Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 23 C 74/2018-83

Jednací číslo:
23 C 74/2018-83
Soud:
Obvodní soud pro Prahu 2
Autor:
Přibylová, Jana, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSP2:2021:23.C.74.2018.11
Předmět řízení:
o zaplacení 50 000 Kč

Datum vydání:
18. 02. 2021
Datum zveřejnění:
10. 06. 2021

Klíčová slova:
nemajetková újma
peněžité plnění
výživné
zadostiučinění / satisfakce
zastavení řízení
Zmíněná ustanovení:
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 101 z. č. 99/1963 Sb.
§ 115a z. č. 99/1963 Sb.
vyhl. č. 177/1996 Sb.
§ 151 z. č. 99/1963 Sb.
§ 160 z. č. 99/1963 Sb.
§ 1 z. č. 82/98 Sb.
§ 31a z. č. 82/98 Sb.
§ 13 z. č. 82/98 Sb.

23 C 74/2018-83

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci

Žalobce: [osobní údaje žalobce]

bytem: [adresa žalobce]

Zastoupeného: [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem,

sídlem: [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

sídlem: [adresa ]

O zaplacení 50 000 Kč

takto:

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod. sp. zn. 12 C 157/2014 došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměření době.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.000 Kč k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč, jakožto přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Uherském Hradišti, pod sp. zn. [spisová značka]. Uváděl konkrétní průtahy v projednávaném řízení, ve kterém vystupoval v procesním postavení žalobce, a celkovou délku řízení spatřoval nepřiměřeně dlouhou. Meritem věci bylo rozhodování o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi, resp. o jejím ponížení. V důsledku nesprávného úředního postupu uváděl vznik újmy na zdraví. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 24.4.2017, na nárok nebylo ničeho hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované dle zákona č. 82/98 Sb., jakožto přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízením vedeném před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] dne 24.4.2017. Žalovaná uvedla, že 10.12.2020 nárok žalobce projednala a stanoviskem z téhož dne konstatovala absenci nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/98 Sb. a požadované zadostiučinění ve finanční formě neposkytla. Shrnula průběh namítaného řízení s tím, že toto trvalo od 4.7.2014 do odmítnutí ústavní stížnosti 10.10.2017, dle žalované se řízení vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, ve věci byla podána ústavní stížnost a délka řízení byla z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků. Pokud jde o úkony soudu, tyto shledala koncentrovanými, neshledala žádné dílčí průtahy, ani celkovou délku řízení neshledávala nepřiměřeně dlouhou. Z tohoto důvodu žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení ústního jednání na základně listinných důkazů předložených ze strany účastníků, když žalobce s tímto postupem souhlasil konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. v dané lhůtě nevyjádřil, žalovaná pak výslovně ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15.12.2020.

4. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázány následující úkony účastníků a soudu: 4.7.2014 byl podán návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalobcem ve shodném procesním postavení proti [jméno] [celé jméno žalobce], jeho synovi, když tento žádal o zrušení vyživovací povinnosti, resp. případně její ponížení z částky 1 500 Kč měsíčně, na částku 500 Kč měsíčně. 18.7.2014 byla vydána soudem výzva na žalovaného k vyjádření se k žalobě, 12.8 došlo k doplnění skutkových tvrzení žalobce a 19.8 vyjádření žalovaného. 12.9.2014 došlo vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného, 6.10 referátem soudce bylo přeposíláno podání protistraně. 22.10.2014 došlo vyjádření žalovaného, 20.1.2015 pak došla žádost od zástupce žalobce, kdy lze očekávat nařízení jednání. Ústní jednání bylo nařízeno na 3.3.2015 referátem z 18.2.2015. Následovala žádost o odročení, zasílaná ze strany žalovaného 26.2.2015, z důvodu kolize termínů právní zástupkyně. Žádosti bylo ze strany soudu vyhověno. Ve spise je dále založeno sdělení Policie České republiky Krajského ředitelství policie Zlínského kraje pro podezření z přečinu zanedbání povinné výživy na žalobce a jeho prověřování. 10.3.2015 soud obdržel přípis žalobce, následně bylo nařízeno ústní jednání na 12.5.2015. V tomto termínu bylo jednání konáno, provedeny listinné důkazy, účastnický výslech žalobce a následně odročeno na 30.6.2015 9.6.2015 došlo k doplnění skutkových tvrzení a důkazů od žalobce a 10.6.2015 k doplnění skutkových tvrzení a důkazů od žalovaného. Ústní jednání bylo konáno 30.6.2015, provedeny listinné důkazy, účastnický výslech žalovaného a následně jednání odročeno na 28.8.2015 21.7.2015 došla žádost o doplnění listin od žalobce, další ústní jednání bylo konáno 28.8.2015, kdy byly provedeny listinné důkazy, proveden výslech svědkyně, matky žalovaného a uloženo účastníkům vyjádřit se stanovisky do 25.9.2015 k prováděným důkazům a sdělit do této lhůty návrhy na doplnění dokazování. Nový termín jednání byl stanoven na 9.10. Usnesením z 10.9.2015 byla žádána součinnost Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky ve Zlíně ohledně nabídky zaměstnání pro žalobce. Vyjádření Úřadu práce soud obdržel 23.9.2015. Vyjádření žalobce následovalo 25.9.2015 1.10.2015 byl zaslán přehled pracovních míst od Úřadu práce České republiky pro žalobce, pro osoby se zdravotním postižením, když žalobce byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Ústní jednání u soudu proběhlo 9.10.2015, byly provedeny listinné důkazy a jednání za účelem mimosoudních jednání účastníků, kteří o to požádali, odloženo na neurčito. Ve lhůtě 30 dnů jim byla uložena povinnost sdělit výsledek mimosoudních jednání. 19.10 bylo přeposíláno podání, 30.10.2015 došlo k doplnění podání od žalobce. 9.11.2015 soud obdržel procesní stanovisko žalovaného, že smírná jednání nevedla k výsledku a ani se neuskutečnila. 13.11.2015 došlo k doplnění vyjádření žalobce, 19.11 bylo toto podání přeposíláno a 15.4.2016 je ve spise založena žádost o sdělení stavu věcí. 18.5 byl připojován přílohový spis a ústní jednání bylo konáno 24.6.2016. Následně bylo odročeno na 1.7.2016 za účelem předložení dalších listin od žalobce. V rámci ústního jednání konaného 1.7.2016 byly provedeny listinné důkazy, bylo vyhlášeno usnesení o částečném zastavení řízení a ve věci dále vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byla žaloba o zrušení vyživovací povinnosti zamítnuta a pod výrokem II. bylo rozhodováno o snížení výživného na částku 500 Kč měsíčně od 12.12.2012 do budoucna a pod výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V rozsudku je vyznačena právní moc výroku I. a II. 28.7.2017 a výroku III. 28.4.2017. Do rozsudku směřovalo včasné odvolání žalobce 17.10.2016, 28.6.2016 byla podaná stížnost předsedovi soudu ze strany žalobce na průtahy. 19.10 bylo přeposíláno odvolání. Předkládací zprávou z 6.12.2016 byla věc předložena soudu odvolacímu, 22.3.2017 byl založen protokol o jednání před odvolacím soudem, Krajským soudem v Brně. V rámci tohoto jednání konaného u odvolacího soudu byl vyhlášen rozsudek, kdy pod výrokem I. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby na zrušení vyživovací povinnosti, pod výrokem II. změněn výrok I., kdy bylo zrušeno výživné žalobce vůči žalovanému od 1.7.2016 do budoucna a dále pod výrokem III. rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Ve spise je dále založeno rozhodnutí o ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 1960/17, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta dne 10.10.2017.

5. Z potvrzení [titul]. [jméno] [příjmení], ordinace psychiatrie, na žalobce ze dne 22. 5. 2018 má soud za zjištěno, že žalobce je v péči psychiatra od ledna 2013 pro depresivní poruchu, v časové souvislosti se soudním řízením docházelo opakovaně k reaktivnímu zhoršení jeho zdravotního stavu.

6. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným předběžné uplatnění nároků žalobcem u žalované na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka] z dne 24.4.2017. Na nárok nebylo ničeho ze strany žalované hrazeno.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánu veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, která mu měl vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu Uherské Hradiště pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Uherském Hradišti ve shora uvedeném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2012 sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Při stanovení celkové doby řízení soud vyšel z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém stanovisku občanskoprávního obchodního kolegia ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, část III. 1,2). Ve vztahu k žalobci, který v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, pak řízení trvalo od 4.7.2014 do konečného rozhodnutí 10.10.2017, kdy došlo k odmítnutí ústavní stížnosti. Jak vyplývá však z podání žaloby a taktéž ze samotného uplatnění nároku žalobcem u žalované, žalobce vymezil rozhodnou dobu, za kterou žádá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení do 22.3.2017, tedy do doby vydání rozhodnutí soudu odvolacího v předmětném řízení. Celková délka řízení tedy vůči žalobci činila 2 roky a 8 měsíců.

14. Pokud jde o posuzování průtahovosti řízení a celkové délky, soud jí hodnotí nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na zjištěné dva dílčí průtahy, v trvání od 6.10.2014 do 18.2.2015 a v trvání od 19.11.2015 do 25.4.2016, kdy se spisem nebylo nikterak pracováno a jakékoliv úkony soudu zde absentují. Soud v těchto obdobích zjistil nekoncentrovanost soudu na předmět sporu, z toho plynoucí průtahy ve shora uvedených obdobích, které byly i samotným žalobcem urgovány, když tento podal 28.6.2016 stížnost předsedovi soudu na průtahy a o řízení se zajímal i v jeho průběhu již na počátku 21.1.2015, kdy žádal o sdělení, kdy lze očekávat nařízení ústního jednání a po této urgenci došlo následně k nařízení ústního jednání referátem z 18.2.2015 Tyto skutečnosti potom negativně poznamenaly délku řízení.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Při úvaze o formě odškodnění soud zvažoval celkovou délku řízení v trvání 2 let a 8 měsíců, pouze dva dílčí průtahy, které byly v trvání 4,5 měsíce, resp. 5 měsíců v namítaném řízení, a dospěl k závěru, že konstatování porušení práva se v daném případě jeví formou vhodnou a zcela dostačující, akceptující specifika projednávaného případu. Pro tento závěr vede soud i hodnocení kritérií § 31a OdpŠk, když soud uvádí, že předmětné řízení bylo do určité míry řízením složitým po procesní a skutkové stránce. Jak vyplynulo z průběhu dokazování, byla nutná součinnost Úřadu práce, Policie České republiky, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, vyžádalo si rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, svědeckou výpovědí, účastnickými výslechy, taktéž byla vyžadována součinnost školy, kterou žalovaný navštěvoval, respektive školské inspekce. Ve věci bylo rozhodováno procesními rozhodnutími o částečném zastavení řízení, účastníkům byl dán prostor k mimosoudním jednáním na jejich žádost, ve věci bylo rozhodováno 1 x soudem prvního stupně ve věci samé a 1 x soudem odvolacím. Projednávané řízení z hlediska jeho významu soud neshledal zvýšeným, když Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Předmětem projednávaného řízení bylo zrušení, resp. snížení výživného na zletilého.

16. Zákon zakládá nárok na tzv. přiměřené zadostiučinění způsobilé kompenzovat vznik nemajetkové újmy, a to bez ohledu na to, zda zároveň vznikla škoda, když nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného a není spjata se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno a vedle nepříznivých důsledků vyvolaných nepřiměřenou délkou soudního řízení může zahrnovat i jiné negativní dopady nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, zejména do osobnostní integrity poškozeného. Peněžitá kompenzace pak je označována jako způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva.

17. V projednávaném případě pak soud dospěl k závěru, že právě konstatování porušení práva se jeví formou v projednávaném případě zásadně vhodnou, kdy žalobce, ačkoliv tvrdil zásahy do osobnostních sfér spočívající ve zhoršení zdravotního stavu žalobce v průběhu řízení, tyto doložil zprávou psychiatra, ze které vyplývá však již dřívější léčba žalobce (od r. 2003) a i když ošetřující lékař uváděl zhoršení zdravotního stavu žalobce v průběhu soudního řízení, ničeho bližšího nebylo prokázáno. Je zřejmé, že každé soudní řízení s ohledem na jeho nepřiměřenou délku může vyvolat stav nejistoty ohledně jeho výsledku, k čemuž se soud přiklání i v tomto případě, tedy uvádí, že nad rámec odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 OdpŠk, lze v předmětném řízení shledat v příčinné souvislosti vznik nemajetkové újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, případně nejistoty ohledně dalšího finančního plnění výživného zletilému synovi. Konstatování porušení práva pak je na místě učinit formou konstatování ve výroku rozsudku, a to i za situace, kdy to žalobce nenavrhuje (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 401/2010). Existence nemajetkové újmy se pak v případě zjištění nesprávného úředního postupu spočívající v délce řízení presumuje (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Soud tedy závěrem uvádí, že s ohledem na celkovou délku řízení, která nebyla nikterak extrémní, ač zde soud dospěl k závěru o jeho nepřiměřené délce s ohledem především na dílčí průtahy soudu a nekoncentrovanost na předmět sporu, je poskytnutá forma formou zadostiučinění dostačující, a proto pod výrokem I. konstatoval porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené době.

18. Pod výrokem II. soud zamítal nárok na zaplacení finančního zadostiučinění, které s ohledem na zvolenou formu shora a argumentaci neshledal důvodnou.

19. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobce byl co do základu nároku úspěšný. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které byl nucen vynaložit proti neúspěšné žalované. Náklady jsou představovány jednak náklady nezastoupeného účastníka, když žalobce podával žalobu a prvotní úkony činil sám svým jménem bez právního zastoupení, a to za podání žaloby, doplnění žaloby na výzvu soudu z 28.5.2018, odvolání do procesního rozhodnutí z 25.1.2019, žádost o osvobození od soudních poplatků z 8.8.2019, á 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dále úkony právního zastoupení po převzetí prvního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za odvolání k procesnímu rozhodnutí z 3.10.2019, odvolání z 29.7.2020, á 3 100 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky, a § 11 vyhlášky, dále 300 Kč režijní paušál dle § 13 jednotlivé úkony právní služby uvedené shora, tedy v celkové výši 8.000 Kč.

20. Lhůta k plnění ve výroku III. byla stanovena na lhůtu 15 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího, ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze navrhnout jeho výkon soudem, či nařízení exekuce.

Praha 18. února 2021

Mgr. Jana Přibylová

soudkyně

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙