{"uuid":"fc43e1e4-639f-4a2b-9534-5b5a1b7d2951","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 159.889,09 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 12. 2025, č. j. 26 C 259/2025-70,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, to je v odstavci II. výroku ohledně zaplacení úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 29. 5. 2025 do 17. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, to je v odstavci II. výroku ohledně zaplacení úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 29. 5. 2025 do 17. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 109.559,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60.163,96 Kč, úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 148.068,29 Kč od 19. 5. 2025 do 15. 6. 2025, dále úrok ve výši 12 % ročně z částky 148.068,29 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 5. 2025 do 30. 6. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 10.000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158.068,29 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení (odstavec II. výroku). Dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 912 Kč (odstavec III. výroku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení bylo mezi účastníky prokázáno uzavření smlouvy o vedení běžného účtu (rámcová smlouva č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") a dále uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. To vše na základě dodatku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" k rámcové smlouvě č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy účastníci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru k běžnému účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" do výše 10.000 Kč. Z dodatku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" k rámcové smlouvě č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak vyplynulo, že účastníci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" úvěr ve výši 150.838 Kč, z čehož 130.838 Kč bylo na splacení existujících úvěrů a 20.000 Kč bylo bezúčelovou částí úvěru. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 150.838 Kč na běžný účet žalovaného (z dokladu o načerpání úvěru). V řízení byl z výpisu z běžného účtu prokázán rovněž debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného, který vznikl počínaje dnem 17. 2. 2025, kdy byl zůstatek naposledy kreditní. Konečný debetní zůstatek bez započtení poplatků a úroků, majících původ v neplatně uzavřených smlouvách o úvěru a o kontokorentu, činil dle výpočtu soudu mínus 10.398,80 Kč (započteny platby kartou, příkazy k úhradě a poplatky vyplývající z vedení běžného účtu), přičemž v částce 10.000 Kč se jedná o žalobkyní povolený debet na základě smlouvy vyhodnocené soudem jako neplatné a v částce 398,80 Kč se jedná o nepovolený debet. Z žalobkyní tvrzených skutečností a navrhovaných důkazů však dále nevyplynulo, že by žalobkyně řádně posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnuté úvěry, a to přinejmenším na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Proto okresní soud vyhodnotil obě smlouvu o úvěru jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku), kdy žalobkyni vzniklo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) ve výši doposud nevrácené jistiny úvěru. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka úvěru 150.838 Kč, a to na jeho běžný účet. Žalovaný přitom uhradil dle listin předložených žalobkyní celkem 51.677 Kč, a to včetně poplatků z titulu přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně taktéž umožnila žalovanému přečerpání jeho běžného účtu o 10.000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni částku 99.161 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 150.838 Kč a částkou 51.677 Kč a dále částku 10.000 Kč. Částka 398,80 Kč pak byla dále žalobkyni přiznána jako náhrada škody způsobené žalovaným porušením smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, kdy se jedná o nepovolený debet na běžném účtu vzniklý transakcemi provedenými žalovaným. Celková přiznaná částka 109.559,80 Kč je tedy součtem částek 99.161 Kč, 10.000 Kč a 398,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 109.559,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 29. 5. 2025 do zaplacení a rovněž náklady řízení. Namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Pokud tedy možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Spotřebitel je tedy v daném případě nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Ze strany žalovaného však nebyly tvrzeny ani navrhnuty žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Rovněž pak ze skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, neplyne automaticky, že to nebylo v jeho možnostech. Soud prvního stupně proto v daném případě měl přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od 29. 5. 2025, kdy žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně přípisem vyzvala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující je zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve dnech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě nichž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150.838 Kč a 10.000 Kč (v podobě možnosti přečerpání peněžních prostředků do debetu), kdy tyto částky žalovaný vyčerpal, avšak je řádně neuhradil, když doposud uhradil pouze částku 51.677 Kč. Nadto pak žalobkyně rovněž prokázala nepovolený debet žalovaného na účtu (přečerpání finančních prostředků nad 10.000 Kč) v částce 398,80 Kč. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně sice řádně zkoumala výši příjmu žalovaného, a to z výpisů z účtu za poslední tři měsíce před podáním žádosti o úvěr, nicméně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi žalobkyní a žalovaným byly ve dnech 19. 2. 2019 a 4. 1. 2023 uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., které současně podléhají právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením uvedených smluv v souladu s ust. § 86 ZoSÚ řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení, resp. nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětných smluv o úvěru žalobkyně ničeho nenamítala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaný na předmětnou smlouvu již zaplatil. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 150.838 Kč formou výplaty a dále částku 10.000 Kč formou (možnosti ?) přečerpání běžného účtu do povoleného debetu a 398,80 Kč do nepovoleného debetu, přičemž žalovaný doposud žalobkyni uhradil částku 51.677 Kč. Okresní soud tedy správně zavázal žalovaného zaplatit částku představující jejich rozdíl, tj. částku 109.559,80 Kč žalobkyni a ve zbývající části byla žaloba správně zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Pokud pak žalobkyně v podaném odvolání brojila proti nepřiznání úroků z prodlení z dlužné částky běžících již od 29. 5. 2025, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že tímto svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. V této souvislosti Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně doposud nedošlo, a to správně do budoucna po právní moci jeho rozhodnutí. Pokud se totiž žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku. Je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Jiná situace však nastala v průběhu odvolacího řízení, když žalovaný dosud ničeho žalobkyni neuhradil. Rozsudek okresního soudu byl po uložení na poště doručen žalovanému dne 29. 1. 2026, v odstavci I. tedy nabyl právní moci dne 14. 2. 2026, a žalovaný tedy měl plnit do tří dnů, tj. do 17. 2. 2026, takže od 18. 2. 2025 je v prodlení s plněním. Podle ust. § 1970 o. z. má tedy žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, ovšem pouze ve výši 11,50 %, a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prvnímu dni kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení, tj. k 1. 1. 2026, činila repo sazba ČNB 3,50 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že přiznal žalobkyni zákonný 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení 12% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 29. 5. 2025 do 17. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přičemž soud v jejím procesním úspěchu soud zohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 57 % předmětu řízení (tj. co do celkové částky 109.559,80 Kč) a v rozsahu 43 % předmětu řízení neúspěšná (co do částky 81.569,18 Kč). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 14 % nákladů řízení (57 – 43). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 6.516 Kč a odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku a cestovnému žalobkyně ve výši 120 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu osobním automobilem z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět, při ujetí celkem 50 km, průměrné spotřebě 4,1 l nafty na 100 km, ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 34,70 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za 1 km, přičemž žalobkyně účtovala pouze třetinu skutečných cestovních nákladů, jelikož zástupce žalobkyně se zúčastnil tří po sobě následujících jednání v různých věcech.. Ve zbytku se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 912 Kč, tj. 14 % z částky 6.516 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím je odůvodněn převážně neúspěchem žalobkyně v tomto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 109.559,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60.163,96 Kč, úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 148.068,29 Kč od 19. 5. 2025 do 15. 6. 2025, dále úrok ve výši 12 % ročně z částky 148.068,29 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 5. 2025 do 30. 6. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 10.000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158.068,29 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení (odstavec II. výroku). Dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 912 Kč (odstavec III. výroku).2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení bylo mezi účastníky prokázáno uzavření smlouvy o vedení běžného účtu (rámcová smlouva č. , hodnota,  ze dne , datum, ) a dále uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. To vše na základě dodatku č. , hodnota,  k rámcové smlouvě č. , hodnota, , kdy účastníci dne , datum,  uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru k běžnému účtu č. , č. účtu,  do výše 10.000 Kč. Z dodatku č. , hodnota,  k rámcové smlouvě č. , hodnota,  pak vyplynulo, že účastníci dne , datum,  uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho běžný účet č. , č. účtu,  úvěr ve výši 150.838 Kč, z čehož 130.838 Kč bylo na splacení existujících úvěrů a 20.000 Kč bylo bezúčelovou částí úvěru. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 150.838 Kč na běžný účet žalovaného (z dokladu o načerpání úvěru). V řízení byl z výpisu z běžného účtu prokázán rovněž debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného, který vznikl počínaje dnem 17. 2. 2025, kdy byl zůstatek naposledy kreditní. Konečný debetní zůstatek bez započtení poplatků a úroků, majících původ v neplatně uzavřených smlouvách o úvěru a o kontokorentu, činil dle výpočtu soudu mínus 10.398,80 Kč (započteny platby kartou, příkazy k úhradě a poplatky vyplývající z vedení běžného účtu), přičemž v částce 10.000 Kč se jedná o žalobkyní povolený debet na základě smlouvy vyhodnocené soudem jako neplatné a v částce 398,80 Kč se jedná o nepovolený debet. Z žalobkyní tvrzených skutečností a navrhovaných důkazů však dále nevyplynulo, že by žalobkyně řádně posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnuté úvěry, a to přinejmenším na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Proto okresní soud vyhodnotil obě smlouvu o úvěru jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku), kdy žalobkyni vzniklo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) ve výši doposud nevrácené jistiny úvěru. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka úvěru 150.838 Kč, a to na jeho běžný účet. Žalovaný přitom uhradil dle listin předložených žalobkyní celkem 51.677 Kč, a to včetně poplatků z titulu přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně taktéž umožnila žalovanému přečerpání jeho běžného účtu o 10.000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni částku 99.161 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 150.838 Kč a částkou 51.677 Kč a dále částku 10.000 Kč. Částka 398,80 Kč pak byla dále žalobkyni přiznána jako náhrada škody způsobené žalovaným porušením smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, kdy se jedná o nepovolený debet na běžném účtu vzniklý transakcemi provedenými žalovaným. Celková přiznaná částka 109.559,80 Kč je tedy součtem částek 99.161 Kč, 10.000 Kč a 398,80 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 109.559,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 29. 5. 2025 do zaplacení a rovněž náklady řízení. Namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Pokud tedy možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Spotřebitel je tedy v daném případě nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Ze strany žalovaného však nebyly tvrzeny ani navrhnuty žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Rovněž pak ze skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, neplyne automaticky, že to nebylo v jeho možnostech. Soud prvního stupně proto v daném případě měl přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od 29. 5. 2025, kdy žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně přípisem vyzvala.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující je zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve dnech , datum,  a , datum, , na základě nichž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150.838 Kč a 10.000 Kč (v podobě možnosti přečerpání peněžních prostředků do debetu), kdy tyto částky žalovaný vyčerpal, avšak je řádně neuhradil, když doposud uhradil pouze částku 51.677 Kč. Nadto pak žalobkyně rovněž prokázala nepovolený debet žalovaného na účtu (přečerpání finančních prostředků nad 10.000 Kč) v částce 398,80 Kč. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně sice řádně zkoumala výši příjmu žalovaného, a to z výpisů z účtu za poslední tři měsíce před podáním žádosti o úvěr, nicméně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného.7. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi žalobkyní a žalovaným byly ve dnech 19. 2. 2019 a 4. 1. 2023 uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., které současně podléhají právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením uvedených smluv v souladu s ust. § 86 ZoSÚ řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení, resp. nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětných smluv o úvěru žalobkyně ničeho nenamítala.8. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust. § 86 ZoSÚ vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaný na předmětnou smlouvu již zaplatil. Žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 150.838 Kč formou výplaty a dále částku 10.000 Kč formou (možnosti ?) přečerpání běžného účtu do povoleného debetu a 398,80 Kč do nepovoleného debetu, přičemž žalovaný doposud žalobkyni uhradil částku 51.677 Kč. Okresní soud tedy správně zavázal žalovaného zaplatit částku představující jejich rozdíl, tj. částku 109.559,80 Kč žalobkyni a ve zbývající části byla žaloba správně zamítnuta.9. Pokud pak žalobkyně v podaném odvolání brojila proti nepřiznání úroků z prodlení z dlužné částky běžících již od 29. 5. 2025, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že tímto svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. V této souvislosti Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně doposud nedošlo, a to správně do budoucna po právní moci jeho rozhodnutí. Pokud se totiž žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku. Je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu.10. Jiná situace však nastala v průběhu odvolacího řízení, když žalovaný dosud ničeho žalobkyni neuhradil. Rozsudek okresního soudu byl po uložení na poště doručen žalovanému dne 29. 1. 2026, v odstavci I. tedy nabyl právní moci dne 14. 2. 2026, a žalovaný tedy měl plnit do tří dnů, tj. do 17. 2. 2026, takže od 18. 2. 2025 je v prodlení s plněním. Podle ust. § 1970 o. z. má tedy žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, ovšem pouze ve výši 11,50 %, a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prvnímu dni kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení, tj. k 1. 1. 2026, činila repo sazba ČNB 3,50 %.11. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že přiznal žalobkyni zákonný 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení 12% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 29. 5. 2025 do 17. 2. 2026 a ohledně 0,50% úroku z prodlení ročně z částky 109.559,80 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.12. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 224 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přičemž soud v jejím procesním úspěchu soud zohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 57 % předmětu řízení (tj. co do celkové částky 109.559,80 Kč) a v rozsahu 43 % předmětu řízení neúspěšná (co do částky 81.569,18 Kč). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 14 % nákladů řízení (57 – 43). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 6.516 Kč a odpovídají zaplacenému soudnímu poplatku a cestovnému žalobkyně ve výši 120 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu osobním automobilem z , adresa,  a zpět, při ujetí celkem 50 km, průměrné spotřebě 4,1 l nafty na 100 km, ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 34,70 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za 1 km, přičemž žalobkyně účtovala pouze třetinu skutečných cestovních nákladů, jelikož zástupce žalobkyně se zúčastnil tří po sobě následujících jednání v různých věcech.. Ve zbytku se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 912 Kč, tj. 14 % z částky 6.516 Kč.13. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím je odůvodněn převážně neúspěchem žalobkyně v tomto řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:8.Co.85.2026.1","publishedAt":"2026-09-14","decisionAt":"2026-07-10","caseNumber":{"senate":8,"registry":"Co","index":85,"year":2026,"pageNumber":95},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Šárka","lastName":"Neuwirthová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 159.889,09 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":26,"registry":"C","index":259,"year":2025,"pageNumber":70},"affectedDate":"2025-12-11","courtCode":"OSKI","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","NASLEDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}