Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 9 C 17/2021-28

Jednací číslo:
9 C 17/2021-28
Soud:
Okresní soud v Přerově
Autor:
Říha, Roman, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSPR:2021:9.C.17.2021.1
Předmět řízení:
O zaplacení [částka] s příslušenstvím

Datum vydání:
08. 10. 2021
Datum zveřejnění:
25. 11. 2021

Klíčová slova:
elektronický podpis
neplatnost právního jednání
peněžité plnění
postoupení pohledávky
smlouva o úvěru
smlouva o zápůjčce
Zmíněná ustanovení:
§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 101 z. č. 99/1963 Sb.
§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.
§ 160 z. č. 99/1963 Sb.
§ 137 z. č. 99/1963 Sb.
z. č. 235/2004 Sb.
§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.
§ 588 z. č. 89/2012 Sb.
z. č. 40/1964 Sb.
§ 1970 nař.vl. č. 351/2013 Sb.
§ 573 z. č. 89/2012 Sb.
§ 580 z. č. 89/2012 Sb.
§ 1802 z. č. 89/2012 Sb.
§ 86 z. č. 257/2016 Sb.
z. č. 297/2016 Sb.
§ 562 z. č. 89/2012 Sb.
§ 561 z. č. 89/2012 Sb.
§ 576 z. č. 89/2012 Sb.
Vztah k jiným rozhodnutím:

9 C 17/2021-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši [částka], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa žalobkyně].

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel distančně prostřednictvím webových stránek se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému na jím uvedený bankovní účet peněžní prostředky až do výše [částka] na dobu neurčitou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím formuláře na webových stránkách původního věřitele a osoba žalovaného byla verifikována pomocí sms zprávy. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že souhlasil se všeobecnými obchodními podmínkami. V žádosti současně uvedl žalovaný své identifikační údaje. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a spolu s poplatkem za každé poskytnutí částky ve výši 12,50 % z takovéto částky, a to ve splátkách ve výši 12,50 % z dlužné částky, ale minimálně [částka]. Doposud žalovaný čerpal částku [částka], a to poukazem na jím uvedený bankovní účet dne [datum]. Ke dni podání žaloby zatím žalovaný dluží částku [částka] na jistině úvěru. [příjmení] toho se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení z této částky v zákonné výši, úroku ve výši 8,50 % měsíčně z této částky a nákladů na účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], a ta následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet], který označil žalovaný dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně předložila soudu další listiny, z nichž opírá svůj nárok (viz všeobecné obchodní podmínky, internetový formulář, standardní informace pro spotřebitele ad.), které ale i ve spojení s ostatními listinami neverifikují koncového zákazníka jako takového. Listiny nejsou nikterak podepsány jak vlastní rukou, tak např. zaručeným elektronickým podpisem. Jde pouze o přehled určitých listin zcela bez obsahu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], a ta následně smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. Ta tuto skutečnost oznámila žalovanému. Žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku doposud dluží na jistině částku [částka]. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně nedoložila žádné listiny a v tomto ohledu jsou její tvrzení velmi kusá.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobkyně je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje věta třetí § 561 odst. 1 o. z. blanketním způsobem na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je s účinností od [datum] zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce (dále též„ adaptační zákon“). Při posuzování splnění obligatorní písemné formy právního jednání v případě kontraktace v podobě prosté e-mailové korespondence je nutno se zabývat i podmínkami uvedenými v ustanovení § 562 odst. o. z. [příjmení] byla dodržena písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky, musí splňovat tyto dva předpoklady, a to zachycení obsahu právního jednání a možnost určení jednající osoby. Soud zde upozorňuje, že pouhé uvedení jména a příjmení v datové zprávě či e-mailové korespondenci nelze považovat za metodu jednoznačného ověření identity, jelikož jsou s tímto spojena zřejmá bezpečnostní rizika, a proto trvá jak na podepsání zprávy, tak na určení jednající osoby.

10. Podle § 7 adaptačního zákona postačuje při soukromoprávní komunikaci jakýkoliv typ elektronického podpisu, včetně tzv. prostého elektronického podpisu, který nemusí naplňovat požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů v podobě tzv. zaručeného a kvalifikovaného elektronického podpisu. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. S ohledem na takto široké vymezení elektronického podpisu lze nepochybně za tzv. prostý elektronický podpis považovat rovněž napsání jména a příjmení na závěr e-mailové zprávy. Ovšem i z dalších listinných důkazů lze dojít k závěru o dostatečné identifikaci osoby žalovaného, a to např. tzv.„ verifikační platbou“, ofocením občanského průkazu, sdělením banky o souhlasu s inkasem ad. V soukromoprávním styku se jedná o zcela běžné prostředky ověření identity člověka, který jedná pomocí elektronických prostředků.

11. Žalobkyně v projednávané věci neprokázala, že by smluvní dokumentace byla kompletně zaslána žalovanému a ten na listinu připojil vlastní rukou svůj podpis. Soud tak nemá za prokázané, že se žalovaný plně seznámil s podmínkami smlouvy o zápůjčce, tak jak to tvrdí žalobkyně. Z předložených listin totiž bez dalšího sice vyplývají identifikační údaje žalovaného, ale to nic nemění na tom, že zde není jasný projev vůle žalovaného být vázán obsahem smlouvy, tak jak je tvrzen žalobkyní. Soud má ovšem za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaný pak v řízení netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku [částka] uhradil či že by k zániku závazku došlo jiným způsobem než plněním.

12. Navíc ale soud rovněž uzavírá, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat, z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavřená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by proto neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.

1. Soud se ale rovněž zabýval otázkou, zda ujednání o úroku (sjednané ve smlouvě ve výši 8,50 % měsíčně, tedy 102 % ročně) není zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť k této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku 102 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 95,95 % ročně). Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Z databáze [obec] národní banky [příjmení] přitom vyplývá, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně se v období června 2018 pohybovala zcela pod hranicí 100 % ročně. Takto smluvními stranami sjednanou výši úroku je nutno považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.

2. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o. z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

13. Nárok žalobkyně je přesto zčásti důvodný, byť na základě jiného právního posouzení, než které předestřela žalobkyně. Převzal-li žalovaný předmět„ úvěru“ ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou [částka]. Nárok původní věřitel následně postoupil ve smyslu § 1879 o. z. smlouvou o postoupení pohledávka postupně na žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

14. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě z částky [částka]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dnem [datum], tedy podle fikce dojití podle § 573 o. z. třetím dnem po odeslání předžalobní výzvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž z obsahu výzvy je zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá.

15. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

16. Co do zbývajícího nároku soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobykně byla neúspěšná pouze v zanedbatelném rozsahu nároku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka].

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Přerov 8. října 2021

Mgr. Roman Říha

samosoudce

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙