dnů, tedy ani z tohoto údaje výběr takového poplatku implicitně nevyplynul. Smlouva byla podepisována prostředky elektronické komunikace na dálku. Úvěr měl být splacen po 14 dnech částkou 15 360 Kč (v předchozí věci sp. zn. , spisová značka,  dokonce jiný žalovaný uvedl, že po něm bylo telefonicky žádáno více, než bylo sjednáno, na údajném pojistném za pojištění schopnosti splácet, které nesjednal). Byla doložena kontrolní platba 1 Kč (č. l. 13), ovšem bez uvedení data, což dle tvrzení v žalobě zřejmě znamená, že nebyly využity ani služby , právnická osoba, . Bylo doloženo zaslání částky 12 000 Kč dne 11. 5. 2025 na účet č. , č. účtu,  žalovaného, což soud považuje za dostatečné prokázání poskytnutí jistiny, žalovaný tvrzení o získání jistiny nesporoval, soud by tak neměl důvod k témuž zajišťovat další důkazy. K čemu soud důkazy opatřuje z úřední činnosti, je situace, kdy má podezření, že jsou zamlčovány jiné platby, přijaté od spotřebitele. Zde posloupnost platebních povinností, tvrzení a listin nenaznačovala, že by žalovaný byl exploatována např. dalšími poplatky za odklad splatnosti či předcházely dřívější úvěry s vyšším přeplatkem a předmětný závazek je pouze předstíraným právním jednáním (iterací) v rámci širšího lichevního schématu. Soud ověřoval výši přeplatku úvodní iterace lichevního schématu („úvěru“) ze dne 6. 4. 2025. Žalobkyně požadované informace odmítla poskytnout, soud si tak vyžádal výpis z účtu žalovaného od banky, a ta sdělila (č. l. 37 a násl.) že ke dni 12. 5. 2025 byly z účtu žalovaného provedeny mimo mnohé jiné dvě splacení úvěrů (2 478 Kč a 3 060 Kč na účet , č. účtu,  s variabilními symboly , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, ). Soud ověřoval, komu takový účet patří, dle sdělení banky č. l. 56 šlo o zprostředkovatele platebních služeb ThePay, a. s., a nešlo tedy nutně o jednoho shodného věřitele. Nicméně k dotazu soudu zprostředkovatel potvrdil (č. l. 58), že částka 3 060 Kč odešla právě na účet žalobkyně. Přeplatek pouhých 60 Kč však zjevně nepředstavuje důvod k ex offo ochraně spotřebitele. Zda žalovaný uhradil na předchozí „úvěr“ i jiné plnění, neměl soud již kapacity (při pasivitě spotřebitele) zjišťovat.11. Senát 20C je pravidelně za tuto procesní iniciativu kritizován, nicméně tradiční doktrína občanského soudního řízení sporného (poznamenaná stále i porevolučním znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) v žádném případě není plně připravena na ochranu spotřebitele vůči systematické lichvě. Pouhá zásada projednací, uplatňovaná jako bezvýjimečné pravidlo, je zcela zjevně nesprávným a přepjatě formalistickým přístupem, který nemůže nijak ochránit oběti lichvy před většinou současných lichevních schémat (které nejsou pouhým příslušenstvím jistiny a navíc požadovaným v tomtéž řízení). Senát 20C tedy neváhá důsledně využívat jak informace, které má z předchozí úřední činnosti, resp. z předchozích řízení (§ 121 o. s. ř.), tak i informace, které získá z důkazů, opatřených postupem dle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. (Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.), neboť jde pravidelně o důkazy, které měl věřitel povinnost zkoumat (zde sám tvrdí, že zkoumá obsah účtu klientů, resp. má sám povědomí o všech vzájemných „úvěrech“, což je kruciální součást úvahy o úvěruschopnosti dlužníka) či jsou mu známy, ale odmítá chybějící skutková tvrzení doplnit a prokázat je. Právě tak extrémní procesní situace, jako je ochrana spotřebitele (zjevně slabší strany) před lichvou (která se stala u nebankovních spotřebitelských úvěrů fakticky masovou eventualitou), je mimořádně vhodnou příležitostí k uplatnění těchto postupů, tvořících zákonnou výjimku z projednací zásady, které nemohou zůstat prázdnými a nikdy nevyužitelnými ustanoveními.12. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování i zaslání (č. l. 17) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 54 598,80 Kč, z toho na údajné mimosmluvní odměně dokonce 11 470,80 Kč. Požaduje uhradit plnění ze závazku, který považuje za platný, nikoliv tedy pouhou poskytnutou jistinu z absolutně neplatného úvěru (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ) – upomínka tak ani nezakládá počátek prodlení spotřebitele (tj. s odkazem na § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ nezakládá nárok na úrok z prodlení). Soudní řízení tak muselo proběhnout i proto, aby se spotřebiteli vůbec dostalo soudní ochrany před lichvou a taková předžalobní upomínka paradoxně žalovaného odpovědnosti za konání soudního řízení zbavuje. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 54 598,80 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele a jak z hlediska žalobkyně, tak z hlediska advokáta, jde o jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy. Nadto se domáhá odměny za tři úkony právní služby, ačkoliv není zřejmé, co je oním třetím úkonem (tímto prvkem lichevního schématu se Česká advokátní komora zabývat neodmítá a vede příslušné řízení, jiný advokát byl již za analogické jednání kárně postižen sankcí 150 000 Kč – rozhodnutí však soudu nebylo zasláno jinak, než anonymizovaně cestou zákona č. 106/1999 Sb. a překvapivě nebylo dokonce ani zveřejněno v Bulletinu advokacie v rubrice „Z kárné praxe“ tak, aby se o jeho existenci vůbec někdo třetí dozvěděl).13. Žalobkyně žádné zkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet netvrdila, natož aby předložila výpis z účtu žalovaného prostřednictvím jí deklarovaných služeb třetích stran či výpis z úvěrových registrů. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez příslušné míry opatrnosti. Zde je však zřejmé, že žalobkyně vsadila na model úplného obcházení této povinnosti tím, že úvěry poskytuje osobám s živností a vydává je tedy za podnikatelské úvěry. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru BRKI a NRKI. Většina žalovaných další a další úvěry s lichevními parametry sjednává právě z iracionálního strachu z exekučního postihu, jen menšina žalovaných jedná s ryze podvodným úmyslem vylákat plnění a úvěry nesplácet. U tohoto žalovaného je zjevně patrná snaha úvěry splácet, současně je logické, že u lichevních úvěrů je ekonomická kapacita běžného člověka brzy vyčerpána a dostává se do legálně neřešitelných situací (s výjimkou ukončení podnikání a oddlužení).14. Soud si zajistil kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného (od společnosti , právnická osoba, .) – č. l. 24. Dle něj žalovaný měl již k lednu 2025 tři bankovní úvěry od , právnická osoba, ., zesplatněné pro prodlení. Z nebankovní části byl již obětí nejméně dvou úvěrů od , právnická osoba, , se zjevně lichevními parametry, v obvyklém paralelním schématu (úvěry z 30. 1. 2024 a souběžný z 4. 3. 2024), které žalovaný zřejmě nějak koncem roku 2025 doplatil. Z toho však nelze dovozovat žádný pozitivní moment, neboť přeplatil částku 30 000 Kč zřejmě částkou okolo 25 167 Kč (představující pouhé nesankční smluvní příslušenství) a vystavil se tak pravděpodobně tísni. Ani dle jednoho z registrů tak nebyl bonitní a úvěruschopný - natož pak v kombinaci obou.15. Současně je zřejmé, že případné podnikání žalovaného navazuje na existující spotřebitelské závazky a následně vznikající úvěrové závazky od nich nelze oddělovat, tak jako nelze oddělit rozpočet žalovaného od rozpočtu podnikajícího žalovaného. Přinejmenším ne bez náležitého zkoumání povahy podnikání a účelu použití dalších prostředků. Soud dále neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. úvěry s lichevními parametry od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno,  , právnická osoba, ., , Anonymizováno, ’s , Anonymizováno, , s. r. o., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., koncernu , Anonymizováno,  a dalších, což zakládá potřebu zkoumání i dalších registrů, např. , Anonymizováno, . Resp. v případě , právnická osoba, ., je z výpisu č. l. 46 p. v./50 p. v. zřejmé, že přítomné byly.16. Dále jelikož je žalovaný živnostníkem, tak také od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“ (což zahrnuje i společnosti, poskytující úvěry jak spotřebitelům, tak podnikatelům, mnohdy pod legendou jiného úvěrové obchodní značky či jiných webových stránek), jejichž úvěry senát 20C rovněž vždy považuje za absolutně neplatné hned z několika samostatných důvodů a současně je považuje za spotřebitelské závazky, neboť desítky věřitelů v současnosti poskytují živnostníkům tyto úvěry s legendou, že pro spojitost úvěru s podnikáním postačuje, že má zájemce o úvěr IČO a o úvěr se sám přihlásí (což je samozřejmě v přímém rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů). Součástí tohoto lichevního schématu je často i dovozování nároku na 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi podnikateli). Některé specializované společnosti licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů ani nemají (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, .). Tyto všechny úvěry rovněž v NRKI nefigurují, lze se tedy obávat, že jich žalovaný sjednal ještě více, než je soudu v daný okamžik již známo.17. Žalobkyně tedy zjevně do NRKI mohla nahlédnout (když do ní zadávala svůj údajně podnikatelský úvěr, vedený jako „osobní úvěr“), musela si být vědoma, že jedná s obětí nejméně dvou lichevních úvěrů, z výpisu účtu žalovaného by odhalila úvěry dalšího lichevně jednajícího nebankovního věřitele, a tyto skutečnosti ignorovala. Účast na NRKI je dobrovolná, je podmíněna zadáváním všech závazků, a to umožňuje účastníkovi získávat lustrace dlužníků za zvýhodněnou cenu (zpravidla za méně než 100 Kč, dle počtu lustrací za rok). Takovou míru zanedbání nelze považovat za řádnou péči hospodáře ani vést vážně míněnou polemiku o tom, zda se mohlo jednat o podnikatelský úvěr. Žalobkyně tedy sice o způsobu zjišťování souvislosti úvěru s podnikáním žalovaného nic netvrdí, obsahem registru je však usvědčena, že jednala tak, jako by poskytovala spotřebitelský úvěr a opět se vědomě dopustila pokusu o lichvu. Je zjevné, že žalovaný je jen další příkladem toho, jak bezbřehé je ignorování zákonných limitů poskytování nebankovních úvěrů těmito (a mnoha dalšími) nebankovními poskytovateli, kteří o sobě navzájem vědí a masivní předlužení spotřebitelů pro ně není překážkou, ale predátorskou příležitostí.18. V jiných řízeních, kde je projednáván poslední ze série úvěrů, je zjevné, že doklad o platbě nutně nevyjadřuje míru případného bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť je součástí lichevního schématu sériových úvěrů, předstírajících samostatná právní jednání, ačkoliv jde o komplexní soubor vzájemných transakcí. Podmínkou poskytnutí jistiny následného úvěru je doplacení úvěru předchozího, formálně oddělovat výplatu jistiny od předchozího plnění by tak bylo projevem přepjatého procesního formalismu a v podstatě přistoupením soudu na lichevní schéma věřitele. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 (C-377/14) ve věci , jméno FO,  a , jméno FO,  proti , právnická osoba, ., platí (3. výrok), že článek 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, jakož i bod I přílohy I této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Za takovou situaci je třeba považovat právě i situace, kdy si věřitel zajistí, že se tyto platby od spotřebitele realizují v úzké časové i funkční vazbě před poskytnutím jistiny. V této věci soud sice předchozí úvěr žalobkyně zjistil, ale přeplatek 60 Kč je zjevně zanedbatelný, proto se jím soud nezabývá a uvádí tuto pasáž odůvodnění pouze pro úplnost.19. Dle odůvodnění o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024 ve sp. zn. , spisová značka,  se zejména podává, že dovolateli lze přisvědčit v tom, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Nicméně nelze klást stejné požadavky na prověřování v podnikatelských vztazích a vztazích spotřebitelských. Dle ustálené rozhodovací praxe není nutné, aby věřitel zkoumal příjmy povinné osoby či její dluhy z veřejných zdrojů apod., postačuje, vychází-li ze znalosti nemovitého majetku povinné osoby, znalosti jejího podnikání (angažovanost v obchodních společnostech), případně příjmů osob alespoň navenek provázaných (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.04.2023, sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. , spisová značka, ). Je tedy zřejmé, že pozice poskytovatelů těchto úvěrů, kteří se snaží přesvědčit soud o absenci rozumných postupů při zkoumání bonity zájemce o úvěr, ač vystupuje v pozici podnikatele, je zcela lichá.20. Žalobkyně měla zjistit, že žalovaný je předlužen jako spotřebitel a že tedy úvěr nelze poskytnout s legendou, že je zde souvislost s podnikáním. Okolnost způsobu obživy (z podnikání) žalovaného je v tomto kontextu naprosto marginální souvislostí. Navíc je zjevné, že žalovaný úvěry nehradil, poskytnutí předmětného úvěru tak bylo ze strany žalobkyně doslova hloupé, nicméně praxe ukazuje, že i několik let trvající exekuční vymáhání může být dobrou investiční příležitostí, pokud soud (navzdory výslovné dikci § 1970 o. z.) přizná nárok na úrok (z prodlení) a do podnikání žalobkyně vertikálně integrován i příjem právního zástupce, inkasních agentur a soudního exekutora.21. Na webové prezentaci v sekci „, adresa,  zpracování osobních údajů“ (notorieta z předchozích řízení) nicméně sama žalobkyně prezentuje, že (čl. 2.9) uskutečňuje dotazy na úvěrové registry, majetkové evidence či jiné databáze vedoucí informace o majetku... a výsledná zjištění použije pro ověření bonity, platební morálky a důvěryhodnosti klienta, popřípadě na základě zjištěných informací ověří správnost údajů poskytnutých klientem. V čl. 2.3, 2.5 a 2.6 informuje, že údaje od klienta zadává do databází CBCB (BRKI), CNCB (NRKI) a , právnická osoba, . Není jasné, proč by údaje o nebankovním závazku předávala CBCB, ale zřejmě jde o obvyklé laické nerozlišování dvou různých databází od kombinovaných výstupů skrze služby třetích stran. Ostatně úvěry do NRKI sama zapisuje (ač to někteří poskytovatelé úvěrů s lichevními parametry vůbec nečiní, např. , právnická osoba, , koncern CFIG a další). Je tedy zřejmé, že skutková tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá a sama si dobře uvědomuje, že bez zkoumání bonity klientů by bylo její podnikání absurdní. Ostatně sama ve skutkových tvrzeních připouští, že pokud klient souhlasí, zkoumá skrze služby , právnická osoba, ., údaje o transakcích na účtu klienta. Je tedy zjevné, že věřitel ve skutečnosti získává informace o bonitě od klienta, využívá informace z databází o spotřebitelských úvěrech klienta a jeho bonitu posuzuje v rozsahu, jaký je typicky potřebný právě při poskytování spotřebitelských úvěrů - ovšem následně mu poskytuje údajně ryze podnikatelský úvěr. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.22. Exekuční řízení žalovaný zjevně neměl, soud je neeviduje a přitom dle č. l. 20 byl vždy obecným soudem žalovaného. Pro úplnost odůvodnění lze konstatovat, že údaj z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) je v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z CEE oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Poskytnutí úvěru osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu, pak zpravidla nelze považovat za zodpovědné jednání věřitele. Náklady ověření stavu CEE se pohybují v řádu desítek Kč, ať již je zajišťuje sám věřitel, či je má předložit sám dlužník. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích bonity spotřebitelů svědčily o žalovaném lépe (v době poskytování zápůjček, soud má přehled pouze o současném stavu databáze, v níž se neuchovávají údaje starší 4 let), když již v roce 2023 proti němu byla povolena první z mnoha následných exekucí. V předchozích řízeních soud zjistil, že žalobkyně je schopna úvěrovat i osoby, podléhající vícenásobnému exekučnímu inhibitoriu, v tomto případě to zjištěno nebylo.23. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 419 občanského zákoníku platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Např. dle odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka,  platí, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013) je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Žalobkyně ničím neprokázala, že by poskytování úvěrů jakkoliv souviselo s živností žalovaného. Žalobkyně zřejmě ani netušila, v jaké oblasti se žalovaný živí (a neví to ani soud, i když si pořídil výpis č. l. 19, který obsahuje vodoinstalatérství, topenářství a obecný obchod). Pokud žalobkyně založila své jednání na poskytování těchto úvěrů spotřebitelům na pouhém faktu, že jsou živnostníci (provozuje webové stránky „nazivnost.cz“), pak zcela zjevně obchází zákonné povinnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť živnost je zcela zjevně podmínkou nutnou, avšak hrubě nedostatečnou. Žalobkyně si je nepochybně velmi dobře vědoma, že se pohybuje v segmentu spotřebitelů a že tímto postupem úvěruje velké množství osob, které nejednají v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně je s tím nepochybně dlouhodobě srozuměna a tento stav jí vyhovuje, tak jako vyhovuje nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů systematicky poskytovat úvěry masivně předluženým obětem předchozích lichevních závazků. Žalobkyně tedy měla povinnost zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, neboť neučinila prakticky nic pro zjištění, že poskytuje podnikatelský úvěr mimo režim spotřebitelské ochrany. Zjevně tak s ohledem na svůj úvěrový model systematicky činí pravidelně.24. Poskytování úvěru s lichevními parametry nelze odůvodnit charakterem úvěru coby podnikatelského. Podnikatel není osobou, která by musela trpět úrok, považovaný za hrubě rozporný s dobrými mravy. Za podnikatelský úvěr je považován úvěr s obdobnými parametry, jako úvěr spotřebitelský, pouze se bonita zkoumá jinými způsoby a navýšení jistiny se realizuje dle odlišných kritérií. Status podnikatele neopravňuje nikoho, aby podnikatele exploatoval úvěrem s lichevními parametry. A i u podnikatelského úvěru je třeba připomenout, že lichevní parametry úvěru činí jakékoliv zkoumání nesmyslným a druhotným a primárním důvodem absolutní neplatnosti se nutně musí stát samotný lichevní charakter úvěru (senát 20C odmítá menšinovou doktrínu zachování části ujednání úvěru, která lze „oddělit“ – již s odkazem na § 576 o. z., kde je zřejmé, že žalobkyně by bez lichevní exploatace úvěr vůbec neposkytovala, když jiné zřejmě vůbec ani neposkytuje). Zásadně se tyto druhy úvěrů nemají důvod odlišovat v úrocích v řádech vyšších desítek procent navýšení, natož ještě vyšších. Žalobkyně zjevně sbírá údaje jako o spotřebiteli, žádnou listinu, kde svá zjištění případně konsoliduje, však soudu nepředložila. Stejně tak žalobkyně zadává údaje o svých úvěrech do registru NRKI (CNCB) a má tedy možnost do něj i nahlížet, avšak v řízení nic netvrdí.25. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že by úvěr měl charakter závazku mezi podnikateli, soud jej posuzuje jako úvěr spotřebitelský.26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.27. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.28. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Takto byla postižena např. společnost , právnická osoba, . , právnická osoba, , , právnická osoba,  (i , právnická osoba, , se kterou žalovaný sjednal úvěr po předmětném úvěru), u některých další z registru NRKI žalované jsou dle povědomí soudu řízení vedena (ostatně právě senát 20C se je snažil iniciovat, neboť prakticky všichni nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů postupují analogicky a registry NRKI svědčí především o tom, že je věřitelé vůbec nepoužívají k adekvátnímu účelu). Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ).29. Hranice smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci je poskytovaný úrok tak vysoký, že by prověření poměrů mělo dosahovat vysoké míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku. Účelem tohoto úvěru je však spíše inkasovat nepřiměřeně vysoké poplatky za odklad splatnosti, kterými ovšem spotřebitel neumořuje jistinu a které nejsou věřiteli v případě nutnosti následného soudního řízení v žalobách vůbec deklarovány (případně jsou dokonce maskovány stále aktualizovanou „novou“ úvěrovou smlouvou“, která před soudní mocí maskuje předchozí úvěrové vztahy účastníků). Takové jednání však sankcionuje již sama Česká národní banka, neboť dovozuje, že takový poplatek zakládá povinnost opětovně zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet (a prakticky ji současně i popírá). Za takového stavu registru nemůže společnost, která sama do takového registru přispívá a tedy z něj může i čerpat, považovat spotřebitele za bonitního k poskytnutí jakéhokoliv úvěru (než ryze bezplatného či konsolidačního). Současně se tento věřitel pokouší vyhnout se povinnostem, vyplývajícím ze spotřebitelské ochrany, poskytováním úvěrů výhradně osobám s živnostenským oprávněním, což je model, který využívají i četné další nebankovní společnosti, dokonce i ty, které souběžně nabízejí i úvěry spotřebitelské. Žalobkyně dokonce provozuje nejméně dvě různé webové prezentace (soudu není známo, zda další z nich je nazivnost.com, kterou spravuje společnost BrainCom OU z Talinu).30. Sjednaný úvěr je tak ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. od počátku (ex tunc) absolutně neplatný. V daném případě tak lze přiznat s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na plnění, které žalovaný obdržel. Z výše odkazovaných rozhodnutí je zřejmé, že soud má z úřední moci posuzovat aspekty úvěru tak, aby zachoval ochranu spotřebitele bez ohledu na způsoby, jaké věřitel vymyslí ve snaze odčerpat nepřiměřené navýšení spotřebitelského úvěru. Zde lze za takové nepřiměřené ujednání považovat zejména systém poplatků za odklad splatnosti a rovněž opětovné poskytování úvěrů, aniž by byl brán ohled na povinnosti dle § 86 ZoSÚ. Již první využití odkladu splatnosti je zjevným důvodem k opětovnému a o to důkladnějšímu přezkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Takový závěr ostatní sdílí i Česká národní banka a vyjádřila jej v sankčním rozhodnutí (např. sp. zn. , Anonymizováno, , jak výše) ve věci věřitele (masivně poskytujícího tento typ úvěrů), které je veřejně dostupné na webovém vyhledávači rozhodnutí ČNB. Není jisté, zda i v této věci k výběru těchto poplatků došlo. Z praxe soudu vyplývá, že záznam v NRKI není v tomto kontextu jednoznačně interpretovatelný a různé varianty jsou možné. Stejně tak z praxe soudu vyplývá, že ony poplatky za odklad splatnosti jsou stejně excesivní, jako úroky, resp. poplatky, vymáhané z jistiny za shodné období. Zde však jiné informace soud nemá.31. Proto soud přiznal nárok na celou jistinu 12 000 Kč. Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).32. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, kterých by v předložené smlouvě dovodil nejméně dvě (úrok ve formě poplatku ve výši hrubě rozporné s dobrými mravy; absolutně neplatné ujednání poplatku za odklad splatnosti). V této souvislosti je neustále třeba odkazovat na rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2000, (C-240/98 a C-244/98) ve věci , jméno FO,  , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  , jméno FO,  , Anonymizováno,  , jméno FO,  Copano , Anonymizováno, , v němž byla analogická otázka vyřešena se závěrem, že ochrana poskytovaná Směrnicí Rady č. 93/13/EHS spotřebitelům vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená ve smlouvě, kterou přezkoumává, nepřiměřená. Uvedený závěr je přitom součástí ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 79/2013 – dále jen „R 79/2013“). Systém ochrany zavedený směrnicí č. 93/13/EHS vychází z myšlenky, že se , Anonymizováno,  nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudek ve věci , jméno FO,  Editorial a Salvat Editores, bod 25, a rozsudek ze dne 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05). Článek 6 odst. 1 směrnice č. 93/13/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že spotřebitel není zneužívající smluvní klauzulí vázán a že v tomto ohledu není nezbytné, aby tuto klauzuli nejprve úspěšně napadl. Vnitrostátní soud má povinnost posoudit z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Považuje-li takovouto smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2009 ve věci , jméno FO,  , Anonymizováno, , C-243-08). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka,  může být „přeúvěrováním“ (v ekonomickém smyslu) s povinností opětovného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i pouhé sjednání dodatečné sankce v rámci splátkového kalendáře k uznání stávajícího úvěrového závazku. Tím spíše je „přeúvěrováním“ sjednání navazujícího úvěru, který s předchozím hodnotově souvisí, i když se cíleně vyhýbá poukazování na existenci předchozích úvěrů (i kdyby jen pojmenováním „konsolidační“). Např. ujednání písm. l) (ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci) je však natolik blízké parametrům projednávané úvěrové smlouvy, že za zakázané ujednání je v tomto smyslu třeba považovat i ujednání všech typů plnění spotřebitele (úroky, poplatky, smluvní sankce). Rovněž zakázané ujednání písm. g) (dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran) či h) (umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit), resp. odst. 2 písm. b) (odkládají určení ceny až na dobu plnění) je blízké oprávnění věřitele sdělit výši poplatku za odklad splatnosti až následně skrze své webové rozhraní, když předtím učinil vše proto, aby spotřebitel nebyl schopen takto vysokou jistinu jednorázově v krátké lhůtě vrátit a byl donucen k hrazení takových poplatků. Rovněž zakázané ujednání písm. m) (vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek, omezují důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl prokázat podnikatel) je naplněno již existencí webového účtu spotřebitele, jehož obsah zpětně nelze zpřístupnit spotřebiteli a nemá jej tak možnost ani předložit soudu. Soud tak nemá možnost ověřit, zda vygenerovaný podpis spotřebitele na žalobkyní předložené úvěrové smlouvě odpovídá dokumentu, který měl spotřebitel před sebou, když souhlas technickými prostředky vyjadřoval. Rovněž písm. n) (zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen) koresponduje se situací spotřebitele, který si až dodatečně uvědomí svou neúvěruschopnost a místo snížení jistiny hradí v právním omylu (že je smlouva platná) toliko úrok, poplatek či smluvní sankci. Na ujednání s tak vysokým navýšením (i kdyby bylo určení došlých plateb ve smlouvě zapracováno) ostatně nelze nikdy hledět jako na platné. Rovněž písm. o) (zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní) a odst. 2 písm. c) (vylučují nebo omezují právo spotřebitele vůči podnikateli v případě nesplnění povinnosti ze strany podnikatele, včetně možnosti započtení pohledávky spotřebitele proti pohledávce podnikatele) vyjadřuje situaci spotřebitele, který má plnit věřiteli, který nesplnil zákonnou povinnost dle § 86 ZoSÚ či (tak jako v projednávané věci) neposkytl spotřebiteli jistinu, neboť pouze vrátil část toho, co krátce předtím od spotřebitele protiprávně odčerpal a vystavil spotřebitele tísni. Věřitel si pak pouze zvolí, zda bude pokračovat v lichevním schématu či zda zpeněží informace o spotřebiteli jejich prodejem jinému obdobnému věřiteli. Celá koncepce lichevního schématu je pak sama o sobě blízká odst. 2 písm. p) (umožňují podnikateli postoupit smlouvu, může-li to vést ke zhoršení postavení spotřebitele) rovněž vystihuje postavení spotřebitele, neboť velká část těchto závazků je postupována na subjekty, které již nejsou ohroženy postihem ze strany ČNB pro porušování § 86 a 122 odst. 3 a 4 ZoSÚ, v důsledku čehož jsou spotřebitelé méně chráněni a ochranu tak může poskytnout již jen soud (pokud vůbec rozkryje příslušné lichevní schéma, k čemuž nemá faktické ani odborné kapacity). Postoupením je rovněž rozmělňován vztah mezi předchozími iteracemi lichevního schématu, neboť taková plnění zůstávají u původního věřitele a spotřebitel nemá obvykle dostatečné právní povědomí, aby takovou okolnost spojil s postupníkem, který uplatňuje „následný“ úvěr. V tomto případě k postoupení nedošlo, zato však věřitel využívá nejméně dvou různých „identit“ ve formě různých webových prezentací (spotřebitelům jsou nabídky např. telefonovány či zasílány emailem a tím je zajištěno zdání spontaneity jejich jednání při sjednávání úvěrů s novým věřitelem). Celá taková úvěrová smlouva je tak fakticky celým vzájemně provázaným souborem zakázaných ujednání. Avšak nejen tato smlouva samotná, ale celé lichevní schéma, jejíž je smlouva součástí. Záměrem věřitele je zde právě nastolení zdání (pro spotřebitele, finančního arbitra i soud), že je sjednáván samostatný závazek, svébytná úvěrová smlouva, ačkoliv se jedná o pouhé (polo?)automatizované zopakování kontraktačního procesu dle lichevního schématu věřitele, na jehož iniciaci i obsah má spotřebitel (jednající v neznalosti absolutní neplatnosti jednání či momentální finanční tísni či v obojím současně) pramalý vliv a u něhož věřitel zpravidla splnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ pouze předstírá.33. V této věci soud předchozí úvěry od téže žalobkyně soud pomíjí pro malý význam (60 Kč). Pokud by byly přítomny a časově či hodnotově na sebe navazovaly (a byly významnější dopadem), soud by je ve smyslu § 555 o. z. hodnotil jako jediný úvěrový závazek, resp. lichevní schéma, jehož jednotlivé mezikroky (iterace) v režii věřitele nelze považovat za platné právní jednání, které by mělo omezovat soud v rozhodnutí dle zásad spravedlnosti, tedy nad rámec formalisticky pojímané zásady projednací.34. S odkazem na § 1970 tamtéž by tomu měla odpovídat i snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, toto ustanovení nicméně stanovuje: ledaže dlužník není za prodlení odpovědný a současně, že na úrok má nárok jen věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Nesplnění (resp. porušení) jednotlivých zákonných povinností na straně věřitele je již podrobně odůvodněno výše. S ohledem na některá rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (např. ve věci sp. zn. , spisová značka, /, spisová značka, ) již soud prvního stupně neví, jak lépe odůvodnit toto výslovné znění zákona, které soud prvního stupně ctí. Zejména tedy soud prvního stupně zdůrazňuje, že skutečně má za to, že věřitel, porušující své zákonné povinnosti, nemá žádný nárok na garantovaný zisk, má nést i případnou ztrátu (absencí jakéhokoliv zhodnocení a snížení o inflaci měny) a jeho ziskem je již to, pokud soud takové jednání neoznámí České národní bance k projednání správního deliktu (kde v případě opětovného postihu již hrozí ztráta licence k poskytování spotřebitelských úvěrů) či (v případech zjevné lichvy) nepodá proti věřiteli trestní oznámení. Absence jakékoliv shovívavosti k věřitele ze strany soudu v tomto ohledu nejen, že není projevem zaujatosti, ale naopak by ji při poskytování zakládala, a to k přímé újmě spotřebitele. Ani neochota spotřebitele takový dluh hradit na takovém závěru nic nemění, měnit nemůže a soud v tomto řízení v žádném případě nemá hodnotit úmysly spotřebitele a jakkoliv jej trestat za své závěry o úmyslech svému závazku dostát či nedostát. Naopak povinnost k hodnocení způsobu plnění povinnosti podnikajícího věřitele soud v tomto řízení má. Ostatně i znění § 87 odst. 1 ZoSÚ explicitně počítá jen s vrácením poskytnuté jistiny a žádný druh příslušenství pohledávky nezmiňuje, což koresponduje s jeho sankční povahou. Tento rozsudek je tak první legální a legitimní výzvou žalovanému k plnění, k jejímuž obsahu lze ve smyslu § 87 ZoSÚ přihlížet a která může v budoucnu založit počátek prodlení žalovaného s plněním dluhu. Výzva č. l. 16 na zaplacení 54 598,8 Kč takové účinky mít nemůže a nesmí, neboť usiluje o splnění protiprávního nároku. S přihlédnutím k § 87 ZoSÚ a stav závazků žalované soud navíc dospěl k závěru, že u žalovaného prakticky nelze dospět k závěru, že by byl zodpovědný za prodlení, přinejmenším nikoliv výlučně a primární zavinění prodlení leží na věřiteli, který se finanční tísně pokusil využít poskytnutím úvěru s lichevními parametry (stejně jako leží na předchozích pachatelích lichvy na žalovaném, které je v prvé řadě obětí a úvahy o jeho spoluzavinění mohou být vedeny až na samotném konci řetězce úvah). Přiznání nároku na úrok z prodlení by bylo zcela nepatřičnou odměnou pro věřitele, který přitom činil vše proto, aby se spotřebitel do prodlení dostal a mohl tak být doslova spoután lichevním schématem k dlouhodobé exploataci. Zdejší soud má výslovně za to, že takový následek stíhá bez výjimky každého věřitele, který sám porušil své kogentní právní povinnosti, když každé nesplnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ přitom nepochybně dosahuje intenzity správního deliktu, a stejně neobhajitelné jsou i případné lichevní parametry závazku či hrubý rozpor s dobrými mravy – přičemž vše je již předem součástí příslušného podnikatelského plánu a se závažnosti jednání spotřebitele (jakkoliv se může jevit nezodpovědným) je proto nelze principiálně vůbec porovnávat, a to nejen proto, že mu časově předchází a soud nemá žádný zákonný mandát se jím zabývat. Zdejší soud tedy explicitně dovozuje, že takto jednající věřitel nejen, že má utrpět sankci ztrátou jakéhokoliv výdělku, ale nepochybně má (absencí nároku na úrok z prodlení) i nést i sankci ztráty hodnoty jistiny za dobu mezi nezodpovědným poskytnutím a jejím postupným vrácením dle možností spotřebitele. V ideálním světě by totiž současně dále měl čelit i sankčnímu řízení České národní banky (ta se však zřejmě ani nezabývá úvěry, které věřitel deklaruje jako nespotřebitelské) a riziku ztráty oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, v případě lichvy pak následkům ještě podstatně horším. Rovněž ustanovení § 87 tamtéž umožňuje i zamítnutí nároku v případě, kdy ještě spotřebitel není schopen jej splácet, tím spíše lze nepřiznat samotný úrok z prodlení. Rovněž v souladu s důvody rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka,  (následované např. ve sp. zn. , spisová značka, ) obecně není dán důvod pro přiznání úroku z prodlení dříve, než když dlužník neplní ani splátky jistiny, přiznané soudem po zkonstatování dopadu § 87 ZoSÚ. Věřitel v řízení (po zjištění absolutní neplatnosti závazku a důvodů k tomu vedoucích dokazováním) nesporoval neschopnost spotřebitele závazek splnit obratem, a pokud za takový projev lze považovat podání žaloby a požadavek na třídenní pariční lhůtu v jejím petitu, pak soud v řízení dostatečně zjistil aktuální poměry žalovaného dalšími důkazy. Žalovaný je předlužen a pokud bude schopen splácet jistinu, není již schopen generovat věřiteli jakýkoliv zisk, který by úrok z prodlení rovněž přinášel (neboť násobně převyšuje míru bazální inflace). Věřitel poskytoval prostředky masivně předlužené oběti úvěrů s lichevními parametry a ta tak není v prodlení ani v případě, že je povinna postupně jistinu dle svých možností vracet. Proto soud úrok z prodlení nepřiznává vůbec.35. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je předlužen a i pokud se bude aktivně domáhat všech svých spotřebitelských (i „podnikatelských“) práv, v nejlepším případě skončí s několika splátkovými kalendáři a splátky se budou kumulovat. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaným tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl roční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem, který se nezdráhá podílet se na vymáhání úvěru s lichevními parametry. Soud přiznal splátkový kalendář, což je skutečně mimořádné, nicméně stejně tak je mimořádná i míra predátorství několika poskytovatelů úvěrů, kteří se o masivně předluženého žalovaného doslova přetahovali a nyní se nezdráhají své pohledávky uplatňovat u soudu, jako kdyby snad registr NRKI neexistoval a neusvědčoval je hrubě amorálního a protiprávního jednání. Předlužení a následnou pasivitu lze drtivě většině dlužníků v řízení před soudy nepochybně vyčíst (což zdejší odvolací soud dělá ve vztahu k uplatnění spotřebitelských práv zcela pravidelně), na straně druhé pokud stát svou nečinností či nepochopením mnohem slabšího postavení spotřebitele a historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace či nedostatečného dohledu nad existující regulací (možnost pokut od Česká národní banky je omezena částkou 20 mil. Kč a k odnětí licence dochází jen mimořádně) dopouští podnikání s lichevními parametry, nelze se rezignaci žalovaných příliš divit. Ani se příliš nelze divit rezignaci žalovaných pokračovat ve splácení těchto závazků, jakmile si uvědomí jejich nesplnitelné parametry a skutečnost, že stát takové podnikání v průmyslovém měřítku umožňuje. Zda je to případ právě tohoto žalovaného, soud neví.36. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (68,71 % s přihlédnutím k příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právě příslušenství je podstatou náročnosti těchto řízení pro soud i spotřebitele a musí být zohledněno), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (37,42 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 400 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.37. Neúčelnost předžalobní výzvy soud odůvodnil již výše. Předžalobní výzva ani v této věci nebyla účelným pokusem o prevenci soudního řízení, a to z následujících důvodů. V prvé řadě toto řízení nemusí být nutně projevem neochoty žalovaného splnit závazek, ale především jeho neschopnosti splnit závazek z důvodů, které přinejmenším rovným dílem zavinil sám věřitel. Především věřitel požaduje (tento věřitel doslova v průmyslovém měřítku) podstatně více, než kolik mu dle práva náleží. Spotřebitel, který na takovou předžalobní výzvu nereaguje zaplacením, nemůže v důsledku toho čelit dalšímu sankčnímu následku. Nadto zde věřitel v části výzvou požadovaného plnění (tvrzenými náklady řízení) jednal jak v hrubém rozporu s dobrými mravy, tak i v rozporu s povinnostmi advokáta, když na požadování náhrady ve výši mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby v daný okamžik neměl oprávnění a odměnu stanovil i z lichevního navýšení. I touto výzvou je tak páchána lichva, tedy nejen zastupováním účastníka při jejím uplatňování, ale i požadováním přímého majetkového prospěchu lichevní povahy. Odměna by navíc náležela nejvýše ve výši snížené dle § 14b advokátního tarifu (neboť výsledkem těchto úkonů je pravidelně toliko formulářový návrh, nadto chronicky neúplný ohledně způsobilých tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ). Soud tak shledal, že taková předžalobní výzva je ekvivalentem nezaslané (řádné) předžalobní výzvy. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně tak nemá nárok na žádnou náhradu nákladů řízení. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně „konvalidovaly“.38. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTP:2026:20.C.6.2026.1","publishedAt":"2026-10-05","decisionAt":"2026-07-15","caseNumber":{"senate":20,"registry":"C","index":6,"year":2026,"pageNumber":60},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Sýkora","titlesAfter":"","function":"soudce"},"courtCode":"OSTP","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 15 360 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"3","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"122","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"99","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"121","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153b","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"218","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1796","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ZAPOCTENI_POHLEDAVKY","BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","LHUTY","PREVENCE","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","ODDLUZENI","EXCES","INSOLVENCNI_SPRAVCE","ZAVINENI","ROZSUDEK_PRO_UZNANI","NAKLADY_RIZENI","FINANCNI_ARBITR","VZAJEMNE_PLNENI","LICHVA","ADVOKACIE","PODVOD","MAJETEK","PODNIKATEL","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}