Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 111 C 201/2021-48

Jednací číslo:
111 C 201/2021-48
Soud:
Okresní soud v Karviné pobočka Havířov
Autor:
Slavík, Otto, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:XXXXX6:2021:111.C.201.2021.1
Předmět řízení:
[částka] s příslušenstvím

Datum vydání:
28. 07. 2021
Datum zveřejnění:
15. 09. 2021

Klíčová slova:
peněžité plnění
postoupení pohledávky
smlouva nájemní
smlouva o zápůjčce
smlouva pracovní
Zmíněná ustanovení:
nař.vl. č. 351/2013 Sb.
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 101 z. č. 99/1963 Sb.
§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.
§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.
§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.
§ 588 z. č. 89/2012 Sb.
§ 573 z. č. 89/2012 Sb.
§ 1 z. č. 145/2010 Sb.
§ 9 z. č. 145/2010 Sb.
§ 49 z. č. 99/1963 Sb.
§ 153 z. č. 99/1963 Sb.

111 C 201/2021-48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

o [částka] s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka], úroku ve výši [částka], úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou měl splatit formou 58 týdenních splátek po [částka] a to včetně souhrnného poplatku ve výši [částka], žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni [datum], žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne [datum], celkem na dluh zaplatil jen částku [částka], věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne [datum] postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka částku [částka], z toho jistina činila částku [částka], žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaný se po dobu řízení k uplatněnému nároku nevyslovil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni [datum] náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce [částka], dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku [částka] tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka], první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce [částka] a poplatku za administrativní činnost v částce [částka]. Žalovaný si ve smlouvě měl možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo, žalovaný zvolil variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou [částka] uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 58 splátek činí úrok [anonymizováno] ročně (pouze ale po dobu původně sjednané doby trvání smlouvy, při prodloužení trvání k úročení nemělo docházet), RPSN činilo 75,72 % Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Ze zákaznické karty soud zjistil, že šlo o tiskopis vyhotovený věřitelem, do něhož byly vepsány informace o žalovaném a žalovaný obsah listiny stvrdil svým podpisem dne [datum]. Žalovaný v listině uvedl, že je dělník v částečném pracovním poměru, mzda činila [částka], dalšími příjmy byla mateřská a dávky na bydlení a podporu v hmotné nouzi, celkový příjem činil [částka], výdaje byly uvedeny ve výši [částka], zůstatek činil [částka] měsíčně. Dle záznamů v listině byly předloženy nájemní smlouva, pracovní smlouva, výpis z účtu, výpis SIPO, výměr státní podpory, občanský průkaz. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba], [IČO] (soudu je z úřední činnosti známo, že [právnická osoba], [IČO] v důsledku fúze ze dne [datum] je nyní [právnická osoba], [IČO]) pohledávku za žalovaným z označené smlouvy ve výši [částka]. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne [datum] odeslaným poštou dne [datum] na smluvní adresu žalovaného (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do [datum], dopis byl dne [datum] odeslán poštou na smluvní adresu žalovaného, což bylo také zjištěno z podacího lístku.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka [částka], kterou měl v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni [datum] (den, kdy uplynul 58. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši [částka] tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku [částka]. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. Žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu, nikoliv však způsob, jakým byla schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet posouzena, žalovanému zůstal k dispozici měsíční zůstatek ve výši [částka], jeho příjem byl však z převážné části tvořen pouze sociálními dávkami. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni [datum] písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Soud však smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že tato smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (právní předchůdce žalobkyně) před podpisem smlouvy o zápůjčce zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smluv. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně spotřebitelský úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. S uvedenými závěry se soud plně ztotožňuje a posuzovaný případ neskýtá žádných důvodů se od těchto formulovaných závěrů odchýlit. Pokud tedy věřitel spatřoval splnění své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet pouze v tom, že prověřil příjmovou a výdajovou stránku majetkové sféry žalovaného jeho vlastními prohlášeními, pak to zcela zjevně nepostačuje. Pokud pak věřitel nahlédl i do pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a měl k dispozici výměr státní podpory, výpis z účtu a doklad SIPO (bez uvedení, za které období) a zjistil, že příjem žalovaného z převážné míry tvoří jen sociální dávky a z těch mu k dispozici na uspokojení vlastních potřeb zůstává částka [částka], nemohl učinit relevantní závěr o tom, že z takového zůstatku je stabilně schopen po dobu více jak jednoho roku každý měsíc odebrat částku [částka] na splátky. Na tomto místě soud rovněž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky [částka], což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný však již před podáním žaloby věřiteli zaplatil částku [částka], tak bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydal a nadále dluží částku [částka], o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne [datum]. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne [datum], který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do [datum], jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne [datum] dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni [datum] činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,05 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni [datum]), soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,05 % ročně i od [datum], neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 54 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 46 % předmětu řízení, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení rozhodnuto negativně, protože za stavu, kdy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného byl pouze nepatrný (8 %), bylo možno vyslovit závěr, že žádnému z účastníků právo na náhradu nevzniklo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízen exekuce.

Havířov 28. července 2021

Mgr. Otto Slavík

samosoudce

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙