Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 19 C 124/2021-24

Jednací číslo:
19 C 124/2021-24
Soud:
Okresní soud v Ostravě
Autor:
Šilhanová, Zuzana, JUDr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSOV:2021:19.C.124.2021.3
Předmět řízení:
o zaplacení 28 700 Kč s příslušenstvím

Datum vydání:
22. 06. 2021
Datum zveřejnění:
15. 09. 2021

Klíčová slova:
bezdůvodné obohacení
peněžité plnění
postoupení pohledávky
smlouva o úvěru
Zmíněná ustanovení:
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 101 z. č. 99/1963 Sb.
§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.
§ 160 z. č. 99/1963 Sb.
§ 118a z. č. 99/1963 Sb.
§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.
§ 588 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.
§ 573 z. č. 89/2012 Sb.
z. č. 110/2006 Sb.
§ 1 z. č. 145/2010 Sb.
§ 580 z. č. 89/2012 Sb.
§ 122 z. č. 99/1963 Sb.

19 C 124/2021-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

o zaplacení 28 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 20 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 500 Kč za dobu od 17. 12. 2017 do zaplacení, a zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 17. 12. 2017 do 2. 3. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala zaplacení 28 700 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 21. 11. 2016 se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu této společnosti převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 50 700 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka ke dni 16. 12. 2017. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 21. 11. 2016, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal tzv. úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ale svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení, přičemž doposud uhradil toliko 22 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 27 500 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 485 Kč a neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 715 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne 22. 6. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně ani žalovaný svou neúčast neomluvili. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl v řízení následující listiny:

-) Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2016, včetně příloh,

-) Předpis splátek ke smlouvě o úvěru [číslo]

-) Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2016,

-) Žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta ze dne 21. 11. 2016,

-) Scoringová karta k úvěru [číslo]

-) Předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020,

-) Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, včetně potvrzení o zaslání zásilky s datem 12. 2. 2020,

-) Výpis ke smlouvě [číslo] o platbách v hotovosti k předmětné smlouvě za období od 21. 11. 2016 do 19. 6. 2018,

-) smlouva o postoupení pohledávky, včetně seznamu postupovaných pohledávek.

5. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2016, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO] („ předchůdkyně žalobkyně“) se dohodli tak, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky (ve výši 20 700 Kč) předchůdkyni žalobkyně vrátí ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Listina je opatřena podpisy žalovaného a předchůdkyní žalobkyně.

Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta ze dne 21. 11. 2016, že v této listině žalovaný mj. uvedl, že je zaměstnán na pozici dělníka s průměrným čistým měsíčním příjmem 12 700 Kč, jeho vlastní průměrné měsíční výdaje jsou 6 760 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 24 000 Kč a průměrné příjmy celé domácnosti 46 700 Kč.

Z listiny označené jako Smlouva o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018, že část závodu předchůdkyně žalobkyně byla převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO], přičemž v části závodu byla dle přílohy k této listině zahrnuta i pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 21. 11. 2016.

Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně příslušného seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami, tj. žalobkyní a společností [právnická osoba]

Z Výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2020 ve spojení s podacím lístkem, že dne 26. 2. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 958,86 Kč.

6. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

Žalovaný se dne 21. 11. 2016 dohodl s předchůdkyní žalobkyně tak, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky vrátit; žalovaný uvedenou částku od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, přičemž vrátil pouze 22 000 Kč; dne 8. 9. 2018 došlo k převodu části závodu předchůdkyně žalobkyně ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO] a dne 11. 12. 2019 došlo mezi žalobkyní a uvedenou společností k postoupení mj. pohledávky za žalovaným.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy [číslo] tj. 21. 11. 2016 – (dále jen„ ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává úvěr, neplatná.

10. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

Soud konstatuje, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, které soud vyhodnocuje jako platně uzavřené, a na základě kterých postupně přešla na žalobkyni pohledávka za žalovaným.

13. Soud přitom hodnotí uzavřenou smlouvu jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele.

14. V této souvislosti soud odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že této své povinnosti její předchůdkyně dostála, nicméně z jí předložených listin, z nichž některé byly zcela nečitelné lze zjistit toliko to, že předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací, které jí sdělil přímo žalovaný, aniž by tyto informace jakkoliv ověřovala. Jelikož lze po provedeném dokazování dospět pouze k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, které byly zaznamenány v žádosti o poskytnutí úvěru, aniž by došlo k jejich ověření např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů nebo výpisy z účtu žalovaného, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne 21. 11. 2016 pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10 a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k tvrzenému posuzování úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř.

18. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 8 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 22 000 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 8 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 26. 2. 2020, která mu byla odeslána stejného dne na adresu uvedenou ve smlouvě. Soud má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 2. 3. 2020, tudíž přiznal žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky od následujícího dne, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.).

19. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 20 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 500 Kč za dobu od 17. 12. 2017 do zaplacení, a zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 17. 12. 2017 do 2. 3. 2020, soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Ostrava 22. června 2021

JUDr. Zuzana Šilhanová

samosoudkyně

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙