{"uuid":"fee71f91-d91d-4155-9dfa-f7038aa74be7","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a Mgr. Ivou Krejčířovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"vedlejších","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"účastníků řízení: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený obecnou zmocněnkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o ochranu osobnosti","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalovaného a vedlejších účastníků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná a vedlejší účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno účastníka A","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno účastníka B","anonStyle":"ANON"},{"text":" jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 056,85 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.II. Žalovaná a vedlejší účastníci , Jméno účastníka A,  a , Jméno účastníka B,  jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 056,85 Kč.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně povinnosti žalované zdržet se vydání knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" (I. výrok) a uložil žalované povinnost zdržet se distribuce této knihy (II. výrok). Současně rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno účastníka B","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno účastníka A","anonStyle":"ANON"},{"text":" jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení každému z žalobců k rukám jejich zástupce částku 18 077 Kč (III. výrok) a že ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává (IV. výrok).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci na žalované jako vydavatelce předmětné knihy domáhali zdržení se vydání a distribuce knihy s poukazem na skutečnost, že v ní obsažená kapitola o trestní kauze žalobců neoprávněně zasahuje do jejich práva na ochranu osobnosti. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby v části týkající se vydání předmětné knihy soud prvního stupně řízení zastavil, žalobě naopak vyhověl ohledně požadavku žalobců na zdržení se distribuce knihy žalovanou. Zdůvodnil, proč nevyhověl žádosti vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o odročení jednání, neboť důvodem odročení jednání nemohla být vzdálenost ze sídla vedlejšího účastníka v Praze ani doba, na níž bylo jednání nařízeno. Návrh tohoto vedlejšího účastníka na delegaci vhodnou a odnětí věci danému soudu vyhodnotil soud prvního stupně v kontextu předchozího nevyhovění žádosti o odročení jednání jako obstrukční jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná v roce 2021 vydala předmětnou knihu, jejíž autorkou je vedlejší účastnice ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a která se ve svých kapitolách týká sedmi příběhů o pochybeních české justice. Zatímco ostatních šest příběhů se staví na stranu stíhaných osob, nyní posuzovaná kapitola se věnuje trestní kauze žalobců, týkající se údajného únosu a vydírání poškozeného vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", z jehož pohledu příběh vypráví a staví se na jeho stranu. V době, kdy byla kniha zaslána do tisku, nebylo trestní řízení vůči žalobcům pravomocně skončeno, neboť bylo vydáno v pořadí třetí (tentokrát zprošťující) rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" v němž krajský soud dospěl k závěru, že pro předchozí závazný právní názor odvolacího soudu a po doplnění dokazování nemá prostor pro jiné rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním státního zástupce. Kniha byla připravena k distribuci po vyhlášení rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Olomouci ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Partie předmětné knihy věnující se trestní kauze žalobců je koncipována víceméně jednostranným způsobem a popisuje skutek pouze z pozice vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně. K žalobci a) se v textu uvádí nelichotivé informace o jeho charakteru a morálce a zpochybňuje se jeho dosažené akademické vzdělání. Kniha nereflektuje jiné možné verze událostí, ačkoli autorům byla z trestního řízení známa i obhajoba žalobců. Vyznění celé kapitoly je takové, že se v ní nejednalo o hodnotící soudy, ale o skutková tvrzení. Oproti sérii článků, které se trestní kauze žalobců v době jejího průběhu věnovaly (články na www.tn.cz, www.zlin.cz, www.ceska-justice.cz) a nestavěly věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině obžalovaných, je předmětná kniha zcela jednostranná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně proto dovodil, že nerespektováním zásady presumpce neviny došlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců, zejména jejich dobrého jména, pověsti a osobní cti, přičemž ostatní dílčí zásahy (v podobě zpochybnění výsledků studia a osobní charakteristiky) již nepovažoval za podstatné. Neakceptoval argumentaci žalované, že kniha pouze reflektovala tehdejší stav trestního řízení a k pravomocnému zproštění došlo až po vydání knihy. Uvedl, že tím spíše mělo být vyznění kapitoly takové, že nedošlo k pravomocnému odsouzení, přičemž nešlo o informace podléhající rychlé zkáze a diskuse nad kvalitou rozhodování mohla být vyvolána i po pravomocném ukončení trestního řízení. Kontrola činnosti orgánů činných v trestním řízení je nepochybně veřejným zájmem, avšak nelze informovat o trestním řízení tak, aby bylo již předem řečeno, že je konkrétní osoba pachatelem trestného činu bez konstatování takového závěru orgánem k tomu povolaným. Lze v zásadě chápat, že žalobci k výzvě žalované odmítli reagovat na text vycházející pouze z informací poskytnutých poškozeným, který jejich trestní stíhání inicioval. Nebylo by spravedlivé požadovat po žalobcích, aby se v době probíhajícího trestního řízení bránili proti totožnému obvinění vtělenému do předmětné knihy. Autorům knihy při podrobné znalosti celé kauzy a při přístupu k trestnímu spisu, který jim poškozený zprostředkoval, nic nebránilo, aby kapitolu koncipovali nikoli jednostranným způsobem i bez vyjádření žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že pro závažné vady v řízení bude věc přikázána jinému soudu prvního stupně, kterému je odvolací soud nadřízen. Vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s argumentací žalované a neprovedl žalovanou navržené důkazy (zejména svědeckými výpověďmi), v důsledku čehož dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a věc rovněž nesprávně právně posoudil. Napadené rozhodnutí označila za bezprecedentní s tím, že vyjma knihy Mein Kampf v České republice nikdy nedošlo k zákazu knihy z důvodu jejího obsahu. Soud prvního stupně projevil značnou předpojatost již vydáním předběžného opatření, které bylo následně částečně zrušeno, a překročil svou pravomoc, když v odůvodnění poučoval žalovanou, s jakým obsahem by se měly vydávat knihy. Žalovaná jako vydavatelka předmětné knihy není vydavatelem periodického tisku ve smyslu tiskového zákona, jehož § 4 na žalovanou nedopadá, a není proto za obsah knihy odpovědná. Kniha není zpravodajstvím, nýbrž literárním dílem prezentujícím názory kolektivu autorů, které je směsicí žánrů od literatury faktu až po fejeton či komentář. Žalovaná není autorem předmětného literárního díla a nemohla jeho obsah ovlivnit. Pro žalovanou není ani závazná trestněprávní zásada presumpce neviny, neboť není orgánem veřejné moci. Žalovaná nemá právo zasahovat do autorské činnosti kolektivu autorů, může se pouze rozhodnout dílo vydat či nevydat. Instrukce soudu prvního stupně, jak má autorské dílo vypadat, je nezákonnou inferencí do svobody slova a tisku a soud prvního stupně se napadeným rozhodnutím dopustil fakticky cenzury.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná dále namítla, že napadaný text odráží procesní stav trestní kauzy žalobců po vydání kontroverzního zprošťujícího rozsudku trestním soudem prvního stupně na základě donucení pokynem Vrchního soudu v Olomouci, když tento rozsudek byl navíc napaden odvoláním státního zástupce a nebyl v době předání knihy k tisku pravomocný. Tomuto kontroverznímu rozsudku předcházely dva odsuzující rozsudky, ve kterých byla vina žalobců uznána. Žalobci dostali v průběhu práce na knize možnost podat vydavateli knihy a kolektivu autorů svoji verzi a předložit důkazy o své nevině, což nevyužili. Žalovaná nedostala v řízení před soudem prvního stupně adekvátní prostor se bránit podané žalobě, veškeré její důkazní návrhy a argumenty byly soudem prvního stupně odmítnuty a jednání bylo vlastně zbytečné. Provedení jednání nadto bránila i procesní překážka v podobě návrhu vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na delegaci. Ke dni odeslání knihy ve finální podobě do tisku nebyli žalobci pravomocně zproštěni obžaloby, naopak existovaly dva odsuzující rozsudky krajského soudu, kterými byli bez jakýchkoli pochybností žalobci uznáni vinnými, a jeden zcela kontroverzní rozsudek stejného soudu, který hovoří o totožném závěru, ale oba žalobce zprostil obžaloby s konstatováním, že tak učinil z donucení vrchního soudu. I soud prvního stupně označil takový postup za nevhodný. Kolektiv autorů měl tedy v soudních rozhodnutích dostatečnou oporu pro prezentování svého názoru, „jak to skutečně bylo v cause ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"“. Kolektiv autorů v čele s vydavatelem se rovněž pokusil před vydáním knihy opatřit oponentní stanovisko, které však žalobci odmítli podat. Soud prvního stupně se tím odmítl zabývat, ačkoli je to klíčové pro prokázání legitimního zveřejnění informace, a nepřihlédl k tomu, že vydání knihy nebylo motivováno touhou poškodit žalobce. Bez ohledu na legitimitu či nelegitimitu zveřejněné informace o žalobcích není možné kvůli jedné sporné kapitole zakázat vydavateli distribuci celé knihy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání rovněž vedlejší účastník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a domáhal se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to spolu s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce. Namítl, že soud prvního stupně v rozporu s § 10 kancelářského řádu nařídil první a jediné jednání na časnou ranní hodinu bez ohledu na rozumnou možnost dopravy vedlejších účastníků k jednání. Nijak nerozhodl o žádosti vedlejšího účastníka o odročení jednání z tohoto důvodu a nijak nereagoval ani nepředložil nadřízenému soudu k rozhodnutí návrh na odnětí a přikázání věci jinému soudu, podaný včas před prvním jednáním. O věci jednal a rozhodl, ačkoli takto nebyla vyřešena otázka zákonného soudu a soudce. Soud prvního stupně rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním, aniž by se vypořádal s podrobnou argumentací vedlejšího účastníka. Jeho rozsudek je tak pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelný a spočívá na nedostatečném a nesprávném právním posouzení. Soud prvního stupně rovněž nesprávně přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, ačkoli uspěli s žalobou pouze v jedné polovině, neboť v části týkající se vydání knihy bylo řízení zastaveno pro procesní zavinění žalobců. Nesprávně přiznal právo na náhradu nákladů řízení i proti vedlejšímu účastníkovi, ačkoli není nositelem práv či povinností podle hmotného práva, nemůže výsledek řízení ovlivnit hmotněprávními úkony ani nárok žalobců uspokojit a nezavdal žalobcům příčinu k podání žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V doplnění odvolání namítl tento vedlejší účastník, že dle § 135 odst. 1 o.s.ř. a contrario není soud v občanském soudním řízení vázán zprošťujícím rozsudkem, a soud prvního stupně proto nemohl mechanicky vycházet jen z obsahu trestního spisu a důkazů v něm provedených, ale měl potřebné dokazování provést sám, aniž by byl vázán hodnocením důkazů soudy v trestním řízení. Nelze provádět důkaz čtením výpovědi svědků z jiného řízení a prioritu má osobní výslech. Při střetu mezi základními právy na ochranu osobnosti a na svobodu projevu a na informace ve věcech veřejného zájmu nutno vzít v úvahu, že trestní řízení probíhalo několik let za pozornosti zpravodajských médií a jako poškozený byl stranou tohoto řízení také ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se sám několikrát veřejně vyjádřil k nestandardnímu průběhu a výsledku trestního řízení. Má právo na to, aby se tato fakta stala předmětem veřejné diskuse, protože jde o věc veřejnou (mediálně sledovanou) a o věc veřejného zájmu, který v daném případě převažuje nad právem žalobců na ochranu osobnosti a soukromí. Žalovaná podnikla veškeré možné a dostupné kroky, aby sporné informace o žalobcích ověřila a aby osobám zúčastněným na trestním řízení (včetně žalobců) poskytla možnost k vyjádření. V daném případě se jednalo o naléhavý problém týkající se veřejného zájmu v podobě zjevně nestandardního rozhodování justičních orgánů, věc byla naléhavá a v době rozhodování soudů aktuální. Záležitost sledovala za cíl podnítit veřejnou diskusi o fungování justice obecně a především v tomto konkrétním případě a žalovaná poskytla možnost k vyjádření stranám trestního řízení, avšak žalobci se k čemukoli vyjádřit odmítli. Za situace, kdy žalobci uspěli s žalobou pouze zčásti, mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., což se týká i nákladů předběžného opatření, které bylo odvolacím soudem potvrzeno pouze v části týkající se zdržení se distribuce knihy a v části týkající se vydání knihy bylo změněno a návrh byl zamítnut.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání také vedlejší účastník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a domáhal se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nevyslechl svědky a neměl tak v souvislosti s vydáním knihy dostatek informací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobci v rámci vyjádření k odvoláním navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. K odvolání žalované uvedli, že námitku nedostatku pasivní legitimace uplatňuje žalovaná až před odvolacím soudem poté, co došlo ke koncentraci řízení, a nemělo by k ní být vůbec přihlíženo. Navíc tvrzení, že žalovaná není autorem knihy, nemohla obsah díla ovlivnit a není za něj odpovědná, je značně zavádějící. Vydavatelé mohou obsah jimi vydávaných knih ovlivnit mnoha způsoby, např. redakčními připomínkami a návrhy, požadavky na změny nebo odstraněním či úpravou právně problematického obsahu. Právní odpovědnost za vydání a šíření knihy má ten, kdo je odpovědný za šíření díla, tedy vydavatelství. Odpovědnost za zveřejnění knihy tak spadá právě na žalovanou, která měla povinnost zajistit, aby její obsah byl v souladu s právními normami a nesnižoval kvalitu veřejného diskursu. Žalobci zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vyznění předmětné knihy je takové, že žalobci měli být uznáni za pachatele trestného činu, kdy je to na základě skutkového stavu jasné všem, včetně trestního soudu prvního stupně, nikoli ale trestnímu odvolacímu soudu. Pokud by skutečně cílem žalované bylo vydat knihu s cílem jiným, nabízely se jiné způsoby prezentace případu, jak je dovodil soud prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. K odvolání vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobci uvedli, že se zcela ztotožňují se závěrem soudu prvního stupně, že opakovaný výslech svědků by postrádal smysl, neboť podstatou tohoto požadavku bylo nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností, k čemuž civilní řízení neslouží. Důsledkem dobrovolného vstupu vedlejšího účastníka do řízení je i možná povinnost k náhradě nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. K odvolání vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak žalobci uvedli, že opakovaný výslech svědků by postrádal smysl, neboť podstatou tohoto požadavku bylo nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností, k čemuž civilní řízení neslouží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Vedlejší účastník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v rámci repliky k vyjádřením žalobců k podaným odvoláním namítl, že všechna tři vyjádření jsou ze stejného dne a jsou obsahově podobná, respektive dvě textově téměř shodná. Jedná se tedy o účelovou snahu navýšit náklady řízení, která nepožívá právní ochrany, což nutno zohlednit při rozhodování o nákladech řízení. Vyjádření se obsahově míjejí s podstatou argumentace vedlejšího účastníka, že dle § 135 odst. 1 o.s.ř. a contrario není soud vázán zprošťujícím rozsudkem a je oprávněn i povinen učinit samostatná skutková zjištění a jejich právní posouzení nezávisle na výsledku trestního řízení. V souladu se zásadou přímosti, ústnosti a bezprostřednosti nestačí vycházet ze čtení protokolů o výslechu obviněných a svědků a nutno provést jejich výslech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 a § 203 odst. 1 o.s.ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal v odvoláními napadeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalované ani vedlejších účastníků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nejsou důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Lze předeslat, že vedlejší účastnice ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která vystupovala v řízení před soudem prvního stupně, sama odvolání nepodala. Vedlejší účastník v občanském soudním řízení jedná sám za sebe (§ 93 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) a je i osobou oprávněnou podat odvolání (za podmínek § 203 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže se daná vedlejší účastnice rozhodla takového oprávnění nevyužít a oproti jí podporovanému účastníkovi i ostatním vedlejším účastníkům sama za sebe odvolání nepodala, nutno její rozhodnutí respektovat. Do odvolacího řízení nebyla vtažena ani odvoláním žalované či ostatních vedlejších účastníků, kteří rovněž jednají jen sami za sebe, přičemž k výslovnému dotazu odvolacího soudu, zda má zájem figurovat jako vedlejší účastník v odvolacím řízení, tento zájem neprojevila a naopak sdělila, že se ráda nezúčastní. V kontextu všeho uvedeného, včetně toho, že tato vedlejší účastnice byla i v řízení před soudem prvního stupně zcela pasivní (vyjma odvolání proti předběžnému opatření), nutno otázku její vedlejší účasti v odvolacím řízení uzavřít tak, že se daná vedlejší účastnice odvolacího řízení neúčastní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, dle kterého se ve vztahu mezi žalobci a touto vedlejší účastnicí žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává (IV. výrok), nebyl napaden ani odvoláním žalobců, nabyl tak právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Právě tak nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu samostatný I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, zastavující řízení o povinnosti žalované zdržet se vydání knihy, který rovněž nebyl napaden odvoláním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud v odvoláními napadeném rozsahu konstatuje, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, který adekvátně skutkově zhodnotil i právně posoudil, a současně řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Lze tudíž odvolacím soudem primárně odkázat na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a ke zdůraznění jeho věcné správnosti uvést následující:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku řádně vypořádal s tím, proč věc dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" projednal v nepřítomnosti vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" i přes jeho žádost o odročení jednání ze dne 4. 1. 2024 a proč jeho návrh na delegaci věci jinému soudu ze dne 8. 1. 2024 pokládal za obstrukční.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud takový přístup soudu prvního stupně aprobuje a pro tyto účely uvádí, že účastníkovi řízení nevzniká nárok na odročení nařízeného jednání soudem, který by bylo možno dovozovat paušálně a mechanicky na základě každé žádosti od odročení jednání bez ohledu na okolnosti, za nichž jsou tyto úkony účastníka činěny. Vždy je naopak nutno (jak konstatoval i Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007) hodnotit důležitost důvodu, pro který účastník řízení o odročení jednání žádá (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, a to zejména z toho hlediska, zda není využíván k záměrným procesním obstrukcím. Vedlejším účastníkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" uplatněným důvodem žádosti o odročení jednání bylo, že soud prvního stupně jednání nařídil již na 8:15 hodin, přestože má tento vedlejší účastník své sídlo v Praze. To však nelze považovat za dostatečně důležitý důvod pro odročení jednání, neboť jednání nebylo nařízeno na natolik brzkou ranní hodinu, která by již na vedlejšího účastníka řízení kladla vzhledem k nutnosti dojezdu z Prahy do Brna neúnosnou či nepřiměřenou zátěž. Šlo spíše o jistou míru nepohodlí na straně tohoto vedlejšího účastníka, kterou však po něm bylo možno spravedlivě požadovat v zájmu účasti na řízení, do kterého jako vedlejší účastník sám iniciativně vstoupil. Nařízení jednání na 8:15 hodin bylo legitimně odůvodněno racionálním předpokladem soudu prvního stupně ohledně délky jednání vzhledem ke složitosti věci. Tento předpoklad se ostatně posléze ukázal být i reálným, neboť jednání soudu prvního stupně trvalo bezmála tři hodiny (od 8:15 hodin do 11:00 hodin). V případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět, a je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). Konáním jednání přes žádost tohoto vedlejšího účastníka o odročení jednání proto nedošlo k porušení práv vedlejšího účastníka na spravedlivý proces a na přístup k soudu, neboť soud prvního stupně tak učinil se zákonnou oporou v § 101 odst. 3 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. S argumentem, že soud prvního stupně na žádost o odročení jednání od 4. 1. 2024 nereagoval, podal tento vedlejší účastník řízení ve večerních hodinách dne 8. 1. 2024, tj. velmi krátce před jednáním soudu prvního stupně dne 10. 1. 2024, návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 o.s.ř., tedy na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Pro dané účely také uvedl, že soud prvního stupně prima facie nadržuje žalobcům, neboť na základě jejich tvrzení nařídil předběžné opatření, které bylo částečně změněno v odvolacím řízení. Soud prvního stupně ohledně návrhu na delegaci věci nepřistoupil k předložení věci Nejvyššímu soudu a návrh vyhodnotil v daném kontextu jako obstrukční. S tím odvolací soud naprosto souhlasí a opakuje, že v případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět, a je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). Zjevným cílem obstrukčního návrhu vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na delegaci věci bylo zmaření jednání soudu prvního stupně. Povinností soudu je dbát, aby nebylo v řízení zneužíváno procesních práv (§ 2 o.s.ř.), a vykládat a používat ustanovení o.s.ř. tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání (§ 6 o.s.ř.). I dle judikatury Nejvyššího soudu není třeba k obstrukčním úkonům přihlížet a věc předkládat nadřízenému soudu, což se týká jak obstrukčních námitek podjatosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017), tak právě i obstrukčních návrhů na delegaci vhodnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008). Nespokojenost vedlejšího účastníka s přístupem soudu prvního stupně k žádosti o odročení jednání ani předchozí dílčí pochybení soudu prvního stupně (při jinak správném nařízení předběžného opatření usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", v jehož důsledku došlo vedle částečného potvrzení tohoto rozhodnutí také k jeho částečné změně usnesením odvolacího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", důvodem k vyloučení soudce ze zákona být nemohou (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Legitimním účelem vedlejšího účastenství v občanském soudním řízení má být podpora hlavního účastníka řízení, nikoli činění procesních obstrukcí, jimž nelze soudem poskytovat procesní ochranu (§ 2, § 6 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. V rámci meritorního posouzení věci nutno odvolacím soudem předeslat, že svoboda projevu představuje jeden z hlavních základů demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek pro její vývoj a pro sebenaplnění každého jednotlivce. Jako taková se vztahuje nejen na informace či myšlenky, které jsou příznivě přijímány nebo které jsou pokládány za neurážlivé nebo nezajímavé, ale i na takové, které urážejí, šokují, či zneklidňují (jak ostatně při mnoha příležitostech konstatoval Evropský soud pro lidská práva s poukazem na rozhodnutí ve věci Handyside proti Spojenému království, ze dne 7. 12. 1976, stížnost č. 5493/72).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Současně ovšem není svoboda projevu v ústavněprávním smyslu absolutní (neomezitelná), neboť Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jako součást našeho právního řádu dle čl. 10 Ústavy České republiky, omezení svobody projevu při kolizích s legitimními soukromými či veřejnými zájmy výslovně připouštějí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dle čl. 17 odst. 1 Listiny svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, ovšem dle čl. 17 odst. 4 Listiny svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Rovněž dle čl. 10 odst. 1 Úmluvy každý má právo na svobodu projevu, přičemž toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice, ovšem dle čl. 10 odst. 2 Úmluvy výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Právo na ochranu osobnosti musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality musí být v rovnováze s dalšími základními právy a svobodami i chráněnými hodnotami. K této problematice se již opakovaně vyjádřil Ústavní soud (z mnoha např. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97, či ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04), když dovodil, že při střetu práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv stojících na stejné úrovni (čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 odst. 1 Listiny), je především věcí obecných soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Na základě kompilace relevantních kritérií, setříděných Ústavním soudem z bohaté judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu do nálezu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, při řešení kolize mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti musí být brány v potaz zejména: (1) povaha výroku (skutkové tvrzení či hodnotový soud), (2) obsah výroku (např. projev politický či komerční), (3) forma výroku (zejména míra expresivity či vulgarity), (4) postavení kritizované osoby (osoba veřejně činná či veřejně známá), (5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného, (6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama vyprovokovala či jak se k ní postavila), (7) kdo výrok pronáší (novinář, běžný občan, politik), (8) kdy tak učiní (např. jaké měl či mohl mít k dispozici konkrétní údaje, a v jaké situaci tak učinil). Výčet není konečný, musí být brán v úvahu i celkový kontext věci a specifické okolnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Je naprosto mimoběžná odvolací argumentace žalované, že za jí samotnou vydanou knihu nenese odpovědnost, neboť není její autorkou, nýbrž jen vydavatelkou, na kterou nedopadá tiskový zákon. K tomu odvolací soud uvádí, že zde vůbec nejde o spor podle tiskového zákona (tedy o spor vzniklý v souvislosti s vydáváním periodického tisku), v němž by byly uplatňovány instituty tiskového zákona (charakteru uveřejnění odpovědi či dodatečného sdělení). Tiskový zákon na danou věc vůbec nedopadá, protože kniha není periodickým tiskem. V systému komplementární ochrany nemá ostatně tiskový zákon ani ambice být výlučným prostředkem řešení tiskových sporů, neboť výslovně deklaruje, že ustanovení o ochraně osobnosti jsou instituty tiskového práva nedotčena (viz § 10 odst. 5, § 11 odst. 3 tiskového zákona). V posuzované věci se jedná o spor z ochrany osobnosti s uplatněním zdržovacího (negatorního) nároku podle § 82 o.z., vedený v důsledku neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců obsahem žalovanou vydané knihy, která nemá charakter periodického tisku. Žalovaná je v knize uvedena jako vydavatelka a své postavení vydavatelky ani nezpochybňuje. Za situace, kdy žalovaná publikovala knihu, svým obsahem neoprávněně zasahující do práva na ochranu osobnosti žalobců naprostým nerespektováním principu jejich neviny, který působí i v horizontální rovině vůči osobám soukromého práva (k tomu viz dále), je žalovaná nepochybně původcem neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců. Fakt, že vedle odpovědnosti žalované za obsah publikace je dána také odpovědnost autorů knihy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 108/2020), je v tomto řízení naprosto bezvýznamný. Ve vztahu k žalobci uplatněnému nároku na zdržení se distribuce žalovanou vydané knihy je neoddiskutovatelně pasivně legitimována právě žalovaná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že v rámci výše uvedených relevantních kritérií, významných v dané věci pro řešení střetu mezi svobodou projevu žalované a právem na ochranu osobnosti žalobců, vyznívá ve prospěch žalované především to, že projev se týkal otázky veřejného zájmu v podobě kontroly činnosti orgánů činných v trestním řízení. Odvolací soud si je pro tyto účely plně vědom, že Česká republika není totalitním státem, ve kterém by žalované bylo zakázáno zaujmout a zveřejnit názor, že postup orgánů činných v trestním řízení mohl být chybný. Nicméně žalovanou zvolený způsob projevu byl naprosto nepřípustný a v demokratickém právním státě jej nelze tolerovat. Skutková tvrzení v předmětné kapitole, popisující na pozadí tehdy probíhající trestní kauzy údajné spáchání trestného činu žalobci na vedlejším účastníkovi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", totiž jednostranně a nekriticky přebírají skutkovou verzi tohoto vedlejšího účastníka o spácháni závažné trestné činnosti žalobci na jeho osobě a jako taková jsou v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců. Knihou prezentovaná skutková verze o spáchání trestné činnosti žalobci, založená na nekritickém převzetí narativů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", je podávána zcela kategoricky a bez respektu k presumpci neviny žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Princip presumpce neviny, garantovaný v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 40 odst. 2 Listiny, přitom působí nejen vůči orgánům činným v trestním řízení (respektive obecněji orgánům státu), ale i v horizontální rovině ve vztahu k osobám soukromého práva. Takový závěr vyplývá již z charakteru práva na ochranu osobnosti jako práva (v soukromoprávním smyslu) absolutního, tedy působícího vůči všem třetím osobám (erga omnes), a je výslovně stvrzen rovněž nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13. Dle předmětného nálezu Ústavního soudu presumpce neviny nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovému projevu dojít. Informování veřejnosti o trestním řízení, jakož i na ně navazující veřejná diskuse, nesmí být vedeny v tom smyslu, že otázka viny je předem rozhodnuta. To neznamená, že předmětem veřejné diskuse nemůže být přímo otázka viny, tedy zda se určitá osoba svým jednáním dopustila nebo nedopustila trestného činu, a že v tomto směru zásadně nelze veřejně zaujmout jakýkoliv názor. Vždy však musí být zřejmé, že žádný takto prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se tato osoba trestného činu skutečně dopustila, a že s konečnou platností může o vině rozhodnout jen soud. Není přitom nezbytné, aby tyto skutečnosti byly obsaženy v každém projevu výslovně. Postačí, pokud vyplynou z jeho celkového vyznění či kontextu předmětného projevu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Ústavní soud ve shodě s tím již v minulosti judikoval, že o tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 39 Listiny základních práv a svobod); případný nesouhlas s autoritativním (a pravomocným) rozhodnutím těchto orgánů je zcela nerozhodný a nemůže založit důvod pro vyvinění z odpovědnosti za (neoprávněný) zásah do zákonem chráněných hodnot jiných subjektů (nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 359/96).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. I dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva žurnalisté píšící o trestních řízeních, která právě probíhají, musí přijatelně zajistit, aby nepřekračovali hranice stanovené v zájmu řádného procesu a aby respektovali právo obviněných být pokládáni za nevinné (srov např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 10. 2000 ve věci Du Roy a Malaurie proti Francii; viz i Herczeg, J. Mediální odsouzení a presumpce neviny. Trestněprávní revue 10/2016, s. 226).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Právě tak Nejvyšší soud ohledně projevu, z něhož vyplývá, že se konkrétní osoba měla dopustit trestného činu, aniž by za to byla pravomocně odsouzena či obviněna, judikoval, že jednání, kdy není respektována presumpce neviny a s žalobcem je zacházeno jako s pachatelem, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1607/2017, a zdroje tam uvedené). Z judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a prohlášením že se dotyčný dopustil daného činu, aniž by byl pravomocně odsouzen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3468/2008).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Celkové vyznění posuzovaného projevu, obsaženého na s. 17 až 32 žalovanou publikované knihy Zločiny beze zbraní 2, požadavek respektu k presumpci neviny žalobců řádně nenaplňuje a v rozporu s právem na ochranu osobnosti žalobců překračuje v tomto směru přijatelné meze, vytyčené výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Celkové vyznění předmětné kapitoly je totiž založeno na prostém jednostranném a nekritickém převzetí skutkové verze vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", prezentované v knize jako pravdivé skutečnosti o spáchání závažné trestné činnosti žalobců, kteří jsou zde zcela konkrétně identifikováni bez jakékoli anonymizace (z hlediska charakteru výroků jde tedy o skutková tvrzení o žalobcích, nikoli o subjektivní hodnotící úsudky), přičemž v trestním řízení je nakonec odmítáno potrestat žalobce jako (dle předmětného projevu) jednoznačné pachatele trestné činnosti, kteří se tvrzené trestné činnosti dopustili. Je zcela přiléhavý skutkový závěr soudu prvního stupně, že věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou na základě převzetí skutkové verze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 73/02; nález ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2296/14) přitom při střetu mezi právem na ochranu osobnosti a svobodou projevu platí, že vydavatel je odpovědný i za uveřejnění tzv. převzatých výroků (citace třetích osob); současně je ovšem třeba přihlédnout i k tomu, kdo je autorem původního tvrzení. Zde jí byla osoba, která o sobě v tehdy probíhajícím trestním řízení neúspěšně tvrdila, že byla předmětem závažné trestné činnosti žalobců, přičemž projev svým celkovým vyzněním nerespektuje presumpci neviny žalobců, kteří byli návazně v souvislosti s předmětným skutkem výsledně pravomocně zproštěni obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", a odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":". Lze dodat, aniž by daná skutečnost byla sama o sobě pro rozhodnutí ve věci jakkoli určující, že ústavní stížnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti těmto trestním rozhodnutím byla v době po vydání posuzované knihy, vycházející právě z verze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", posléze odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ústavní soud mimo jiné dovodil, že vrchní soud se v napadeném rozhodnutí důsledně vypořádává s důvody, které u něj vyvolaly ohledně údajné trestné činnosti žalobců takové pochybnosti, že vedl krajský soud k opakovanému hodnocení věci a nakonec i ke zproštění obžaloby, přičemž napadená rozhodnutí respektují základní zásady ovládající trestní řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Dle textu byla kapitola zjevně dopsána ještě před finálním rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, to však i při nezbytném pohledu ex ante nic nemění na nutnosti respektu k presumpci neviny žalobců právě i v době předcházející rozhodnutí trestního odvolacího soudu, nota bene již při existenci (byť v té době ještě nepravomocného) zprošťujícího rozsudku trestního soudu prvního stupně, vázaného předchozím rozhodnutím trestního odvolacího soudu. Není vůbec podstatné, zda měla žalovaná s vydáním knihy posečkat na pravomocný výsledek trestního řízení, neboť princip presumpce neviny působí v průběhu trestního řízení i po jeho skončení, nedojde-li k pravomocnému odsuzujícímu trestnímu rozsudku vyslovujícímu vinu. Následný kratičký a neutrální rozhovor s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (v podobě tří otázek a odpovědí) nemůže na celkovém vyznění kapitoly měnit ničeho, neboť je veden jen v obecné rovině ohledně problematiky, jak soud hodnotí důkazy, bez jakékoli konkrétní argumentační vazby na kritizovaný případ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Není zde sama o sobě určující ani určitá veřejná známost trestní kauzy (a žalobců v jejím rámci), neboť podstatné je (jak již uvedeno), že dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu právě i v rámci veřejné diskuse o trestních kauzách musí být dodržen princip presumpce neviny, který působí také vůči osobám soukromého práva a stanoví meze takových veřejných projevů. Jak správně dovodil soud prvního stupně, zásadní rozdíl posuzované knihy oproti sérii článků, které se trestní kauze žalobců s respektem k presumpci neviny věnovaly, spočívá v tom, že kniha oproti nim staví věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině žalobců, a porušuje tudíž princip presumpce neviny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Je-li publikací sledován cíl v podobě kritiky fungování trestní justice, šlo předmětného cíle na pozadí předmětné trestní kauzy stejně dobře dosáhnout při respektování presumpce neviny žalobců tak, aby byla současně naplněna svoboda projevu žalované i respekt k ochraně osobnosti žalobců. Úvahy soudu prvního stupně zde v daném kontextu nejsou žádným samoúčelným poučováním, jak má autorské dílo vypadat, či dokonce nezákonnou ingerencí do svobody slova a tisku. Soud prvního stupně takto totiž (a to v naprostém souladu s výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu) nastínil, že bylo možno sledovaného cíle v podobě kritiky fungování trestní justice docílit s respektem k principu presumpce neviny žalobců, tedy právně přípustným způsobem, jehož meze žalovaná evidentně překročila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Soud prvního stupně opodstatněně neprovedl další navržené důkazy, k čemuž odvolací soud předně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Je-li v odvolání vytýkáno, že soud prvního stupně neprovedl důkazy k prokázání toho, že žalobci dostali před vydáním knihy prostor se vyjádřit, což odmítli, lze aprobovat argumentaci soudu prvního stupně ohledně irelevance takové obrany žalované. Obviněnému je i na ústavní úrovni garantováno právo odepřít výpověď a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven (čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Jakkoli se pochopitelně právo mlčet realizuje ve vertikální rovině vůči orgánům činným v trestním řízení, pasovali-li se autoři knihy za trvání probíhajícího trestního řízení na základě narativů vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" do pozice „mediální poroty“ o vině žalobců, pak i kdyby byla obrana žalované o nevyužití prostoru k vyjádření žalobců prokázána, byla by nedůvěra žalobců pochopitelná a jejich mlčení vůči takovému „mediálnímu tribunálu“ legitimní. Autoři knihy a žalovaná, která dílo vydala, by měli každopádně při neochotě žalobců u vydání knihy jakkoli participovat i za této situace stále plně respektovat výše uvedená východiska, tedy provádět kritiku fungování trestní justice na pozadí předmětné trestní kauzy s potřebným respektem k presumpci neviny žalobců, což se očividně nestalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Pokud bylo cílem dalších navržených důkazů zopakovat celou rozsáhlou trestní kauzu žalobců v rámci občanského soudního řízení, pak představa, že civilní soud by v občanském soudním řízení v rozporu s čl. 6 odst. 2 Úmluvy na pozadí předmětné trestní kauzy dovodil, že žalobci údajnou trestnou činnost skutečně spáchali, ačkoli v předchozím trestním řízení nebyli pravomocně uznáni vinnými, je zcela nesprávná. V takovém případě by se vedle žalované porušení principu neviny dopustil také civilní soud, jak vyplývá i z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16, dle kterého působí princip presumpce neviny rovněž vůči civilním soudům a bez ochrany, která by zaručovala respektování výroku o zproštění obžaloby v jakémkoli dalším řízení, by se záruka v čl. 6 odst. 2 Úmluvy stala jen teoretickou a iluzorní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Je sice faktem, že pro účely posouzení toho, zda se skutek stal, obecně platí východiska, dle kterých soud v občanském soudním řízení není (z hlediska § 135 o.s.ř.) vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení (ani rozhodnutím o zastavení trestního či přestupkového řízení); na základě hodnocení důkazů odpovídajícího ustanovení § 132 o.s.ř. proto může (ale nemusí) dospět k závěru, že skutek, pro nějž byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán (pro nějž proti němu bylo vedeno přestupkové řízení) a v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání, se stal, přestože soud v trestním řízení (správní orgán v přestupkovém řízení) učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 297/2009, Soubor C 10407, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 8/1999 s. 246, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 686/2015, Soubor 15620, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5001/2016). Z takového rozhodnutí tedy soud vychází, tzn. nemůže jeho existenci ignorovat, důkaz jím provedený hodnotí jako jiné důkazy, může se od závěrů, na nichž je postaveno odchýlit, ale musí své odlišné závěry odůvodnit. Z hlediska právní jistoty je zásadně nežádoucí, aby soudy při opakovaném posuzování týchž otázek ve věcech týchž účastníků dospívaly k rozdílným závěrům, ale nelze to a priori vyloučit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07). Rovněž tam, kde různé soudy v různých věcech s různými účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by měly postupovat tak, aby při posuzování týchž skutkových okolností nedospívaly k rozdílným závěrům; s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně, však nelze vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2007).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Možnost aplikace uvedených obecných východisek je nicméně v posuzovaném případě z logiky věci s oporou v judikatuře Nejvyššího soudu specificky limitována tím, že podstatou posuzovaného projevu je zásah do práva na ochranu osobnosti žalobců právě porušením principu presumpce neviny a bylo by nesprávné provádět jakékoli dokazování ohledně pravdivosti skutkových tvrzení porušujících presumpci neviny. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1607/2017, totiž pro tyto účely platí, že k porušení povinnosti dbát presumpci neviny dochází bez ohledu na to, zda má kritika reálný základ či nikoli. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2021, pak pro dané účely vyplývá, že obecně je sice třeba skutková tvrzení vyvrátit (správně ovšem prokázat - pozn. odvolacího soudu) tzv. důkazem pravdy a oprávněnost kritiky se zkoumá toliko u hodnotících soudů, nicméně za přípustné skutkové tvrzení ani oprávněný hodnotící úsudek nelze považovat takové výroky, kterými dochází k porušení presumpce neviny. Soud prvního stupně tudíž správně nevyhověl důkazním návrhům k prokázání skutkových tvrzení z předmětné publikace, neboť hypotetické prokázání těchto tvrzení by nemohlo nic změnit na závěru, že žalovaná porušila presumpci neviny žalobců, čímž protiprávně zasáhla do jejich osobnosti, a že princip presumpce neviny působí i vůči civilním soudům (již zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Ve vztahu k otázce údajné cenzury odvolací soud uvádí, že cenzurou (čl. 17 odst. 3 Listiny) je třeba rozumět toliko předběžnou cenzuru státem, nikoli následné reakce státních orgánů, které jsou v rámci Listinou předvídaných omezení svobodného projevu přípustné (Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 434). Cenzurou je předběžná kontrola obsahu chystaného ke zveřejnění ze strany úřadů (exekutivy), spojená zpravidla s povinností předkládat příslušný obsah předem ke schválení před jeho zveřejněním (Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 535, odst. 90). Cenzurou nejsou soudem vydávaná předběžní opatření, je-li jejich obsahem povinnost zdržet se uveřejnění určitého obsahu (textu, knihy, reportáže, audionahrávky, videonahrávky apod.). Zatímco cenzura je spojena s obecným dohledem úřadů nad obsahem publikovaných informací, předběžná opatření tento obecný dohled spojený s „předkládací povinností“ nepředstavují a jejich účelem je soudní ochrana konkretizovaných subjektivních práv jednotlivců, která mohou být zasažena obsahem připravovaným ke zveřejnění (Ibid., s. 536, odst. 93). Ve vztahu ke svobodě projevu je tak výslovně vyloučena cenzura (čl. 17 odst. 3), zatímco jiné možné zásahy do svobody projevu, i předběžné, připuštěny jsou (čl. 17 odst. 4). Typicky půjde o soudem nařízená předběžná opatření, popřípadě rozhodnutí, jimiž se zakazuje pro futuro určitý obsah zveřejňovat. Uvedená omezení mohou mimo jiné ukládat povinnost zdržet se uveřejnění textu, odvysílání reportáže či distribuce knihy apod. (Ibid., s. 538, odst. 99). Ustanovení čl. 10 Úmluvy výslovně nehovoří o zákazu cenzury ani o předběžných omezeních. Evropský soud pro lidská práva tudíž posuzuje předběžná omezení optikou obecné omezovací klauzule uvedené v čl. 10 odst. 2 Úmluvy (ESPL 13585/88, Observer a Guardian proti spojenému království). V rozhodnutí ESLP 13166/87, Sunday Times proti Spojenému království č. 2, ESLP uvedl, že čl. 10 odst. 1 nevylučuje předběžná omezení publikace, ovšem nebezpečí spojená s předběžným omezením vyžadují velmi obezřetný přístup. Přes tvrzenou obezřetnost však v praxi ESLP toleroval i poměrně restriktivní předběžné zákazy, například neudělení povolení k distribuci filmu ze strany exekutivy z důvodu tvrzené blasfemické povahy filmu (ESLP 17419/90, Wingrove proti Spojenému království) (Ibid., s. 538-539, odst. 102).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Jakkoli se v případě zákazu distribuce vydané knihy (přesněji řečeno první verze knihy – viz odst. 49 a 52) jedná o významné omezení svobody projevu žalované a práva na informace, nemůže se z výše uvedených důvodů jednat o cenzuru (čl. 17 odst. 3 Listiny) a dle přesvědčení odvolacího soudu jde v konkrétním případě o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu ústavně garantovaných subjektivních práv žalobců, které tudíž v rámci proporcionality omezení obstojí i z pohledu limitační klauzule obsažené v čl. 17 odst. 4 Listiny. Garantuje-li demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, respektování principu presumpce neviny ve veřejném prostoru, musí za účelem ochrany jednotlivce nabízet účinné právní záruky prosazení takového přístupu proti veřejným projevům typu „my si ho bez ohledu na trestní soudy odsoudíme sami“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Bylo by naprosto matoucí a zavádějící chápat zákaz první verze knihy tak, že justice chrání sama sebe před veřejnou kritikou. Byť zachování autority a nestrannosti soudní moci může být obecně dle čl. 10 odst. 2 Úmluvy jedním z legitimních cílů omezení svobody projevu, přestože čl. 17 odst. 4 Listiny ve výčtu důvodů pro omezení takový cíl výslovně neuvádí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2609/16), v konkrétním případě je ve hře jiný legitimní cíl v podobě ochrany práv žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Odvolací soud si je pro tyto účely plně vědom, že Česká republika není totalitním státem, ve kterém by žalované bylo zakázáno zaujmout a zveřejnit názor, že postup orgánů činných v trestním řízení mohl být chybný. Takové právo má žalovaná bez ohledu na skutečnost, že ústavní stížnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla v pozdější době odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž Ústavní soud aproboval pochybnosti vrchního soudu, vedoucí nakonec ke zproštění obžaloby. Nicméně žalovanou zvolený způsob projevu byl naprosto nepřípustný a v demokratickém právním státě jej nelze tolerovat. Skutková tvrzení v předmětné kapitole, popisující na pozadí tehdy probíhající trestní kauzy údajné spáchání trestného činu žalobci na vedlejším účastníkovi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", totiž jednostranně a nekriticky přebírají skutkovou verzi tohoto vedlejšího účastníka o spácháni závažné trestné činnosti žalobci na jeho osobě a jako taková jsou v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců. Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou na základě převzetí skutkové verze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně. Knihou prezentovaná skutková verze o spáchání trestné činnosti žalobci, založená na nekritickém převzetí narativů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", je podávána zcela kategoricky a bez respektu k presumpci neviny žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Informování veřejnosti o daném tématu bylo nepochybně možno dosáhnout způsobem, který by současně naplnil svobodu projevu žalované i respekt k presumpci neviny žalobců, a méně tak zasahoval do jejich základních práv. Jak již v rámci relevantní judikatury uvedeno (odst. 30-33), je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a prohlášením, že se dotyčný dopustil daného činu, aniž by byl pravomocně odsouzen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3468/2008). O tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 359/96) a vždy musí být zřejmé, že žádný takto prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se tato osoba trestného činu skutečně dopustila, a že s konečnou platností může o vině rozhodnout jen soud (nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Žalovaná, což je z hlediska možnosti naplnění obou kolidujících práv velmi podstatné, v reakci na zákaz distribuce předmětné publikace předběžným opatřením (tedy v reakci na zásah veřejné moci směřující k ochraně ústavně garantovaných práv žalobců) posléze vydala a distribuuje upravenou verzi knihy, byť pod poněkud zavádějícím názvem Zločiny beze zbraní 2c. Dané písmeno má signalizovat, že jde o knihu upravenou a vydanou v důsledku soudní „cenzury“ knihy předchozí (k nepřiléhavosti takového označení viz odst. 44). Žalobci před soudem prvního stupně na jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" prostřednictvím svého právního zástupce výslovně prohlásili, že tuto upravenou publikaci nijak nenapadají a nová kniha je důkazem toho, že o případu šlo napsat tak, aby to nezasahovalo do jejich práv, což potvrdili i u odvolacího jednání. Pozdější vydání upravené verze publikace současně stvrzuje, že se ve věci rozhodně nejednalo o informace podléhající rychlé zkáze, které by nemohly být na úkor své informační hodnoty a zajímavosti zveřejněny i později po vydání finálního rozhodnutí vrchního soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Také z těchto důvodů je naprosto nepřiléhavá a účelová argumentace žalované, dovozující excesivnost napadeného rozsudku z toho, že vyjma knihy Mein Kampf v České republice nikdy nedošlo k zákazu knihy z důvodu jejího obsahu. V posuzované věci nejde o žádnou tabuizaci témat ve veřejném prostoru, neboť žalované v podmínkách demokratického právního státu nikdo nebrání veřejně kritizovat fungování trestní justice, a to obecně ani na pozadí konkrétní trestní kauzy žalobců. Předmětem veřejné diskuse může být i otázka viny žalobců, musí se tak ovšem dít způsobem, který v souladu s požadavky vyplývajícími z výše uvedené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu není v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Autoritativní zákaz distribuce první verze knihy má svou zákonnou oporu v § 82 odst. 1 o.z, dle kterého člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Ohledně otázky řešení kolize mezi svobodou projevu a právem šířit informace s právem na ochranu osobnosti ve vztahu k zásadě presumpce neviny je podepřen rovněž judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Navazuje na již nařízené předběžné opatření soudu prvního stupně, potvrzené soudem odvolacím, které návazně ze zákona zanikne způsobem dle § 77 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Sleduje legitimní cíl v podobě ochrany osobnostních práv žalobců, kteří jsou zde zcela konkrétně identifikováni bez jakékoli anonymizace a u nichž přitom nebyla při vydání knihy respektována presumpce jejich neviny, a to ve vztahu ke skutkově tvrzené trestné činnosti závažného charakteru. V rámci ochrany žalobců je zde v sázce také dobrá pověst žalobců a to, jak ně ne bude nahlížet veřejnost (již zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16, a v jeho bodě 32 citovaná prejudikatura).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. K dosažení legitimního cíle v podobě ochrany ústavně garantovaných subjektivních práv žalobců je zákaz distribuce první verze knihy z uvedených důvodů vhodný, potřebný a přiměřený, byť si je odvolací soud samozřejmě vědom skutečnosti, že posuzovaný problém se týká jen části knihy, nikoli publikace celé. Pro tyto účely je ovšem nutno v úvahu brát jen takové prostředky právní ochrany, které mají efektivní potenciál opravdu dosáhnout sledovaného cíle, a žádný jiný k žalované šetrnější a praktický prostředek ochrany žalobců se ve vztahu k předmětné publikaci v tomto soudním řízení rozumně nenabízí. Nemůže jím být ani oponování ve veřejné diskusi, neboť žalobci nemají garantován přístup do veřejného prostoru a je více než diskutabilní, zda by se takové jejich případné svépomocně získané sdělení reálně dostalo právě ke čtenářům knihy. Žalovaná již ostatně v reakci na zákaz distribuce předmětné publikace předběžným opatřením vydala a distribuuje upravenou verzi knihy a za situace, kdy žalobci deklarovali, že se upravenou verzí knihy necítí dotčeni a jde podle nich naopak o důkaz toho, že o případu šlo napsat tak, aby to nezasahovalo do jejich práv, došlo patrně k nalezení řešení, které úspěšně naplňuje vzájemně si kolidující práva účastníků. Posouzení, zda upravená verze publikace skutečně naplňuje požadavek respektu k právu žalobců být pokládáni za nevinné, ovšem není předmětem a úkolem tohoto řízení. Pro účely tohoto řízení je postačující již zmíněné konstatování, že informování veřejnosti o daném tématu bylo nepochybně možno dosáhnout způsobem, který by současně naplnil svobodu projevu žalované i respekt k presumpci neviny žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. Není důvodné argumentovat zmařenými ekonomickými zájmy žalované na prodeji vydané první verze knihy, neboť porušení presumpce neviny v médiích může být v praxi spojeno s citelnými ekonomickými následky pro původce neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti. K tomu možno z kauz řešených i Nejvyšším soudem zmínit např. usnesení ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1490/2020 (v daném případu bylo přiznáno peněžité zadostiučinění 900 000 Kč), usnesení ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 506/2021 (v případu přiznáno peněžité zadostiučinění 1 200 000 Kč) či rozsudek ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1260/2023 (v případu přiznáno peněžité zadostiučinění 700 000 Kč). Ve vztahu ke zmařeným ekonomickým zájmům žalované na prodeji knihy lze současně poukázat na zásadu, že nikdo nemůže profitovat ze svého protiprávního jednání, která je v rámci základních zásad soukromého práva výslovně stvrzena v § 6 odst. 2 o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. Zbývá dodat, že ani vydání upravené verze publikace žalovanou nemůže na potřebě uložení zdržovací (negatorní) povinnosti dle § 82 odst. 1 o.z. ve vztahu k původní publikaci měnit ničeho. Právo osoby dotčené neoprávněným zásahem domáhat se upuštění od zásahu je totiž dáno při trvání, pokračování či reálné hrozbě opakování neoprávněného zásahu (nepřichází naopak v úvahu u jednorázových a již dokonaných zásahů). I přes vydání nové verze publikace by (nebýt ukládaného meritorního zákazu distribuce) nebylo nikterak spekulativní očekávat, že po zániku předběžného opatření na základě skončení věci samé (§ 77 odst. 1 o.s.ř.) by žalovaná, která již při nařízení předběžného opatření argumentovala svými ekonomickými zájmy na prodeji knihy, přistoupila k pokračování v distribuci existujících výtisků původní publikace. Hrozba neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobců by tak (nebýt ukládaného meritorního zákazu distribuce původní publikace) byla plně reálná a předvídatelná. Nikdo však nemůže profitovat ze svého protiprávního jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi každým z žalobců na straně jedné a žalovanou a vedlejšími účastníky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na straně druhé, o kterých soud prvního stupně správně rozhodl na základě zásady úspěchu (§ 142 odst. 1, § 93 odst. 3 o.s.ř.) a správně je i vyčíslil. Žalobci v řízení o ochranu osobnosti nemají postavení nerozlučných společníků, neboť každý z nich uplatňuje ochranu vlastního osobnostního práva, a soudem prvního stupně bylo proto správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, a to včetně aplikace § 12 odst. 4 AT při společném zastoupení obou žalobců stejným advokátem. Pro účely § 142a o.s.ř. se soud prvního stupně vypořádal i s tím, proč náhradu nákladů řízení každému z žalobců přiznal i při absenci předžalobní výzvy, k čemuž lze poukázat také na význam postoje žalované k žalobě a její neochotu vyhovět žalobním požadavkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. K vypořádání odvolací argumentace ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně nutno uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu na ochranu osobnosti nemůže soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 170/99, postupovat mechanicky, ale musí věcně posoudit, co je v dané věci hlavní a co doprovodné. Bylo by nepřípustně zjednodušující aplikovat § 142 odst. 2 o.s.ř. s konstatováním, že žalobci uspěli jen z jedné poloviny, tedy poměřovat mechanicky jejich úspěch s nároky na zdržení se distribuce knihy s jejich procesním zaviněním na zastavení řízení o nárocích na zdržení se vydání předmětné knihy, která byla vydána již před podáním žaloby. Určujícím kritériem zde musí být, že žalobci měli úspěch v hlavní otázce, tedy že předmětnou publikací žalované bylo zasaženo neoprávněným způsobem do osobnostních práv žalobců, a proto tato kniha nemůže být distribuována. Výsledkem řízení není „remíza“ účastníků a za vítěze řízení nutno jednoznačně považovat žalobce, neboť částečné zastavení řízení pro procesní zavinění žalobců v důsledku zpětvzetí žaloby se v celkovém kontextu týká otázky svým významem toliko podružné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. Ohledně povinnosti vedlejších účastníků k náhradě nákladů řízení pak platí, že vedlejší účastník má v souladu s § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení stejná procesní práva a procesní povinnosti jako účastník, jehož podporuje, což se týká i náhrady nákladů řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Je-li účastník, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud při zohlednění výše uvedených východisek podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná i vedlejší účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kteří nebyli se svými odvoláními úspěšní, jsou k náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně povinni každému z žalobců k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Každým z žalobců účelně vynaložené náklady odvolacího řízení činí 9 056,85 Kč a při společném zastupování obou žalobců stejným advokátem představují:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby á 2 000 Kč (vyjádření k odvolání žalované a vyjádření k odvolání vedlejších účastníků) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. d), sníženou při společném zastoupení z částky 2 500 Kč o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, ve zněním účinném do 31. 12. 2024,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- odměnu právního zástupce a za 1 úkon právní služby 2960 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) dle 7, § 9 odst. 3 písm. d), sníženou při společném zastoupení z částky 3 700 Kč o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- polovinu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) ze 2 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve zněním účinném do 31. 12. 2024) a z 1 režijního paušálu 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve zněním účinném od 1. 1. 2025)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 571,85 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Pokud zástupce žalobců podal tři samostatná písemná vyjádření k odvolání žalované i každého z obou vedlejších účastníků, nejedná se oproti přesvědčení vedlejšího účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" o zjevné zneužití procesních práv ve snaze účelově navyšovat náklady odvolacího řízení a zástupce žalobců posléze v tomto rozsahu přiléhavě nárokoval náhradu toliko za dva účelně učiněné úkony právní služby, nikoli za úkony tři. Odvolací soud k tomu konstatuje, že vyjádření k odvolání žalované obsahuje samostatnou argumentaci, za kterou náleží samostatná odměna, a vyjádření k odvolání vedlejších účastníků se v podstatném argumentačně odlišují od vyjádření k odvolání žalované, avšak vzhledem k tomu, že jsou ve vztahu k odvoláním obou vedlejších účastníků v principu totožná, je přiměřené přiznat zde odměnu za jeden další účelně učiněný úkon právní služby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně povinnosti žalované zdržet se vydání knihy , název,  (I. výrok) a uložil žalované povinnost zdržet se distribuce této knihy (II. výrok). Současně rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastníci , Jméno účastníka B,  a , Jméno účastníka A,  jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení každému z žalobců k rukám jejich zástupce částku 18 077 Kč (III. výrok) a že ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí , jméno FO,  se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává (IV. výrok).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci na žalované jako vydavatelce předmětné knihy domáhali zdržení se vydání a distribuce knihy s poukazem na skutečnost, že v ní obsažená kapitola o trestní kauze žalobců neoprávněně zasahuje do jejich práva na ochranu osobnosti. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby v části týkající se vydání předmětné knihy soud prvního stupně řízení zastavil, žalobě naopak vyhověl ohledně požadavku žalobců na zdržení se distribuce knihy žalovanou. Zdůvodnil, proč nevyhověl žádosti vedlejšího účastníka , jméno FO,  o odročení jednání, neboť důvodem odročení jednání nemohla být vzdálenost ze sídla vedlejšího účastníka v Praze ani doba, na níž bylo jednání nařízeno. Návrh tohoto vedlejšího účastníka na delegaci vhodnou a odnětí věci danému soudu vyhodnotil soud prvního stupně v kontextu předchozího nevyhovění žádosti o odročení jednání jako obstrukční jednání.3. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná v roce 2021 vydala předmětnou knihu, jejíž autorkou je vedlejší účastnice , jméno FO,  a která se ve svých kapitolách týká sedmi příběhů o pochybeních české justice. Zatímco ostatních šest příběhů se staví na stranu stíhaných osob, nyní posuzovaná kapitola se věnuje trestní kauze žalobců, týkající se údajného únosu a vydírání poškozeného vedlejšího účastníka , jméno FO, , z jehož pohledu příběh vypráví a staví se na jeho stranu. V době, kdy byla kniha zaslána do tisku, nebylo trestní řízení vůči žalobcům pravomocně skončeno, neboť bylo vydáno v pořadí třetí (tentokrát zprošťující) rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne , datum,  , číslo jednací,  v němž krajský soud dospěl k závěru, že pro předchozí závazný právní názor odvolacího soudu a po doplnění dokazování nemá prostor pro jiné rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním státního zástupce. Kniha byla připravena k distribuci po vyhlášení rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , , číslo jednací,  kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Partie předmětné knihy věnující se trestní kauze žalobců je koncipována víceméně jednostranným způsobem a popisuje skutek pouze z pozice vedlejšího účastníka , jméno FO, . Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu , jméno FO,  a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně. K žalobci a) se v textu uvádí nelichotivé informace o jeho charakteru a morálce a zpochybňuje se jeho dosažené akademické vzdělání. Kniha nereflektuje jiné možné verze událostí, ačkoli autorům byla z trestního řízení známa i obhajoba žalobců. Vyznění celé kapitoly je takové, že se v ní nejednalo o hodnotící soudy, ale o skutková tvrzení. Oproti sérii článků, které se trestní kauze žalobců v době jejího průběhu věnovaly (články na www.tn.cz, www.zlin.cz, www.ceska-justice.cz) a nestavěly věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině obžalovaných, je předmětná kniha zcela jednostranná.4. Soud prvního stupně proto dovodil, že nerespektováním zásady presumpce neviny došlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců, zejména jejich dobrého jména, pověsti a osobní cti, přičemž ostatní dílčí zásahy (v podobě zpochybnění výsledků studia a osobní charakteristiky) již nepovažoval za podstatné. Neakceptoval argumentaci žalované, že kniha pouze reflektovala tehdejší stav trestního řízení a k pravomocnému zproštění došlo až po vydání knihy. Uvedl, že tím spíše mělo být vyznění kapitoly takové, že nedošlo k pravomocnému odsouzení, přičemž nešlo o informace podléhající rychlé zkáze a diskuse nad kvalitou rozhodování mohla být vyvolána i po pravomocném ukončení trestního řízení. Kontrola činnosti orgánů činných v trestním řízení je nepochybně veřejným zájmem, avšak nelze informovat o trestním řízení tak, aby bylo již předem řečeno, že je konkrétní osoba pachatelem trestného činu bez konstatování takového závěru orgánem k tomu povolaným. Lze v zásadě chápat, že žalobci k výzvě žalované odmítli reagovat na text vycházející pouze z informací poskytnutých poškozeným, který jejich trestní stíhání inicioval. Nebylo by spravedlivé požadovat po žalobcích, aby se v době probíhajícího trestního řízení bránili proti totožnému obvinění vtělenému do předmětné knihy. Autorům knihy při podrobné znalosti celé kauzy a při přístupu k trestnímu spisu, který jim poškozený zprostředkoval, nic nebránilo, aby kapitolu koncipovali nikoli jednostranným způsobem i bez vyjádření žalobců.5. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že pro závažné vady v řízení bude věc přikázána jinému soudu prvního stupně, kterému je odvolací soud nadřízen. Vytkla soudu prvního stupně, že se nevypořádal s argumentací žalované a neprovedl žalovanou navržené důkazy (zejména svědeckými výpověďmi), v důsledku čehož dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a věc rovněž nesprávně právně posoudil. Napadené rozhodnutí označila za bezprecedentní s tím, že vyjma knihy Mein Kampf v České republice nikdy nedošlo k zákazu knihy z důvodu jejího obsahu. Soud prvního stupně projevil značnou předpojatost již vydáním předběžného opatření, které bylo následně částečně zrušeno, a překročil svou pravomoc, když v odůvodnění poučoval žalovanou, s jakým obsahem by se měly vydávat knihy. Žalovaná jako vydavatelka předmětné knihy není vydavatelem periodického tisku ve smyslu tiskového zákona, jehož § 4 na žalovanou nedopadá, a není proto za obsah knihy odpovědná. Kniha není zpravodajstvím, nýbrž literárním dílem prezentujícím názory kolektivu autorů, které je směsicí žánrů od literatury faktu až po fejeton či komentář. Žalovaná není autorem předmětného literárního díla a nemohla jeho obsah ovlivnit. Pro žalovanou není ani závazná trestněprávní zásada presumpce neviny, neboť není orgánem veřejné moci. Žalovaná nemá právo zasahovat do autorské činnosti kolektivu autorů, může se pouze rozhodnout dílo vydat či nevydat. Instrukce soudu prvního stupně, jak má autorské dílo vypadat, je nezákonnou inferencí do svobody slova a tisku a soud prvního stupně se napadeným rozhodnutím dopustil fakticky cenzury.6. Žalovaná dále namítla, že napadaný text odráží procesní stav trestní kauzy žalobců po vydání kontroverzního zprošťujícího rozsudku trestním soudem prvního stupně na základě donucení pokynem Vrchního soudu v Olomouci, když tento rozsudek byl navíc napaden odvoláním státního zástupce a nebyl v době předání knihy k tisku pravomocný. Tomuto kontroverznímu rozsudku předcházely dva odsuzující rozsudky, ve kterých byla vina žalobců uznána. Žalobci dostali v průběhu práce na knize možnost podat vydavateli knihy a kolektivu autorů svoji verzi a předložit důkazy o své nevině, což nevyužili. Žalovaná nedostala v řízení před soudem prvního stupně adekvátní prostor se bránit podané žalobě, veškeré její důkazní návrhy a argumenty byly soudem prvního stupně odmítnuty a jednání bylo vlastně zbytečné. Provedení jednání nadto bránila i procesní překážka v podobě návrhu vedlejšího účastníka , jméno FO,  na delegaci. Ke dni odeslání knihy ve finální podobě do tisku nebyli žalobci pravomocně zproštěni obžaloby, naopak existovaly dva odsuzující rozsudky krajského soudu, kterými byli bez jakýchkoli pochybností žalobci uznáni vinnými, a jeden zcela kontroverzní rozsudek stejného soudu, který hovoří o totožném závěru, ale oba žalobce zprostil obžaloby s konstatováním, že tak učinil z donucení vrchního soudu. I soud prvního stupně označil takový postup za nevhodný. Kolektiv autorů měl tedy v soudních rozhodnutích dostatečnou oporu pro prezentování svého názoru, „jak to skutečně bylo v cause , jméno FO, “. Kolektiv autorů v čele s vydavatelem se rovněž pokusil před vydáním knihy opatřit oponentní stanovisko, které však žalobci odmítli podat. Soud prvního stupně se tím odmítl zabývat, ačkoli je to klíčové pro prokázání legitimního zveřejnění informace, a nepřihlédl k tomu, že vydání knihy nebylo motivováno touhou poškodit žalobce. Bez ohledu na legitimitu či nelegitimitu zveřejněné informace o žalobcích není možné kvůli jedné sporné kapitole zakázat vydavateli distribuci celé knihy.7. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání rovněž vedlejší účastník , právnická osoba,  a domáhal se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to spolu s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce. Namítl, že soud prvního stupně v rozporu s § 10 kancelářského řádu nařídil první a jediné jednání na časnou ranní hodinu bez ohledu na rozumnou možnost dopravy vedlejších účastníků k jednání. Nijak nerozhodl o žádosti vedlejšího účastníka o odročení jednání z tohoto důvodu a nijak nereagoval ani nepředložil nadřízenému soudu k rozhodnutí návrh na odnětí a přikázání věci jinému soudu, podaný včas před prvním jednáním. O věci jednal a rozhodl, ačkoli takto nebyla vyřešena otázka zákonného soudu a soudce. Soud prvního stupně rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním, aniž by se vypořádal s podrobnou argumentací vedlejšího účastníka. Jeho rozsudek je tak pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelný a spočívá na nedostatečném a nesprávném právním posouzení. Soud prvního stupně rovněž nesprávně přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, ačkoli uspěli s žalobou pouze v jedné polovině, neboť v části týkající se vydání knihy bylo řízení zastaveno pro procesní zavinění žalobců. Nesprávně přiznal právo na náhradu nákladů řízení i proti vedlejšímu účastníkovi, ačkoli není nositelem práv či povinností podle hmotného práva, nemůže výsledek řízení ovlivnit hmotněprávními úkony ani nárok žalobců uspokojit a nezavdal žalobcům příčinu k podání žaloby.8. V doplnění odvolání namítl tento vedlejší účastník, že dle § 135 odst. 1 o.s.ř. a contrario není soud v občanském soudním řízení vázán zprošťujícím rozsudkem, a soud prvního stupně proto nemohl mechanicky vycházet jen z obsahu trestního spisu a důkazů v něm provedených, ale měl potřebné dokazování provést sám, aniž by byl vázán hodnocením důkazů soudy v trestním řízení. Nelze provádět důkaz čtením výpovědi svědků z jiného řízení a prioritu má osobní výslech. Při střetu mezi základními právy na ochranu osobnosti a na svobodu projevu a na informace ve věcech veřejného zájmu nutno vzít v úvahu, že trestní řízení probíhalo několik let za pozornosti zpravodajských médií a jako poškozený byl stranou tohoto řízení také , jméno FO, , který se sám několikrát veřejně vyjádřil k nestandardnímu průběhu a výsledku trestního řízení. Má právo na to, aby se tato fakta stala předmětem veřejné diskuse, protože jde o věc veřejnou (mediálně sledovanou) a o věc veřejného zájmu, který v daném případě převažuje nad právem žalobců na ochranu osobnosti a soukromí. Žalovaná podnikla veškeré možné a dostupné kroky, aby sporné informace o žalobcích ověřila a aby osobám zúčastněným na trestním řízení (včetně žalobců) poskytla možnost k vyjádření. V daném případě se jednalo o naléhavý problém týkající se veřejného zájmu v podobě zjevně nestandardního rozhodování justičních orgánů, věc byla naléhavá a v době rozhodování soudů aktuální. Záležitost sledovala za cíl podnítit veřejnou diskusi o fungování justice obecně a především v tomto konkrétním případě a žalovaná poskytla možnost k vyjádření stranám trestního řízení, avšak žalobci se k čemukoli vyjádřit odmítli. Za situace, kdy žalobci uspěli s žalobou pouze zčásti, mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., což se týká i nákladů předběžného opatření, které bylo odvolacím soudem potvrzeno pouze v části týkající se zdržení se distribuce knihy a v části týkající se vydání knihy bylo změněno a návrh byl zamítnut.9. Proti II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání také vedlejší účastník , jméno FO,  a domáhal se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nevyslechl svědky a neměl tak v souvislosti s vydáním knihy dostatek informací.10. Žalobci v rámci vyjádření k odvoláním navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.11. K odvolání žalované uvedli, že námitku nedostatku pasivní legitimace uplatňuje žalovaná až před odvolacím soudem poté, co došlo ke koncentraci řízení, a nemělo by k ní být vůbec přihlíženo. Navíc tvrzení, že žalovaná není autorem knihy, nemohla obsah díla ovlivnit a není za něj odpovědná, je značně zavádějící. Vydavatelé mohou obsah jimi vydávaných knih ovlivnit mnoha způsoby, např. redakčními připomínkami a návrhy, požadavky na změny nebo odstraněním či úpravou právně problematického obsahu. Právní odpovědnost za vydání a šíření knihy má ten, kdo je odpovědný za šíření díla, tedy vydavatelství. Odpovědnost za zveřejnění knihy tak spadá právě na žalovanou, která měla povinnost zajistit, aby její obsah byl v souladu s právními normami a nesnižoval kvalitu veřejného diskursu. Žalobci zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vyznění předmětné knihy je takové, že žalobci měli být uznáni za pachatele trestného činu, kdy je to na základě skutkového stavu jasné všem, včetně trestního soudu prvního stupně, nikoli ale trestnímu odvolacímu soudu. Pokud by skutečně cílem žalované bylo vydat knihu s cílem jiným, nabízely se jiné způsoby prezentace případu, jak je dovodil soud prvního stupně.12. K odvolání vedlejšího účastníka , právnická osoba,  žalobci uvedli, že se zcela ztotožňují se závěrem soudu prvního stupně, že opakovaný výslech svědků by postrádal smysl, neboť podstatou tohoto požadavku bylo nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností, k čemuž civilní řízení neslouží. Důsledkem dobrovolného vstupu vedlejšího účastníka do řízení je i možná povinnost k náhradě nákladů řízení.13. K odvolání vedlejšího účastníka , jméno FO,  pak žalobci uvedli, že opakovaný výslech svědků by postrádal smysl, neboť podstatou tohoto požadavku bylo nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností, k čemuž civilní řízení neslouží.14. Vedlejší účastník , právnická osoba,  v rámci repliky k vyjádřením žalobců k podaným odvoláním namítl, že všechna tři vyjádření jsou ze stejného dne a jsou obsahově podobná, respektive dvě textově téměř shodná. Jedná se tedy o účelovou snahu navýšit náklady řízení, která nepožívá právní ochrany, což nutno zohlednit při rozhodování o nákladech řízení. Vyjádření se obsahově míjejí s podstatou argumentace vedlejšího účastníka, že dle § 135 odst. 1 o.s.ř. a contrario není soud vázán zprošťujícím rozsudkem a je oprávněn i povinen učinit samostatná skutková zjištění a jejich právní posouzení nezávisle na výsledku trestního řízení. V souladu se zásadou přímosti, ústnosti a bezprostřednosti nestačí vycházet ze čtení protokolů o výslechu obviněných a svědků a nutno provést jejich výslech.15. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 a § 203 odst. 1 o.s.ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal v odvoláními napadeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalované ani vedlejších účastníků , právnická osoba,  a , jméno FO,  nejsou důvodná.16. Lze předeslat, že vedlejší účastnice , jméno FO, , která vystupovala v řízení před soudem prvního stupně, sama odvolání nepodala. Vedlejší účastník v občanském soudním řízení jedná sám za sebe (§ 93 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) a je i osobou oprávněnou podat odvolání (za podmínek § 203 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže se daná vedlejší účastnice rozhodla takového oprávnění nevyužít a oproti jí podporovanému účastníkovi i ostatním vedlejším účastníkům sama za sebe odvolání nepodala, nutno její rozhodnutí respektovat. Do odvolacího řízení nebyla vtažena ani odvoláním žalované či ostatních vedlejších účastníků, kteří rovněž jednají jen sami za sebe, přičemž k výslovnému dotazu odvolacího soudu, zda má zájem figurovat jako vedlejší účastník v odvolacím řízení, tento zájem neprojevila a naopak sdělila, že se ráda nezúčastní. V kontextu všeho uvedeného, včetně toho, že tato vedlejší účastnice byla i v řízení před soudem prvního stupně zcela pasivní (vyjma odvolání proti předběžnému opatření), nutno otázku její vedlejší účasti v odvolacím řízení uzavřít tak, že se daná vedlejší účastnice odvolacího řízení neúčastní.17. Nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně, dle kterého se ve vztahu mezi žalobci a touto vedlejší účastnicí žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává (IV. výrok), nebyl napaden ani odvoláním žalobců, nabyl tak právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Právě tak nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu samostatný I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, zastavující řízení o povinnosti žalované zdržet se vydání knihy, který rovněž nebyl napaden odvoláním.18. Odvolací soud v odvoláními napadeném rozsahu konstatuje, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, který adekvátně skutkově zhodnotil i právně posoudil, a současně řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Lze tudíž odvolacím soudem primárně odkázat na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a ke zdůraznění jeho věcné správnosti uvést následující:19. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku řádně vypořádal s tím, proč věc dne , datum,  projednal v nepřítomnosti vedlejšího účastníka , právnická osoba,  i přes jeho žádost o odročení jednání ze dne 4. 1. 2024 a proč jeho návrh na delegaci věci jinému soudu ze dne 8. 1. 2024 pokládal za obstrukční.20. Odvolací soud takový přístup soudu prvního stupně aprobuje a pro tyto účely uvádí, že účastníkovi řízení nevzniká nárok na odročení nařízeného jednání soudem, který by bylo možno dovozovat paušálně a mechanicky na základě každé žádosti od odročení jednání bez ohledu na okolnosti, za nichž jsou tyto úkony účastníka činěny. Vždy je naopak nutno (jak konstatoval i Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007) hodnotit důležitost důvodu, pro který účastník řízení o odročení jednání žádá (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, a to zejména z toho hlediska, zda není využíván k záměrným procesním obstrukcím. Vedlejším účastníkem , právnická osoba,  uplatněným důvodem žádosti o odročení jednání bylo, že soud prvního stupně jednání nařídil již na 8:15 hodin, přestože má tento vedlejší účastník své sídlo v Praze. To však nelze považovat za dostatečně důležitý důvod pro odročení jednání, neboť jednání nebylo nařízeno na natolik brzkou ranní hodinu, která by již na vedlejšího účastníka řízení kladla vzhledem k nutnosti dojezdu z Prahy do Brna neúnosnou či nepřiměřenou zátěž. Šlo spíše o jistou míru nepohodlí na straně tohoto vedlejšího účastníka, kterou však po něm bylo možno spravedlivě požadovat v zájmu účasti na řízení, do kterého jako vedlejší účastník sám iniciativně vstoupil. Nařízení jednání na 8:15 hodin bylo legitimně odůvodněno racionálním předpokladem soudu prvního stupně ohledně délky jednání vzhledem ke složitosti věci. Tento předpoklad se ostatně posléze ukázal být i reálným, neboť jednání soudu prvního stupně trvalo bezmála tři hodiny (od 8:15 hodin do 11:00 hodin). V případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět, a je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). Konáním jednání přes žádost tohoto vedlejšího účastníka o odročení jednání proto nedošlo k porušení práv vedlejšího účastníka na spravedlivý proces a na přístup k soudu, neboť soud prvního stupně tak učinil se zákonnou oporou v § 101 odst. 3 o.s.ř.21. S argumentem, že soud prvního stupně na žádost o odročení jednání od 4. 1. 2024 nereagoval, podal tento vedlejší účastník řízení ve večerních hodinách dne 8. 1. 2024, tj. velmi krátce před jednáním soudu prvního stupně dne 10. 1. 2024, návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 o.s.ř., tedy na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Pro dané účely také uvedl, že soud prvního stupně prima facie nadržuje žalobcům, neboť na základě jejich tvrzení nařídil předběžné opatření, které bylo částečně změněno v odvolacím řízení. Soud prvního stupně ohledně návrhu na delegaci věci nepřistoupil k předložení věci Nejvyššímu soudu a návrh vyhodnotil v daném kontextu jako obstrukční. S tím odvolací soud naprosto souhlasí a opakuje, že v případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět, a je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). Zjevným cílem obstrukčního návrhu vedlejšího účastníka , právnická osoba,  na delegaci věci bylo zmaření jednání soudu prvního stupně. Povinností soudu je dbát, aby nebylo v řízení zneužíváno procesních práv (§ 2 o.s.ř.), a vykládat a používat ustanovení o.s.ř. tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání (§ 6 o.s.ř.). I dle judikatury Nejvyššího soudu není třeba k obstrukčním úkonům přihlížet a věc předkládat nadřízenému soudu, což se týká jak obstrukčních námitek podjatosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017), tak právě i obstrukčních návrhů na delegaci vhodnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008). Nespokojenost vedlejšího účastníka s přístupem soudu prvního stupně k žádosti o odročení jednání ani předchozí dílčí pochybení soudu prvního stupně (při jinak správném nařízení předběžného opatření usnesením ze dne , datum,  , číslo jednací, , v jehož důsledku došlo vedle částečného potvrzení tohoto rozhodnutí také k jeho částečné změně usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , , číslo jednací, , důvodem k vyloučení soudce ze zákona být nemohou (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Legitimním účelem vedlejšího účastenství v občanském soudním řízení má být podpora hlavního účastníka řízení, nikoli činění procesních obstrukcí, jimž nelze soudem poskytovat procesní ochranu (§ 2, § 6 o.s.ř.).22. V rámci meritorního posouzení věci nutno odvolacím soudem předeslat, že svoboda projevu představuje jeden z hlavních základů demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek pro její vývoj a pro sebenaplnění každého jednotlivce. Jako taková se vztahuje nejen na informace či myšlenky, které jsou příznivě přijímány nebo které jsou pokládány za neurážlivé nebo nezajímavé, ale i na takové, které urážejí, šokují, či zneklidňují (jak ostatně při mnoha příležitostech konstatoval Evropský soud pro lidská práva s poukazem na rozhodnutí ve věci Handyside proti Spojenému království, ze dne 7. 12. 1976, stížnost č. 5493/72).23. Současně ovšem není svoboda projevu v ústavněprávním smyslu absolutní (neomezitelná), neboť Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jako součást našeho právního řádu dle čl. 10 Ústavy České republiky, omezení svobody projevu při kolizích s legitimními soukromými či veřejnými zájmy výslovně připouštějí.24. Dle čl. 17 odst. 1 Listiny svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, ovšem dle čl. 17 odst. 4 Listiny svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Rovněž dle čl. 10 odst. 1 Úmluvy každý má právo na svobodu projevu, přičemž toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice, ovšem dle čl. 10 odst. 2 Úmluvy výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.25. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.26. Právo na ochranu osobnosti musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality musí být v rovnováze s dalšími základními právy a svobodami i chráněnými hodnotami. K této problematice se již opakovaně vyjádřil Ústavní soud (z mnoha např. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97, či ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04), když dovodil, že při střetu práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv stojících na stejné úrovni (čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 odst. 1 Listiny), je především věcí obecných soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým.27. Na základě kompilace relevantních kritérií, setříděných Ústavním soudem z bohaté judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu do nálezu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, při řešení kolize mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti musí být brány v potaz zejména: (1) povaha výroku (skutkové tvrzení či hodnotový soud), (2) obsah výroku (např. projev politický či komerční), (3) forma výroku (zejména míra expresivity či vulgarity), (4) postavení kritizované osoby (osoba veřejně činná či veřejně známá), (5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného, (6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama vyprovokovala či jak se k ní postavila), (7) kdo výrok pronáší (novinář, běžný občan, politik), (8) kdy tak učiní (např. jaké měl či mohl mít k dispozici konkrétní údaje, a v jaké situaci tak učinil). Výčet není konečný, musí být brán v úvahu i celkový kontext věci a specifické okolnosti.28. Je naprosto mimoběžná odvolací argumentace žalované, že za jí samotnou vydanou knihu nenese odpovědnost, neboť není její autorkou, nýbrž jen vydavatelkou, na kterou nedopadá tiskový zákon. K tomu odvolací soud uvádí, že zde vůbec nejde o spor podle tiskového zákona (tedy o spor vzniklý v souvislosti s vydáváním periodického tisku), v němž by byly uplatňovány instituty tiskového zákona (charakteru uveřejnění odpovědi či dodatečného sdělení). Tiskový zákon na danou věc vůbec nedopadá, protože kniha není periodickým tiskem. V systému komplementární ochrany nemá ostatně tiskový zákon ani ambice být výlučným prostředkem řešení tiskových sporů, neboť výslovně deklaruje, že ustanovení o ochraně osobnosti jsou instituty tiskového práva nedotčena (viz § 10 odst. 5, § 11 odst. 3 tiskového zákona). V posuzované věci se jedná o spor z ochrany osobnosti s uplatněním zdržovacího (negatorního) nároku podle § 82 o.z., vedený v důsledku neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců obsahem žalovanou vydané knihy, která nemá charakter periodického tisku. Žalovaná je v knize uvedena jako vydavatelka a své postavení vydavatelky ani nezpochybňuje. Za situace, kdy žalovaná publikovala knihu, svým obsahem neoprávněně zasahující do práva na ochranu osobnosti žalobců naprostým nerespektováním principu jejich neviny, který působí i v horizontální rovině vůči osobám soukromého práva (k tomu viz dále), je žalovaná nepochybně původcem neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobců. Fakt, že vedle odpovědnosti žalované za obsah publikace je dána také odpovědnost autorů knihy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 108/2020), je v tomto řízení naprosto bezvýznamný. Ve vztahu k žalobci uplatněnému nároku na zdržení se distribuce žalovanou vydané knihy je neoddiskutovatelně pasivně legitimována právě žalovaná.29. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že v rámci výše uvedených relevantních kritérií, významných v dané věci pro řešení střetu mezi svobodou projevu žalované a právem na ochranu osobnosti žalobců, vyznívá ve prospěch žalované především to, že projev se týkal otázky veřejného zájmu v podobě kontroly činnosti orgánů činných v trestním řízení. Odvolací soud si je pro tyto účely plně vědom, že Česká republika není totalitním státem, ve kterém by žalované bylo zakázáno zaujmout a zveřejnit názor, že postup orgánů činných v trestním řízení mohl být chybný. Nicméně žalovanou zvolený způsob projevu byl naprosto nepřípustný a v demokratickém právním státě jej nelze tolerovat. Skutková tvrzení v předmětné kapitole, popisující na pozadí tehdy probíhající trestní kauzy údajné spáchání trestného činu žalobci na vedlejším účastníkovi , jméno FO, , totiž jednostranně a nekriticky přebírají skutkovou verzi tohoto vedlejšího účastníka o spácháni závažné trestné činnosti žalobci na jeho osobě a jako taková jsou v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců. Knihou prezentovaná skutková verze o spáchání trestné činnosti žalobci, založená na nekritickém převzetí narativů , jméno FO, , je podávána zcela kategoricky a bez respektu k presumpci neviny žalobců.30. Princip presumpce neviny, garantovaný v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 40 odst. 2 Listiny, přitom působí nejen vůči orgánům činným v trestním řízení (respektive obecněji orgánům státu), ale i v horizontální rovině ve vztahu k osobám soukromého práva. Takový závěr vyplývá již z charakteru práva na ochranu osobnosti jako práva (v soukromoprávním smyslu) absolutního, tedy působícího vůči všem třetím osobám (erga omnes), a je výslovně stvrzen rovněž nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13. Dle předmětného nálezu Ústavního soudu presumpce neviny nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovému projevu dojít. Informování veřejnosti o trestním řízení, jakož i na ně navazující veřejná diskuse, nesmí být vedeny v tom smyslu, že otázka viny je předem rozhodnuta. To neznamená, že předmětem veřejné diskuse nemůže být přímo otázka viny, tedy zda se určitá osoba svým jednáním dopustila nebo nedopustila trestného činu, a že v tomto směru zásadně nelze veřejně zaujmout jakýkoliv názor. Vždy však musí být zřejmé, že žádný takto prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se tato osoba trestného činu skutečně dopustila, a že s konečnou platností může o vině rozhodnout jen soud. Není přitom nezbytné, aby tyto skutečnosti byly obsaženy v každém projevu výslovně. Postačí, pokud vyplynou z jeho celkového vyznění či kontextu předmětného projevu.31. Ústavní soud ve shodě s tím již v minulosti judikoval, že o tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 39 Listiny základních práv a svobod); případný nesouhlas s autoritativním (a pravomocným) rozhodnutím těchto orgánů je zcela nerozhodný a nemůže založit důvod pro vyvinění z odpovědnosti za (neoprávněný) zásah do zákonem chráněných hodnot jiných subjektů (nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 359/96).32. I dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva žurnalisté píšící o trestních řízeních, která právě probíhají, musí přijatelně zajistit, aby nepřekračovali hranice stanovené v zájmu řádného procesu a aby respektovali právo obviněných být pokládáni za nevinné (srov např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 10. 2000 ve věci Du Roy a Malaurie proti Francii; viz i Herczeg, J. Mediální odsouzení a presumpce neviny. Trestněprávní revue 10/2016, s. 226).33. Právě tak Nejvyšší soud ohledně projevu, z něhož vyplývá, že se konkrétní osoba měla dopustit trestného činu, aniž by za to byla pravomocně odsouzena či obviněna, judikoval, že jednání, kdy není respektována presumpce neviny a s žalobcem je zacházeno jako s pachatelem, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1607/2017, a zdroje tam uvedené). Z judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a prohlášením že se dotyčný dopustil daného činu, aniž by byl pravomocně odsouzen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3468/2008).34. Celkové vyznění posuzovaného projevu, obsaženého na s. 17 až 32 žalovanou publikované knihy Zločiny beze zbraní 2, požadavek respektu k presumpci neviny žalobců řádně nenaplňuje a v rozporu s právem na ochranu osobnosti žalobců překračuje v tomto směru přijatelné meze, vytyčené výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Celkové vyznění předmětné kapitoly je totiž založeno na prostém jednostranném a nekritickém převzetí skutkové verze vedlejšího účastníka , jméno FO, , prezentované v knize jako pravdivé skutečnosti o spáchání závažné trestné činnosti žalobců, kteří jsou zde zcela konkrétně identifikováni bez jakékoli anonymizace (z hlediska charakteru výroků jde tedy o skutková tvrzení o žalobcích, nikoli o subjektivní hodnotící úsudky), přičemž v trestním řízení je nakonec odmítáno potrestat žalobce jako (dle předmětného projevu) jednoznačné pachatele trestné činnosti, kteří se tvrzené trestné činnosti dopustili. Je zcela přiléhavý skutkový závěr soudu prvního stupně, že věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu , jméno FO,  a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou na základě převzetí skutkové verze , jméno FO,  vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně.35. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. III. ÚS 73/02; nález ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2296/14) přitom při střetu mezi právem na ochranu osobnosti a svobodou projevu platí, že vydavatel je odpovědný i za uveřejnění tzv. převzatých výroků (citace třetích osob); současně je ovšem třeba přihlédnout i k tomu, kdo je autorem původního tvrzení. Zde jí byla osoba, která o sobě v tehdy probíhajícím trestním řízení neúspěšně tvrdila, že byla předmětem závažné trestné činnosti žalobců, přičemž projev svým celkovým vyzněním nerespektuje presumpci neviny žalobců, kteří byli návazně v souvislosti s předmětným skutkem výsledně pravomocně zproštěni obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne , datum,  , číslo jednací, , a odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , , číslo jednací, . Lze dodat, aniž by daná skutečnost byla sama o sobě pro rozhodnutí ve věci jakkoli určující, že ústavní stížnost , jméno FO,  proti těmto trestním rozhodnutím byla v době po vydání posuzované knihy, vycházející právě z verze , jméno FO, , posléze odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , , spisová značka, . Ústavní soud mimo jiné dovodil, že vrchní soud se v napadeném rozhodnutí důsledně vypořádává s důvody, které u něj vyvolaly ohledně údajné trestné činnosti žalobců takové pochybnosti, že vedl krajský soud k opakovanému hodnocení věci a nakonec i ke zproštění obžaloby, přičemž napadená rozhodnutí respektují základní zásady ovládající trestní řízení.36. Dle textu byla kapitola zjevně dopsána ještě před finálním rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, to však i při nezbytném pohledu ex ante nic nemění na nutnosti respektu k presumpci neviny žalobců právě i v době předcházející rozhodnutí trestního odvolacího soudu, nota bene již při existenci (byť v té době ještě nepravomocného) zprošťujícího rozsudku trestního soudu prvního stupně, vázaného předchozím rozhodnutím trestního odvolacího soudu. Není vůbec podstatné, zda měla žalovaná s vydáním knihy posečkat na pravomocný výsledek trestního řízení, neboť princip presumpce neviny působí v průběhu trestního řízení i po jeho skončení, nedojde-li k pravomocnému odsuzujícímu trestnímu rozsudku vyslovujícímu vinu. Následný kratičký a neutrální rozhovor s , jméno FO,  (v podobě tří otázek a odpovědí) nemůže na celkovém vyznění kapitoly měnit ničeho, neboť je veden jen v obecné rovině ohledně problematiky, jak soud hodnotí důkazy, bez jakékoli konkrétní argumentační vazby na kritizovaný případ.37. Není zde sama o sobě určující ani určitá veřejná známost trestní kauzy (a žalobců v jejím rámci), neboť podstatné je (jak již uvedeno), že dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu právě i v rámci veřejné diskuse o trestních kauzách musí být dodržen princip presumpce neviny, který působí také vůči osobám soukromého práva a stanoví meze takových veřejných projevů. Jak správně dovodil soud prvního stupně, zásadní rozdíl posuzované knihy oproti sérii článků, které se trestní kauze žalobců s respektem k presumpci neviny věnovaly, spočívá v tom, že kniha oproti nim staví věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině žalobců, a porušuje tudíž princip presumpce neviny.38. Je-li publikací sledován cíl v podobě kritiky fungování trestní justice, šlo předmětného cíle na pozadí předmětné trestní kauzy stejně dobře dosáhnout při respektování presumpce neviny žalobců tak, aby byla současně naplněna svoboda projevu žalované i respekt k ochraně osobnosti žalobců. Úvahy soudu prvního stupně zde v daném kontextu nejsou žádným samoúčelným poučováním, jak má autorské dílo vypadat, či dokonce nezákonnou ingerencí do svobody slova a tisku. Soud prvního stupně takto totiž (a to v naprostém souladu s výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu) nastínil, že bylo možno sledovaného cíle v podobě kritiky fungování trestní justice docílit s respektem k principu presumpce neviny žalobců, tedy právně přípustným způsobem, jehož meze žalovaná evidentně překročila.39. Soud prvního stupně opodstatněně neprovedl další navržené důkazy, k čemuž odvolací soud předně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.40. Je-li v odvolání vytýkáno, že soud prvního stupně neprovedl důkazy k prokázání toho, že žalobci dostali před vydáním knihy prostor se vyjádřit, což odmítli, lze aprobovat argumentaci soudu prvního stupně ohledně irelevance takové obrany žalované. Obviněnému je i na ústavní úrovni garantováno právo odepřít výpověď a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven (čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Jakkoli se pochopitelně právo mlčet realizuje ve vertikální rovině vůči orgánům činným v trestním řízení, pasovali-li se autoři knihy za trvání probíhajícího trestního řízení na základě narativů vedlejšího účastníka , jméno FO,  do pozice „mediální poroty“ o vině žalobců, pak i kdyby byla obrana žalované o nevyužití prostoru k vyjádření žalobců prokázána, byla by nedůvěra žalobců pochopitelná a jejich mlčení vůči takovému „mediálnímu tribunálu“ legitimní. Autoři knihy a žalovaná, která dílo vydala, by měli každopádně při neochotě žalobců u vydání knihy jakkoli participovat i za této situace stále plně respektovat výše uvedená východiska, tedy provádět kritiku fungování trestní justice na pozadí předmětné trestní kauzy s potřebným respektem k presumpci neviny žalobců, což se očividně nestalo.41. Pokud bylo cílem dalších navržených důkazů zopakovat celou rozsáhlou trestní kauzu žalobců v rámci občanského soudního řízení, pak představa, že civilní soud by v občanském soudním řízení v rozporu s čl. 6 odst. 2 Úmluvy na pozadí předmětné trestní kauzy dovodil, že žalobci údajnou trestnou činnost skutečně spáchali, ačkoli v předchozím trestním řízení nebyli pravomocně uznáni vinnými, je zcela nesprávná. V takovém případě by se vedle žalované porušení principu neviny dopustil také civilní soud, jak vyplývá i z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16, dle kterého působí princip presumpce neviny rovněž vůči civilním soudům a bez ochrany, která by zaručovala respektování výroku o zproštění obžaloby v jakémkoli dalším řízení, by se záruka v čl. 6 odst. 2 Úmluvy stala jen teoretickou a iluzorní.42. Je sice faktem, že pro účely posouzení toho, zda se skutek stal, obecně platí východiska, dle kterých soud v občanském soudním řízení není (z hlediska § 135 o.s.ř.) vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení (ani rozhodnutím o zastavení trestního či přestupkového řízení); na základě hodnocení důkazů odpovídajícího ustanovení § 132 o.s.ř. proto může (ale nemusí) dospět k závěru, že skutek, pro nějž byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán (pro nějž proti němu bylo vedeno přestupkové řízení) a v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání, se stal, přestože soud v trestním řízení (správní orgán v přestupkovém řízení) učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 297/2009, Soubor C 10407, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 8/1999 s. 246, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 686/2015, Soubor 15620, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5001/2016). Z takového rozhodnutí tedy soud vychází, tzn. nemůže jeho existenci ignorovat, důkaz jím provedený hodnotí jako jiné důkazy, může se od závěrů, na nichž je postaveno odchýlit, ale musí své odlišné závěry odůvodnit. Z hlediska právní jistoty je zásadně nežádoucí, aby soudy při opakovaném posuzování týchž otázek ve věcech týchž účastníků dospívaly k rozdílným závěrům, ale nelze to a priori vyloučit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07). Rovněž tam, kde různé soudy v různých věcech s různými účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by měly postupovat tak, aby při posuzování týchž skutkových okolností nedospívaly k rozdílným závěrům; s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně, však nelze vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2007).43. Možnost aplikace uvedených obecných východisek je nicméně v posuzovaném případě z logiky věci s oporou v judikatuře Nejvyššího soudu specificky limitována tím, že podstatou posuzovaného projevu je zásah do práva na ochranu osobnosti žalobců právě porušením principu presumpce neviny a bylo by nesprávné provádět jakékoli dokazování ohledně pravdivosti skutkových tvrzení porušujících presumpci neviny. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1607/2017, totiž pro tyto účely platí, že k porušení povinnosti dbát presumpci neviny dochází bez ohledu na to, zda má kritika reálný základ či nikoli. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2021, pak pro dané účely vyplývá, že obecně je sice třeba skutková tvrzení vyvrátit (správně ovšem prokázat - pozn. odvolacího soudu) tzv. důkazem pravdy a oprávněnost kritiky se zkoumá toliko u hodnotících soudů, nicméně za přípustné skutkové tvrzení ani oprávněný hodnotící úsudek nelze považovat takové výroky, kterými dochází k porušení presumpce neviny. Soud prvního stupně tudíž správně nevyhověl důkazním návrhům k prokázání skutkových tvrzení z předmětné publikace, neboť hypotetické prokázání těchto tvrzení by nemohlo nic změnit na závěru, že žalovaná porušila presumpci neviny žalobců, čímž protiprávně zasáhla do jejich osobnosti, a že princip presumpce neviny působí i vůči civilním soudům (již zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16).44. Ve vztahu k otázce údajné cenzury odvolací soud uvádí, že cenzurou (čl. 17 odst. 3 Listiny) je třeba rozumět toliko předběžnou cenzuru státem, nikoli následné reakce státních orgánů, které jsou v rámci Listinou předvídaných omezení svobodného projevu přípustné (Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 434). Cenzurou je předběžná kontrola obsahu chystaného ke zveřejnění ze strany úřadů (exekutivy), spojená zpravidla s povinností předkládat příslušný obsah předem ke schválení před jeho zveřejněním (Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 535, odst. 90). Cenzurou nejsou soudem vydávaná předběžní opatření, je-li jejich obsahem povinnost zdržet se uveřejnění určitého obsahu (textu, knihy, reportáže, audionahrávky, videonahrávky apod.). Zatímco cenzura je spojena s obecným dohledem úřadů nad obsahem publikovaných informací, předběžná opatření tento obecný dohled spojený s „předkládací povinností“ nepředstavují a jejich účelem je soudní ochrana konkretizovaných subjektivních práv jednotlivců, která mohou být zasažena obsahem připravovaným ke zveřejnění (Ibid., s. 536, odst. 93). Ve vztahu ke svobodě projevu je tak výslovně vyloučena cenzura (čl. 17 odst. 3), zatímco jiné možné zásahy do svobody projevu, i předběžné, připuštěny jsou (čl. 17 odst. 4). Typicky půjde o soudem nařízená předběžná opatření, popřípadě rozhodnutí, jimiž se zakazuje pro futuro určitý obsah zveřejňovat. Uvedená omezení mohou mimo jiné ukládat povinnost zdržet se uveřejnění textu, odvysílání reportáže či distribuce knihy apod. (Ibid., s. 538, odst. 99). Ustanovení čl. 10 Úmluvy výslovně nehovoří o zákazu cenzury ani o předběžných omezeních. Evropský soud pro lidská práva tudíž posuzuje předběžná omezení optikou obecné omezovací klauzule uvedené v čl. 10 odst. 2 Úmluvy (ESPL 13585/88, Observer a Guardian proti spojenému království). V rozhodnutí ESLP 13166/87, Sunday Times proti Spojenému království č. 2, ESLP uvedl, že čl. 10 odst. 1 nevylučuje předběžná omezení publikace, ovšem nebezpečí spojená s předběžným omezením vyžadují velmi obezřetný přístup. Přes tvrzenou obezřetnost však v praxi ESLP toleroval i poměrně restriktivní předběžné zákazy, například neudělení povolení k distribuci filmu ze strany exekutivy z důvodu tvrzené blasfemické povahy filmu (ESLP 17419/90, Wingrove proti Spojenému království) (Ibid., s. 538-539, odst. 102).45. Jakkoli se v případě zákazu distribuce vydané knihy (přesněji řečeno první verze knihy – viz odst. 49 a 52) jedná o významné omezení svobody projevu žalované a práva na informace, nemůže se z výše uvedených důvodů jednat o cenzuru (čl. 17 odst. 3 Listiny) a dle přesvědčení odvolacího soudu jde v konkrétním případě o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu ústavně garantovaných subjektivních práv žalobců, které tudíž v rámci proporcionality omezení obstojí i z pohledu limitační klauzule obsažené v čl. 17 odst. 4 Listiny. Garantuje-li demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, respektování principu presumpce neviny ve veřejném prostoru, musí za účelem ochrany jednotlivce nabízet účinné právní záruky prosazení takového přístupu proti veřejným projevům typu „my si ho bez ohledu na trestní soudy odsoudíme sami“.46. Bylo by naprosto matoucí a zavádějící chápat zákaz první verze knihy tak, že justice chrání sama sebe před veřejnou kritikou. Byť zachování autority a nestrannosti soudní moci může být obecně dle čl. 10 odst. 2 Úmluvy jedním z legitimních cílů omezení svobody projevu, přestože čl. 17 odst. 4 Listiny ve výčtu důvodů pro omezení takový cíl výslovně neuvádí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2609/16), v konkrétním případě je ve hře jiný legitimní cíl v podobě ochrany práv žalobců.47. Odvolací soud si je pro tyto účely plně vědom, že Česká republika není totalitním státem, ve kterém by žalované bylo zakázáno zaujmout a zveřejnit názor, že postup orgánů činných v trestním řízení mohl být chybný. Takové právo má žalovaná bez ohledu na skutečnost, že ústavní stížnost , jméno FO,  byla v pozdější době odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum,  , spisová značka, , v němž Ústavní soud aproboval pochybnosti vrchního soudu, vedoucí nakonec ke zproštění obžaloby. Nicméně žalovanou zvolený způsob projevu byl naprosto nepřípustný a v demokratickém právním státě jej nelze tolerovat. Skutková tvrzení v předmětné kapitole, popisující na pozadí tehdy probíhající trestní kauzy údajné spáchání trestného činu žalobci na vedlejším účastníkovi , jméno FO, , totiž jednostranně a nekriticky přebírají skutkovou verzi tohoto vedlejšího účastníka o spácháni závažné trestné činnosti žalobci na jeho osobě a jako taková jsou v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců. Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců ohledně únosu , jméno FO,  a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Žalobci jsou na základě převzetí skutkové verze , jméno FO,  vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů unikli spravedlivému potrestání, ačkoli veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně trestního soudu prvního stupně. Knihou prezentovaná skutková verze o spáchání trestné činnosti žalobci, založená na nekritickém převzetí narativů , jméno FO, , je podávána zcela kategoricky a bez respektu k presumpci neviny žalobců.48. Informování veřejnosti o daném tématu bylo nepochybně možno dosáhnout způsobem, který by současně naplnil svobodu projevu žalované i respekt k presumpci neviny žalobců, a méně tak zasahoval do jejich základních práv. Jak již v rámci relevantní judikatury uvedeno (odst. 30-33), je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a prohlášením, že se dotyčný dopustil daného činu, aniž by byl pravomocně odsouzen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaný ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3468/2008). O tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce, ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 359/96) a vždy musí být zřejmé, že žádný takto prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se tato osoba trestného činu skutečně dopustila, a že s konečnou platností může o vině rozhodnout jen soud (nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).49. Žalovaná, což je z hlediska možnosti naplnění obou kolidujících práv velmi podstatné, v reakci na zákaz distribuce předmětné publikace předběžným opatřením (tedy v reakci na zásah veřejné moci směřující k ochraně ústavně garantovaných práv žalobců) posléze vydala a distribuuje upravenou verzi knihy, byť pod poněkud zavádějícím názvem Zločiny beze zbraní 2c. Dané písmeno má signalizovat, že jde o knihu upravenou a vydanou v důsledku soudní „cenzury“ knihy předchozí (k nepřiléhavosti takového označení viz odst. 44). Žalobci před soudem prvního stupně na jednání dne , datum,  prostřednictvím svého právního zástupce výslovně prohlásili, že tuto upravenou publikaci nijak nenapadají a nová kniha je důkazem toho, že o případu šlo napsat tak, aby to nezasahovalo do jejich práv, což potvrdili i u odvolacího jednání. Pozdější vydání upravené verze publikace současně stvrzuje, že se ve věci rozhodně nejednalo o informace podléhající rychlé zkáze, které by nemohly být na úkor své informační hodnoty a zajímavosti zveřejněny i později po vydání finálního rozhodnutí vrchního soudu.50. Také z těchto důvodů je naprosto nepřiléhavá a účelová argumentace žalované, dovozující excesivnost napadeného rozsudku z toho, že vyjma knihy Mein Kampf v České republice nikdy nedošlo k zákazu knihy z důvodu jejího obsahu. V posuzované věci nejde o žádnou tabuizaci témat ve veřejném prostoru, neboť žalované v podmínkách demokratického právního státu nikdo nebrání veřejně kritizovat fungování trestní justice, a to obecně ani na pozadí konkrétní trestní kauzy žalobců. Předmětem veřejné diskuse může být i otázka viny žalobců, musí se tak ovšem dít způsobem, který v souladu s požadavky vyplývajícími z výše uvedené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu není v očividném rozporu s principem presumpce neviny žalobců.51. Autoritativní zákaz distribuce první verze knihy má svou zákonnou oporu v § 82 odst. 1 o.z, dle kterého člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Ohledně otázky řešení kolize mezi svobodou projevu a právem šířit informace s právem na ochranu osobnosti ve vztahu k zásadě presumpce neviny je podepřen rovněž judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Navazuje na již nařízené předběžné opatření soudu prvního stupně, potvrzené soudem odvolacím, které návazně ze zákona zanikne způsobem dle § 77 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Sleduje legitimní cíl v podobě ochrany osobnostních práv žalobců, kteří jsou zde zcela konkrétně identifikováni bez jakékoli anonymizace a u nichž přitom nebyla při vydání knihy respektována presumpce jejich neviny, a to ve vztahu ke skutkově tvrzené trestné činnosti závažného charakteru. V rámci ochrany žalobců je zde v sázce také dobrá pověst žalobců a to, jak ně ne bude nahlížet veřejnost (již zmíněný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 10. 2024 ve věci Machalický proti České republice, stížnost č. 42760/16, a v jeho bodě 32 citovaná prejudikatura).52. K dosažení legitimního cíle v podobě ochrany ústavně garantovaných subjektivních práv žalobců je zákaz distribuce první verze knihy z uvedených důvodů vhodný, potřebný a přiměřený, byť si je odvolací soud samozřejmě vědom skutečnosti, že posuzovaný problém se týká jen části knihy, nikoli publikace celé. Pro tyto účely je ovšem nutno v úvahu brát jen takové prostředky právní ochrany, které mají efektivní potenciál opravdu dosáhnout sledovaného cíle, a žádný jiný k žalované šetrnější a praktický prostředek ochrany žalobců se ve vztahu k předmětné publikaci v tomto soudním řízení rozumně nenabízí. Nemůže jím být ani oponování ve veřejné diskusi, neboť žalobci nemají garantován přístup do veřejného prostoru a je více než diskutabilní, zda by se takové jejich případné svépomocně získané sdělení reálně dostalo právě ke čtenářům knihy. Žalovaná již ostatně v reakci na zákaz distribuce předmětné publikace předběžným opatřením vydala a distribuuje upravenou verzi knihy a za situace, kdy žalobci deklarovali, že se upravenou verzí knihy necítí dotčeni a jde podle nich naopak o důkaz toho, že o případu šlo napsat tak, aby to nezasahovalo do jejich práv, došlo patrně k nalezení řešení, které úspěšně naplňuje vzájemně si kolidující práva účastníků. Posouzení, zda upravená verze publikace skutečně naplňuje požadavek respektu k právu žalobců být pokládáni za nevinné, ovšem není předmětem a úkolem tohoto řízení. Pro účely tohoto řízení je postačující již zmíněné konstatování, že informování veřejnosti o daném tématu bylo nepochybně možno dosáhnout způsobem, který by současně naplnil svobodu projevu žalované i respekt k presumpci neviny žalobců.53. Není důvodné argumentovat zmařenými ekonomickými zájmy žalované na prodeji vydané první verze knihy, neboť porušení presumpce neviny v médiích může být v praxi spojeno s citelnými ekonomickými následky pro původce neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti. K tomu možno z kauz řešených i Nejvyšším soudem zmínit např. usnesení ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1490/2020 (v daném případu bylo přiznáno peněžité zadostiučinění 900 000 Kč), usnesení ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 506/2021 (v případu přiznáno peněžité zadostiučinění 1 200 000 Kč) či rozsudek ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1260/2023 (v případu přiznáno peněžité zadostiučinění 700 000 Kč). Ve vztahu ke zmařeným ekonomickým zájmům žalované na prodeji knihy lze současně poukázat na zásadu, že nikdo nemůže profitovat ze svého protiprávního jednání, která je v rámci základních zásad soukromého práva výslovně stvrzena v § 6 odst. 2 o.z.54. Zbývá dodat, že ani vydání upravené verze publikace žalovanou nemůže na potřebě uložení zdržovací (negatorní) povinnosti dle § 82 odst. 1 o.z. ve vztahu k původní publikaci měnit ničeho. Právo osoby dotčené neoprávněným zásahem domáhat se upuštění od zásahu je totiž dáno při trvání, pokračování či reálné hrozbě opakování neoprávněného zásahu (nepřichází naopak v úvahu u jednorázových a již dokonaných zásahů). I přes vydání nové verze publikace by (nebýt ukládaného meritorního zákazu distribuce) nebylo nikterak spekulativní očekávat, že po zániku předběžného opatření na základě skončení věci samé (§ 77 odst. 1 o.s.ř.) by žalovaná, která již při nařízení předběžného opatření argumentovala svými ekonomickými zájmy na prodeji knihy, přistoupila k pokračování v distribuci existujících výtisků původní publikace. Hrozba neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobců by tak (nebýt ukládaného meritorního zákazu distribuce původní publikace) byla plně reálná a předvídatelná. Nikdo však nemůže profitovat ze svého protiprávního jednání.55. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi každým z žalobců na straně jedné a žalovanou a vedlejšími účastníky , právnická osoba,  a , jméno FO,  na straně druhé, o kterých soud prvního stupně správně rozhodl na základě zásady úspěchu (§ 142 odst. 1, § 93 odst. 3 o.s.ř.) a správně je i vyčíslil. Žalobci v řízení o ochranu osobnosti nemají postavení nerozlučných společníků, neboť každý z nich uplatňuje ochranu vlastního osobnostního práva, a soudem prvního stupně bylo proto správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, a to včetně aplikace § 12 odst. 4 AT při společném zastoupení obou žalobců stejným advokátem. Pro účely § 142a o.s.ř. se soud prvního stupně vypořádal i s tím, proč náhradu nákladů řízení každému z žalobců přiznal i při absenci předžalobní výzvy, k čemuž lze poukázat také na význam postoje žalované k žalobě a její neochotu vyhovět žalobním požadavkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).56. K vypořádání odvolací argumentace ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně nutno uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu na ochranu osobnosti nemůže soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 170/99, postupovat mechanicky, ale musí věcně posoudit, co je v dané věci hlavní a co doprovodné. Bylo by nepřípustně zjednodušující aplikovat § 142 odst. 2 o.s.ř. s konstatováním, že žalobci uspěli jen z jedné poloviny, tedy poměřovat mechanicky jejich úspěch s nároky na zdržení se distribuce knihy s jejich procesním zaviněním na zastavení řízení o nárocích na zdržení se vydání předmětné knihy, která byla vydána již před podáním žaloby. Určujícím kritériem zde musí být, že žalobci měli úspěch v hlavní otázce, tedy že předmětnou publikací žalované bylo zasaženo neoprávněným způsobem do osobnostních práv žalobců, a proto tato kniha nemůže být distribuována. Výsledkem řízení není „remíza“ účastníků a za vítěze řízení nutno jednoznačně považovat žalobce, neboť částečné zastavení řízení pro procesní zavinění žalobců v důsledku zpětvzetí žaloby se v celkovém kontextu týká otázky svým významem toliko podružné.57. Ohledně povinnosti vedlejších účastníků k náhradě nákladů řízení pak platí, že vedlejší účastník má v souladu s § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení stejná procesní práva a procesní povinnosti jako účastník, jehož podporuje, což se týká i náhrady nákladů řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Je-li účastník, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku.58. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud při zohlednění výše uvedených východisek podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná i vedlejší účastníci , právnická osoba,  a , jméno FO, , kteří nebyli se svými odvoláními úspěšní, jsou k náhradě nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně povinni každému z žalobců k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Každým z žalobců účelně vynaložené náklady odvolacího řízení činí 9 056,85 Kč a při společném zastupování obou žalobců stejným advokátem představují:- odměnu právního zástupce za 2 úkony právní služby á 2 000 Kč (vyjádření k odvolání žalované a vyjádření k odvolání vedlejších účastníků) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. d), sníženou při společném zastoupení z částky 2 500 Kč o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, ve zněním účinném do 31. 12. 2024,- odměnu právního zástupce a za 1 úkon právní služby 2960 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) dle 7, § 9 odst. 3 písm. d), sníženou při společném zastoupení z částky 3 700 Kč o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025,- polovinu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) ze 2 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve zněním účinném do 31. 12. 2024) a z 1 režijního paušálu 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve zněním účinném od 1. 1. 2025)- náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 1 571,85 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.].59. Pokud zástupce žalobců podal tři samostatná písemná vyjádření k odvolání žalované i každého z obou vedlejších účastníků, nejedná se oproti přesvědčení vedlejšího účastníka , právnická osoba,  o zjevné zneužití procesních práv ve snaze účelově navyšovat náklady odvolacího řízení a zástupce žalobců posléze v tomto rozsahu přiléhavě nárokoval náhradu toliko za dva účelně učiněné úkony právní služby, nikoli za úkony tři. Odvolací soud k tomu konstatuje, že vyjádření k odvolání žalované obsahuje samostatnou argumentaci, za kterou náleží samostatná odměna, a vyjádření k odvolání vedlejších účastníků se v podstatném argumentačně odlišují od vyjádření k odvolání žalované, avšak vzhledem k tomu, že jsou ve vztahu k odvoláním obou vedlejších účastníků v principu totožná, je přiměřené přiznat zde odměnu za jeden další účelně učiněný úkon právní služby.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinní řádně a včas povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2025:70.Co.95.2024.1","publishedAt":"2026-09-24","decisionAt":"2025-01-15","caseNumber":{"senate":70,"registry":"Co","index":95,"year":2024,"pageNumber":285},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Michal","lastName":"Ryška","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o ochranu osobnosti, o odvolání žalovaného a vedlejších účastníků Spolku Šalamoun a Pavla Buráně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2024, č. j. 112 C 59/2023-162","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":59,"year":2023,"pageNumber":162},"affectedDate":"2024-01-10","courtCode":"MSBR","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"82 odst. 1","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["OCHRANA_OSOBNOSTI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}