Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 18 C 162/2020- 69

Jednací číslo:
18 C 162/2020- 69
Soud:
Obvodní soud pro Prahu 2
Autor:
Zbořilová, Marcela, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSP2:2021:18.C.162.2020.1
Předmět řízení:
o zaplacení 57 000 Kč s příslušenstvím

Datum vydání:
16. 08. 2021
Datum zveřejnění:
14. 01. 2022

Klíčová slova:
náhrada nemajetkové újmy
odpovědnost státu za škodu
Zmíněná ustanovení:
§ 142 z. č. 99/1963 Sb.
§ 115a z. č. 99/1963 Sb.
§ 151 z. č. 99/1963 Sb.
§ 160 z. č. 99/1963 Sb.
vyhl. č. 254/2015 Sb.
§ 89a z. č. 120/2001 Sb.
§ 13 z. č. 82/1998 Sb.
Vztah k jiným rozhodnutím:

18 C 162/2020- 69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

bytem [adresa žalobkyně], [ulice] [anonymizováno] [země]

zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

sídlem [adresa ]

o zaplacení 57 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 000 Kč ode dne 7. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 57 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudu spatřovala žalobkyně v nepřiměřené délce řízení. Uvedla, že řízení pro ni bylo zahájeno dne 2. 10. 2015 žalobou podanou původně k [název soudu] a skončilo rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2019. Délka řízení činila necelých 52 měsíců. Uvedla, že v postupu [anonymizována tři slova] [obec] docházelo k nečinnosti a vadám, přičemž od doručení žaloby žalobkyni do prvního nařízení jednání ve věci uplynuly téměř dva roky a od podání žaloby do rozhodnutí soudu I. stupně uplynulo téměř tři a půl roku. Předmět řízení označila za závažný a choulostivý. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění, která ve svém stanovisku ze dne 14. 9. 2020 nároku nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu státu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 6. 3. 2020 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 57 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žádosti žalobkyně však nebylo vyhověno. Uvedla, že předmětné řízení bylo pro žalobkyni zahájeno dne 2. 10. 2015, a to doručením žaloby o zaplacení částky 195 000 Kč s přísl. a pravomocně skončilo dne 12. 2. 2020. Žalovaná shledala, že celková délka řízení byla přiměřená a ačkoliv se v řízení vyskytly průtahy (v celkové délce 1 rok a 7 měsíců), vzhledem k celkové délce řízení je navrhla tolerovat. Řízení trvalo celkem 4 roky a 4 měsíce. Podle žalované žalující strana několikrát požádala o odročení jednání, soud rozhodoval o návrhu na přerušení řízení, meritorně rozhodoval soud I. i II. stupně každý jednou a spis byl předkládán nadřízenému soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Význam řízení pro žalobkyni shledala jako standardní.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka], žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ze dne 6. 3. 2020, doručenka datové zprávy ze dne 6. 3. 2020, potvrzení žalované o přijetí žádosti ze dne 9. 3. 2020 a stanovisko žalované z 14. 9. 2020) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Řízení u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ soud“) bylo zahájeno žalobou ze dne 6. 5. 2015 podanou žalobcem [právnická osoba] proti žalobkyni, zde v postavení žalované, s návrhem na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 195 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná byla od 30. 1. 1997 do 13. 11. 2013 jednatelkou žalobkyně. Jediným společníkem žalobkyně byl pan [příjmení]. Jediný společník a žalovaná, dále také jako jednatelka, byli manželé. Jednatelka převedla ve prospěch bankovního účtu specifikovaného v žalobě celkovou částku 195 000 Kč ve dvou dnech a dvěma částečnými platbami, a to dne 13. 7. 2011 částku 95 000 Kč a 14. 7. 2011 částku 100 000 Kč. Pro obě platby neexistoval právní důvod. Žaloba byla podána původně k [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova]. K zaplacení soudního poplatku soud vyzval žalobce dne 31. 7. 2015 a ten soudní poplatek uhradil dne 17. 8. 2015. Usnesením ze dne 25. 9. 2015 soud vyzval účastníky k vyjádření k navrhovanému postupu soudu, který sdělil, že je podle jeho názoru k rozhodnutí věci podle § 9 odst. 2 písm. f) o. s. r. věcně příslušný krajský soud, neboť se jedná o spor týkající se výkonu funkce členů orgánů. Žalobce v podání ze dne 7. 10. 2015 navrhl, nechť o věcné příslušnosti rozhodne [název soudu]. Žalovaná v podání ze dne 15. 10. 2015 oznámila právní zastoupení a spis byl předložen [název soudu] dne 19. 11. 2015. Usnesením ze dne 25. 11. 2015 [název soudu] rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný krajský soud a po právní moci usnesení má být věc postoupena [anonymizována tři slova] [obec]. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 12. 2015 [anonymizována tři slova] [obec] spis obdržel dne 14. 1. 2016. Dne 1. 3. 2017 [anonymizována tři slova] [obec] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě. Žalovaná vyjádření k žalobě předložila soudu dne 3. 4. 2017. K pokynu ze dne 23. 6. 2017 soud nařídil na 27. 7. 2017 jednání. Žalobce požádal dne 28. 6. 2017 o odročení jednání z důvodu plánované dovolené právního zástupce. Usnesením ze dne 17. 7. 2017 soud rozhodl, že se ústní jednání nařízené na den 27. 7. 2017 neodročuje s odůvodněním, že právní zástupce žalobce nedoložil žádnou listinu osvědčující tvrzenou skutečnost. Dne 18. 7. 2017 právní zástupce žalobce opět požádal o odročení jednání. K pokynu ze dne 19. 7. 2017 soud jednání odročil na neurčito. Dne 17. 7. 2017 podala žalovaná návrh na přerušení řízení a zrušení soudního jednání. Řízení navrhla přerušit do skončení trestního řízení, které bylo před [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] vedeno proti žalované pod sp. zn. [spisová značka] Trestní řízení bylo založeno na obdobném skutkovém stavu jako trestní řízení vedené před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V trestním řízení u [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] měla být žalovaná částka uplatněna v adhezním řízení. Žalobkyně navrhla přerušit řízení i do řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka], v němž je řešena neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalované u žalobkyně. Podáním ze dne 24. 1. 2018 žalobce požádal o nařízení jednání. K pokynu ze dne 26. 1. 2018 soud nařídil na 8. 3. 2018 jednání. Žalobce dne 1. 2. 2018 požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Opakovaně požádal o odročení jednání dne 1. 3. 2018. K pokynu ze dne 5. 3. 2018 soud jednání ze dne 8. 3. 2018 odročil na neurčito. Žalovaná se vyjádřila dne 7. 3. 2018. K pokynu ze dne 6. 6. 2018 soud nařídil na 13. 9. 2018 jednání. Současně vyzval žalobce k vyjádření k procesním a skutkovým tvrzením ve stanovisku žalované ze dne 2. 3. 2018. Žalobce předložil soudu vyjádření dne 5. 9. 2018. Při jednání dne 13. 9. 2018 soud jednání odročil za účelem mimosoudního jednání účastníků a uložil žalované, aby sdělila soudu, za jakých podmínek je eventuálně ochotna uzavřít smír, a uložil žalobkyni, aby v případě mimosoudního narovnání účastníků řízení sdělil do 31. 10. 2018 výsledek mimosoudního jednání. K pokynu ze dne 12. 10. 2018 soud nařídil na 13. 12. 2018 jednání. Žalobkyně v podání ze dne 11. 10. 2018 sdělila, že nárok žalobce uplatněný žalobou považuje za nedůvodný a návrh na schválení smíru nepřijímá. Návrhem ze dne 15. 10. 2018 žalovaná navrhla přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené před [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka], kde byla posuzována neplatnost výpovědi dané žalobcem žalované. Dále navrhla, aby soud ustanovil znalce z oboru ekonomika. Soud usnesením ze dne 1. 11. 2018 rozhodl, že se řízení nepřerušuje. Žalovaná požádala dne 2. 11. 2018 o odročení jednání. Usnesením ze dne 6. 11. 2018 soud rozhodl, že se ústní jednání nařízené na den 13. 12. 2018 neodročuje. Žalobce se dne 12. 11. 2018 vyjádřil k návrhu žalované na přerušení řízení s tím, že návrh žalované na přerušení řízení považuje za obstrukční a stejně tak i návrh na ustanovení znalce a posouzení účetnictví žalobkyně. Žalovaná podala dne 12. 11. 2018 odvolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení nepřerušuje. Při jednání dne 13. 12. 2018 došlo k zahájení jednání a soud jednání dále odročil na neurčito za účelem výslechu svědkyně za účelem vyžádání stanoviska žalované k jejím upřesněným skutkovým tvrzením, za účelem vyžádání nájemní smlouvy a za účelem vyžádání dokumentů od [stát. instituce] [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze dne 11. 1. 2019 soud vyzval žalovanou, aby do 15 dnů upřesnila svá skutková tvrzení přednesená na ústním jednání ve věci samé. Dále vyzval [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], aby předložila soudu stejnopisy přehledů o placení pojistného předloženého žalobcem. Dále soud usnesením ze stejného dne vyzval [jméno] [příjmení], aby předložila soudu účetní dokumentaci žalobkyně neboli listinu osvědčující předání účetní dokumentace osobě oprávněné jednat za společnost. K pokynu ze stejného dne soud nařídil na 21. 2. 2019 jednání. [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] zaslala požadované dne 24. 1. 2019. Účetní dokumentaci předložila paní [jméno] [příjmení] dne 5. 2. 2019. Své vyjádření předložila žalobkyně dne 4. 2. 2019. Dne 21. 2. 2019 proběhlo jednání ve věci, při kterém byla vyslechnuta jako svědkyně paní [jméno] [příjmení] a jednání odročil na den 28. 2. 2019. Žalobkyně předložila závěrečný návrh dne 27. 2. 2019. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2019 soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 195 000 Kč s příslušenstvím a taktéž jí uložil povinnost nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce. Žalovaná se proti rozsudku odvolala dne 28. 3. 2019. Žalobkyně se odvolala dne 29. 3. 2019 proti výroku II. rozsudku. Soud vyzval žalovanou dne 20. 5. 2019 k zaplacení soudního poplatku za odvolání a žalobkyni k vyjádření k odvolání žalované. Soudní poplatek žalovaná uhradila dne 27. 5. 2019. Spis byl [název soudu] předložen dne 18. 7. 2019. Žalobkyně se k odvolání žalovaná vyjádřila dne 31. 7. 2019. Spis byl vrácen [anonymizována tři slova] [obec] bez věcného vyřízení dne 14. 8. 2019. V něm [název soudu] uvedl, že [anonymizována tři slova] [obec] nepředložil spis [název soudu] k rozhodnutí o odvolání žalované proti usnesení o nepřerušení řízení, taktéž s odvoláním žalované proti usnesení ze dne 6. 11. 2018, kterým bylo rozhodnuto, že se jednání neodročuje. Spis byl proto opětovně předložen [název soudu] dne 11. 9. 2019 k rozhodnutí o těchto usnesením v procesních otázkách. Usnesením ze dne 16. 9. 2019 [název soudu] rozhodl, že se odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2018 odmítá. Usnesením z téhož dne [název soudu] odmítl odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2018. Spis byl vrácen [anonymizována tři slova] [obec] dne 26. 9. 2019. Následně byl spis dne 31. 10. 2019 předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku ve věci samé. K pokynu ze dne 15. 11. 2019 [název soudu] nařídil na 19. 12. 2019 jednání. Žalovaná požádala o stanovení pozdějšího začátku jednání, čemuž odvolací soud přípisem ze dne 27. 11. 2019 nevyhověl. Při jednání odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] v I. výroku potvrdil, v II. výroku změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v jiné výši a taktéž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Spis obdržel soud prvního stupně dne 8. 1. 2020 a tím bylo řízení pravomocně skončeno dne 12. 2. 2020.

6. Dne 6. 3. 2020 žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu jí vzniklou v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka], a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobkyně se domáhala finančního zadostiučinění ve výši 57 000 Kč, což odůvodnila délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 14. 9. 2020 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení nedošlo a proto žádost žalobkyně neshledala za opodstatněnou.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

11. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

12. Celková délka řízení od doručení žaloby žalobkyni do pravomocného skončení řízení činila 4 roky a 4 měsíce.

13. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci jedenkrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy a jedenkrát o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Byť nemůže být účastníkům vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), nemůže být na druhou stranu stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy účastníků (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23.3.2011).

14. Řízení vykazovalo s ohledem na skutkovou stránku věci (žaloba na zaplacení částky 195 000 Kč) a s tím související dokazování vyšší míru složitosti skutkové (ve věci byla vyslechnuta svědkyně, k důkazu byla provedena řada listinných důkazů a o součinnost soud požádal OSSZ) a procesní (žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, kdy [název soudu] následně rozhodoval o věcné příslušnosti soudu, žalobkyně podala návrh na přerušení řízení, účastníci podali dvakrát odvolání proti procesnímu rozhodnutí a jedenkrát proti rozhodnutí meritornímu).

15. Žalobkyně měla částečný podíl na délce řízení, neboť ji soud byl nucen vyzývat k doplnění a upřesnění tvrzení a současně nezaplatila soudní poplatek za podané odvolání ve věci samé spolu s jeho podáním, ačkoliv je soudní poplatek splatný podáním odvolání.

16. Pokud se jedná o postup soudu ve věci nutno konstatovat, že v řízení se vyskytla období nečinnosti. Konkrétně došlo k nečinnosti od doručení spisu [anonymizována tři slova] [obec] dne 14. 1. 2016 do učinění prvního úkonu tímto soudem dne 1. 3. 2017, tj. období nečinnosti 13 měsíců, a dále od doručení návrhu na přerušení řízení soudu dne 17. 7. 2017 do pokynu k nařízení jednání dne 26. 1. 2018, tj. období nečinnosti 6 měsíců. Celkové průtahy v řízení činily 1 rok a 7 měsíců. Ve zbytku byl postup soudů plynulý; procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny ve lhůtách přiměřených složitosti věci (skutkové i procesní) a toho kterého úkonu.

17. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení není s ohledem na jeho předmět, tj. nárok na zaplacení peněžité částky, řízením, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka, soud uzavřel, že význam řízení pro žalobkyni byl standardní.

18. S ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci soud uzavřel, že celková délka řízení byla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, bylo po skutkové a procesní stránce složité, žalobkyně měla na délce řízení podíl, význam řízení byl pro žalobkyni shledán standardním a celková délka řízení činila 4 roky a 4 měsíce. V řízení však došlo k nečinnosti soudu, která se však vzhledem k okolnostem případu, tak, jak byly popsány shora, neprojevila v porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Posuzované řízení nebylo za situace, kdy průtahy v řízení byly ojedinělé, samo o sobě dlouhé (4 roky a 4 měsíce), přičemž jako celek odpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

19. V posuzovaném řízení tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce ve smyslu ust. § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada dvou paušálních nákladů á 300 Kč za převzetí a přípravu a vyjádření se k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

21. Lhůta k plnění pro žalobkyni odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.

Praha 16. srpna 2021

Mgr. Marcela Zbořilová

soudkyně

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙