{"uuid":"f80489fb-cbf7-4c82-9870-9d770f701acf","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", právně zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno zástupce","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného A","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného A","anonStyle":"ANON"},{"text":", právně zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno zástupce","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení vlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2026, č. j. 14 C 8/2024-468","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavcích I. a III. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 461,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavcích I. a III. potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 461,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud zčásti vyhověl žalobě a určil, že nemovitosti či ideální podíly na nemovitostech uvedených ve výroku I. jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků jako bývalých manželů (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.). Žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli manželství dne 4. 5. 1991 a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 20. 12. 2023. Namítala, že veškeré sporné nemovitosti byly za trvání manželství pořízeny ze společných prostředků, avšak v katastru nemovitostí je jako jediný vlastník zapsán žalovaný. Uváděla, že společné jmění dosud nebylo vypořádáno a že žalovaný s nemovitostmi nakládá jako s vlastním majetkem a podniká kroky směřující k jejich převodu na jiné osoby. Dovozovala proto existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť pouze soudním rozhodnutím lze dosáhnout uvedení katastrálního stavu do souladu se stavem skutečným. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že ačkoli byly nemovitosti nabývány za trvání manželství, nebyly pořízeny ze společných prostředků. U části nemovitostí namítal, že je nabyl děděním po svém otci a následně po své matce, a proto jde o jeho výlučný majetek. U zbývajících nemovitostí tvrdil, že byly pořízeny z finančních prostředků, které mu opakovaně daroval jeho syn ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z předchozího manželství. Podle žalovaného šlo o prostředky výlučné povahy, které nemohly být součástí společného jmění manželů. K prokázání svých tvrzení poukazoval na dědická rozhodnutí, kupní smlouvy, smlouvy o postoupení restitučních nároků a na výslechy svědků. Soud nejprve zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem a že společné jmění dosud vypořádáno nebylo. Dále bylo zjištěno, že všechny sporné nemovitosti byly během trvání manželství zapsány jako vlastnictví žalovaného. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil jednotlivé nabývací tituly, především dědická rozhodnutí a kupní smlouvy. Z usnesení o pozůstalostech po rodičích žalovaného vyplynulo, že žalovaný skutečně zdědil spoluvlastnické podíly na nemovitostech v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud měl za prokázané, že právě podíly odpovídající velikosti 5 029/15 000 byly nabyté děděním. Současně bylo prokázáno, že další podíly na těchto nemovitostech následně žalovaný odkoupil od svých sourozenců. Ve vztahu k pozemkům v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že je žalovaný nabyl od Pozemkového fondu České republiky na základě kupních smluv uzavřených v roce 2005. Ohledně lesního pozemku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo prokázáno jeho nabytí kupní smlouvou z roku 2003. Podstatou sporu se proto stala otázka zdroje finančních prostředků použitých k těmto nabytím. Žalovaný tvrdil, že kupní ceny i prostředky na získání restitučních nároků byly hrazeny z darů od syna. K tomuto tvrzení byl vyslechnut ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ten uvedl, že svému otci skutečně v průběhu let poskytl značné finanční prostředky. Tvrdil, že část peněz pocházela z vypořádání spoluvlastnictví po babičce, část ze zápůjčky od matky a jejího partnera a část z výtěžku prodeje jeho bytu. Popsal, že finance předával žalovanému v hotovosti a že měl přehled o účelu jednotlivých nákupů. Uvedl rovněž, že otci daroval prostředky i na vyplacení jeho sourozenců při majetkovém uspořádání týkajícím se domu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vyslechnuta byla rovněž bývalá manželka žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ta potvrdila některé finanční transakce mezi sebou, svým synem a žalovaným, avšak uvedla, že žádnou evidenci těchto finančních operací nevedla. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" naopak vypověděla, že si pamatuje situace, kdy si ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" od žalovaného peníze půjčoval nebo o ně žádal. Současně uvedla, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" později pořídil vlastní nemovitost financovanou značným hypotečním úvěrem. Soud provedl také rozsáhlé listinné důkazy vztahující se k finanční situaci žalovaného. Ze mzdových listů zjistil jeho příjmy v jednotlivých letech. Z účetních podkladů společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". zjistil rozsah podnikatelské činnosti této společnosti, jejímž jediným akcionářem byl žalovaný. Z bankovních výpisů zjistil existenci vysokých finančních zůstatků na účtech žalovaného již od konce devadesátých let. Zjistil rovněž, že žalovaný disponoval finančními prostředky v řádech statisíců až milionů korun dlouho před uzavřením některých sporných kupních smluv. Provedenými důkazy bylo navíc prokázáno, že manželé za trvání manželství pořizovali další nemovitosti do společného jmění a disponovali prostředky umožňujícími financovat podobné investice. Po právní stránce soud nejprve posoudil námitku nedostatku naléhavého právního zájmu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2811/2021, a uzavřel, že žalobkyně naléhavý právní zájem má. Zdůraznil, že samotné řízení o vypořádání společného jmění nebrání podání určovací žaloby a že potřeba odstranit rozpor mezi skutečným právním stavem a zápisem v katastru nemovitostí existenci naléhavého právního zájmu podporuje. Dále soud vyšel z právní úpravy obsažené v § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku z roku 1964 a v § 709 občanského zákoníku z roku 2012. Připomněl, že majetek nabytý za trvání manželství je zásadně součástí společného jmění, ledaže jde o majetek získaný některým ze zákonem stanovených způsobů výlučného nabytí. Zdůraznil, že pokud bylo prokázáno nabytí majetku v době trvání manželství, nese důkazní břemeno ten z manželů, který tvrdí, že jde o jeho výlučný majetek. Ve vztahu k dědictvím soud dospěl k závěru, že žalovaný unesl své důkazní břemeno. Bylo nepochybně prokázáno, že spoluvlastnické podíly o velikosti 5 029/15 000 na nemovitostech v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" získal žalovaný děděním. Tyto podíly proto představují jeho výlučný majetek a do společného jmění manželů nepatří. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Jinak soud posoudil otázku dalších podílů na těchto nemovitostech a ostatních sporných pozemků. Dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzených darů od syna. Za zásadní považoval rozpory ve výpovědích žalovaného a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" týkající se vzniku investičního záměru, původu peněz, vedení evidence i konkrétních okolností jednotlivých transakcí. Soud zdůraznil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" tvrdil existenci záznamů o poskytovaných částkách, avšak následně bylo zjištěno, že žádná taková evidence neexistuje. Za nevěrohodné považoval rovněž vysvětlení důvodů, proč měl syn svému otci opakovaně darovat významné finanční částky místo toho, aby investoval vlastním jménem. Soud poukázal na to, že žalovaný současně disponoval vlastními finančními prostředky a nebylo přesvědčivě vysvětleno, proč by nákupy nemovitostí nebyl schopen financovat sám. Za významnou označil také skutečnost, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pořizoval vlastní bydlení za současného čerpání vysokého hypotečního úvěru, což podle soudu oslabovalo věrohodnost tvrzení o rozsáhlých darech v miliónových částkách poskytovaných žalovanému. Soud rovněž přihlédl k tomu, že výpovědi jednotlivých svědků si v podstatných bodech odporovaly. Uvedl, že tvrzení o existenci soustavných darů nepůsobí při hodnocení všech důkazů jako logická a přesvědčivá. Naopak za prokázané považoval, že žalovaný měl vlastní příjmy, značné bankovní úspory a ekonomické zázemí umožňující pořizování nemovitostí ze společných prostředků náležejících do společného jmění manželů. Uzavřel proto, že nebylo prokázáno naplnění zákonné výjimky pro majetek nabytý za výlučné prostředky pocházející z daru. V důsledku toho soud dovodil, že podíly získané koupí od sourozenců, pozemky v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" i pozemek v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" tvoří součást zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na převážný úspěch žalobkyně, který vyčíslil přibližně na 90 %, a po zohlednění jejího dílčího neúspěchu přiznal náhradu nákladů v rozsahu 80 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, odvoláním napadá výrok v odstavci I. a III., jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, přičemž řízení je podle jeho názoru zatíženo i vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Především setrval na námitce nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Zdůraznil, že mezi účastníky již probíhá u Okresního soudu v Českém Krumlově řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, v jehož rámci bude soud stejně povinen jako předběžnou otázku posoudit rozsah společného jmění a rozhodnout, zda sporné nemovitosti do společného jmění náležejí či nikoliv. Podle žalovaného tak může být v tomto řízení dosaženo konečného uspořádání majetkových poměrů účastníků i souladu mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, a samostatná určovací žaloba je proto nadbytečná. Soudu prvního stupně vytýkal, že existenci naléhavého právního zájmu řádně neodůvodnil a nevypořádal se s jeho argumentací, že probíhající řízení o vypořádání společného jmění umožňuje autoritativně vyřešit všechny sporné otázky. Dále brojil proti závěru soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že sporné podíly a nemovitosti nabyl z výlučných prostředků získaných darem od syna ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Namítal, že soudu předložil veškeré nabývací tituly, vysvětlil původ finančních prostředků použitých na jednotlivé koupě a jeho tvrzení byla potvrzena svědeckými výpověďmi jak syna ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", tak svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zdůrazňoval, že oba svědci potvrdili existenci darů i skutečnost, že finanční prostředky byly předávány v hotovosti. Za nesprávný označil závěr soudu o nevěrohodnosti svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tvrdil, že soud dovodil rozpory ve výpovědích účelově a že se jednalo nejvýše o nepodstatné odchylky v detailech týkajících se událostí starých deset až dvacet let. Poukazoval na to, že všichni vyslýchaní vypovídali s výrazným časovým odstupem a bez předchozích zkušeností se svědeckou výpovědí před soudem, takže nelze očekávat naprostou shodu ve všech podrobnostech. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu k hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, podle níž drobné nepřesnosti a odchylky v detailech samy o sobě nemohou vést k závěru o nevěrohodnosti svědka. Namítal, že soud zkreslil obsah výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k otázce vzniku myšlenky na nákup pozemků a nesprávně interpretoval jeho vyjádření ohledně evidence poskytnutých finančních prostředků. Podle žalovaného z výpovědí nevyplývá žádný skutečný rozpor v podstatných otázkách, a naopak všechny svědecké výpovědi potvrzují jeho verzi skutkového děje. Nesouhlasil ani s úvahou soudu, že poskytnutí darů synem bylo ekonomicky nelogické vzhledem k pozdějšímu pořízení vlastní nemovitosti financované hypotečním úvěrem. Zdůrazňoval, že syn v době darování prostředků uvažoval o budoucím bydlení v rodinném domě v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a o pořízení jiné nemovitosti tehdy neuvažoval. Podle žalovaného proto není nelogické, že tehdejší úspory použil ve prospěch svého otce a až později financoval vlastní bydlení úvěrem. Žalovaný dále namítal, že soud nesprávně vyhodnotil listiny předložené žalobkyní k prokázání jeho finančních poměrů. Tvrdil, že pravost těchto listin i pravdivost údajů v nich obsažených výslovně popřel a že šlo pouze o soukromé listiny bez ověření jejich původu. Dovozoval, že důkazní břemeno ohledně jejich pravosti tížilo žalobkyni, která je k důkazu předložila. Současně namítal, že se jednalo o soukromou korespondenci bank adresovanou výlučně jeho osobě, která byla opatřena v rozporu s ochranou listovního tajemství, a proto neměla být jako důkaz vůbec provedena. Vytýkal soudu, že z těchto listin vycházel při hodnocení jeho majetkových poměrů a při posuzování věrohodnosti jeho obrany, aniž se s jeho námitkami vypořádal. Dále zdůrazňoval, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by kupní ceny sporných nemovitostí byly hrazeny ze společných prostředků manželů. Podle jeho názoru naopak prokázal výlučný původ prostředků použitých k nabytí nemovitostí a tím vyvrátil zákonnou domněnku jejich začlenění do společného jmění manželů. Obsáhle rovněž argumentoval svou tehdejší ekonomickou situací, když poukazoval na výši svých příjmů v rozhodných obdobích a na hospodářské výsledky společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tvrdil, že jeho příjmy byly relativně nízké a neumožňovaly vytvoření takových finančních rezerv, z nichž by mohl hradit kupní ceny pozemků, restitučních nároků či vypořádání se sourozenci. V této souvislosti zdůrazňoval zejména potřebu uhradit částku 2,4 milionu Kč za podíly sourozenců na rodinných nemovitostech, kterou podle svého názoru nebylo možné financovat ze společných prostředků manželů. Za další vadu řízení označil neprovedení navržených výslechů svých sourozenců ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kteří měli potvrdit okolnosti vyplacení kupních cen a průběh jednání vedoucích k převodu podílů. Namítal, že soud tyto důkazy odmítl jako nadbytečné, přestože současně zpochybnil věrohodnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" právě s odkazem na okolnosti jednání se sourozenci. Podle žalovaného tak nebyl skutkový stav náležitě objasněn. Uzavřel, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že předmětné podíly a nemovitosti tvoří součást zaniklého společného jmění manželů, ačkoliv podle provedených důkazů bylo prokázáno, že je nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku, respektive za prostředky získané darem, které do společného jmění nenáležely.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s argumentací odvolatele nesouhlasí, opakuje své výhrady vůči jeho skutkové a právní verzi, které již byly uplatněny v řízení u soudu prvního stupně a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výroky I. a III.) podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav byl zjištěn dostatečně, aby věc mohla být posouzena po právní stránce, hodnocení důkazů okresním soudem je logické a přesvědčivé, správné je i právní posouzení věci. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry okresního soudu a může na ně plně odkázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud nepovažuje žádnou z odvolacích námitek za důvodnou. Ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení se plně ztotožňuje s argumentací okresního soudu. Podle konstantní soudní judikatury již sama skutečnost, že existuje rozpor mezi vlastnictvím nemovitostí a zápisem v katastru nemovitostí týkající se těchto nemovitostí, zakládá naléhavý právní zájem proto, aby takové rozhodnutí mohlo být podkladem pro změnu nesprávného zápisu v katastru nemovitostí. Pokud jde o souběžně probíhající řízení o vypořádání společného jmění účastníků, na které odkazuje žalovaný, jeho existence by pro otázku naléhavého právního zájmu mohla být podstatná pouze za výjimečných okolností, např. za situace, kdy by účastníci v tomto souběžném řízení uzavřeli soudní smír a pouze se čekalo na nabytí právní moci a následný zápis do katastru nemovitostí. V takové fázi však řízení o vypořádání SJM není, typově se jedná o velmi složité a často zdlouhavé řízení, když žalobkyně žádá ochranu svého vlastnictví tady a teď.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Většina odvolacích námitek žalovaného se týká hodnocení důkazů okresním soudem, zejména z hlediska její věrohodnosti, když má za to, že důkazy by měly být hodnoceny jinak, tedy v jeho prospěch a má být učiněn závěr o tom, že řádně unesl důkazní břemeno. S takovou odvolací námitkou nemůže být účastník úspěšný. Je typické, že provedené důkazy lze teoreticky hodnotit různým způsobem, a bývá pravidlem, že účastník, který nebyl ve sporu úspěšný, mívá odlišný názor na hodnocení důkazů soudem. Odvolací soud nemůže a nesmí sám provádět odlišné hodnocení důkazů, které sám neprovedl, jeho role spočívá v tom, aby posoudil, zda okresní soud nevybočil při hodnocení důkazů ze zásady volného hodnocení důkazů, tedy zda důkazy hodnotil logicky a přesvědčivě, či zda neopomenul některé z podstatných důkazů. Jak již odvolací soud uvedl výše, okresní soud hodnotil důkazy řádně, logicky a přesvědčivě, tedy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, odvolací soud navíc se plně ztotožňuje s jeho závěry již s ohledem na to, že sama skutková verze předkládaná žalovaným, je sama o sobě značně nevěrohodná, tato byla navíc provedeným dokazováním minimálně značně znevěrohodněná, ne-li vyvrácena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Za správné nelze považovat ani argumenty odvolatele, že žalobkyně by měla prokazovat pořízení předmětných nemovitostí ze společných prostředků či prokazovat, že projevila či neprojevila zájem o jejich nabytí do společného jmění. Takto situace nestojí, hmotné právo tuto otázku upravuje odlišně a zcela jasně, když primárním kritériem je okamžik nabytí majetku v době trvání manželství alespoň jedním z manželů, když se presumuje, že byly nabyty ze společných prostředků, a tudíž tvoří součást společného jmění. Pokud některý z manželů tvrdí opak, tedy že určitý majetek byl pořízen z prostředků nebo za jiný majetek, které nebyly součástí společného jmění, ale ze svých výlučných prostředků, musí tuto skutečnost prokázat. Takovým účastníkem je žalovaný, tento má v tomto sporu primárně důkazní břemeno, které však neunesl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Odvolací soud nemůže ani souhlasit s představou žalovaného, že již tím, že tento popřel pravost a správnost některých listinných důkazů předkládaných žalobkyní, jsou takové důkazy automaticky vyřazeny z okruhu relevantních důkazů, které soud bere v úvahu a hodnotí, a žalobkyni vzniká povinnost prokazovat jejich pravost. Výše uvedené striktní pravidlo platí podle konstantní soudní judikatury pouze pro případ popření pravosti podpisu na soukromé listině, kdy je pravidlem zjišťovat jeho pravost znalecky. V tomto případě však žalovaný popíral pravost jedné listiny vyhotovené katastrálním úřadem jako kopie listiny založené ve sbírce listin katastru nemovitostí, když tento úřad opatřil tuto listinu ověřovací doložkou. Dále pak jde o výpisy z účtu vedeného na jméno žalovaného za rozhodnou dobu. Žalobkyně tyto listiny předkládá jako originály, jako originály vskutku vypadají, nejedná se o zjevné fotokopie a ani nemají zjevně nevyplněné části ve smyslu chybějících podpisů či razítek. Popření pravosti takové listiny má za následek potenciální snížení její věrohodnosti, tedy podnět, který má brát soud v úvahu při hodnocení tohoto důkazu, a to jak jednotlivě, tak zejména v souvislostech s důkazy jinými. Okresní soud takto postupoval, když důkazy skutečně ohodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a v souvislostech s dalšími provedenými důkazy. Zde žádnou vadu odvolací soud neshledává. Totéž platí o popření správnosti soukromé listiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Důvodná není ani další námitka odvolatele o údajné nezákonnosti těchto výpisů z účtů jako důkazu proto, že tyto mají požívat ochrany listovního tajemství, neboť možná byly zasílány poštou. Předmětem ochrany listovního tajemství jsou takové listiny, které jsou aktuálně v režimu listovní zásilky, nikoliv listiny, které možná byly před 10 a více lety zaslány poštou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Správná není ani námitka žalovaného, že v řízení údajně prokázal existenci obdarovacího úmyslu ze strany svého syna. Jak jeho syn, tak bývalá manželka, kteří byli vyslechnuti jako svědci, shodně uváděli jako motiv údajného předání peněz provedení investice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Okresní soud řádně a přesvědčivě vysvětlil, proč některé důkazy neprovedl, zejména proto, že nesměřovaly k prokázání relevantních skutkových okolností potřebných pro rozhodnutí tohoto sporu a zejména nijak nesouvisely s důvodem, pro který žalovaný neunesl důkazní břemeno. V občanském soudním řízení jsou důkazy prováděny proto, aby prokázaly relevantní sporné skutkové okolnosti podstatné pro právní hodnocení sporu, případně ke zpochybnění věrohodnosti již provedených důkazů. Není důvod provádět důkazy k prokázání skutečností buď nesporných, nebo irelevantních, pouze proto, aby se ukázalo, že účastník o těchto jiných (pro tento případ nerozhodných) skutečností uváděl pravdu a měla by tímto způsobem být posílena jeho všeobecná věrohodnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud shledal napadený rozsudek jak ve výroku ve věci samé, tak ohledně výroku o náhradě nákladů řízení vyplývající z částečného úspěchu žalované za věcně správné, a proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný ani zčásti. Za této situace má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud jí přiznal náhradu ve výši 20 461,30 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) v sazbě 5 620 Kč za úkon (podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 AT), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné ve výši 4 770,20 Kč, a to náhrada za užití vozidla ve výši 2 572 Kč (vzdálenost 436 km, sazba 5,90 Kč dle vyhl.č.573/2025 Sb.), z náhrady PHM ve výši 698,20 Kč (průměrná spotřeba vozidla 3,6 l/100 km, sazba 44,50 Kč za 1 litr nafty), za ztrátu času 1 500 Kč (10 započatých půlhodin) a 21% DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud zčásti vyhověl žalobě a určil, že nemovitosti či ideální podíly na nemovitostech uvedených ve výroku I. jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků jako bývalých manželů (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.). Žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli manželství dne 4. 5. 1991 a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 20. 12. 2023. Namítala, že veškeré sporné nemovitosti byly za trvání manželství pořízeny ze společných prostředků, avšak v katastru nemovitostí je jako jediný vlastník zapsán žalovaný. Uváděla, že společné jmění dosud nebylo vypořádáno a že žalovaný s nemovitostmi nakládá jako s vlastním majetkem a podniká kroky směřující k jejich převodu na jiné osoby. Dovozovala proto existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť pouze soudním rozhodnutím lze dosáhnout uvedení katastrálního stavu do souladu se stavem skutečným. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že ačkoli byly nemovitosti nabývány za trvání manželství, nebyly pořízeny ze společných prostředků. U části nemovitostí namítal, že je nabyl děděním po svém otci a následně po své matce, a proto jde o jeho výlučný majetek. U zbývajících nemovitostí tvrdil, že byly pořízeny z finančních prostředků, které mu opakovaně daroval jeho syn , jméno FO,  z předchozího manželství. Podle žalovaného šlo o prostředky výlučné povahy, které nemohly být součástí společného jmění manželů. K prokázání svých tvrzení poukazoval na dědická rozhodnutí, kupní smlouvy, smlouvy o postoupení restitučních nároků a na výslechy svědků. Soud nejprve zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem a že společné jmění dosud vypořádáno nebylo. Dále bylo zjištěno, že všechny sporné nemovitosti byly během trvání manželství zapsány jako vlastnictví žalovaného. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil jednotlivé nabývací tituly, především dědická rozhodnutí a kupní smlouvy. Z usnesení o pozůstalostech po rodičích žalovaného vyplynulo, že žalovaný skutečně zdědil spoluvlastnické podíly na nemovitostech v , adresa,  a v , adresa, . Soud měl za prokázané, že právě podíly odpovídající velikosti 5 029/15 000 byly nabyté děděním. Současně bylo prokázáno, že další podíly na těchto nemovitostech následně žalovaný odkoupil od svých sourozenců. Ve vztahu k pozemkům v katastrálním území , adresa,  soud zjistil, že je žalovaný nabyl od Pozemkového fondu České republiky na základě kupních smluv uzavřených v roce 2005. Ohledně lesního pozemku v , adresa,  bylo prokázáno jeho nabytí kupní smlouvou z roku 2003. Podstatou sporu se proto stala otázka zdroje finančních prostředků použitých k těmto nabytím. Žalovaný tvrdil, že kupní ceny i prostředky na získání restitučních nároků byly hrazeny z darů od syna. K tomuto tvrzení byl vyslechnut , jméno FO, . Ten uvedl, že svému otci skutečně v průběhu let poskytl značné finanční prostředky. Tvrdil, že část peněz pocházela z vypořádání spoluvlastnictví po babičce, část ze zápůjčky od matky a jejího partnera a část z výtěžku prodeje jeho bytu. Popsal, že finance předával žalovanému v hotovosti a že měl přehled o účelu jednotlivých nákupů. Uvedl rovněž, že otci daroval prostředky i na vyplacení jeho sourozenců při majetkovém uspořádání týkajícím se domu v , adresa, . Vyslechnuta byla rovněž bývalá manželka žalovaného , jméno FO, . Ta potvrdila některé finanční transakce mezi sebou, svým synem a žalovaným, avšak uvedla, že žádnou evidenci těchto finančních operací nevedla. Svědkyně , Jméno žalobkyně,  naopak vypověděla, že si pamatuje situace, kdy si , jméno FO,  od žalovaného peníze půjčoval nebo o ně žádal. Současně uvedla, že , jméno FO,  později pořídil vlastní nemovitost financovanou značným hypotečním úvěrem. Soud provedl také rozsáhlé listinné důkazy vztahující se k finanční situaci žalovaného. Ze mzdových listů zjistil jeho příjmy v jednotlivých letech. Z účetních podkladů společnosti , právnická osoba, . zjistil rozsah podnikatelské činnosti této společnosti, jejímž jediným akcionářem byl žalovaný. Z bankovních výpisů zjistil existenci vysokých finančních zůstatků na účtech žalovaného již od konce devadesátých let. Zjistil rovněž, že žalovaný disponoval finančními prostředky v řádech statisíců až milionů korun dlouho před uzavřením některých sporných kupních smluv. Provedenými důkazy bylo navíc prokázáno, že manželé za trvání manželství pořizovali další nemovitosti do společného jmění a disponovali prostředky umožňujícími financovat podobné investice. Po právní stránce soud nejprve posoudil námitku nedostatku naléhavého právního zájmu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2811/2021, a uzavřel, že žalobkyně naléhavý právní zájem má. Zdůraznil, že samotné řízení o vypořádání společného jmění nebrání podání určovací žaloby a že potřeba odstranit rozpor mezi skutečným právním stavem a zápisem v katastru nemovitostí existenci naléhavého právního zájmu podporuje. Dále soud vyšel z právní úpravy obsažené v § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku z roku 1964 a v § 709 občanského zákoníku z roku 2012. Připomněl, že majetek nabytý za trvání manželství je zásadně součástí společného jmění, ledaže jde o majetek získaný některým ze zákonem stanovených způsobů výlučného nabytí. Zdůraznil, že pokud bylo prokázáno nabytí majetku v době trvání manželství, nese důkazní břemeno ten z manželů, který tvrdí, že jde o jeho výlučný majetek. Ve vztahu k dědictvím soud dospěl k závěru, že žalovaný unesl své důkazní břemeno. Bylo nepochybně prokázáno, že spoluvlastnické podíly o velikosti 5 029/15 000 na nemovitostech v , adresa,  a , adresa,  získal žalovaný děděním. Tyto podíly proto představují jeho výlučný majetek a do společného jmění manželů nepatří. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Jinak soud posoudil otázku dalších podílů na těchto nemovitostech a ostatních sporných pozemků. Dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzených darů od syna. Za zásadní považoval rozpory ve výpovědích žalovaného a , jméno FO,  týkající se vzniku investičního záměru, původu peněz, vedení evidence i konkrétních okolností jednotlivých transakcí. Soud zdůraznil, že , jméno FO,  tvrdil existenci záznamů o poskytovaných částkách, avšak následně bylo zjištěno, že žádná taková evidence neexistuje. Za nevěrohodné považoval rovněž vysvětlení důvodů, proč měl syn svému otci opakovaně darovat významné finanční částky místo toho, aby investoval vlastním jménem. Soud poukázal na to, že žalovaný současně disponoval vlastními finančními prostředky a nebylo přesvědčivě vysvětleno, proč by nákupy nemovitostí nebyl schopen financovat sám. Za významnou označil také skutečnost, že , jméno FO,  pořizoval vlastní bydlení za současného čerpání vysokého hypotečního úvěru, což podle soudu oslabovalo věrohodnost tvrzení o rozsáhlých darech v miliónových částkách poskytovaných žalovanému. Soud rovněž přihlédl k tomu, že výpovědi jednotlivých svědků si v podstatných bodech odporovaly. Uvedl, že tvrzení o existenci soustavných darů nepůsobí při hodnocení všech důkazů jako logická a přesvědčivá. Naopak za prokázané považoval, že žalovaný měl vlastní příjmy, značné bankovní úspory a ekonomické zázemí umožňující pořizování nemovitostí ze společných prostředků náležejících do společného jmění manželů. Uzavřel proto, že nebylo prokázáno naplnění zákonné výjimky pro majetek nabytý za výlučné prostředky pocházející z daru. V důsledku toho soud dovodil, že podíly získané koupí od sourozenců, pozemky v katastrálním území , adresa,  i pozemek v katastrálním území , adresa,  tvoří součást zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků. V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na převážný úspěch žalobkyně, který vyčíslil přibližně na 90 %, a po zohlednění jejího dílčího neúspěchu přiznal náhradu nákladů v rozsahu 80 %.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, odvoláním napadá výrok v odstavci I. a III., jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, přičemž řízení je podle jeho názoru zatíženo i vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Především setrval na námitce nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Zdůraznil, že mezi účastníky již probíhá u Okresního soudu v Českém Krumlově řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, v jehož rámci bude soud stejně povinen jako předběžnou otázku posoudit rozsah společného jmění a rozhodnout, zda sporné nemovitosti do společného jmění náležejí či nikoliv. Podle žalovaného tak může být v tomto řízení dosaženo konečného uspořádání majetkových poměrů účastníků i souladu mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, a samostatná určovací žaloba je proto nadbytečná. Soudu prvního stupně vytýkal, že existenci naléhavého právního zájmu řádně neodůvodnil a nevypořádal se s jeho argumentací, že probíhající řízení o vypořádání společného jmění umožňuje autoritativně vyřešit všechny sporné otázky. Dále brojil proti závěru soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že sporné podíly a nemovitosti nabyl z výlučných prostředků získaných darem od syna , jméno FO, . Namítal, že soudu předložil veškeré nabývací tituly, vysvětlil původ finančních prostředků použitých na jednotlivé koupě a jeho tvrzení byla potvrzena svědeckými výpověďmi jak syna , jméno FO, , tak svědkyně , jméno FO, . Zdůrazňoval, že oba svědci potvrdili existenci darů i skutečnost, že finanční prostředky byly předávány v hotovosti. Za nesprávný označil závěr soudu o nevěrohodnosti svědka , jméno FO, . Tvrdil, že soud dovodil rozpory ve výpovědích účelově a že se jednalo nejvýše o nepodstatné odchylky v detailech týkajících se událostí starých deset až dvacet let. Poukazoval na to, že všichni vyslýchaní vypovídali s výrazným časovým odstupem a bez předchozích zkušeností se svědeckou výpovědí před soudem, takže nelze očekávat naprostou shodu ve všech podrobnostech. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu k hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, podle níž drobné nepřesnosti a odchylky v detailech samy o sobě nemohou vést k závěru o nevěrohodnosti svědka. Namítal, že soud zkreslil obsah výpovědi , jméno FO,  k otázce vzniku myšlenky na nákup pozemků a nesprávně interpretoval jeho vyjádření ohledně evidence poskytnutých finančních prostředků. Podle žalovaného z výpovědí nevyplývá žádný skutečný rozpor v podstatných otázkách, a naopak všechny svědecké výpovědi potvrzují jeho verzi skutkového děje. Nesouhlasil ani s úvahou soudu, že poskytnutí darů synem bylo ekonomicky nelogické vzhledem k pozdějšímu pořízení vlastní nemovitosti financované hypotečním úvěrem. Zdůrazňoval, že syn v době darování prostředků uvažoval o budoucím bydlení v rodinném domě v , adresa,  a o pořízení jiné nemovitosti tehdy neuvažoval. Podle žalovaného proto není nelogické, že tehdejší úspory použil ve prospěch svého otce a až později financoval vlastní bydlení úvěrem. Žalovaný dále namítal, že soud nesprávně vyhodnotil listiny předložené žalobkyní k prokázání jeho finančních poměrů. Tvrdil, že pravost těchto listin i pravdivost údajů v nich obsažených výslovně popřel a že šlo pouze o soukromé listiny bez ověření jejich původu. Dovozoval, že důkazní břemeno ohledně jejich pravosti tížilo žalobkyni, která je k důkazu předložila. Současně namítal, že se jednalo o soukromou korespondenci bank adresovanou výlučně jeho osobě, která byla opatřena v rozporu s ochranou listovního tajemství, a proto neměla být jako důkaz vůbec provedena. Vytýkal soudu, že z těchto listin vycházel při hodnocení jeho majetkových poměrů a při posuzování věrohodnosti jeho obrany, aniž se s jeho námitkami vypořádal. Dále zdůrazňoval, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by kupní ceny sporných nemovitostí byly hrazeny ze společných prostředků manželů. Podle jeho názoru naopak prokázal výlučný původ prostředků použitých k nabytí nemovitostí a tím vyvrátil zákonnou domněnku jejich začlenění do společného jmění manželů. Obsáhle rovněž argumentoval svou tehdejší ekonomickou situací, když poukazoval na výši svých příjmů v rozhodných obdobích a na hospodářské výsledky společnosti , právnická osoba, . Tvrdil, že jeho příjmy byly relativně nízké a neumožňovaly vytvoření takových finančních rezerv, z nichž by mohl hradit kupní ceny pozemků, restitučních nároků či vypořádání se sourozenci. V této souvislosti zdůrazňoval zejména potřebu uhradit částku 2,4 milionu Kč za podíly sourozenců na rodinných nemovitostech, kterou podle svého názoru nebylo možné financovat ze společných prostředků manželů. Za další vadu řízení označil neprovedení navržených výslechů svých sourozenců , jméno FO,  a , jméno FO, , kteří měli potvrdit okolnosti vyplacení kupních cen a průběh jednání vedoucích k převodu podílů. Namítal, že soud tyto důkazy odmítl jako nadbytečné, přestože současně zpochybnil věrohodnost , jméno FO,  právě s odkazem na okolnosti jednání se sourozenci. Podle žalovaného tak nebyl skutkový stav náležitě objasněn. Uzavřel, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že předmětné podíly a nemovitosti tvoří součást zaniklého společného jmění manželů, ačkoliv podle provedených důkazů bylo prokázáno, že je nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku, respektive za prostředky získané darem, které do společného jmění nenáležely.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s argumentací odvolatele nesouhlasí, opakuje své výhrady vůči jeho skutkové a právní verzi, které již byly uplatněny v řízení u soudu prvního stupně a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výroky I. a III.) podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.6. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav byl zjištěn dostatečně, aby věc mohla být posouzena po právní stránce, hodnocení důkazů okresním soudem je logické a přesvědčivé, správné je i právní posouzení věci. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry okresního soudu a může na ně plně odkázat.8. Odvolací soud nepovažuje žádnou z odvolacích námitek za důvodnou. Ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení se plně ztotožňuje s argumentací okresního soudu. Podle konstantní soudní judikatury již sama skutečnost, že existuje rozpor mezi vlastnictvím nemovitostí a zápisem v katastru nemovitostí týkající se těchto nemovitostí, zakládá naléhavý právní zájem proto, aby takové rozhodnutí mohlo být podkladem pro změnu nesprávného zápisu v katastru nemovitostí. Pokud jde o souběžně probíhající řízení o vypořádání společného jmění účastníků, na které odkazuje žalovaný, jeho existence by pro otázku naléhavého právního zájmu mohla být podstatná pouze za výjimečných okolností, např. za situace, kdy by účastníci v tomto souběžném řízení uzavřeli soudní smír a pouze se čekalo na nabytí právní moci a následný zápis do katastru nemovitostí. V takové fázi však řízení o vypořádání SJM není, typově se jedná o velmi složité a často zdlouhavé řízení, když žalobkyně žádá ochranu svého vlastnictví tady a teď.9. Většina odvolacích námitek žalovaného se týká hodnocení důkazů okresním soudem, zejména z hlediska její věrohodnosti, když má za to, že důkazy by měly být hodnoceny jinak, tedy v jeho prospěch a má být učiněn závěr o tom, že řádně unesl důkazní břemeno. S takovou odvolací námitkou nemůže být účastník úspěšný. Je typické, že provedené důkazy lze teoreticky hodnotit různým způsobem, a bývá pravidlem, že účastník, který nebyl ve sporu úspěšný, mívá odlišný názor na hodnocení důkazů soudem. Odvolací soud nemůže a nesmí sám provádět odlišné hodnocení důkazů, které sám neprovedl, jeho role spočívá v tom, aby posoudil, zda okresní soud nevybočil při hodnocení důkazů ze zásady volného hodnocení důkazů, tedy zda důkazy hodnotil logicky a přesvědčivě, či zda neopomenul některé z podstatných důkazů. Jak již odvolací soud uvedl výše, okresní soud hodnotil důkazy řádně, logicky a přesvědčivě, tedy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, odvolací soud navíc se plně ztotožňuje s jeho závěry již s ohledem na to, že sama skutková verze předkládaná žalovaným, je sama o sobě značně nevěrohodná, tato byla navíc provedeným dokazováním minimálně značně znevěrohodněná, ne-li vyvrácena.10. Za správné nelze považovat ani argumenty odvolatele, že žalobkyně by měla prokazovat pořízení předmětných nemovitostí ze společných prostředků či prokazovat, že projevila či neprojevila zájem o jejich nabytí do společného jmění. Takto situace nestojí, hmotné právo tuto otázku upravuje odlišně a zcela jasně, když primárním kritériem je okamžik nabytí majetku v době trvání manželství alespoň jedním z manželů, když se presumuje, že byly nabyty ze společných prostředků, a tudíž tvoří součást společného jmění. Pokud některý z manželů tvrdí opak, tedy že určitý majetek byl pořízen z prostředků nebo za jiný majetek, které nebyly součástí společného jmění, ale ze svých výlučných prostředků, musí tuto skutečnost prokázat. Takovým účastníkem je žalovaný, tento má v tomto sporu primárně důkazní břemeno, které však neunesl.11. Odvolací soud nemůže ani souhlasit s představou žalovaného, že již tím, že tento popřel pravost a správnost některých listinných důkazů předkládaných žalobkyní, jsou takové důkazy automaticky vyřazeny z okruhu relevantních důkazů, které soud bere v úvahu a hodnotí, a žalobkyni vzniká povinnost prokazovat jejich pravost. Výše uvedené striktní pravidlo platí podle konstantní soudní judikatury pouze pro případ popření pravosti podpisu na soukromé listině, kdy je pravidlem zjišťovat jeho pravost znalecky. V tomto případě však žalovaný popíral pravost jedné listiny vyhotovené katastrálním úřadem jako kopie listiny založené ve sbírce listin katastru nemovitostí, když tento úřad opatřil tuto listinu ověřovací doložkou. Dále pak jde o výpisy z účtu vedeného na jméno žalovaného za rozhodnou dobu. Žalobkyně tyto listiny předkládá jako originály, jako originály vskutku vypadají, nejedná se o zjevné fotokopie a ani nemají zjevně nevyplněné části ve smyslu chybějících podpisů či razítek. Popření pravosti takové listiny má za následek potenciální snížení její věrohodnosti, tedy podnět, který má brát soud v úvahu při hodnocení tohoto důkazu, a to jak jednotlivě, tak zejména v souvislostech s důkazy jinými. Okresní soud takto postupoval, když důkazy skutečně ohodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a v souvislostech s dalšími provedenými důkazy. Zde žádnou vadu odvolací soud neshledává. Totéž platí o popření správnosti soukromé listiny.12. Důvodná není ani další námitka odvolatele o údajné nezákonnosti těchto výpisů z účtů jako důkazu proto, že tyto mají požívat ochrany listovního tajemství, neboť možná byly zasílány poštou. Předmětem ochrany listovního tajemství jsou takové listiny, které jsou aktuálně v režimu listovní zásilky, nikoliv listiny, které možná byly před 10 a více lety zaslány poštou.13. Správná není ani námitka žalovaného, že v řízení údajně prokázal existenci obdarovacího úmyslu ze strany svého syna. Jak jeho syn, tak bývalá manželka, kteří byli vyslechnuti jako svědci, shodně uváděli jako motiv údajného předání peněz provedení investice.14. Okresní soud řádně a přesvědčivě vysvětlil, proč některé důkazy neprovedl, zejména proto, že nesměřovaly k prokázání relevantních skutkových okolností potřebných pro rozhodnutí tohoto sporu a zejména nijak nesouvisely s důvodem, pro který žalovaný neunesl důkazní břemeno. V občanském soudním řízení jsou důkazy prováděny proto, aby prokázaly relevantní sporné skutkové okolnosti podstatné pro právní hodnocení sporu, případně ke zpochybnění věrohodnosti již provedených důkazů. Není důvod provádět důkazy k prokázání skutečností buď nesporných, nebo irelevantních, pouze proto, aby se ukázalo, že účastník o těchto jiných (pro tento případ nerozhodných) skutečností uváděl pravdu a měla by tímto způsobem být posílena jeho všeobecná věrohodnost.15. Odvolací soud shledal napadený rozsudek jak ve výroku ve věci samé, tak ohledně výroku o náhradě nákladů řízení vyplývající z částečného úspěchu žalované za věcně správné, a proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil.16. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný ani zčásti. Za této situace má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud jí přiznal náhradu ve výši 20 461,30 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) v sazbě 5 620 Kč za úkon (podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 AT), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné ve výši 4 770,20 Kč, a to náhrada za užití vozidla ve výši 2 572 Kč (vzdálenost 436 km, sazba 5,90 Kč dle vyhl.č.573/2025 Sb.), z náhrady PHM ve výši 698,20 Kč (průměrná spotřeba vozidla 3,6 l/100 km, sazba 44,50 Kč za 1 litr nafty), za ztrátu času 1 500 Kč (10 započatých půlhodin) a 21% DPH.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. podané do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:19.Co.754.2026.1","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-10-01","caseNumber":{"senate":19,"registry":"Co","index":754,"year":2026,"pageNumber":510},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Jursík","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o určení vlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2026, č. j. 14 C 8/2024-468","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":14,"registry":"C","index":8,"year":2024,"pageNumber":468},"affectedDate":"2026-03-12","courtCode":"OSCB","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"143","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"143","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"709","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","KOUPE","HODNOCENI_DUKAZU","SOUKROMA_LISTINA","VADY_RIZENI","NAHRADA_NAKLADU","MAJETEK","ODVOLANI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}