{"uuid":"ff8abd15-f3d3-4a1d-8af3-e8bdef185703","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 120 683 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 61 651,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 136 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení, dále úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 70 600,11 Kč od 30. 4. 2024 do 22. 5. 2024 ve výši 3 677,93 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 70 600,11 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 4. 2024 dosáhne částky 302 457 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 61 651,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 136 Kč za dobu od 30. 4. 2024 do zaplacení, dále úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 70 600,11 Kč od 30. 4. 2024 do 22. 5. 2024 ve výši 3 677,93 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 70 600,11 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 4. 2024 dosáhne částky 302 457 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 5. 2025 po žalované domáhá zaplacení částky 120 683 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroku ve výši 85,49 % ve 48 měsíčních splátkách po 5 984 Kč. Součástí jednotlivých splátek byla rovněž platba pojistného za pojištění schopnosti splácet. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr neplnila řádně a včas, přesto však žalobkyni plnila prvních dvě splátky úvěru po 5 984 Kč. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované uplatňuje též smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 800 Kč. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru ve výši dne 28. 4. 2024. Žalobkyně tudíž po žalované vedle výše uvedené smluvní pokuty ve výši 1996 Kč a nákladů ve výši 800 Kč, uplatňuje jistinu úvěru 88 639,98 Kč, další smluvní pokutu (ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny do doby podání žaloby) v částce 31 515,52 Kč, příslušenství ve formě smluvního a zákonného úroku a úhradu za pojištění 733 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl v její nepřítomnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud ve věci provedl dokazování a provedené důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, načež dospěl k následujícím skutkovým závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „smlouva“), na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 71 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s výpůjční úrokovou sazbou ve výši","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"85,49 % p. a. ve 48 splátkách po 5 984 Kč; RPSN ve výši 128,36% (prokázáno „důkazem o odeslání 1,- Kč“, „důkazem o přijaté SMS“, předsmluvním formulářem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), včetně pojištění schopnosti splácet (prokázáno přílohou č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a přihláškou do pojištění). Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 33 496 Kč, ve výdajích bylo toliko uvedeno, že životní minimum činí 4 860 Kč a výdaje na bydlení činí 5 090 Kč (prokázáno hodnocením klienta); k doložení byl k dispozici pouze výpis z účtu žalované týkající se příjmu za období 7-10/2023. Žalobkyně zaslala žalované na účet částku 71 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila žalobkyni dvě splátky po 5 984 Kč (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění s dostatečným předstihem před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2024, podací arch).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud se proto zprvu zabýval tím, zdali lze na smlouvu o úvěru hledět jako na platně uzavřenou s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení, a dospěl k názoru, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., pročež soud považuje úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a níže citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků a úroků. Podle § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalované způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z žaloby ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by si žalobkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se zejména nezabývala tím, jaké jsou její relevantní výdajové poměry, když například neověřila výpisy z účtu od žalované stran výdajů. Zodpovězení uvedené otázky má přitom zásadní dopad na výdajovou stránku žalované. Žalobkyně se spokojila s pouhým nedoloženým tvrzením žalované o tom, že jeho náklady na bydlení činí 5 090 Kč (přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka se notoricky zcela shodně vyskytuje i v dalších smlouvách klientů, což je jeví býti nevěrohodným – poznámka soudu), a vycházela z nereálných nákladů životního minima žalované. Nadto žalobkyně nevyužila databáze dle § 88 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., a z dostupných systémů (např. BRKI) nezjišťovala, zdali žalovaná není vázána též vůči jinému subjektu poskytujícímu spotřebitelské úvěry. Žalobkyně se přitom spokojila s nereálným tvrzením žalované, že vyjma výdajů na bydlení nemá žádné další zbytné či nezbytné výdaje. Na poskytnuté plnění tudíž soud hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je obohacená osoba, tedy žalovaná, povinna dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Současně soud doplňuje, že i pokud by neměl na prokázané, že žalobkyně při sjednávání úvěru dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované, musel byl konstatovat, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná z důvodu nepřiměřené výše úroku (85,48 %, když dle smlouvy měla žalovaná za úvěr ve výši 71 000 Kč uhradit – za předpokladu řádného splácení úvěru - částku 252 048 Kč), odporující dobrým mravům (srov. např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Rovněž co se týče nastavení práv a povinností žalobkyně a žalované soud spatřuje významnou nerovnost, která (byť v souladu se zásadou autonomie vůle) je v rozporu s korektivem dobrých mravů. Smyslem smluvní pokuty (přestavující zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku sjednaného ve smlouvě) je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku, avšak smluvní pokuta v projednávané věci nebyla sjednána tak, aby plnila své základní funkce (preventivní, uhrazovací i sankční), ale za účelem dalšího zisku. Smlouva o zápůjčce obsahuje totiž několik smluvních pokut a umožňuje jejich kumulaci (v čl. 6.1. smlouvy jsou ujednány dvě smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného, v čl. 6.5. smlouvy je sjednána pro případ prodlení žalovaného další smluvní pokuta a rovněž v čl. 6.7. je sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, přičemž všechny smluvní pokuty lze uplatnit současně); požadovanou smluvní pokutu tak soud považuje za zcela přiměřenou k výši zajišťovanému závazku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je co do vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované zcela oprávněná. Co do zbytku žalobního návrhu, tedy zaplacení smluvních pokut, smluvního úroku a poplatků za pojištění a náklady související s prodlením dlužníka, soud tuto žalobu zamítl. Žalovaná sice figurovala ve smlouvě o úvěru, nicméně tu soud shledal jako absolutně neplatnou z výše uvedených důvodů. Věc pak připadalo do úvahy posuzovat pouze dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, ke kterému v daném případě došlo, když žalobkyně zaslala bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který vyslovením absolutní neplatnosti smlouvy odpadl, částku 71 000 Kč na účet žalované. Z této částky ovšem žalovaná žalobkyni uhradila částku 11 968 Kč (2 splátky po 5 984 Kč). Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 59 032 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to včetně příslušenství tvořené toliko zákonným úrokem z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 120 683 Kč. Žalovaná byl v řízení úspěšná v částce 61 651,52 Kč a neúspěšná v částce 59 032 Kč, což činí de facto 50 % úspěchu i neúspěchu ve věci samé. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 5. 2025 po žalované domáhá zaplacení částky 120 683 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum,  smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroku ve výši 85,49 % ve 48 měsíčních splátkách po 5 984 Kč. Součástí jednotlivých splátek byla rovněž platba pojistného za pojištění schopnosti splácet. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr neplnila řádně a včas, přesto však žalobkyni plnila prvních dvě splátky úvěru po 5 984 Kč. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované uplatňuje též smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 800 Kč. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru ve výši dne 28. 4. 2024. Žalobkyně tudíž po žalované vedle výše uvedené smluvní pokuty ve výši 1996 Kč a nákladů ve výši 800 Kč, uplatňuje jistinu úvěru 88 639,98 Kč, další smluvní pokutu (ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny do doby podání žaloby) v částce 31 515,52 Kč, příslušenství ve formě smluvního a zákonného úroku a úhradu za pojištění 733 Kč.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Soud ve věci provedl dokazování a provedené důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, načež dospěl k následujícím skutkovým závěrům.4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota,  ze dne , datum,  (dále jen „smlouva“), na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 71 000 Kč, zatímco žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s výpůjční úrokovou sazbou ve výši, Anonymizováno, 85,49 % p. a. ve 48 splátkách po 5 984 Kč; RPSN ve výši 128,36% (prokázáno „důkazem o odeslání 1,- Kč“, „důkazem o přijaté SMS“, předsmluvním formulářem ze dne , datum,  a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota,  ze dne , datum, ), včetně pojištění schopnosti splácet (prokázáno přílohou č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne , datum,  a přihláškou do pojištění). Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 33 496 Kč, ve výdajích bylo toliko uvedeno, že životní minimum činí 4 860 Kč a výdaje na bydlení činí 5 090 Kč (prokázáno hodnocením klienta); k doložení byl k dispozici pouze výpis z účtu žalované týkající se příjmu za období 7-10/2023. Žalobkyně zaslala žalované na účet částku 71 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila žalobkyni dvě splátky po 5 984 Kč (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění s dostatečným předstihem před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 9. 9. 2024, podací arch).5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).9. Soud se proto zprvu zabýval tím, zdali lze na smlouvu o úvěru hledět jako na platně uzavřenou s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení, a dospěl k názoru, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., pročež soud považuje úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a níže citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků a úroků. Podle § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalované způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z žaloby ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by si žalobkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se zejména nezabývala tím, jaké jsou její relevantní výdajové poměry, když například neověřila výpisy z účtu od žalované stran výdajů. Zodpovězení uvedené otázky má přitom zásadní dopad na výdajovou stránku žalované. Žalobkyně se spokojila s pouhým nedoloženým tvrzením žalované o tom, že jeho náklady na bydlení činí 5 090 Kč (přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka se notoricky zcela shodně vyskytuje i v dalších smlouvách klientů, což je jeví býti nevěrohodným – poznámka soudu), a vycházela z nereálných nákladů životního minima žalované. Nadto žalobkyně nevyužila databáze dle § 88 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., a z dostupných systémů (např. BRKI) nezjišťovala, zdali žalovaná není vázána též vůči jinému subjektu poskytujícímu spotřebitelské úvěry. Žalobkyně se přitom spokojila s nereálným tvrzením žalované, že vyjma výdajů na bydlení nemá žádné další zbytné či nezbytné výdaje. Na poskytnuté plnění tudíž soud hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je obohacená osoba, tedy žalovaná, povinna dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni.10. Současně soud doplňuje, že i pokud by neměl na prokázané, že žalobkyně při sjednávání úvěru dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované, musel byl konstatovat, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná z důvodu nepřiměřené výše úroku (85,48 %, když dle smlouvy měla žalovaná za úvěr ve výši 71 000 Kč uhradit – za předpokladu řádného splácení úvěru - částku 252 048 Kč), odporující dobrým mravům (srov. např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Rovněž co se týče nastavení práv a povinností žalobkyně a žalované soud spatřuje významnou nerovnost, která (byť v souladu se zásadou autonomie vůle) je v rozporu s korektivem dobrých mravů. Smyslem smluvní pokuty (přestavující zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku sjednaného ve smlouvě) je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku, avšak smluvní pokuta v projednávané věci nebyla sjednána tak, aby plnila své základní funkce (preventivní, uhrazovací i sankční), ale za účelem dalšího zisku. Smlouva o zápůjčce obsahuje totiž několik smluvních pokut a umožňuje jejich kumulaci (v čl. 6.1. smlouvy jsou ujednány dvě smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného, v čl. 6.5. smlouvy je sjednána pro případ prodlení žalovaného další smluvní pokuta a rovněž v čl. 6.7. je sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, přičemž všechny smluvní pokuty lze uplatnit současně); požadovanou smluvní pokutu tak soud považuje za zcela přiměřenou k výši zajišťovanému závazku.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je co do vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované zcela oprávněná. Co do zbytku žalobního návrhu, tedy zaplacení smluvních pokut, smluvního úroku a poplatků za pojištění a náklady související s prodlením dlužníka, soud tuto žalobu zamítl. Žalovaná sice figurovala ve smlouvě o úvěru, nicméně tu soud shledal jako absolutně neplatnou z výše uvedených důvodů. Věc pak připadalo do úvahy posuzovat pouze dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, ke kterému v daném případě došlo, když žalobkyně zaslala bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který vyslovením absolutní neplatnosti smlouvy odpadl, částku 71 000 Kč na účet žalované. Z této částky ovšem žalovaná žalobkyni uhradila částku 11 968 Kč (2 splátky po 5 984 Kč). Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 59 032 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to včetně příslušenství tvořené toliko zákonným úrokem z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 120 683 Kč. Žalovaná byl v řízení úspěšná v částce 61 651,52 Kč a neúspěšná v částce 59 032 Kč, což činí de facto 50 % úspěchu i neúspěchu ve věci samé. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.13. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, má oprávněná možnost domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH08:2025:9.C.83.2025.1","publishedAt":"2025-09-11","decisionAt":"2025-07-22","caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":83,"year":2025,"pageNumber":92},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Kyselová","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSPH08","caseResultType":[],"caseSubject":"o zaplacení 120 683 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}