{"uuid":"faefba7c-ce50-4076-b74c-71cb6eff7b9b","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 22 499,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 12. 2025, č. j. 45 C 231/2025-32,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., tedy pokud jím byla zamítnuta žaloba co do zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 11,5 % ročně od 7. 2. 2026 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., tedy pokud jím byla zamítnuta žaloba co do zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 11,5 % ročně od 7. 2. 2026 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 14 263 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do zaplacení 8 236,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 129,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 999,10 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), a bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou úvěrových splátek a prodlení s úhradou dluhu ve lhůtě 30 dnů běžící od výzvy žalobkyně. Žalovanému bylo v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru poskytnuto celkem 29 919 Kč a žalovaný žalobkyni na tento úvěr vrátil celkem 15 656 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě jí evidovaných údajů a informací o žalovaném. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z evidovaných údajů o žalovaném, přičemž nebylo nijak prokázáno, že uváděné údaje byly žalobkyni poskytnuty právě žalovaným. Informace o příjmech ani výdajích žalovaného nebyly nijak ověřovány, prokázána nebyla ani tvrzená lustrace žalovaného v registrech dlužníků. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze žalobkyní vyhotovené listiny, z těchto podkladů pak žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, a proto nemohla ani učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení byl v důsledku shledané neplatnosti smlouvy o úvěru okresním soudem vypořádán podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud konstatoval, že z neplatné smlouvy nemohou žalobkyni náležet žádné další nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., jelikož ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. K vypořádání bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel ze závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému 29 919 Kč, žalovaný vrátil 15 656 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „o. z.“). Ve zbývajícím rozsahu není nárok žalobkyně pro neplatnost úvěrové smlouvy důvodný. Co se týče úroku z prodlení, ten nebyl žalobkyni přiznán s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dostupného (stejně jako i jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001) na www.nsoud.cz. Ustanovení § 87 z. s. ú. představuje speciální úpravu, v jejímž důsledku dosud nenastala splatnost zbývající části jistiny, a proto ani žalobkyni nemohl být přiznán úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba co do zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení. Namítala, že okresní soud pochybil, pokud zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/222, podle nějž přiměřenost lhůty plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 z. s. ú. Žalobkyně zdůraznila, že účastníci jsou si v občanském soudním řízení rovni, tedy soud nemá namísto některého z účastníků do řízení vstupovat a suplovat tím jeho procesní aktivitu, resp. má tak činit jen výjimečně, je-li dotčen veřejný zájem. Žalobkyně se domnívá, že problematika (lhůty pro) vrácení bezdůvodného obohacení takový případ nepředstavuje. Je to žalovaný, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a je to tedy on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení, jakožto skutečnost, která mu ve sporu prospívá. Žalovaný dluh po celou dobu řízení uznával, okresní soud přesto rozhodl, že žalovaný není schopen bezdůvodné obohacení vrátit. Na podporu svého názoru žalobkyně odkázala na závěry článku JUDr. Marka Jägera, Ph. D., zveřejněného v Právních rozhledech, 2022, č. 23-24, s. 808-812, který citovala. Podle toho je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele. Žalobkyně dále doplnila, že dopis, jímž odstoupila od smlouvy, obsahoval kvalifikovanou výzvu k úhradě pohledávky, ten byl žalovanému prokazatelně zaslán dne 6. 1. 2025. V souladu s ujednáním smlouvy se tudíž stala pohledávka splatnou k 16. 1. 2025. Žalobkyně z vyložených důvodů navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části změněn tak, že bude žalobě vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i v odborné literatuře, jsou se závěry Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč je na místě se od nich odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě se soudem okresním, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem jej právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání, při němž by jej okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen uložením na poště dne 7. 1. 2026 a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne 3. 2. 2026. Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 6. 2. 2025, pátku. Dnem následujícím se tak žalovaný ocitl s placením částky 14 263 Kč v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Jde-li o lhůtu ke splnění nově uložené povinnosti, tato je shodná se lhůtou k plnění stanovenou v již pravomocném výroku I. a je třídenní (srov. též ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 27 817,95 Kč (jistina ve výši 22 491,10 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 129,38 Kč a 12% úrok z prodlení z částky 19 999,10 Kč od 17. 1. 2025 do rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy do 5. 12. 2025, ve výši 2 123,74 Kč","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 263 Kč ode dne následujícího (6. 12. 2025) do rozhodnutí odvolacího soudu, tedy do 23. 7. 2026, ve výši 1 073,83 Kč – pro výpočty úroků srov. www.advokatni-kalkulacka.cz). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 013,47 Kč (jistina 14 263 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 750,47 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 12 804,48 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 53,97 %, úspěch žalovaného 46,03 %. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky prakticky vyrovnán a představuje úspěch či neúspěch přibližně v jedné polovině předmětu řízení, rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně nepřiznal žádnému z účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 2 593,13 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí na úroku přiznáno 750,47 Kč (úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 14 263 Kč od 7. 2. 2026 do 23. 7. 2026), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení je tudíž žalovaný, který by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 14 263 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do zaplacení 8 236,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 129,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 999,10 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), a bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou úvěrových splátek a prodlení s úhradou dluhu ve lhůtě 30 dnů běžící od výzvy žalobkyně. Žalovanému bylo v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru poskytnuto celkem 29 919 Kč a žalovaný žalobkyni na tento úvěr vrátil celkem 15 656 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě jí evidovaných údajů a informací o žalovaném. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z evidovaných údajů o žalovaném, přičemž nebylo nijak prokázáno, že uváděné údaje byly žalobkyni poskytnuty právě žalovaným. Informace o příjmech ani výdajích žalovaného nebyly nijak ověřovány, prokázána nebyla ani tvrzená lustrace žalovaného v registrech dlužníků. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze žalobkyní vyhotovené listiny, z těchto podkladů pak žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, a proto nemohla ani učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení byl v důsledku shledané neplatnosti smlouvy o úvěru okresním soudem vypořádán podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud konstatoval, že z neplatné smlouvy nemohou žalobkyni náležet žádné další nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., jelikož ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.4. K vypořádání bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel ze závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému 29 919 Kč, žalovaný vrátil 15 656 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „o. z.“). Ve zbývajícím rozsahu není nárok žalobkyně pro neplatnost úvěrové smlouvy důvodný. Co se týče úroku z prodlení, ten nebyl žalobkyni přiznán s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dostupného (stejně jako i jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001) na www.nsoud.cz. Ustanovení § 87 z. s. ú. představuje speciální úpravu, v jejímž důsledku dosud nenastala splatnost zbývající části jistiny, a proto ani žalobkyni nemohl být přiznán úrok z prodlení.5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba co do zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení. Namítala, že okresní soud pochybil, pokud zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/222, podle nějž přiměřenost lhůty plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 z. s. ú. Žalobkyně zdůraznila, že účastníci jsou si v občanském soudním řízení rovni, tedy soud nemá namísto některého z účastníků do řízení vstupovat a suplovat tím jeho procesní aktivitu, resp. má tak činit jen výjimečně, je-li dotčen veřejný zájem. Žalobkyně se domnívá, že problematika (lhůty pro) vrácení bezdůvodného obohacení takový případ nepředstavuje. Je to žalovaný, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a je to tedy on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení, jakožto skutečnost, která mu ve sporu prospívá. Žalovaný dluh po celou dobu řízení uznával, okresní soud přesto rozhodl, že žalovaný není schopen bezdůvodné obohacení vrátit. Na podporu svého názoru žalobkyně odkázala na závěry článku JUDr. Marka Jägera, Ph. D., zveřejněného v Právních rozhledech, 2022, č. 23-24, s. 808-812, který citovala. Podle toho je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele. Žalobkyně dále doplnila, že dopis, jímž odstoupila od smlouvy, obsahoval kvalifikovanou výzvu k úhradě pohledávky, ten byl žalovanému prokazatelně zaslán dne 6. 1. 2025. V souladu s ujednáním smlouvy se tudíž stala pohledávka splatnou k 16. 1. 2025. Žalobkyně z vyložených důvodů navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části změněn tak, že bude žalobě vyhověno.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i v odborné literatuře, jsou se závěry Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč je na místě se od nich odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě se soudem okresním, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem jej právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání, při němž by jej okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.11. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen uložením na poště dne 7. 1. 2026 a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne 3. 2. 2026. Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 6. 2. 2025, pátku. Dnem následujícím se tak žalovaný ocitl s placením částky 14 263 Kč v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. Jde-li o lhůtu ke splnění nově uložené povinnosti, tato je shodná se lhůtou k plnění stanovenou v již pravomocném výroku I. a je třídenní (srov. též ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř.).14. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 27 817,95 Kč (jistina ve výši 22 491,10 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 129,38 Kč a 12% úrok z prodlení z částky 19 999,10 Kč od 17. 1. 2025 do rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy do 5. 12. 2025, ve výši 2 123,74 Kč, Anonymizováno, a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 263 Kč ode dne následujícího (6. 12. 2025) do rozhodnutí odvolacího soudu, tedy do 23. 7. 2026, ve výši 1 073,83 Kč – pro výpočty úroků srov. www.advokatni-kalkulacka.cz). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 013,47 Kč (jistina 14 263 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 750,47 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 12 804,48 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 53,97 %, úspěch žalovaného 46,03 %. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky prakticky vyrovnán a představuje úspěch či neúspěch přibližně v jedné polovině předmětu řízení, rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně nepřiznal žádnému z účastníků.15. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 14 263 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 2 593,13 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí na úroku přiznáno 750,47 Kč (úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 14 263 Kč od 7. 2. 2026 do 23. 7. 2026), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení je tudíž žalovaný, který by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:14.Co.68.2026.1","publishedAt":"2026-09-23","decisionAt":"2026-07-23","caseNumber":{"senate":14,"registry":"Co","index":68,"year":2026,"pageNumber":53},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Pekáč","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 22 499,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 12. 2025, č. j. 45 C 231/2025-32,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":45,"registry":"C","index":231,"year":2025,"pageNumber":32},"affectedDate":null,"courtCode":"OSCV","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"154","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"261a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","SMLOUVA_O_UVERU","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}