{"uuid":"f8bfb689-755d-483e-ac58-55843a3d88c2","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 26 380 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 380 Kč s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 677,82 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 380 Kč s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 677,82 Kč, zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 380 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 19. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 677,82 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 300 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná ničeho neuhradila. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalované vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaná nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalované pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 19. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 48 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 10 080 Kč, který se skládal z úroku ve výši 4 817 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 5 261 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 20 080 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byla žalovaná seznámena v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaná podepsala dne 19. 11. 2019. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 8 000 Kč a požadovala měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěla financovat vybavení domácnosti. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 500 Kč a další příjmy domácnosti částku 5 000 Kč, přičemž však uvedla, že má pouze dva zdroje příjmů. Běžné měsíční výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč. K těmto tvrzením doložila potvrzení o příjmu Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Dne 8. 4. 2020 podepsala žalovaná listinu, kterou se vyjádřila k pohledávce právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 21 554,15 Kč, kdy uvedla, že nemá měsíční příjem a bude se snažit uhradit dluh co nejdříve. Dále podepsala uznávací prohlášení a žádost o zaslání splátkového kalendáře (viz uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 8. 4. 2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaná neměla uzavřeny žádné další smlouvy, nicméně ze žalobkyní předloženého výpisu nelze ověřit, ke kterému datu byl tento výstup pořizován. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 12. 10. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalované, kdy z výpisu vyplývá, že první exekuce byla zahájena dne 18. 2. 21020, další pak 14. 5. 2021, 8. 9. 2021, 15.- 3. 2022 a 25. 5. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 19. 11. 2019 do 18. 5. 2021 žalovaná neuhradila žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 10 624 Kč a úroků z prodlení ve výši 2 530 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z oznámení o postoupení pohledávky, pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 27 057,82 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Nebrala v úvahu to, že žalovaná byla v době sjednání úvěru na mateřské dovolené se zcela omezeným příjmem. Ačkoliv žalovaná uváděla 3 zdroje příjmů, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze 2 tyto zdroje. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalované v částce 1 000 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši, a to i v případě, že žalovaná bydlí u rodičů. Navíc žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost a v tomto kontextu je pak uváděná výše výdajů žalované zcela nereálná, což právní předchůdkyni žalobkyně nijak nezarazilo, a přesto úvěr žalované poskytla. I kdyby soud připustil, že náklady na bydlení nesou pouze rodiče žalované, jeví se částka 1 000 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalované na její výživu, dopravu, stravu a ošacení a dále i na výživu další osoby, ke které má vyživovací povinnost zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala ani výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyl od žalované vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Navíc je s podivem, že se v žádosti jako další příjem žalované objevily částky 500 Kč a 5 000 Kč, které nebyly nijak dokládány a ověřovány, přičemž žalovaná uváděla, že má jen dva zdroje příjmů. Právní předchůdkyni žalobkyně nezarazilo ani to, že žalovaná chce užít půjčené peníze na vybavení domácnosti a přitom uvádí, že bydlí u rodičů. Rovněž tak je zarážející, že žalovaná požadoval původně půjčit částku 8 000 Kč s měsíčními splátkami a úvěrová smlouva byla nakonec uzavírána na částku 10 000 Kč s týdenními splátkami. Z předloženého výpisu exekucí bylo sice zjištěno, že v době uzavření smlouvy nebyly ve vztahu k žalované vedeny žádné exekuce, nicméně již dva měsíce poté byla exekuce na žalovanou nařízena a je tak zřejmé, že již v době uzavření smlouvy musel existovat nějaký splatný závazek žalované, který zamlčela. Soud pak musí přihlédnout i k tomu, že dotaz ohledně exekucí byl ze strany žalobkyně činěn až dne 12. 10. 2022, tedy téměř 3 roky po uzavření smlouvy. V den uzavření smlouvy či bezprostředně před tímto datem nebyl takovýto dotaz činěn. Dále pak soud nemohl přihlédnout k výstupu ze systému BRKI a NRKI, neboť z něj není zřejmé, kdy byl činěn a žalobkyně tak neprokázala, že by takový to dotaz činila ve vztahu k žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ačkoliv žalobkyně byla ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k navržení důkazů, navrhla pouze svědeckou výpověď obchodní zástupkyně, která smlouvu se žalovanou uzavírala. Soud tento návrh zamítl, neboť výpověď svědka nemůže nahradit doložení dokladů o tom, že byly činěny v době uzavření smlouvy dotazy ohledně možných exekucí či jiných závazků žalované. Rovněž touto svědeckou výpovědí nelze nahradit chybějící doklady o příjmech či výdajích žalované v době uzavření smlouvy. Mechanismus uzavření smlouvy, ke kterému se měla svědkyně vyjadřovat tak v tomto kontextu není podstatný, když stěžejní je prokázání řádného prověření příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Za situace, kdy sama žalobkyně uvádí, jaké všechny registry a databáze má k dispozici pro ověření úvěruschopnosti žalované a nedoloží byť jen jediný výpis z těchto databází pořízený před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze její tvrzení hodnotit jinak, než jako účelová. Chybějící údaje z databází pak nelze nahrazovat svědeckou výpovědí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně užila pro hodnocení výdajů demografický model, na jehož základě odhadla výdaje žalované, nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by tento model byl racionální, ba právě naopak. Částka výdajů pro 2 osoby ve výši 1 000 Kč měsíčně je při současných cenách potravin, dopravy, energií apod. zcela nereálná. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu, energie či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyně neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 19. 11. 2019 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Pokud pak žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82, nutno konstatovat, že dané rozhodnutí nedopadá na tento případ. Nejvyšší soud zde posuzoval hodnocení úvěruschopnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy se však jedná o bankovní instituci, která vedla dlužníku účet a měla tak detailní přehled o tom, jaká je jeho finanční situace, jaké má příjmy i výdaje a mohla tak reálně odvodit životní úroveň dlužníka. To na případ právní předchůdkyně žalobkyně nelze vztáhnout. Totéž pak platí i pro argumentaci žalobkyně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. Nelze souhlasit ani s argumentací žalobkyně, že úvěr byl poskytován v nízké částce pouhých 10 000 Kč, kdy lze očekávat i nižší zkoumání úvěruschopnosti. Výši poskytovaného úvěru je nutno zohledňovat ve vztahu k životní úrovni dlužníka a jeho finančním možnostem. S ohledem na to, že žalovaná byla v době žádosti o půjčku na mateřské dovolené s velmi nízkým příjmem 7 600 Kč měsíčně, není částka úvěru 10 000 Kč nijak nízká, naopak pro žalovanou je tato částka vyšší než její běžný příjem. Soud je toho názoru, že právě u osob s takto nízkými příjmy je nutno přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti velice pečlivě a ostražitě, neboť zde právě je velké riziko následné nemožnosti úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 19. 11. 2019, kdy byla žalovanou podána žádost o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 19. 11. 2019 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Vzhledem k danému právnímu posouzení pak nemohlo platně dojít ani k uznání dluhu, když dluh nemohl dne 8. 4. 2020 existovat ve výši 21 554,15 Kč. Vzhledem k neplatným ujednáním o poplatcích či smluvních pokutách, nemohlo docházet k narůstání dlužné částky a uvedeného dne, tak dluh ve výši uváděné v uznávacím prohlášení neexistoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 19. 11.2019 částku 10 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 10 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně určila splatnost do 17. 3. 2022, dostala se žalovaná do prodlení dne 18. 3. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 19. 11. 2019 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 380 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 19. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 677,82 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 300 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná ničeho neuhradila. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalované vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaná nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalované pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem.\n2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.\n3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 19. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 48 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 10 080 Kč, který se skládal z úroku ve výši 4 817 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 5 261 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 20 080 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byla žalovaná seznámena v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaná podepsala dne 19. 11. 2019. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 8 000 Kč a požadovala měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěla financovat vybavení domácnosti. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 500 Kč a další příjmy domácnosti částku 5 000 Kč, přičemž však uvedla, že má pouze dva zdroje příjmů. Běžné měsíční výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč. K těmto tvrzením doložila potvrzení o příjmu Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.\n4. Dne 8. 4. 2020 podepsala žalovaná listinu, kterou se vyjádřila k pohledávce právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 21 554,15 Kč, kdy uvedla, že nemá měsíční příjem a bude se snažit uhradit dluh co nejdříve. Dále podepsala uznávací prohlášení a žádost o zaslání splátkového kalendáře (viz uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2020).\n5. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaná neměla uzavřeny žádné další smlouvy, nicméně ze žalobkyní předloženého výpisu nelze ověřit, ke kterému datu byl tento výstup pořizován. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 12. 10. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalované, kdy z výpisu vyplývá, že první exekuce byla zahájena dne 18. 2. 21020, další pak 14. 5. 2021, 8. 9. 2021, 15.- 3. 2022 a 25. 5. 2022.\n6. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 19. 11. 2019 do 18. 5. 2021 žalovaná neuhradila žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 10 624 Kč a úroků z prodlení ve výši 2 530 Kč.\n7. Z oznámení o postoupení pohledávky, pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 27 057,82 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022).\n8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.\n9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.\n10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).\n11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n13. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Nebrala v úvahu to, že žalovaná byla v době sjednání úvěru na mateřské dovolené se zcela omezeným příjmem. Ačkoliv žalovaná uváděla 3 zdroje příjmů, právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze 2 tyto zdroje. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalované v částce 1 000 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši, a to i v případě, že žalovaná bydlí u rodičů. Navíc žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost a v tomto kontextu je pak uváděná výše výdajů žalované zcela nereálná, což právní předchůdkyni žalobkyně nijak nezarazilo, a přesto úvěr žalované poskytla. I kdyby soud připustil, že náklady na bydlení nesou pouze rodiče žalované, jeví se částka 1 000 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalované na její výživu, dopravu, stravu a ošacení a dále i na výživu další osoby, ke které má vyživovací povinnost zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala ani výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyl od žalované vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Navíc je s podivem, že se v žádosti jako další příjem žalované objevily částky 500 Kč a 5 000 Kč, které nebyly nijak dokládány a ověřovány, přičemž žalovaná uváděla, že má jen dva zdroje příjmů. Právní předchůdkyni žalobkyně nezarazilo ani to, že žalovaná chce užít půjčené peníze na vybavení domácnosti a přitom uvádí, že bydlí u rodičů. Rovněž tak je zarážející, že žalovaná požadoval původně půjčit částku 8 000 Kč s měsíčními splátkami a úvěrová smlouva byla nakonec uzavírána na částku 10 000 Kč s týdenními splátkami. Z předloženého výpisu exekucí bylo sice zjištěno, že v době uzavření smlouvy nebyly ve vztahu k žalované vedeny žádné exekuce, nicméně již dva měsíce poté byla exekuce na žalovanou nařízena a je tak zřejmé, že již v době uzavření smlouvy musel existovat nějaký splatný závazek žalované, který zamlčela. Soud pak musí přihlédnout i k tomu, že dotaz ohledně exekucí byl ze strany žalobkyně činěn až dne 12. 10. 2022, tedy téměř 3 roky po uzavření smlouvy. V den uzavření smlouvy či bezprostředně před tímto datem nebyl takovýto dotaz činěn. Dále pak soud nemohl přihlédnout k výstupu ze systému BRKI a NRKI, neboť z něj není zřejmé, kdy byl činěn a žalobkyně tak neprokázala, že by takový to dotaz činila ve vztahu k žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.\n14. Ačkoliv žalobkyně byla ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k navržení důkazů, navrhla pouze svědeckou výpověď obchodní zástupkyně, která smlouvu se žalovanou uzavírala. Soud tento návrh zamítl, neboť výpověď svědka nemůže nahradit doložení dokladů o tom, že byly činěny v době uzavření smlouvy dotazy ohledně možných exekucí či jiných závazků žalované. Rovněž touto svědeckou výpovědí nelze nahradit chybějící doklady o příjmech či výdajích žalované v době uzavření smlouvy. Mechanismus uzavření smlouvy, ke kterému se měla svědkyně vyjadřovat tak v tomto kontextu není podstatný, když stěžejní je prokázání řádného prověření příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Za situace, kdy sama žalobkyně uvádí, jaké všechny registry a databáze má k dispozici pro ověření úvěruschopnosti žalované a nedoloží byť jen jediný výpis z těchto databází pořízený před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze její tvrzení hodnotit jinak, než jako účelová. Chybějící údaje z databází pak nelze nahrazovat svědeckou výpovědí.\n15. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně užila pro hodnocení výdajů demografický model, na jehož základě odhadla výdaje žalované, nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by tento model byl racionální, ba právě naopak. Částka výdajů pro 2 osoby ve výši 1 000 Kč měsíčně je při současných cenách potravin, dopravy, energií apod. zcela nereálná. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz nájemní smlouvu, výdaje na dopravu, energie či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyně neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 19. 11. 2019 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).\n16. Pokud pak žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82, nutno konstatovat, že dané rozhodnutí nedopadá na tento případ. Nejvyšší soud zde posuzoval hodnocení úvěruschopnosti [právnická osoba], kdy se však jedná o bankovní instituci, která vedla dlužníku účet a měla tak detailní přehled o tom, jaká je jeho finanční situace, jaké má příjmy i výdaje a mohla tak reálně odvodit životní úroveň dlužníka. To na případ právní předchůdkyně žalobkyně nelze vztáhnout. Totéž pak platí i pro argumentaci žalobkyně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. Nelze souhlasit ani s argumentací žalobkyně, že úvěr byl poskytován v nízké částce pouhých 10 000 Kč, kdy lze očekávat i nižší zkoumání úvěruschopnosti. Výši poskytovaného úvěru je nutno zohledňovat ve vztahu k životní úrovni dlužníka a jeho finančním možnostem. S ohledem na to, že žalovaná byla v době žádosti o půjčku na mateřské dovolené s velmi nízkým příjmem 7 600 Kč měsíčně, není částka úvěru 10 000 Kč nijak nízká, naopak pro žalovanou je tato částka vyšší než její běžný příjem. Soud je toho názoru, že právě u osob s takto nízkými příjmy je nutno přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti velice pečlivě a ostražitě, neboť zde právě je velké riziko následné nemožnosti úvěr splácet.\n17. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 19. 11. 2019, kdy byla žalovanou podána žádost o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 19. 11. 2019 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.\n18. Vzhledem k danému právnímu posouzení pak nemohlo platně dojít ani k uznání dluhu, když dluh nemohl dne 8. 4. 2020 existovat ve výši 21 554,15 Kč. Vzhledem k neplatným ujednáním o poplatcích či smluvních pokutách, nemohlo docházet k narůstání dlužné částky a uvedeného dne, tak dluh ve výši uváděné v uznávacím prohlášení neexistoval.\n19. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n20. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 19. 11.2019 částku 10 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 10 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho.\n21. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně určila splatnost do 17. 3. 2022, dostala se žalovaná do prodlení dne 18. 3. 2022.\n22. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 19. 11. 2019 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.\n23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:108.C.156.2022.1","publishedAt":"2023-05-31","decisionAt":"2023-03-07","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":156,"year":2022,"pageNumber":73},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 26 380 Kč s příslušenstvím - uvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","UZNANI_DLUHU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}