{"uuid":"ff001f65-64a3-4bd5-baf4-b253bbcd6385","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 94 377 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 000 K od 15. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se do částky 15 195 Kč, částky 9 182,88 Kč, úroku ve výši 68,82 % ročně z částky 70 000 Kč od 31. 3. 2026 do 21. 4. 2026 ve výši 2 825,90 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2026 dosáhne částky 248 313,60 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 195 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I tohoto rozsudku, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" náhradu nákladů řízení ve výši 15 076 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 000 K od 15. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se do částky 15 195 Kč, částky 9 182,88 Kč, úroku ve výši 68,82 % ročně z částky 70 000 Kč od 31. 3. 2026 do 21. 4. 2026 ve výši 2 825,90 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2026 dosáhne částky 248 313,60 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 195 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I tohoto rozsudku, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky,  náhradu nákladů řízení ve výši 15 076 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 85 195 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 182,88 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 68,82 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 4 913 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek, a to splátek č. 1 a č. 2 v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni taktéž vzniklo právo na úhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, tedy v celkové výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil, došlo k automatickému zesplatnění pohledávky ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 81 991,38 Kč sestávající z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 70 000 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 11 991,38 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny 81 991,38 Kč od 31. 3. 2026 do 20. 7. 2026 v částce 9 182,88 Kč a úroku ve výši 68,82 % ročně z částky 70 000 Kč od 31. 3. 2026 do 21. 4. 2026 ve výši 2 825,90 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2026 dosáhne částky 248 313,60 Kč, a dále úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši 1 806 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Ze smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi účastníky řízení dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 68,82 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 913 Kč včetně úhrady poplatku za pojištění schopnosti splácet úvěr, splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 70 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Pokud se jedná o právní hodnocení uzavřené smlouvy, vychází soud z ust. § 13 o. z., dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, přičemž ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 167/2017, kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru totožného znění, dospěl Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018-70 k následujícím právním závěrům: „Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Posuzovanou smlouvu se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 84,9 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, tak jak dovodil i soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až pět let činila v roce 2016 9,74 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje bezmála devětkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 84,9 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120% částky 110 352 Kč, tj. na 132 422 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 o.z., neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby „přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Odvolací soud proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.“ Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 68,82 % ročně, tedy byl sjednán úrok cca sedmkrát převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem v této době, ostatní ujednání smlouvy jsou zcela totožná se shora uvedeným případem, soud nemá důvodu odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem ve shora uvedené věci. Je přitom nutno podotknout, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního ujednání ve smyslu ust. § 580 o. z. při zohlednění celého obsahu smlouvy, tedy nikoliv pouze s ohledem na výši sjednané úrokové sazby a na jeho závěry lze v plném rozsahu odkázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů žalovaného ve výši 40 500 Kč měsíčně ověřených výplatní páskou za měsíc říjen 2025 a výpisy z bankovního účtu, celkových výdajů ve výši 12 330 Kč měsíčně zahrnující náklady na bydlení 7 470 Kč měsíčně, které nebyly žalobkyní ověřovány, úvěrovou historii žalovaného ověřila v databázi NRKI. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný před poskytnutím úvěru žil sám, neměl vyživovací povinnost, žalovaný byl zaměstnán u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". s čistým měsíčním příjmem 40 500 Kč, výdaje žalovaného na bydlení činily částku 7 470 Kč, celkové výdaje činily 12 330 Kč měsíčně. Z výpisu NRKI ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplývá, že v režimu nesplátkových operací existoval ve vztahu k žalovanému 1 kontrakt, 7 žádostí bylo odmítnuto v režimu splátkových operací. Z výpisu z bankovního účtu číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce srpen 2025 až listopad 2025 činil 44 508 Kč. Žalovaný měl hlášen (a dosud má hlášen) trvalý pobyt na adrese ohlašovny pobytu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně nepředložila výpis z veřejných registrů BRKI, SOLUS, CEE, insolvenčního rejstříku, z nichž by bylo zřejmé, zda a jaké další závazky (v jaké celkové výši, jakými splátkami tyto hradí) žalovaný před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru měl, přestože žalovaný měl hlášen trvalý pobyt na ohlašovně pobytu a z činnosti soudu je známo, že vůči žalovanému již přes poskytnutím úvěru byla vedena četná exekuční řízení. Žalobkyně přitom nezjišťovala, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, výdaje žalovaného, např. zůstatky na bankovních účtech vedených na jeho jméno, či doložením výše plateb do fondu oprav, záloh na služby či nájemného. Shodně tak žalobkyně nezjistila, zda pracovní poměr, na základě něhož je žalovanému vyplácena mzda, byl uzavřen na dobu neurčitou tak, aby byl zajištěn stabilní příjem žalovaného po předpokládanou dobu splácení závazku plynoucího ze smlouvy. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když nebyly dostatečně ověřeny stabilní a dostatečné příjmy žalovaného, ve vztahu k výdajům pak nebyly prokázány výdaje žalovaného související s bydlením, dosavadní závazky žalovaného, jejich výše, výše jednotlivých splátek, platební morálka žalovaného. Nebyly ani zjištěno např. minimálně výpisy z bankovních účtů vedených na jméno žalovaného, jaké jsou zůstatky, a zda příjem žalovaného skutečně pokrývá pravidelné výdaje žalovaného či nikoliv. Ostatně o tom, že posouzení úvěruschopnosti nebylo dostatečné svědčí i skutečnost, že žalovaný na závazek neuhradil ani jedinou splátku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud tudíž dospěl k závěru, že věřitel v předsmluvní fázi posoudil nedostatečně úvěruschopnost žalované, tedy věřitelem nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy a výdaje žalovaného, míněno prokázané výdaje, nikoliv pouze tvrzené (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18). Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě smlouvy o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že věřitel vyplatil žalovanému celkem částku 70 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na tuto částku neuhradil ničeho, soud tudíž podané žalobě vyhověl co do částky 70 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 15. 7. 2026 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně na základě předžalobní výzvy ze dne 29. 6. 2026, předané k poštovní přepravě dne 29. 6. 2026 (v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 15 dnů) v prodlení s úhradou, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, byť břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru spočívalo na něm (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp.zn. 33 Cdo 1902/2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Výrokem II pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, jež žalobkyně učinila součástí jistiny, stejně jako smluvní pokuty, poplatku za pojištění a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Výrokem III soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu představujícím cca 72 % předmětu řízení (výrok I), neúspěch představoval cca 28 % předmětu řízení (výrok II). Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % (po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu žalobkyně). Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 4 719 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT a § 7 bod 5 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 30. 9. 2026, když doplnění tvrzení a označení důkazů k posouzení úvěruschopnosti ze dne 31. 7. 2026 nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad řízení, neboť uvedené skutečnosti měly být součástí tvrzení žalobkyně v žalobě), 4 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 6 půlhodin ve výši 900 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalobkyně z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 10,7 litru BA 95B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro jízdu v roce 2026 ve výši 5,90 Kč/km a 34,70 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Plzně a zpět, tj. 2 x 110 km dne 30. 9. 2026, tj. celkem za jízdní výdaje 2 115 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 5 128 Kč, tj. celkem částky 34 262 Kč, z čehož 44 % činí částku 15 076 Kč, splatnou k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 85 195 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 182,88 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum,  po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 68,82 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 4 913 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek, a to splátek č. 1 a č. 2 v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni taktéž vzniklo právo na úhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, tedy v celkové výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil, došlo k automatickému zesplatnění pohledávky ke dni , datum, . Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 81 991,38 Kč sestávající z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 70 000 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 11 991,38 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny 81 991,38 Kč od 31. 3. 2026 do 20. 7. 2026 v částce 9 182,88 Kč a úroku ve výši 68,82 % ročně z částky 70 000 Kč od 31. 3. 2026 do 21. 4. 2026 ve výši 2 825,90 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2026 dosáhne částky 248 313,60 Kč, a dále úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši 1 806 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo,  uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum,  má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 68,82 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 913 Kč včetně úhrady poplatku za pojištění schopnosti splácet úvěr, splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 70 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne , datum,  má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru.4. Pokud se jedná o právní hodnocení uzavřené smlouvy, vychází soud z ust. § 13 o. z., dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, přičemž ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 167/2017, kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne , datum,  mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru totožného znění, dospěl Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018-70 k následujícím právním závěrům: „Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Posuzovanou smlouvu se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 84,9 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, tak jak dovodil i soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až pět let činila v roce 2016 9,74 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje bezmála devětkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 84,9 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120% částky 110 352 Kč, tj. na 132 422 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 o.z., neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby „přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Odvolací soud proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.“ Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 68,82 % ročně, tedy byl sjednán úrok cca sedmkrát převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem v této době, ostatní ujednání smlouvy jsou zcela totožná se shora uvedeným případem, soud nemá důvodu odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem ve shora uvedené věci. Je přitom nutno podotknout, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního ujednání ve smyslu ust. § 580 o. z. při zohlednění celého obsahu smlouvy, tedy nikoliv pouze s ohledem na výši sjednané úrokové sazby a na jeho závěry lze v plném rozsahu odkázat.5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů žalovaného ve výši 40 500 Kč měsíčně ověřených výplatní páskou za měsíc říjen 2025 a výpisy z bankovního účtu, celkových výdajů ve výši 12 330 Kč měsíčně zahrnující náklady na bydlení 7 470 Kč měsíčně, které nebyly žalobkyní ověřovány, úvěrovou historii žalovaného ověřila v databázi NRKI. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný před poskytnutím úvěru žil sám, neměl vyživovací povinnost, žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 40 500 Kč, výdaje žalovaného na bydlení činily částku 7 470 Kč, celkové výdaje činily 12 330 Kč měsíčně. Z výpisu NRKI ke dni , datum,  vyplývá, že v režimu nesplátkových operací existoval ve vztahu k žalovanému 1 kontrakt, 7 žádostí bylo odmítnuto v režimu splátkových operací. Z výpisu z bankovního účtu číslo , č. účtu,  vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce srpen 2025 až listopad 2025 činil 44 508 Kč. Žalovaný měl hlášen (a dosud má hlášen) trvalý pobyt na adrese ohlašovny pobytu.6. Žalobkyně nepředložila výpis z veřejných registrů BRKI, SOLUS, CEE, insolvenčního rejstříku, z nichž by bylo zřejmé, zda a jaké další závazky (v jaké celkové výši, jakými splátkami tyto hradí) žalovaný před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru měl, přestože žalovaný měl hlášen trvalý pobyt na ohlašovně pobytu a z činnosti soudu je známo, že vůči žalovanému již přes poskytnutím úvěru byla vedena četná exekuční řízení. Žalobkyně přitom nezjišťovala, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, výdaje žalovaného, např. zůstatky na bankovních účtech vedených na jeho jméno, či doložením výše plateb do fondu oprav, záloh na služby či nájemného. Shodně tak žalobkyně nezjistila, zda pracovní poměr, na základě něhož je žalovanému vyplácena mzda, byl uzavřen na dobu neurčitou tak, aby byl zajištěn stabilní příjem žalovaného po předpokládanou dobu splácení závazku plynoucího ze smlouvy. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když nebyly dostatečně ověřeny stabilní a dostatečné příjmy žalovaného, ve vztahu k výdajům pak nebyly prokázány výdaje žalovaného související s bydlením, dosavadní závazky žalovaného, jejich výše, výše jednotlivých splátek, platební morálka žalovaného. Nebyly ani zjištěno např. minimálně výpisy z bankovních účtů vedených na jméno žalovaného, jaké jsou zůstatky, a zda příjem žalovaného skutečně pokrývá pravidelné výdaje žalovaného či nikoliv. Ostatně o tom, že posouzení úvěruschopnosti nebylo dostatečné svědčí i skutečnost, že žalovaný na závazek neuhradil ani jedinou splátku.7. Soud tudíž dospěl k závěru, že věřitel v předsmluvní fázi posoudil nedostatečně úvěruschopnost žalované, tedy věřitelem nebyla splněna povinnost dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyly řádně před poskytnutím úvěrů posouzeny příjmy a výdaje žalovaného, míněno prokázané výdaje, nikoliv pouze tvrzené (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18). Soud tudíž dospěl k závěru, že se jednalo v případě smlouvy o úvěru o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že věřitel vyplatil žalovanému celkem částku 70 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na tuto částku neuhradil ničeho, soud tudíž podané žalobě vyhověl co do částky 70 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 15. 7. 2026 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně na základě předžalobní výzvy ze dne 29. 6. 2026, předané k poštovní přepravě dne 29. 6. 2026 (v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 15 dnů) v prodlení s úhradou, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, byť břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru spočívalo na něm (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp.zn. 33 Cdo 1902/2025).8. Výrokem II pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, jež žalobkyně učinila součástí jistiny, stejně jako smluvní pokuty, poplatku za pojištění a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.9. Výrokem III soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu představujícím cca 72 % předmětu řízení (výrok I), neúspěch představoval cca 28 % předmětu řízení (výrok II). Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % (po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu žalobkyně). Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 4 719 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT a § 7 bod 5 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 30. 9. 2026, když doplnění tvrzení a označení důkazů k posouzení úvěruschopnosti ze dne 31. 7. 2026 nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad řízení, neboť uvedené skutečnosti měly být součástí tvrzení žalobkyně v žalobě), 4 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 6 půlhodin ve výši 900 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalobkyně z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 10,7 litru BA 95B/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro jízdu v roce 2026 ve výši 5,90 Kč/km a 34,70 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z Plzně a zpět, tj. 2 x 110 km dne 30. 9. 2026, tj. celkem za jízdní výdaje 2 115 Kč, dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 5 128 Kč, tj. celkem částky 34 262 Kč, z čehož 44 % činí částku 15 076 Kč, splatnou k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozhodnutí.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSCH:2026:12.C.206.2026.1","publishedAt":"2026-11-03","decisionAt":"2026-09-30","caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":206,"year":2026,"pageNumber":94},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Zuzana","lastName":"Lasotová Brabcová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSCH","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 94 377 Kč s přísl.","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"30","lexNumber":37,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"32","lexNumber":37,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}