{"uuid":"f7f7c4d7-ab79-44de-81df-c692f30d2338","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 33.963 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27.288 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do zaplacení a částku 212 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 6.463 Kč a 21,05 % úroku ročně z částky 27.288 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.190,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27.288 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do zaplacení a částku 212 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 6.463 Kč a 21,05 % úroku ročně z částky 27.288 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.190,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27.288 Kč a dalších částek, která představuje neuhrazenou jistinu z úvěru poskytnutého žalobkyni žalovanému ve výši 30.000 Kč s tím, že částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se smlouvou o úvěru na účet zprostředkovatele jako provize. Další částka 3.250 Kč činí neuhrazené dlužné splátky, další částka 300 Kč činí účelně vynaložené náklady za písemné upomínky, dále 1.996 Kč činí smluvní pokutu a částka 1.129 činí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne 24. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30.000 Kč s výší měsíční splátky 1.050 Kč s počtem splátek 40 s tím, že zprostředkovateli bude uhrazena provize ve výši 2.500 Kč. Peněžní prostředky měly být poukázány na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" Smlouva pak obsahuje ujednání pro případ řádného nehrazení závazků, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč pro případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Také se účastníci dohodli na náhradě účelně vynaložených nákladů v případě prodlení zákazníka s úhradou, a to za zaslání poštovních poukázek ve výši 100 Kč a za každou písemnou upomínku ve výši 100 Kč (smlouva o úvěru). Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tak žalobkyně uvedla, že žalobkyně v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet vycházela z toho, že žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a že je schopen úvěr splácet, kdy údaje uvedené žalovaným žalobkyně zkoumala a telefonicky ověřovala, vyžádala si výplatní pásky za květen, červen a červenec 2020 z pracovního poměru u zaměstnavatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dále výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující dobírku mzdy žalovaného za měsíc červen 2020. Byl prověřován databází centrální evidence exekucí, databází insolvenčního rejstříku. Průměrná mzda žalovaného se pohybovala kolem 19.195 Kč, když žalobkyně vycházela z příjmu za květen 2020 ve výši 23.698 Kč, z příjmu za červen 2020 ve výši 17.395 Kč a z příjmu za červenec 2020 ve výši 20.855 Kč. Pokud jde o posouzení nákladů, pak žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení, které jsou vyšší než bydlení u rodičů, a to dle nařízení vlády č. 349/2019 Sb. v roce 2020 v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" byly dány na 1 osobu ve výši 5.347 Kč. Dále vycházela z výše životního minima ve výši 2.200 Kč s tím, že po odečtu těchto nákladů zůstávala žalovanému částka 10.112 Kč měsíčně, jakožto dostatečná částka na hrazení úvěru pro žalobkyni ve výši 1.050 Kč a zároveň byl schopen úvěr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 2.623 Kč měsíčně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K uvedenému žalobkyně předložila výplatní pásky za květen 2020 žalovaného ve výši 23.745 Kč, dále za červen 2020 ve výši 17.395 Kč a za červenec 2020 ve výši 20.855 Kč od plátce mzdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výplatní pásky). Dále předložila výpis centrálního registru exekucí, kdy u žalovaného nebyla vedena žádná exekuce (centrální výpis exekucí). Dále předložila statistiku rodinných účtů a výdaje na konečnou spotřebu. Výše normativních nákladů na bydlení byla 2.020 Kč, kdy tyto pro jednu osobu činí v obci do 9.999 obyvatel 5.374 Kč. Dále žalobkyně předložila doklad z 27. 8. 2020, posouzení úvěruschopnosti zákazníka, kde je uvedeno číslo účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":", je zde uvedeno zaměstnání s telefonem, výplatní pásky pro běžný účet, příjmy spotřebitele 19.195 Kč, bydlení 2.000 Kč, úvěry 2.623 Kč, rozdíl 14.572 Kč. Dále jsou zde normativní náklady na bydlení 5.374 Kč, životní minimum 3.410 Kč, nezabavitelná částka 5.856 Kč (listina na č. l. 28 spisu). Jako závazek spotřebitele uvedl žalovaný závazek u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 120.000 Kč zbývající doplatit 96.000 Kč s měsíční splátkou 2.623 Kč a jako výdaje náklady na bydlení 2.000 Kč, splátku úvěru 2.623 Kč s tím, že je svobodný a příjem 19.195 Kč (příjmy a výdaje zákazníka). Dále byl předložen výpis běžného účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" za červen a červenec 2020, kdy z tohoto účtu nevyplývají žádné běžné výdaje jako náklady na bydlení a živobytí zahrnující platbu energií a dalších a na tento účet přicházel příjem žalovaného, kdy 9. 7. 2020 zde byla poukázána mzda ve výši 17.450 Kč a dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný hradil splátku úvěru pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v červenci 2020 mu byl poskytnut úvěr od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 8.361 Kč (viz výpis běžného účtu). Lustrací v soudním systému ISAS soud zjistil, že je u zdejšího soudu proti žalovanému vedeno další řízení pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde žalobkyní je ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", která poskytla žalovanému dne 29. 6. 2020 úvěr ve výši 30.000 Kč na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který měl hradit v 72 splátkách po 772 Kč. Dále soud zjistil, že proti žalovanému byla podána pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" žaloba žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy žalovaný se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 14. 10. 2019 a byl mu poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč, který měl splácet splátkou ve výši 5.317 Kč v 36 měsíčních splátkách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Provedeným dokazováním bylo tedy prokázáno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy řádně zkoumala jeho příjmovou stránku, kdy měla vyžádány výplatní pásky za 3 měsíce i výpis běžného účtu, zaměstnání žalovaného ověřovala i telefonicky, tedy měla řádně prokázané příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje, pak vycházela z normativních nákladů na bydlení a na živobytí a nezohledňovala reálné náklady na bydlení a na živobytí žalovaného. Žalovaný měl vedeny nejméně 2 účty, jak vyplývá z listin předložených žalobkyní, kdy úvěr mu byl poskytován na jiný účet, než který jako výpis z běžného účtu předložil. Výpis běžného účtu, který žalovaný žalobkyni předložil, je výpisem, na který chodila žalovanému výplata, ale také je to výpis z účtu, na který mu byl poskytnut doplatek úvěru dne 30. 6. 2020 od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala. Přitom z jí předložené listiny, kterou měla k dispozici, tedy výpisu z běžného účtu je zřejmé, že žalovaný měl i jiné závazky, než které uváděl, tedy mu byl poskytnut úvěr těsně předtím, než si požádal o úvěr u žalobkyně. Nicméně ze systému ISAS soudu vyplývá, že žalovaný měl další úvěr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":", který ho zatěžoval výraznou splátkou ve výši 5.317 Kč. Za situace, kdy žalovanému chodila na účet výplata, tedy na účet chodil dostatečný příjem, přičemž zůstatek na účtu se pohyboval kolem částky 200 Kč a z účtu nebyly prováděny úhrady, které by mohly být identifikovány jako úhrady na bydlení či na další živobytí, ale je z ní zřejmé, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru od žalobkyně další závazky, které žalobkyně nezohledňovala, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když z výpisu účtu ověřovala pouze příjem žalovaného, nikoliv jeho závazky. Za této situace tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalovanému, a to 27.500 Kč a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.190,82 Kč, přičemž tato částka představuje 61,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.359 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.963 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27.288 Kč a dalších částek, která představuje neuhrazenou jistinu z úvěru poskytnutého žalobkyni žalovanému ve výši 30.000 Kč s tím, že částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se smlouvou o úvěru na účet zprostředkovatele jako provize. Další částka 3.250 Kč činí neuhrazené dlužné splátky, další částka 300 Kč činí účelně vynaložené náklady za písemné upomínky, dále 1.996 Kč činí smluvní pokutu a částka 1.129 činí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.\n2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne 24. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30.000 Kč s výší měsíční splátky 1.050 Kč s počtem splátek 40 s tím, že zprostředkovateli bude uhrazena provize ve výši 2.500 Kč. Peněžní prostředky měly být poukázány na účet č. [bankovní účet] Smlouva pak obsahuje ujednání pro případ řádného nehrazení závazků, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč pro případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Také se účastníci dohodli na náhradě účelně vynaložených nákladů v případě prodlení zákazníka s úhradou, a to za zaslání poštovních poukázek ve výši 100 Kč a za každou písemnou upomínku ve výši 100 Kč (smlouva o úvěru). Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n4. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.\n5. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.\n6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.\n7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.\n8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.\n9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.\n10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.\n12. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice [číslo] EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.\n13. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tak žalobkyně uvedla, že žalobkyně v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet vycházela z toho, že žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a že je schopen úvěr splácet, kdy údaje uvedené žalovaným žalobkyně zkoumala a telefonicky ověřovala, vyžádala si výplatní pásky za květen, červen a červenec 2020 z pracovního poměru u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále výpis z běžného účtu žalovaného potvrzující dobírku mzdy žalovaného za měsíc červen 2020. Byl prověřován databází centrální evidence exekucí, databází insolvenčního rejstříku. Průměrná mzda žalovaného se pohybovala kolem 19.195 Kč, když žalobkyně vycházela z příjmu za květen 2020 ve výši 23.698 Kč, z příjmu za červen 2020 ve výši 17.395 Kč a z příjmu za červenec 2020 ve výši 20.855 Kč. Pokud jde o posouzení nákladů, pak žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení, které jsou vyšší než bydlení u rodičů, a to dle nařízení vlády č. 349/2019 Sb. v roce 2020 v obci [obec] byly dány na 1 osobu ve výši 5.347 Kč. Dále vycházela z výše životního minima ve výši 2.200 Kč s tím, že po odečtu těchto nákladů zůstávala žalovanému částka 10.112 Kč měsíčně, jakožto dostatečná částka na hrazení úvěru pro žalobkyni ve výši 1.050 Kč a zároveň byl schopen úvěr u [jméno] [příjmení] [příjmení] ve výši 2.623 Kč měsíčně.\n14. K uvedenému žalobkyně předložila výplatní pásky za květen 2020 žalovaného ve výši 23.745 Kč, dále za červen 2020 ve výši 17.395 Kč a za červenec 2020 ve výši 20.855 Kč od plátce mzdy [příjmení] [jméno] [příjmení] (výplatní pásky). Dále předložila výpis centrálního registru exekucí, kdy u žalovaného nebyla vedena žádná exekuce (centrální výpis exekucí). Dále předložila statistiku rodinných účtů a výdaje na konečnou spotřebu. Výše normativních nákladů na bydlení byla 2.020 Kč, kdy tyto pro jednu osobu činí v obci do 9.999 obyvatel 5.374 Kč. Dále žalobkyně předložila doklad z 27. 8. 2020, posouzení úvěruschopnosti zákazníka, kde je uvedeno číslo účtu [bankovní účet], je zde uvedeno zaměstnání s telefonem, výplatní pásky pro běžný účet, příjmy spotřebitele 19.195 Kč, bydlení 2.000 Kč, úvěry 2.623 Kč, rozdíl 14.572 Kč. Dále jsou zde normativní náklady na bydlení 5.374 Kč, životní minimum 3.410 Kč, nezabavitelná částka 5.856 Kč (listina na č. l. 28 spisu). Jako závazek spotřebitele uvedl žalovaný závazek u [jméno] [příjmení] [příjmení] ve výši 120.000 Kč zbývající doplatit 96.000 Kč s měsíční splátkou 2.623 Kč a jako výdaje náklady na bydlení 2.000 Kč, splátku úvěru 2.623 Kč s tím, že je svobodný a příjem 19.195 Kč (příjmy a výdaje zákazníka). Dále byl předložen výpis běžného účtu č. [bankovní účet] za červen a červenec 2020, kdy z tohoto účtu nevyplývají žádné běžné výdaje jako náklady na bydlení a živobytí zahrnující platbu energií a dalších a na tento účet přicházel příjem žalovaného, kdy 9. 7. 2020 zde byla poukázána mzda ve výši 17.450 Kč a dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný hradil splátku úvěru pro [jméno] [příjmení] [příjmení] a v červenci 2020 mu byl poskytnut úvěr od [právnická osoba] ve výši 8.361 Kč (viz výpis běžného účtu). Lustrací v soudním systému ISAS soud zjistil, že je u zdejšího soudu proti žalovanému vedeno další řízení pod sp. zn. [spisová značka], kde žalobkyní je [právnická osoba], která poskytla žalovanému dne 29. 6. 2020 úvěr ve výši 30.000 Kč na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který měl hradit v 72 splátkách po 772 Kč. Dále soud zjistil, že proti žalovanému byla podána pod sp. zn. [spisová značka] žaloba žalobkyně [právnická osoba], kdy žalovaný se společností [právnická osoba], uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 14. 10. 2019 a byl mu poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč, který měl splácet splátkou ve výši 5.317 Kč v 36 měsíčních splátkách.\n15. Provedeným dokazováním bylo tedy prokázáno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy řádně zkoumala jeho příjmovou stránku, kdy měla vyžádány výplatní pásky za 3 měsíce i výpis běžného účtu, zaměstnání žalovaného ověřovala i telefonicky, tedy měla řádně prokázané příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje, pak vycházela z normativních nákladů na bydlení a na živobytí a nezohledňovala reálné náklady na bydlení a na živobytí žalovaného. Žalovaný měl vedeny nejméně 2 účty, jak vyplývá z listin předložených žalobkyní, kdy úvěr mu byl poskytován na jiný účet, než který jako výpis z běžného účtu předložil. Výpis běžného účtu, který žalovaný žalobkyni předložil, je výpisem, na který chodila žalovanému výplata, ale také je to výpis z účtu, na který mu byl poskytnut doplatek úvěru dne 30. 6. 2020 od [právnická osoba] a tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala. Přitom z jí předložené listiny, kterou měla k dispozici, tedy výpisu z běžného účtu je zřejmé, že žalovaný měl i jiné závazky, než které uváděl, tedy mu byl poskytnut úvěr těsně předtím, než si požádal o úvěr u žalobkyně. Nicméně ze systému ISAS soudu vyplývá, že žalovaný měl další úvěr u [anonymizována dvě slova], který ho zatěžoval výraznou splátkou ve výši 5.317 Kč. Za situace, kdy žalovanému chodila na účet výplata, tedy na účet chodil dostatečný příjem, přičemž zůstatek na účtu se pohyboval kolem částky 200 Kč a z účtu nebyly prováděny úhrady, které by mohly být identifikovány jako úhrady na bydlení či na další živobytí, ale je z ní zřejmé, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru od žalobkyně další závazky, které žalobkyně nezohledňovala, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když z výpisu účtu ověřovala pouze příjem žalovaného, nikoliv jeho závazky. Za této situace tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná.\n16. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.\n17. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalovanému, a to 27.500 Kč a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.\n18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.190,82 Kč, přičemž tato částka představuje 61,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.359 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.963 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSBU:2021:38.C.73.2021.1","publishedAt":"2021-08-18","decisionAt":"2021-06-02","caseNumber":{"senate":38,"registry":"C","index":73,"year":2021,"pageNumber":47},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Silvie","lastName":"Hodaňová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSBU","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"33.963 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"251","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":349,"lexYear":2019,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}