{"uuid":"fc7e0adc-3da2-4892-ad62-607c8dbe8c72","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupeného advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 178 960,89 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 14 640,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 164 320,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 558,59 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"od 16. 8. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 918 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 14 640,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 164 320,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 558,59 Kč\rod 16. 8. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 918 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 178 960,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 13. 10. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému dne 13. 10. 2017 vyplacena částka 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 142 045 Kč sestávající z jistiny zápůjčky a celkových nákladů, tj. obchodního úroku ve výši 66 645 Kč a administrativních poplatků ve výši 26 400 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 2 960 Kč, splatnost první splátky nastala dne 24. 11. 2017. Žalovaný však platby dle smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků. Žalobkyně proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a zápůjčku zesplatnila ke dni 5. 2. 2018. Žalobkyně tedy eviduje za žalovaným pohledávku ve výši žalované jistiny sestávající z dlužné jistiny ve výši 43 746,59 Kč (žalovaný ke dni zesplatnění uhradil 327 Kč, ode dne zesplatnění poté uhradil 4 926,41 Kč), smluvních úroků ve výši 64 562 Kč (na obchodních úrocích žalovaný uhradil před zesplatněním 2 083 Kč), dále 1 650 Kč za administrativní poplatky (do dne zesplatnění žalovaný uhradil celkem 550 Kč), sjednané smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč, a dále kapitalizovaných úroků z prodlení za dobu předcházející 15. 8. 2022 ve výši 43 902,30 Kč. Dlužné částky nebyly přes opakované výzvy ze strany žalobkyně uhrazeny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. V podání došlém soudu dne 25. 1. 2023 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného (čistý příjem ze zaměstnání ve výši 30 669 Kč, příjem byl ověřen prostřednictvím výpisů z bankovního účtu klienta), žalobkyně rovněž zjišťovala informace od žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a především výdajích, zahrnujících výdaje na ostatní splátky, bydlení a vyživovací povinnosti, skrze formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně provedla prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. Dále žalobkyně uvedla, že ze zápůjčky ve výši 49 000 Kč, jež byla žalovanému poskytnuta dne 13. 10. 2017, byla částka 22 527 Kč převedena na účet žalovaného, částka 26 476 Kč byla použita na úhradu dluhu z původní smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V dalším podání došlém soudu dne 13. 3. 2023 žalobkyně soudu doložila smlouvu o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" jež byla mezi stranami uzavřena 3. 10. 2016, kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč, vzhledem k tomu, že se následně strany dohodly na refinancování smlouvy o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 3. 10. 2016, a to uzavřením smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 10. 2017 došlo na straně žalobkyně k vyčíslení nedoplatků na smlouvou o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" kdy byly vyčísleny celkově na částku 26 473 Kč. Žalobkyně a žalovaný se proto výslovně dohodli, že v souladu s uzavřenou smluvní dokumentací a obchodními podmínkami vyplatí žalobkyně žalovanému z nově uzavřené smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" pouze část jistiny ve výši 22 527 Kč a zbývající část jistiny ve výši 26 473 Kč použije na úhradu vyčíslených nedoplatků ze smlouvy o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 3. 10. 2016.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy k prokázání skutečnosti, že částka 26 473 Kč měla být dle tvrzení žalobkyně použita na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci uvedla, že jinými důkazy, než které žalobkyně předložila v rámci žaloby a v jejím doplnění, nedisponuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně předložila Smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 10. 2017, kdy tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce„ Podpis Zákazníka“ na poslední listině smlouvy nejsou uvedeny žádné údaje. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 49 000 Kč, a to jednorázově. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 960 Kč (poslední 48. splátka činila 2 925 Kč), roční úroková sazba činila 51 %. Celkový dluh byl ve smlouvě stanoven na částku 142 045 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, všechny s absentujícím podpisem žalovaného. Dále žalobkyně doložila Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru účinné od 1. 12. 2016, kdy tyto jsou opatřeny hůlkovým písmem„ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ a podpisem. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z listiny nazvané Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra vyplývá, že dne 2. 10. 2017 byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování zápůjček. Dne 11. 10. 2017 byla vytvořena žádost o zápůjčku klientem, dne 13. 10. 2017 byla poskytnuta zápůjčka v částce 49 000 Kč, přičemž částka 26 473 Kč byla použita na uhrazení předchozí zápůjčky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" částka 22 527 Kč byla odeslána na účet. Z Formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 10. 2017 vyplývá, že příjmy žalovaného činily 30 000 Kč (žalovaný je v zaměstnání od 2015), počet výdělečně činných členů domácnosti činí 2, nájemné činí 3 000 Kč, trvalé platby činí 6 000 Kč a počet vyživovaných osob činí 2, tato listina není žalovaným vlastnoručně podepsána. Z listiny Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 115 611,68 Kč, a to nejpozději do 7. 3. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výpisu z účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 (č.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":") vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že zůstatek činil 0 Kč, dále z výpisu z předmětného účtu za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 vyplývá, že zůstatek činil 12,29 Kč, a dále z výpisu z účtu za období od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017 vyplývá, že zůstatek činil 1 395,40 Kč. Z detailu transakce na shora uvedeném účtu vyplývá, že 11. 9. 2017 byla zaevidována příchozí platba v částce 29 577 Kč (název účtu odesílatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":"), dále dne 10. 8. 2017 byla na účet zaevidována platba 30 669 Kč (název účtu odesílatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z listiny označené jako přehled exekucí a výstup z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný neprochází shora uvedenými evidencemi. Žalobkyně dále soudu předložila kopii řidičského průkazu a kopii občanského průkazu žalovaného. Ze smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 3. 10. 2016 podepsané žalovaným vyplývá, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 632 Kč (poslední 30. splátka činila 2 619 Kč), roční úroková sazba činila 65 %. Celkový dluh byl ve smlouvě stanoven na částku 78 947 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, shora uvedené listiny s absentujícím podpisem žalovaného. Z protokolu o předčasném ukončení smlouvy o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 2. 2023 vyplývá, že strany uzavírají dohodu o předčasném ukončení smlouvy o půjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 3. 10. 2016. Dále je v protokolu uvedeno, že žalobkyně prohlašuje, že žalovaný uhradil vyúčtování výše uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství a tímto zanikají dne 13. 10. 2017 mezi účastníky veškeré závazky plynoucí z této smlouvy, včetně vyúčtování pokuty ve výši 0 Kč. Tato smlouva neobsahuje podpisy stran.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 22 527 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil platby v celkové výši 7 886,41 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z bankovního účtu žalovaného za období 7/ 2017 až 9/ 2017, dále provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále rovněž vycházela z detailu transakce příchozí platby na účtu žalovaného od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně ke dni 5. 2. 2018 úvěr zesplatnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 22 527 Kč (tvrzení žalobkyně o tom, že zbývající částka ve výši 26 473 Kč, jež měla být použita na úhradu dluhu z původní smlouvy o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo i přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. jakkoli prokázáno), přičemž na shora uvedenou zápůjčku žalovaný uhradil celkem 7 886,41 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce jakožto poskytovatelka zápůjček a úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 29 577 Kč v září 2017, 30 669 Kč v srpnu 2017 uvedené v detailu transakce z výpisu příchozích plateb na běžný účet žalovaného č.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplývají z dokladů o příchozích platbách. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného nebyly tyto údaje jakkoli zjišťovány, kdy pouze z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2017 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil pouze 12,29 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 1 395,40 Kč, v měsíci srpnu činil počáteční zůstatek 0 Kč a v červenci 2017 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného částku 5 086,71 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského a řidičského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 22 527 Kč, žalovaný vrátil pouze 7 886,41 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 14 640,59 Kč (tj. 22 527 – 7 886,41 = 14 640,59 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 2. 1. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (4. 1. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 164 320,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 558,59 Kč od 16. 8. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 918 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení (viz výše).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 178 960,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 13. 10. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému dne 13. 10. 2017 vyplacena částka 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 142 045 Kč sestávající z jistiny zápůjčky a celkových nákladů, tj. obchodního úroku ve výši 66 645 Kč a administrativních poplatků ve výši 26 400 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 2 960 Kč, splatnost první splátky nastala dne 24. 11. 2017. Žalovaný však platby dle smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků. Žalobkyně proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a zápůjčku zesplatnila ke dni 5. 2. 2018. Žalobkyně tedy eviduje za žalovaným pohledávku ve výši žalované jistiny sestávající z dlužné jistiny ve výši 43 746,59 Kč (žalovaný ke dni zesplatnění uhradil 327 Kč, ode dne zesplatnění poté uhradil 4 926,41 Kč), smluvních úroků ve výši 64 562 Kč (na obchodních úrocích žalovaný uhradil před zesplatněním 2 083 Kč), dále 1 650 Kč za administrativní poplatky (do dne zesplatnění žalovaný uhradil celkem 550 Kč), sjednané smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč, a dále kapitalizovaných úroků z prodlení za dobu předcházející 15. 8. 2022 ve výši 43 902,30 Kč. Dlužné částky nebyly přes opakované výzvy ze strany žalobkyně uhrazeny.\n2. V podání došlém soudu dne 25. 1. 2023 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného (čistý příjem ze zaměstnání ve výši 30 669 Kč, příjem byl ověřen prostřednictvím výpisů z bankovního účtu klienta), žalobkyně rovněž zjišťovala informace od žalovaného o jeho pravidelných měsíčních příjmech a především výdajích, zahrnujících výdaje na ostatní splátky, bydlení a vyživovací povinnosti, skrze formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně provedla prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. Dále žalobkyně uvedla, že ze zápůjčky ve výši 49 000 Kč, jež byla žalovanému poskytnuta dne 13. 10. 2017, byla částka 22 527 Kč převedena na účet žalovaného, částka 26 476 Kč byla použita na úhradu dluhu z původní smlouvy o zápůjčce [číslo].\n3. V dalším podání došlém soudu dne 13. 3. 2023 žalobkyně soudu doložila smlouvu o půjčce [číslo] jež byla mezi stranami uzavřena 3. 10. 2016, kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč, vzhledem k tomu, že se následně strany dohodly na refinancování smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 10. 2016, a to uzavřením smlouvy [číslo] ze dne 13. 10. 2017 došlo na straně žalobkyně k vyčíslení nedoplatků na smlouvou o půjčce [číslo] kdy byly vyčísleny celkově na částku 26 473 Kč. Žalobkyně a žalovaný se proto výslovně dohodli, že v souladu s uzavřenou smluvní dokumentací a obchodními podmínkami vyplatí žalobkyně žalovanému z nově uzavřené smlouvy [číslo] pouze část jistiny ve výši 22 527 Kč a zbývající část jistiny ve výši 26 473 Kč použije na úhradu vyčíslených nedoplatků ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 10. 2016.\n4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.\n5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.\n6. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy k prokázání skutečnosti, že částka 26 473 Kč měla být dle tvrzení žalobkyně použita na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve věci uvedla, že jinými důkazy, než které žalobkyně předložila v rámci žaloby a v jejím doplnění, nedisponuje.\n7. Žalobkyně předložila Smlouvu [číslo] ze dne 13. 10. 2017, kdy tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce„ Podpis Zákazníka“ na poslední listině smlouvy nejsou uvedeny žádné údaje. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 49 000 Kč, a to jednorázově. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 960 Kč (poslední 48. splátka činila 2 925 Kč), roční úroková sazba činila 51 %. Celkový dluh byl ve smlouvě stanoven na částku 142 045 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce [číslo] Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, všechny s absentujícím podpisem žalovaného. Dále žalobkyně doložila Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru účinné od 1. 12. 2016, kdy tyto jsou opatřeny hůlkovým písmem„ [příjmení]“ a podpisem. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z listiny nazvané Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra vyplývá, že dne 2. 10. 2017 byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování zápůjček. Dne 11. 10. 2017 byla vytvořena žádost o zápůjčku klientem, dne 13. 10. 2017 byla poskytnuta zápůjčka v částce 49 000 Kč, přičemž částka 26 473 Kč byla použita na uhrazení předchozí zápůjčky [číslo] částka 22 527 Kč byla odeslána na účet. Z Formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 10. 2017 vyplývá, že příjmy žalovaného činily 30 000 Kč (žalovaný je v zaměstnání od 2015), počet výdělečně činných členů domácnosti činí 2, nájemné činí 3 000 Kč, trvalé platby činí 6 000 Kč a počet vyživovaných osob činí 2, tato listina není žalovaným vlastnoručně podepsána. Z listiny Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 115 611,68 Kč, a to nejpozději do 7. 3. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výpisu z účtu [právnická osoba] za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 (č.ú. [bankovní účet]) vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že zůstatek činil 0 Kč, dále z výpisu z předmětného účtu za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 vyplývá, že zůstatek činil 12,29 Kč, a dále z výpisu z účtu za období od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017 vyplývá, že zůstatek činil 1 395,40 Kč. Z detailu transakce na shora uvedeném účtu vyplývá, že 11. 9. 2017 byla zaevidována příchozí platba v částce 29 577 Kč (název účtu odesílatele [anonymizována tři slova]), dále dne 10. 8. 2017 byla na účet zaevidována platba 30 669 Kč (název účtu odesílatele [anonymizována tři slova]). Z listiny označené jako přehled exekucí a výstup z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný neprochází shora uvedenými evidencemi. Žalobkyně dále soudu předložila kopii řidičského průkazu a kopii občanského průkazu žalovaného. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 10. 2016 podepsané žalovaným vyplývá, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 632 Kč (poslední 30. splátka činila 2 619 Kč), roční úroková sazba činila 65 %. Celkový dluh byl ve smlouvě stanoven na částku 78 947 Kč Součástí smlouvy byl rovněž Splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce [číslo] Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, shora uvedené listiny s absentujícím podpisem žalovaného. Z protokolu o předčasném ukončení smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 2. 2023 vyplývá, že strany uzavírají dohodu o předčasném ukončení smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 10. 2016. Dále je v protokolu uvedeno, že žalobkyně prohlašuje, že žalovaný uhradil vyúčtování výše uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství a tímto zanikají dne 13. 10. 2017 mezi účastníky veškeré závazky plynoucí z této smlouvy, včetně vyúčtování pokuty ve výši 0 Kč. Tato smlouva neobsahuje podpisy stran.\n8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 22 527 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil platby v celkové výši 7 886,41 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z bankovního účtu žalovaného za období 7/ 2017 až 9/ 2017, dále provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále rovněž vycházela z detailu transakce příchozí platby na účtu žalovaného od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně ke dni 5. 2. 2018 úvěr zesplatnila.\n9. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.\n10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 22 527 Kč (tvrzení žalobkyně o tom, že zbývající částka ve výši 26 473 Kč, jež měla být použita na úhradu dluhu z původní smlouvy o zápůjčce [číslo] nebylo i přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. jakkoli prokázáno), přičemž na shora uvedenou zápůjčku žalovaný uhradil celkem 7 886,41 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.\n13. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.\n14. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.\n15. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce jakožto poskytovatelka zápůjček a úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.\n16. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n17. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 29 577 Kč v září 2017, 30 669 Kč v srpnu 2017 uvedené v detailu transakce z výpisu příchozích plateb na běžný účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] vyplývají z dokladů o příchozích platbách. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného nebyly tyto údaje jakkoli zjišťovány, kdy pouze z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2017 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil pouze 12,29 Kč, přičemž konečný zůstatek činil 1 395,40 Kč, v měsíci srpnu činil počáteční zůstatek 0 Kč a v červenci 2017 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného částku 5 086,71 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského a řidičského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020).\n18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).\n19. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 22 527 Kč, žalovaný vrátil pouze 7 886,41 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 14 640,59 Kč (tj. 22 527 – 7 886,41 = 14 640,59 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 2. 1. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (4. 1. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).\n20. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 164 320,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 558,59 Kč od 16. 8. 2022 do 3. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 95 918 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení (viz výše).\n21. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSCV:2023:7.C.325.2022.1","publishedAt":"2023-04-21","decisionAt":"2023-03-15","caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":325,"year":2022,"pageNumber":87},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Nikola","lastName":"Reifová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSCV","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 178 960,89 Kč s příslušenstvím (zápůjčka)","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2392","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","RIDICSKY_PRUKAZ","SMLOUVA_O_PUJCCE","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}