{"uuid":"fa0e903e-3967-45e4-a00c-cee9dcf5dd22","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o: zaplacení 23 269 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 269 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve výši 8,25 % ročně, z částky 23 269 Kč, od 23. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, částku ve výši 24 947 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 269 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve výši 8,25 % ročně, z částky 23 269 Kč, od 23. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 24 947 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 27. 8. 2021, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu postoupené pohledávky, z právního předchůdce žalobce na současného žalobce, kterážto pohledávka vznikla z toho důvodu, že žalovaný, jakožto úvěrový věřitel, neprověřil řádně úvěruschopnost právního předchůdce současného žalobce, a tedy původního úvěrového dlužníka, který byl, v době sjednání předmětného úvěrového rámce, vůči žalovanému, v postavení spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný však tvrdil, že vždy prověřoval úvěruschopnost každého úvěrového dlužníka, v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně a důkladně, a takto tomu bylo i v tomto případě, v němž, jakožto původní úvěrový dlužník, figuroval pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", a proto žalovaný tvrdil, že žaloba je nedůvodná a požadoval její zamítnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil níže popsané skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Podepsaný soud tedy zjistil, že, dnem 29. 1. 2021, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakožto postupník, a pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakožto postupitel, uzavřeli Smlouvu o postoupení pohledávky, představující bezdůvodné obohacení ve výši 23 269 Kč, kterážto pohledávka představuje rozdíl mezi částkou, poskytnutou žalovaným, z titulu spotřebitelského úvěru, panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", a částkou, uhrazenou tímto právním předchůdcem žalobce, v souvislosti s neplatnou Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kterou spolu uzavřeli žalovaný, jakožto poskytovatel úvěru, a již zmiňovaný pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakožto úvěrový dlužník. Tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena, a to současně s předžalobní výzvou (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" jakož i z listiny, obsahující Oznámení o postoupení pohledávky a Předžalobní výzvu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Mezi právním předchůdcem žalobce (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kinclem) a žalovaným byla tedy uzavřena Smlouva o poskytnutí finančních prostředků - smlouva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 17. 11. 2017, znějící na částku ve výši 30 000 Kč, kterýžto úvěr právní předchůdce žalobce čerpal v uvedené výši, což byla skutečnost, mezi oběma stranami tohoto sporu, nesporná (zjištěno z dané Smlouvy a též i z listiny, obsahující Kartu splátek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Vzhledem k tomu, že shora zmiňovaná úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalovaným jako věřitelem a právním předchůdcem žalobce jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr, poskytnutý v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ ZSÚ“). Na znění smlouvy a též i na činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému, na základě výše specifikované smlouvy, č. smlouvy: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v rámci níž byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, celkem částku ve výši 53 269 Kč, a tedy o částku ve výši 23 269 Kč více (zjištěno z Karty splátek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobce, v této souvislosti, ovšem tvrdil, že má za to, že výše uvedená úvěrová smlouva je neplatná, a to právě z důvodu porušení povinnosti žalovaného posoudit úvěruschopnost právního předchůdce žalobce, jakožto spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalovaný samozřejmě s tímto závěrem nesouhlasil, když tvrdil opak, nicméně, soud však nakonec dospěl k závěru, že argumentace strany žalující je, ve shora naznačeném ohledu, zcela správná a případná, a tedy naprosto v intencích závazných právních závěrů Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, a proto žalobě vyhověl, neboť pokud žalovaný permanentně odkazoval na různé databáze dlužníků („ NRKI-BRKI“) a nebo na Tabulku umoření předmětného dluhu, v souvislosti s tvrzením, že právní předchůdce žalobce předmětný dluh splatil, a proto tedy, vlastně, úvěruschopným byl, tak takové skutečnosti ovšem nemohou, ve světle konstantní judikatury Městského soudu v Praze (viz níže – bod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"), opravdu obstát, když, pokud jde o písemné prohlášení dnes již bývalé pracovnice (obchodní zástupkyně) žalovaného, paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", která měla tehdy onen úvěrový rámec sjednávat, tak, i v tomto písemném projevu, není obsaženo prakticky nic, co by svědčilo o důsledném splnění povinností žalovaného, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to právě v souladu s výše zmiňovaným zákonem (viz shora – bod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Žalovaný tedy soudu nabídl, i přes poučení, jehož se mu, ze strany podepsaného soudu dostalo, povýtce obecná tvrzení, překypující poněkud bezobsažnými floskulemi, vyvěrajícími z metafyzického způsobu myšlení současné doby, aniž by tedy jasně a konkrétně uvedl, co tedy, v souvislosti s majetkovou situací právního předchůdce žalobce, konkrétně zjistil a na základě jakých konkrétních údajů či podkladů předmětný úvěr poskytl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle ust. § 1813, obč. zák., nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle ust. § 86, odst. 1, v souvislosti s ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, se tedy soud nakonec ztotožnil s názorem žalobce na to, že žalovaný, jakožto poskytovatel předmětného úvěru, tuto svoji povinnost (viz výše – bod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"), před uzavřením smlouvy, řádně nesplnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne závěr, že, z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 7. 2018, vydaný pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud ČR také dospěl, v citovaném rozsudku, k závěru, že odborná péče předpokládá i nezbytnost ony údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp., objektivně je podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi, o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud dále uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), nýbrž, že se dotýkají i společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, a dojde tak k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto bylo na věřiteli (zde na žalovaném) aby dlužníka – spotřebitele (zde právního předchůdce žalobce) náležitě, před poskytnutím úvěru, prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. V této souvislosti žalobce odkazoval také na nejnovější Nález Ústavního soudu ČR - ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.: III. ÚS 4129/18, který je tak i pro podepsaný soud závazný, když, podle Ústavního soudu, jak tvrdil žalobce, lze učinit závěr v tom smyslu, že:„ Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost, jako taková“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že, k tomu, aby žalovaný splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí, a tedy povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to, například, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp., daňové přiznání spotřebitele, atd., což zde, v tomto konkrétním případě, vlastně doloženo nebylo. A pokud tedy je, k poskytnutí finančních prostředků, nutné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tak žalovaný, v této souvislosti, opakovaně poukazoval vlastně jen na ono neustále omílané„ NRKI-BRKI“, v důsledku čehož tak soud nabyl přesvědčení o tom, že si žalovaný, před uzavřením smlouvy o úvěru, s právním předchůdcem žalobce, takové dokumenty neobstaral, a pokud žalovaný poukazoval i na to, že, s týmž úvěrovým dlužníkem (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kinclem), již předtím uzavřel nějaké další úvěrové smlouvy, které byly, ze strany ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", až na dvě drobné výjimky, splaceny řádně, tak, ovšem, ani tato argumentace zde nemůže obstát.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podepsaný soud, totiž, v této souvislosti, podotýká, že i on dříve sdílel názor v tom smyslu, že, pokud úvěrový dlužník svůj úvěr řádně splatil, pak tedy, vlastně, takový úvěrový dlužník byl živoucím důkazem o tom, že úvěruschopným byl, nicméně, jak byl zdejší soud poučen ze strany Městského soudu v Praze, jakožto soudu nadřízeného, a to v jiných, leč obdobných, sporech, tak taková skutečnost je bez významu, což je pro podepsaný soud závazné (viz např., rozsudek Městského soudu v Praze, č. j.: 21 Co 106/2021-96), když primární nutností je tedy ono řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím každého spotřebitelského úvěru, takže, pokud bylo argumentováno tím, že předmětné úvěry byly spláceny, tak taková argumentace však zpětně obstát nemůže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podepsaný soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný své zákonné povinnosti řádně nesplnil, když žalovaný měl postupovat s odbornou péčí, což, ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti každého spotřebitele, představuje kvalifikované jednání se zvýšenou mírou obezřetnosti a odpovědnosti. Závěr o tom, že žalovaný řádně před uzavřením smlouvy neposoudil úvěruschopnost právního předchůdce žalobce, proto nemůže zhojit ani prohlášení právního předchůdce žalobce, uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvě, a to o tom, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé, údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. V tomto ohledu je tak opět nutno přisvědčit názoru žalobce na to, že průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele, a to ve smyslu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Pojem odborné péče je vymezen, např., v ust. § 2, odst. 1, písm. o), zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje, že„ odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle ust. § 32, odst. 1, zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, je vymezen pojem„ odborné péče“ takovým způsobem, že:„ Investiční zprostředkovatel je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí. Vynaložení odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Jednání žalovaného, v rámci daného případu, však rozhodně vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí. Neplatnost smlouvy o úvěru zde tedy nastupuje jako soukromoprávní sankce za nesplnění této povinnosti, která je uložena žalovanému zákonem, a to za účelem ochrany spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., Evropský soudní dvůr dospěl, v rozsudku CA Consumer Finance, C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel, resp., věřitel, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale, že zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Prosté konstatování žalovaného o splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalobce proto není unesením tohoto důkazního břemene, a tudíž je neakceptovatelné. K témuž závěru dospěl podepsaný soud i z toho důvodu, že, pokud jde o obsah oné Karty zákazníka, která byla založena do spisu, ze strany žalovaného, tak, v kolonce, nazvané„ Finanční údaje v CZK“, jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje úvěrového dlužníka (právního předchůdce žalobce) ve výši 4 000 Kč, což ovšem, vzhledem k tomu, že v oné Kartě zákazníka je uvedeno i to, že žadatel o úvěr žije v nájemním bydlení, opravdu vzbuzuje důvodné pochybnosti o reálné únosnosti takto koncipovaných pravidelných výdajů žadatele o úvěr, a tedy, zároveň, i o tom, že žalovaný, jakožto poskytovatel úvěru, s řádnou péčí nepostupoval, zvláště když je nutno vzít v úvahu i pravidelné platby za služby, s nájmem spojené, jakož i další pravidelné výdaje (strava, hygienické prostředky, léky, atd.), jež, již tehdy, nutně musely, ve svém souhrnu, představovat částku daleko vyšší, nežli 4 000 Kč měsíčně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Shora uvedená Smlouva o úvěru je tedy, dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., v celém rozsahu neplatná. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaný mohl požadovat po právním předchůdci žalobce pouze uhrazení poskytnuté jistiny úvěru, ale nikoliv tedy již uhrazení úroku a dalších poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Mezi oběma stranami bylo nesporným, že právní předchůdce žalobce na závazky, ze smlouvy plynoucí, uhradil celkem částku ve výši 53 269 Kč, přičemž, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, však měl uhradit pouze částku ve výši 30 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, ve výši 23 269 Kč, tedy představuje bezdůvodné obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V této souvislosti soud přisvědčil žalobci v tom, že, dle stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. Cpj 34, platí, že:„ jako prospěch získaný plněním bez právního důvodu jsou posuzovány především případy, kde právní důvod od počátku chyběl.“ V této souvislosti též žalobce poukazoval i na to, že:„ Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (k tomu srov. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", relativní majetková práva 2. část, Wolters Kluwer, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", 2014)“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dle ust. § 2993, zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, platí, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ V této souvislosti tedy žalobce zaslal žalovanému onu Předžalobní výzvu - ze dne 17. 2. 2021, která byla žalovanému doručena dnem 15. 4. 2021, a ve které žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdce žalobce žalovanému plnil na základě neplatné smlouvy o úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, tak, o tomto, rozhodl soud dle § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1, o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Ve výroku č. II., o náhradě nákladů řízení, tedy rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit náklady tohoto řízení žalobci, k rukám jeho právního zástupce, a to v celkové výši 24 947 Kč Tyto náklady představují soudní poplatek, ve výši 931 Kč, a dále i částku ve výši 17 134 Kč, což jsou náklady právního zastoupení žalobce advokátem, tvořené odměnou advokáta žalobce, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem šest úkonů právní služby, po částce 2 060 Kč, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy - ze dne 17. 2. 2021 - žalovanému, 1x podání žalobního návrhu - ze dne 27. 8. 2021, 1x písemné vyjádření ve věci samé – replika - ze dne 1. 4. 2022, dále 1x další písemné doplnění právní argumentace - ze dne 4. 4. 2022, jakož i 1x účast na jednání u soudu – dne 23. 6. 2022), a celkem tedy ve výši 12 360 Kč, a dále též i šest režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 4, Advokátního tarifu, jež byly advokátem žalobce účtovány k uvedeným šesti úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 1 800 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a tedy DPH 21 % - z částky 14 160 Kč, což tak představuje částku ve výši 2 974 Kč. Kromě toho však právní zástupce žalobce ještě uplatnil i cestovní náklady, k soudu do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět, vynaložené dne 23. 6. 2022, jakož i náhradu za ztrátu času – dle ust. § 13, odst. 1, a dále dle ust. § 14, odst. 1 a 3, Advokátního tarifu, což tak představuje výpočet: 1 x 5 687 Kč + DPH = 6 882 Kč (2 x 297 km – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" – a zpět – osobním automobilem Škoda Rapid, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"registrační značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", tj., 594 km při spotřebě 4,9 litru paliva na 100 km, při tehdejší ceně benzínu, dle vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb., ve výši 44,50 Kč litr = 1 295,20 Kč, při amortizaci vozidla – 4,70 Kč za 1 km x 594 km = 2 791,80 Kč, a při náhradě za ztrátu času na cestě – 2 x 3 hodiny a 35 minut – tj.: 2 x 800 Kč = 1 600 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 24 947 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř..","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 27. 8. 2021, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu postoupené pohledávky, z právního předchůdce žalobce na současného žalobce, kterážto pohledávka vznikla z toho důvodu, že žalovaný, jakožto úvěrový věřitel, neprověřil řádně úvěruschopnost právního předchůdce současného žalobce, a tedy původního úvěrového dlužníka, který byl, v době sjednání předmětného úvěrového rámce, vůči žalovanému, v postavení spotřebitele.\n2. Žalovaný však tvrdil, že vždy prověřoval úvěruschopnost každého úvěrového dlužníka, v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně a důkladně, a takto tomu bylo i v tomto případě, v němž, jakožto původní úvěrový dlužník, figuroval pan [jméno] [příjmení], a proto žalovaný tvrdil, že žaloba je nedůvodná a požadoval její zamítnutí.\n3. Soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil níže popsané skutečnosti.\n4. Podepsaný soud tedy zjistil, že, dnem 29. 1. 2021, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], jakožto postupník, a pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jakožto postupitel, uzavřeli Smlouvu o postoupení pohledávky, představující bezdůvodné obohacení ve výši 23 269 Kč, kterážto pohledávka představuje rozdíl mezi částkou, poskytnutou žalovaným, z titulu spotřebitelského úvěru, panu [příjmení], a částkou, uhrazenou tímto právním předchůdcem žalobce, v souvislosti s neplatnou Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kterou spolu uzavřeli žalovaný, jakožto poskytovatel úvěru, a již zmiňovaný pan [jméno] [příjmení], jakožto úvěrový dlužník. Tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena, a to současně s předžalobní výzvou (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky - [číslo] jakož i z listiny, obsahující Oznámení o postoupení pohledávky a Předžalobní výzvu).\n5. Mezi právním předchůdcem žalobce ([jméno] Kinclem) a žalovaným byla tedy uzavřena Smlouva o poskytnutí finančních prostředků - smlouva [číslo] ze dne 17. 11. 2017, znějící na částku ve výši 30 000 Kč, kterýžto úvěr právní předchůdce žalobce čerpal v uvedené výši, což byla skutečnost, mezi oběma stranami tohoto sporu, nesporná (zjištěno z dané Smlouvy a též i z listiny, obsahující Kartu splátek).\n6. Vzhledem k tomu, že shora zmiňovaná úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalovaným jako věřitelem a právním předchůdcem žalobce jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr, poskytnutý v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ ZSÚ“). Na znění smlouvy a též i na činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona.\n7. Právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému, na základě výše specifikované smlouvy, č. smlouvy: [číslo], v rámci níž byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, celkem částku ve výši 53 269 Kč, a tedy o částku ve výši 23 269 Kč více (zjištěno z Karty splátek).\n8. Žalobce, v této souvislosti, ovšem tvrdil, že má za to, že výše uvedená úvěrová smlouva je neplatná, a to právě z důvodu porušení povinnosti žalovaného posoudit úvěruschopnost právního předchůdce žalobce, jakožto spotřebitele.\n9. Žalovaný samozřejmě s tímto závěrem nesouhlasil, když tvrdil opak, nicméně, soud však nakonec dospěl k závěru, že argumentace strany žalující je, ve shora naznačeném ohledu, zcela správná a případná, a tedy naprosto v intencích závazných právních závěrů Městského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, a proto žalobě vyhověl, neboť pokud žalovaný permanentně odkazoval na různé databáze dlužníků („ NRKI-BRKI“) a nebo na Tabulku umoření předmětného dluhu, v souvislosti s tvrzením, že právní předchůdce žalobce předmětný dluh splatil, a proto tedy, vlastně, úvěruschopným byl, tak takové skutečnosti ovšem nemohou, ve světle konstantní judikatury Městského soudu v Praze (viz níže – bod [číslo]), opravdu obstát, když, pokud jde o písemné prohlášení dnes již bývalé pracovnice (obchodní zástupkyně) žalovaného, paní [příjmení] [příjmení], která měla tehdy onen úvěrový rámec sjednávat, tak, i v tomto písemném projevu, není obsaženo prakticky nic, co by svědčilo o důsledném splnění povinností žalovaného, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to právě v souladu s výše zmiňovaným zákonem (viz shora – bod [číslo]). Žalovaný tedy soudu nabídl, i přes poučení, jehož se mu, ze strany podepsaného soudu dostalo, povýtce obecná tvrzení, překypující poněkud bezobsažnými floskulemi, vyvěrajícími z metafyzického způsobu myšlení současné doby, aniž by tedy jasně a konkrétně uvedl, co tedy, v souvislosti s majetkovou situací právního předchůdce žalobce, konkrétně zjistil a na základě jakých konkrétních údajů či podkladů předmětný úvěr poskytl.\n10. Dle ust. § 1813, obč. zák., nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.\n11. Dle ust. § 86, odst. 1, v souvislosti s ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.\n12. Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, se tedy soud nakonec ztotožnil s názorem žalobce na to, že žalovaný, jakožto poskytovatel předmětného úvěru, tuto svoji povinnost (viz výše – bod [číslo]), před uzavřením smlouvy, řádně nesplnil.\n13. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne závěr, že, z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 7. 2018, vydaný pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud ČR také dospěl, v citovaném rozsudku, k závěru, že odborná péče předpokládá i nezbytnost ony údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp., objektivně je podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi, o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud dále uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), nýbrž, že se dotýkají i společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, a dojde tak k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto bylo na věřiteli (zde na žalovaném) aby dlužníka – spotřebitele (zde právního předchůdce žalobce) náležitě, před poskytnutím úvěru, prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. V této souvislosti žalobce odkazoval také na nejnovější Nález Ústavního soudu ČR - ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.: III. ÚS 4129/18, který je tak i pro podepsaný soud závazný, když, podle Ústavního soudu, jak tvrdil žalobce, lze učinit závěr v tom smyslu, že:„ Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost, jako taková“.\n14. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že, k tomu, aby žalovaný splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí, a tedy povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to, například, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp., daňové přiznání spotřebitele, atd., což zde, v tomto konkrétním případě, vlastně doloženo nebylo. A pokud tedy je, k poskytnutí finančních prostředků, nutné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tak žalovaný, v této souvislosti, opakovaně poukazoval vlastně jen na ono neustále omílané„ NRKI-BRKI“, v důsledku čehož tak soud nabyl přesvědčení o tom, že si žalovaný, před uzavřením smlouvy o úvěru, s právním předchůdcem žalobce, takové dokumenty neobstaral, a pokud žalovaný poukazoval i na to, že, s týmž úvěrovým dlužníkem ([jméno] Kinclem), již předtím uzavřel nějaké další úvěrové smlouvy, které byly, ze strany [jméno] [příjmení], až na dvě drobné výjimky, splaceny řádně, tak, ovšem, ani tato argumentace zde nemůže obstát.\n15. Podepsaný soud, totiž, v této souvislosti, podotýká, že i on dříve sdílel názor v tom smyslu, že, pokud úvěrový dlužník svůj úvěr řádně splatil, pak tedy, vlastně, takový úvěrový dlužník byl živoucím důkazem o tom, že úvěruschopným byl, nicméně, jak byl zdejší soud poučen ze strany Městského soudu v Praze, jakožto soudu nadřízeného, a to v jiných, leč obdobných, sporech, tak taková skutečnost je bez významu, což je pro podepsaný soud závazné (viz např., rozsudek Městského soudu v Praze, č. j.: 21 Co 106/2021-96), když primární nutností je tedy ono řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím každého spotřebitelského úvěru, takže, pokud bylo argumentováno tím, že předmětné úvěry byly spláceny, tak taková argumentace však zpětně obstát nemůže.\n16. Podepsaný soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný své zákonné povinnosti řádně nesplnil, když žalovaný měl postupovat s odbornou péčí, což, ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti každého spotřebitele, představuje kvalifikované jednání se zvýšenou mírou obezřetnosti a odpovědnosti. Závěr o tom, že žalovaný řádně před uzavřením smlouvy neposoudil úvěruschopnost právního předchůdce žalobce, proto nemůže zhojit ani prohlášení právního předchůdce žalobce, uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvě, a to o tom, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé, údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. V tomto ohledu je tak opět nutno přisvědčit názoru žalobce na to, že průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele, a to ve smyslu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.\n17. Pojem odborné péče je vymezen, např., v ust. § 2, odst. 1, písm. o), zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje, že„ odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“\n18. Podle ust. § 32, odst. 1, zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, je vymezen pojem„ odborné péče“ takovým způsobem, že:„ Investiční zprostředkovatel je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí. Vynaložení odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.“\n19. Jednání žalovaného, v rámci daného případu, však rozhodně vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí. Neplatnost smlouvy o úvěru zde tedy nastupuje jako soukromoprávní sankce za nesplnění této povinnosti, která je uložena žalovanému zákonem, a to za účelem ochrany spotřebitele.\n20. Dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., Evropský soudní dvůr dospěl, v rozsudku CA Consumer Finance, C [číslo], k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel, resp., věřitel, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale, že zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Prosté konstatování žalovaného o splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalobce proto není unesením tohoto důkazního břemene, a tudíž je neakceptovatelné. K témuž závěru dospěl podepsaný soud i z toho důvodu, že, pokud jde o obsah oné Karty zákazníka, která byla založena do spisu, ze strany žalovaného, tak, v kolonce, nazvané„ Finanční údaje v CZK“, jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje úvěrového dlužníka (právního předchůdce žalobce) ve výši 4 000 Kč, což ovšem, vzhledem k tomu, že v oné Kartě zákazníka je uvedeno i to, že žadatel o úvěr žije v nájemním bydlení, opravdu vzbuzuje důvodné pochybnosti o reálné únosnosti takto koncipovaných pravidelných výdajů žadatele o úvěr, a tedy, zároveň, i o tom, že žalovaný, jakožto poskytovatel úvěru, s řádnou péčí nepostupoval, zvláště když je nutno vzít v úvahu i pravidelné platby za služby, s nájmem spojené, jakož i další pravidelné výdaje (strava, hygienické prostředky, léky, atd.), jež, již tehdy, nutně musely, ve svém souhrnu, představovat částku daleko vyšší, nežli 4 000 Kč měsíčně.\n21. Shora uvedená Smlouva o úvěru je tedy, dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., v celém rozsahu neplatná. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaný mohl požadovat po právním předchůdci žalobce pouze uhrazení poskytnuté jistiny úvěru, ale nikoliv tedy již uhrazení úroku a dalších poplatků.\n22. Mezi oběma stranami bylo nesporným, že právní předchůdce žalobce na závazky, ze smlouvy plynoucí, uhradil celkem částku ve výši 53 269 Kč, přičemž, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, však měl uhradit pouze částku ve výši 30 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, ve výši 23 269 Kč, tedy představuje bezdůvodné obohacení.\n23. V této souvislosti soud přisvědčil žalobci v tom, že, dle stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. Cpj 34, platí, že:„ jako prospěch získaný plněním bez právního důvodu jsou posuzovány především případy, kde právní důvod od počátku chyběl.“ V této souvislosti též žalobce poukazoval i na to, že:„ Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (k tomu srov. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ [číslo], relativní majetková práva 2. část, Wolters Kluwer, [obec], 2014)“\n24. Dle ust. § 2993, zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, platí, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ V této souvislosti tedy žalobce zaslal žalovanému onu Předžalobní výzvu - ze dne 17. 2. 2021, která byla žalovanému doručena dnem 15. 4. 2021, a ve které žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdce žalobce žalovanému plnil na základě neplatné smlouvy o úvěru.\n25. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, tak, o tomto, rozhodl soud dle § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.\n26. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1, o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch.\n27. Ve výroku č. II., o náhradě nákladů řízení, tedy rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit náklady tohoto řízení žalobci, k rukám jeho právního zástupce, a to v celkové výši 24 947 Kč Tyto náklady představují soudní poplatek, ve výši 931 Kč, a dále i částku ve výši 17 134 Kč, což jsou náklady právního zastoupení žalobce advokátem, tvořené odměnou advokáta žalobce, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem šest úkonů právní služby, po částce 2 060 Kč, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy - ze dne 17. 2. 2021 - žalovanému, 1x podání žalobního návrhu - ze dne 27. 8. 2021, 1x písemné vyjádření ve věci samé – replika - ze dne 1. 4. 2022, dále 1x další písemné doplnění právní argumentace - ze dne 4. 4. 2022, jakož i 1x účast na jednání u soudu – dne 23. 6. 2022), a celkem tedy ve výši 12 360 Kč, a dále též i šest režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 4, Advokátního tarifu, jež byly advokátem žalobce účtovány k uvedeným šesti úkonům právní služby, a celkem tedy ve výši 1 800 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, a tedy DPH 21 % - z částky 14 160 Kč, což tak představuje částku ve výši 2 974 Kč. Kromě toho však právní zástupce žalobce ještě uplatnil i cestovní náklady, k soudu do [obec] a zpět, vynaložené dne 23. 6. 2022, jakož i náhradu za ztrátu času – dle ust. § 13, odst. 1, a dále dle ust. § 14, odst. 1 a 3, Advokátního tarifu, což tak představuje výpočet: 1 x 5 687 Kč + DPH = 6 882 Kč (2 x 297 km – [obec] – [obec] – a zpět – osobním automobilem Škoda Rapid, [registrační značka], tj., 594 km při spotřebě 4,9 litru paliva na 100 km, při tehdejší ceně benzínu, dle vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb., ve výši 44,50 Kč litr = 1 295,20 Kč, při amortizaci vozidla – 4,70 Kč za 1 km x 594 km = 2 791,80 Kč, a při náhradě za ztrátu času na cestě – 2 x 3 hodiny a 35 minut – tj.: 2 x 800 Kč = 1 600 Kč).\n28. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 24 947 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř..\n29. Soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH04:2022:18.C.474.2021.1","publishedAt":"2023-01-04","decisionAt":"2022-06-23","caseNumber":{"senate":18,"registry":"C","index":474,"year":2021,"pageNumber":78},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ladislav","lastName":"Nevole","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH04","caseResultType":["VYHOVENI"],"caseSubject":"O zaplacení 23 269 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1813","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":634,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"32","lexNumber":256,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":511,"lexYear":2021,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}