Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 7 C 147/2021-57

Jednací číslo:
7 C 147/2021-57
Soud:
Okresní soud v Nymburce
Autor:
Steinmetzová, Kristina, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSNB:2021:7.C.147.2021.1
Předmět řízení:
O zaplacení 29 200 Kč s příslušenstvím

Datum vydání:
21. 10. 2021
Datum zveřejnění:
25. 11. 2021

Klíčová slova:
insolvence
peněžité plnění
postoupení pohledávky
smlouva nájemní
smlouva o úvěru
výživné
Zmíněná ustanovení:
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.
§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.
§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.
§ 160 z. č. 99/1963 Sb.
z. č. 145/2010 Sb.
§ 588 z. č. 89/2012 Sb.
§ 573 z. č. 89/2012 Sb.
z. č. 110/2006 Sb.
§ 580 z. č. 89/2012 Sb.
§ 96 z. č. 99/1963 Sb.
§ 86 z. č. 257/2016 Sb.
Vztah k jiným rozhodnutím:

7 C 147/2021-57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

o zaplacení částky 29 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části kapitalizovaného úroku v částce 446,52 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 240,57 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 28.7.2020 do zaplacení, to vše do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 27 872 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 2 439,93 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 1 536,46 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 10 166,36 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 669,87 Kč od 21.5.2020 do 27.7. 2020.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 29 200 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. až III. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 14.8.2017 jí poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 1 725 Kč představující pevný úrok, úhradou za poskytnutí úvěru 8 000 Kč, odměnou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 5 000 Kč, celkem 36 372 Kč Tyto měla splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 14.10.2018. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 10 166,36 Kč, úroku 503,51 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 2 433,17 Kč, administrativní činnost 703,91 Kč, splátky 3 893,05 Kč, smluvní pokutu 11 500 Kč, celkem 29 200 Kč. Dále úrok vyčíslený od 15.10.2018 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny v částce 2 886,45 Kč a úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do postoupení v částce 1 777,03 Kč a dále do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 24.6.2020 s účinností k 8.7.2020.

2. Žalobkyně v podání z 15.6.2021 omezila část žaloby o část kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, učinila tak před zahájením jednání ve věci samé, soud proto řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. (výrok I) při jednání dne 27.8.2021.

3. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání nejprve na den 13.7.2021, které bylo na žádost žalované z náhlých zdravotních důvodů odročeno na 27.8.2021 a následně 21.10.2021. K těmto jednáním se žalovaná nedostavila, svou nepřítomnost omluvila, soud jednal proto v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena dne 14.10. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem v pevné částce 1 725 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 8 000 Kč, odměnou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 5 000 Kč, celkem 36 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Splátky byly splatné do rukou zmocněné osoby v doručné adrese dlužníka. Současně byla dohodntuta při prodlení smluvní pokuta 0,1% denně z příslušné dlužné částky a úročení úrokem v sazbě 15% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy.

5. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem 13 000 Kč, dále její příjem sestával z částky 2 500 Kč za rodičovský příspěvek či výživné a tzv. jiného příjmu 1 500 Kč, celkem 17 tis. Kč. Z výdajů uvedla částku 3 000 Kč na bydlení a energie, 4 000 Kč dopravu a jídlo. Jiné závazky z dalších půjček neuvedla. Po odečtu těchto výdajů zbýval použitelný příjem 9 tis. Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájemním bytě a má 1 vyživovací povinnost. Součástí smluvní dokumentace byl dále rozsudek zdejšího soudu ve věci nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], dítěte žalované, ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým bylo otci nezletilého [jméno] [příjmení] zvýšeno výživné na částku 2 500 Kč od 1.9.2015. Dále byla doložena výplatní páska žalované za období 4/ 2017 od zaměstnavatele [jméno] [příjmení] s příjmem 13 010 Kč čistého a dále od společnosti [právnická osoba] za 3/ 2017 v částce 1 492 Kč, 4/ 2017 v částce 1 199 Kč a 5/ 2017 v částce 1 542 Kč. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem dne 30.12.2016 vyplývá, že za byt 4+1 na adrese [adresa] [datum] měla žalovaná hradit nájemné 6 500 Kč a poplatky 5 500 Kč. Z oznámení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], EÚ [okres] ze dne 15.6.2017 bylo dále zjištěno, že exekuce nařízená vůči žalované pro pohledávku [právnická osoba] v částce [částka] s přísl. sp.zn. [spisová značka] zanikla vymožením.

6. Podle transakční historie žalovaná uhradila dne 15.8. 2017 částku 3 372 Kč, dne 14.10, 4.11. 9.12. 2017 částku 3x2 600 Kč, dne 21.1. 2018 částku 2 000 Kč, 28.2, 29.6 a 31.7.2018 částku 3x500 Kč, dne 14.4. 2018 částku 1 500 Kč a 6.5. 2018 částku 2 500 Kč, celkem 18 672 Kč.

7. Z úřední činnosti soudu vyplývá (lustrum věcí žalované v rejstříku jmen), že v roce 2017 bylo vůči ní vedeno další řízení o zaplacení částky [částka] žalobce [právnická osoba] pod sp.zn. 5 C 450/2017 a mimo výše zmíněné exekuce od roku 2010 do r. 2013 byly vůči žalované uplatněny další 4 exekuční návrhy.

8. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla dne 24.6. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek spolu s dodatkem z 13.7. 2020. Žalovaná měla být dopisem z 24.7.2020 vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 23.11. 2020 odeslaném dle podacího lístku téhož dne byla vyzývána k zaplacení dluhu z této smlouvy do 8.12. 2020 nejpozději. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, obou výzev a podacího lístku pošty.

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy 14.10. 2017.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba], dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalované, které dílčím způsobem sice ověřovala, avšak dle názoru soudu s pochybnostmi a nedostatečně. Lze dát současné žalobkyni za pravdu, že postup zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je třeba posuzovat individuálně případ od případu ve vztahu ke konkrétnímu závazku a situaci toho kterého úvěrovaného. Nelze již souhlasit, že judikatura jednotný postup nestanoví, ten vyplývá již z rámce daného ustanovením § 86 odst. 2 z.s.ú. a popsaným postupem v citovaných rozhodnutích. V žádném případě nelze spoléhat na údaje sdělené úvěrovaným a tyto neprověřit. Soud na straně poskytovatele úvěru postrádá spolehlivé zjištění o dostatečné kredibilitě žalované k dodržení převzatého závazku a odbornou péči při tomto postupu. Jednak ze samotných údajů převzatých od žalované vyplývá, že její příjem 13 tis. Kč spolu s přivýdělkem 1 500 Kč nepostačuje ke krytí základního výdaje na bydlení, který sice ona ve formuláři hodnotila na 3 tis. Kč měsíčně, avšak doložila nájemní smlouvu s pravidelným nájemným a poplatky celkem 12 tis. Kč, pro jejichž splácení je dosahovaný příjem 14 500 Kč měsíčně naprosto hraniční a nedostatečný sám o sobě vzhledem k nezbytné alespoň minimální částce na další výdaje včetně obživy. K příjmové stránce žalované nelze přičítat výživné nezletilého dítěte, které ze samé podstaty slouží k úhradě jeho obživy a nákladů, nikoliv závazků druhého rodiče jako příjemce výživného. Jelikož tento rozpor nebyl v procesu zjišťování objasněn, nebylo doloženo ověření dalších závazků, které dle věcí vedených vůči žalované u zdejšího soudu, mohly v té době jít k její tíži, doložení jedné skončené exekuce z předchozí doby je nedostatečné. Soud proto uzavřel, že v tomto směru nebyla úvěruschopnost zkoumána dostatečně, závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

22. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku [částka] a uhradila dle zjištění soudu dosud částku 18 672 Kč, zbývá proto k úhradě 1 328 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení z 24.7.2020, jehož doručení nebylo doloženo a při použití fikce dojití v § 573 o.z. dospěl soud k splatnosti 27.7.2020 (výrok II). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl včetně požadovaných poplatků, úroků a smluvní pokuty a v části úroku z prodlení pro částečnou nedospělost dluhu (výrok III).

23. Vzhledem k doloženým zdravotním problémům, pobíraný invalidní důchod 1.st. a ztížené možnosti výdělku soud umožnil žalované splatit i tuto minimální částku v delší lhůtě než zákonné třídenní dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když vzhledem k výši částky a možnostem žalované splácet maximálně 1 000 Kč měsíčně je pariční lhůta 2 měsíců dostatečná.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a vzhledem k převážnému úspěchu žalované by této svědčilo i právo k jejich náhradě, této však žádné nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku IV.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nymburk 21. října 2021

Mgr. Kristina Steinmetzová

samosoudkyně

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙