Logo Justice.cz
JUSTICE.CZ

Rozhodnutí 26 C 38/2020-101

Jednací číslo:
26 C 38/2020-101
Soud:
Obvodní soud pro Prahu 1
Autor:
Nedozrálová, Iveta, Mgr.
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSP1:2021:26.C.38.2020.1
Předmět řízení:
o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

Datum vydání:
25. 03. 2021
Datum zveřejnění:
13. 05. 2022

Klíčová slova:
insolvence
majetková újma
náhrada nemajetkové újmy
nemajetková újma
peněžité plnění
podvod
propadnutí věci
správa cizího majetku
zadostiučinění / satisfakce
Zmíněná ustanovení:
§ 149 z. č. 99/1963 Sb.
§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.
§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.
§ 146 z. č. 99/1963 Sb.
§ 226 z. č. 141/1961 Sb.
§ 1 z. č. 82/1998 Sb.
§ 31a z. č. 82/1998 Sb.
§ 7 z. č. 82/1998 Sb.
§ 220 z. č. 40/2009 Sb.
§ 221 z. č. 40/2009 Sb.
§ 10 z. č. 312/2006 Sb.
Vztah k jiným rozhodnutím:

26 C 38/2020-101

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou v právní věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

sídlem [adresa ] zastoupené [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa]

o náhradu nemajetkové újmy

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 77 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 100 000 Kč od 25.12.2019 do 1.4.2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 77 500 od 2.4.2020 do zaplacení, to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 091,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14.2.2020 se žalobkyně domáhala na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že usnesením Policie České republiky, OŘP Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení HK (dále jen„ Policejní orgán“) ze dne 14. 5. 2018, [číslo jednací][číslo] [rok] [číslo] (dále jen„ Usnesení“) bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ust. § 221 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Proti Usnesení podala žalobkyně stížnost, kterou podrobně odůvodnila, přičemž se vyjádřila k celému průběhu skutkového děje, zcela odmítla, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu, a na tomto stanovisku setrvala v průběhu dalšího trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení však nadále pokračovaly v trestním stíhání žalobkyně a i přes opakované návrhy žalobkyně na zastavení trestního stíhání a i přes celou řadu listinných důkazů prokazujících pravdivost výpovědi žalobkyně. Návrh na zastavení trestního stíhání, učiněnému po skončení vyšetřování, nebylo vyhověno a v trestním řízení bylo pokračováno. Žalobkyně po celou dobu trestního řízení trvala na své nevině a odmítala, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019, sp.zn. 61 To 28/2019 (dále jen„ Rozsudek“) byla žalobkyně zproštěna obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TŘ“), když Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání žalobkyně není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci ke dni 14. 2. 2019. Tímto pravomocným rozhodnutím bylo trestní stíhání žalobkyně definitivně zastaveno. Vedením trestního řízení vznikla na straně žalobkyně kromě majetkové újmy i nemajetková újma, která spočívá zejména v poškození dobrého jména a cti žalobkyně a psychické újmě žalobkyně. Žalobkyně od 9. 9. 2009 vykonávala funkci insolvenční správkyně pod [IČO], když za dobu téměř 10 let úspěšně skončila desítky insolvenčních řízení a v rámci výkonu své funkce insolvenční správkyně měla vždy pověst spolehlivého, zásadového a poctivého člověka. Tato dobrá pověst žalobkyně začala být napadána již v průběhu roku 2016, a to právě v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 79 INS 1352/2014, tj. v záležitosti insolvence [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), kdy kvůli pochybení v rámci této insolvence byla žalobkyně následně trestně stíhána. Žalobkyně byla již před zahájením trestního řízení vystavena opakovaným útokům ze strany JUD. [anonymizována dvě slova] a následně Mgr. [anonymizována dvě slova], právních zástupců společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“). Tyto útoky se po zahájení trestního stíhání žadatelky ještě stupňovaly, včetně zveřejnění údajů o tom, že bylo na žalobkyni podáno trestní oznámení, byly zahájeny úkony trestního řízení a že je proti žalobkyni vedeno trestní stíhání. Veškeré tyto údaje jsou veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. V insolvenčním rejstříku jsou přitom veškerá výše uvedená podání zveřejněna„ navždy“ a bude možné tyto údaje dohledat i po dlouhých desetiletích, neboť i dávno skončená insolvenční řízení jsou nadále v evidenci insolvenčního rejstříku zveřejněna a je možné v nich kdykoliv dohledat výše uvedená podání, která uvádějí, že je žalobkyně trestně stíhána. Naproti tomu v insolvenčním rejstříku úpadce [anonymizováno] není možné (a ani nebude možné) nikdy dohledat informaci, že trestní stíhání žalobkyně skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Kromě toho byly informace o trestním stíhání žalobkyně výslovně sděleny na Městský soud v Praze, Krajský soud v Praze, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, když tato informace tedy vešla ve všeobecnou známost soudců a pracovníků příslušných soudních oddělení, se kterými se žalobkyně profesně stýkala a stýká při výkonu funkce insolvenčního správce. V důsledku zaslání informace týkající se trestního stíhání žalobkyně došlo rozhodnutím předsedy senátu [anonymizováno] INS Krajského soudu v Praze k odvolání žalobkyně z funkce insolvenční správkyně a ustanovení jejího zástupce po dobu trvání pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce. Konkrétně se tak stalo v řízeních sp. zn.: [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-15), [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-8) a [anonymizována dvě slova] INS [číslo] / [rok] (usnesení č.d. B-8). Všechna předmětná rozhodnutí byla k odvolání žalobkyně odvolacím soudem zrušena. Informace o zahájeném trestním stíhání žalobkyně byla jako důvod pozastavení jejího práva vykonávat funkci insolvenčního správce zveřejněna i v seznamu insolvenčních správců vedeným Ministerstvem spravedlnosti ČR a veřejně přístupném na serveru www.justice.cz. Takováto„ nálepka“ zejm. v rámci profesního kolektivitu, kde anonymita lidí prakticky neexistuje (insolvenčních správců je v ČR činných 471), dopadá na dobrou pověst a čest dotčené osoby se zvýšenou intenzitou. Kromě toho je intenzita tohoto zásahu umocněna tím, že žalobkyně byla nedůvodně obviněna z trestného činu spáchaného přímo při výkonu její profese, kdyby např. byla trestně stíhána pro dopravní nehodu, při které by došlo ke zranění dalších osob, tak by míra zásahu rozhodně nebyla taková, jako v případě, kdy je přímo napadena její profesní schopnost a čest. Navíc ostatní zpravidla již nezajímá skutečný stav věci, tedy např. že trestní řízení je vedeno nedůvodně, že dotčená osoba ve skutečnosti se žádného trestného činu nedopustila a že byla obvinění zproštěna; takovéto informace se mezi ostatními již příliš nešíří, neboť pro ně toto již není„ skandální zjištění“ jako prvotní informace, že„ insolvenční správkyně poškodila věřitele“,„ insolvenční správkyně měla podivné nestandardní vztahy s jednatelem úpadce a kvůli tomu od něj nevymáhala desítky milionů“ a„ teď kvůli tomu stojí před soudem“. Kromě toho je zcela obvyklou reakce lidí podle úsloví„ Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“ a tudíž prostor pro spekulace, jak to vlastně ve skutečnosti bylo, bude vždy dán a není v možnostech žalobkyně, aby individuálně všem vysvětlila, že se žádného trestného činu nedopustila. Žalobkyně se tak v rámci výkonu funkce insolvenční správkyně v souvislosti s trestním řízením opakovaně setkala s dotazy ohledně toho, zda se trestného činu dopustila, resp. i ze strany dlužníků – právních laiků – fyzických osob byla v souvislosti s touto informací dotazována na vyhlídky své budoucnosti a na dotazy směřující k plnění jejich povinností vůči žalobkyni s ohledem na„ tuto situaci“. Trestní řízení tak negativně zasáhlo do dobrého jména a cti žalobkyně. (Žalobkyně proto uplatňuje nárok na nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, a to ve výši 100 000 Kč, když s ohledem na rozsah informace o trestním stíhání žalobkyně v profesních kruzích došlo ke značnému poškození jejího dobré jména a samotné konstatování porušení práva se v žádném případě nejeví jako dostačující. Navíc tento zásah do cti a dobrého jména žalobkyně bude mít trvající ráz, neboť shora uvedené informace o trestním stíhání žalobkyně budou navždy dostupné v insolvenčním rejstříku týkajícím se úpadce [anonymizováno]. I z tohoto důvodu je požadovaná částka za nemajetkovou újmu vyšší, než je obvyklé, neboť zohledňuje právě skutečnost, že není možné tento zásah ukončit.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 24. 6. 2019 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve výši celkem 129 502,46 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 29 502,46 Kč a v přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a přiznala žalobkyni náhradu škody ve výši 27 324,46 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 22 500 Kč. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřené zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a o k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V rámci mimosoudního projednání je poskytnuto peněžité zadostiučinění jen tehdy, máme-li za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Vznikem a intenzitou nemajetkové újmy v intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR se žalovaná zabývala uvedeným způsobem. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 pak lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat: 1) povahu trestní věci, 2) délku trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobkyně byla stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., za nějž jí hrozilo uložení trestu odnětí svobody až 3 roky. Trestní stíhání trvalo celkem 9 měsíců. Po zhodnocení výše uvedených kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobkyni omluvila. V souvislosti s požadavkem na přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě žalovaná konstatuje, že shledala důvody pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, avšak nikoli v požadované výši, ale pouze ve výši 2 500 Kč za měsíc, tedy celkem ve výši 22 500 Kč. Žalovaná přihlédla zejména ke skutečnosti, že žalobkyni bylo po dobu trestního stíhání pozastaveno právo vykonávat činnosti insolvenčního správce. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalovaná přiznání zadostiučinění ve výši 22 500 Kč za dostatečné. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí žaloby.

3. V průběhu soudního řízení vzala žalobkyně žalobu co do částky 22 500 Kč zpět, neboť tuto částku žalovaná na náhradu nemajetkové újmy žalobkyni dne 1.4.2020 zaplatila. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7.5.2020 č.j. 26 C 38/2020-24 bylo řízení v této části zastaveno.

4. Žalobkyně k věci dále uvedla, že přiznaná částka za nemajetkovou újmu ve výši 22 500Kč není adekvátní újmě, kterou žalobkyně utrpěla. Údaj o jejím trestním stíhání byl zveřejněn a byl dostupný neomezenému okruhu adresátů. Předně je potřeba uvést, že samotná žalovaná zveřejnila na svých webových stránkách údaj o pozastavení činnosti žalobkyně coby insolvenční správkyně, a to včetně odkazu na ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Tedy již z tohoto údaje bylo bez problému dohledatelné, že je žalobkyně trestně stíhána pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce nebo za jiný úmyslný trestný čin, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce. Informaci o trestním stíhání žalobkyně žalovaná z evidence insolvenčních správců odstranila až dne 11. 03. 2019, tedy až 1 měsíc po pravomocném skončení trestního řízení. Údaje o jejím trestním stíhání jsou„ navždy“ dohledatelné v insolvenčním rejstříku, který je dostupný bezplatně a veřejně, opětovně ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů a opětovně je tento veden žalovanou. Žalobkyně přitom již v žalobě poukázala na skutečnost, že samotný zásah do jejích osobnostních práv a zejména zpochybnění jejích profesních schopností neskončil na konci trestního řízení, ale díky způsobu vedení insolvenčního rejstříku bude trvat do nekonečna, neboť záznamy o insolvencích jsou dostupné od počátku zveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku, tyto se nesmazávají. Žalobkyně své trestní stíhání prožívala obzvlášť těžce vzhledem k tomu, že v případě uznání na vinu, bez ohledu na druh a výši uděleného trestu by pozbyla oprávnění k výkonu funkce insolvenčního správce, neboť by přestala splňovat podmínku bezúhonnosti, tím pádem po celou dobu trestního stíhání byla žalobkyně konfrontována s bezprostřední hrozbou ztráty svého jediného zdroje obživy. Kromě hrozby ztrátou obživy u žalobkyně rovněž hrozila i povinnost k náhradě škody ve výši 5 556 645,50 Kč, tj. částky, která by pro žalobkyni byla rovněž likvidační, resp. by znamenala nutnost vstupu žalobkyně do insolvence, neboť takovými finančními prostředky nedisponuje. Žalobkyně tak čelila nejen samotnému trestnímu stíhání, kde sice nebyla ohrožena zase tak vysokou trestní sazbou, ale díky trestnímu řízení žalobkyně čelila také tomu, že ztratí veškeré své majetky a bude nucena vstoupit sama do insolvence, tedy stala by se zcela nemajetnou a ztratila by i zdroj obživy. Takovou hrozbu nelze označit jinak než existenční. Obava žalobkyně o samotnou její existenci obzvlášť zesílila poté, co byl vydán rozsudek soudu I. stupně, kterým byla žalobkyně nejen uznána vinnou dle podané obžaloby, ale dokonce byla i zavázána k úhradě mnohamilionové škody. Žalobkyni tak zbývalo odvolání jako poslední řádný opravný prostředek, v případě, že by odvolání nebylo úspěšné, tak by se veškeré její dosavadní jistoty zhroutily. Období po vyhlášení rozsudku soudem I. stupně do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu bylo pro žalobkyni naprosto nejhorší, kdy denně několikrát musela myslet na to, co se stane, pokud její obhajoba bude neúspěšná a byla v permanentním stresu a psychicky vyčerpaná. Přiznaná částka 2 500 Kč za 1 měsíc neoprávněného trestního stíhání je nepřiměřená i vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenční správkyně, neboť jenom minimální odvody záloh u OSVČ za rok 2018 představují měsíční částku 4 213 Kč (2 024 Kč zdravotní pojištění a 2 189 Kč sociální pojištění) a v roce 2019 měsíční částku 4 956 Kč (2 208 Kč zdravotní pojištění a 2 388 Kč sociální pojištění). Nebylo přitom jediného důvodu, aby žalobkyně svojí podnikatelskou činnost ukončovala, když trestní řízení od počátku považovala za protiprávní, spáchání jakéhokoliv trestného činu popírala a od počátku předkládala důkazy svědčící pro to, že se žádného trestného činu nedopustila a tedy měla po celou dobu v úmyslu ve své činnosti insolvenční správkyně pokračovat poté, co bude zproštěna veškerých obvinění. Žalobkyně tedy i během trestního stíhání odváděla odvody záloh. Původně požadovaná částka 100 000 Kč představuje při použití přepočtu žalované částku 11 110,00 Kč měsíčně, tedy kromě pokrytí minimálních záloh na odvody představuje zbytek částku 6 897 Kč, resp. 6 154 Kč, tj. méně, než je hodnota minimální mzdy u nekvalifikované dělnické profese. Dále žalobkyně uvedla, že základní zásadou přípravného řízení, tj. období trestního řízení, kdy jej vede policejní orgán, je jeho neveřejnost, když je zakázáno zveřejňovat údaje z trestního spisu. Úkony trestní řízení, které skončilo stíháním žalobkyně, byly zahájeny dne 6. 4. 2016 a obžaloba byla podána dne 30. 8. 2018. Za tuto dobu mělo trestní řízení probíhat neveřejně, což se však nestalo. Listiny z trestního spisu, které mají být neveřejné, byly zveřejňovány a byly dostupné komukoliv na webových stránkách provozovaných žalovanou, neboť Insolvenční rejstřík je dostupný bezplatně a bez jakékoliv registrace, tj. jedná se o nejširší možný okruh adresátů. Naopak údaj o tom, že trestní stíhání žalobkyně skončilo zprošťujícím rozsudkem, nikdy v Insolvenčním rejstříku zveřejněn nebyl. Samotná žalovaná zveřejnila na svých webových stránkách údaj o pozastavení činnosti žalobkyně coby insolvenční správkyně. Již z tohoto údaje bylo bez problému dohledatelné, že je žalobkyně trestně stíhána pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce. Do dobrého jména a cti žalobkyně bylo zasaženo tím, že údaj o jejím trestním stíhání byl výslovně sdělen na: Městský soud v Praze, Krajský soud v Praze, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, když tato informace tedy vešla ve všeobecnou známost soudců a pracovníků příslušných soudních oddělení, se kterými se žalobkyně profesně stýkala a stýká při výkonu funkce insolvenčního správce. Trestní stíhání žalobkyně zasáhlo do jejího osobního a profesního života zásadním způsobem a vyvolalo velmi podstatné zhoršení kvality života žalobkyně. Žalobkyně byla nejprve nucena se vypořádat se skutečností, že trestní řízení trvalo téměř dva roky předtím, než bylo zahájeno její trestní stíhání, přičemž v průběhu těchto dvou let byla policejním orgánem opakovaně vyzývána k podání vysvětlení a poskytnutí listin. Již samotná tato skutečnost způsobovala u žalobkyně psychickou nepohodu. Žalobkyně byla osobami s právnickým vzděláním (státním zástupcem, soudem) opakovaně označována jako pachatelka trestného činu spáchaného při výkonu povolání insolvenčního správce, její argumenty nikdo nechtěl slyšet a bez hlubšího zkoumání jejího jednání byla uznána vinnou, což v žalobkyni vyvolalo velmi silný pocit bezpráví a bezmoci. Žalobkyně tak postupně v průběhu trestního řízení ztratila veškerou sebedůvěru, začala pochybovat o správnosti svých rozhodnutí a svých dosavadních postupech v roli insolvenčního správce, neboť jí bylo opakovaně sděleno, že její postup byl chybný a to dokonce tak závažně, že je kvůli tomu trestně stíhána a dokonce odsouzena. Postup žalobkyně v tomto konkrétním insolvenčním řízení přitom nebyl nijak výjimečný, žalobkyně k úpadci přistupovala standardním způsobem. Tímto způsobem tedy orgány činné v trestním řízení vyvolaly v žalobkyni obavu o celkovou správnost jejího profesionálního postupu, následkem čehož jednak klesla její pracovní výkonnost, kdy veškeré úkony v insolvenčních řízeních žalobkyně opakovaně přezkoumávala a konzultovala s dalšími právníky a měla panickou obavu z toho, že se dopustí pochybení. Tento postup žalobkyně se po vydání usnesení o zamítnutí stížnosti proti zahájení trestního stíhání stal její každodenní pracovní náplní, kdy i sebejednodušší úkony nebyla žalobkyně schopna vyřídit bez konzultace s dalším právníkem. Po vydání rozsudku soudem I. stupně došlo u žalobkyně k psychickému zhroucení, kdy profesně nebyla schopna vykonávat jakoukoliv činnost. Současně nebyla schopna ani vyhledat lékařskou pomoc, neboť návštěva lékaře pro ni představovala příliš náročné zařizování. Od doby vydání rozsudku soudem I. stupně do doby vydání rozsudku odvolacího soudu byla žalobkyně schopna pouze být doma a do práce docházela velmi zřídka. Přitom několikrát denně musela chtě nechtě myslet na to, že byla opakovaně uznána vinnou z trestného činu a že jí reálně hrozí naprostá existenční likvidace. V důsledku odsouzení by totiž u žalobkyně došlo ke ztrátě bezúhonnosti, tj. nejen že by nemohla žalobkyně vykonávat činnost insolvenční správkyně po dobu zákazu činnosti, ale prakticky již nikdy v budoucnu. Ztráta bezúhonnosti znamená i nemožnost vykonávat jakoukoliv jinou právnickou profesi, neboť u profese soudce, státního zástupce, advokáta, notáře i exekutora se vyžaduje bezúhonnost jako zákonná podmínka pro výkon dané profese. Stejně tak v případě podnikového právníka je zaměstnavatelem pravidelně vyžadován výpis z rejstříku trestů bez záznamu a žalobkyně by tak byla minimálně ve značné nevýhodě oproti ostatním uchazečům o zaměstnání. Pravomocné odsouzení žalobkyně by tak znamenalo její totální profesní likvidaci. Žalobkyně přitom činnost insolvenčního správce vykonává od roku 2009, tedy po většinu své aktivní kariéry a nemá jinou odbornou kvalifikaci mimo právnického vzdělání. V případě pravomocného odsouzení by tak žalobkyně mohla vykonávat jedině podřadnou práci, u které není vyžadována bezúhonnost a ve které by nemohla uplatnit své vědomosti a schopnosti. V důsledku velkého psychického vypětí a následného zhroucení zapříčiněného odsouzením soudem I. stupně došlo u žalobkyně také k vyvrcholení manželských neshod a k rozvratu manželství žalobkyně. Manželství žalobkyně následně skončilo rozvodem. Žalobkyně tak bezprostředně po sobě čelila nejen totálnímu rozvratu svého profesního života, ale i osobního života, když opakovaně jí napadaly myšlenky, zda její další existence na tomto světě má vůbec nějaké opodstatnění, neboť se jí neodbytně vracela myšlenka vyvolaná odsuzujícím rozhodnutím, že její existence způsobuje„ zlo“ a zda by tedy nebylo lépe nebýt. Vzhledem k rozvratu manželství jí totiž hrozila nejen ztráta veškerého majetku, ale též ztráta bydlení, hmotná nouze spojená s nemožností vykonávat svojí profesi a tím pádem i ztráta možnosti pečovat o vlastní dítě, neboť by se o syna nemohla starat a nemohla ho vyživovat, neboť by neměla žádné příjmy. Příčinná souvislost je dána časovou souvislostí mezi průběhem nezákonného trestního stíhání a zhoršujícím se psychickým stavem žalobkyně, když žalobkyně v předmětném období nečelila žádné jiné obtíži, která by odůvodnila její psychické obtíže. Nejhorší období bylo mezi listopadem 2018 a únorem 2019, kdy žalobkyně dennodenně myslela na to, že je nepravomocně odsouzená, prakticky nemohla vykonávat svojí profesi, rozpadalo se její manželství a nebyla schopna tento stav nijak ovlivnit a pouze musela pasivně vyčkávat na rozhodnutí odvolacího soudu. Teprve po doručení pravomocného rozsudku odvolacího soudu došlo u žalobkyně k mírnému zlepšení psychického stavu, nicméně státní zastupitelství podalo ve věci dovolání, což je mimořádný opravný prostředek. Až do července 2019 trvalo dovolací řízení, které nakonec skončilo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 07. 2019, č.j. 5 Tdo 686/2019-761, které však bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 3. 10. 2019. Tedy i po pravomocném skončení trestního řízení byla žalobkyně nadále státním zastupitelstvím označována za pachatelku trestného činu, přičemž se státní zastupitelství vehementně domáhalo zrušení osvobozujícího rozsudku a uznání žalobkyně vinnou z trestného činu. Tedy až od října 2019, kdy Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání ve věci samé, lze říci, že se celá trestní věc definitivně uzavřela a teprve od té doby došlo u žalobkyně k postupnému zlepšování psychického stavu, nicméně ani k dnešku není psychický stav žalobkyně na stejné úrovni, jako byl před trestním stíháním. Žalobkyně do dnešního dne zneklidní pokaždé, když jí je doručována poštovní zásilka do vlastních rukou, neboť to v ní vyvolává obavu z toho, že se opětovně jedná o listinu od orgánů činných v trestním řízení.

5. K vyjádření žalobkyně žalovaná uvedla, že náhledem na veřejně přístupné stránky Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz, v části insolvenční správci, z výpisu insolvenčních řízení vedených žalobkyní jako insolvenční správkyní ke dni 15.10.2020 zjistila, že v současné době je žalobkyní jako insolvenční správkyní vedeno 135 insolvenčních řízení, kdy za rok 2019 byla ustanovena pro 27 insolvenčních řízení a pro rok 2020 taktéž pro 27 insolvenčních řízení. Náhledem na počet insolvenčních řízení vedených do 16.7.2018 a dále za období od 12.4.2019, tedy za období do dne pozastavení činnosti insolvenční správkyně a ode dne zrušení tohoto pozastavení, není patrný žádný výrazný rozdíl, resp. propad, v těchto počtech, který by poukazoval na snížení profesního uplatnění a v souvislosti s tímto i výrazný zásah do osobního života žalobkyně.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

7. Ze spisu Obvodního soud pro Prahu 1 sp. zn. 2T 93/2018 bylo zjištěno, že dne 6.4.2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220/1 trestního zákoníku, popř. jiného trestného činu, kterého se mohla v době od 13.3.2014 do současnosti dopustit žalobkyně tím, že jako insolvenční správkyně úpadce [právnická osoba], ač jí bylo známo, že úpadce vyplatil svému bývalému jednateli peněžní plnění z titulu úhrady dluhu z neplatné smlouvy o úvěru, neučinila žádné kroky, včetně podání odpůrčí žaloby u soudu, aby získala takto neoprávněně vyplacené peněžní prostředky zpět do majetkové podstaty dlužníka, čímž porušila svou zákonem danou povinnost řádně spravovat majetkovou podstatu dlužníka, a tím způsobila věřitelům dlužníka škodu v nezjištěné výši. Usnesením Policie České republiky, OŘP Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení HK ze dne 14. 5. 2018, [číslo jednací][číslo] [rok] [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ust. § 221 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 3.9.2018 byla u zdejšího soudu podána na žalobkyni obžaloba. Dne 10.9.2018 pod sp. zn. 2 T 93/2018 byl vydán trestní příkaz, proti kterému žalobkyně podala odpor. Dne 27.11.2018 vydal zdejší soud rozsudek sp. zn. 2T 93/2018-676, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ust. § 221 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a odsouzena k trestu odnětí svobody na 1 rok, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenční správkyně na dobu 2 let a povinnost nahradit [právnická osoba] s.r.o. škodu ve výši 5 556 645,50 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019, sp.zn. 61 To 28/2019 byla žalobkyně zproštěna obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, neboť Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání žalobkyně není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci ke dni 14. 2. 2019. Ve věci bylo Nejvyšším státním zastupitelstvím dne 16.4.2019 podáno dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2019 č.j. 5 Tdo 686/2019-761 odmítnuto. Rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 9.10.2019 a jejímu zástupci dne 3.10.2019.

8. Z podání žalobkyně ze dne 24.6.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve 100 000 Kč, která jí vznikla v důsledku neoprávněného trestního stíhání.

9. Z potvrzení žalované ze dne 25.6.2019 bylo zjištěno, že předběžné uplatnění nároku žalobkyně bylo žalované doručeno dne 24.6.2019.

10. Ze stanoviska žalované ze dne 30.3.2020 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni přiznala na náhradě škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s vynaloženými náklady na obhajobu částku ve výši 27 324,46 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 22 500 Kč.

11. Z výpisu ze seznamu insolvenčních správců bylo zjištěno, že ke dni 15.10.2020 byla žalobkyně ustanovena insolvenční správkyní ve 135 věcech, z toho za rok 2019 pro 27 řízení a pro rok 2020 rovněž pro 27 řízení.

12. Ze sdělení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci bylo zjištěno, že o trestním stíhání insolvenční správkyně [celé jméno žalobkyně] a o pozastavení činnosti insolvenčního správce nebyli informováni. Žalobkyně je vedena v systému ISIR jako aktivní insolvenční správce, ze seznamu insolvenčních správců není patrné, že by jí byla činnost pozastavena. Žalobkyně je vedena jako insolvenční správce v 8 věcech.

13. Ze sdělení Krajského soudu v Hradci Králové bylo zjištěno, že pokud je v seznamu insolvenčních správců ministerstvem vyznačena poznámka o pozastavení činnosti, pak aplikace seznamu insolvenčních správců předsedovi soudu osobu, u níž je vyznačena poznámka o pozastavení oprávnění, k ustanovení vůbec nenabídne; tato osoba tedy není v dalších insolvenčních řízeních po dobu, pokud trvá poznámka o pozastavení oprávnění k výkonu činnosti, ustanovována. Jakékoliv oznámení o pozastavení oprávnění vykonávat činnost správce v tomto směru proto postrádá smysl. Pokud jde o již běžící řízení, kde byla taková osoba ustanovena dříve – pod pozastavením oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce, pak podle § 31 IZ platí, že insolvenčního správce, kterému bylo právo vykonávat činnost insolvenčního správce pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích, může (tedy nutně nemusí) insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce.

14. Ze sdělení Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že soud byl vyrozuměn Ministerstvem spravedlnosti ČR e-mailem ze dne 16.7.2018 o tom, že bylo jmenované insolvenční správkyni pozastaveno povolení k vykonávání této činnosti. Z přehledu insolvenčních řízení vedených u tohoto soudu bylo zjištěno, že žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní ve 155 věcech za období od 10/ 2009 do 2/2015.

15. Z e- mailu ze dne 16.6.2018 bylo zjištěno, že ze strany žalované byla Mgr. [příjmení] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] zaslána informace o rozhodnutí žalované, kterým bylo žalobkyni pozastaveno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce z důvodu vedení trestního stíhání pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce.

16. Ze sdělení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, soud byl vyrozuměn Ministerstvem spravedlnosti ČR e-mailem ze dne 16.1.2018 (správně 16. 7.2018) o tom, že bylo jmenované insolvenční správkyni pozastaveno povolení k vykonávání této činnosti.

17. Ze sdělení Krajského soudu v Praze bylo zjištěno, že lustrací ve správním deníku nebylo nalezeno žádné sdělení, týkající se informace o pozastavení činnosti žalobkyně. Dle jejich evidence byla žalobkyně naposledy ustanovena ve věci sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o ustanovování v nových insolvenčních věcech, pak systém, který předsedovi soudu generuje pořadí jmen insolvenčních správců pro účely jejich ustanovení, pak tento je spravován nikoli soudem, ale přímo Ministerstvem spravedlnost a tedy lze předpokládat, že poté, co ministerstvo provedlo blokaci v daném systému, nemohlo dojít k vydání opatření předsedy soudu k ustanovení dané insolvenční správkyně v další insolvenční věci.

18. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že zástupcem žalobkyně po dobu trvání pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce ustanovuje [právnická osoba], neboť žalobkyni byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti s účinností od 16.7.2018 pozastavena činnost.

19. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.1.2019 č.j..j. [insolvenční spisová značka], [spisová značka] bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

20. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že zástupcem žalobkyně po dobu trvání pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce ustanovuje Mgr. [jméno] [jméno], neboť žalobkyni byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti s účinností od 16.7.2018 pozastavena činnost.

21. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2018 č.j..j. [insolvenční spisová značka], 4 VSPH 1572/2018-B-13 bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

22. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že zástupcem žalobkyně po dobu trvání pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce ustanovuje JUDr. [jméno] [příjmení], neboť žalobkyni byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti s účinností od 16.7.2018 pozastavena činnost.

23. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2018 č.j..j. [insolvenční spisová značka], [spisová značka] bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6.8.2018 č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

24. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v průběhu trestního řízení prožívala strašidelnou noční můru, zpočátku si myslela, že jí na policii nikdo nerozumí, po vyhlášení rozsudku se jí zhroutil celý svět. Již předtím trpěla nespavostí a takovou mírou nechutenství, že jeden kelímek jogurtu jedla půl hodiny a to jen proto, že věděla, že musí jíst, že se musí starat o syna, před kterým nesmí dát nic najevo, zhubla cca 10 kg. Cítila obrovský stud, který jí ani nedovoloval se o této situaci bavit se svými přáteli. Do dnešního dne se necítí komfortně, když jí přijde na e-mail notifikace, že má novou datovou zprávu, musí se vědomě uklidňovat, že je vše v pořádku, že jí tam chodí jenom pracovní nápad. Insolvenční správkyní je od září 2009 do současné doby. Nikdy předtím proti ní nebylo vedeno trestní řízení, nikdy nedostala ani pokutu za rychlost. Žalobkyně je rozvedená, v červenci 2019 se s manželem rozešli, rozvod byl důsledkem toho, že manželovi kladla za vinu, že jí neposlouchá, že ho to dostatečně nezajímá, nyní s odstupem času chápe, že nechtěl denně poslouchat její nářky. V průběhu trestního stíhání se s ničím neléčila, již dříve v roce 2011 však prodělala infarkt, takže je sledována na kardiologii. V kanceláři své problémy řešila s kolegy, pracuje v advokátní kanceláři svého otce. Kolegové jí pomáhali jak po psychické, tak po profesní stránce, žalobkyně přestala věřit sama sobě, začala se bát, že v každém podání, které napíše, může být nějaká nedomyšlená věc, která povede k dalšímu řízení proti žalobkyni. Aktuálně jej její zdravotní stav dobrý, žije se synem a snaží se dělat svoji práci. Profese insolvenčního správce je jediným zdrojem její obživy, neboť má malé dítě a neměla by čas se věnovat advokacii, výkon advokacie má přerušen.

25. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyni zná již 15 let, protože v podstatě sdílí kancelář. V kanceláři jsou 3 advokáti a žalobkyně. V rámci chodu kanceláře se baví o spoustě věcí, včetně pracovních, takže je s celou záležitostí dobře obeznámen. Ví, že v rámci insolvenčního řízení byly tlaky jednoho z věřitelů vůči žalobkyni, který na ni podal trestní oznámení. V této fázi to brala, že je to nějaký tlak na ni, že tomu musí věnovat pozornost, zatěžovalo ji to, ale tato část byla z pohledu žalobkyně bez větších problému. Velký zlom přišel ve chvíli, kdy policie zahájila kroky v trestním řízení a další velký zlom byl ve chvíli, kdy přišel trestní příkaz. Žalobkyně se změnila, přestala skoro jíst, měla problém s příjmem potravy, v určité momenty měla negativní myšlenky ve smyslu co s ní bude, co bude s malým synem, co bude se vším, co 20 let budovala, že přijde úplně o všechno, že je ztracená existence., pochybovala sama o sobě po profesní stránce, že nic neumí, že je k ničemu, zazněla i myšlenka sebevražedných úvah. Žalobkyně se v jednu chvíli zhroutila, přišla za svědkem a plakala, to se stalo několikrát. Žalobkyni trestní stíhání velmi emočně a duševně zasáhlo, změnila se, byla prostě jiná. Rozvedla se, necítila podporu od svého manžela.

26. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně je jeho kolegyně v kanceláři, zná ji od prvního ročníku studia na fakultě. Trestní stíhání zasáhlo do jejího života tak zásadně, že jej to až překvapilo. Trvalo 4 roky, u soudu se to řešilo necelé 2roky a život žalobkyně se obrátil úplně naruby. V průběhu trestního stíhání se jí rozpadlo manželství, řešili opakovaně a dlouhodobě její deprese, nespavost, zhubla, nechtělo se jí ani pracovat, nemohla pracovat, neustále řešila následky, co by to mohlo mít, řešila jak uživí syna, co bude dělat, když přijde o byt, neměla příjmy, opakovaně plakala. Snažili se jí podporovat jak morálně tak i emočně. Na odvolacím jednání nebyla schopna ani slova, byl to jen chodící věšák na šaty. Kvůli trestnímu stíhání chtěla skončit, pochybovala o všem, pro jistotu se všech ptala i u běžných úkonů, zda jsou v pořádku, nevěřila si.

27. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], otce žalobkyně, bylo zjištěno, že trestní stíhání mělo na žalobkyni obrovský dopad jak v rodině, tak na pracovišti, žalobkyně je jednou z členek jejich advokátní kanceláře. V rodině se snažili žalobkyni podporovat morálně, hrozila jí ztráta existence. Přestala se zajímat o okolní svět, nějakým způsobem se to snažila nedávat najevo synovi, protože byl tehdy poměrně malý, bohužel ani její manžel se ji nesnažil tzv. podržet. Jedním z důsledků bylo, že se jí rozpadlo manželství, zhubla, přestala jíst, přestala sportovat, uzavřela se do sebe, žalobkyně je výřečně, veselé povahy, v té době se z ní nedostalo ani slovo.

28. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené důkazy a soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

29. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedené právní závěry neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci.

30. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odstavec 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odstavec 1 a 2 zákona, nárok na náhradu škody způsobené způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Žalobkyně správně dle § 14 zákona o odpovědnosti za škodu uplatnila svůj nárok na předběžné projednání u žalované dne 24. 6. 2019 a žalovaná jí přiznala z titulu náhrady nemajetkové újmy částku 22 500 Kč.

32. Dle názoru soudu poskytnutá částka ve výši 22 500 Kč žalovanou není dostačující, neboť se jedná o předmět řízení, který nelze označit jako nepatrného významu. Naopak, šlo o řízení se zvýšeným významem pro žalobkyni, kdy ve hře bylo omezení její osobní svobody v případě uložení trestní sankce i majetek v případě náhrady škody, která byla vyčíslena v řádu několika miliónů Kč. Je proto namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Soud se proto dále zabýval všemi kritérii rozhodnými pro posouzení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním, která Nejvyšší soud formuloval ve své judikatuře (srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, rozsudek ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

33. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let, než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty přičemž podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, jež vylíčil žalobce a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

34. Žalobkyně byla v rámci trestního stíhání vedeného vůči její osobě ohrožena sazbou odnětí svobody až na 3 roky pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ust. § 221 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, zákazem činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce insolvenční správkyně a náhradou škody ve výši 5 556 645,50 Kč Trestní stíhání trvalo od 14.5.2018 do 14.2.2019, tedy 9 měsíců, v jeho průběhu nedošlo k odsouzení žalobkyně. Trestní stíhání mělo negativní dopad do profesního života žalobkyně, neboť informace o jejím trestním stíhání byla veřejně známá v okruhu osob, se kterými po pracovní stránce přicházela žalobkyně do styku. Žalobkyně byla trestně stíhána pro přečin, který přímo souvisel s její pracovní náplní insolvenční správkyně, informace o trestním stíhání a pozastavení výkonu její činnosti byla navíc žalovanou rozeslána všem insolvenčním soudům. Trestní stíhání mělo dále dopad na její rodinný a osobní život a z provedeného odkazování vyplynulo, že bylo jednou z příčin rozpadu jejího manželství, byla zde zvýšená obava o další fungování jejího profesního života, rodiny, neboť žalobkyně v té době měla malé dítě a měla obavu, jakým způsobem by zabezpečila jeho výživu, pokud by byla odsouzena a delší dobu trvající nejistota ohledně výsledku trestního stíhání. Výše hrozící škody, která jí mohla být uložena k úhradě, přesahovala 5,5 mil. Kč a byla dalším důvodem pro zvýšené obavy žalobkyně z výsledku trestního stíhání. Těmto, pro žalobkyni v každém případě negativním a dlouho trvajícím aspektům, dle názoru soudu musí odpovídat jedině odškodnění peněžité. Žalobkyně byla v průběhu trestního stíhání nepravomocně odsouzena soudem prvního stupně, nejednalo se sice o mediálně známou osobu, pro kterou má zpravidla medializace trestního stíhání výrazně negativní dopad, nicméně tato skutečnost vešla v rámci jejích profesních kruhů ve známost a je i po zákonnou dobu vyznačena v insolvenčním rejstříku, takže je možné ji dohledat i po pravomocném skončení trestního stíhání. V případě žalobkyně tak mělo trestní stíhání dopad jak do jejího profesního, tak i do rodinného a osobního života, a její pověsti. Soud proto použil základní sazbu ve výši 7 000 Kč za měsíc trestního stíhání, kterou zvýšil o 30 % za povahu trestní věci, neboť trestní stíhání přímo souviselo s profesním životem žalobkyně, informace o jejím trestním stíhání byla známá v širokém okruhu osob, které s žalobkyní po pracovní stránce přicházejí do styku a po určitou dobu žalobkyně nemohla svoji profesi vykonávat. Navíc žalobkyni hrozila vysoká náhrada škody cca 5,5 mil. Kč. Za délku trestního stíhání soud základní částku nijak nemodifikoval, neboť doba 9 měsíců je přiměřená skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Dále tuto částku soud zvýšil o 40 % za následky, které se projevily v osobnostní sféře žalobkyně, a to v jejím osobním a rodinném životě. Žalobkyně se trpěla nespavostí, zhubla, měla deprese, obavy o další svůj osud, jak zabezpečí svého malého syna, po pracovní stránce znejistěla a i přestala si věřit. Soud přiznal žalobkyni za 9 měsíců trestního stíhání základní částku 63 000 Kč (9 x 7 000 Kč), kterou tak zvýšil o 70 %, tj. o částku 44 100 Kč Celkem by tedy žalobkyni náležela částka 107 100 Kč, z toho již bylo žalovanou uhrazeno 22 500 Kč a předmětem sporu tak zůstala částka 72 500 Kč. Tuto částku odpovídající odškodnění vzniklé nemajetkové újmy včetně zákonného úroku z prodlení soud uložil žalované zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

35. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., a přiznal žalobkyni plnou výši nákladů řízení, které tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady na právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („ AT“), dle § 9 odst. 4 písm. a) s ohledem na to, že předmětem žaloby byl nárok na odškodnění nemajetkové újmy, kdy se vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tedy z částky 3 100 Kč za úkon, za 8 úkonů (převzetí věci, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, písemné vyjádření ze dne 22.5.2020, písemné vyjádření ze dne 11.11.2020 a účast u dvou ústních jednání, z nichž jedno přesáhlo 2 hodiny) tedy 24 800Kč, dále pak v paušální náhradě hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 8 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t., dále cestovné k jednání soudu z Karlových Varů do Prahy a zpět dne 15.10.2020 ve výši 1 557,60 Kč a k jednání dne 18.3.2021 ve výši 1 549,70 Kč osobním automobilem Volkswagen Golf RZ, ke každému jednání ujeto 264 km, dále pak náhrada za ztrátu času při cestě dle § 14 odst. 3 AT ve výši 20 x 100 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 6 784,50Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaná je pak povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 41 091,80 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.

Praha 25. března 2021

Mgr. Iveta Nedozrálová

soudkyně

An error has occurred. This application may no longer respond until reloaded. Reload 🗙